středa 8. října 2014

Styxx - 19. únor 9527 př. n. l.



Styxx se mračil, zatímco se chystal do postele. Nějak byl celý den mimo. Vzpomínal si na Bethanin odchod a pak...
Byla v jeho paměti značná mezera. Taková, kterou prožíval kdykoliv ho strýc nadrogoval nebo kdykoliv s ním některý z bohů udělal cosi, co nechtěli, aby si pamatoval – a čeho se účastnil nejvíce. Proč by někdo manipuloval s jeho pamětí?
Kdo s ní manipuloval?

Ještě důležitější bylo, co se stalo během těch chybějících hodin?
Čelist ho bolela, jako by ho někdo praštil, ale nic jiného na jeho otázky neodpovídalo. Zamračeně se pokoušel poskládat dílky dne dohromady. Jak se dostal z palácových schodů k spánku v oblečení na podlaze svého pokoje? Kdyby ho sluha nepřišel vzbudit na večeři, nejspíš by tam spal i dál.
Nedávalo to smysl. Zdálo se, že nikomu jinému nepřipadá nic jiné nebo zvláštní. A vzhledem k jeho minulosti, nedokázal vystát, že neví, co se během těch chybějících hodin jeho života událo.
Nemůžeš s tím nic dělat.
Přesto ho to štvalo. Dopil víno, přešel k posteli a doufal, že pro jednou prospí celou noc.
Ale moc dobře věděl, jak to bude.
Jakž takž klidně mohl spát jedině s Bethany.
Zalezl do postele a povzdychl si. Do jejího návratu zbývají další čtyři dny. Zavřel oči, soustředil se na ni a dělal, co mohl, aby vytěsnil všechno ostatní.


***

Styxxe probudila prudká, bodavá bolest. Zalapal po dechu, otevřel oči a uviděl stín potácející se pryč od jeho postele, zatímco mu něco teplého tryskalo z hrudi.
Krev. Někdo ho pobodal, zatímco spal... zaplavil ho vztek. Podělaný zbabělec!Nikdo mě nezabije a nebude dál žít!
Styxx, odhodlaný poznačit svého vraha, si vytrhl z hrudi dýku a mrštil ji po něm přes postel. Ale bolest byla tak příšerná, že sotva dýchal. Celého ho zalévala krev, zatímco se hrabal z postele. Chtěl získat dýku, ale nohy mu vypověděly službu.
Tvrdě dopadl na podlahu. Pořád dokola prožíval tu chvíli, kdy se Stygian Omada vrátila z Atlantidy a byla přepadena Thráky...
Umírám. Věděl to. Což znamenalo, že Acheron musí umírat taky.
Rána šla přímo do srdce, kde přerušila tepnu. To bylo jediné vysvětlení té ohromné ztráty krve. Při pomyšlení na Bethany se mu oči naplnily slzami.
Jak kruté ztratit ji právě teď.
Bojoval s Thanatosem tak tvrdě, jak jen mohl. Ale nakonec navzdory vší své snaze vydechl naposledy a všechno zčernalo.


***


Styxx se probouzel s divokým, bolestným sténáním. Dezorientovaně se zamračil na množství krve na podlaze a na svém těle. S úšklebkem se dotkl zranění přímo nad svým srdcem. Krev pořád prosakovala, ale byla světlejší než dřív.
Jeho vrah bude v šoku, až se dozví, že selhal. Ten zbabělec musel zkontrolovat jeho pulz, jelikož teď ležel na zádech, i když dopadl na břicho.
Alespoň věděl, že Acheron není mrtvý.
Styxx si nebyl jist, kolik času od útoku na něj uplynulo a bál se o zbytek své rodiny. Útočník by mohl jít po jeho otci, sestře, nebo Apollodorusovi. Musel se ujistit, že jsou v pořádku.
Ignoroval bolest na své hrudi, zvedl se a popadl rudý plášť, který mu dali Gaius a jeho muži. Vzal si meč a zamířil do otcovy ložnice.
Prošel kolem dřímajících stáží na chodbě a rozrazil dveře. „Otče?“
Král na posteli vyčerpaně odstrčil mladou nahou otrokyni a zíral na něj. „Co má tohle znamenat?“
Styxx odtáhl plášť na stranu a ukázal mu krev. „Někdo se mě pokusil ve spánku zavraždit. Chtěl jsem se ujistit, že nešli i po tobě.“
Otec při tom pohledu zbledl. „Přežil jsi?“
Zjevně.
Nějak se mu podařilo zdržet se sarkasmu, když odpovídal. „Ano.“
Styxx odstoupil od postele a otočil se ke stráži, která se konečně probudila a připojila se k němu v králově ložnici. „Ty,“ řekl tomu po své pravici, „buď bdělý a chraň svého krále. Ty běž vyburcovat ostatní, ať se pustí do hledání. Uzamkněte palác, dokud kvůli tomu útočníkovi všechno neprohledáme.“
Když odešli splnit jeho rozkazy, zamířil Styxx rovnou do Ryssiných pokojů.
Nejprve zkontroloval Apollodoruse. Dítě spalo se svou chůvou. Styxx u nich nechal dva strážce, zatímco poplach svolával ostatní, a vstoupil do Ryssiny ložnice. Ležela tam tak nehybná a bledá, že ho sevřela panika. Je snad mrtvá?
Lehce se dotkl její paže.
Probrala se s divokým zavřísknutím.
Styxx vydechl úlevou. Pak ho dvakrát praštila za to, že ji tak hrubě probudil.
„Co tady děláš v tuhle hodinu? Jak se opovažuješ vtrhnout nezvaný do mého pokoje! Kdo si myslíš, že jsi? Snažíš se mě vyděsit k smrti?“
Skřípal zuby, zatímco mu tvář cukala. „Ne, sladká sestro. Nepokouším se tě zabít. Pobodali mě, když jsem spal, tak jsem se chtěl ujistit, že nezaútočili i na tebe.“
Oči se jí rozšířily, když na něm spatřila krev.
„Acheron!“ vystřelila z postele a popadla rudý pléd. Tolik se bála o Acherona, že se ani neobtěžovala zavřít dveře.
„Doprovoď princeznu,“ nařídil Styxx strážci, který mu byl nejblíž. „Neopovaž se ji spustit z dohledu.“
Dokonce se ani nezeptala, jestli jsem v pořádku.
I když byl pokrytý krví. Ani se neomluvila za tu facku, i když to jediné co on udělal, bylo to, že se přišel ujistit, že je v bezpečí...
Bolest se do něj zařízla hluboko, zatímco prohledával její pokoj, aby se ujistil, že je čistý. Nechal v něm hlídkovat stráž a odešel zkontrolovat bratra. Styxx si byl téměř jistý tím, že Acheron není zraněný, jelikož necítil bolest a žil.
„Co tím myslíš?“
Styxx se zarazil, když uslyšel Acheronovu otázku. Díval se na sourozence a na obavy na Ryssině tváři, které si dělala o bratra, zatímco jeho vlastní tvář ho díky jejím fackám pálila. Bolelo to. Hodně. Nemluvě o tom, jak byla rudá. Ne tedy, že by se o to starala. Nikdy mu nevěnovala ani jedinou laskavou myšlenku.
Acheron se přes Ryssinu hlavu setkal s jeho pohledem. Panika v těch stříbrných očích byla jako kopanec do koulí. Nejspíš se bojí, že ho z toho budu vinit. Ale Styxx nebyl Ryssa. Jelikož se už mockrát ocitl na špatné straně obviňování, snažil se nečinit závěry bez nezvratných důkazů.
Ale jako obránce Didymosu bylo jeho povinností udržet rodinu v bezpečí.
„Najděte mého útočníka,“ nařídil další skupině stráží, která se k němu přiřítila. „Chci ho hned. Slyšíte mě? Prohledejte každý kout, dokud ho nedostaneme.“
„Viděl jsi někoho?“ zeptala se Ryssa Acherona.
Zavrtěl hlavou. „Byl jsem ve svém pokoji.“
Styxx vyrazil pryč, pak se ale zarazil, když se ho zmocnila nová obava. Měl tendenci zapomínat, že Acherona nebyl vycvičen v bitvě. Kdokoliv mohl jeho bratra zabít.
„Stráže!“ zavolal na další skupinu, která vstoupila do haly. Ukázal na bratra, který bojácně ustoupil, jako by si myslel, že ho Styxx bezdůvodně nechá zatknout... jako to udělal jejich otec.
Nad jeho obavou se mu sevřelo srdce. Nikdy bych ti dobrovolně neublížil, Acherone. K čertu s tebou, Rysso, za ty lži, které jsi o mě vyslovila.
S bolavým srdcem ukázal na Acherona. „Chraňte ho. Chci, aby měl pořád někoho za zády.“
Styxx věděl, že jeho sourozenci nechtějí, aby je rušil, proto šel pomáhat s prohledáváním zbytku paláce.
Když dorazil ke schodišti, uviděl Galena, který upaloval hlavními dveřmi jako by mu byl v patách Kerberos. Když na podestě uviděl Styxxe rozlila se po jeho prošedivělé tváři úleva. Galen bral schody po dvou, dokud nestál přímo před ním.
Položil ruce na Styxxova ramena a prohlížel si jeho tělo s přísným mračením. „Dobří bohové, synku! Neměl bys být na nohou. Kam tě trefili? Kde je tvůj doktor?“
Díky Galenovým obavám se mu hrdlo stáhlo slzami. Palác byl plný lidí, ale jediný Galen se ho obtěžoval zeptat na to, jak mu je. Stáhl si výstřih pláště a ukázal mu zranění. „Už jsem zažil horší.“
Galen si odfrkl. „Ano a ne. To chce šití.“ Popadl mladého strážného, který přicházel po schodech. „Sežeň doktora a pošli ho do pokoje prince Styxxe. Rychle, krucinál, pohni!“ Pak popadl Styxxe za paži a táhl ho zpátky chodbou.
„Hledal jsem svého útočníka.“
„Viděl jsi ho?“ zeptal se Galen.
„Ne. Ne tak docela.“
„Pak jsi při hledání k ničemu, že ano?“
„Ano, ale -“
„Žádné ale.“ Galen ho strčil do jeho pokoje. „Tvoje Bethany by nám nakopala prdele, kdyby věděla, že hledáš s takovýmto zraněním. A jsi celý od krve. Pojďme tě očistit.“
Styxx neměl na výběr, když ho Galen dotáhl ke koupacímu bazénku a pomohl mu umýt ránu.
„Kde je tvůj otec?“
„Nechal jsem ho se stráží v jeho pokoji.“
Galen se rozhlédl po prázdné komnatě. „Kdo stráží tebe?“
Styxx zvedl svůj meč z místa, kde spočíval na podlaze vedle Galena. „Já.“
Galen se ušklíbl, zatímco zíral na ránu a bral meč ze Styxxových zjizvených rukou. „A odvádíš vážně dobrou práci, to musím uznat. Proč není stráž před tvými dveřmi?“
Styxx sykl, když se mu horká voda dostala do rány. „Víš, že kolem sebe nemám rád lidi.“
Galen nad tím vyklenul obočí. „A přesto toleruješ můj bídný zadek.“
„Jsi zábavný.“
„Pokračuj v urážkách a sešiju ti to zranění vlastnoručně. Vím, jak moc si to užíváš.“
Styxx si odfrkl, když si připomněl doby, kdy Galena proklínal, kdykoliv stařík po bitvách zašíval jeho zranění. „Co můžu říct? Tvůj jemný dotek mě lechtá.“
Galenův drsný úsměv se rozplynul v přísném zamračení, když pomáhal Styxxovi z vody do postele. „Nechci, abys znovu usnul, aniž bys mě u dveří alespoň dva muže. Budu provádět namátkové kontroly, a jestli najdu tvoje dveře znovu nechráněné, začnu v noci postávat v nohách tvé postele. Celou dlouhou noc.“
Apollovi by se to líbilo. Což byl částečně důvod proč Styxx nikoho u svých dveří nechtěl. To a také to, že slyšel jejich myšlenky.
Ale Galen měl pravdu. Po tomhle už si nemohl dovolit být tak hloupý.
„Ano, pane.“
Galen zavrčel a rozhlédl se po pokoji. Zvlášť dlouho si prohlížel obrovskou krvavou skvrnu na jeho pokrývkách a na podlaze vedle postele. „Kde je ten zatracený doktor? Mohl bys tu vykrvácet k smrti.“ Pak se jeho zamračení prohloubilo, když si uvědomil, že jsou v pokoji sami. Kde je tvůj otec? Jaký muž by se neobtěžoval zkontrolovat svého vlastního syna, když byl téměř zabit ve spánku? Není divu, že se nestaral o smrt mého syna. Sotva by se mohl starat méně o svého vlastního.
Pitomý bastard.
Když se ohlédl, Styxx se ujistil, že má ve tváři prázdný výraz. „Můžu pro tebe něco udělat?“ zeptal se Galen.
„Jsem v pořádku.“
Vstoupil doktor. Galen zůstal, zatímco Styxxe šil, a pak odešel pomáhat s hledáním.

***

O několik hodin později, poté co se Styxx, navzdory Galenovým mohutným protestům, znovu připojil k pátrání po útočníkovi, bylo zřejmé, že pachatel utekl. K čertu. Stalo se to tak rychle a neočekávaně, že neviděl ani tu nejmenší podrobnost.
Styxx se zarazil, když na zpáteční cestě ke svým komnatám, uviděl Acherona, který se vracel do svého pokoje. Sám. Kompletně oblečený, zahalený v plášti a s botami bylo zřejmé, že bych Acheron venku z paláce.
„Kde jsi byl?“
Acheron na něj zíral. „Nevlastníš mě. Nic ni nedlužím.“ Bastarde.
Styxx udržel nervy na uzdě. „Ne, to ne. Ale měl bys být opatrný. Můj útočník by mohl jít po tobě.“
Díky bohům, že jsi mě neviděl.
Ta neočekávaná myšlenka ho zasáhla tvrději, než Ryssina rána.
„Postarám se o to, aby se mi to nestalo,“ zamumlal Acheron, když mířil ke schodům.
„Acherone?“
Zarazil se a otočil se k němu.
Styxx si nebyl jistý, co by měl říct. Chtěl se zeptat, jestli ho Acheron zabil. Jestli bratr objevil pravdu, kterou se Styxx dozvěděl toho odpoledne, kdy se poprvé setkal s Bethany. Že nemůže zemřít, dokud nezemře Acheron.
Pokud to Acheron věděl, nedal na sobě nic znát, zatímco čekal, až Styxx promluví.
„Dobře se vyspi.“

Acheron se na něj zamračil, než se otočil a pokračoval bez odpovědi v cestě. 

16 komentářů: