pátek 24. října 2014

Styxx - 22. červen 9537 př. n. l.



Styxx si projel rukama vlasy, zatímco mu v hlavě křičely hlasy tisíce lidí. Kvůli množství lidí, které otec pozval, trpěl celý den. Tolik, že mu nos celé dopoledne krvácel. Upřímně řečeno, už to nemohl vydržet.
Ta jediná osoba, kterou chtěl vidět, tady ještě nebyla, a jedna jeho část doufala, že Bethany bude věnovat pozornost jeho obavám a vůbec se tu neukáže.

Jeho jedinou spásou byla skutečnost, že se k němu Acheron ani Ryssa nepřibližovali. Místo toho byli zabarikádovaní v jejím pokoji a nepochybně toužili po jeho brutálním skonu.
Možná by měl dnes v noci zaměstnat víc ochutnávačů svých jídel...
Uhladil si vlasy a vrátil si na hlavu nenáviděnou zlatou korunu ve tvaru vavřínového věnce.
Horší než pocit hrůzy, který odmítal zmizet, byl smutek nad nepřítomností Galena. Tohle bylo poprvé po více než deseti letech, kdy se starochem nestráví alespoň část svých narozenin.
„Chceš ocenění za to, že ses narodil? Co se s tebou děje, chlapče? Svět neuděluje ceny za narození.“ Pět let to byla Galenova oblíbená tiráda.
Do očí se mu vedraly slzy, když si vzpomněl na další výročí.
Otec se choval jako naprostý idiot, zatímco Styxx byl přinucený poslouchat celé ráno soudní jednání, zatímco se pokoušel skrýt divoké krvácení z nosu. „Darem“ od otce byl „osobní“  dar městu na monument na počest krále.
Když šel Styxx na trénink, a v uších mu přitom zněly matčiny a Ryssiny urážky, byl úplně zničený a zasmušilý.
Tedy alespoň dokud se nešel převléknout. Na polici ležel pár černo-bronzových náloketníků, které se hodily k jeho zbroji.
Ohromený tím pohledem předpokládal, že je tam někdo dal omylem.
„Nekoušou, chlapče. Zkus si je. Podívej se, jestli ti sedí.“
Zamračeně se otočil na Galena, který stál ve dveřích se širokým úsměvem na tváři. „Komu patří?“
Galen se rozesmál. „Tobě, výsosti. Jsou mým darem pro tebe. Všechno nejlepší, chlapče. Doufám, že tě v bitvě vždycky ochrání.“
Styxxovi se při té vzpomínce oči zalily slzami. Přešel k truhlici a vytáhl je. Nebyl si jistý, kdo z nich byl pyšnější. Galen, protože mu je dal, nebo on, protože je dostal? Dobře mu v bitvě posloužily.
„Chybíš mi, Galene,“ vydechl a přál si, aby mohl svého učitele ještě jednou vidět.
Ale litoval koneckonců spousty věcí.
S povzdechem zabalil náloketníky do jejich ochranného naolejovaného obalu a zastrčil je vedle dřevěného koně, se kterým nechtěl mít Acheron nic společného. Jednoho dne ho dá na hraní svému vlastnímu synovi.
„Všechno nejlepší, bratříčku,“ zašeptal s vědomím, že nejlepší dárek by pro Acherona byla Styxxova hlava na stříbrném podnose.
Náhle zvenčí zaslechl fanfáry.
Srdce se mu rozbušilo ještě prudčeji kvůli bolesti hlavy, když přešel k oknu, aby se podíval, kdo to přijíždí.
Bethany.
„Měl bych tě uškrtit za to, že mě neposloucháš.“ Ale většina jeho duše s mozkem nesouhlasila. Navzdory svému zdravému rozumu byl nadšený tím, že přijela.

Opustil pokoj, aby ji přivítal a s každým krokem se modlil, aby měla pravdu. Že je to jen jeho hloupost, která ho dnes tak strašně děsí. 

8 komentářů: