pátek 31. října 2014

Krvavá trojice - Kapitola 18



Pondělní doprava se v čase před úsvitem vlévala do parkovišť, kolem kterých Evalle projížděla. Zpomalila, aby si prohlédla oblast v blízkosti každého z nich.
Žádní trolové vybírající mýtné. Žádní démoni číhající ve stínech.
Dohlížela pro Quinna na tři garáže v centru Atlanty. Ten pravděpodobně vlastnil víc nemovitostí než některé malé země. Jestli chtěl brát její každonoční projížďku pro kontrolování jeho věcí jako brigádu, proč ne? Tím spíš, když jí snížil nájem výměnou za tenhle dozor.

Pro dnešek všechny mise splněny.
Otočila svou gixxer směrem k domovu.
Kdy dorazíš domů, Evalle? zeptal se Quinn v její mysli.
Jak věděl, že tam ještě není? Byl ten chlap kromě dalších schopností ještě psychik?
Vzhlédla k obloze, která hrozila, že během deseti minut vypustí sluneční svit. Jsem asi kilometr a půl od výtahu.
Z a já se tam s tebou sejdeme.
Nebyl moc na povídání, ten Quinn.
Přejela Marietta Boulevard a zahnula na vedlejší ulici, na které se nacházel její dopravní výtah vedoucí do podzemí. Ulice plná výmolů, přes které její úzké pneumatiky přeskakovaly, vedla podél železničních tratí, co kdysi mířily do původního Underground Atlanta, kam civilisti chodili kvůli bezpečnosti ve skupinkách. Dnes to byla prosperující turistická atrakce, dostatečně bezpečná i pro děti.
Dávala přednost strašidelné temnotě brzy ráno tady v nejnuznější části města, kde si přístavní dělníci v potu vydělávali na živobytí, před perfektním světem plným obleků… světem plným doktorů, co… S tím nezačínej.
Zaparkovala před garážovými dveřmi ke svému osobnímu výtahu, který dokázal unést vozidlo běžné velikosti, zmáčkla dálkové otevírání připnuté k tankvaku a sesedla.
Ozvaly se kroky, štěrk navrstvený na chodníku pod nimi křupal. Postrčila motorku do tmavého výtahu a otočila ji tak, aby se mohla čelem postavit ke svým hostům. „Jak se vede, kluci?“
„Musíš se vždycky vracet tak těsně před rozedněním?“ zeptal se Quinn.
Zašklebila se na něj. „Však víš, co můžeš udělat dnes, neodkládej, až bude svítit slunce. Mimoto, Sen mě zdržel.“
„Co chtěl tentokrát?“ Tzader se do debaty vložil jako poslední. Zněl rozčileně. Odpočíval od včerejška vůbec?
„Předvedl mě před setkání Tribun—,“ začala vysvětlovat.
„Bez toho, aby nejdřív kontaktoval ?“ Tzader vřel vzteky.
Evalle si opřela motorku o bok a nadzvedla ruku. Zdráhala se tady venku říct něco víc. „Nešlo o předběžný výslech, který by vyžadoval takový postup.“
Quinn, o nic šťastnější než Z, zaregistroval její neochotu to objasnit. „Pojďme nejdřív do jejího bytu, kde nás nikdo nebude moct poslouchat.“
Stiskla ovládání, čímž zavřela dveře, a přesunula pozornost k místu, kde byl za neprůstřelným sklem namontovaný panel se šesti přepínači.
Dostat se do výtahu by pro vetřelce bylo snadné.
Rozbití skla by v jejím bytě tam dole spustilo alarm. Ale i kdyby se někdo dostal takhle daleko, musel by znát správnou sekvenci otočení přepínačů. Ta se denně měnila, a pouze tři lidé právě stojící uvnitř tohoto výtahu ty kódy znali.
Tzader a Quinn je mohli přepnout kineticky, což jeden z nich udělal dříve, než se k tomu dostala ona, protože se výtah začal pohybovat.
„Máš tam dole nějaký jídlo?“ Tzader byl vyloženě nevrlý, když byl unavený a navíc ještě hladový.
Zamyslela se. „Jasně. Mám nový recept na-“
„Ne,“ odmítli Tzader a Quinn jednohlasně.
„To od vás není hezký. Vždyť jste neochutnali nic, co jsem uvařila, od té první zkoušky.“ Když se výtah zastavil šest metrů pod zemí, mentálně přepnula spínače opačným směrem a postrčila svoji motorku do 6x9 metrů velké garáže, součásti jejího soukromého světa. Přejela s gixxer na hydraulický výtah na motorku, který používala ke starání se o svoje baby a utáhla klín, aby ji zastavila na místě. Bílé skříňky nahoře a dole lemovaly jednu stranu místnosti, ale ona byla jediná, kdo tohle všechno mohl v tuhle chvíli vidět.
Řetězec zářivek nad hlavou zablikal.
Quinnova práce, protože on nesnášel mít kolem sebe tmu.
„Postarám se o dveře,“ oznámil Tzader a výtah se za nimi zavřel.
Evalle se jedním rychlým pohledem ujistila, že je všechno, jak to nechala, a pak je vedla vpřed k jejímu bytu skrze řadu neosvětlených tunelů.
Napětí v jejích ramenou povolovalo tím víc, čím blíže byla ke svému domovu. Quinn by ji tu býval nechal žít zadarmo.
V žádném případě. Raději by spala ve veřejných toaletách - a taky to kdysi dělala - než aby někomu dlužila za něco tak základního, jako je místo k životu. Nastavil férovou cenu, a ona tvrdě pracovala, aby si zasloužila mzdu v márnici i plat z Beladorských fondů, dávaný jí jakožto agentu koalice.
VIPER dohadoval platové podmínky se všemi svými agenty kromě Beladorů, protože ti se rozhodli nepřijímat od něj peníze. Hádala, že Brina a Macha nechtěly být na VIPERu závislé o nic víc, než ona chtěla být závislá na komkoliv.
Quinn byl v představenstvu Beladorských finančních baronů, kteří investovali fondy nahromaděné během generací. Starali se o své lidi.
„Co se stalo se světly v téhle chodbě?“ zabrblal Quinn.
„Šetřím tvůj účet za elektřinu.“ Jak se blížila k ocelovým dveřím, co neměly žádné viditelné kliky nebo zámky, navedla energii, aby je otevřela.
Quinn cosi zabručel. „Nejsem zatracený tyran. Všechny mé nemovitosti jsou energeticky šetrné a ty to víš. Tvoje oči taky snesou trochu světla.“
„Máš lepší věci, za které utrácet peníze.“
Někdy dokázal být panovačný, obzvláště když šlo o to, co on považoval za její blahobyt. Ale respektoval její potřebu nezávislosti.
Vstoupila do svého příbytku, kde nástěnná svítidla a malá bodová světla nad hlavou osvětlovala prostou místnost. Quinn si prosadil, že potřebuje dostatek světla pro hosty, aby se tu mohli bezpečně pohybovat.
Zpravidla hosty neměla, ale i slepý by se mohl orientovat kolem těch pár kousků nábytku, co tu nahromadila.
Tohle byl domov a byl její. Přicházela a odcházela, jak se jí zlíbilo. Její zálibou byly rostliny, obzvláště ty kvetoucí, které musela ke květenství přimět umělým osvětlením.
Tzader se skácel na její hrbolatou pohovku, zasténal hlubokým vyčerpáním a pak si skopl boty. Lehl si, natáhl nohy v džínech a překřížil ruce nad černým tričkem bez rukávů, tak naprosto odlišném od Quinnova cínově šedého trička s límečkem a golfovým logem na hrudi a kalhot s puky.
„Vidím, že jsi to tu od mojí poslední návštěvy vyzdobila.“ Quinn se káravě zamračil na oranžový sedací vak nadměrné velikosti uprostřed místnosti. „Bavila ses, když ses rozhodovala o nejvýhodnějším umístění pro tohle?“
„Škoda, že tu není žádná snobská policie, Quinne. Kdyby tě zapsali, vydělali by jmění.“
Jeho povzdech skrýval nucenou trpělivost.
Ráda škádlila jeho aristokratický nos.
Zvuk přicházející ze zadní části bytu upoutal její pozornost. Rychle se postavila vedle obranného sedacího vaku.
Z chodby vedoucí k její ložnici burácelo vrčení.
Na těžkou betonovou podlahu tvrdě dopadaly kroky. Mířily k obýváku, nabíraly rychlost, razily si cestu vpřed, dokud se to bušení nerozléhalo jako výbuchy bomb.
„Evalle?“ oslovil ji Tzader varovně a postavil se. Nože visící u jeho boků začaly praskat a syčet. Udělal krok k ní.
„Oh, dobrá Bohyně,“ zamumlal Quinn.
„Držte se zpátky. Tohle zvládnu,“ nařídila jim oběma. Nespouštěla pozornost z chodby a připravila se na útok tvora, který se ze tmy vrhnul jejím směrem.
Šedesát jedna centimetrů velký chrlič vzlétl do vzduchu, mávající křídly, jako dělová koule s otevřenou tlamou odhalující ostré zuby. To všechno mířilo na její hruď.
„Ksakru, Evalle!“ Tzader ji chtěl chytit za ruku, ale sáhl do prázdna, když na poslední chvíli uskočila stranou.
Chrlič přistál na sedacím vaku, jeho kynetická energie způsobila, že spolu s ním sklouzl přes celou místnost, než narazil do pevné zdi.
Hlasitě se rozesmála a užívala si ten nejlepší zvuk vyšlý z jejího hrdla za celý den. „Pěkný, Feenixi. Pojď sem, zlato.“
Feenix vydal zvuk, co zněl jako napůl zavrčení a napůl odfrknutí, který dělal, když byl štastný. Jeho ústa se doširoka roztáhla a vystavila na odiv ostré řezáky, přesně tak smrtící, jak vypadaly. Chytl se za své malé bříško a složil křídla podobná netopýřím blízko k sobě, když se odvalil z vaku, stále nadšený ze svého skluzu hodného NASCARu. Oba byli fanoušci amerických automobilových závodů.
„Ta věc nezná svoji sílu,“ zavrčel Tzader, ale jeho nože se uklidnily. To bylo znamení, že se uvolnil. „Jednou tě zraní.“
„Ne, nezraní.“ Dřepla si, zatímco se kolébal směrem k ní a šťastně mával křídly. Jeho velké oči byly jako dvě oranžové koule zářící proti jeho tmavě zelenohnědému tělu pokrytému šupinami jasně jako Halloweenské dýně.
„Mohl jsem ti obstarat psa – něco náležité vytrénovaného, co by tě nezabilo.“ Quinn ustoupil stranou, aby dostal své drahé kalhoty ze vzdálenosti ostrých konců Feenixových křídel.
„Pes nebo kočka by chtěli chodit během dne ven a potřebovali by víc péče, než jim můžu dát. Feenix má tmu rád a je soběstačný a miluje mě. Je perfektní.“ Rozpřáhla ruce a on se uvelebil v její náruči, složil křídla, aby ho mohla obejmout. Bylo to jako držet měkkého aligátora, který byl chladný jako temná jeskyně a voněl jako čerstvě vydělaná kůže. Pokožka pokrývající jeho křídla byla nejjemnější. „Konečně jsem mu vybrala perfektní jméno. Feenix.“
„Protože Lucifer už byl obsazený?“
„Opatrně, Quinne,“ varovala ho škádlivě. „Nebo Feenixovi řeknu, že chceš obejmout.“
Tzader se uchechtl a zavrtěl hlavou.
Quinn se otřásl cestou k polohovacímu křeslu, které si minulý týden vybrala z dlouho do noci probíhajícího výprodeje k ukončení činnosti jednoho obchodu.
Bylo těžké narazit na výprodeje, když většina z nich po setmění končila.
„Není to žádný pták, co povstal z popela destrukce,” zamumlal Quinn.
„Ano, je, ale jmenuje se jinak,“ hádala se. Pak mu to vyhláskovala. „Vybrala jsem Feenixe, protože tenhle tvoreček přežil toho šílenýho kouzelníka a vyplazil se ven z hořící budovy, když všechny další věci, co ten kouzelník vytvořil, zemřely, i když byly větší a silnější.“
Propustila Feenixe, a on se začal kolébat po místnosti, zatímco vydával chrochtavé zvuky. Zvedl vycpaného aligátora a strčil si tu měkkou hračku do záhybu své ohnuté ruky. Držel ho jako panenku. „A fénix, jméno mýtického ptáka, znamená ,nejkrásnější ze svého druhu.’ Přesně jako můj Feenix.“
Quinn si odkašlal. „Evalle, drahoušku, možná potřebuješ dioptrické brýle. To stvoření není hezké.“
„Pro mě ano,“ zašeptala, pak se na Quinna usmála. Reptal ohledně většiny jejích rozhodnutí. Nesnášel skutečnost, že ho nenechá najmout lidi, aby zařídili interiér tohohle místa, ani koupit jakýkoliv nábytek. Jediné, co jemu a Tzaderovi dovolila jí dát, byly květiny. Což byl důvod, proč to tu vypadalo víc jako džungle, než domov.
„Jídlo, Evalle?“ připomněl Tzader.
Otočila se a zašklebila se na něj. „Mám mražené pizzy.“
Ani jeden z mužů nedal najevo jakýkoliv zájem. „A doplnila jsem svůj bar,“ dodala. „Přinesu Boodles s vodou pro Quinna a pivo Guinness - ze soudku, nic míň - pro tebe, Z.“
„To už je lepší.“ Tzader se znovu natáhl a podepřel si nohy o područku na druhém konci.
„S dostatkem Boodles dokážu sníst cokoliv.“ Quinn ledabyle mávl rukou.
„Nerad bych, aby sis zničil své chuťové buňky vytříbené na kaviár,“ zamumlal Tzader.
„Nebo tvoje na vídeňské párky.“ Pohodlně natáhnutý a s přimhouřenýma očima si Quinn opřel ruce o opěrky křesla, jako by si užíval ten průměrný kus nábytku víc, než chtěl, aby věděla.
„O co šlo s tím Senem?“ zeptal se Tzader, než odešla.
„To počká, než dám jídlo do trouby a obstarám vám pití.“
Tzader vydal zvuk značící souhlas.
Evalle zamířila do kuchyně a zarazila se, když si vzpomněla na pamlsek v kapse. „Feenixi?“
Chrlič vzhlédl, oči rozšířené očekáváním.
Jak ho mohl někdo nemilovat?
Vytáhla matici, kterou našla, a vyhodila ji do vzduchu.
Jeho jazyk vystřelil, zachytil matici a přitáhl ji do jeho pusy. Udělal “mm,” a tvář se mu nafoukla, jako kdyby cucal karamelku.
„To byla ocelová matice?“ Quinnovi nic neuniklo.
„Ano. Miluje cokoliv stříbrného.“
„Dobrotivá Bohyně…“ Quinn zamumlal ještě něco dalšího, čemu se zasmála, a pak odešla do kuchyně.
Srdce se jí zahřálo zvláštním pocitem, co ji zaplavil. Štěstí. Jaký to čas být konečně šťastná, když za tři dny mohla být mrtvá nebo uvězněná.
Rozehřála troubu. Byla Quinnovi vděčná za kuchyň z nerezové oceli, protože tu při jejím nastěhování už byla. On a Tzader se tu od doby, co se sem před čtyřmi měsíci přestěhovala, zastavili jen dvakrát a nikdy nezůstali moc dlouho.
Mohlo to být kvůli strachu, že by je znovu pozvala na jídlo poté, co uvařila poprvé? Kdo mohl vědět, že kachna tak strašně smrdí, když se spálí?
Vytáhla ze skříňky půllitr a začala s pomalým procesem natáčení piva mezi tím, co strčila pizzy do trouby a namíchala Quinnův drink.
Mít dnes večer po otřesném setkání s Tribunálem společnost bylo… pěkné.
Quinn a Tzader mohli její svatyni navštívit kdykoliv chtěli, ale nikdo jiný. Ani po dvou letech toho o jejich zázemí moc nevěděla, ale věděla tu jedinou věc, na které záleželo - že těmhle dvěma mohla bez váhání věřit.
Když měl Tzader možnost přeložit ji do jihovýchodní divize, okamžitě to přijala. Tři dny během noci cestovala skrze zemi. To bylo pět měsíců zpátky. Po příjezdu do Atlanty našla tělocvičnu, kde mohla v noci cvičit a sprchovat se. Během dne pak spala v klimatizovaném skladišti poblíž, kde měla spacák a tašku s oblečením.
To samé dělala od doby, co v osmnácti začala žít na vlastní pěst.
Když ji chtěli navštívit v jejím bydlišti a ona je odbyla, sledovali ji tam.
Quinn byl nejdřív zděšený, pak rozčilený, pak si jen povzdechl a řekl jí: „Připrav se, že se během dvaceti čtyř hodin přestěhuješ.“
Tzader odmítl i jen debatovat o jiné možnosti.
Nakonec souhlasila, pod podmínkou, že za ten byt bude platit. Žádná charita a žádné dlužení komukoliv. Raději by zbytek života bydlela ve skladišti nebo i na horších místech, než by byla někomu vydaná na milost.
Nikdo už znovu nebude vlastnit její život.
Nidy se s nikým nepodělila o ošklivé detaily týkající se jejího dětství, které ji nutily zůstat nezávislá.
Dokonce ani s těmito dvěma muži.
Quinn ji ujistil, že má místo odpovídající jejímu rozpočtu, a dokonce sníží nájem, jestli bude dohlížet na pár jeho garáží.
Tak skončila na místě, co mělo veškerý šarm protiatomového krytu. Což byl ráj ve srovnání s dírou způsobující klaustrofobii, ve které osmnáct let trávila dvacet čtyři hodin denně. Tady měla přes šest set deset metrů čtverečných, se kterými si mohla dělat, co chtěla. S jejím omezeným rozpočtem to znamenalo opravdu málo.
Nakonec to tu přemění ve skutečnou svatyni.
Pokud se Tribunál nerozhodne ji zavřít.
V tom případě ji Brina přesune někam, kde ji nikdo nenajde. Dokonce ani Tzader.
Evalle sevřela utěrku v ruce. Jestli se tohle stane…
Něco jí poklepalo na nohu a vytrhlo ji ze zoufalství, co v její hrudi dělalo přemety.
Stál tam Feenix, se svým aligátorkem pod jednou rukou. Jeho oči vypadaly sklesle. Znamení, že byl nešťastný, nebo ustaraný.
„Copak je, zlatíčko?“
Opřel si hlavu o její nohu a poplácal ji po ní. To samé udělal, když se naposledy vrátila domů vyklepaná ze setkání s Tribunálem.
Vycítil, že je v ohrožení?
Nehodlala se vzdát bez boje, ale pro případ, že by se stalo nepředstavitelné a ona prohrála, ujistí se, že o Feenixe bude postaráno.
„Všechno je v pohodě.“ Usmála se, aby ta slova vyzněla pravdivě. Natáhla se k pultu, otevřela šuple a vytáhla třiceti centimetrovou lžíci z nerezové oceli, kterou našla v odpadkovém koši a sterilizovala. „Tady máš, drahoušku.“
Když mu podržela lžíci pod nosem, skousl ji a vytrhl jí ji z ruky. „Běž zpátky a dělej klukům společnost. Budu tam za minutku. Dobře?“
Feenix se odpotácel pryč, lízal lžíci, kterou teď držel v jedné ruce a táhnul své vycpané zvířátko sevřené v dalších čtyřech prstech.
Odnesla do obývacího pokoje malý plastový tácek s lahví Powerade, Tzaderovým pivem a Quinnovým míchaným nápojem. Jednoho dne tu bude mít televizi a stereo systém, ale její laptop v ložnici a kazeťák v kuchyni pro teď postačovaly.
„Přines stolek, Feenixi.“ Evalle nesla tácek s nápoji k místu, na které odstrčil lepenkovou krabici tak, aby fungovala jako konferenční stolek, na nějž mohli Tzader a Quinn dosáhnout. „Díky, zlato.“
Feenix zatleskal a vrátil se k hraní se svým aligátorem.
Odtrhla plastové víčko na láhvi Powerade a polkla doušek. „Připraveni si promluvit, zatímco se pizzy pečou?“
Tzader se posadil, promnul si oči, pak zvedl půllitr a podíval se na vršek piva. „Působivý. Kde ses naučila, jak do pěny namalovat čtyřlístek?“
„Internet. Na YouTube je video na všechno.“ Nemusela se ptát, jestli je Quinnovo pití v pořádku. Po prvním doušku se mu na tváři usadila euforie. „Co kdybyste mi vy dva řekli, na co jste v Severní Karolíně přišli, a já vás informuju ohledně Tribunálu a o tom, co Trey o démonech nevěděl? Hádám, že už jste se od něj všechno dozvěděli.“
Tzaderovy oči vřely vzrůstajícím vztekem, ale přikývl.
„Opravdu jsme s ním mluvili.“ Quinn se znovu posadil. „Řeknu ti, co vím já, pak ti Tzader může povědět o tom informátorovi. Alterantovi, kterého před dvěma měsíci chytili v Severní Karolíně, bylo podle tamních Nočních slídilů něco kolem dvaceti. Byl to zloděj. Vkrádal se do obchodů, ukradl pár aut, vyloupil samoobsluhu, ale nic velkého.“
Evalle si prsty poklepávala na koleno, zatímco přemýšlela. „Zatkli ho někdy?“
„Ne. Měl nadpřirozenou rychlost, jako Trey. Myslíme, že ji mohl zdědit jako Beladorský rys. Policie si myslela, že je zkrátka profesionální zločinec. Žádné otisky prstů, a nikdy nezachytili jeho tvář na bezpečnostních kamerách. Dokud jsem nezačal přemýšlet o tvé averzi ke slunci, chvíli mi trvalo, než mě napadl charakteristický rys spojující ty zločiny.“
„Taky byl zrůda žijící jako upír?“ žertovala Evalle. Přešla k nim a kopla sedací vak blíže ke krabicovému konferenčnímu stolku, pak se posadila na polštářku vzduchu.
„Ty víš, jak nenávidím, když sama sobě říkáš zrůda,“ napomenul ji Quinn. „Ale ne, nebyl to noční tvor. Policie nastražila past. Mysleli si, že odemčené auto s brašnou na kameru na zadní sedačce by vypadalo jako snadná loupež, když po tři deštivé dny zůstane bez dozoru. Ten Alterant auto ukradl čtvrtý den, v jasném slunečním světle. Zjistili jsme, že všechny jeho zločiny byly spáchané pouze, když byl den a nepršelo. Jeden z Beladorů u policie, který začal vyšetřovat tenhle případ, si uvědomil, že pachatel by mohl být nadpřirozená bytost, proto požádal o to, aby měl na starosti sledování. Když Alterant ukradl auto, šel po jeho stopě, jistý si tím, že narazil na něco nelidského. Takže zavolal posily.“
Evalle přikývla. „Tak se stalo, že ho devět Beladorů obklíčilo, že?“
„Ano. Během těch šesti hodin, co ho pronásledovali, se počasí začalo měnit z polojasna na zataženo. Čtyři z nich ho za jednou školou v neděli obklíčili a dalších pět Beladorů dorazilo, když je telepaticky zavolali. Než si uvědomil, že nejde o lidské poldy, kterým by mohl utéct, vyskočil z auta, aby uprchl. Zrovna začalo pršet. V tu chvíli už se Beladoři propojili. Ten zloděj byl jako jakýkoliv jiný panikařící zločinec, než se namočil. Pak zařval, jako by ho zasáhla kyselina. V tu chvíli se proměnil a stal se bestií, co jednomu Beladorovi utrhla hlavu dřív, než si stačili uvědomit, co je zač a měli šanci zrušit spojení.“
Skousla si spodní ret. Ze ztráty tolika životů se jí udělalo špatně. Z myšlenky na rodiny, jejichž otec, manžel, bratr nebo syn se nevrátili domů. „Jak jsi tohle všechno zjistil, když VIPER nemohl první dva týdny na nic přijít?“
„Další Belador v oblasti slyšel jejich volání o pomoc, když se Alterant začal proměňovat. Dostal se na místo až po jejich zabití, ale před tím, než tam dorazil nějaký strážník. Měl zdravý rozum, takže vytáhl z policejních aut video a zavolal Brinu, která na místo přivedla Sena, aby to tam uklidil a teleportoval Alteranta do nějaké bezpečné lokace. Brina tomu místnímu Beladorovi řekla, aby si video nechal u sebe, než se objevíme já a Tzader, protože tohle byla dle ní spíše záležitost Beladorů, než VIPERu.“
Evalle nadzvedla obočí. „Brina prostě chce držet špinavé prádlo pod pokličkou.“
Tzader vydal podrážděný zvuk. „Nezačínej, Eve. Hlavní povinností Briny je starat se o svůj kmen, což zahrnuje i tebe.“
„Dokonce i voříšek dostane jednou za čas kost.“ Ale Brina dnes opravdu promluvila v její prospěch.
Quinn se postavil a podíval se dolů na Tzadera. „Co kdybys to teď převzal? Já nám mezitím doplním pití.“
Tzader mu podal půllitr. „Během našeho vyšetřování v Charlotte jsme chytili někoho, kdo kradl ze skrýše, kam ten Alterant ukládal svou kořist. Někoho se schopností měnit svůj vzhled.“
„Trola?“
„Uhádlas. Když Quinn přišel na tu věc s počasím, zmapovali jsme oblast, kde se krádeže udály, a spojovaly jsme jednotlivé body, dokud jsme tak nezjistili, kde se protínaly. Jakmile jsme měli tohle, začali jsme tlačit na Noční slídily a našli jsme Alterantovu skrýš v opuštěné autoopravně. Než jsme šli dovnitř, strávili jsme týden sledováním toho úkrytu, abychom zjistili, jestli s ním není někdo nějak spojený. Objevili jsme trola, co se tam ukazoval za slunečných dnů, zatímco byl ten Alterant pryč, a bral si od něj pár věcí, jako šperky nebo součástky motorek. Nikdy to nebylo dost na to, aby to bylo zvlášť poznat, ale zato pravidelné.“
„Co ten Alterant s ukradeným zbožím dělal?“
„Zdá se, že většinu z něj dával do zástavy a hotovost skladoval v klimatizaci ve svém úkrytu. Měl noviny založené na rubrice s dodávkami, jako by se snažil získat dost peněz na to, aby si jednu koupil.“
Evalle okamžitě chápala, proč by někdo, kdo nemohl snést déšť stejně, jako ona slunce, chtěl nenápadné vozidlo, kde by mohl v případě potřeby žít. Moc ráda by během poutě napříč zemí měla takovou dodávku, namísto cestování nočními autobusy. „Co se s tím trolem stalo?“
Tzader si od Quinna vzal pivo, pak si prohlédl hladkou pěnu. „Žádný čtyřlístek?“
Quinn si zmučeně povzdechl a otevřel supervelkou tyčinku Mr. Goodbar, za kterou utratila peníze, protože byla jeho oblíbeným cukrovinkovým požitkem. Odpověděl Tzaderovi: „Ani žádné papírové deštníčky. Říkal jsi jí o tom trolovi.“
Tzader se nejprve napil, než pokračoval. „Toho trola jsme chytili a pohrozili jsme mu, že upozorníme VIPER na to, že nenahlásil svůj pobyt v Charlotte. Přísahal nám, že hned ten den odjíždí.“
Evalle si odfrkla. „Aby se vrátil domů a staral se o svou postarší nemocnou matku, kterou nemá, co?“
„To se dost blíží lžím, co ze sebe chrlil,“ souhlasil Tzader. „Řekli jsme mu, že neodjede nikam, jestli nám do dvaceti čtyř hodin nedonese informace ohledně zloděje, kterého okrádal. Pokud to udělá a ty informace budou užitečné, může odejít. Vrátil se o devět hodin později se dvěma zprávami. Tvrdil, že někdo toho Alteranta hledal.“
Feenix potichu přešel k Evalle a vylezl jí na klín. S každým nádechem vydával vrnivé zvuky. Byl to těžký malý chlapík. „Takže ten trol věděl, že je ten zloděj Alterant?“ ujasnila si to, jakmile se usadil.
Quinn do toho vstoupil. „Ne do chvíle, co si promluvil s ostatními ve své podzemní komunitě a dal si to dohromady. Ten trol byl pěkně otřesený, když si uvědomil, že okrádal Alteranta, obzvláště potom, co se rozneslo, že zabil devět Beladorů.“
Trolové bojící se Alterantů. Tak tohle jí zvedlo náladu. Až na to, že Sen by jistě přišel na způsob, jak to využít proti ní. „Říkal jsi dvě zprávy. Kdo podle toho trola Alteranta hledal?“
„Rak se ho prý snažil vyčmuchat.“
Jen to přidejte k seznamu dnešních démonů, Senovi a Tribunálu. Připadala si jako plastové mimino v Mardi Gras king cake.
Nakonec ji něco se zuby dostane.
„Co je to Rak?“ Teď, když měla počítač, strávila každou minutu, kdy byla vzhůru a nepracovala v márnici nebo nenásledovala vodítka VIPERu, studováním webových stránek, o kterých jí Z a Quinn řekli. I tak byly její znalosti nadpřirozených bytostí, super schopností, entit a čehokoliv podobného ve srovnání se zkušenostmi Quinna a Tzadera značně omezené.
Rak je slangový výraz pro Rakshasas, zlomyslnou bytost nebo démona, který na sebe dokáže vzít jakoukoliv podobu, ne pouze lidskou,“ vysvětlil Quinn.
„Další démon?“ Byla snad okurková sezóna? Už slyšela znělku zpráv v šest. Alterant se stává večeří na démoní konferenci. Film začne v jedenáct. Tři démoni během deseti dnů a dva z nich lovili Alteranta. „Co se s tím Rakem stalo?“
„Uprchl do Atlanty,“ osvětlil Quinn. „Druhá věc, co nám trol řekl, bylo, že Rak zanechal pro Beladory zašifrovaný vzkaz. Rak je ten informátor, kvůli kterému se Tzader vrátil do Atlanty, aby se s ním sešel.“
Další démon v Atlantě. Tři za jeden den, to musel být rekord. A tenhle taky hledal Alteranta.
Náhody byly pro lidi s normálním životem, ne pro ni.
Zdi jejího světa se začaly sunout směrem k ní. Poprvé za dva roky měla vážné pochybnosti o tom, jak moc by jí Tzader a Quinn opravdu mohli pomoci, pokud někdo šel po Alterantech… a věděl, kde je najít. Je? Ji.
Ale to, že se tolik démonů náhle objevilo tady na jihovýchodě, nebyla náhoda.
Jelikož jí Tribunál dýchal na krk, potřebovala Evalle cokoliv z informací, co tenhle Rak mohl poskynout. Jako například kdo věděl, jak najít Alteranty. A možná taky původ Alterantů. Brina nevěděla, jak je najít nebo rozpoznat v jejich lidské formě, jinak by toho v Charlottě uvěznila dřív, než by měl šanci se proměnit a zabít Beladory.
Evalle se napjala vzrušením. Tohle by mohl být klíč k tomu, jak Tribunálu poskytnout odpovědi.
Jestli někdo dokázal z práskače dostat informace, byl to Tzader. Její pohled sklouzl k němu. Stále neřekl, co se s Rakem stalo.
Sevřela v dlani sedací vak a použila ho tak jako prostředek k uvolnění napětí. „Řekni mi, že jsi našel tohohle Raka, Z, a získal informace, po kterých jsi šel.“
„Ano a ne.“

To nebyla odpověď, ve kterou doufala.

4 komentáře:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat