pátek 3. října 2014

Krvavá trojice - Kapitola 14



Piedmontský Park pokrýval přes šestnáct městských bloků. Šlo o otevřenou zeleň spojující husté porosty stromů, malé jezero a rekreační oblasti, které většině lidem připadaly uklidňující.
Evalle věděla, co všechno mohlo v těch tmavých koutech za noci číhat, a ani jedno z toho nebylo uklidňující ani zábavné – alespoň ne pro oběti. Nechala motorku zaparkovanou o dva bloky dál a do parku došla. K jeho vchodu se dostala minutu po půlnoci.

Storm nikde.
Zatímco přecházela před bránou, telepaticky zavolala. Tzadere nebo Quinne. Jste v Atlantě? Haloooo?
Podél chodníků se nikdo nepotloukal, ani člověk ani nic jiného.
Jsem tady, Evalle, Tzaderův hlas projel její myslí. Quinn bude zpátky ve městě za další hodinu nebo dvě. Kde jsi?
V Piedmontském Parku, mám se sejít s tím novým. Slyšel jsi o Stormovi?
Trey mě informoval ohledně Kamene Ngak a Storma, ale o tomhle chlápkovi toho moc nevěděl.
Nahlas vzdychla. Já vím jen to, co mi Sen řekl, když nás k sobě přiřadil. Storm je šaman, co dokáže vystopovat nadpřirozenou aktivitu a poznat, jestli někdo lže, nebo ne. Zaváhala, jestli má zmínit, jak Storm ovlivnil její emoce. Tzader v tuhle chvíli potřeboval jen relevantní detaily. Myslím, že Sen záměrně přivedl Storma, aby našel důkaz, že pro ostatní představuju hrozbu a mohl mě navěky zavřít.
Eve… Vím, že je na tebe zasedlý, ale neřekl bych, že se tě snaží zbavit. VIPER potřebuje tvoji sílu a dovednosti. Nepomáháš situaci, když se tolik snažíš ho napadat.
Neříkej mi, že ho ospravedlňuješ?
Vůbec ne, ale pro bezpečí našeho kmene musím udržovat mír mezi ním, VIPERem a Beladory. Nedovolím, aby Senovi prošlo zneužívání jeho pozice, co se tebe týče, ale když ho budeš dráždit, jen pro něj bude snazší ospravedlnit své činy.
To, že vůbec dýchala, Sena dráždilo. Ale chápala, co tím Tzader chce říct. Rozumím. Kde teď jsi?
V Decaturu. Stále se snažím najít svůj zdroj informací ohledně Noirrů. Zmizel, před něčím utíkal. Doufám, že ho nikdo nedostal.
Stormovu přítomnost vycíla vteřinu předtím, než se objevil před ní. „Myslel jsem, že to sem dneska nezvládneš.“
tu byla,“ odpověděla, pak tiše informovala Tzadera: Nováček je tady. Musím mu věnovat plnou pozornost. Během dne se uvidíme u mě.
Budeme tam.
Dobře. Quinn přijde taky. Z nějakého důvodu se dneska potřebovala cítit méně osamělá. I když byla pyšná na svoji nezávislost, byly časy, kdy i ti nejsilnější vyžadovali posílení.
Storm neudělal jediný krok směrem k parku, zatímco si ji upřeně prohlížel. Znepokojilo ji to. „Skončila jsi se všemi pochůzkami?“
„Pro teď.“ Bude muset přijít s uvěřitelnou výmluvou, proč odejít, aby se mohla ve čtyři třicet sejít s Isakem. Což bylo jen o pár hodin později.
A ještě předtím potřebovala vymyslet vysvětlení toho, proč její aura nebyla lidská. Isakův mobil naštěstí zabzučel jen úder srdce po tomhle jeho prohlášení. Neměla ponětí, o co šlo, ale donutilo ho to omluvit se a okamžitě vyrazit pryč.
Měla pár hodin, aby přišla na nějaký způsob, jak tu záležitost s aurou objasnit.
Mezitím bude nejbezpečnější konverzace s jejím největším problémem – Stormem – když bude ona klást otázky jemu. „Už jsi zjistil něco o tom kameni?“
„Zrovna jsem se sem dostal.“
„Kde jsi byl?“ V okamžik, co ta slova opustila její pusu, se v duchu přikrčila. Proč život nemá stornující tlačítko? Sledoval stopy ohledně Birrna a hledal její spojení s ním. Což byla ta poslední věc, kterou mu chtěla připomínat nebo o ní mluvit.
Jeho výraz vůbec nic nevyzradil. „Bezvýsledně se potloukal po okolí ve snaze potvrdit si pár vodítek.“
Když se nepodělil o nic dalšího jako třeba hraní šachů s Kellmanem, rozhodla se, že nejlepší bude změna tématu. „Pojďme začít s prohlížením parku.“
„Až po tobě.“
Po dvojitém přikrčení při myšlence, že ho bude mít za zády, zamířila k temnějším částím parku, kde její zrak prospíval.
Ale upřímně, myšlenkami vůbec nebyla u kamene. Myslela na to, jak její zadek někdo podusí ve vlastní šťávě.
Jak mohla vědět, jestli Storm našel něco usvědčujícího? Nejrychlejší by bylo se zeptat, ale to by byl taky ten nejrychlejší způsob, jak samu sebe dostat do pomyslného pohyblivého písku, pokud by konverzaci stočil k tomu, co věděla o tom démonovi. Tím spíš vzhledem k silám, které měl. Lepší bude zůstat u bezpečných předmětů hovoru. „Má někdo nové info ohledně toho kamene?“ Stále se nemohla zbavit pocitu, že byl nalezen, který dříve cítila.
Nebo zapomenout na hlas v hlavě, co ji varoval.
Byl skutečný, nebo si ho jen představovala?
Přítel nebo nepřítel?
Dokud to nebude vědět jistě, rozhodně tomu neznámému hlasu nehodlala věřit. Snadno mohlo jít o protivníka, co se je snažil svézt ze stopy a dostat je z blízkosti kamene, než ho jeden z nich objeví.
Storm si odkašlal, zatímco udržoval tempo s ní. „Nikdo ještě nic nenašel, ale říčka protékající parkem podstoupila neobvyklou okamžitou eko změnu a vysazené hyacinty tam rostou rychle jako…“ Zarazil se, zřejmě kvůli nedostatku přirovnání.
„Jako Audrey II v Kvítku z horrroru?“ navrhla.
„Nejspíš?“
Evalle se zastavila a prohlédla si zmatení na jeho tváři. Kde Storm v posledních letech byl, že nevěděl, o čem mluvila?
Došel vedle ní. „Město sem muselo někoho poslat, aby vyčistili říčku dřív, než by se při bouři tahle zóna zaplavila. Jelikož kámen má moc ovlivnit prostředí kolem něj, jako využít rychle rostoucí hyacinty, aby ho vyzvedly z říčky a umístily ho do zorného pole jeho dalšího majitele, Lucien to bere jako znamení, že bude nalezen v té oblasti.“
Evalle se zamračila. „Ale Lucien ani Adrianna ho neviděli?“
„Našli spoustu kamenů, co vypadaly jako kameny. Žádný shodující se s tím, který Lucien viděl tu noc, co Trey bojoval s Kujoo.“
„Podíval se tam Trey?“
„Jop. Ze setkání VIPERu přišel přímo sem a dorazil ve chvíli, kdy dělníci vykládali rypadlo. Sledoval je celou dobu, co vyklápěli na břeh kameny a bláto, pak zůstal, než se objevili Lucien a Adrianna. Ti dva strávili svou směnu procházením parku, ale… nic.“
„Soucítím s nimi. Je fakt na nic, když musíš něco hledat. To nejmenší, co mohl ten bezohledný bastard udělat, by bylo mít miniaturní billboard se šipkou ukazující dolů s nápisem Kámen Ngak zde.“ Nemohla si zabránit v sarkasmu, ale upřímně, myslel snad někdo, že jim ten kámen sám skočí do rukou?
Storm se rozesmál, což ji překvapilo. Měl pěkný smích, takový, který zahřál vzduch a jemně přejel po její kůži. Vlastně, za jiných okolností by s ním možná pracovala ráda.
„Lucien přiměl Adriannu, aby se po břehu prošla sama, v naději, že jí se ten kámen zjeví, ale bez úspěchu,“ dodal. „Zřejmě není tou mocnou ženou, kterou chce.“
Evalle se zastavila a otočila se k němu, aby si mohla prohlédnout jeho tvář a zjistit, jestli to považoval za stejně špatný nápad, jako ona.
Zvedl ruku v odmítavém gestu. „Nevím, jestli bych to udělal, ale já nebyl přiřazen k práci s ní.“
Slyšela snad při té poslední části v jeho hlase úlevu? S tím by se měla spokojit, ale hlodala ji potřeba vědět, jak si stojí vůči všem, dokonce i Stormovi. „Nemůže to být horší, než pracovat s Alterantem, nebo snad jo?“
„Nemám s čarodějkami problémy. Znám pár, které teď považuju za přátele, a věřím jim, že mi budou krýt záda. Ale žádnou z rodu Sterlingů. Předem jsem Senovi řekl, že mám jisté limity, co se týče práce s jakýmkoliv z jeho agentů. Obvykle pracuju sám.“
Doopravdy nezodpověděl její otázku týkající se zejména partnerství s Alterantem. „Proč jsi teda souhlasil s tím, že budeš pracovat se mnou? Nebo je snad pravda, že tu ve skutečnosti nejsi proto, abys byl můj parťák?“
Žádná odpověď.
Začala se z toho potit. Vlekla se vedle něj a čekala. Ale když vstoupila na asfaltovou cestu probíhající horní částí parku, Storm stále neřekl ani slovo. Během tří dlouhých kroků prošla přes pouliční světla kolem ní a vrátila se do temnoty obklopující zbytek parku.
„Slyšel jsi mě, Storme?“
„Ano.“
„A?“ Zastavila se.
Zarazil se, pak se pomalu otočil a udělal krok směrem k ní, až byli jen pár centimetrů od sebe. Dost blízko na to, aby cítila, jak jí jeho měkký dech přelétl přes čelo a vlasy.
Zvedl ruku a natáhl prsty, aby se dotkl její tváře.
Nechtěla se odtáhnout a ustoupit z boje, ale ani nechtěla už druhému muži dnes večer dovolit, aby zabíral tolik jejího osobního prostoru.
Nerozhodnost zničila jakoukoliv šanci reagovat.
Prstem se dotkl jejích vlasů, pak obkreslil křivku jejího ucha. „Víš, že voníš jako máta a květiny?“
Zrychlil se jí pulz. Líbilo se mu, jak voní?
Ty květiny chápala, protože ve svém podzemním domě pár pěstovala, ale neměla ponětí, kde se vzala máta. „Vlastně ne. Co má to, jak voním, společného s odpovědí na to, proč jsi souhlasil s prací se mnou?“
„Neměl jsem ponětí, že kdy kývnu na partnerství s tebou, dokud jsem nevešel do zasedací místnosti. Věř mi, taky mě to děsně šokovalo. Máta mě udeřila jako první, ale byla to vůně květin, která mnou otřásla. Byla jsi tam, oblečená jako drsná motorkářka, přesto jsi voněla jako jemná květina. Když jsem se vedle tebe posadil, ty dvě vůně mě zasáhly naráz a já okamžitě věděl, co znamenají.“
„Co?“ Ta zašeptaná otázka jí vyklouzla ze rtů, aniž by čekala na svolení od jejího mozku.
„Máta je osvěžující, jiná a tak silná, že je pro spoustu lidí ohromující. Květiny se možná zdají křehké, a přesto některé z nich, jako lotus, který prospívá pouze v blátě, odolávají v těch nejkrutějších prostředích, aby zkrášlily svět, co se tak moc snaží je zničit. Oboje k tobě sedí, a já věděl, že dokážu jít proti svému zvyku a pracovat s někým, jako jsi ty.“
Jeho slova ji sváděla s lehkostí, která jí přišla děsivá a znepokojující. Cítila se, jako kdyby jí nahlédl přímo do duše a odhalil její jizvy.
Storm si myslel, že je jiná, křehká, a odhodlaná.
S tou křehkostí se spletl.
Ale odhalil něco o ní samé, co odmítala rozebírat. A to poslední, co by chtěla, bylo, aby si myslel, že ji rozluštil nebo se k ní jakkoliv přiblížil. Ne tenhle muž, co pracoval jako Senovy oči a uši.
Bezvýrazně na něj zírala. „Páni, ty jsi jeden z těch chlápků, co by si mohli přečíst obal od žvýkačky a vidět v něm rozluštění celého vesmíru.“ Naklonila se blíž, jako by se mu chystala vyzradit největší tajemství světa. „Ale někdy je to jen obal. Žvýkám hodně mátových žvýkaček a musela jsem se někde otřít o keř v květu. Jednoduchá vysvětlení, co nemají nic společného s mojí osobností nebo lidskostí… nebo jejich nedostatkem.“
Přimhouřil oči. Viděl všechno, co se snažila skrýt. „Ne, tohle není něco, co na tobě ulpí. Je to vůně zrozená z toho, kým jsi.“
Zapomněla, že jeho prst jí stále spočíval na krku, dokud nezačal kroužit na místě, zatímco si pohrával s hustým pramenem jejích vlasů. Pokud by se odtáhla, věděl by, jak moc na ni to nepatrné spojení mezi nimi působilo. Byla by odsouzená k záhubě, kdyby mu dala i jen tak málo.
Srdce se jí rozbušilo rozrušením, které sklouzlo po ostří strachu. Ale nehodlala ukázat slabost. Jemu ani nikomu jinému.
Nikdy.
Jeho dotek stále cítila na kůži v místech, po kterých přejel prsty. „Souhlasil jsem, že s tebou budu spolupracovat, protože nejsi jako ostatní.“
Ne jako ostatní.
Zrůda.
To ji přivedlo zpátky do reality a k pravému důvodu, proč s ní Storm byl v týmu – aby ji přistihl při lži.
Kdyby dovolila, aby ji tahle přitažlivost k němu zaslepila a ona zapomněla na nebezpečí, které představoval, byla by to osudová chyba. Hrál si s ní, pohrával si s jejími emocemi. Už dokázal, že ji svými schopnostmi mohl ovlivnit.
Dělal to i právě teď? Byl jakýkoliv z jejích současných pocitů skutečný, nebo je k ní poslal on?
Jestli si nedá pozor, Storm Senovi pomůže ji zničit.
Ustoupila dozadu, přerušila spojení. „Nehraj si se mnou. A stejně tak si ani na jedinou minutu nemysli, že se stanu obětí tvého šarmu.“
Nebýt její schopnosti nočního vidění, neviděla by, jak se jeho obočí v zamračení stáhla. Trpce se zasmál, pak zavrtěl hlavou nad nevyslovenou myšlenkou. „Nemyslím si, že by sis někdy v životě hrála, nemám pravdu, Evalle?“
Hry byly pro děti, které nevěděly o netvorech.
A někteří z těch nejhorších netvorů byli ve skutečnosti lidé.
Při přiznání, že nikdy nebyla normální dítě, co si hrálo s ostatními, jen vypadala ještě víc jako zrůda. Zůstat zticha byla nejbezpečnější reakce.
Zhluboka vydechl. „Svoje síly jsem použil jen jednou a nebylo to proto, abych ti nějak ublížil. Dal jsem ti nějaký jiný důvod mi nevěřit?“
Nech mě přemýšlet… kromě toho, že pracuješ se Senem?
Nebylo to dost?
A její obvinění, že tu byl, aby pomáhal Senovi, stále ještě nepotvrdil ani nevyvrátil. Možná nepoužil své síly, aby jí uškodil, ale použil je, aby ji ovlivnil. Za jiných okolností by snad ocenila jeho zásah, kterým během shromáždění zmírnil její tichou paniku. Jenže Storm neměl důvod něco dělat, jen aby byl milý.
Nevěřila milému. Věděla své. Láska k bližnímu byla lež, kterou lidé využívali k odzbrojení slabých. Nevěřila tomu, že se mu líbilo, jak voní. Nevěřila, že se líbilo, jak voní on.
Namísto přiznání čehokoliv z toho jen pokrčila rameny. „Nedal jsi mi důvod ti věřit, a mluvením ten kámen nenajdeme. Musíme sebou pohnout.“
Zůstal, kde byl, a blokoval cestu. „Kvůli čemu jsi pořád tak vytočená?“
„Nemáme dost času na vyjmenování celého seznamu.“ Založila si ruce na prsou a zaujala já-jsem-s-tímhle-skončila pózu.
„Tak mě nech to zúžit. Co jsem udělal já, abych tě naštval? A nezačínej s tou svou nepodloženou konspirační teorií, jak pracuju proti tobě.“
„Nepodloženou? Možná nejsem ani tak moc rozčilená, možná na mě prostě celé to „můžeme být přátelé“ nefunguje o nic víc, než tvoje flirtování.“ Zajímalo by mě, jestli tohle rozsvítilo jeho detektor lži?
Chtěl, aby mu věřila?
Jasně.
Ne bez testu. A v tom, co ji napadl, mohl jednoduše projít nebo propadnout.
„Jestli chceš dokázat, že se ti dá věřit, co kdybys mi řekl, co jsi zjistil o zabití toho Birrna?“
„Chceš to udržet v pracovní rovině? Fajn.“ Zkrátil vzdálenost mezi nimi, až jasně viděla, jak ji černé zorničky v jeho očích provrtávají skrz naskrz. „Zachytil jsem pár vůní. Jedna z nich byla máta.“
Navzdory horku, které přivádělo vzduch kolem nich téměř k varu, ji zamrazilo a začala se potit. Mohl ji spojit s Birrn démonem.
Už o tom informoval Sena?
Než mohla cokoliv říct, po její levici zajiskřilo světlo. Evalle ustoupila od Storma a toho záblesku.
Senova tvář a tělo se zdály stejně jasné, jako zápalka zažehnutá ve tmě. „Přišel jsem pro tebe, Alterantko.“
„Proč?“ Ale už si to domyslela.
Podívala se na Storma. Ten parchant ji zradil. Věděla to. „Ty prašivej pse.“
„Já ji odvezu,“ nabídl se Storm.
Sen přimhouřil oči. Spolu s Evalle naráz vykřikli: „Ne!“
Evalle udělala krok dozadu a zadívala se k ulici. Kdyby se jí podařilo od Sena dostat, mohla by kontaktovat Tzadera a dát mu vědět, co se děje, aniž by ji Sen nebo Storm odposlouchával. „Moje motorka je dva bloky od parku.“
„Nech ji tam,“ nařídil Sen. „Čekají na tebe.“
„Oni? Oni kdo?“
Ale Sen neodpověděl. A jediní „oni“, co ji napadli, byl Tribunál.
Zkusila to znovu. „Nemám právo na předběžný výslech?“ Otočila se, aby se se Senem začala hádat, a zamrzla na místě, když uviděla jeho ruku nataženou směrem k ní. „Ne, ne, ne… net-“
Svět se roztočil v šedém mraku. Slyšela, jak Storm cosi vykřikl, ale ztratilo se to v odporné závrati narůstající v její hlavě, kterou měl na svědomí otřes kroutící žaludek způsobený teleportováním.
Svět se odsál z dohledu a ona byla pryč – mířící přímo ke své nejhorší noční můře.


9 komentářů:

  1. No to bude ešte zaujímavé, som zvedavá na pokračovanie. Vďaka :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Moc dekuji za skvely preklada korekturu. Sen je takovej parchant, nejradsg bych ho nakopala do .......... budu slusna. Chudak holka jsem zvedava jak to bude pokracovat. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat