pondělí 1. září 2014

Styxx - 9. listopad 9529 př. n. l.



Vyčerpaný a oslabený Styxx klesl v domku na postel. Potřebuju jen chvilku, abych si odpočinul, než vyrazím zpět... přišel sem za Bethany, ale dnes tu nebyla. Zklamání ho bodlo u srdce a naplnilo jej bolestí. Chtěl jen cítit na kůži hřejivou ruku někoho, komu na něm záleží.
Legrační, jak si všechny ty roky hloupě myslel, že když bude jeho bratr doma, bude tím všechno lepší. Namísto toho to bylo mnohem horší.
Ryssa to používala jako palivo pro svou nenávist. Stejně jako sluhové a šlechtici.
A jeho otec...

Král se mu sotva dokázal podívat do očí. A když už to udělal, sežehlo mu duši jeho pohrdání. Otec už ve Styxxovi dlouho neviděl nic jiného, než bastarda nějakého boha, který ho napálil.
Měl jsem si u sebe nechat Galena. Ale poslal starocha domů za jeho dcerou.
Příšerně osamělý Styxx celé dny pil a snažil se na ně na všechny, na jejich úšklebky a odsudky zapomenout. Snažil se zapomenout na Acheronova slova a bratrovo přání ‚všeho nejlepšího‘. Ale bylo to k ničemu. Nedokázal tomu utéct.
Dveře domku se otevřely.
Styxx popadl dýku a začal vstávat, když uslyšel nádherný hlas, ze kterého mu vstoupily do očí slzy.
„Hectore?“
„Tady jsem, akribosi.“
Dynatos vběhl do ložnice a začal štěkat. Styxx zavrčel, když na něj pes skočil, pak se vrátil na podlahu a znovu na postel. Poplácal obrovského psa po hlavě a znovu padl na matraci.
Bethany otevřela dveře do ložnice dokořán. Oblečená v šedém peplosu, ve kterém jí pleť navzdory jeho fádnosti zářila, mu brala dech. „Kde jsi?“
„V posteli.“
Nadzvedla obočí, zatímco se jí Dynatos vrátil k boku. „Maličko troufalé, nezdá se ti?“
Usmál se, jelikož to bylo skvělé. Být s někým, kdo k němu necítí nenávist. „Vskutku, ale doufal jsem, že mě třeba najde nějaká zbloudilá děvečka a znásilní mě.“
Posadila se vedle něj a povytáhla obočí tak, že jí sahalo až do poloviny čela. „Nějaká zbloudilá děvečka?“
„Hmm.“ Vzal ji za ruku a políbil ji do dlaně. „Nevíš o nějaké, která by byla k dispozici?“
 Její hravost zmizela, když se na něj zamračila a rychle zvedla ruku od jeho rtů k  čelu. Pak zalapala po dechu. „Úplně hoříš.“
„Není divu, že se cítím tak příšerně.“
Vzala jeho tvář do dlaní. „Hectore... máš vysokou horečku. Proč nejsi v posteli?“
„Jsem v posteli.“
„Ne... ve tvé posteli. Neměl jsi sem chodit, když jsi pořád tak strašně nemocný.“
„Chtěl jsem tě vidět.“
Dokonce i takhle rozlícenou.
Styxx zaskřípal zuby, když ho její reakce zasáhla jako rána. Nezáleželo na tom, jak moc se snažil, nedokázal nikomu udělat radost. „Myslel jsem, že mě ráda uvidíš.“
„Ano, kdybys byl zdravý. Sakra, Hectore. Kruci!“
Jedna jeho část se s každým dalším zaklením o kousek scvrkla. Neměl sem chodit a obtěžovat ji, když bylo zřejmé, že by raději dělala něco jiného. Jestli se v životě něco naučil, pak to bylo to, že lidé neradi pečují o ostatní, když jim není dobře.
Neměl by ji obtěžovat. „Promiň. Odejdu.“ Převalil se, aby vstal.
Strčila ho zpátky na postel. „Neopovažuj se pohnout.“ Zavrčela na něj. „Jak jen jsi to mohl udělat?“
„Udělat co?“
„Riskovat můj život!“
Možná za to mohla horečka, ale najednou byl úplně zmatený. „Neriskuji tvůj život, Beth. Nemám nic nakažlivého.“
„Ano, zabíjíš mě. Copak nechápeš, že každý tvůj nádech je svázaný s mým? Teď si sundej oblečení.“
Potlačil úsměv. „To je moje holka.“
„Ne. Kvůli tomu ne. Musím ti ochladit pokožku.“
„Dobře... ale mohla bys na mě prosím přestat řvát. Prozatím už toho mám víc než dost.“ Sundal si chiton a okamžitě se začal třást.
Bethany přes něj přehodila přikrývku, pak přiměla psa, aby si lehl vedle něj a zahříval ho. „Kdo na tebe řval?“
„Všichni. Až jsem si téměř začal myslet, že změnili moje jméno na ‚K čertu‘ nebo ‚Debile‘.“
V očích se jí zaleskly slzy. „Já na tebe neřvu, Hectore. Bojím se o tebe. V tom je velký rozdíl.“
„No dobrá. Ale uvnitř mé hlavy v tom sotva vidím rozdíl.“
Bethany ho líbla na čelo, a pak šla pro vodu a ručník, aby ho mohla umýt a snížit tak jeho tělesnou teplotu.
Styxxovi třeštila hlava a třásl se ještě silněji, zatímco lehce poklepával psa po hlavě.
Vrátila se, položila mísu na malý stolek vedle postele a navlhčila ručníček. Když mu jím přejela po tváři, ucítila pod prsty strniště, které měl podél čelisti a na bradě. „Už dlouho ses neholil.“
Žaludek se mu sevřel, když ji tak bezděčně urazil. „Nechtěl jsem se tě tím dotknout. Já -“
„Nedotknul ses mě, drahoušku. Jsem jen překvapená a znepokojená. Není ti to podobné, a proto teď přesně vím, jak moc nemocný vlastně jsi. Nemůžu uvěřit tomu, že jsi sem v takovém stavu přijel. Někdo by tě měl držet doma a dobře se o tebe starat. Nejraději bych je praštila za to, jak málo se o tebe starají.“
Styxx si přitiskl její dlaň ke rtům a vychutnával si jemnost a překrásnou vůni její pleti. Pak ji políbil do dlaně. Bohové, bylo tak příjemné být s někým, kdo k němu necítil nenávist.
„Mimochodem, tvůj posel mě překvapil.“
„Galen?“
Přikývla.
„Jak to?“
Bethany mu přejela ručníkem po hrudi, z čehož ho zamrazilo. „Připadalo mi divné, že se tak vysoce postavený velitel obtěžuje vyřídit pochůzku pro pěšáka.“
Styxx ztuhl, když si uvědomil, že on sám na Galenovo postavení příliš nehledí. Kruci...
„Je to zvláštní,“ připustil. „Z důvodů, kterým nerozumím, si mě ten starý orel oblíbil. Když jsem onemocněl, vlastně se vrátil z dovolené, aby mě zkontroloval a byl taky jediný, komu jsem věřil, že ti přinese vzkaz. Měl jsem štěstí, že souhlasil.“ Tak, to všechno byla naprostá pravda.
Vyždímala ručníček. „Mě nepřipadá zvláštní, že v tobě ostatní lidé vidí tu stejnou velikost jako já.“
„Ty a Galen jste výjimka. Většina lidí pro mě má jen malé využití.“
„Jejich škoda.“ Při umývání se zarazila, když se zápěstím dotkla jeho tvrdého penisu. Její pravé obočí znovu vystřelilo vzhůru.
„Vím, že jsi mě měla v úmyslu zchladit, akribosi, ale tvůj jemný dotek má na moje tělo opačný účinek.“
Potřásla hlavou. „Na to ti není dost dobře.“
„Já vím. Taky to není to, proč jsem dnes ve skutečnosti tady. Prostě potřebuji být alespoň na chvíli s někým, kdo se o mě zajímá.“
Bethany se nad upřímností jeho hlasu sevřel žaludek. „Tvoje rodina tě miluje.“
„Ne, nemiluje. Někdy předstírám, že ano, ale vím dobře, jak to ve skutečnosti je. Ty a Galen jste to jediné, co na tomhle světě mám. A ty jsi jediná osoba, která mi nikdy neublížila.“
Oči se jí při surové bolesti, kterou nevědomky odhalil, zalily slzami. „Já bych ti nikdy neublížila.“
„A z toho důvodu jsem přijel, i když mám horečku. Dva týdny jsem strávil s lidmi, kteří se o mě zajímají jen proto, že musí. Je úplně jiné být s někým, kdo se o tebe zajímá proto, že jsi pro něj důležitý.“
„Hectore -“
Položil jí prsty na ústa, aby ji umlčel. „Nechci tvoji lítost, Beth. Chci, aby mě zahřál oheň, který máš v sobě. Žiji pro tvoje urážky a posměšky.“
„Nemyslela jsem to tak.“
„Já vím. Věř mi, poznám rozdíl mezi tvým dobře myšleným škádlením a popichováním, které mě nutí krvácet.“ Přitáhl si ji k sobě. „Jen mě nech tě chvíli držet. Pak odejdu v pokoji.“
Odložila ručníček stranou, zavřela oči a vychutnávala si teplo jeho horečkou zmítaného těla proti jejímu. Její Hector jí lámal srdce, a přesto v sobě měl tolik tiché síly, která ji nikdy nepřestane ohromovat. Nechápala části jeho života, které s ní sdílel. Jak může být jeho rodina, co se týče péče o něj, tak lehkomyslná?
Jeho srdce je tak něžné a sladké. Tak urputně se snaží potěšit a postarat se o ostatní. Proč se k němu někdo chová nelaskavě? Ale jizvy na jeho těle a ty vnitřní, které se zrádně skrývají v jeho slovech, jí pověděly, jak přesně bezcitní a nedbalí lidé kolem něj jsou.
A ona je za to nenáviděla.
Už jen to, že k ní přijel, když byl zřejmě ve stavu nevhodném k cestování, a nikdo ho nezastavil, vypovídalo o mnohém. Jak ho v tomhle stavu mohli nechat samotného? Třeba jen na jedinou vteřinu?
Přejela rukou přes svalnaté vlnky na jeho břiše. Žár vycházející z jeho kůže byl spalující. „Jedl jsi?“
„Mmm.“
Zamračila se a pak usmála nad jeho nic neříkající odpovědí. „Jsi vzhůru?“
„Jsem,“ zamumlal.
Bethany si hrála s proužkem chloupků, který se mu táhl od pupku ke slabinám.
„Jestli budeš dělat tohle, neodpočinu si.“
Sklouzla rukou níž a přejela po celé jeho délce. Ostře vtáhl dech. „Promiň,“ zašeptala.
„Všechno je v pohodě. I kdybys mě právě teď zapálila, nestěžoval bych si.“
S vědomím, že by měla právě teď venku pátrat po Apostolosovi, ho políbila na tvrdé břicho. Bylo zvláštní, jak ji dokáže zklidnit. Kdykoliv byla s ním, na ničem jiném nezáleželo.
Vzpomínala na to, jak se jednou, když byla malé dítě, ptala matky, proč si za jejího otce vybrala Egyptského boha.
„Bohové jsou nudní tvorové, Beth. Většina z nich nejsou nic víc než rozmazlené děti s mocí, kterou nikdy neváhají použít proti slabším. A i když dokáže být tvůj otec někdy dětinský, je také nebezpečný. Chápe svoji moc a je nelítostný. Ale jeho kořistí nejsou ti slabší, útočí pouze na ty, jež jsou silnější. To mě k němu přitáhlo a to je také důvod, proč jsem souhlasila s tím, že se stanu matkou jeho dcery. Jeho síla a skutečnost, že ji ani jedinkrát nepoužil proti mně. S tvým otcem je to stejné jako mít za domácího mazlíčka lva. Víš, že je to bytost totálního a divokého násilí, jejíž přirozeností a jediným talentem je zabíjení, a přesto leží vedle tebe a vrní, kdykoliv se ho dotkneš. Není nic dráždivějšího.“
„Ale ještě důležitější je to, jak mě tvůj otec přiměl se cítit. Probudil ve mně něco, co tam nikdy dřív nebylo. Vdechl život mojí duši, a já jsem se stala lepší tím, že ho znám. To proto jsem chtěla, abys byla jeho součástí, kterou budu moct milovat, i když nám není dovoleno být spolu. A je to rozhodnutí, kterého jsem nikdy nelitovala. Dokonce, ani když tvůj otec téměř zničil náš pantheon, jelikož mu Archon odmítl dovolit se s tebou vídat. Tvůj otec nedává svoji oddanost snadno nebo lehkomyslně. Když dostaneš kousek něčeho takového, od někoho, kdo od přírody ostatním nevěří, je to výjimečnější, než když to přijde od někoho, kdo se svou láskou nakládá rozmarně. Stejně jako všechno ostatní, dělá i tohle vzácnost o to cennější.“
Hector nikomu nevěřil. Dokonce ani jeho vlastní rodině. A nikdy nedal svoje srdce, tělo nebo svou lásku žádné jiné ženě.
Jen jí.
A i když byl na lidská léta mladý, měl v sobě vyzrálost a porozumění, které se zdály být prastaré.
Víc než jen to. Kdykoliv byla s ním, cítila se krásná a mocná. Taková, jako by jako bohyně měla být a přesto...
Nikdy se jí ve skutečnosti být necítila, dokud nevpadl do jejího světa a nepřinutil ji ke smíchu.
To proto ho milovala a proto riskovala hněv Archona a ostatních, aby mohla být s ním.
On za to stál.
Ale vzadu v mysli se jí krčil strach z toho, jak by reagoval, kdyby se dozvěděl, že mu lhala o své totožnosti. Nenáviděl bohy a jejich zásahy do lidských životů.

Naučí se jednoho dne nenávidět i ji? 

15 komentářů:

  1. Dííky za překlad!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad a korekci:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. vďaka za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Báječná kapitola, díky

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad a korektúru

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem velmi pekne za skvely preklad ale aj korekturu :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ach jaj, stále samé klamstvá...
    ďakujem za preklad :D

    OdpovědětVymazat