neděle 21. září 2014

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 8



Sumi se s úlekem probrala a zvedla hlavu, když zaslechla tu nejneuvěřitelnější hudbu svého života. Tichou a strašidelnou. Oduševnělou. Zpočátku si myslela, že to je něco, co děti nechali hrát, dokud nevyšla ze stanu a nenašla Hauka na zemi, s krásnými houslemi zastrčenými pod bradou, jak hrál se zavřenýma očima. Byl oproti nim tak obrovský, že vypadaly spíše jako hračka než skutečný nástroj. Ale nebylo pochyb o umění, jenž měl, dle toho jak prsty tvořil velmi komplikovanou melodii.

Tak tohle teda byla ta poslední věc, kterou očekávala, že najde. Andarioňan, který hraje na jemný nástroj s odbornými znalostmi virtuosa. Neuvěřitelné.
Čert tě vem, Hauku. Musíš přestat být tak nepředvídatelný. Tak nečekaný.
Tak zatraceně lákavý. Vyvolávalo to přílišný zmatek v jejím přesvědčení a rozumu. Až příliš snadno pak viděla krásu, která v něm byla, a ne chladnokrevného zabijáka, kterým jak věděla byl.
Udělala krok. Okamžitě přestal a zvedl se, jako by očekával útok. A nepochybovala o tom, že by ji snadno dokázal propíchnout či jí useknout hlavu s tím nekvalitním smyčcem v ruce.
Když ji spatřil, uvolnil se do toho nejvíce sexy a mužného postoje, jaký kdy spatřila. Vyzařoval důvěrou a smrtící elegancí, ale zároveň se mu dařilo být roztomilý a sexy.
„Potřebuješ něco?“
Jo, i přes veškerý zdravý rozum potřebovala ochutnat to tvrdé, svalnaté tělo, ale nehodlala tu myšlenku říct nahlas… a nikdy jemu. „Změnu prostředí.“
A celý ten bohatě snědý samec byl rozhodně tím nejzajímavějším pohledem na téhle bohem zapomenuté skále.
„Aha.“ Odložil nástroj stranou, aby jí pomohl. Než stihla protestovat, zvedl ji do náruče a odnesl k malému ohništi, kde ji posadil na naducaný polštář, na kterém seděl.
Snadnost, s jakou to dokázal vzhledem k její výšce, byla znepokojující. V botách měla něco málo přes sto osmdesát a byla zvyklá, že je botách o pár centimetrů vyšší než průměrný muž. V době, kdy jí bylo pět, ji vlastní otec odmítal zvedat s prohlášením, že je příliš těžká.
Přesto ji Hauk nesl, jako kdyby nevážila o moc víc než jeho boty.
To bylo velmi znepokojující.
Beze slova se chystal vrátit housle do pouzdra.
„Nemusíš přestávat.“
Uzavřel pouzdro a odložil jej stranou. „Nerad hraji před ostatními. Je to něco, co dělám sám.“
To by dokázala pochopit, kdyby hrál špatně. Ale dle jeho dovedností odhadovala, že hraje velmi dlouhou dobu. Také se to zdálo být velmi zvláštním koníčkem pro Andarionského válečníka. Příliš poklidné.
A když už mluvila o klidu… náhle si uvědomila, že bylo podivné ticho.
S obavami se rozhlédla po temném táboře a neviděla žádné stopy po Thie či Daricovi. Jen zbytek Haukovi večeře. „Příliš tě naštvali, takže si ty děti nakonec sezřal?“
Zpočátku se její vysmíval, ale pak se zdálo, jako by nad ní vážně uvažoval. Ukázal na křiklavě růžový stan, který byl nalevo od jeho. „Thia je pryč, kreslí.“ Ukázal na černý po pravé straně. „Darice je v tom jeho svázaný.“
„Svázaný čím?“
„Lanem,“ řekl prostě. „Zvažoval jsem strunu na housle, ale nechtěl jsem si na ně dostat krev. A vzhledem k množství jedu, co mu proudí žilami, by to mohlo poté poškodit dřevo.“
Zděšeně na něj zírala. „To myslíš vážně?“
Nevinný, skoro dětský výraz v jeho tváři byl komická. „Buď to bylo tohle, nebo ho zabít. Tohle se mi zdálo jako menší zlo, nebo spíš dobro.“
Stiskla rty k sobě, aby nevyprskla smíchy. „Jak dlouho je už svázaný?“
Nonšalantně pokrčil rameny. „Jak dlouho je zticha?“
Vytřeštila oči a zakryla si ústa rukou. Byla zděšená tím, co udělal, a tím, že jí to vážně připadalo okouzlující. A pravděpodobně oprávněně. „Ty jsi tak hrozný… nebojíš se o něj?“
„Víc bych se o jeho zdraví bál, kdyby byl volný a mluvil s tou pusou někde v mé blízkosti.“
Spustila ruku a zavrtěla hlavou nad ním i jeho kavalírským chováním. „Přeji si, abych dokázala být na Daricově straně, ale vzhledem k jeho postoji…“
Podal jí láhev s vodou, jak se posadil vedle ní a otevřel sáček se sušeným ovocem. „Je synem svého otce. Tvrdohlavý. Vznětlivý. Zbrklý. A nikdy neví, kdy má pro své vlastní dobro držet hubu.“
„Proč mám pocit, že někdo tenhle seznam vyřkl i o tobě?“
Olízl si prsty. „Asi proto, že ano. Mnohokrát.“
S úšklebkem se ze všech sil snažila odšroubovat víčko své vody. Cožpak ji někdo hermeticky uzavřel?
Hauk jí ji vzal z rukou a bez námahy otevřel. Jak jí lahev vrátil, zaváhala. Než si mohla uvědomit, co dělá, položila svou ruku na jeho a obdivovala tu sílu a velikost. Na rozdíl od lidí měli Andarionané nehty, které se spíše podobaly drápům. Další přírodní zbraň, se kterou se narodili, stejně jako tesáky a zlepšený sluch i zrak – byli skutečným národem dravců. Věci, které děsily její sestru pokaždé, když pomyslela na to, že by Fainovi porodila tak cizí stvoření. Omira se dokonce bála, že by si hybrid vydrápal cestu z jejího břicha, zatímco by rodila. Andarioňané byli pro lidi extrémně nebezpeční. Ale i přes všechna ta odůvodnění ji přitahoval, zatímco zvažovala všechny ty rozdíly mezi Andarionským samcem a lidským mužem. Haukovy ruce byly krásnější, než si myslela, a to zejména s ohledem na příběhy, jaké slyšela o Andarionské divokosti a bojových schopnostech.
„Tvé ruce jsou obrovské.“
Pohladil jí palcem přes klouby. Ten jediný dotyk jí vyslal do celého těla mrazení, hormony se vzedmuly a rozechvěly. „A tvé jsou neuvěřitelně jemné. Jak žena s tak něžnýma a malýma rukama dokáže vzít lidský život?“
„S velkou lítostí.“ Jakmile ta slova opustila její rty, přikrčila se. Z nějakého důvodu se její obrana odpařila pokaždé, když promluvil. Bylo až příliš snadné zapomenout na to, co měla udělat.
Ulovit ho – dravce.
Ale to nebyla její chyba. Příliš jí připomínal Faina, a i navzdory její nenávisti k Fainovi Haukovi, ta malá holčička v ní se chtěla cítit bezpečně tak, jak tomu vždy bylo, když ji Fain ukolébal ke spánku, zatímco zůstával s její sestrou v bytě. Bylo snadné umlčet ten blbý, potřebný hlas, když byla sama. Snadné namlouvat si, že takový má život být. Brutální a osamělý.
Ale teď, když byla s Haukem a viděla, jak chránil svou neteř a synovce…
Ta ufňukaná mrcha se s pomstou vrátila.
Zděšená z vlastních myšlenek uhnula pohledem.
Hauk ji neochotně pustil. „Ten parchant tě mlátil, co?“
Ztuhla, jak ji ta nečekaná otázka prudce vtáhla zpátky do dnů, kdy se Avin cítil ohrožen její výškou a inteligencí. Žárlil na její práci, kterou milovala, zatímco tu svou nenáviděl. Zpět do dob, kdy ještě nebyla trénovaným vrahem a žila svůj život v čiré hrůze z bipolární nálady svého přítele. „Promiň?“
„Tvůj ex. To je důvod, proč si ho zabila.“ Nebyla to otázka. Bylo to konstatování faktu.
Sumi to chtěla popřít, ale jak by mohla? Mluvil pravdu. A i když se naučila, jak snadné je člověka fyzicky zabít, a to i takového, který je mnohem větší a silnější než ona, nikdy nebylo snadné žít s pocitem viny, který s ní později navždy zůstával. „Ano.“
Hauk viděl v těch oříškově zelených očích stud a hrůzu, než zase uhnula pohledem. Bylo to chování tak podobné tomu, co kdysi dělala Omira, že ho zamrazilo.
Ani mu neušlo, jak se jí roztřásly ruce, když si všimla, kolik prostoru vedle ní na zemi zabral.
„To proto si otřesená z mé velikosti.“
Přikývla a napadly ji další prudké vzpomínky. „Nemáš ani tušení, jaké to je být v pasti a bezmocný. Být držen dole, aniž by ses mohl nějak bránit bez ohledu na to, jak se snažíš.“
„To není pravda. Viděla si jizvy na mých zádech. Vím přesně, jaké to je mýt svůj život v rukou někoho jiného, a nenávidět ho každou částí své bytosti.“
Zamračila se nad jeho rozzlobeným tónem. „Co se stalo?“
Hauk zaskřípal zuby. Z její otázky se mu zatnuly vnitřnosti a vzala ho rovnou zpátky do dne, na který by raději zapomněl. Do dne, který navždy změnil jeho život více než jedním způsobem, a dostal ho na cestu, kterou nikdy nepředvídal. A i když zničil jeho osud a stál ho respekt rodičů, vykompenzoval mu to bratrem v boji, za nějž byl vděčný každý den své existence.
Usrkával vodu a přimhouřil oči, jak ho pronásledovala vize z minulosti. Byl ve výcvikovém středisku akademie s tím, o kom hloupě předpokládal, že jsou dva Andarionští přátelé.
Bohužel byli všichni školeni s lidmi tak dlouho, že je infikovali některé z horších lidských rysů. Když byl Nykyrian poslán do jejich akademie, plnokrevní Andarioňané vyhlásili na toho hybrida loveckou sezónu.
Což bylo něco, co nebylo v jejich kultuře. Bojovat s rovnocennými či přijetí výzvy, to bylo Andarionské. Šikanovat slabšího, to bylo lidské. Ale princ Jullien trval na útocích na hybrida se snahou vystrkat ho ze školy, aby se na něj nemusel dívat.
V té době nevědomí k tomu, že Jullien a Nykyrian jsou dvojčata, Hauk předpokládal, že ta nenávist pochází z Jullienova strachu, že si plnokrevní uvědomí, že on je také kříženec a obrátí se proti němu. Jillien většinou vypadal jako Andarioňan a obvykle se dokázal vydávat za jednoho z nich bez povšimnutí.
Nykyrian nikdy neměl takové štěstí. Jediný pohled a bylo žalostně zřejmé, že pochází z obou ras.
Hauk již teď věděl, že to Jullien dělal, aby ochránil svou babičku, která zanechala Nykyriana v lidském sirotčinci v naději, že lidská nenávist k Andarioňanům chlapce zabije. Jullien všechny natlačil do toho, aby na Nykyriana tvrdě útočili a dostávali ho do průšvihů, aby byl vyhozen ze školy.
Nebo zemřel z jejich šikany.
V těch dnech nebyl Nykyrian tím neporazitelným válečníkem, v jakého ho proměnilo rozsáhlé školení Ligy a brutalita adoptivní rodiny. Byl to hubený, plachý chlapec. Nemohl se bránit. Jediné, co chtěl, bylo, aby ho všichni ignorovali. Zejména proto, že jeho minulost s lidmi ho zanechala hrozivě zjizveného, s vyrvanými tesáky i drápy.
Místo aby navázali na způsoby a učení svých předků, se Andarioňané spojili, aby Nykyrianovi přivedli trauma, jako kdyby se báli, že je nakažlivý a všechny je zničí.
V ten den měl Jullien v úmyslu Nykyriana přejet záchranným modulem.
Hauk měl s jejich plánem problém. A oni pak měšli problém s ním. A zatímco spolu kvůli tomu bojovali, modul se porouchal a vybouchl.
Jullien a Chrisen tam Hauka nechali. Zanechali ho v troskách, aby zaživa uhořel. Dokonce i teď by dokázal přísahat, že ho Chrisen úmyslně strčil na panel, který mu přiskřípl nohu a uvěznil ho tak uvnitř. Že se oči toho bastarda zaleskly uspokojením.
A zatímco plameny spalovaly jeho tělo a kouř mu plnil plíce, slyšel z venku, jak z havárie vinní jeho ,neschopnost‘. A společně s nimi a ostatními studenti si tam jejich učitelé vymýšleli výmluvy, proč Haukovi nemohou nijak pomoct. Proč je přijatelné nechat dítě uhořet.
S vědomím, že mu nemají v úmyslu pomoci, Hauk zadržel dech, jak nejlépe uměl, zatímco se zoufale snažil osvobodit svou zraněnou nohu ze spalujícího žhnoucího kovu. Věděl, že je úplně sám. Že pro něj nikdy nikdo nebude riskovat zadek.
Alespoň to byly jeho myšlenky, než na něj dopadl stín.
Nyk, který si byl velmi dobře vědom toho, že se mu snažili před tou havárií ublížit, vběhl do lodi, lhostejný k nebezpečí. Ze všeho co věděl si musel myslet, že byl Hauk odhodlaný mu ublížit stejně jako ostatní. Ale Nyk nedovolil, aby ho tohle zastavilo. A jak se snažil Hauka osvobodit, sám byl popálen a zraněn až k morku kostí.
Přesto Nyk bojoval, aby zachránil jeho život, i když se nikdo jiný neobtěžoval, a pak s vlastními zraněními Hauka zvedl a odnesl do bezpečí těsně před tím, než loď vybuchla a poslala na něj spršku trosek.
A z celého davu lidí i Andarioňanů to byl Nyk, kdo strhl svou bundu a použil ji, aby zhasil plameny na Haukových zádech.
Do dneška Hauk nerozuměl Nykyrianovu milosrdenství.
A pokaždé, když spatřil na Nykově těle nějakou z jizev způsobených tím výbuchem, věděl o dluhu, který měl k chlapci, jenž ho nenechal uhořet i přes to, jaký podíl měl ve snaze Nyka přimět, aby se v jejich škole necítil vítaně.
Ale to bylo již dávno. A bylo to něco, o čem nikdy s nikým nemluvil.
Ani s Nykyrianem.
Odkašlal si a prohraboval se ovocem v sáčku, dokud nenašel rozinku. „Bylo to při tréninku, když jsem byl ještě kluk. Modul havaroval a já byl uvězněn v hořících troskách.“ Nabídl jí ovoce.
Odmítla jej se zavrtěním hlavy. „To muselo být strašné.“
Snědl rozinku, než znovu promluvil. „Není to jedna z mých šťastnějších vzpomínek. Smutné je, že není ani jednou z těch nejhorších.“
„Měls strach?“
Otřel si ruce o kalhoty. „Ne.“
„Opravdu?“ Zeptala se nevěřícně.
Ostře na ni pohlédl. „Opravdu.“
Sumi nedokázala pochopit, co jí říkal. Ne vzhledem k tomu množství brutálních jizev na zádech. Byl popálen dost těžce na to, aby si byla jistá, že potřeboval roky fyzických terapií, aby byl opět v pohodě. A pravděpodobně hodně kožních štěpů. „Kolik ti bylo let?“
„Třináct Andarionských let.“
Zírala nad jeho odpovědí. „Byls sotva dítě.“
„Byl jsem větší než většina ostatních.“
Typická Andarionská odpověď, a také taková, co jí do hlavy vnesla vizi jeho jako rozkošného dítěte s rozzářenýma očima, které se drželo svých starších bratrů. Kousla se do rtů a snažila si představit, jaká pro něj musela být noční můra být tak mladý a tak blízko smrti.
„Jak je možné, že ses v tom věku ani trochu nebál?“
„Byl jsem příliš naštvaný.“
„Na?“
Tím si vysloužila divoké zamračení. „Andarioňané, o kterých jsem si myslel, že jsou přáteli, se chovali jako banda vyděšených lidských školaček a zachránili radši vlastní zadek, aniž by se mi snažili pomoci.“
„Tak jak ses osvobodil?“
„Thiin otec. I když sám byl ještě dítě, vběhl dovnitř a vytáhl mou krvácející prdel ven.“
Neušla jí skutečnost, že ještě nezmínil Nykyriana jménem. „To je důvod, proč jsi k němu tak loajální?“
„Jsem k němu loajální z mnoha důvodů.“ Zvedl se a tyčil se nad ní. „Měl bych jít zkontrolovat Darice.“
Sledovala, jak šel k malému, černému stanu. Sakra, ten mrzutý samec v době měl více predátorské chůze, než jakýkoliv tvor, jakého kdy potkala. Pohyboval se uvolněně a svůdněji, než by měl být. A poznala chvíli, kdy vyndal svému synovci roubík. Darice to dal najevo řetězem odporných nadávek směřovaných na strýce.
„Přestaň, nebo ti tam ten roubík narvu znovu.“
„Proč? Má pravda tě uráží?“
„Ne,“ zavrčel Hauk. „Tvůj jazyk mě uráží. A teď do něj kousni, nebo o něj přijdeš.“
„Hlasuji pro to, aby ho pro dobro nás všech uřízl. Co si o tom myslíš?“
Sumi se začala usmívat Thiiným slovům, dokud po boku dívky nespatřila obrovskou černou kočku. Zalapala po dechu a odsunula se od ní pryč.
„Žádnou paniku,“ řekla Thia rychle a pohladila kočku po hlavě. „To je jen Illyse. Útočí jen, když jí to řeknu, nebo když mě někdo napadne.“
Se stále tlukoucím srdcem se Sumi vrátila na své místo. „Jsi děsivá žena, Thio.“
Líně se doširoka usmála. „Měla bys někdy potkat mého otce.“
„Jen když budu těžce ozbrojena.“
Thia se rozesmála. „Věř mi. Na tom nebude záležet. Vlastně bys měla větší šanci na přežití, pokud bys nebyla. Pak by s tebou mohl mít soucit a ukázal by milosrdenství. Se zbraní jsi sama, na vlastní pěst, a to je velmi děsivé místo, pokud tě sleduje.“
„Myslím, že ráda děsíš lidi.“
Thia pokrčila rameny. „Všichni potřebujeme koníčka.“
„Slyšela jsem, že háčkování je velmi terapeutické a uklidňující.“
Thia se posadila vedle ní s nakrčeným nosem. „Mám tě podivným způsobem ráda.“
Sumi otevřena ústa, aby podobně odpověděla a pak ztuhla, když viděla, jak Hauk vyšel ze stanu a držel Dariceho za opasek kalhot, zatímco se jeho synovec vrtěl a dál ho urážel. „Co to…“
„Ach, Bože,“ vydechla Thia, než se rozběhla rovnou na Hauka. Zvedla ruce a zablokovala mu cestu. „Nedělej to.“
Haukovi zuřivě škubalo v čelisti. „Thio, vypadni mi z cesty. Chystám se ho utopit. Tentokrát to myslím vážně.“
„Prosím tě, strýčku. Ne. Dovol to udělat mě, zasloužím si to po tom posledním týdnu s ním.“
Sumi se snažila nesmát se a promnula si obočí, jak se Hauk a Thia dohadovali, kdo má více důvodů pro zabití Darice, zatímco ten na ně na oba nadále křičel oplzlosti. Zmatená, divoká Lorina kolem jejich malé skupinky kroužila, jako kdyby se snažila přijít na to, kterého z nich by měla kousnout.
Vzhledem k tomu, že doma byla jen se svou sestrou, a byl mezi nimi velký věkový rozdíl, nikdy se opravdu nehádaly.
Ne takhle.
Sumi hlasitě hvízdnula, aby si získala jejich pozornost. „Lidi?“
Zarazili se a pohlédli na ni, jako kdyby ona byla tím bláznem.
„Tohle je normální? Všechny rodiny se takovým způsobem dohadují?“
Thia si povzdechla. „Nevím, jak ostatní, ale pro mě a mé bratříčky je to standard. Jsem si docela jistá, že z nás všech vyrostou teroristé.“
Hauk bez varování Dariceho pustil. Dopadl na zem s hlasitým stenem. Pak ten obrovský Andarioňan překročil svého synovce a přiblížil se k Sumi. „Jsi si jistá, že tu nemáš loď?“
„Celkem jistá. Promiň. Měla jsem pušku, ale tu si mi zabavil.“
To zuřivé škubání se vrátilo do Haukovy čelisti.
Darice, jenž zíral na svého strýce, se zvedl ze země. „Až se vrátíme, tak řeknu Yaye, jak moc si nás všechny zostudil svým lidským chováním!“
Hauk se k němu otočil s divokým zamračením, při kterém by někdo s mozkem couvnul. „Jako kdyby mě to kurevsky zajímalo. Věř mi, chlapče, že moje matka nás trestala mnohem hůř, než aby nás jen svázala ve stanu. Byla by zděšená tím, že jsem tě ještě nepustil do ringu.“
Darice vyzývavě zvedl hlavu. „Nejsi dostatečně Andarioňanem na to, abys mi tam čelil!“
Hauk se na Dariceho díval, jako kdyby byl lehčí o několik ran z blasteru. Zatnul zuby a došel si pro láhev s vodou, než se zastavil vedle Thii. „Jdu na lov. Drž blaster blízko a měl oči i uši otevřené.“
Jak Hauk odešel, Darice jeho směrem hodil hlínu. „To je ono, ty zbabělče! Jen jdi! To je to jediné, co-“ jeho slova byla utnuta bolestivým zavytím, když ho Thia střelila.
Sumi zalapala po dechu po tak chladnokrevném činu.
„Klid. Nastavila jsem to na omráčení.“ Dala blaster do pouzdra a nestydatě se na Sumi zakřenila. „I když jsem neměla. To by mu patřilo, kdyby měl obří jizvu ve středu hrudi, nebo ještě líp, na tom jeho arogantním, uřvaném zadku.“ Posadila se vedle Sumi a přivolala Lorinu, aby mohla zvíře uklidnit.
Sumi se kousnula do rtu a byla z toho všeho, co se stalo během posledních několika minut, zmatená.
„Neměly bychom dostat Dariceho zpět do stanu?“
Thia na ni suše pohlédla. „Už ses někdy snažila zvednout Andarionského muže? Dokonce i malého?“
„Ne.“
„Nezkoušej.“ Pozvedla bradu, aby jí na ní Lorina mohla olíznout. „Věř mi, že ten blbeček na kýlu nestojí. Podle mě bychom ho měly nechat venku a doufat, že ho něco ošklivého sežere. Pomalu… a s chutí.“
Nejistá si, co si myslet, se Sumi podívala za Haukem, který zmizel v noci. Dokonce se ani neohlédl, když Thia Dariceho střelila. Taková míra bezohlednosti vůči jeho rodině se pro něj nezdála typická a to jí řeklo mnohé o jejich vztahu. „Jak to mezi nimi vlastně je? Proč ho Darice nenávidí?“
Thia se odmlčela, když si vzala chvilku, aby zvážila svá slova. „Většina toho štěkání je jen Andarionská povaha. Jsme namíchnutá, válčící rasa.“
„Ale…“
„Jak jsi opakovaně slyšela. Hauk je viněn za smrt Daricova otce.“
„Mohl za to?“
Thia zavrtěla hlavou. „Z útržků, co jsem slyšela v průběhu let z rozhovorů mého otce a Faina – Keris, Daricův otec, i přes to že to byl Andarionský válečný hrdina, měl vážné problémy s drogami a alkoholem.“
Sumi se ostře nadechla. Zatímco tohle pro lidi nebylo dobré, Andarioňané na to měli velmi krutý systém sankci, a to zejména pro ty, kteří nosili vojenskou uniformu. Bylo povoleno trochu pití.
Zbytek ne.
Pokud šlo o to ostatní, drogy mohly znamenat trest smrti, pokud šlo o civilistu, který byl chycen, ale pro ty v uniformě to tak bylo vždy. „Proč by riskoval užívání drog?“
„Znovu jen spekuluji, ale jak si slyšela říkat strejdu Hauka, jejich matka nebyla zrovna svatyní mateřského pudu. I když je skvělou vyjednávačkou, má jen velmi malou trpělivost pro syny se špatným chováním.“
„Vyjednávačka?“ To bylo něco, co její složky neodhalily. „Nevěděla jsem, že Andarioňané mají ve svém světě něco takového. Myslela jsem, že všechny své problémy jen mlátí, dokud se někdo nevzdá či nezemře.“
„Ne vždycky.“ Zhia přejela rukou přes Illysiny uši. „A jeho matka je jednou z nejlepších vyškolených. Jako Haukův otec je i jeho matka vojenským veteránem, takže očekávala hodně od tří synů její krve.“ Odmlčela se, aby Lorině nalila vodu k pití. „Daricůva matka je také veteránem a byla Kerisův partner. Slyšela jsem, že když jí strejda Hauk řekl, co se Kerisovi stalo na jeho Enduranci, zabořila mu nůž do žaludku a způsobila ránu tak hlubokou, že mu museli část orgánu odstranit, aby mu zachránili život.“
Sumi zalapala po dechu. Jak hrozná věc, ale seděla k příběhům, které jí byly vyprávěny o Andarionské divokosti. „To myslíš vážně?“
Thia přikývla.
„Kolik mu bylo?“
„Patnáct.“
A ona ho bodla? Jak mohla něco takového udělat? Sumi chápala zármutek, ale… pohlédla na jeho synovce. „Daricův věk.“
„Ne, tomu je čtrnáct. Strejda Hauk musel svou Enduranci odložit kvůli nehodě ve škole. Stále měl na sobě kožní štěpy, když měl původně jít.“
Sumi spadla čelist. Takže měla pravdu o jeho zraněních v lodi. Co tady k čertu po tom všem dělali? „Byl při Enduranci v pohodě?“
„Dle mého otce ne tak docela. Měla být odložena nejméně o jeden další rok, ale jejich matka trvala na tom, že strejda Hauk půjde a Keris aby mu Keris neukázal žádné milosrdenství.“
Sumi se šokovaně snažila pochopit, jaká matka by se takhle zachovala. Ale nakonec, její vlastní matka ji i Omiru nechala napospas rozzlobenému alkoholikovi, který je nenáviděl, takže byla dobře obeznámena se ženami, které neměly žádné city k dětem, co porodily. „Proč by to dělala?“
Thia přejela rukou přes Lorininu páteř a načechrala jí srst, jak se pod jejím dotykem prohnula. „Byla vzteky bez sebe, že strejda Hauk dovolil, aby byl při té nehodě zjizven. Zdálo se, že v té době již byl zaslíben a když rodina jeho snoubenky spatřila škodu na jeho těle, ustoupili od dohody spojení jejich dcery s Haukovým rodem, což jeho matku veřejně velmi ponížilo. Můj otec si myslí, že ho tam matka poslala, aby se už nikdy nevrátil. V její mysli se zdálo, jako by smrt při Enduranci obnovila rodinnou čest.“
To bylo tak kruté a chladné. „To je také důvod, proč se nikdy neoženil?“
Zavrtěla hlavou. „To je všechno Darianina chyba.“
„Darianina?“
„Daricova matka.“
Sumi se zamračila, jak se snažila v tom nesmyslu najít logiku. „Jak to, že se nikdy neoženil, může být její chyba? To proto, že ho bodla a udělala mu jizvu?“
„Ne, dle Andarionského práva a zvyků, v případě, že je žena vdovou a v rodu je nezaslíbený muž, musí si ji vzít a starat se o ni v nepřítomnosti jeho padlého bratra.“
Sumi si vzpomněla, jak slyšela, že na něj Darice kvůli tomu něco křičel. „Tak proč si ji už nevzal?“ Keris byl už delší dobu mrtev. Bohové věděli, že by Sumi nečekala ani pět minut, aby odtáhla ten svěží kusanec mužnosti do své postele a jezdila na něm, dokud by ji neprosil o milost.
Jaký to idiot.
Thia zaskřípala zuby, než odpověděla. „Dariana nenávidí jeho vnitřnosti a odmítá ho přijmout za druha.“
Sumino zamračení se prohloubilo. „Tak proč je jí stále zaslíben?“
„Přemýšlíš jako člověk,“ pokárala ji Thia. „Takhle to na Andarie nefunguje. Sliby jsou smluvní a vypracovávají je samice. Samec z toho nemůže vycouvat. Vůbec. Je jeho ctí to dotáhnout do konce.“
„A ženy taky?“
„Nejsou to ženy, jsou to samice. A prvořadou povinností samice k rodině je ochránit svůj rod a předky, a vytvořit co nejlepší alianci pro své děti. To dělají tak, že si vyberou tu nejlepší mužskou linii, se kterou se mohou legálně spojit. Jako nesporné držitelky pokrevní linie jsou samice posvátné. Mohou být vyhozeny ze svého domu, ale nikdy neztratí svůj rod. Pokud však samec udělá něco nehodného, může být vyhozen z rodu své rodiny. Navždy. A poslední věc, jakou samec chce, je být vyhozen z rodu.“
„Proč?“
„Andarioňané mají velmi striktní a rigidní kastovní systém. Když tratíš svůj rod, jsi naprostým vyvržencem své pokrevní rodiny a nelze to vrátit zpět. Žádný Andarioňan už nikdy znovu s takovou bytostí nepromluví. Jsou považovány za horší než mrtvé. A pokud se nachází na Andarionském území, mohou být vyvrženci bez soudu vězněni či zabiti. To je důvod, proč na všech jejich dokumentech musí být jejich dvojí linie. A proč to systematicky kontrolují.“
To bylo tak kruté. Nemluvě o tom, že zbytek vesmíru Andarioňany vášnivě nenáviděl a bál se jich. Dokonce i v dobách míru nebyli vítáni mezi populací jiných světů. Někde dokonce byli při prvním pohledu zabiti či okamžitě roztočení.
Předsudky vůči nim byly tak moc tvrdé, a protože vyčnívali, neměli se jak schovat či zamíchat mezi jiné známé národy.
„Tak jak Andarioňané bez papírů poznají, že byl někdo vyděděn.“
Thia si otřela nos o Lorinin. Když se setkala se Suminým pohledem, v těch zelených očích jasně plál vztek. „Jejich otcové je drží, zatímco matky provedou řez přes oba bicepsy a prsní svaly ve specifickém vzoru, aby každý, kdo je spatří, věděl, že byli vyděděni a jsou vyvrženci. Když řeknou: ,Předstupte‘, nemyslí tím, aby ukázali zbraně. Znamená to, že jejich muži doslova odhalí své paže pro veřejnou kontrolu.“
Sumi si nejasně vzpomínala na ty jizvy na Fainově pažích a hrudi, když byla malá, ale netušila v té době, co je způsobilo. Předpokládala, že byly z nějakého úrazu. Nikdy by jí ani nenapadlo, že ho tak zranili vlastní rodiče. „To je důvod, proč mnohé z Andarionské módy a formálních vojenských uniforem odhaluje jejich paže a prsní svaly?“
Thia kývla. „To proto, aby prokázali, že jsou legitimní synové. Plně v rodu. A ti, kteří mají tetování, buď vzdávají poctu své vznešené či hrdinské linii, nebo té, do které se přiženili… je to považováno za vychloubání, pokud jde o jejich rod. Ušlechtilé, pokud o ten jeho samice.“
Sumi se napřímila, když si vzpomněla na všechny ty jizvy na Haukově těla. Měl něco podobného tomu, co Thia popsala, na levé straně těla. „A co jizva na Haukově paži? Je to-“
„Ne. Jediné drápnutí, jako má on, znamená veřejné pokárání od matky za Kerisovu smrt. Jediná sada jizev znamená, že nepotěšili svou patriarchu. A udělala to, aby ho ztrapnila před ostatními Andarioňany pokaždé, když musí učinit formální veřejné vystoupení či jít o svátcích do chrámu. Pokud se své matce znovu znelíbí, další jizvou bude ta, co znamená ztracení rodové linie a bude vyhozen z domu.“ Thia si povzdechla. „Nejhorší na tom však je, že kvůli těm jizvám nemohl do povinné vojenské služby, kterou vyžadují od všech Andarioňanských samců a samic z nekrálovské rodiny po ukončení studia. Jeho matka ho rovnou mohla zabít. Bylo by to mnohem laskavější, než ho takhle označit a dovolit, aby se mu po zbytek života jeho rasa vysmívala.“
Sumi netušila proč, ale cítila za něj bolest. Ať už za to byl zodpovědný nebo ne, smrt bratra ho musela traumatizovat. Co to je za matku, že mu ještě ublíží, a to zejména vzhledem k tomu, jak byl v té době mladý?
„Jak Keris zemřel?“
„Padl během lezení. Strejda Hauk se ho snažil zachránit a nakonec sám taky spadl. Přežil pád, i když narazil do převisu a zlomil si asi tucet kostí. I tak se mu podařilo slézt a dostat se zpět na místo, kde ho vyzvedli.“
Sumi na ni zírala. „Jak ho z toho u devíti světů mohou obviňovat?“
Thia protočila oči v sloup. „Já vím, že? Tvrdí, že strejda Hauk uklouzl jako první a vrazil do Kerise. Můj otec tvrdí, že kdyby se strejda zcela zotavil z té poslední operace, pravděpodobně by je byl schopen oba udržet. Ale takhle…“ Těžce si povzdechla.
Nic z toho nedávalo smysl. „Byla to nehoda. Proč ho z ní viní?“
„To proto, že Kerisův provaz byl přeříznut nožem. Úmyslně.“
„Cože?“ Vydechla Sumi.
Thie se nahromadily slzy v očích. „Slyšela jsem různé věci, ale z toho, co jsem pochopila, neměly správně nastavené jističe a kotvy, takže nebyly schopny udržet jejich souhrnnou hmotnost. I přes to však strýček Hauk Kerise stále držel a snažil se ho vytáhnout nebo zhoupnout do bezpečí, než by to kotva vzdala. Ale proto, že bylo zřejmé, že by oba zemřeli, kdyby se něco rychle neudělalo, tak Keris přeřízl lano v naději, že zachrání alespoň strejdu Hauka. Ale ani Dariana ani jeho matka tomu nevěří. Myslí si, že Hauk přeřízl lano, aby se zachránil a nechal svého bratra zemřít, a potom o tom lhal, aby si zachoval tvář.“
Žaludek se jí sevřel tak, že se bála, že bude zvracet. Ta hrůza, jakou Hauk musel po tom dni cítit. Nedokázala si představit, že by sledovala, jak její sestra tak příšerně umírá. Přímo před ní… a pak z toho být obviněna?
Nebylo divu, že lidé nazývali Andarioňany barbary.
V té chvíli tam chtěla vtrhnout a nakopat Darice za jeho krutá slova proti Haukovi. Jak mohl být tak zlý? Tak bezcitný?
Bohové, bylo tak těžké žít se smrtí milovaného člověka. Zvlášť, když zemřel tak mladý. To bylo něco, s čím bojovala každým dnem svého života. Omira jí chyběla natolik, že jí tělo stále pálilo jako v jednom ohni. Mohla si jen představovat, o kolik horší to muselo být pro Hauka, který pravděpodobně obviňoval sám sebe víc, než ho vinili ostatní.
Kolikrát tu událost v duchu prožíval a neměl nikoho, ke komu by se obrátil pro útěchu?
Hluboko uvnitř ho potřebovala utěšit a nevěděla proč. Kromě toho, že chápala tu osamělou bolest ze strachu z toho, že jste mohli udělat něco s tím, že byste svého sourozence zachránili. Ale být za to viněni, i když jste za to nemohli…
Bastardi!
Na rozdíl od jeho rodiny věřila Thiině verzi o Kerisově smrti. Haukova loajalita rodině a přátelům byla příliš hluboká na to, aby zabil svého bratra pro vlastní záchranu. To nebyl ten válečník, který vtrhl do palby Ligy, aby zachránil své přátele při nájezdu na vězení.
Hauk si nevážil vlastního života. To nade vší pochybnost věděl každý, kdo ho viděl bojovat. Rval se nebojácně, jako kdyby toužil po smrti. Nemluvě o těch fotografiích, co viděla.
Ne, neublížil by Kerisovi. Bil by se za svého bratra se stejnou zuřivostí a odhodláním, jaké ho viděla použít proti jejím bratřím z Ligy.
„Už jsi s ním o tom někdy mluvila?“
Thia zavrtěla hlavou. „Otec mi řekl, že to nikdy nemám zmiňovat. Je to pro strejdu Hauka příliš bolestivé. A já bych nikdy neudělala nic, co by mu ublížilo. Byl na mě příliš hodný.“
Sumi si vzpomněla na fotky, kde Thia hravě zápasila se svým strýcem. Miloval ji a uctíval jako hrdý otec.
Ale také ji to přimělo přemítat nad Thiinou Andarionskou rodovou linií. „Takže tvůj otec… byl vyděděn za to, že se dal dohromady s tvou matkou?“
Thia si nad tou otázkou odfrkla. „Můj táta je jen z poloviny Andarioňan, přes krev matky. Znovu platí, že ženy jsou strážkyněmi rodové linie, takže teoreticky ji mohou posílit krví jiných ras, které považují za dostatečně hodné, a to buď manželstvím, nebo adopcí. Ne muži.“
„To není správné.“
„Ne, to není. A i když má můj otec dravost a smrtící dovednosti Andarionského válečníka, nebyl vychován v jejich kultuře, takže jeho víra i zvyky jsou lidštější. To, co o jejich kultuře ví, zjistil až později v životě. Většinou od strejdy Hauka či Faina.“
Sumi si nebyla jistá, zda to bylo požehnání či prokletí. Vzhledem k hrůzám, jakým její sestra byla vystavena, si nedokázala představit, jaký musel být život pro Thiu a jejího otce. „Šikanovali tě někdy za to, že jsi Andarioňanka?“
„Ne. Před osmi lety nikdo, kromě mé matky, netušil, že mám nějakou andarionskou krev. Prostě jsem si myslela, že mám jedinečné reflexy.“ Na okrajích rtů jí pohrával podivný poloviční úsměv. „Od chvíle, co jsem se svým otcem, si nikdo, ať už Andarioňan či člověk, nedovolí říct o tom jediné špatné slovo. Kdyby to udělali, vyrval by jim vnitřnosti. Ale on neměl takové štěstí, hlavně když byl ještě dítě. Protože má velmi jasné andarionské i lidské rysy, lidé mají tendenci se mu vyhýbat širokým obloukem a nejsou k němu vždy zdvořilí a milí. Dokonce ani teď.“
„Jo. Moje sestra byla chvíli s Andarioňanem a bylo to pro ni velmi kruté poté, co se rozešli. Jakmile se chlap dozvěděl o jejím ex, uháněl dveřmi pryč.“
Thia naklonila hlavu na stranu. „A to je důvod, proč má matka otci nikdy neřekla, že po jejich aférce otěhotněla… lidé jsou brutální.“
Sumi se ohlédla na Darice, který se ještě ani nepohnul. „I Andarioňané mají své momenty.“
Thia natáhla nohy tak, že si jí kočka mohla položit hlavu do klína. „Ano, to mají. Pokaždé, když Darice zavrčí na strejdu Hauka, že není jeho otcem, tak mu chci podříznout ten zrádný krk.“
„Proč?“
„Tobě to zní, jako kdyby to byl arogantní spratek. Což taky je. Ale opravdu říká strejdovi to, že jeho matce Hauk nepřipadá dostatečně hodný k tomu, aby přidala jeho DNA k její rodové linii. Je to ta nejhorší urážka, jakou Andarionské mládě může říct staršímu.“
„Tak proč je mu to dovoleno říct?“
„Naučila ho to Dariana, aby tak mohla ublížit strejdovi Haukovi.“
Okej…
„Ale proč?“
„Říkala jsem ti, že je to děvka.“ Thia to řekla tak, jako by to vše vysvětlovalo.
Sumi se poškrábala na tváři. „Mohla bys rozvést pojem děvka tak, jak ho vnímáš? Je to nejasné, urážlivé substantivum, které pokrývá mnohé území.“
„Jo, a jediné dítě královny všech děvek leží támhle.“ Thia pohlédla na Dariceho, než se zaměřila znovu na Sumi. „Za normálních okolností žena může z nechtěného zaslíbení odejít bez dramatu, ale Dariana je zvláštní případ. Existují pouze dvě původní a zcela nedotčené Andarionské pokrevní linie, za něž by ženy a jejich rodiny prodaly své duše, aby se k nim dostali. Jedním z nich je přímá královská linie vládnoucího rodu.“
„Nejvyšší Pokrevní Klan Eton Anatolů.“
Thia se Suminým znalostem jejich světa usmála. „Velmi dobře. Další je rodina prvních třinácti Andarionských hrdinů. Válečný Pokrevní Klan… Hauků.“
Legendární válečníci, kteří byli opěvování už od počátku meziplanetárního cestování. Než se na Andarii utvořil první šlechtický rod, Haukové se sjednotili jako jedna rodina, aby bránili svou rasu před cizinci, kteří se je chystali dobýt, zabít a zotročit.
Byl to příběh o surové odvaze, vlastenectví a mimořádné obětavosti, o němž se všichni učili ve škole bez ohledu na to, z jaké rasy pocházeli. Sedm Andarioňanů a pět Andařioňanek. Bratři a sestry, spolu s jejich otcem, který byl vysloužilým veteránem a šamanem. Když dorazili první cizinci, aby si podrobili Andarii, otec vedl rodinu tak, že oddálila nepřátelský postup, zatímco matka utíkala rozhlásit zprávu o útočnících a varovat lid.
Tři dny Haukové bez pomoci bojovali s technicky vyspělejší armádou a udrželi útočníky daleko od městských hradeb, dokud Andaionský vůdce klanu nebyl schopen naplánovat protiútok. Ale cena byla pro rodinu příliš vysoká.
 Když bitva skončila, zůstali jen dva Haukové. Otec a syn. Otec zemřel o několik dní později na následky zranění, čímž zanechal syna samotného, aby založil to, co bylo považováno jako první opravdová pokrevní linie Andarie. Hrdina, který později odmítl nechat se jmenovat náčelníkem své domovské planety, když mu byla nabídnuta první koruna sjednocené Andarie.
„Haukové nejsou politici. V našich srdcích není místo k tomu, abychom poklidně seděli s těmi, kteří chtějí Andarioňanům uškodit. Chráníme a navždy budeme chránit naše bratry, rodiny a planetu. Dokud bude žít jen jediný Hauk z Válečného klanu, žádný národ nás neporazí. Žádný národ se naši rasu nepokusí napadnout, ať už po zemi či moři. Neboť my povstaneme a budeme se bránit.
Nebyli jsme zrozeni z milosrdenství a nevychovali nás pro mír.
Byli jsme zrozeni ze zuřivosti
Ať žije Andaria!
A ať strach k Válečnému Pokrevnímu Klanu Hauků navždy přetrvává.“
Sumi se tenhle projev naučila recitovat jako básničku do školy, aby uctila Faunovo Andarionské dědictví. Neřekl však ani slovo o tom, že se jednalo o jeho přímé předky, když jí ho povídal.
Pohlédla na Thiu. „Neuvědomila jsem si, že jde o jeho rodokmen.“ Díky legendě o třinácti Hauků z Válečního klanu bylo Hauk nejčastějším příjmením na Andarii – přijímalo se na počest rodiny, která vzdala mnohé pro jejich svobodu a planetu, a připomínalo lidem, že stačí jen hrstka statečných Andarioňanů ochotných bojovat a zemřít za své bratry, aby zadrželi vynikající armádu.
Thia přikývla. „Dancer je jméno prvního Válečného Hauka, který založil rod. Jeho bratr, Fain, je pojmenován po otci a starším bratrovi, který jako první zemřel v bitvě a zároveň chránil otci záda. Strejda Hauk a Darice jsou v celé Andarii posledními dvěma příslušníky toho nejprestižnějšího rodu, kteří na sebe mohou odkazovat jakožto na Válečný Pokrevní Klan Hauků. Pokud by Dariana propustila stejdu Hauka ze zaslíbení-“
„Jiná samice by se mohla spojit s jeho rodovou linií.“
Thia přikývla. „Nějaká z vyšší kasty než ona. Kdyby to strejda udělal, Darice by se již nemohl považovat za někoho z Válečného Pokrevního Klanu – ten titul mohou použít pouze děti jednotné nejsilnější linie. Darice by byl snížen na Darice z Bojovného Pokrevního Klanu Hauků. A Dariana by se propadla v kastovním systému Andarioňanů. Navždy.“
Ale byla tu ještě jedna věc, která Sumi nedávala smysl. „Tak proč si Hauka nevezme a nemá s ním děti? Nepojistila by si tím vlastní rodovou linii?“
Při té otázce se do Thiina pohledu vrátila temnota. „Hlavně, stále by to snížilo Daricův titul. Pokud by tedy nedovolila, aby byl strejda Hauk uveden jako jeho otec a odstranila tím Kerise z Daricova rodného listu – což je něco, o čem opakovaně prohlásila, že to nikdy neudělá…. Jak jsem už řekla, nenávidí strejdu Hauka a ve skutečnosti věří, že on není hoden jejího rodu. A to až tak moc, že aby jí zůstalo právo ponechat si Kerisovu linii a blokovat strejdu Hauka, měla Dariceho víc než deset let po smrti jeho otce.“
Sumi zírala, ačkoliv jí jejich věk už měl dojít. Ale upřímně řečeno, nedošlo. „Jak to dokázala?“
Exhumovala z jeho těla DNA?
Fuj!
Thia přejela rukou přes Illysinu srst. „Vždy, když samci z prestižních linií vstupují do povinné vojenské služby, musí odevzdat sperma a nechat ho zmrazit, aby v případě, že zemřou dříve, než se stihnou rozmnožit, samice, co má legitimní nárok na jejich rod, snoubenka nebo manželka, se jím mohla nechat uměle inseminovat.“
Aby se rodová linie a DNA neztratila. Sakra, Andarioňané byli divní.
Sumi byla jejich zvyky zděšená. „Promiň mi tu slovní hříčku, ale to je tak chladné.“
„Ne, nejchladnější je to, že k sobě Hauka nechává připoutaného a nesjednotí se s ním. Je to sobecké a totálně špatné.“ V těch slovech bylo hodně nenávisti a jedovatosti.
„Jak to?“
Thia Darianu polohlasně proklela, než promluvila. „Kolik toho víš o anatomii Andarioňanských samců?“
„Jsou v porovnání s lidmi obrovští.“
Při tom zjevném prohlášení si odfrkla. „Ještě něco?“
„Ne, ne tak docela. Kromě zubů, drápů a očí. Proč?“
Thia ztlumila hlas, než znovu promluvila. „Jsou to tvorové s velmi silnými vášněmi a pudy.“
„Jo, celý ten já-bych-tě-raději-zabil-než-se-na-tebe-díval pohled to tak trochu odhaluje.“
„Ano, ale to není to jediné, v čem jsou agresivnější. Na rozdíl od lidí mají Andarionští muži…“ Thiina tvář v tmě celá zrudla.
„Jsi v pořádku?“
Thia si začala ovívat tvář a pohlédla na Sumi. „Nemám ponětí, proč ti to říkám kromě toho, abych ilustrovala, jaká je Dariana děvka, ale… samci musí být… vysáti, protože mě nenapadá lepší slovo. Je to něco jako kojení u žen. Pokud se jim nedostane pravidelného uvolnění, je to pro ně velmi bolestivé a způsobuje to všemožné problémy, dokonce i těžké nemoci. To je důvod, proč se páří tak brzy a mají tendenci mít velmi,“ to slovo protáhla, „velké rodiny.“
„Aha.“ Teď byl její obličej stejně rudý jako Thiin. „Proč je to problém? Jsem si jistá, že jakákoliv samice by byla více než ochotná…“ odkašlala si, „vysát Hauka.“
Včetně jí.
Thia si odfrkla. „Nemůže. Vůbec. To je důvod, proč je to ta nejděvkovatější, intrikující královna všech Děvek.“
Sumi vyklenula obočí. Proč ne? Bylo s Haukem něco fyzicky špatně? „Zase jsi mě ztratila.“
Thia podrážděně vydechla. „Kdysi dávno, aby se ochránila čistota rodů, Andarioňané stanovili přísnější zákony. Cizoložství, což zahrnuje jak vdané tak zaslíbené samce, je přísně a veřejně trestáno. A…“ Thia zvedla ukazováček, aby to zdůraznila: „Cizoložství dle jejich práv znamená, že se Andarioňan nesmí dotknout žádné samice, kromě jeho manželky či zaslíbené, aniž by byl vyhozen z rodu.“
Whoa. Počkejte chvilku. Z toho, co Thia řekla, vyplývalo…
„Chceš mi říct, že je Hauk panic?“
Thia se viditelně přikrčila. „No… najednou je to fakt trapné. Protože je to můj milovaný strýc, nikdy jsem myšlenkami nedošla k danému závěru. Mluvila jsem o celibátu, Andarionských rodových zvycích a naprostých děvkách. Ale… když ses o tom teď zmínila… vzhledem k věku, kdy byl poprvé zaslíben a tomu, že jediná doba kdy nebyl, byla ta, kdy podstupoval operace a fyzioterapii…“ Kousla se do rtu a přikývla. „Jo. Je to sázka na jistotu. Takové, kvůli které se mi chce ublížit Darianě ještě víc, když to teď vím. Ta zaslepená děvka!“
Wow. Sumi propadla celkové strnulosti. Takže nikdo nikdy nevylezl na ten obří kus sexy muže a nevzal ho na projížďku.
Neuvěřitelné. Kdo se zdravým rozumem by tu příležitost pustil? Nevěděla, kdo Dariana je, ale ta žena musela být tou nejhloupější narozenou krávou na světě.
A mnohé to vysvětlovalo o Daricovi. Tolik k vynikajícímu genetickému materiálu. Mozky by byly pěkným doplňkem všech těch svalů.
Nemluvě o tom, že by jí poklesl názor na vlastní sestru, pokud Omira tohle vše věděla. Určitě přece musela vědět, co její manželství Fainovi způsobí. Že ho bude stát jeho velmi prestižní příjmení. Navždy.
Proč se Fain pro Omiru vzdal všeho? Určitě by ani láska nestála za takovou míru hlupáctví.
„A co jeho bratr Fain? Co se stalo jemu?“
Thia znechuceně ohrnula ret. „Fain udělal tu chybu, že si vzal člověka, ženu, která se příliš pozdě rozhodla, že poslední věc, jakou by chtěla, bylo být svázána s Andarioňanem, který nepatří do rodu.“
Ne tak docela, ale Sumi se s ní o tom nemohla dohadovat… aniž by prozradila samu sebe. „Všimla jsem si, že ji neurážíš. Ne tak jako Darianu.“
Thia se obrátila k Sumi s výrazem, který byl plný vroucné nenávisti. „Věř mi, že je to těžké, vzhledem k tomu čím vším si kvůli ní prošel. Ale miluju strejdu Faina a nikdy bych nezneuctila ženu, které dal své srdce. Naplácal by mi na zadek. Nikdo proti ní nesmí říct ani slovo. Nikdy. Protože je Andarioňan, je jeho filozofií, že kdyby jí byl hoden, neopustila by ho. Bere za své neúspěšné manželství veškerou zodpovědnost a staví si ji na podstavec. Když na to přijde, stále nosí na malíčku snubní prsten, který mu vhodila do tváře a nikdy ho nesundává.“
Oči se jí zalily slzami při něčem, co neočekávala, že uslyší. Celou dobu z toho, co jí Omira řekla, předpokládala, že Fain její sestru nenávidí. Že on byl tím, kdo první opustil jejich manželství.
„Nikdy jsem si neměla brát Andarioňana, Sumi. Co jsem si myslela? Nejsou to lidé. Nechovají se jako lidé. Jsou to děsiví tvorové, kteří tě roztrhají na kusy. Vím, že si pro mě Fain jednoho dne přijde, vyrve mi srdce a sežere ho. Vím to.“
Omira žila v absolutním strachu z toho, že ji najde. Ale nikdy skutečně neřekla, proč se ho tak bojí. Kromě toho, že to byl Andarioňanský barbar.
„Jak víš, že ji neopustil jako první?“
„Protože znám strejdu Faina. Proč by stále nosil snubní prsten? Nemluvě o tom, že jediné, co k tomu vždy řekne je to, že nebyl tím, co ona chtěla.“ Thia zavrtěla hlavou. „Ne, cítí příliš mnoho smutku na to, aby ji opustil on.“
Sumi se sevřelo hrdlo, když si vzpomněla, jak vyděšená Omira byla a jak měla zlomené srdce, když přišla domů poté, co Fain údajně odešel. Tři dny byla zamknutá v koupelně a odmítala vyjít. Sumi, které bylo sotva devět let, se bála, že se Omira zabije.
„Otče… musíme udělat něco, čím jí pomůžeme.“
„Ať ta zneuctěná kurva chcípne. Všem nám bude líp, až bude pryč.“
Stále nechápala, jak mohl být jejich vlastní otec tak bezcitný a chladný. Když Omira konečně vyšla, odmítal se na ni podívat. I když ji z domu nevyhodil, choval se k ní, jako by byla duch. Nikdy s ní nemluvil ani nezaregistroval její přítomnost.
Omira to přijímala, jak nejlépe to šlo. Ale to reakce ostatních lidí, kteří zjistili o jejím manželství, a nemizící hrůza, že ji Fain chytí, ji nakonec dorazily.
Sumi bylo akorát osmnáct, když se Omira rozhodla, že už to nedokáže – že život, odsuzování ostatních, nestojí za boj, který podstupovala.
Omiřina sebevražda akorát zhoršila alkoholismus jejich otce a jeho nenávist k jedinému členovi rodiny, co mu zbýval. Obrátil se na Sumi, jako kdyby byla nějakým nevlastním bastardem, kterého chtěl mít pryč z očí.
„Jsi děvka, stejně jako tvá bezcenná matka a sestra. Najdeš si nějakého ptáka, kterého budeš sát a pak mě taky opustíš. Jen počkej a uvidíš. Vy mrchy jste všechny stejné.“
A jak předpověděl v opileckém záchvatu, přestěhovala se k prvnímu muži, který jí to navrhl, během prvního roku na výšce. Udělala by cokoli, aby se dostala pryč od urážek otce.
Sotva mohla tušit, že to nebude trvat dlouho a bude chtít zpět k otcovu peklu, místo aby to snášela od svého prvního přítele. A dokonce ani tahle katastrofa nebyla zdaleka tak špatná, jako to, co přišlo s Avinem.
Dost stará na to, aby již nebyla tak hloupá, nějak dovolila tomu parchantovi, aby ji úplně zblbnul. A stále si nebyla jistá, jak jí mohly uniknout varovné příznaky jeho duševní choroby dřív, než mu dovolila, aby se k ní nastěhoval.
Udělala guláš a byl příliš slaný. Pak ho udělala znovu a nebyl dost slaný. Nenos podpatky a netyč se nade mnou! Proč na sobě nemáš podpatky? Huh? Vyhazovala si zbytečně prachy a teď jich máš plnou skříň, a přesto je nikdy nenosíš!
„Plnou skříň,“ to byla jeho definice třech párů. Ale to patřilo k jiné hádce.
Bohové, byl to takový bastard. Jak si vůbec na minutu mohla myslet, že ho miluje? Kdo by mohl milovat takového sobeckého kreténa?
Slza jí sklouzla po tváři, jak bolest minulosti zaryla své drápy do jejího srdce. Sumi ji otřela předtím, než si jí Thia všimla. Nebylo třeba uvažovat o životě, který předtím vedla. Teď byla vražedkyní. Manželství uzavřela s Ligou. Alespoň na ni nečekalo příliš let mučení. Již dosáhla průměrné délky života vrahů. Spíše dříve než později ji někdo, pravděpodobně Hauk, zabije dřív, než jej dostane.
Takový byl její život. Nejlepší, v co mohla doufat, bylo to, že zachrání dceru před stejným osudem.
Odkašlala si a změnila téma zpět k Fainovi: „Kde je Haukův bratr teď?“
Thia hladila Lorinu po hlavě, zatímco jí dřímala na noze. „Žije jako vyvrženec a nomád. Někdy v lidských zónách. Někdy v Andarionských, i když je to nebezpečné. Nikdy nezůstává příliš dlouho na jednom místě.“
„Takže je zdravý?“
Thia zarazila ruku uprostřed pohlazení a provrtala ji pohledem. „Velmi se zajímáš o Faina. Měla bych se ptát proč?“
V těch slovech nechyběl náznak hrozby. Bylo by lepší zmírnit dívčino podezřené, nebo ji brzy potká ošklivá nehoda. „Jsem jen zvědavá. Omlouvám se. Pokládám otázky, když jsem nervózní. Přímo jsem vrazila do vašich životů. Jen se snažím někde zakotvit.“
Zdálo se, že to Thia přijala. „Ten pocit znám. Chvíli mi trvalo si na všechny z nich zvyknout. Zvlášť na strejdu Hauka.“ Rty jí zkroutil nostalgický úsměv. „Poprvé co jsem ho potkala, jsem si myslela, že se mi chystá vyrvat srdce a sežrat ho, takže jsem s křikem utekla chodbou.“
„Proč sis to myslela?“
Přejela Sumino tělo ne zrovna lichotivým pohledem. „Ty si myslíš to samé a to jsi vyškolená vražedkyně, která má mnohem blíž k jeho výšce než já. Nemluvě o tom, že je široký asi jako dům… to je velmi nepříjemné, zvlášť když jsi dítě. Ten chlap dokáže obejmout dlaní dvaceti librovou kouli. Vážně. Viděla jsem, jak to udělal.“
Illyse náhle vstala a zasyčela.
Než se nějaká z nich stihla pohnout, lorina se vrhnula do tmy. Thia vyskočila na nohy a vytáhla blaster.
„Klid, Thee, to jsem já.“ S Illyse po boku Hauk pomalu zamířil k ohništi, přes rameno měl přehozené tři obří bestie.
Sumi vytřeštila oči nad velikostí těch tvorů, zatímco Thia ukryla zbraň. „Když jdeš lovit, tak si nijak nehraješ, co?“
„Ne tak docela.“ Zamračil se, odhodil zvířata a pak si všiml Darice, který ležel tváří k zemi.
Vyklenul obočí a obrátil se na Thiu. „Tys ho zabila?“
„Ne, jen starý dobrý omračující paprsek.“
Rty mu zkřivil líný, chlapecký úsměv. Promnul si palcem bradku. „Bylo by ode mě špatné, kdybych ho tam nechal až do rána?“
Thia pokrčila rameny. „Jde o Enduranci. Takže mi to pověz ty, oh, prastrýčku.“
„Možná přes něj jen hodím dechu a chvíli ho tam ještě nechám.“
Thia se ušklíbla. „To je víc, než si zaslouží.“
Jak Hauk připravoval svou kořist, Sumi si všimla, že je mnohem uvolněnější, než byl, když odešel. Byl téměř klidný.
„Takže, zabíjení věcí je způsob, jakým odpočíváš?“
Vzhlédl se škodolibým úsměvem, který tak trochu odhalil jeho lesklé tesáky. „Vskutku. Chceš mi pomoct je stáhnout z kůže?“
Zkřivila tvář, když z pochvy, ve které měl i blaster, vytáhl velký nůž. „Raději ne.“
Zarazil se a vyklenul obočí. „Choulostivá vražedkyně? Vážně?“
„Přinucená,“ připomněla mu. Poslední věc, kterou potřebovala, by bylo, aby ji vyškolený zabiják s nožem viděl jako hrozbu, kterou by mohla být. „Předtím jsem byla botanička.“
Naostřil nůž o náramek na předloktí, který v sobě měl brousek. Sumi si nebyla jistá, co z toho jí víc vadilo. Skutečnost, že to udělal tak nonšalantně, nebo to, že měl potřebu nosit brousek k takovým příležitostem.
Hauk otestoval okraj čepele palcem. „Takže zabíjet nevinné rostliny ti nevadí?“
„Nikdy jsem žádnou rostlinu nezamordovala. Jen jsem je studovala a katalogovala.“ Odvrátila se a ušklíbla, když on…
Otřásla se, neschopná o tom přemýšlet. Přivedlo to příliš hrozných vzpomínek.
Najednou cítila proti zádům jeho teplo. Byl tak blízko, že by se jí mohl dotknout, ale neporušila tu malou vzdálenost mezi nimi. „Jak tě Liga vytrénovala?“
Ještě víc se otřásla. „Zápasy na smrt a lovy.“
Otočil ji tváří k sobě. Navzdory tmě v jeho očích viděla soucit.
„Botanička, huh?“
Sumi přikývla.
Hauk sledoval, jak se nervózně kousnula do spodního rtu. Ten obyčejný pohyb skrz něj vyslal zuřivou vlnu touhy a srdce se mu divoce rozbušilo. Protože mu nebylo dovoleno se samic dotýkat, nikdy s žádnou, co by nebyla zaslíbená samci, nestrávil příliš času. Ne, že by na tom záleželo. Andarionské samice ho považovaly za nechutného a odporného. Jediný pohled na jeho zjizvené tělo a zkroutily rty a urážely ho, než se rozběhly pryč ke svým matkám.
Žádná z nich by ho nikdy nepřijala ve své posteli.
Když se jedinkrát pokusil Darianu políbit, pobodala ho a varovala, že jestli ji ještě jednou takhle urazí, další rána bude mířená na jeho rozkrok.
Co se týkalo lidských žen, ty se mu nikdy nelíbily, zejména proto, že v jejich přítomnosti vypadaly Andarionské samice mile. Až dokud nepotkal tuhle. Nedokázal to vysvětlit ani pochopit, a to hlavně s ohledem na to, jak moc mu připomínala Fainovu manželku. Ženu, kterou slíbil, že zabije, pokud se jejich cesty někdy znovu zkříží.
A přesto nemohl popřít své city, kdykoliv zachytil sladkou květinovou vůni Suminých vlasů. Chtěl do těch světlých pramenů zabořit obličej a nadechnout se. Chtěl cítit, jak se její tělo tiskne k jeho. Kůži na kůži.
Sakra. Byl teď ještě tvrdší, než když se odešel postarat o… věci a lov. Chtěl ji tak moc, že si nebyl jistý, jak se od ní udrží dál.
Dotkni se jí a Dariana tě s radostí vykuchá.
Ne, jeho vlastní matka ho vykuchá. Od Kerisovy smrti jen číhala na příležitosti, kdy by se ctí mohla ukončit jeho život. Věděl to. A to vše kvůli krevní mstě, která s ním neměla co dočinění.
Spíše s jeho matkou, která se zoufale snažila svázat svou pokrevní linii s jeho otcem, takže ho svedla den předtím, než měl být svázán s Nykyrianovou matkou. Ve chvíli, kdy se Andarionská princezna dozvěděla o tom, že její šampion okusil těla jiné samice, odmítla jeho slib a poslala otce domů s ostudou.
Alespoň že Cairistiona nepožadovala hlavu jeho otce či penis, jako by to udělala jakákoliv jiná samice.
Babička z otcovy strany nikdy jeho matce neodpustila čin, kterým riskovala život jeho otce a odepřela mu tím královskou linii. Jejím životním snem bylo přežít tak dlouho, aby viděla, jak se Váleční Haukové svážou s Eton Anatoli. A protože byl Keris počat v té noci, kdy matka svedla otce, babička byla nucena svolit jim sjednocení pokrevní linie, aby udržela klan Hauků čistokrevný. Ale nikdy se jí to nelíbilo.
I přes to se jeho babička stále držela naděje, že by se mohla spojit jejich pravnoučata. To proto poslala Hauka a Faina do školy s princem Jullienem, jako jeho společníky a ochránce. Ale to se teď již nikdy nestane. Princ Jullien, bezdětný, byl vyhozen z královské posloupnosti a zůstal jen Nykyrian.
A i když by se nepočítal věkový rozdíl, tak Thia Darice nenáviděla a považovala jej za otravného mladšího bratra. Nikdy by nepřijala jeho slib. A Nykově nejmladší dceři byly sotva tři měsíce. Neexistovala žádná zatracená šance, při které by Nyk umožnil, aby si vzala někoho o tolik staršího – za předpokladu, že vůbec někdy dovolí, aby se Zarina či Thia provdaly. A i kdyby nějakým zázrakem Nyk přijal Darice, Haukova babička nepřežije dost dlouho na to, aby viděla Zarinu dospět. Bylo jí téměř dvě stě.
A tak jeho matka, bývalá vyjednávačka zastupující Andarionský královský rod, našla v babičce tu jedinou bytost, nad kterou nedokázala zvítězit pomocí svých lstí.
Bez ohledu na to, jak moc se snažila.
Až do dneška byli s Fainem zachyceni v jejich neustávající válce, kdy se jeho matka snažila babičce dokázat, že je pro jejich otce lepší partnerkou, než by byla královna. Že mu matka dala lepší syny.
A protože Hauk svou matku miloval, dělal vše, co mohl, aby ji potěšil a dokázal své babičce, že je vnukem, na nějž může být pyšná.
Nikdy nechtěl nic pro sebe. Poslušnost. Čest. Rodina. Povinnosti. Věrnost. To byly přísahy Andarionského samce. Bez ohledu na to, co po něm ostatní nebo život házeli, dělal vše, co bylo v jeho silách, aby se nad to povznesl a dodržoval jejich zvyky.
Až do teď.
Poprvé v historii toužil po té jediné věci, kterou věděl, že nikdy nemůže mít.
Po něžném dotyku ženské ruky na holé kůži. Kdyby ochutnal ty rty, co ho lákaly k sebevraždě, stálo by ho to život. Ale co jej z části skutečně děsilo, bylo to, že mu to bylo vážně fuk. Jedna jeho část byla ochotná bolestivě zemřít za jedinou noc v náručí ženy, které se nehnusil.
Odkašlal si a odstoupil od ní, než udělal tu největší možnou hloupost. „Měla by sis pravděpodobně odpočinout ve stanu, než budu hotov.“
Sumi zaváhala. Nechtěla ho opustit. Kupodivu mu chtěla skočit do náruče a nechat se držet. Líbat ho na rty, než bude opilá vášní. To nutkání bylo jen zhoršeno vědomím, že nikdy neměl milenku.
Byla by první ženou, která by ho měla uvnitř těla.
Pokud byla pravda v tom, co Thia řekla, nikdy ho nikdo nepolíbil. Jak bylo možné, že nikdo nechtěl vzorek od té neuvěřitelně sexy šelmy?
Ale nakonec, viděla jeho fotky. Většinu svého života strávil kolem lidských mužů.
Pravděpodobně aby se vyhnul pokušení.
Což znamenalo, že by o ni neměl zájem.
Vůbec.
Je to tvůj cíl, ty idiote! Ne přítel.
Ach, ano. Vlastně.
Přesto když od něj odešla a on se navrátil ke stahování z kůže, neviděla v něm cíl. Viděla jen nádherného Andarionského samce, jehož inteligentní oči v sobě měly ten nejhlubší nádech smutku a bolesti.
Jak se Sumi blížila ke stanům, Thia povytáhla obočí. „Co je?“ Zeptala se dívky.
„Nic z toho jsem ti neměla říkat.“
„Co tím myslíš?“
Thia trhla bradou ke svému strýci. „Za prvé, strejda Hauk by mě zabil, kdybych věděl, že jsem ti to řekla. Za druhé… poškádlila jsem s tebou oheň, což jsem neměla.“
Sumi se ušklíbla. „Nemám ponětí, o čem to mluvíš.“
„Ale jo, máš. Víš, že je zakázaný, takže ti teď přijde neodolatelný. Ale pamatuj… nejsem jediná, kdo ho miluje a považuje ho za rodinu. Pokud mu jakkoliv uškodíš svými činy, ulovíme tě, i kdybys byla na samém konci vesmíru, a vystřídáme se na tobě, až si budeš přát, aby ses nikdy nenarodila.“
Nejstrašidelnější však nebyla skutečnost, že věděla, že by to Thia a ostatní udělali.

Ale to, že věděla, jak moc by si její mučení vychutnali.

20 komentářů:

  1. Perfektní ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za ďalšiu skvelú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za krásný překlad a těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Vďaka za preklad. Ale vážení, maličké husličky, veľké ruky? Náš veľký bojovník musel vyzerať smiešne.
    Ciri

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Me hrozne stve, jak je Hauk krotky... jsem cekala poradnou andarionskou knihu s velkym bojem a neeeeeeeee :D Ale zjevne to ziskame pak v dile s Fainem

      Vymazat
    2. No len aby. Ale tiež som si vravela, že Hauk je príliš nežný a "človečí". A tie husle? To bolo na mňa už fakt trochu moc.
      Ciri

      Vymazat
  10. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  12. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad a korekturu! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat