pátek 5. září 2014

Styxx - 5. prosinec 9529 př. n. l.



Bethany se usmála, když cítila, jak se jí Hector tiskne k zádům, zatímco spí s rukama ovinutýma kolem jejího těla. Její hlava spočívala na jeho tvrdém bicepsu, zatímco on měl tvář zabořenou tak hluboko v jejích vlasech, že skoro cítila na krku jeho dech. Miloval se s ní tolik hodin, že si pořád ještě nebyla jistá, jestli se vůbec dokáže pohnout.
Ne tedy, že by chtěla opustit tuhle postel nebo snad jeho.
V jejím životě ji nic nečinilo šťastnější, než její smrtelník. A i když válka s Řeky skončila dřív, než mohla přibodnout hlavu prince Styxxe ke zdi, vlastně jí to vůbec nevadilo. Posledních několik měsíců, které strávila v klidu s Hectorem, by za nic nevyměnila. Dokonce ani za princův krk.
Nic se nevyrovnalo těmhle líným odpoledním, kdy byla stulená k jeho dlouhému, tvrdému tělu. Chuti jeho rtů, které jí z hlavy vyháněly všechny myšlenky, až na tu, jak moc ho zbožňuje. Jak moc chce jeho dítě...
Nemysli na to.

Nemohla si pomoci. Čím déle byla s Hectorem, tím víc ho chtěla mít ve svém životě napořád. Ještě hůř, začala snít o budoucnosti, ve které oni tři žijí jako rodina.
Jak hloupé tohle je? Ona je bohyně, ne nějaká farmářská dcerka.
A přesto ji dál mučily tyhle sny.
Dynatos začal kňučet a škrábat na dveře. Posledních pár hodin byl tak potichu, že zapomněla, že je s nimi v pokoji.
Ve chvíli, kdy se pohnula, aby ho upokojila, Hector prudce procitl.
„Beth?“ vydechl její jméno jako milovanou modlitbu.
„Dyna chce ven.“
Nespokojeně zaúpěl do jejích vlasů, než se odtáhl. „Pustím ho ven. Ty zůstaň v posteli, kde je teplo.“
Usmála se nad jeho ohleduplností. „Jsi si jistý?“
„Ano,“ zabručel si pod vousy, než se od ní odvalil.
Zasmála se jeho tichému podráždění a přitáhla si pokrývku výš. „Nezníš tak.“
„Zařiď, ať je moje místo teplé, a já ti slíbím, že tvého psa nezabiju za to, že nás ruší.“
Poslouchala, jak pouští psa ven a pak přikládá na oheň, než se vrátil do postele. Naskládal polštáře na hromadu a opřel se o ně. „Promiň, že jsem usnul. Nesnáším, když marním třebas jen chvilku toho vzácného času s tebou.“
Přitiskla se mu k hrudi, aby dosáhla rukou na vystouplé svaly jeho břicha. Vůně jeho kůže ji nutila chtít, aby se do ní znovu ponořil, když sjížděla rukou dolů, aby ho mohla hladit. „Mně to nevadí.“ Upřímně řečeno, milovala skutečnost, že jí tak moc věří. Věděla, jak málo spí.
Zabořil jí ruce do vlasů a spokojeně si povzdechl. „Je pozdě. Už padla tma... můžeš se mnou zůstat přes noc?“
Bethany zaváhala. Málokdy spolu strávili noc. Ačkoliv poslední dobou to dělali častěji, jako by jejich dny byly pořád kratší.
Přesto by měla hledat Apostolose. „Jak pozdě je?“
„Nejsem si jistý, ale měsíc už je docela vysoko.“
„Nebudeš mít problémy s otcem?“
S odpovědí neváhal. „Čelil bych tisícům naštvaných otců, abych s tebou mohl strávit víc času, má Beth.“
„Pak tedy zůstanu.“
Styxx se úlevně usmál. Nikdy se mu nelíbilo, když sama cestovala takhle pozdě. Dokonce ani když ji strážil Dynatos. Nevěřil světu, že nechá jeho Beth nezraněnou.
Přejel jí prstem po tváři a vychutnával si její dech proti své pleti. Po tomhle ve válce toužil nejvíc. To se snažil uchovat v mysli. Ne jen možnost se s ní milovat, ale tu blízkost, kterou cítil kdykoliv byly její končetiny propletené s jeho. Pocit, že oni společně tvoří jedno celé srdce. Byla to emoční intimita, která pro něj tolik znamenala, možná víc než ta fyzická. Skutečnost, že s ní může mluvit o všem, aniž by ho soudila.
Že ho ona samotná milovala a vítala ve svém životě.
Odtáhla se od něj a sundala si náhrdelník, který jí dal otec.
„Co to děláš?“
Znovu mu ho ovinula kolem zápěstí. „Chci, abys ho nosil.“
„Beth -“
Utnula jeho protest polibkem. „Mám špatný pocit, Hectore. A nevím proč. Mám Dynatose, který mě chrání. Nechci, abys odešel s prázdnou. Takže, prosím... vezmi si ho. Ať tě chrání, když nebudu poblíž.“
„Vezmu si ho jen proto, abys byla šťastná, má paní, a protože mi tě připomíná, když se mnou nejsi.“ Nemluvě o tom, že ani nedokázal spočítat, kolikrát po něm ze zvyku sáhl, a cítil se hrozně kvůli tomu, že je pryč. Během doby, kterou strávil ve válce, to byla ta jediná věc, která ho dokázala utěšit. Nehledě na to, jak špatné všechno bylo, podíval se na její náhrdelník a okamžitě se začal cítit lépe. Vyskytoval se v jeho životě tak dlouho, že se stal jeho součástí.
Stejně jako ona.
Usmála se. „Miluju tě.“
„A já tebe.“ Lehce ji políbil a vdechl sladkou vůni její kůže. „Vezmi si mě, Beth,“ vydechl, než se stihl zarazit.
Odtáhla se a prudce se zamračila. „Hectore -“
„Nebudu tě dusit. Přísahám. Ale potřebuji tě, Bethany. Když se mnou nejsi, jsem jen stín. Ubohý stín člověka.“
„Víš, že nemůžu, Hectore.“
Styxx zaskřípal zuby. Stejně jako ona, měl i on špatný pocit, kterého se nedokázal zbavit. A nebylo to jen kvůli tomu, že jeho sestra bude spojena s bohem, který jej odmítal nechat na pokoji. Měl pocit, jako by s ním Bethany už neměla být nijak dlouho. Že je tu něco, co se je chystá rozdělit.
Jenže nevěděl co.
„Přál bych si, abys nemusela odejít,“ zašeptal. Už předtím mu řekla, že se svým otcem bude muset na několik týdnů odcestovat. „Budeš mi strašně chybět.“
„Ani zdaleka ne tolik jako ty mě. Ale vrátím se tak rychle, jak jen budu moct.“
Styxx si povzdechl, když ho lehce sevřela v dlani. I když nenáviděl, když ji musel opustit, bylo mnohem bolestnější nechat odejít ji. Když odjížděl on, alespoň věděl, že se vrátí, ať to stojí cokoliv.
Ale ona...
Mohl jen doufat, že se vrátí. „Budu počítat údery srdce než tě znovu uvidím.“
„A já se budu snažit, abys počítal co nejkratší možnou dobu. Slibuji.“
Zavřel oči a vychutnával si, jak ho hladí její prsty, stejně jako to předtím udělala její vzácná slova. Alespoň ji bude mít dnes v noci. Nebude myslet na zítřek. Ten stejně přijde.
Jeho jedinou nadějí bylo, že se k němu zachová lépe, než v minulosti.

A že Bethany dodrží svůj slib a vrátí se k němu. 

19 komentářů:

  1. Díky moc!! Konečně taky trochu romantiky :-)
    Gábina

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za uzasny preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. konečně jedna krásná kapitola, díky moc

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad a korekturu! :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  9. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Je moje tušení správné, že se pravdu o sobě "kdo je kdo" dozvědí až v přítomnosti? Každou kapitolu hltám jedním dechem, ale nejvíc se těším, jak si to přečtu celé na jeden zátah :-) Prosím odpovězte, opravdu se s pravdou setkají až v přítomnosti, nebo někde na konci minulosti? Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, neboj, az tak se to s nima netahle :) Pravdu zjisti uz v minulosti a budou mit par stastnych chvilek ke konci minulosti... asi nejlepsi cast knihy :P

      Vymazat
    2. Děkuji za odpověd, aspon vím, že se v dohlednu mám na co těšit, i když jak tuším nebude mi stačit jeden kapesník :-(

      Vymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat