neděle 19. října 2014

Styxx - 19. červen 9527 př. n. l.



„Takže je to pravda.“
Bethany byla uvnitř svého thébského chrámu a vybalovala právě dětské oblečení. Při zvuku otcova příkrého hlasu vzhlédla. Okamžitě se narovnala a pokusila se mu zablokovat výhled. Pak ji ale napadlo, že její vzduté břicho prozrazuje její těhotenství mnohem účinněji než dětské oblečení.
Srdce se jí prudce rozbušilo, když se setkala s jeho jasně zlatýma očima, ve kterých bylo víc bolesti než vzteku. Nemluvě o tom, že jejich barva vypovídala o jeho náladě... jeho oči měly dokonce ještě tmavší barvu než ty Styxxovy, kdykoliv byl šťastný.
Zlatá nebyla v případě boha Seta dobrá.
„Chystala jsem se ti to říct, tatínku.“
„Kdy?“

„Až bych si byla jistá, že nezabiješ otce.“
S povzdechem přistoupil blíž, aby mohl položit ruku na její břicho a ucítit dítě, které se uvnitř ní pohybovalo. „Je silný.“
„Jako jeho dědeček.“
Set se nad její lichotkou ušklíbl. Byl mnohem vyšší než ona, když si ji přitáhl vedle sebe a ona se mu uhnízdila pod paží s hlavou na jeho rameni. Položil jí na tvář svou velkou dlaň a políbil ji na vrcholek hlavy. „Jsi moje jediné dítě, Bet’anyo. Máš tušení, jak drahá pro mě jsi?“
Dotkla se svého břicha a usmála. „Teď to vím.“
Potřásl hlavou a povzdychl si. „Miluješ jeho otce?“
„Víc než svůj život...“ vzhlédla a setkala se s jeho pohledem. „Prosím, nezabíjej ho.“
Rozesmál se. „Kvůli tobě bych ho už nejraději zmlátil. Nemůžu vystát pomyšlení na to, že se tě dotýká nějaký muž.“
„Já vím, ale on je pozoruhodný a také je ke mně velice laskavý.“
„Raději by měl být víc než jen to.“ Pustil ji, ustoupil a tvrdě se na ni zadíval. „Chci se s ním setkat.“
„Tatínku...“
„Vezmi mě za ním. Hned.“ Řekl to tónem, kterým k ní mluvil jen velice zřídka. Byl to ten, který nepřipouštěl žádné zdržování ani otázky.
V obavách o Styxxe se nerozhodně kousla do rtu. „Co máš za lubem?“
„Poptat se na jeho úmysly.“
Určitě budou...
Tak odpověděla za svého milovaného. „Vezme si mě tady v Thébách za necelé tři týdny.“
To jejího otce ani v nejmenším neuklidnilo. „Pořád se s ním chci setkat, než se nějak zavážeš.“
Ona si tím nebyla tak docela jistá. Raději by měla Styxxe v jednom nepoškozeném kuse. „Jen když mi slíbíš, že nepřibodneš jeho hlavu na zeď a neurveš mu důležitou součást jeho anatomie.“
„Definuj důležitou. Je to něco, bez čeho on nemůže žít nebo něco bez čeho ty nechceš, aby žil?“
Nepobavilo ji to. Zamračila se na něj, aby poznal, že to myslí vážně. „Tatínku!“
Zvedl ruce na znamení kapitulace. „Můžu mu utrhnout aspoň jedno varle?“
Zírala na něj.
Nad její reakcí se ušklíbl. „No tak, dcerko... jen jedno. Nebude mu vůbec chybět. Dokonce ani tobě.“
Ušklíbla se.
Znovu si unaveně povzdechl. „Fajn. Slibuji, že neublížím tvému snoubenci... dnes. Neslibuji nic do budoucna, kdy by mohl tobě nebo dítěti ublížit.“
Na jejího otce to byla docela oběť, a taky to bylo to nejlepší, co z něj mohla dostat. Ale nepochybovala o tom, že si Styxxe zamiluje stejně jako ona, až se setkají. „Dobrá. Ale než půjdeme, měl bys vědět, že je to Řek.“
Znechuceně se ušklíbl. „Dokonce to není ani Egypťan... z tohohle viním tvoji matku.“
„To je v pohodě, stejně jako když ona viní tebe z většiny mých špatných vlastností. A když už mluvíme o matce, on neví, kdo ona je. Raději bych, kdyby to tak zůstalo.“
Otec na ni vyklenul obočí.
„Je to Řek, tatínku,“ zopakovala. „Je také tím, kdo vpadl do Atlantidy.“
Otec se ďábelsky zachechtal. „Styxx z Didymosu?“ Skutečnost, že znal to jméno, znamenala mnoho.
„Ano.“
Ostře vtáhl dech. „Druhá strana tvé rodiny bude tvou volbou potěšena ještě méně, než jsem já.“
To ona moc dobře věděla, a proto zdržovala svatbu. Tak nějak doufala, že ten nepořádek z Apostolosem bude za nimi a strana její matky přijme jejího manžela trochu lépe.
„Vím to, Styxx  je taky nemá příliš v lásce.“ Jeho odpor byl ve skutečnosti tím jediným, co jí dělalo starosti, zvlášť vzhledem k tomu, co mu její rodina udělala, když ho drželi na Atlantidě. Přála si, aby Styxx dokázal nechat minulost být a za čas se naučil její rodině odpustit. „Doufám, že dítě pomůže všechno překonat.“
Otec si dlouze vydechl. „Tajemství nejsou nikdy dobrá, dítě. Zvlášť mezi milenci. Ale já mu to neřeknu. To je tvoje věc, ne moje.“
„Díky.“ Natáhla k němu ruku. Ve chvíli, kdy ji za ni vzal, použila svou moc, aby je přenesla do Styxxova soukromého přijímacího pokoje. „Skrývám svou moc, abych neprovokovala řecký pantheon.“
„Asi to tak bude nejlepší. Takže kam půjdeme?“
Pokrčila rameny. „Nejsem si jistá. Většinou bývá v tuhle dobu tady.“
Sotva domluvila, vyšel Styxx z koupelny... úplně nahý.
Zírající Styxx se zarazil při nečekaném pohledu na Bethany a jejího gigantického hosta. Zděšeně rychle změnil směr a popadl ručník, který nechal na podlaze u bazénku. Prosím, řekni mi, že to není její otec...
„Hm, Styxxi?“
Trhl sebou při zvuku jejího sladkého hlasu, který ho mohl varovat předtím, než sám sebe uvedl do rozpaků tím, že se tam procházel tak, jak přišel na svět. Pravda, byl ve svých soukromých komnatách... na čemž mu v tu chvíli vůbec nezáleželo. „Hned jsem tam, akribosi.“
„Aspoň mluví egyptsky. Míchá to s řečtinou, ale...“
Styxx se při zvuku toho hlubokého dunivého hlasu, který otřásl stěnami kolem něj, v duchu přikrčil. Zrovna takhle se tedy se svým budoucím tchánem setkat nechtěl.
Copak už jsem v životě nezažil dost ponížení? No vážně?
Naštvaný a zahanbený se tam vrátil s ručníkem ovinutým kolem boků a spatřil Bethany stojící vedle muže, který nevypadal o moc starší než oni dva... přesto byl dost podobný Bethany na to, aby Styxx věděl, že mu hrozí bezprostřední smrt.
Zvlášť když ten svalnatý muž Styxxe převyšoval o dobrých třicet centimetrů. Sakra. Zapomněla mu říct, jak obrovský její otecje.
„Hmmm, řekl muž a přeměřil si Styxxe přísným pohledem. „Není to zbabělec. To je velké plus.“
Zasmála se. „Tatínku, přestaň si ho dobírat.“
Když potvrdila mužovu totožnost, chtěl Styxx splynout s podlahou a zmizet. Tahle si rozhodně setkání s jejím otcem nepředstavoval.
Mít na sobě oblečení by rozhodně byla příjemnější alternativa.
„Odpusťte mi, lorde Sete, nečekal jsem společnost.“
„To doufám, vzhledem k tomu, že jsi svlečený. I když často říkám, že jsou Řekové necivilizovaní, zpravidla máte dostatek vychování na to, abyste se nepotloukali kolem očekávané společnosti s holým zadkem.“
Bethany se na něj zašklebila. „Prosím, přestaň. Jsem si jistá, že se Styxx cítí už tak dost trapně.“ Přešla k němu. „Promiň, že jsme tě neupozornili. Otec se dozvěděl o dítěti a trval na tom, že se s tebou musí neprodleně setkat.“
Bez přemýšlení kolem ní Styxx začal ovíjet paže, jak to normálně dělával. Pak se ale zarazil, jelikož si vzpomněl na otcovy sklony k odřezávání mužské anatomie, a to dokonce i těch, kteří nepřivedli jeho jedinou dceru do jiného stavu. „Ehm...“
Set se zasmál. „A zdá se být i čistotný, jinak by určitě udělal nepořádek, když se tě právě teď pokusil dotknout, dcerko.“ Přistoupil blíž a nabídl Styxxovi ruku. „Uklidni se, synku. Způsob, jakým se ti rozzářila tvář, když jsi poprvé uviděl mou holčičku mi řekla všechno o tom, co potřebuji vědět ohledně toho, jak se cítíš, co se jí týče... a vím, co ona cítí k tobě. Dokud budu milovat svoji dceru, jsi v bezpečí před ublížením na zdraví.“
Když Styxx přijal jeho ruku, přitáhl si ho Set do otcovského objetí. Pevně ho stiskl, aby Styxxovi ukázal jak je nelidsky silný. „Ale jestli jí někdy zlomíš srdce, dám si k obědu to tvoje.“
„Tatínku!“
Políbil Styxxe na tvář, než ho pustil. „Jen jsem si z něj dělal legraci, Bet. Jistě mi můžeš dovolit aspoň tohle. Nestává se každý den, abych dostal nové dítě, natož tak hned dvě naráz.“ Ustoupil, ale pak se zamračil se.
Než se Styxx mohl zeptat, co ho naštvalo, otočil Set Styxxe dokola a začal zkoumat jeho záda. Styxx zaskřípal zuby. Už přesně věděl, co ho vytočilo.
„Apollo tě označil?“
Styxx se přinutil nezavrčet nad něčím, co pro něj pořád bylo velice bolavé. „Ano. Ale pustil mě.“
Setovy oči změnily barvu na temně zlatou, která odpovídala Bethaniným. „Měl bys vědět, že toho bastarda nenávidím. Vášnivě.“
„Pak jsme v tom zajedno, pane. Já ho také nemám v lásce. Označil mě proti mé vůli, a já jsem mu to neodpustil.“
To starého boha okamžitě uklidnilo a jeho oči se vrátily zpátky k temně modré barvě. „Pak jsi v mé rodině dokonce ještě vítanější, Styxxi. Beru tě pod svou ochranu. Jestli za tebou ještě někdy přijde, dej mi vědět.“
„Cením si toho, můj pane. Děkuji.“
Set kývl hlavou a otočil se k Bethany. „I když pořád nejsem u vytržení z toho, že je to Řek, alespoň sis vybrala prince a hrdinu, který mluví naším jazykem.“ Ohlédl se na Styxxe a usmál se. „A taky můžu předstírat, že je ten ručník suknice.“
Tentokrát se Styxx viditelně přikrčil. „Doufám, že jsem vás příliš neurazil.“
„Tvým nedostatkem oblečení? Vůbec ne. Přivedením mé dcery do jiného stavu -“
Bethany ho praštila do břicha a utnula ho tak uprostřed věty. „Přestaň, tatínku. On neví, že si z něj jen utahuješ.“
„Kdo říká, že si z něj utahuji?“
„Jen tě škádlí, má lásko, a teď půjde.“
Set otevřel ústa, aby začal protestovat, pak je ale zase zavřel, jako by věděl, že je lepší to nezkoušet. „Dobrá. Měl bych vás dva nechat o samotě. Ale budu tě dnes čekat na večeři, dcero. Musíme probrat svatbu. Ať už jsi udělala jakékoliv plány, jsem si jistý, že nejsou dostatečné.“
Pak zmizel.
Bethany napřáhla ruku směrem ke Styxxovi. „Pořád žiješ, že ano?“
Styxx se nervózně zasmál. „Zatím ano.“
„Cítíš se moc trapně?“
„Do hloubi mé duše. Ale jsem strašně vděčný, že jsem to setkání přežil se všemi svými částmi nedotčenými, takže si nebudu stěžovat.“ Teď když byli sami, kolem ní ovinul paže a roztáhl ruce na jejím bříšku, aby cítil jejich dítě. „Malý Galen je dnes velice činorodý.“
„Myslím, že pozná zvuk tvého hlasu. Kdykoliv promluvíš, začne se hýbat.“
„Vážně?“
Přikývla a posunula jeho ruku níž, tam, kde sebou jejich syn opravdu házel.
„Nebolí tě to?“
„Ne. Vůbec ne. Ačkoliv mě někdy budí v noci, když se hýbe.“
„Nemůžu se dočkat, až se s ním seznámím.“ Přesto Styxx nedokázal setřást špatný pocit, který mu ležel v žaludku.
Políbila ho na tvář. „Jsi připravený na oslavu svých narozenin?“
S povzdechem se od ní odtáhl. „Chtěl jsem si o tom s tebou promluvit.“
Bethany se zamračila nad divným tónem jeho hlasu. „Co?“
„Nevím, jak to říct, aby to neznělo hloupě, takže to prostě řeknu a prosím tě, aby ses neurazila.“
S každým jeho dalším slovem se jí zmocňovala čím dál větší panika. „Co?“ zopakovala.
„Nechci tě tady na ni.“
Rozhodně byla uražená. „Proč?“
„Mám příšerný pocit, Beth. Takový, který nechce zmizet. Budu raději, když budeš v bezpečí daleko odsud.“
Trhla sebou nad zbytečnými obavami, které ho pořád trápily. Zejména od Galenovy smrti. Bál se, že mu bohové vezmou všechny, na kterých mu záleží. „Budu v pořádku, lásko. To tě jen zase zachvacují válečné obavy, a já to chápu. Zažil jsi příliš mnoho příšerných útoků. Ale nikdo neublíží mně ani dítěti.“
„Beth -“
„Styxxi... budu v pořádku. Věř mi. Strávil jsi příliš mnoho narozenin s lidmi, kteří tě nemilují. Dítě a já tady tentokrát chceme být.“
Styxx zavřel oči a chtěl kvůli její lásce k němu klít. Ale jak by mohl? Bylo to příliš vzácné na to, aby to zavrhoval. „Dobrá, ale slib mi, že odejdeme hned, jak to skončí. Půjdeme do Egypta a zůstaneme tam s tvojí rodinou, která tě bude moct chránit, až se dítě narodí.“
„Jestli to je to, co chceš, souhlasím. Ale není to nutné.“
„Pro můj zdravý rozum je.“
„Dobrá. V zájmu tvého duševního zdraví.“ Znovu ho políbila na tvář.
Odešel se obléct a teprve pak Bethany pocítila záchvěvy jeho strachu.
Ale odmítla to. Po jeho narozeninách měla v úmyslu vypít Ma’atino sérum a stát se člověkem. Za čtyři dny zamíří do Egypta a už nikdy jim nikdo nebude moci ublížit.
Musí uklidnit jeho obavy a pak bude všechno na světě v pořádku.


17 komentářů:

  1. dekuju za preklad a korekci krasne kapitoly

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak uz to zachvilu konci. Blizi sa den ked ten hnusny Apolo zabije Acherona. A tym aj Styxxa. On svoje dieta neuvidi. To je tak smutne. Dakujem za preklad. GabiM

    OdpovědětVymazat
  4. díky moc za překlad i rychlé přidávání kapitol

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Sakra konečně začíná být šťastný a ono se to posere. Už jen 8 kapitol

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je asi nejstastnejsi obdobi cele knihy... krome samozrejme konce :/

      Vymazat
  7. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Naozaj je to veľmi smutné, že konečne vo svojom živote je šťastný a všetko sa otočilo k lepšiemu. Konečne má pri sebe niekoho, kto ho skutočne miluje a chce byť s ním do konca života. A teraz sa to má všetko skončiť. Na jednu stranu je fajn, že mal šancu to aspoň zažiť, ale...
    Uvidíme, ako to bude v prítomnosti :)
    Ďakujem za ako vždy skvelý preklad. :)

    OdpovědětVymazat
  11. DĚKUJI ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat