středa 29. října 2014

Krvavá trojice - Kapitola 17



Točivý pocit náhle skončil a Evalle se zastavila ve vzpřímené pozici. Natáhla ruce, aby nabrala rovnováhu. Její dlaně narazily na povrch, co se prohnul, ale to plíce plné zápachu splašků jí přesně prozradily, kde je.
Sen ji teleportoval do mobilního WC.
Uprostřed léta v Atlantě. Nechutný.
Smysl pro humor toho bastarda byl stejně prohnilý, jako on sám.
Chvíli se potýkala s klikou a na vratkých nohách se vypotácela na temný chodník, lapající čerstvý vzduch. Ten chodník se jí díky závrati zatočil před očima.

Nevolnost hrozila, že zakončí její naprosto mizerný den.
Aspoň ještě nesvítalo. To by bylo Senovi podobnější, než jen tohle, kdyby ji tam dovnitř strčil uprostřed třiceti osmi stupňového dne bez vhodného oblečení, aby mohla odejít.
Čísi ruka stiskla její rameno. „Hej-“
Z reflexu se otočila a vyvlíkla se, mysl plnou návalu rudého vzteku. Nikdo už jí znovu neublíží.
Zablokoval její pravý hák. Vykopla kolenem. Druhou rukou odklonil její ránu mířící do slabin. To jí dalo vhodnou příležitost, aby levou pěstí provedla zvedák a zasáhla okraj jeho brady.
„Au! Ksakru, přestaň!“
Zatočil s ní jako s káčou.
Závrať v tu chvíli vyhrála. A ona zjistila, s kým bojuje.
„Nech toho, nebo se na tebe vyzvracím,“ varovala ho. Byla si jistá, že tohle bude stačit na to, aby ji pustil.
„Nesnášíš transport moc dobře, co?“
To se smál? Mohla by se vymanit z jeho sevření, přesto, že měla záda přišpendlené k jeho hrudi, ale nohy měla tak slabé, že by pravděpodobně přistála obličejem na chodníku. Nenáviděla pocit slabosti, ale třes nehodlal přestat. „Ve VIPERu tomu říkáme teleportování. Od tebe to zní, jako bych byla ovoce, co se poškodí při přepravě.“
Tentokrát se určitě zasmál. Byl to vřelý, hrdelní zvuk. Jeho sevření se změnilo ze zadržovacího na konejšivé.
Zkusila se přimět se od něj odtrhnout, dostat se z jeho držení, ale její tělo jí odmítalo pomoct. Jeho prsty jí obmotaly břicho a lehce se přesunuly, překryly jí pas. Zhluboka dýchal, a díky tomu pohybu získala na vlastní kůži podrobnou představu toho, jak širokou měl hruď.
Ovzduší se namísto žertování naplnilo uvědoměním.
Žádný obvyklý bojuj-nebo-uteč režim, jaký zpravidla v takové blízkosti muže zažívala.
Byla rozpolcená mezi touhou zůstat v téhle chvíli o pár vteřin déle a touhou odstrčit od sebe někoho, kdo pomáhal Senovi.
„Cítíš se líp?“ Stormův hlas se ozval blízko jejího ucha a zněl, jako by nechtěl slyšet ano. Ale to byla odpověď, kterou mu dala. „Dobře. Když tě pustím, slibuješ, že mě nebudeš mlátit nebo na mě zvracet?“
„Pro teď.“
Jakmile ruce oddálil, projel jí záchvěv zklamání. A překvapení, že necítila obvyklý hluboce zakořeněný strach z toho, že v jeho pevném uchopení bude držena proti vlastní vůli a on jí ublíží.
Mohla by snad někdy chtít, aby se jí dotýkal muž… aby se jí opravdu dotýkal?
Odstoupila, a když se otočila a našla svoji motorku na stejném místě, kde ji nechala, poznala ulici a budovy kolem. Obrátila se zpátky k Stormovi, spokojená, že se jejímu miláčkovi nic nestalo. „Kolik je?“
„Kolem pěti. Za půl hodiny bude svítat.“
Kruciš. Ztratila pět hodin, i když se zdálo, že setkání s Tribunálem uběhlo za méně než hodinu. Isak musel být pořádně naštvaný, že se nedostavila už na druhou schůzku. Ale berme problémy popořádku. Střelila pohledem k Stormovi. „Co tady děláš?“
„Čekám, až se objevíš. Znovu.“ Naklonil hlavu směrem k motorce. „Po tvém odchodu jsem našel tvoji gixxer. Řekl jsem si, že tu počkám a dohlédnu na ni.“
„Proč?“
Storm se na ni podíval způsobem, díky kterému měla pocit, jako by při jejich rozhovorech něco propásla. Jako by neměla mít důvod muset se na to ptát. „Už tak je dost zlé, že ti Sen vzal pevnou půdu pod nohama, ale kdyby ses vrátila a zjistila, že je tvoje motorka pryč, bylo by to horší.“
Bylo od něj hezké, že jí na ni dával pozor, když nevěděl, že ji nikdo ukrást nemohl. Jeho laskavost se jí dotkla mnohem víc, než chtěla. „A co pátrání po Kameni Ngak?“
„Sen se vrátil nedlouho po tom, co jsi ty zmizela. Řekl jsem mu, že jsem právě dokončil svou směnu v parku a že jestli očekává, že s tebou budu pracovat, tak tu budeš muset být, aby se to stalo.“
Proč by Storm Sena záměrně provokoval? Tím spíš kvůli ní? Říkal jí pravdu, nebo se ji snažil přimět věřit, že jsou na stejné straně? Nedala svou zvědavost znát. „Musíme ten kámen najít.“
„Agenti VIPERu byli v parku a okolí po celou noc, takže mise nebyla úplně opuštěná. Mimoto, nevím, jak by mohl kdokoliv z nás ten kámen najít, dokud si nevybere svou ženu.“
V jeho podání zněl jako nějaký nadržený puberťák. „Jací agenti tu byli od doby, co jsem odešla?“
„Casper se tu na chvíli zastavil. Pak tu byl Tzader. Přidal se k němu další chlápek-“
„Quinn?“
„Jo, ukázal se tu. Před malou chvílí oba odešli.“
Ale Storm zůstal. Přála by si, aby věděla, jak se ohledně toho cítit. Jenže za tři dny naspala jen pár hodin a právě teď byla na přemýšlení moc unavená. „Jdu domů. Díky, že jsi mi pohlídal motorku.“
„Žádný problém. V kolik hodin se chceš znovu sejít?“
Páni, on konečně pochopil, že požadovat, aby se s ním sešla v určitý čas, nebude fungovat.
Ale co mu měla říct? Nedorazila na schůzku s Isakem—znovu—a stále neměla možnost, jak ho najít. Isak by mohl vědět, proč ten Birrn démon hledal Alteranta, což byla informace, co by mohla být u Tribunálu užitečná. Ale pochybovala, že by se s ní po tomhle o cokoliv podělil.
Sakra, měla by štěstí, kdyby ten obří kanon, co s sebou nosil, neobrátil na ni.
Storm trpělivě čekal na její odpověď, oči plné tichého porozumění, kterému by si opravdu přála věřit.
„Uvidíme se u stejné brány v devět večer.“ Tím brala jejich rozhovor za ukončený a zamířila ke své motorce, dřív, než by mohla udělat něco nerozumného. Jako například souhlasit, že s ním zajde na kafe.
„To půjde. Musím se trochu prospat, pak budu pokračovat v podrobnějším prozkoumávání pár vodítek.“
Evalle byla napůl cesty k motorce, když ji jeho slova zastavila. „Jakých vodítek?“
„Týkajících se zabití toho Birrna.“ Storm přišel blíž a postavil se před ni. „Mohla bys mi s tím pomoct tím, že odpovíš na pár otázek.“
Správně. Zachytil mátovou vůni.
Její.
„Proč si to myslíš?“
„Jeden ze dvou čarodějů, co jsem našel, mi řekl, že jsi tam byla a pomohla jim Birrnovi utéct. Chceš to rozvést?“
Ani ne.
Kdyby se jí na to zeptal před setkáním s Tribunálem, musela by bojovat s návalem paniky. Teď měla o hodně větší starosti, než Senův plán. Kvůli závrati se jí chtělo zvracet a neměla žádnou zbylou energii, aby se Stormem slovně šermovala. „Ano, byla jsem tam. Ano, pomohla jsem dvojčatům Birrnovi utéct. A ano, mohla jsem ti tohle říct dnes ráno a ušetřit tě, abys nemusel dneska tak tvrdě pracovat ve snaze dát Senovi informaci, co potřebuje, aby mě suspendoval. Promiň, že jsem ti nechtěla pomoct dát mi na krk obojek.“
Snažit se přechytračit Storma bylo jako hrát vybíjenou s chobotnicí. Neprohrávat mohla jen omezený čas.
„To všechno vím, a taky to, že jsi s Birrnem bojovala a že jsi byla přítomná, když byl zničen.“
Ruce měla založené na prsou a dlaně v pěst. Byla připravená mu říct, co si myslí o komkoliv, kdo k Senovi ochotně běžel s informacemi, ale Storm ji nenechal.
„Vyspi se trochu a odpočiň si. Moje otázky počkají.“ Hřbetem prstu setřel z jejího obočí vrstvu potu. Tím pohybem stejně snadno odnesl pryč i její vztek. „Bez ohledu na to, co si myslíš, nesouhlasil jsem s přeložením do Atlanty výhradně proto, abych tě Senovi předhodil na talíři. Chceš, abych byl upřímný? Fajn. Opravdu má za to, že před ním něco skrýváš, a když mi řekl, že chce vědět, jestli někdo koalici VIPERu nevystavuje riziku, věděl jsem, že mluví o tobě. To neznamená, že myslím, že jsi hrozba. Když se Sen dneska zeptal na Birrna, řekl jsem mu, že stopuju toho, kdo ho zabil, což dělám. Ale ty jsi ho nezabila, nebo ano?“
Neodvažovala se Stormovi říct o Isakovi ze strachu, že by s tím okamžitě běžel za Senem – což by jí rozhodně nebylo ku prospěchu. Navíc stále ještě musela zjistit, co Isak věděl o tom Birrnovi.
Tedy pokud s ní ještě někdy promluví potom, co ho dvakrát nechala čekat.
„Ne. Já to nezabila.“
„Pak bys radši měla běžet.“ Jeho tón byl ostrý.
„Proč?“
„Protože z tebe bude smažený Alterant, jestli to neuděláš,“ škádlil ji.
Dovolila si úsměv. „Proč jsi Senovi neřekl, že jsem byla na místě, kde byl zabit ten Birrn?“
Storm dokázal jediným pohledem do jeho žhnoucích očí proměnit minutu na nejdelší možný úsek času. „Protože nejsem Senův nájemný zabiják. Sám se rozhoduju, kdo jsou ti dobří.“ Natočil ruku, aby jí dlaní prohrábl vlasy. Na krátkou chvíli nechal prsty na jejím rameni, než odstoupil. Oči měl temnější, než dřív. Ať už myslel na cokoliv, ztratilo se to v jeho neprostupném pohledu. „Teď vyraž pryč, než se tu objeví něco ještě horšího, než Birrn, a rozhodne se tě sníst.“
Byla by se ho víc vyptávala, ale všechny její instinkty jí říkaly, aby odsud vypadla tak rychle, jak to půjde. Protože pokud to neudělá, něco zlého by ji mohlo spořádat. Ne, že by na tom opravdu záleželo. Při tomhle tempu bude za tři dny mrtvá tak jako tak.
Nebo by snad mohla být schopná najít nějaký zázrak, co by ji udržel na svobodě a zachránil svět před těmi, co jej chtěli zničit?


8 komentářů: