pondělí 15. září 2014

Styxx - 27. leden 9528 př. n. l.



„Co to s tebou je?“ zavrčel Styxx, když našel Acherona opilého a nahého na podlaze jeho pokoje.
Acheron se na něj zašklebil, popadl měch s vínem, který měl pod tělem a napil se. „Jdi pryč, červe! Nenávidím tě! Přeji si, abychom byli mrtví...“ Jeho hlas se zlomil ve vzlyku.
Dosáhla k němu Acheronova bolest a on se cítil hrozně, že na něj křičel.
Styxx poklekl vedle svého dvojčete a vzal mu měch. „Acherone... poslouchej mě. Vím, že jsi poslední dva dny nejedl.“ Jejich sdílený bodavý hlad mu to potvrdil. Vzal chléb, který tam jeho bratrovi Hestia nechala a nabídl jej Acheronovi. „Musíš si něco vzít. Rozumíš?“

„Jdi do prdele... ty bezcenná děvko!“
Styxx zamrkal při urážce, které se mu zařízla do srdce. Pokusil se Acheronovi strčit kus chleba do úst, ale ten ho kousl tak silně, až začal krvácet.
Styxx zaklel a odtáhl ruku. Zíral na svoje dvojče a chtěl ho zabít. „Otec tě nechá zbít nebo nařídí, aby tě znovu krmili. To je to, co chceš?“
Acheronovy vířící stříbrné oči se zalily slzami. „Ne. To, co chci, mě opustilo. Nafackovalo mi to.“ Zíral na Styxxe. „Porazilo. Protože já nejsem ty! Kdybych byl princ a ne kurva... ale ty jsi obojí. Jsi. Já to vím. Nejsi to, ale jsi. Viděl jsem to. Oni viděli... tebe. Je to...“
Acheron byl tak opilý, že mluvil nesouvisle. Dokonce ani jeho myšlenky nedávaly vůbec žádný smysl.
Styxx si přitiskl klouby prstů k očím, zatímco se pokoušel dát smysl Acheronovu nesouvislému třeštění. Ale bylo to tak rychlé a nesmyslné, že ho z toho rozbolel mozek.
Acheron těžce vzlykal a stočil se na podlaze do klubíčka.
Styxxovi se sevřelo hrdlo při pohledu na bratrovo utrpení a nad jeho vlastní potřebou připojit se k němu. Stejně jako on, trpěl i jeho bratr kvůli něčemu, co se stalo. Ale co to bylo?
Věděl, že on je tou poslední osobou, které by se chtěl Acheron svěřit. Přivedl by k němu Ryssu, ale ta byla s Apollem.
Jsem všechno, co má.
Bohové nám oběma pomáhej.
„Adelphosi,“ zašeptal a položil Acheronovi ruku na paži. „Prosím, snažím se ti pomoct.“
 Acheron ho odmrštil. „Nech mě být!“
Načněte tu kurvu pro nás ostatní...
Udělejte mu to takhle...
Styxx se přikrčil, když na něj ty věty zakřičely z Acheronovy pomatené mysli. Není divu, že je jeho bratr tak rozrušený. Pronásledovaly jej ty samé vzpomínky a noční můry jako jeho. Horší bylo, že Acheronovy vzpomínky byly podobné tomu, co Xan řekl Esestovi poté, co Styxxe poprvé znásilnil. Bez ohledu na to, co dělal, posměšky těch, kteří se na něj dopustili násilí, smáli se a projevovali nad tím škodolibou radost, se vracely, aby ho mučily.
Spustil hlavu na Acheronovo rameno a pokusil se ho utěšit. „Pst, bratře. Znám tvou bolest.“
„Ty o mé bolesti nic nevíš! Kdy tebou někdo opovrhl, výsosti?“
Děláte to ty i Ryssa. Neustále.
A jejich otec a matka.
A teď i jeho drahá Bethany.
Ale tohle nebylo o jeho bolesti. Mohl se opít do němoty později, tak jak to dělal posledních několik dní. Právě teď ho jeho bratr potřebuje.
„Acherone -“
Dřív, než mohl Styxx zareagovat, se na něj jeho bratr vrhl a chytil ho pod krkem tak pevně, až to bylo zdrcující. Acheron se s ním překulil a přitiskl ho k podlaze silou, která byla překvapující a nepředstavitelná.
„Acherone,“ kašlal a sípal, snažíc se uvolnit bratrovo železné sevření svého krku, které mu připomnělo, jak často tohle dělá Apollo.
A jak tak zíral na svého bratra, Acheronovy oči změnily barvu na jasně, krvavě rudou. Vlasy mu ztmavly a kůže najednou byla modře mramorovaná. Rty mu zčernaly.
„Říkáš, že znáš mou bolest,“ zavrčel Acheron a předvedl tak sadu tesáků, které způsobily, že Styxxův vztek vzrostl, když proti své vůli ucítil Apollovo kousnutí v místech, ze kterých se mu zvedal žaludek. „Ty o mé bolesti nevíš vůbec nic. Nikdy tě nikdo neposkvrnil, princi. Nikdy tě nedržel a nenutil tě prosit o péro, zatímco bys byl raději mrtvý, než abys ho okusil nebo ucítil.“
Při těch slovech Styxxův pohled potemněl hněvem a bolestí. Ještě hůř, slyšel to, co mu Acheron řekl na Atlantidě.
„Řekni mi, jaké to je mít svůj královský otvor těsně vyplněný, výsosti. Jen počkej, až tě otočí, aby se k tobě dostali ještě lépe.“
„Vítej v mé bolesti, bratře...“
V hlavně mu zvonil Acheronův posměšný smích, zatímco ho znásilňovali.
Styxx zařval, praštil do Acheronovy modré paže tak tvrdě, jak jen mohl, aby ho přinutil pustit. Styxx vykřikl, když ho zabolela jeho vlastní paže. Ale nestaral se o to. Příliš mnoho jeho vlastních vzpomínek se smísilo s těmi bratrovými.
A všechny byly brutální.
Odkopl Acheronovu démonickou podobu a zvedl se na nohy. Naplnila ho hrůza, když sledoval Acheronův návrat do lidské podoby. Teď jeho slabý bratr ležel na boku a lapal po dechu.
„Co jsme?“
Acheronovy oči byly pořád ještě rudé. „Zatracení.“ Pak se hystericky rozesmál.
Styxx, otřesený a vyděšený vším, co se stalo, ho tam nechal a zamířil do svého pokoje. Podíval se na svoje ruce a otočil je dlaněmi vzhůru. Zmodrá i jeho kůže? Budou jeho oči a rty taky takové?
Ví Ryssa o Acheronově alternativní formě? To proto ho tak chrání?
Když se opřel o dveře své ložnice, aby je zablokoval, sotva si dokázal představit, co by jejich otec udělal, kdyby to uviděl.
Oba by je strčili do Dionýsova chrámu.
Navždy.
Styxx si prohrábl rukama vlasy, když cítil, jak ho jeho zdravý rozum opouští už jen při pouhém pomyšlení na návrat do té noční můry.
A tentokrát by tam nebyl žádný Estes, který by zasáhl.

Protože jsem ho zabil. 

16 komentářů: