úterý 7. října 2014

Styxx - 18. únor 9527 př. n. l.



Styxx si zvedl k nosu plášť a vdechl Bethaninu vůni. Vůbec nemohl uvěřit tomu, že je zpátky. Pořád čekal, že se probují a zjistí, že to všechno byl sen. Pro jednou mu nevadilo vrátit se domů. Pořád se usmíval, když dosáhl palácových dveří a stráže je neotevřely.
Místo toho ho popadly a odtáhly ho do otcovy pracovny, kde ho přinutily pokleknout před jejich rozzuřeným králem.

„Ot -“
Praštil Styxxe tak tvrdě, že mu tvář explodovala bolestí. „Neopovažuj se na mě promluvit, zrádče!“
Styxx se na otce zamračil a otřel si z úst krev.
„Vím, co jsi včera v noci udělal. K čertu s tebou!“
Zmatený Styxx se pokoušel vymyslet, kvůli čemu se otec tak vzteká. Celou noc strávil s Bethany v jejich domku.
Jen oni dva.
„Další slova, která vyjdou z tvých úst, by raději měla být jména tvých spiklenců.“
Něco mi tady ušlo...
„O čem -“
Otec ho udeřil znovu. „Jejich jména! Okamžitě!“
„Čí?“ Styxx zvedl obě ruce vzhůru, když se po něm otec znovu ohnal. „Prosím, otče. Nevím, na co se mě ptáš. Co si myslíš, že jsem udělal?“
V králových očích se zatřpytily slzy. „Zradil jsi mě!“
„Jak?“
„Viděli tě! Včera v noci. Vyslechli, jak se svými přáteli plánujete mou smrt!“
Styxx byl zděšen. I když ho myšlenka na vraždu toho starého parchanta při několika příležitostech napadla, nikdy by nebyl tak hloupý, aby o tom mluvil nahlas. Zbláznil se snad jeho otec?
Nemluvě o skutečnosti, že seznam jeho přátel obsahoval pouze dvě položky.
Galena a Bethany.
„A ty tomu věříš?“
Když po něm tentokrát otec šel, aby ho udeřil, Styxx ho srazil k zemi a přitiskl ho k podlaze.
Strážci se pohnuli, aby zaútočili. S dovednostmi, které si během uplynulého roku trénoval na Atlanťanech v aréně, Styxx prvního z nich popadl a odzbrojil, než ho složil a druhého pak odkopl na zeď. Vytáhl ze strážcova opasku dýku, zatočil s ní, a zabodl ji do kamene jen několik málo centimetrů od otcovy šokované tváře.
Styxx se ani nezadýchal. Vyskočil na nohy a podíval se dolů na otce. „Kdybych chtěl tvou smrt, Veličenstvo... už bys byl mrtvý. Mou rukou. I když vím, že si toho o mně moc nemyslíš, jsem tvůj protostratelates. Jsem ten jediný řecký velitel, který dovedl armádu na Atlantidu a který by je nakonec srazil na jejich zasraná kolena, kdybys mě ty a Řecko nepovolal zpět. Dokázal jsem to, otče. Sám. Modli se k bohům, které ty zbožňuješ, a na které já plivu, abys nikdy nemusel čelit plnému rozsahu mých dovedností, se kterými bych ti přišel usilovat o život. Věř mi, nepotřebuji, aby mi tě někdo pomáhal zabít. Ale já tvoji zatraceně zbytečnou korunu nechci. Kdyby ano, vzal bych si ji v den, kdy jsem projel se svou armádou didymoskými branami.“
Styxx ustoupil a držel ruce podél těla, zatímco se otec zvedal na nohy. „Ale nebudu se s tebou o to hádat. Skončil jsem s žadoněním o tvou lásku nebo cokoliv jiného. Jestli skutečně věříš tomu, že jsem vinen, poprav mě. Rád půjdu ke špalku a položím hlavu pod sekeru popravčího. Hned teď.“
Otec namáhavě oddechoval a těkal pohledem z dýky v podlaze ke Styxxovi a zpět. „Jak jsi...? Je to kámen.“
Styxx se hořce zasmál. „Drtil jsem lebky skrze železné a bronzové helmy, trhal končetiny jedinou ranou a rozbíjel štíty mnohem pevnější než je tohle.“
„Ale ve výcvikové aréně -“
„Jsem trénoval se starým veteránem, kterého miluji a obdivuji. Mužem, kterému bych nikdy neublížil.“ Styxx ukázal na dýku a pak na ohromného strážného, kterého vyřadil z provozu. „A teď víš, proč jsou vůči tobě král Kreon a ostatní tak velkorysí. To ne proto, že by se tě báli, otče. Bojí se toho, že by mi museli čelit na bitevním poli, protože se nebojím smrti a ksakru jistě se nebojím ani tebe. Apollo mě trestá za hybris. A já už mám dost toho, že mě ty a ostatní bijete a vyhrožujete mi. Zabij mě nebo mě pusť. Rozhodni se okamžitě, ať to máme za sebou.“
Otec nevěřícně zavrtěl hlavou. „Kdo jsi?“
„Ať si mě vezme peklo, jestli to většinu času vím.“ Styxx se zhluboka nadechl. „Minulou noc jsem byl se svou ženou, Bethany. Byl jsem s ní od poledne přede dvěma dny, dokud jsem dnes ráno nepřijel domů a nebyl odtažen sem. Nebudu ji budit, aby ses jí na to ty nebo kdokoliv jiný mohl zeptat. Buď mi věříš, nebo ne. Jestli nedokážeš přijmout moje slovo, pak to se mnou skonči navždycky.“ Rozhlédl se po strážcích, kteří na něj zírali s otevřenou pusou a třeli si modřiny, které jim způsobil. „Tak jak to bude, Veličenstvo? Mám jít do postele nebo na smrt?“
„Viděli tě.“
Styxx si odfrkl. „Ale já tu nejsem jediný s mojí tváří, že ne?“
Styxx se přikrčil, když byla ta slova venku.
Ach sakra... proč jsem to řekl?
Otec vztekle řval, když nařizoval šesti strážcům, aby přitáhli Acherona do trůnního sálu a vyrážel ze dveří.
Co jsem to udělal? Byl příliš unavený, než aby pořádně myslel nebo třeba jen uvážil to, jak bude otec reagovat na Acheronovou možnou vinu.
Prosím buď vinen. Prosím buď vinen...
Ta litanie mu projížděla hlavou, když následovalotce. Král s téměř hmatatelnou zuřivostí usedl na trůn, aby počkal na příchod syna, kterého opravdu nemohl vystát.
Styxx se s bolavým žaludkem posadil, zatímco ho vina rvala na kusy. Jaká byla vlastně šance, že Acheron osnuje spiknutí proti králi?
Mohl by to udělat. Měl mnohem závažnější důvod k tomu otce nenávidět, než měl Styxx.
Ale ve chvíli, kdy uviděl Acheronovu zpanikařenou tvář a uslyšel bratrovy zmatené myšlenky, věděl moc dobře, jak to je.
To mě poser...
Právě hodil nevinného muže do ohně. Acheron byl spoutaný. Strážci ho přinutili před otcovým trůnem pokleknout, zatímco do místnosti vtrhla Ryssa se zarudlou tváří, aby bránila toho jediného bratra, kterého milovala.
Acheron na ně vzdorně zíral. „Proč jsem tady?“
Otec sestoupil z trůnu se vzteklým řevem. „Nepokládej mi otázky, zrádce!“
Styxx vztekem zaskřípal zuby.
Ohromený Acheron nedokázal celou minutu ani mrknout.
„Otče!“ vyštěkla Ryssa. „Přišel jsi o rozum?“
Jeho odpovědí byla rána, kterou uštědřil Acheronovi. „Kde jsi byl včera v noci?“
Styxx se přinutil nereagovat, když mu v tváři a oku explodovala bolest.
Acheron zalapal po dechu bolestí. Byl jsem s Artemis...
Styxx ztuhl, když zaslechl bratrovy myšlenky. Třikrát do prdele. Acheron a Artemis? Není divu, že je Apollo na jeho bratra tak naštvaný. Teď Styxx naplno pochopil bohův hněv a Apollovy nesrozumitelné tirády, které v minulosti předcházely některým nejhorším útokům na Styxxe.
To, spíše než Styxxův vzdor, bylo to, co odstartovalo Apollovo šílenství.
Acherone, ty hloupý idiote. Ty jsi ojel Apollovu ‚panenskou‘ sestru? Vážně? Zbláznil se snad Acheron?
A taky to vysvětlovalo bolest v rozkroku, která byla tak strašná, že ji Styxx někdy cítil i teď.
Styxx byl v atlantském zajetí, v aréně, když měl najednou pocit, jako by ho někdo kastroval. Doslova. Byl by přísahal, že ho někdo rozřízl a rozcupoval na kusy.
Takže Apollo nebo jeden z těch ostatních museli Acherona vykastrovat.
Jak jen jsi mohl být tak hloupý, bratře?
Acheron se střetl se Styxxovým pohledem. V jeho očích se zračilo obvinění. „Byl jsem ve svém pokoji.“
Otec Acherona znovu udeřil. „Lháři. Mám svědka, který tě viděl ve stájích, jak plánuješ moji vraždu.“
Styxx se lekl, že někdo přijde na to, že cítí Acheronovy rány, proto si přikryl rukou tvář, aby skryl před pohledy ostatních krev na svých rtech.
„Nic takového jsem neudělal.“ Acheronův hlas se třásl strachem.
Jeho otec ho praštil ještě jednou předtím, než se otočil ke strážím. „Mučte ho, dokud se nám nerozhodne říct pravdu.“
Acheron vykřikl nahlas stejným vnitřním odmítnutím, jakým Styxx křičel uvnitř své hlavy. Bratr bojoval se stráží, která ho držela.
„Otče, ne!“ pohnula se Ryssa dopředu.
Král se k ní otočil s divokým zavrčením. „Tentokrát se ti ho zachránit nepodaří. Spáchal velezradu a já nedovolím, aby jeho čin zůstal bez odpovědi.“
Styxx tiše zavrčel, jak ho naplnila neskutečná agónie. Proč jen jsem nemlčel?
Protože byl unavený a nepromyslel si to.
Kdy se poučím?
Acheron, kterého držely pod kontrolou stráže, se s přerývaným dechem setkal se Styxxovým pohledem. Jak jsi mohl plánovat smrt muže, který uctívá zemi, po které chodíš? Prodal bych svou bezcennou duši, jen abych měl ždibíček té lásky, kterou ty opovrhuješ.
K čertu s tebou, Styxxi. K čertu s tebou!
Styxx sebou nad Acheronovými myšlenkami trhl. Kdyby tak jen znal pravdu...
Ale Acheron by tomu nikdy nevěřil. Stejně jako všichni ostatní si i on myslel, že má Styxx krásný, dokonalý život. Ale takový nikdo nežije.
Nikdo. Žádný život nebyl ušetřen smutku nebo bolesti. Bohové k nikomu tak laskaví nebyli. Nikdy. Všechno vypadá zvnějšku krásně. Ale pohled zevnitř nikdy není stejný. Jako když jako malé dítě Styxx v jednom kuse záviděl Acheronovi to, že žije na Atlantidě s Estesem.
No jasně...
Vyvlekli Acherona z trůnního sálu a odvedli ho do vězení ve spodní části paláce.
Co jsi to udělal, Styxxi?
Trhnul sebou při Ryssině tichém odsouzení, které mu znělo v hlavě. Stejně jako Acheron i ona věřila, že je zrádce a že do toho bratra navezl.
Jsem stejně nevinný jako Acheron. Ne snad, že by mu to kdy uvěřila tak, jako jejich otec věřil svému bratrovi. Mají příšerně pokřivenou rodinu.
Ale to mu nedělalo tu největší starost. Jestli to neudělal on ani Acheron, někdo otci lhal. Někdo, kdo touží po jeho smrti. Když se rozhlédl po místnosti, naplnil ho syrový vztek. Musel to být jeden ze senátorů, kteří tiše stáli v pozadí. Nikdy jiný by neměl důvod po něm takhle jít a takovým způsobem lhát.
Až na Apolla. Měl snad tohle ten bastard na mysli, když řekl, že má v úmyslu s ním vydrbat?
Styxx téměř spadl z trůnu, když ucítil první ránu přes Acheronovu hruď. Ještě štěstí, že se otec soustředil jen na Ryssin záchvat vzteku.
Přiběhla ke Styxxovi a zírala na něj. „Přivolám na tebe hněv všech olympských bohů, bratře. A mám v úmyslu se smát, až tě přivážou ke skále a nechají ti vyříznout tvé zrádné srdce.“
„Taky tě miluju, skopová hlavo.“
Kdyby mohl pohled zabíjet, byl by přesně tak mrtvý, jak si přála.
Tělo ho bolelo, jak Acheron dostával pořád další a další rány. Podíval se na otce, který vypadal starší, než kdykoliv předtím. A přesto to byl důvod toho, proč Styxx netoužil po otcově koruně. Dokonce ani teď si otec nebyl jistý, jestli Styxx lže nebo ne.
Král byl, je a vždycky bude podezřívavý.
A nebylo nic, čím by to mohl zmírnit.
Unavený a rozbolavělý Styxx potlačil zasténání, když padla další rána. „Otče? Můžu se jít umýt a převléknout?“
Král přikývl.
Styxx sebou škubl, když udeřila další bolest. Rozhodnutý ji neukázal, přešel k otci předtím, než opustil pokoj. „Kdo je naším žalobcem?“
„Řeknu ti to, až tomu přijdu na kloub.“
Styxx hněvivě zaskřípal zuby. Nevěříš nám, svým vlastním dětem, ale věříš lháři.
Proč ho to překvapuje?
Protože od otce čekal něco lepšího. Vždycky čekal něco lepšího. Ale jeho otec ho nikdy nepřestal zklamávat.
Dobrá. Nemohl s tím nic udělat. Znechucený Styxx odešel do svého pokoje, a při každé bolestivé ráně sám sebe proklínal. Jak mohl být tak hloupý a obvinit Acherona? Stráže ho zaskočily nevyspaného.
Jak tě z toho můžu dostat, bratře?
Styxx rozhodnutý se o to pokusit přešel ke dveřím své ložnice, aby šel najít toho, kdo je obvinil.
Bylo zamčeno.
Co to...?
Tloukl na ně tak silně, jak jen mohl.
Nikdo neodpovídal. Horší bylo, že byl najednou tak ospalý, že nemohl ani stát. Zíval a pokoušel se zaostřit své rozmazané vidění. Ale bylo to k ničemu. V jednu chvíli stál a v tu další už ležel na podlaze.

***

Apollo, který seděl ve svém olympském chrámu, kývl na Poenu a Eris, které mu svou báječnou krutostí vůči Styxxovi a jeho sourozencům udělaly ohromnou radost. Ale koneckonců to bylo to, v čem vynikaly.
Ničit rodiny a rozdělovat je.
„Dobrá práce...“ řekl Apollo s úsměvem. „Teď to dokončete.“
Okamžitě poslechly.
Dionýsos počkal, dokud nebyly pryč. „Mám otázku, bratře. Proč tak strašně didymoského prince nenávidíš?“
Apollo zaskřípal zuby. „Styxx byl trnem v mém zadku ode dne, kdy jsi nás seznámil. Který smrtelník se opováží odvrátit se, když mu bůh projeví náklonnost?“
„Žádný příčetný, to je jisté. A ten druhý, kterého mučíš?“
Apollo zaváhal. I když většinou bratrovi věřil, nehodlal nikomu vykládat o Artemidině ‚mazlíčkovi.‘ Stejně jako chtěl Styxxovi ublížit za jeho odmítnutí, chtěl také Acheronovo srdce ve své pěsti za to, že se opovážil dotknout Artemis a nakazit ji tak svou špínou. Ale naneštěstí nemohl zabít jedno dvojče, aniž by zabil i to druhé a začít válku se svou sestrou, ve které nebyl připravený bojovat. Bohužel potřebovat mít tu děvku naživu... takže se spokojil s méně odhalujícím vysvětlením. „Vedlejší ztráty.“
Dionýsos nad tím povytáhl obočí. „Vykastroval jsi chlapce v rámci vedlejších ztrát? Kruci, připomeň mi, abych tě nenaštval.“
Apollo se na něj zle zašklebil. „Nenechal jsem vykastrovat toho, se kterým spím. Na to mě to s ním až příliš baví.“
Dionýsos potřásl hlavou. „Kruté, bratře. Velice kruté.“
„Tohle říká někdo, kdo vypustil šílenství jako trest? Nepřinutil jsem je popravit svoje vlastní děti nebo sníst části vlastní těl.“
„Jak bys řekl, je naší morální povinností, držet lidstvo ve správných kolejích.“
Ano, to bylo. A on ještě s didymoskými dvojčaty neskončil... ještě ne. Ne dokud se Acheron nenaučí nechat jeho sestru na pokoji a Styxx se nenaučí v Apollově přítomnosti a na jeho rozmar nabídnout se mu s úsměvem na rtech.

***

Ryssa byla vyděšená, když se vrátila do svého pokoje a podala plačícího syna jeho chůvě. Co bude dělat?
Na rozdíl od otce věděla, kdo je skutečným zrádcem. Jestli svědci viděli někoho vysokého a blonďatého, někoho, kdo vypadal jako Acheron, byl to Styxx. Acheron by vraždou krále nic nezískal, snad kromě pomsty, ale on nebyl ten typ člověka, který by se někomu kvůli čemukoliv mstil.
Nemluvě o tom, že se Acheron nikdy nepohyboval na veřejnosti nezakrytý, zvláště ne ve veřejném domě. Kdyby něco takového udělal, pořád by tam byl, obličejem k zemi a s někým nad sebou.
„Co jsi to udělal, Styxxi?“ vydechla skrze knedlík v krku.
Proč osnoval spiknutí proti svému vlastnímu otci? Pak jí to došlo. Historie lidstva byla psána syny a bratry, kteří chtěli víc a kteří byli ochotní udělat cokoliv, aby to získali.
Dokonce i zabít své vlastní otce.
„Musím najít Artemis.“ Nikdo jiný Acherona z tohoto šílenství dostat nedokáže.
Ryssa zamířila ke dveřím, aby odešla, ale sotva udělala tři kroky, dveře se otevřely a odkryly ty stejné strážce, kteří zatkli Acherona.
„Vaše Výsosti, byla jste předvolána k výslechu.“
Srdce jí při těch slovech přestalo bít. „Výslechu? To není možné.“
Ale bylo to tak. Obklopili ji svými svaly a děsivým vzhledem a vzali ji do otcovy pracovny, kde na ni čekal spolu se Styxxem. V tu chvíli bratra nenáviděla jako nikdy.
Věnovala jim ten nejchladnější pohled, na jaký se zmohla. „Co to znamená, otče?“
Vypadal tak ztrhaně a vyčerpaně, že se kvůli němu cítila strašně. Tohle byl ten nejhorší druh zrady. Jeho hezké rysy byly stažené smutkem. „Proč jsi mě zradila, dcero?“
Při jeho otázce se zamračila. „Nikdy jsem neudělala nic, čím bych tě zradila, otče... nikdy.“
Potřásl hlavou. „Mám svědka, který mi právě sdělil, že si včera v noci byla s Acheronem, když plánoval mou smrt.“
Počastovala Styxxe vražedným pohledem. On musel být tím, kdo je obvinil. Nikdo jiný tam nebyl. „Pak tedy lžou, stejně jako lžou i v případě Acherona. Včera v noci jsem byla s Apollem. Zavolej ho a uvidíš.“
Styxxova tvář zbledla.
Takže on si myslel, že se zbaví i jí. Nemohla uvěřit otcově pitomosti co se Styxxe týče. Jak může být v případě toho sobeckého darebáka tak slepý?
Když k ní otec přistoupil, objevila se v jeho tváři úleva. „Jsem rád, že se mýlí, kotě.“ Lehce jí položil ruku na tvář. „Pomyšlení na to, že se moje milovaná dcera obrátila proti mě...“
A co jeho milovaný syn?
Podívala se otci přes rameno a viděla, jak Styxx zírá na podlahu. „Acheron je nevinný.“
„Ne, dítě. Tentokrát ne. Mám příliš mnoho svědků, kteří jej tam viděli.“
Proč ho nedokáže přimět spatřit pravdu? „Acheron ve veřejném domě nikdy nebyl, otče.“
„Samozřejmě že byl. V jednom z nich pracoval. Kam jinam by šel?“
Kamkoliv jinam než tam. Její bratr nenáviděl každou minutu, kterou byl vězněn na takových místech a nucen sám sebe prodávat za jídlo a přístřeší. „Prosím, otče. Už jsi toho Acheronovi provedl dost. Nech ho být.“
Zavrtěl hlavou. „Mám kolem sebe celé hnízdo zmijí, a dokud nezjistím jméno každého, s kým mluvil, nepřestanu.“
Oči jí naplnily slzy, když pomyslela n noční můru, do které chtějí Acherona uvrhnout. Znovu. Pro nic za nic. Proč její otec nedokáže vidět pravdu? „Kněží říkají, že Hádes má v Tartaru pro zrádce rezervovaný zvláštní kout. Jsem si jistá, že tam je tesáno jméno tvého skutečného zrádce, zatímco tu spolu mluvíme.“
Styxx se odmítal setkat s jejím pohledem.
Takže se znovu podívala na otce. „Všechny ty roky Acheron neusiloval o nic víc, než o tvou lásku, otče. O okamžik, ve který by ses na něj podíval s něčím jiným než se spalující nenávistí. O nic víc, než o laskavé slůvko, které jsi mu na každém kroku odpíral a zraňoval ho. Naprosto jsi rozdrtil syna, který tě chtěl jenom milovat. Žádám tě, abys ho nechal jít dřív, než způsobíš nenapravitelnou škodu.“
Přesto otec pořád odmítal. „Zradil mě naposledy.“
„Zradil?“ zeptala se, zděšená jeho úvahou. „Otče, tomu nemůžeš věřit. Všechno, o co se snaží, je držet se ti z cesty. Mimo tvou pozornost. Přikrčí se, kdykoliv někdo vysloví tvoje jméno, nebo Styxxovo, když už jsme u toho. Pokud jen na minutu přestaneš být tak slepý, uvidíš, že by se nikdy dobrovolně nespojil s lidmi a nikdy by tě nezradil.“
„Byl prostitut!“ zařval jí do obličeje.
„Byl chlapec, který musel jíst, otče. Vyhozený svou vlastní rodinou. Zrazený těmi, kteří ho měli chránit. Byla jsem tam, kdy se narodil a vzpomínám si, jak jste se od něj všichni odvrátili. Ne snad? Vzpomínáš si, jak jsi mu zlomil ruku? Měl jen dva roky a sotva uměl mluvit. Natáhl se k tobě, aby tě objal, a ty jsi ho odrazil tak prudce, že jsi mu přelomil ruku jako větvičku. Když vykřikl, udeřil jsi ho kvůli tomu a odešel jsi.“
„A z toho důvodu osnuje tvou vraždu, otče,“ promluvil konečně Styxx kňučivým, nosovým tónem. „Nenech ženu, aby tě odvrátila od toho, co se musí udělat. Ženy jsou naše největší slabina. Odvolávají se na náš pocit viny a lásku k nim. Kolikrát jsi mi tohle řekl? Nemůžeš je poslouchat. Myslí srdcem ne hlavou.“
Otcova tvář ztuhla. „Tentokrát ho nenechám vyváznout.“
Po tvářích jí volně kanuly slzy nad otcovou slepotou vůči jedinému skutečnému synovi, kterého měl. „Tentokrát? Copak jsi někdy z něčeho nechal Acherona vyváznout?“
Zamrkala, aby zahnala slzy, zatímco se ho pokoušela přimět přijít k rozumu. „Dej si pozor na zmije ve své skříni. Není to snad další věc, kterou jsi vždycky říkal, otče?“ Vrhla na Styxxe výmluvný pohled. „V srdcích všech zrádců sídlí ambice a žárlivost. Acheronovou jedinou ambicí je držet se ti z cesty, a pokud cítí žárlivost, rozhodně není zaměřena na tebe. Ale vím o někom jiném, kdo by toho hodně získal, kdybys byl pryč.“
Otec ji udeřil. „Jak se opovažuješ obviňovat svého bratra.“
„Říkal jsem ti to, otče. Nenávidí mě. Nepřekvapilo by mě, kdyby se s tou kurvou taky pelešila.“
Ryssa si otřela krev ze rtů. „Jediná osoba v téhle rodině, o které vím, že spí s kurvami, jsi ty, Styxxi. Zajímalo by mě, jestli byl Acheron údajně spatřen ve tvém oblíbeném bordelu...“ A s tím se obrátila a vyrazila z místnosti a dál na ulici, aby našla Artemis a zastavila to dřív, než bude příliš pozdě a Acheron bude mrtvý.


***


„Nechte nás!“
Acheron skrze příšernou pulzující bolest zachvacující celé jeho tělo sotva rozeznal zvuk otcova hlasu. Žádná jeho část nezůstala nedotčená nebo nezneužitá. Bolelo ho dokonce i mrkání.
Když se místnost vyprázdnila, přiblížil se otec k místu, kde ležel na chladné, kamenné desce.
Šokovalo ho, když mu otec nabídl naběračku vody. Acheron se přikrčil a čekal, že ho jí otec udeří.
Neudělal to. Vlastně mu jen nadzvedl hlavu a pomohl mu se napít. I přesto, že kdyby on zemřel, zabilo by to králova milovaného Styxxe, si Acheron myslel, že je to otrávené.
„Kde jsi byl včera v noci?“
Acheron cítil, jak mu při otázce, kterou mu pokládali pořád dokola, z koutku oka vyklouzla slza. Její slanost se prodrala do otevřené rány na jeho tváři a vyloudila z něj roztřesený, zmučený výdech. „Prostě mi řekni, co mám říct, akri. Řekni mi, co mě zachrání před dalšími zraněními.“
Otec zařval vzteky, když udeřil naběračkou do kamene vedle Acheronovy tváře. „Chci jména mužů, se kterými ses setkal.“
Ale on neznal jména senátorů. Zřídkakdy mu nějaká nabídli, než ho opíchali.
A Artemis na jeho obranu nikdy nevystoupí. Kdyby před někým vydechl třeba jen slovíčko o jejich vztahu, postarala by se o to, aby po tomhle mučícím posezeníčku prudce zatoužil.
Acheron zavrtěl hlavou. „S nikým jsem se nesetkal.“
Otec zabořil dlaň do Acheronových vlasů a přinutil ho se na něj podívat. „Řekni mi pravdu. K čertu s tebou!“
Acheron ztracený v bolesti se snažil vymyslet nějakou lež, které by otec uvěřil, ale stejně jako před vyšetřovatelem, se k teď vrátil k té jediné pravdě. „Neudělal jsem to. Nebyl jsem tam.“
„Tak kde jsi byl? Může třeba jen jediný svědek dosvědčit místo tvého pobytu?“
Ano, ale ona nikdy nepřijde. Kdyby byl Styxx a princ, bohyně by se za jejich vztah nestyděla. Ale Artemis by se nikdy nepostavila za bezcennou děvku. „Mám jen svoje slovo.“
Otec vztekle zařval. Stáhl po něm, ale než mohl navázat kontakt, ztuhl na místě.
Acheron zadržel dech, zatímco se snažil pochopit, co se stalo. O chvíli později se vedle něj objevila Artemis.
Nedokázal dělat nic jiného, než na ni ohromeně zírat.
„Tvoje sestra mi řekla, z čeho tě obviňují. Neboj se, tvůj otec si tohle nebude pamatovat. Ani tvůj bratr.“
Acheron polkl, když se pokoušel pochopit, co říká. „Ty mě ochraňuješ?“
Přikývla. O chvíli později byl vrácen do svého pokoje a vyléčen. Acheron si lehl na postel, vděčnější než dokáží vyjádřit slova. Přesto to ale neodstranilo bolest z toho, čím prošel. O nic víc než to překrylo skutečnost, že Styxx má v plánu svržení svého vlastního otce. Otce, který ho miloval víc než vzduch, který dýchal.
Jak může být Styxx tak sobecký? Otec na něm lpěl... dal mu cokoliv chtěl, a přesto to nebylo dost.
Styxx chtěl... ne, dožadoval se, všeho.
Co mám dělat?
Artemis se zjevila vedle něj. Její výraz byl truchlivý, když mu odhrnovala vlasy z tváře.
„Bude si nás pamatovat Ryssa?“ zeptal se jí.
„Ne. Od téhle chvíle si nebude pamatovat ani to, že se my dva známe.“
Tak to bude nejlepší.
Acheron zíral na Artemis v úžasu nad tím, co udělala. Ne, nepostavila se za něj, ale zachránila ho. Byl to výrazný posun od doby, kdy ho zanechala v jejich „něžné“ péči a on byl vykastrován. „Díky, že jsi pro mě přišla.“
Artemis mu položila ruku na tvář. „Přála bych si, abych tě odsud mohla vzít pryč.“
Ona byla tou jedinou osobou, která to mohla udělat. Ale její strach z toho, že bude přistižena s bezcennou děvkou, byl příliš velký. A možná měla pravdu. Co dobrého by jí přineslo, kdyby se kvůli němu zničila?
Nestál za to.
Acheron ji políbil na rty, i když byl uvnitř chladný. Neměl kam jít a byl znechucený a unavený z toho být s lidmi, kteří ho nenávidí.
Chci z kola ven. Ale pokaždé, když se snažil sám sebe zabít, ho zastavili.
Kvůli jeho idiotskému bratrovi.
Acheron při tom pomyšlení ztuhl.
Styxx...
Během mrknutí oka mu na mysl přišlo jednoduché řešení jeho ošemetné situace. Proč na to nikdy předtím nepomyslel? Nebyl to on, koho musel zabít.
Odtáhl se od Artemis a podržel její ruku ve své. „Měla bys jít, než tady na tebe někdo natrefí.“
„Uvidíme se zítra.“
Ne pokud bude mít na výběr. „Zítra.“
Acheron sledoval, jak se vytrácí, a ve chvíli, kdy byla pryč, okamžitě začal plánovat to, co mělo přijít.
Otec ho odmítal nechat zemřít, dokud bude jeho život svázaný se Styxxovým, a Styxx osnoval smrt svého otce.
Řešení bylo jednoduché.
Když zabije Styxxe, otec bude v bezpečí a Acheron bude volný.

Osvobozený. Konečně se vymaní z téhle prokleté existence.  

12 komentářů:

  1. Já chci další! Díky za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad a korekci. Už jsem byla celá nažhavená na další pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. myslela som si, že Acheron Artemis miluje ale vidím že má pocit, že je len jej otrok, že nemá inú možnosť ako byť s ňou smutné :( , predpokladám že sa pokúsi zabiť Styxxa, no som veľmi zvedavá na pokračovanie aj keď tá predošlá kapitola sa mi páčila viac

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  10. Už aby sme sa dostali do prítomnosti :)
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat