pátek 5. září 2014

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 6



Sumi se s úlekem probrala. Snažila se zůstat vzhůru a odposlouchávat Hauka a ostatní. Její bolest ji ale přemohla a v určitém okamžiku noci začala dřímat.
Teď, když byla bolest zpět, přinesla sebou přátelé, kteří se připojili a zpívali symfonii utrpení skrz její bytost. Každý centimetr těla pulzoval na protest. Ale bohužel, její močový měchýř s ní neměl žádné slitování. A bylo mu úplně jedno, jak moc byla v bolestech. Vyžadoval si pozornost a nebral ne jako odpověď.
Hloupé, mizerné, bezohledné tělo.

Zatnula zuby a přinutila se vstát. Zakňučela, jak ji přemohlo nutkání posadit se. Potřebuju jít…
Vážně neměla na výběr. Teda pokud se nechtěla ztrapnit.
Pomalu zamířila ke vchodu do stanu, odrhnula látku stranou a zjistila, že je brzké ráno. Ale to nebylo to, co zaujalo její pozornost.
Hauk stál u malého ohně zády ke stanu a držel si u tváře ručník. Svlečený do pasu, byl absolutní samčí dokonalostí. Každý kousek z něj… a mohla vidět docela dost z toho svěžího, ladného těla. Nikdy v životě nespatřila tolik vytvarovaných svalů na jedné osobě. Svalů, které byly pokryté bohatě zjizvenou, karamelovou kůží.
Zamračila se, když si uvědomila, kolik jizev vážně poznamenává jeho tělo. Od levého ramena přes celé záda měl ošklivé spáleniny. Ty by samy o sobě byly dost zlé, ale nad nimi bylo spoustu stop po drápech, jako kdyby se setkal s divokým zvířetem, co ho brutálně zřídilo. Mnohokrát. Pro člověka by ty jizvy byly zlé.
Pro Andarioňana představovaly ostudu. Jejich druh si nade vše cenil krásy a síly. Jakákoliv fyzická nedokonalost, kromě jizev získaných v čestném boji, nebo tetování, které označovalo postavení ve vojsku či rodinnou linii, mohla vést k tomu, že je vykopli z rodiny a sterilizovali.
Nebo dokonce zabili.
To byl důvod, proč se Hauk nikdy neoženil? Již byl dávno ve věku, kdy měla většina Andarioňanů své družky. Ale s těmi jizvami by ho samice jeho druhu nepovažovala za žádoucího či hezkého.
A rodina Andarionské samice by nedala svolení ke spojení rodu s někým, kdo byl v jejich světě považován za deformovaného.
Hauk odtáhl ručník a otočil se, jako by vycítil její přítomnost. Jak se pohnul, viděla další jizvy na hrudi a pažích. Některé od nožů a masterů, další jen mohla hádat. Ale ta, která stála opravdu za to, byl diagonální drápanec, který se táhl přes levý biceps, rameno, dolů na prsní svaly. Z hloubky a vzoru se zdálo, že byl udělán úmyslně.
Možná jako trest?
Ve chvíli, kdy se jejich pohledy střetly, jasně viděla hanbu, kterou cítil z toho, že ho takhle načapala. Okamžitě upustil ručník a zvedl koženou košili, aby se mohl zakrýt.
Zcela uchvácena sledovala, jak připevňuje a protahuje složité popruhy a přezky, které zakrývaly jeho ruce tak, že byla část kůže odhalena, ale stále mu poskytovaly dostatek ochrany, aniž by mu bránily v pohybu a udržovaly jeho tělo v teple. Ve skutečnosti ta kožená látka měla zvláštní texturu, která dodávala stejnou ochranu jako zbroj, ačkoliv nositele odvzdušňovala tak, že se při boji nemohl přehřát.
Andarioné rozhodně věděli, jak bojovat a i jak k tomu navrhnout oblečení.
Téměř stydlivě Hauk překročil mokré holící náčiní a přiblížil se k ní. „Nevěděl jsem, že jsi při vědomí.“
Ukázala směrem k malému hájku keřů. „Já… ehm… však víš.“ Když se k nim vydala, lehce klopýtla a trhla sebou.
Najednou byl Hauk po jejím boku, aby jí pomohl.
„Zvládnu to.“
Ušklíbl se jejímu chvástání. „Ztratilas hodně krve, a i když nejsem zdravotník lidí, jsem si docela jistý tím, že zabere víc jak jeden den, než se taková zranění uzdraví.“ Vzal ji do náruče a odnesl ke křoví, kde ji položil. „Děti jsou pryč a pravděpodobně se snaží vzájemně zabít, ale teoreticky by měli lovit snídani. Takže si můžeš dát na čas a nestrachovat se, že se brzy vrátí. Zkušenost mi ukázala, že jim uniká celý koncept ohledně spěchu.“ Ukázal na tábor přes rameno. „Až budeš hotova, dám ti část zásob, a jestli chceš, můžu ti pomoci se umýt.“
Opět ji mátl. „Proč jsi na mě tak hodný?“
„Jsi zraněná.“
„Ale ty si myslíš, že jsme se tě snažila zabít. Vidím ti na očích, že mi stále nevěříš.“
Hauk nonšalantně pokrčil rameny. „Neber si to osobně. Nevěřím nikomu. Ani sám sobě.“ Věnoval jí okouzlující, pokřivený úsměv, který byl zcela v rozporu s jeho masivní velikostí a intenzivním pohledem. „Kromě toho jsi mě ještě nezabila.“
Naklonila hlavu, jak se na něj mračila. „To nedává smysl. V žádném vesmíru či kapacitě.“
Hrdelně se zasmál. „Člověku nejspíš ne. V mé kultuře máme tendenci přehlédnout otevřený pokus o vraždu.“
A pořád jí to nedávalo smysl. „Andarioňané mají být zlý válečníci. Myslela jsem, že zabíjíte za jakoukoli urážku.“
„Urážku, to ano, ale nejsme Partinie, lidé, ani Phrixiané. V útoku na ženu, dítě či někoho slabšího není žádná čest. To není náš způsob. Snaha zabít mě by byla považována mou rasou jako výzva – znamená to, že mě považuješ za rovnocenného soupeře. Takže to není urážka. Vlastně je to ten nejvyšší kompliment.“
Jak odcházel, najednou jsi vzpomněla, že jí Fain kdysi řekl něco velmi podobného, když byla ještě dítě. „Andarioňané zastrašují. Slovně i fyzicky testujeme všechny, se kterými se setkáme. A žijeme pro boj. Ale nikdy proti menším soupeřům. Neexistuje žádná sláva ve vítězství boje, když víš, že se ta osoba není schopná postavit výzvě. Vítězství je sladké jen tehdy, když je pořádně zasloužené. A to je ve chvíli, kdy jste se svým soupeřem rovnocenní, nebo má nad tebou výhodu.“
Na tak násilnou rasu měli ve své filozofii zvláštní krásu.
Hauk se vrátil s malým balíčkem, který jí tam nechal, než jí dal soukromí.
Poté, co byla hotova, ji jak slíbil, odnesl zpátky do stanu. Položil ji na zem vedle malého kbelíku, který použil k oholení se, když jej poprvé viděla.
„Čistá a teplá voda.“
„Takhle jste zvyklí se koupat?“
Zavrtěl hlavou. „Poblíž je řeka, ale proud je poměrně silný. Nemůžeš do něj, dokud ti nebude lépe.“ Natáhl se po obvazech na břiše.
Sumi sebou instinktivně škubla, čímž ho přiměla, aby se stáhl. „Promiň,“ řekla rychle. „To není tebou.“ Nebyla to úplně pravda. Hodně za to mohl on, ale z nějakého důvodu, který se ani nesnažila pochopit, nechtěla ranit jeho city.
„Jen zkontroluji tvé rány a obvazy. Neboj, zachoval jsem tvou čest, když jsi byla v bezvědomí. Viděl jsem jen to, co bylo vystaveno pod roztrhaným oblečením po tvém boji, a tetování vražedkyně na tvém rameni. Jinam jsem se nedíval.“
Vrhla na něj přísný, škádlivý pohled. „Cože? Opravdu si nikam nesahal?“
„Ne,“ jeho výraz zjemnil, jako by si uvědomil, že nemluvila zrovna moc vážně. „Ale byl jsem v pokušení.“
Kousla se do rtu z toho nezvyklého přiznání. „Pokouším tě?“
Se zrudlými tvářemi uhnul pohledem.
„Ach můj Bože, Hauku, ty se červenáš?“
Ušklíbl se. „Andarioňané se nečervenají.“
„Ach, ano,“ řekla sarkasticky. „Myslím, že se Andarioňanům jednoduše spontánně zbarvují líce tak, že se to podobá lidskému zrudnutí.“
Odfrkl si. „Ne, to teda ne.“
Jasně, že ne. Rozhodně byl z jeho přiznání v rozpacích. „To je dobré vědět.“
Beze slova ji opatrně položil na zem, aby mohl odhrnout obvaz a prozkoumat ránu. Sumi se snažila nemyslet na to, že se jí celé roky žádný muž tak důvěrně nedotýkal. A nikdy předtím to nebyl někdo, kdo by byl tak krásný či jemný. Nebylo divu, že její sestra Fainovi tak tvrdě propadla.
Andarioňané byli výjimečné bytosti.
I přes Haukovu obrovskou velikost a vrozenou divokost, bylo jeho dotyk lehký a něžný jako pírko. Téměř milující. Ten typ, po kterém toužila téměř celý svůj život.
Dotyk, který jí vždy unikal.
Než si uvědomila, co dělá, natáhla ruku a dotknula se jeho tváře. Čerstvě oholená byla přesně tak hladká a jemná, jako vypadala. Dokud se nedostala k pichlavé, dobře pěstované bradce a kníru, který dokonale rámoval jeho krásné rty.
Uzamkly pohledy. Jeho oči byly tak divné oproti lidským, na které byla zvyklá. Ale i tak byly sexy jako zbytek jeho těla. A z nějakého důvodu, který vůbec nechápala, se jí rozpálila krev z té inteligence a soucitu v těch očích. Tak moc ji přitahoval, že ji to děsilo víc než on samotný.
Přicházím o rozum.
Byla tady, aby ho polapila, ne ošukala.
Sakra, legendy byly pravdivé. Andarioňané byli přirozeně svůdní. Skoro jako by měli jakési divoké udělej-mě feromony.
„Promiň.“ Odtáhla ruku.
Hauk nebyl schopen promluvit, jak jeho tělo vřelo podivným ohněm. Neměl žádný důvod jí věřit. Byla člověkem, a až na pár lidí, které nazýval rodinou, nenáviděl všechno lidské. Nikdy mu žádná z jejich žen nepřipadala ničím zajímavá.
A přesto…
Chtěl ji tak moc políbit, že skoro cítil chuť jejích rtů. Její vůně mu plnila smysly a z jemnosti její pokožky se mu sbíhaly sliny.
Mysli na Darianu.
Nádherná a čistokrevná Andarioňanka, která se měla stát jeho ženou. Byl jí zaslíben od Kerisovi smrti. Bez ohledu na to, jak lákavá byla tato žena, nemohl zneuctít svůj slib vdově svého bratra. Dariana musela být na prvním místě.
 I když ho nenáviděla a vyčítala mu každý nádech.
Hauk se přinutil prozkoumat Suminu ránu, než zkontroloval menší řezné zranění na nohou a rukou.
„Zdá se, že se uzdravuješ bez infekce.“
„Děkuju ti.“
Kývnul na ni. Jak začal ustupovat, chytila ho za ruku. Ten malý dotyk skrz něj vyslal zvláštní vlnu. Takovou, kterou nikdy nepocítil.
„Proč ti Thia říká Hauku, zatímco tvůj synovec používá Dancer[1]?“
Pustil její ruku. Rty mu zaškubaly úsměvem. „Thia mě má radši.“
Sumi se zamračila té nečekané odpovědi, která vůbec nedávala smysl. „Tomu nerozumím.“
Pobavení z jeho pohledu vyprchalo. Zhluboka se nadechl, než to vysvětlil. „Protože Daricovo příjmení je také Hauk, používá mé křesní jméno. Stejně jako všichni členi mé nejbližší rodiny.“
„Ale tobě se to nelíbí?“
Komicky na ni pohlédl. „Kdybys byla pojmenovaná Dancer, líbilo by se ti to?“
Usmála se. „Myslím, že ne. Ale podivným způsobem se to k tobě hodí.“
Ztuhl nad něčím, co bylo zamýšleno jako kompliment. „Teď mě ale, mu tara, urážíš.“
Vrátil jí tu urážku? „Mu tara?“
„Má paní.“ A s tím ji zanechal o samotě.
„Nemyslela jsem to jako urážku,“ vykřikla za ním. Ale neodpověděl, ani se nevrátil.

S úšklebkem se zvedla a natáhla pro vodu s hadříkem, které tu nechal. Umyla se, jak nejlépe to šlo, ale nebylo to snadné.
Akorát skončila, když do stanu vstoupila Thia s malou miskou ovoce. Mladá žena se posadila vedle ní a položila misku na zem mezi ně.
Thia zkřivila tvář nad obsahem. „Vím, že to není moc. Darice rozsypal, co měl, takže tohle je vše, co zbylo. Strýček Hauk a Darice shánějí víc. Ale chtěl, abych ti to přinesla, aby ses alespoň trochu naplnila do jejich návratu.“
„Děkuju ti.“ Pohledem sjela na blaster u Thiina boku. „Vyskytl se nějaký problém?“
„Ještě ne.“
„Co to znamená?“
Thia vstala a opatrně ji měřila pohledem. „Myslím, že musíš být tím vrahem, co byl poslán za mým strýcem.“
Ztuhla nad dívčiným předpokladem. „Proč si to myslíš?“
„Kvůli tomu, jak se strýček Hauk chová od chvíle, co tě přivedl. I když je vždy opatrný, teď je ještě víc. Místo aby v noci spal, chodil dokola, těžce ozbrojen.“
To bylo působivé, zejména vzhledem k tomu jak byl ve střehu i beze spánku.
Sumi sklopila oči s Thiině zbrani a přemýšlela, jak moc ji uměla používat. „Ale vás dva dnes ráno nechal lovit. Samotné.“
„A trval na tom, abych byla ozbrojená a velmi ostražitá.“ Thia na Sumi zlostně pohlédla. „Jen abys věděla. Ublížíš mu a já tě zabiju. Bez slitování či zaváhání.“
V jejím tónu byla upřímná divokost, která byla v rozporu s dívčinými roky a nevinným vzhledem.
Sumi si vzpomněla, co jí Hauk řekl o Thiině matce. „Byla jsi u toho, když tvá matka zemřela?“
Thia ztuhla. „Jak víš o mé matce?“
„Tvůj strýc mi to řekl.“
V očích se jí třpytily neprolité slzy. „Ne, nebyla. Kdyby ano, sama bych svého nevlastního otce zabila.“
Sumi se cítila špatně za ubohou dívku a osud její matky, který se málem podobal jejímu. Nikdo by v životě neměl zažít takovou tragédii, a rozhodně ne v takovém věku. „Je mi to líto, Thio. Také jsem ztratila matku, když jsem byla mladá. Vím, jaké je to vyrůstat bez ní.“
„Pak je mi to také líto. Jak tvá matka zemřela?“
Sumi shlédla na ovoce, jak ji dusily vlastní slzy. „Nezemřela. Utekla s přítelem a zanechala nás s mým otcem.“
„Nás?“
„Mě a mou sestru.“
Thia odvrátila zrak, jak to stravovala. „To je důvod, proč ses stala vražedkyní?“
Byli všichni členi jeho rodiny tak vychytralý? Bylo to vážně znervózňující. „Nikdo neřekl, že jsem vrah.“
„Tak proč jsi byla uprostřed pouště, o samotě, s odstřelovací puškou?“
Sakra. Byl to trénink nebo genetika, že byla celá tahle rodina tak paranoidní? „Dovolená?“
Nepobaveně na ni zírala. „To je vážně tvoje odpověď?“
Sumi si povzdechla, jak zvedla ovoce. „Ne, máš pravdu. Jsem vyškolená vražedkyně. Ale nejsem tady, abych zabila tvého strýce.“ Což byla vážně pravda. Měla jen získat důkazy, aby to mohl udělat Kyr.
Thia trhla bradou k obvazu na Sumině žaludku. „Jak ses zranila?“
„Fixace na cíl.“ Vyrovnaně se setkala s Thiiným vyrovnaným pohledem. „Měla jsem takový strach kvůli ohni z vašeho tábora, že jsem si nevšimla touraha, který se ke mně připlížil a zkusil si ze mě udělat oběd.“ To byla znovu pravda. Snažila se toho o Haukovi zjistit co nejvíc, než odhalí svou přítomnost.
„A jaké jsou tvé záměry teď?“ Thia na ni stále koukala podezřívavě.
„Pokusit se nezemřít.“
Což tu mladou ženu vůbec neuklidnilo. „Víš, jak to myslím.“
„Jo, vím. A slibuju, že jen procházím kolem.“ Což byla také pravda. Neměla v úmyslu tady s těmi lidmi zůstat déle, než musela.
Thia vytáhla blaster a namířila jím na Sumi. „Chci pravdu a chci ji hned. Myslím to vážně.“
Rychleji než Sumi mohla mrknout, vstoupil Hauk do stanu a chytil Thiu za ruku. Vyškubl jí zbraň. „Co to děláš?“
Thia na něj vrhnula pohledem a pak začala neovladatelně vzlykat.
Přitiskl si ji k hrudi a pak na Sumi bezmocně pohlédl. „Co jsi jí řekla?“
Než stihla odpovědět, Thia se odtáhla a vzala jeho tvář do dlaní. „Neopovažuj se mě opustit, strýčku Hauku. Neopovažuj se!“
„Neopustím tě, zlato,“ řekl tiše, jak ji kolébal. „Tvůj otec by mě zabil tím nejbolestivějším způsobem.“
„Ne. Myslím tím, neumírej mi. Nemůžeš! Slyšíš?“
Zatnul čelist. Pak Sumi probodl vražedným pohledem. „Co jsi jí řekla?“
„Nic. Přísahám.“
Do stanu náhle strčila hlavu mladší verze Hauka, aby zkontrolovala, co se děje. Místo copánků Andarionských válečníků měl černé vlasy jen stažené do ohonu. Ale kromě tohohle a velikosti, vypadal jako by mohl být Haukovým klonem. To bylo roztomilé.
Dokud nepromluvil.
„Ach, brr,“ zasténal Darice. „Lidské emocionální ženy. Co ji rozhodilo tentokrát? Je přetížená?“
To Thie vysušilo slzy, jak se na něj vrhla.
Hauk si ji rychle přitáhl k hrudi. „Nedělej to. On taky musí přežít.“
„Ale prosím tě, strýčku. To, že ho zabiju, je morálně nevyhnutelné!“
Darice protočil oči, než Sumi provrtal pohledem, který byl děsivě podobný tomu, co tak často používal Hauk. „Ty jsi čistokrevný člověk?“
„Ano.“
„Do prdele,“ vydechl.
„Darice!“ Vyštěkl Hauk. „Dávej si pozor na jazyk.“
Vycenil na Hauka své tesáky. „O kolik horší tahle výprava ještě bude?“ Zlostně na něj ukázal. „Nejprve uvíznu s tebou a pak…“ Jeho hlas se vytratil, jako by si právě uvědomil, co řekl.
Hauk vypadal, jako kdyby ho někdo praštil. Když se vzpamatoval, zuřivě se zamračil tak, že Darice o krok ustoupil a Thia se ostře nadechla.
Beze slova se protáhl kolem svého synovce a vyšel ven.
Thia zírala na svého bratrance. „Ty jsi takový nevděčný parchant, Darice.“
„Nic o tom nevíš, člověče.“
Thia ho popadla za košili a postavila se před něj tak, že si stáli nos k nosu. „Neudělej tu chybu a nemysli si, že v sobě nemám dost Andarioňana na to, abych ti nevyrvala vnitřnosti, ty červe. Protože mám. A radši si dobře pamatuj, kdo je můj otec. To jeho krev mi nejhustěji teče žilami. Mnohem víc, než jakýkoliv jiný lidský gen, který bych mohla mít.“
Darice při její výhružce vytřeštil oči.
„A co se týče dovedností tvého strýce,“ pokračovala Thia. „Místo toho, abys ho urážel, měl by ses nad něčím zamyslet. Tvůj otec byl dvakrát starší než strýček Hauk a dvakrát tak velký, když zemřel. A Hauk přesto přežil. Sám a zraněný. Tři týdny.“
„To proto, že mého otce zabil!“
„To nevíš.“
Vyzývavě zvedl bradu. „Moje matka mi to řekla. To je důvod, proč se s ní ještě neoženil, i když už dávno měl. Je to zbabělec, který se vyhýbá svým povinnostem. Než aby zachránil mého otce, zachránil sám sebe. Kdyby byl pravý Andarioňan, byl by se sám zabil místo toho, aby se vrátil domů v hanbě.“
Thia ho odstrčila tak silně, že zakopl a upadl na zem. „Ty nevíš nic o tom, jaké to je být Andarioňanem. Zahanbuješ své předky a kazíš pokrevní linii svých rodičů.“ Nakopnula hlínu před ním, než naštvaně odkráčela.
„Alespoň nejsem pošpiněný lidskou krví!“ Zavrčel za ní. Divoce na Sumi zavrčel, než se zvedl a vyrazil pryč.
Tak fajn.
Sumi pomalu, rovnoměrně vydechla. Nevěděla proč, ale za všechny se cítila hrozně. A upřímně, byla docela zastrašená Thiou. Na takového drobka byla divoká a velmi nepředvídatelná.
Kdo byl její otec?
Dle jejího vědomí měl Hauk za bratry jen Faina a Kerise. Ale nakonec, nijak rozsáhle do jeho rodiny nekopala. Jen natolik, aby si v mysli udržela parametry této mise. A Fain o jeho rodině nikdy příliš neřekl. Vzhledem k tomu, že jimi byl popřen, říkal všem, dokonce i jí, že je sirotkem bez pokrevní linie.
„Co chceš říct tím, že tady zůstaneme ještě jeden den?“ Zakňučel z venku Darice. „Brrr! To není fér! Má to být moje Endurance, ne cvičení k tomu, jak tolerovat lidi!“
„Ani to nemá být cvičení o tom, jak se mám já naučit tolerovat tebe,“ odsekl Hauk. „A teď udělej, co jsem ti řekl.“
Nejsi můj otec! Nemusím dělat, co mi říkáš.“ V těch slovech nechyběla nenávist.
Thia si unaveně povzdechla. „A všechna tahle úžasná radost jen proto, že můj otec nemůže snést pomyšlení na to, že jsem dospělá žena a už mi nemůže diktovat celý život.“
„Ani slovo proti tvému otci, Thio. Tady mluvíš o mém bratrovi a já nedovolím, aby ho někdo v mé přítomnosti znevažoval.“
„Znevažovat ho? Promiň mi? Potkal ses s mým otcem, strejdo Hauku? S mužem, jehož úsměv je úšklebkem a má trvalé PMS a svědící prst na spoušti? Zkus s tímhle randit…“ Když znovu promluvila, její hlas byl ve fistule. „Ale jistě, miláčku, můj otec je ten legendární vrah s vyšším počtem mrtvol, než dají dohromady tři nejlepší zabijáci Ligy. Ne, nemá v plánu tě sníst či skrýt tvé tělo, drahý. To je jen jeho verze úsměvu, a ano, všichni jsme si dobře vědomi toho, že vypadá, jako kdyby byl v extrémních bolestech, když to dělá. Jen nedělej žádné náhlé pohyby a přežiješ dost dlouho na to, aby ses dostal ke dveřím…“ Vypustila výkřik nevole. „Vážně, měla bych si to ulehčit a rovnou se připojit ke klášteru.“
Hauk si odfrkl nad její tirádou. „Buď ráda, že máš otce, co tě miluje.“
„Jsem v deliriu z toho, že mě miluje. Jen bych si přála, aby jednou za čas uvolnil tu smyčku, abych mohla dýchat přes ten škrtič.“
Sumi ztěžka polknula, když si uvědomila, kdo byl Thiin otec. Díky tomu monologu to sedělo jen na jediného muže. Nykyriana Quiakidese. Korunního prince Andarionské i Triosanské říše.
Nejchtěnější bytost v historii Ligy.
Svatí bohové…
Nykyrian byl vrah, který připravil Velitele o oko. Jediný tvor, za jehož zatčení by Kyr Zemin prodal duši.
A jeho drahocenná dcera stála jen kousek od tohohle stanu. Dcera, pro jejíž ochranu by Nykyrian udělal cokoliv.
Dokonce by pro ni i zemřel.
Kdyby Sumi předala Thiu i s Haukem, Kyr by jí dal vše, co by chtěla. Nejen, že by získala Kaleinu svobodu z vazby Ligy, ale Sumi by mohla vyjednat i svou vlastní.
Její svědomí se zarazilo nad pomyšlením na takový obchod. Ale Kyr Thie neublíží… a jak Thia sama poukázala, byla zcela dospělá.
Na rozdíl od jejího dítěte.
Kalea měla sotva tři roky. Ještě byla dost mladá na to, aby neměla na vazbu Ligy žádné vzpomínky.
Pokud ji Sumi dostane zpátky, konečně by mohla mít rodinu. To byla ta jediná věc, jakou kdy chtěla. Jediná věc, po které kdy toužila.
Zavřela oči a užívala si pomyšlení na to, že konečně zjistí, jak její holčička vypadá. Že ji bude schopna držet a v noci ji ukolébá ke spánku.
A tihle cizinci by mohli být klíček k tomuhle snu.
Chtěla své dítě zpět. Bez ohledu na to, koho nebo co bude muset zradit. Nic nebylo důležitější než její Kalea.



[1] Dancer = tanečník

17 komentářů:

  1. Ani na to nemysli, budeš muset najít jiný způsob. Způsob, který bude s nejvyšší pravděpodobností zahrnovat asistenci strýčka Hauka hihi. Parádička, díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.3655. září 2014 21:01

    Díky za překlad.

    "Ne Kyr Thie neublíží… " Jasně tomu tak věřim.

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé, diky ta další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Veľká vďaka za skvelé pokračovanie... strašne sa neviem dočkať ďalších kapitol ... a ten popis Nykyriana :-)))

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Skvělé, mockrát děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem velmi pekne za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ty jo...ačkoliv chápu, že chce zpátky své dítě...způsob jakým by ho získala, kdybych byla tím dítětem, sama bych se za to styděla. Co je to za svobodu vykoupenou životem dítěte? Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat