sobota 13. září 2014

Styxx - 28. prosinec 9529 př. n. l.



Styxx s rozbolavělým žaludkem a zlomeným srdcem vstoupil do paláce a ignoroval přitom otcův pohrdavý výraz, když král uviděl jeho neupravený vzhled. Nejedl a neholil se dva dny. Ne když čekal na to, až Bethany vstoupí do jejich domku.
„Jsi nemocný?“

Ano, ale otec by to nikdy nepochopil. „Jsem v pořádku, otče.“
„Vypadáš ostudně.“
Styxx nijak nereagoval. Bylo mu to jedno. Ta jediná věc, kterou miloval, byla pryč a neexistoval způsob, jak ji najít.
Do očí se mu tlačily slzy, když otevřel dveře vedoucí k jeho ložnici a uviděl v  přijímacím pokoji Apolla. Och, skvěle. Může být dnešek ještě lepší?
Apollo se na něj zašklebil. „Kde jsi byl?“
Styxx si povzdechl. „Nevěděl jsem, že jsi mě hledal.“
Bůh se přemístil za něj a popadl jeho čelist do mocné pěsti. Zakláněl Styxxovu hlavu dozadu, dokud nespatřil Apollův rozzuřený pohled. „Porušil jsi naši dohodu?“
Naplnilo ho beznadějné zoufalství. Jaký rozdíl by to byl? Cítil se, jako by mu někdo vyrval z těla jeho životní sílu. Nebyl víc než prázdná skořápka. „Ne.“
Apollo se mu přitiskl ke krku a škrábl ho svými tesáky. Pak praštil Styxxe pěstí do zad a odhodil ho dopředu. „Vykoupej se a vrať se ke mně. Už mám dost tvé ukňourané sestry a jejího naříkavého hlasu. A nezdržuj se. Jestli si pro tebe budu muset dojít, nebude se ti to líbit.“
Jako by se mu snad cokoliv z toho líbilo.
Styxx odolal nutkání ukázat bohu obscénní gesto. To poslední co chtěl, bylo, aby si ten bastard myslel, že je to pozvání.
Beze slova odešel do koupele a snažil se nepřemýšlet o tom, co se bude dít, až skončí.
Styxx se v koupacím bazénku zarazil, když zaslechl, jak se Acheron a Ryssa společně smějí v jejím pokoji. To ti dva vždycky dělávali. Když byl chlapec, snažil se k nim připojit, ale Ryssa mu to nikdy nedovolila.
Máš jiné lidi, se kterými si můžeš hrát. Nechá nás na pokoji, ty malý spratku.
Ale jeho učitelé mu nikdy nedovolili si hrát a ostatní děti se příliš bály. Takže se toulal, aby si našel přátele.
Ponořil hlavu pod vodu a snažil se ignorovat své dvojče. Přesto ho jejich smích a rozhovor dál bodal do srdce. Chápal, proč jeho otec pochybuje o jejich pokrevní spřízněnosti, ale Ryssa věděla, že je k ní ve stejném vztahu jako Acheron.
A s Acheronem...
Byli plnokrevní bratři.
A přesto ho přinejlepším ignorovali a přinejhorším rovnou odmítali. Všechno, co kdy od života chtěl, byl pocit toho, že někam patří.
Že někomu patří.
Nikdo ho nemusel. Až na krátký čas, kdy našel štěstí s Bethany. Jeho oči se naplnily slzami, když se podíval na její náhrdelník na svém zápěstí. Prosím nenechávej mě tu samotného, Beth. Bez tebe to nepřežiju.
Co když od něj opravdu odešla?
Navždy?
„Styxxi!“ Apollovo vrčení mu proniklo do myšlenek, zatímco přiměl znamení na Styxxových zádech vzplát.
Styxx roztřeseně vydechl, otřel si klouby prstů slzy a vylezl z vody, aby udělal to, co dělal nejlépe.

Přestál peklo. 

15 komentářů: