úterý 16. září 2014

Styxx - 28. leden 9528 př. n. l.



Opilý a atlantskými bylinami sjetý Styxx seděl v hodovní síni s otcem, Apollem a svou sestrou, zatímco se noc nekonečně vlekla. Předstíral smích, i když si nebyl tak docela jistý tím, co Apollo řekl. Ne, že by na tom záleželo. Apollo tady nebyl kvůli konverzaci, chtěl jen, aby se k němu měli, a jelikož byl Styxx zvyklý na to, že ho ignorují, poslouchal otcovy narážky.
A hodně pil.

Dokonce tolik, že proplouval životem opilý už dobrých pár dní. Tím, jak je možné, že je pořád ještě při vědomí, si nebyl jistý. Vlastně si nemohl vzpomenout ani na to, kdy byl naposledy střízlivý.
Což bylo dobré. Protože kdykoliv byl střízlivý, brala ho jeho mysl do míst, kterým se chtěl vyhnout. A soustředila se na skutečnost, že Bethany, stejně jako všichni ostatní v jeho životě, ho opustila.
Styxxovi hučelo v hlavě, když natáhl svůj rudý hliněný kylix ke sluhovi, aby ho naplnil. Seděl nalevo od Apolla, zatímco Ryssa zaujímala místo o jejich pravici. Jeho otec seděl ze sestřiny druhé strany, přesně tak, jak to Apollo chtěl.
Takhle se mohl bůh naklánět přes Ryssu, aby promluvil s králem, zatímco Styxxe hladil, aniž by ho u toho někdo viděl. Ačkoliv Styxx nakonec přišel na to, jak se s tím vypořádat. Pokaždé, když po něm Apollo zašátral, vypil další pohár.
Bylo to docela jako nějaká hra, a čím byla rychlejší, tím byl opilejší.
„Není to pravda, Styxxi?“
Zamračil se a zamrkal na Apolla. „Co?“
Apollo se zasmál, a pak zvedl kousek sýra. „Obávám se, že tvého dědice nudíme, Xerxesi.“ Zakousl se do něj.
„Styxxi? Kde jsi nechal hlavu, chlapče? Dávej pozor! Jsi ve společnosti boha. Dej mu, co mu náleží.“
Styxx zvedl pohár, aby za ním skryl úšklebek nad otcovým komentářem.
Apollo se spokojeně ušklíbl, když získal královo požehnání jejich zvrhlého vztahu. Nabídl sýr Styxxovi a čekal, až ho dojí.
Tuhle hru nenáviděl. Kdyby byli o samotě, srazil by Apollovu ruku stranou, ale bůh věděl, že by se toho Styxx před otcem neodvážil. Ošil se, otevřel ústa a dovolil Apollovi, aby mu položil sýr na jazyk.
Apollo polaskal Styxxe po bradě. „Blahopřeji ti, Xerxesi. Vyrobil jsi dvě překrásné děti.“
Styxx sebou trhl, když Apollova ruka zabloudila po jeho těle trochu víc na jih, zatímco bůh líbal Ryssu na tvář.
„Omluvte mě,“ řekla Ryssa. „Budu hned zpátky.“
Styxx sledoval, jak odešla za Hestií do rohu. Zatímco byla otcova pozornost soustředěna na to, co dělá, vzal Apollo Styxxe za ruku a položil si ji na svůj tvrdý penis.
Styxx se zašklebil, vytrhl mu ruku, vrátil ji na područku své židle a zíral na Olympana, který se smál, zatímco na Styxxe chlípně pomrkával. Sliboval mu tak dnes večer, až za ním bůh přijde, odplatu.
„Já nevím, vaše výsosti.“ Hestiin hlasitý šepot přiměl Apolla nadzvednout obočí. „Neviděla jsem ho celé dny. Nechala jsem tam jídlo, a když jsem se vrátila, bylo nedotčené. V jeho posteli nikdo nespí.“
„Cože?“ Otcův řev všechny přiměl nadskočit. „Stráže! Pojďte se mnou.“ Vyrazil ven a zamířil přímo k Ryssiným komnatám.
Ryssa vykřikla na protest a rozběhla se za ním.
Styxx zasténal, když si uvědomil, že se jeho otec chystal zbít bratra. Potřeboval tomu zabránit, a tak vyrazil za nimi. Apollo mu byl v patách a snažil se položit ruku na část Styxxova těla, které nechtěl, aby se dotýkal.
Snaží se Apollo nechat se přistihnout?
Ale copak se Apollo staral? Ne, že by ho za to otec nenáviděl. Styxx, na druhou stranu, neměl takové štěstí. Buď ho jeho otec kvůli jejich zvrhlému vztahu nechá zbičovat, nebo ho nacpe do krabice a dá ho Olympanovi darem.
Ať tak či onak bude Styxx v háji.
Ještě víc než teď.
„Co se děje?“ zašeptal mu Apollo do ucha a přitiskl své slabiny ke Styxxově boku.
Znechuceně zachrčel a odtáhl se od Apolla. „To Acheron,“ řekl, než si to jeho opilá mysl mohla pořádně promyslet.
Apollo nadzvedl obočí a v očích se mu objevilo spekulantské světýlko, které Styxx moc dobře znal. Je tu další princ? Apollova myšlenka ho téměř přiměla vystřízlivět. V jediném úderu srdce Styxx spatřil svou budoucnost. Byla nechutná.
Víš, Estesi, měl bys ho přivést na Atlantidu. Zaplatil bych ti celé jmění, kdybych si to mohl rozdat s ním a s jeho bratrem zároveň.
Vlastně ne. Lepší by bylo sledovat, jak si to oni dva rozdávají spolu.
Jo, Apollo by to se svou nenasytností jistě chtěl úplně všechno...
A jeho otec byl dost chorý a chamtivý na to, aby s tím souhlasil. Styxx se při tom pomyšlení skoro pozvracel. Ale jak by mohl zabránit tomu, aby se to stalo?
Bohovo ego.
Tomu bastardovi se líbilo, že je Styxx proslulým princem a Apollo nad ním má navrch. Jediný způsob, jak udržet Acherona mimo jejich odporný vztah je přimět Olympana, aby si myslel, že je jeho dvojče hnusné...
Udržet Acherona mimo Apollovy touhy.
„Je to bezcenný otrok, který býval využíván jako tsoulus.“ Styxx se zděsil, když Apollo vypadal zaujatě. Vzpomněl si, že on nese značku, kterou Acheron nemá. Značku, kterou Apollo viděl a do které se už mnohokrát zakousl.
„Ehm, naneštěstí je jeho život svázaný s mým, takže ho musíme držet při zdraví. Jelikož se cítím dobře, jsem si jist, že to dělá jen proto, aby upoutal pozornost. Bohové chraň, aby nám  třebas jen na jediný den dovolil zapomenout na jeho přítomnost zde.“ Styxx sklapl, když se na něj Apollo zamračil, jako by přišel o rozum.
Do prdele, co jsem to právě řekl?
Dávalo něco z toho smysl?
Ať už to bylo, jak chtělo, podařilo se mu způsobit to, že mu Ryssa věnovala jedovatý úšklebek.
Později za to zaplatím. Ale dokud bude platit jen on sám, bude to pro něj v pořádku. Prostě nechtěl zažít ménage à trois se svým bratrem a Apollem. Jeho ménage à deux bylo už tak dost hnusné.
Otec rozrazil dveře Acheronova pokoje a vlétl dovnitř s Ryssou v závěsu, zatímco Apollo se vrátil k ochmatávání Styxxe.
Zíral na Apolla, když vybuchl. „Přestaň!“ zašeptal divoce.
Apollo na něj blýskl tesáky a pak si olízl rty. „Víš, že za to později zaplatíš,“ zašeptal.
„Fajn,“ řekl Styxx polohlasem.
„Říkal jsem ti, že se mu nedá věřit.“ Obrátil se rozzuřený otec k Rysse, která ho ignorovala a rozběhla se k balkonu.
Olympan konečně nechal Styxxe na pokoji, aby šel zjistit, co všechny tak rozrušilo.
Styxx si nebyl jistý, co se na něj a Acherona zase žene, když se blížil k tomu pozdvižení.
Venku létaly blesky a příšerně lilo. Acheron seděl na balkoně s pokrčenými koleny, která měl ovinutá pažemi. Byl úplně nahý a zíral do prázdna. Vůbec si nevšímal deště nebo mrazivé zimy. Vlasy měl přilepené k hlavě a na tvářích dvoudenní poprašek vousů.
Ryssa se k němu pomalu přiblížila a dávala si pozor na to, aby zůstala pod markýzou, která ji chránila před deštěm. „Acherone?“
Neodpověděl. Alespoň ne slovně. Ale psychicky byl stejně daleko jako Styxx.
Styxx se zamračil, když se pokoušel rozlišit, které vzpomínky jsou jeho, a které Acheronovy. Ironií bylo, že se překrývaly, a kdyby nevěděl, že to není možné, přísahal by, že i jeho bratr má zlomené srdce. Nějaká žena opustila Acherona stejně jako Bethany opustila jeho. Ale to není možné. Acheron neměl ženu.
To jsou moje myšlenky.
Nebo ne?
Kruci, jsem dnes v noci vážně v prdeli...
Horší bylo, že se Styxxovy emoce střetávaly s Acheronovými s nebezpečnou intenzitou.
Ryssa si klekla vedle Acherona. „Bratříčku?“ Něžnost jejího hlasu Styxxe rozzuřila. Jeho nálada ještě ztmavla, když to poukázalo na skutečnost, že kromě Bethany, ho nikdo nemiloval.
Ne takhle.
Nikdo se nikdy nestaral, když byl zraněný nebo ho něco bolelo. Kdyby byl tady na balkoně on, nebyla tu jediná osoba, která by mokla, aby mu pomohla. Nikdo, kdo by zkontroloval, jestli je v pořádku.
Acheron k ní obrátil svůj nenávistný pohled. „Nech mě být,“ zavrčel.
Ty nevděčný koprosi...
Jeho otec zareagoval úplně stejně. „Neopovažuj se s ní takhle mluvit!“
Acheron se setkal se Styxxovým pohledem. Ušklíbl se na něj. „Jdi do prdele, ty hajzle.“
Něco uvnitř Styxxe prasklo. Celá rodina přišla zkontrolovat Acherona. Kdo se obtěžoval přijít podívat se na něj v těch posledních několika dnech, kdy ho Apollo ohmatával a okusoval?
Nikdo...
Každému byl naprosto ukradený a to byl Styxx jejich „milovaný“ dědic.
Tiše zavrčel a vrhl se na Acherona. Bratr vyskočil na nohy a rozběhl se ke Styxxovi stejně zuřivě.
Styxx ho popadl kolem pasu a mrštil s ním na podlahu. Ignoroval bolest, kterou mu to způsobilo, a šel po Acheronovi vším, co měl.
„Nenávidím tě!“ zavrčel mu Acheron do ucha, převalil se a praštil ho do brady.
Styxx ho praštil do hlavy a vyskočil na nohy. Kopl Acherona do žeber a zalapal po dechu, když bolest zasáhla i jeho. „Jsi ubohý.“
Acheron se od něj odkulil a zvedl se. Po obou stékal déšť, když na sebe hleděli s vzájemným pohrdáním a nenávistí. Když k němu Acheron znovu vyrazil, Styxx ho odrazil.
Déšť mu stékal po tváři a mísil se s krví, která mu tekla z očí, nosu a úst. A přesto se na něj Acheron dál vrhal, pořád znovu a znovu.
„Stráže, chopte se ho,“ nařídil král.
Vyrazili ke Styxxovi, ale otec je odřízl a ukázal na Acherona.
Bratr se s nimi snažil bojovat, ale byl jejich bojem příliš oslabený. Zatáhli ho zpátky do jeho pokoje.
Styxx si otřel krev z tváře, zatímco otec zabořil ruku do Acheronových mokrých vlasů a trhl jeho hlavou tak, aby Acheron viděl pohrdání v králově tváři. „Bičujte ho, dokud mu na zádech nezbude žádná kůže. Jestli omdlí, vzbuďte ho a začněte znovu.“
Styxx sebou při tom až příliš známém rozkazu trhl. Měl s laskavým požehnáním své vlastní hlouposti ty samé jizvy.
Acheron se chladně zasmál. „Taky tě miluji, otče.“
Ten parchant ho praštil hřbetem dlaně. „Odveďte ho odsud.“
„Otče?“ zeptal se Apollo s tázavě vyklenutým obočím.
Král se ušklíbl. „Nazývá mě tak, ale není to můj syn. Má bývalá královna ze sebe udělala kurvu a porodila tuhle ohavnost.“
Po Ryssině tváři stékaly slzy. „Je to jen kluk, otče.“
Král se rozesmál nad něčím, co Styxx zábavným neshledával.
Rozlícená Ryssa se rozběhla za stráží a Acheronem.
Dobře si vědom skutečnosti, že nepotrvá dlouho než ho Acheronovo bití přiměje křičet bolestí, zamířil Styxx do svých pokojů.
Ve chvíli, kdy vstoupil, se před ním objevil Apollo.
Olympan se při pohledu na Styxxovu rozbitou tvář nelibě zašklebil. „Našel jsi způsob, jak mi dnes večer zkazit zábavu, co?“
„Mrzí mě to.“
„Ne, nemrzí. Ale bude.“ Apollo odešel stejně rychle, jako přišel.
Než Styxx stihl udělat třeba jen tři kroky, vykřikl, když jeho záda explodovala bolestí. Byla tak příšerná, že se prodrala skrze byliny a alkohol v jeho krevním oběhu, a srazila ho k zemi.
Svíjel se v agónii a nedokázal se pohnout, zatímco na něj dopadala jedna rána za druhou. Třásl se zimou kvůli svému mokrému oblečení a kvůli bolesti Acheronova trestu.
Když to skončilo, třásl se Styxx úplně nekontrolovatelně. Namáhavě oddechoval, když se plazil k posteli. Bolelo to ale tak moc, že nedokázal vstát a vlézt si do ní. Místo toho tedy zašátral nahoře a stáhl si dolů přikrývku, do které se zavinul.
Po tváři mu skanuly slzy, když si vzpomněl, že se jako chlapec takhle zamotával kdykoliv trpěl nebo ho něco bolelo.  Pak předstíral, že je pokrývka jeho matkou, a že ho objímá a utěšuje.
A jak tam tak ležel, slyšel přes zeď Ryssin tlumený hlas, který konejšil jeho bratra. „Neboj se, Acherone. Postarám se o tebe.“
Styxx zavřel oči a předstíral, že je Acheron a že je tu s ním Ryssa. Ale stejně jako když předstíral, že ho objímá přikrývka, nebo když dělal, že má přátele, se kterými si může hrát, znal hořkou pravdu.
Bez Bethany byl úplně opuštěný.
Nikdo se o prince nestaral.

Dokonce ani on sám. 

18 komentářů:

  1. Dakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další kousek!

    OdpovědětVymazat
  3. Vdaka za perfekny preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  4. ach Bethany kde trčíš? môže nejaký muž tak veľmi milovať ženu? podľa mňa nie, tie city hrdinov v týchto knihách sú až príliš.......

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za další kapitolku

    OdpovědětVymazat
  6. To začíná být fakt drsný :D díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Vím, že jak to autorka napsala, tak to je, překlad je výborný, tak jen malý povzdech- už je to tak dlouho bezútěšné, pořád stejně ukňourané a morbidní, až mne to přestalo bavit. Vypadá to, že dalších tisíc stran se nic jiného než Styxxovo stěžování si a šukání s Apollonem dít nebude. Škoda, tohle autorka moc nezvládla.

    A

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat