neděle 12. října 2014

Styxx - 23. březen 9527 př. n. l.



Bethany držela Dynatose pevně za obojek, když ji vedl do výcvikové arény, kde byl, jak věděla, Styxx s Galenem. Ve chvíli, kdy vstoupili do oblasti, uslyšela zvuky srážejících se mečů a štítů, stejně jako mužské dobromyslné urážky, kterými navzájem častovali své dovednosti.
„Máš ránu jako stará ženská.“
„Alespoň jsem starý. Co obhajuje tebe, chlapče?“

Dynatos zaštěkal, prudce se jí vytrhl ze sevření a rozběhl se kupředu. Srdce se jí zastavilo. „Dyno!“
Uslyšela zvuk Dynatosova útoku. Galen zaklel a sykl, zatímco Styxx vyštěkl tak hlasitě jako pes.
„Dolů, Dyno, dolů!“ vybuchl Styxx.
Najednou byl Styxx s Dynatosem po jejím boku. „Tvému psovi se nelíbí, když mě Galen bije.“
„Mně se taky nelíbí, když tě Galen bije.“
Styxx ji lehce políbil na rty, zatímco se Dynatos motal mezi nimi a Styxx ho pevně držel za obojek, aby znovu nešel po Galenovi.
Zabořila ruku do Styxxových mokrých vlasů a zašklebila se. „Fuj! Jsi celý zpocený.“
„Nestěžuješ si na můj pot, když jsme spolu sami a nazí.“
„Taky nesmrdíš jako zadní část tvého koně, když jsme spolu sami a nazí.“
Styxx se zasmál. „Alespoň mě nenazýváš starou ženskou.“
„Dobrý den, lady Bethany.“
Usmála se, když uslyšela Galena, který se k nim blížil. „Ahoj, Galene.“
„Chceš, abych ti vzal xiphos a hoplon, můj pane?“
Ustoupila od Styxxe, když se pohnul, aby mu je předal. „Vlastně jsem si přišla poslechnout, jak vy dva trénujete. Nenechte se ode mě rušit. Slibuji, že Dynu udržím mimo tréninkovou zónu.“
Galen si odfrkl. „Podle nechutně láskyplného výrazu na Styxxově tváři se odvažuji tvrdit, že bude mnohem horším soupeřem než normálně.“
Styxx předstíral smích. „Díky že kvůli tobě vypadám před svou ženou hrdinsky, Galene. Mohl bys jí alespoň lhát a říct jí, jak jsem nebojácný.“
„Jako lev... tedy jeho mládě. Jen vrčíš s těmi svými malými, dětskými zoubky.“
Zasmála se jejich lehkému popichování a pak políbila Styxx na tvář. „Vím, jak jsi divoký, má lásko.“
Styxx podal Galenovi štít a mrkl na něj. „Myslím, že dovolím starému muži trochu si odpočinout, než padne vyčerpáním.“
„Neposlouchej ho. Je to jeho vlastní důstojnost, kterou se pokouší zachránit, má paní. Raději to dám na místo, abych ho díky jeho nedostatečným dovednostem nezahanbil. Hezký den.“
Styxx ji vzal za ruku a vedl ji ke své šatně. „Děje se něco?“
„Proč si to myslíš?“
„Nikdy sem nechodíš, a taky jsem si myslel, že se s tebou setkám za pár hodin v domku.“
„To je pravda... ale nemohla jsem se dočkat.“
„Protože?“ Pustil její ruku a začal se svlékat.
Zvedla ruce a rozhodila je do stran. „Nevšiml sis na mě něčeho odlišného?“
Jeho tělo ztvrdlo při pohledu na hravost, která mu připomněla jeden z jejích smyslných egyptských tanců. „Jsi krásnější než když se tě viděl naposledy?“
Usmála se na něj. „Miluji tě... ale ne. Zkus to znovu.“
Styxx se zamračil, když se na to pokoušel přijít. Vlasy dnes měla stočené, ale tak je nosila často, a měla ten samý zlatý diadém, který vždycky nosila, když si je spínala do koruny na vršku hlavy. Měla náušnice, které obvykle nenosila, přesto je na ní už taky viděl. Někdo jí obtáhl oči linkou, ale ona často používala egyptskou kosmetiku. Její pleť byla stejně zářivá jako vždycky. Oči měla zlaté s malými tečkami zelené. Rty byly natřené včelím voskem a leskly se.
Na rozdíl od něj voněla překrásně... ale byla to ta samá vůně lilií a eukalyptu.
Ani za nic nemohl přijít na žádný rozdíl. Až na to, že... možná maličko přibrala, ale díky Rysse věděl, že není rozumné upozorňovat na kolísající ženskou váhu. Neměl na sobě dost zbroje, aby mohl projevit tak obrovskou míru hlouposti.
Odložil helmu na figurínu a začal si rozvazovat holenice. „Nové šaty?“
„Jelikož s tím máš zjevně potíže, zkusíme hádanku. Kdy je jedna a jedna tři?“
Styxx ztuhl, když si uvědomil, co se mu pokouší sdělit. Celou minutu nemohl popadnout dech, když do něj její novinka vrazila jako železná palice.
Zamračila se. „Jsi pořád tady?“
„Jsem.“
V obavách nakrčila obočí. „Nejsi šťastný?“
Vzal ji za ruku a zvedl si ji k tváři, aby mohla cítit jeho úsměv. Pak ji políbil do dlaně. „Za celý svůj život jsem nebyl šťastnější.“ Políbil ji do druhé dlaně a klesl před ní na kolena.
Zamračila se. „Co to děláš?“
Chytil ji za ruce a vzhlédl k její překrásné tváři. „Vezmi si mě, Bethany.“
„Tvůj otec...“
„Je mi úplně fuk, co si otec nebo kdokoliv jiný myslí, říká nebo dělá. Ty jsi všechno, na čem mi záleží. Ty a dítě, které nosíš. A vím, co si myslíš o manželství, vážně ano, ale přísahám, že tě nikdy nepřipravím o tvou svobodu ani nebudu chtít vládnout tvým myšlenkám... vezmi si mě.“
„Styxxi -“
„Vezmi si mě... prosím.“
Kousala se do rtu a každičký okamžik, který minul, aniž by odpověděla, ho mučil. Konečně se slitovala nad jeho utrpením a promluvila. „Ano.“
Přitiskl ji k sobě a políbil ji na břicho. Se širokým úsměvem roztáhl ruku na jejím břiše, kde usazenév bezpečí rostlo jejich dítě. „Konečně mi řekla ano, maličké. Díky vám oběma.“
Bethany mu prohrábla rukama zpocené vlasy. „Jsi tak bláznivý.“ Přesto věděla, že s nikým jiným takový není. Jen ona viděla tuto jeho hravou stránku.
„Jejda, promiňte. Neměl jsem v úmyslu vás rušit.“
„Gelene, vrať se sem!“ Styxx vyskočil na nohy a jemně ji otočil tváři k němu. „Bethany je těhotná.“
V jeho šedých očích se zaleskly slzy. „To je... neuvěřitelné. Gratuluji vám oběma.“ Přitáhl si Bethany do náruče, aby ji objal a políbil na tvář. „Jak dlouho?“
„Řekli mi, že dítě přijde v Boedromionu (pozn. překl. název pro září dle athénského kalendáře).“
„Stejně jako moje požehnaná Antigona. Dobrý měsíc pro děti. A teď bych vás dva měl nechat, ať můžete tu báječnou novinku oslavit.“
Styxx si ji přitáhl zpátky na hruď a ovinul kolem ní paže. Sklonil se a oždiboval jí krk. „Znamená to, že se konečně setkám s tvými rodiči?“
Nakrčila nos. „Nejspíš ne.“
Po jejích slovech na ni zíral. „Vážně? Přiznej to. Ty se na mě stydíš, že ano?“
V odpověď si odfrkla. „Ano, výsosti. Jsem zahanbená tvým prostým původem, který zostuzuje můj stav. Můj otec by tě shledal naprosto nepřijatelným.“
„Tak proč se s nimi nemůžu setkat?“
„Protože tě miluji a nechci, aby můj otec přibodl tvou hlavu ke zdi za to, že jsi mě přivedl do jiného stavu. Vím, že jsi statečný, ale setkat se s mým otcem by nebylo ani tak odvážné, jako spíš hloupé.“
„Mám v zásobě větší než velkou zásobu hlouposti. Můžeš se zeptat kohokoliv, kdo mě zná, zvláště Galena.“
Zasmála se. „Vím, že je to pravda. A až tu bude dítě, představím tě svému otci. Pak bude mít něco jiného, na co se bude moct soustředit kromě toho, že jsi mě poskvrnil. A bude méně pravděpodobné, že tě za to vykuchá.“
Styxx vzal její tvář do dlaní a políbil ji na čelo. „Jsem rád, že tě tak moc miluje, stejně jako tvoje matka.“
Ale jeho rodina nemilovala a ona to věděla.
Znovu jí roztáhl ruku na břiše. „Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tam je maličká Bethany.“
„A jestli je to kluk?“
„Miloval bych ho také... měla bys stát?“
Usmála se nad upřímnými obavami v jeho hlase. „Jsem těhotná, Styxxi, ne nemohoucí.“
Zasmál se. „Nevím o těhotných ženách nebo dětech vůbec nic. Bojím se, že mě v obou oblastech budeš muset poučit.“
„Copak jsi netrénoval se svým synovcem?“
Napjal se, když ho její otázka zasáhla.
„Styxxi?“
Povzdechl si a zavrtěl hlavou. „Ryssa nechce, abych se potloukal kolem dítěte.“
„Proč?“
„To není důležité. Máme svoje vlastní, o které si musíme dělat starosti.“ Lehce jí pohladil po bříšku. „Měli bychom najít písaře, který nás oddá.“
„Raději bych měla egyptskou svatbu.“
Zaváhal, jako by se mu pomyšlení na čekání vůbec nelíbilo. Ale souhlasil bez protestů. „Dobře.“
„Žádná stížnost?“
„Právě teď, Beth, bys mě mohla požádat o měsíc, a já bych našel způsob, jak ho pro tebe získat, i kdybych měl ukrást Apollův vůz, abych ti ho stáhl dolů a ty ses ho mohla dotknout.“
Položila mu dlaň na tvář a vychutnávala si úsměv, který tam cítila. „Potřebuji pár týdnů, abych si uspořádala záležitosti a vymyslela to s mými rodiči tak, abys mohl dál dýchat.“
Jeho úsměv se vytratil. „Otec mě pravděpodobně vydědí. Ale budeme v pořádku. Mám nějaké peníze, které jsem si uložil někam, kde nám je nebude moct vzít. A navzdory tomu, co říká a také mým poškozeným rukám, pořád můžu pracovat jako voják. Vždycky tu bude někdo, kdo bude potřebovat silnou ruku svírající meč.“
Zavrtěla hlavou nad tím, kam se zatoulaly jeho myšlenky. „Nedělej si žádné starosti. Ujišťuji tě, že pokud tě tvůj otec vydědí, ten můj tě přivítá jako syna -“
„Nebo mě zabije.“
„Nebo tě zabije. Ale jestli se mi podaří udržet tě mimo dosah jeho kopí... můj otec není chudý rybář. Vlastně je docela bohatý. Nebudeš muset válčit, abys nás nasytil. Budeme žít se stejnou životní úrovni, ve které jsi vyrostl.“
Ušklíbl se. „Je mi jedno kde nebo jak budu žít, dokud budeš se mnou.“
„Uvidíme, jak ti bude, až budu tlustá a podrážděná.“
„I tak budu uctívat zemi, po které kráčíš.“
Modlila se, aby měl ten pocit i tehdy, až mu jednou dojde, že jeho nový tchán je egyptský bůh Set a jeho tchyní bohyně pocházející z těch, kteří ho na Atlantidě škodolibě mučili.


12 komentářů:

  1. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. jeeeeej už to vie že budú mať drobca, ja chcem vedieť komu sa narodí, ja to nevydržím, prosím chcem to vediet :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Začína to byť vážne zaujímavé.
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat