středa 29. října 2014

Styxx - 25. června 9527 př. n. l.

Styxx se probudil s příšernou bolestí hlavy. Zvedal se mu žaludek, ale uklidnil se, jakmile se posadil. Ačkoliv místnost se s ním točila jako by byl uprostřed vichřice. Opřel se o zeď a odtáhl si z břicha obvaz, aby si mohl prohlédnout zranění, které mu způsobila Ryssa. I když to pořád štípalo a hodně to bolelo, bylo to mnohem lepší.
Když se umyl a oblékl, byl schopen vyjít ven. Díky bohům za drobné laskavosti.
Na nejistých nohou se rychle připravil k odchodu. Ne tedy, že by ho krvácení z nosu zastavilo. Zarazil se jen na tak dlouho, aby popadl sedlové brašny a kapesník, kterým si překryl nos.
„Antio,“ řekl s hořkým sarkasmem místnosti a paláci a nabídl jim tak poslední sbohem. Rozloučil by se i se svou rodinou, kdyby nějakou opouštěl. Ale tak, jak to bylo... čím dřív odsud bude, tím bude šťastnější.
Ale když vyrazil ke schodům, uviděl zpod Ryssiných dveří prosakovat cosi podivného. Chtěl to ignorovat, pak se ale zarazil.

Něco nebylo v pořádku.
Ryssa by měla křičet kvůli nespravedlnosti, která se jí udála. Přesto nebylo nic slyšet, i když bylo téměř poledne. Ani se nezdálo, že by byl vzhůru Apollodorus.
A když se přiblížil ke dveřím a uviděl rudou tekutinu, uvědomil si, že vůbec neslyší jejich myšlenky.
Postavil se před dveře a zíral na krev na podlaze, zatímco se jím prohánělo najednou tisíce emocí. Panika, úzkost, vztek, ale byl to smutek, který ho ochromoval. Protože věděl, co bude na opačné straně zavřených dveří.
„Prosím, Rysso, ne,“ vydechl a v očích ho pálily slzy. Byla by to celá ona zabít sebe a dítě, aby je všechny potrestala. Byl to přesně ten druh dramatu, na který se specializovala.
Na chvíli si myslel, že s ní bude i Acheron, ale kdyby on byl mrtvý, Styxx by tady nebyl.
Styxx položil sedlové brašny a třesoucí se rukou sáhl po klice. Prosím, prosím, ať se mýlím.
Vyděšeně otevřel dveře.
Mýlil se, to ano. Ale nebylo to lepší. Hlava se mu zatočila ještě víc, když spatřil scénu, která ho uvrhla zpět do hrůzných vzpomínek na válku. Celou minutu se nemohl pohnout, když uviděl zmasakrované ostatky svojí sestry, její chůvy a svého synovce. Někdo je roztrhal na kusy a snažil se to udělat tak, aby to vypadalo, že to udělalo nějaké zvíře. Ale on byl vojákem dost dlouho na to, aby poznal lidskou brutalitu, když se s ní setkal. Zvířata by neodešla a nenechala tohle za sebou.
Tváře mu zkrápěly slzy, zatímco stál ztuhle ve dveřích. Kdo mohl udělat něco takového? Ale víc než to, jak se tohle mohlo stát s ním a Acheronem ve vedlejších pokojích?
A kde byla její stráž?
Proč nemohl být jeho pitomý bratr tady a bojovat za sestru, která ho nadevše milovala? I když ho nenáviděla, Styxx by dal život, aby ochránil ji a dítě. Jak to, že je Acheron neslyšel? Jeho pokoj byl přímo tady. Určitě křičela a volala o pomoc.
Zachvátila ho vina za to, že ji neslyšel. Jak jsem tohle mohl prospat? Nikdy v noci nespal. Nikdy. Proč se v noci neplížil po chodbách, jak měl ve zvyku, když byl dítě?
K čertu s vámi, bohové... k čertu s vámi!
„Styxxi?“
Vůbec na otcův hlas nereagoval. Byl úplně ochromený emocemi, které ho rvaly na kusy. Obrazy bitev a vojáků takhle roztrhaných na kusy.
Ale oni nebyli jeho bezbrannou, křehkou sestrou a jejím malým synkem.
Otec vykřikl utrpením, když je uviděl. Proběhl kolem Styxxe, vzal její ostatky do náruče a kolébal ji, jako by byla dítě. „Co jsi to udělal? Jak jsi mohl!“
Styxx při tom obvinění klopýtl vzad. Zalapal po dechu. „Myslíš si, že jsem to udělal já?“
„Jsi voják. Pobodala tě.“
A?
„Ale já jsem se za to své vlastní sestře nepomstil. Drazí bohové, tohle si o mě vážně myslíš?“
Otec neodpověděl, jen naříkal a kolébal ji. Jeho výkřiky byly dost hlasité na to, aby probudily mrtvé. Přesto bratr nepřišel.
Zmatený Styxx ho šel najít.
Rozrazil dveře Acheronova pokoje a viděl bratra mžourat v posteli, jako by se právě probudil. „Ne tak nahlas,“ zašeptal.
Ne-kurva-uvěřitelné. Ryssa byla zavražděna jen kousek odsud, zatímco tu Acheron ležel opilý a neochránil ji. Vztek a jeho vlastní vina nad skutečností, že byl taky mimo, mu rvaly srdce na kusy. Byl mimo, protože ho bodla a pokusila se ho zabít.
Ale Acheron...
On byl tím, koho milovala. Tím, komu věřila. Proč s ní nebyl a neutěšoval ji, zatímco odsuzovala Styxxe? Proč ji Acheron minulou noc nechal o samotě?
Ještě horší byla skutečnost, že zemřela s nenávistí k němu, a on už jí nikdy nebude schopný všechno vysvětlit. Nikdy nebude mít šanci to napravit.
Styxx toužil po krvi kvůli nespravedlnosti toho všeho. Popadl bratra pod krkem. Strčil Acherona zpátky na postel a obkročmo se na něj posadil. „Jsi opilý?“
Acheron zavrtěl hlavou. Ale bylo bolestně zřejmé, že je Acheron pořád pod vlivem. Táhlo to z něj.
Styxx zamrkal smutkem, vinou a vztekem a praštil ho. Zvedl truhličku s bylinami ze stolku vedle postele a hodil je Acheronovi do tváře. „Ty bezcenná kurvo. Ležel jsi tady zdrogovaný a opilý, zatímco vraždili moji sestru!“
Styxx ho bil znovu a znovu. Ale nebyl to Acheron, koho ve skutečnosti mlátil. Byl to on sám a on to dobře věděl. Obviňování bratra bylo stejné jako to, které v hlavě směřoval na sebe.
Jak jsem jí to mohl udělat?
Protože jsem taky bezcenná kurva...
Acheron ho odstrčil. „Co jsi to říkal?“
Styxx na něj zíral. „Ryssa je mrtvá, ty bastarde!“
Úplně nahý Acheron vyskočil z postele a potácel se chodbou k Ryssiným pokojům.
Styxx ho s tříštícím se srdcem a roztřesenými emocemi následoval.
Acheron před postelí padl na kolena a zařval utrpením. „Slyšel jsem je,“ zašeptal.
Styxx sebou s krvácejícím bokem trhl, když jeho vidění zastřel další vztek. Proč jsi něco neudělal? Proč, Acherone?
Pak v hlavě uslyšel Acheronovy myšlenky. K čertu s tebou, Artemis! Mám moc bohů a nemohl jsem zachránit dva lidi, které miluji ze všech nejvíc. Kvůli tobě, děvko!
A slyšel jsem je. Slyšel jsem, jak Ryssa volá o pomoc. Apollodorus křičel, abych za ním přišel...
Ta slova explodovala ve Styxxově srdci a mysli. Acheron je slyšel a nic neudělal.
Nic!
Prosili ho o pomoc... Jak jen mohl?
Styxx, který to nedokázal vydržet, ho kopl do žeber a srazil ho na bok. Ignoroval bolest, kterou to způsobilo jemu a šlápl Acheronovi na břicho. Ale nebylo to dost. Ani to nezačalo zmírňovat utrpení uvnitř něj. Zavrčel, obkročmo si na Acherona sedl a začal tlouct jeho hlavou o kamennou podlahu, pořád dokola, dokud se mu nerozmazalo vidění. „Proč jsi to nebyl ty, ty bezcenný červe!“
Pak by oni oba byli mrtví a Ryssa by žila.
Acheron zařval a odstrčil ze sebe Styxxe. Styxx ležel na zemi, kde se mu roztrhly stehy a on začal znovu krvácet.
Náhle v pokoji explodovalo jasné světlo. Styxx odvrátil pohled a Acheron zvedl ruku, aby si zaštítil oči.
Objevil se před nimi Apollo. V místnosti se udělalo absolutní ticho, zatímco se bůh pomalu rozhlížel kolem a zastavoval se na každém krvavém detailu. Dokonce i otec přestal naříkat v očekávání bohovy reakce.
Řecký bůh nepromluvil, když uviděl mrtvou Ryssu ležící v otcově náruči a bezduché tělíčko svého syna v náručí jeho zavražděné chůvy.
„Kdo to udělal?“ dožadoval se odpovědi přes zaťaté zuby Apollo.
Styxxe v očích pálily slzy, když ukázal na Acherona, zatímco mu v hlavě zněly bratrovy myšlenky. „On je nechal zemřít.“
Apollo se obrátil k jeho bratrovi a praštil ho pěstí tak tvrdě, že ta rána Acherona zvedla ze země a praštila jím o zeď deset stop nad podlahou. Pak dopadl na zem.
Styxx padl k zemi, když fyzická bolest přehlušila jeho duševní utrpení. Bolelo to tak strašně, že nemohl dýchat. Z rány se mu vyřinula další krev.
Apollo popadl Acherona za vlasy a trhl mu hlavou. Jeho bratr se s bohem snažil bojovat, ale Styxx ze zkušenosti věděl, že je to marné, pokud nejste vážně dobře vytrénovaní. Apollo byl o tolik silnější, že jste nemohli dělat nic jiného, než krvácet.
I přesto chtěl Styxx Acheronovi pomoct s Olympanem, který jejich sestru nikdy nemiloval, bojovat, ale nemohl se pohnout. Měl pocit jako by měl každou kost v těle zlomenou.
Bůh jeho bratra praštil. V obou jejich nosech explodovala bolest, když byly zlomeny. Rty jim zalila krev. Bůh šel po Acheronovi se stejně bezohlednou zuřivostí, kterou ukázal, když na Styxxe po bitvě poprvé zaútočil. Nebylo jak se bránit Apollově útoku. Acheron byl stejně bezmocný jako Styxx.
„Artemis!“ vykřikl Acheron.
„Neopovažuj se vyslovit jméno mé sestry, ty špinavá kurvo!“ Apollo si od pasu vytrhl dýku a popadl Acheronův jazyk. Pak ho uřízl.
Styxx se dusil krví, když přišel i o svůj. Z očí mu tekly slzy, když se ho zmocnila nepředstavitelná bolest. Zemřeme.
Apollo je nenechá naživu. A on věděl, že to nebude proto, že by bůh miloval Ryssu. Bude to proto, že tohle vnímal, jako by mu někdo dal políček.
Stejně jako jejich otec.
Styxx zpanikařil, když si uvědomil, že už nikdy neuvidí Bethany. Už nikdy nevdechne překrásnou vůni jejího těla. Nebude tam, až se narodí jeho syn.
Nedokážu říct sbohem.
Acheron se snažil odplazit od Apolla. Ale ten ho popadl pod krkem a sevřel ho tak pevně, že mu do kůže vypálil otisk svojí ruky.
Styxx vyklenul záda, když to ucítil na vlastní kůži.
„Akri! Ne!“ Náhle se tam objevil démon a skočil na Apolla. S tmavými křídly a vířící kůží odkopla boha od Acherona a postavila se mezi ně.
„Jdi mi z cesty, démone,“ dožadoval se Apollo.
Její odpovědí byl útok na boha. Ti dva začali kroužit ve víru světla a peří, jak se snažili jeden druhého zasáhnout.
Styxx bojoval s bezvědomím. Nechtěl zemřít. Ne takhle. A ne teď, když ho Bethany potřebovala nejvíc.
Byla by zničená. Nechtěl ji opustit obtěžkanou nenarozeným dítětem, když věděl, že nikdy svého syna neuvidí. Nejvíc je ale nechtěl nechat nechráněné v tak brutálním světě, který žádnému z nich nikdy neprojevil milosrdenství.
Prosím, nenech mě zemřít...
Ne kvůli němu, ale kvůli nim. Musí žít.
Styxx se pokusil vstát, aby se mohl připojit k boji, zatímco se Acheron plazil k místu, kam dopadl bohův nůž.
Apollo zasáhl Styxxe koulí energie.
Acheron popadl nůž a otočil se k bojujícím. Ve chvíli, kdy se ho dotkl, začala čepel nože zářit. Bratr se k nim vrhl.
Styxx se zvedl na nohy ve chvíli, kdy Acheron dorazil k Apollovi. Bůh odrazil démona na Acherona a nabodl ji na nůž v Acheronových rukou. Démonka s vytřeštěnýma očima pohlédla na nůž, a odpotácela se pryč s malým výkřikem bolesti.
Acheron ji zachytil, když se pokoušela popadnout dech.
Zvedla zakrvácenou ruku a položila mu ji na tvář. „Apollymi tě miluje,“ zašeptala charontsky – jazykem, kterému Styxx nějak rozuměl, ačkoliv ho nikdy předtím neslyšel. „Chraň svou matku, Apostolosi. Buď silný pro ni a pro mě...“ A pak jí z očí vyprchalo světlo, když její tělo opustil poslední výdech.
Acheron zaklonil hlavu a přiškrceně vydechl. Popadl nůž a otočil se k Apollovi.
Apollo chytil bratra za ruku a vyrval mu z ní nůž. Bůh chytil bratra pod krkem a hodil ho na zem. Acheron ho odkopl a překulil se na bok.
Styxx ucítil v místnosti přítomnost dalšího Olympana. Očekával Athénu, proto byl ohromený, když uviděl Artemisskrytou ve stínech.
Ta děvka, která si pohrávala s jeho bratrem, se za něj nepostavila, dokonce ani teď.
Věděl, že kdyby tady byla Bethany, bojovala by za ně za oba. Za něj i za Acherona. Nikdy by nedokázala stát stranou a tohle sledovat.
Je mi to líto, Acherone. Artemidiny myšlenky ho odpuzovaly.
Navzdory všemu, co se stalo, si jeho bratr zasloužil víc než tuhle zradu. Stejně jako si Styxx zasloužil vidět narození svého syna.
Acheron natáhl ruku k jediné ženě, o které Styxx věděl, že jeho bratr kdy miloval.
Zakroutila hlavou tiché ne a ustoupila.
Och, děvko, ty buď ráda, že nemůžu bojovat. Za tohle by Artemis podřízl krk, kdyby se k ní dostal.
Nikdo si nezaslouží být takhle rozdrcen a odmítnut. Ne ženou, kterou milují. Je to víc než kruté.
Díky jejímu činu Styxx věděl, že je oba odsoudila k smrti. Sledoval, jak jde smrt po jeho bratrovi, když se Acheron převalil na záda ve stejnou chvíli, kdy se před ním objevil Apollo. Acheron se bezstarostně setkal s bohovým rozzuřeným pohledem a neudělal žádný pohyb, kterým by se ochránil.
Styxx se k nim vrhl, uklouzl ale po krvi a upadl.
Apollo vztekle zavrčel a zabořil dýku hluboko do Acheronova srdce, pak jí táhl směrem k jeho pupku.
Styxxe zachvátila neskutečná agónie, když bůh pomalu a metodicky kuchal jeho bratra na podlaze, ne víc než tři stopy od Ryssina těla. Jeho vlastní tělo zaregistrovalo každé brutální říznutí a tažení čepele.
Jak se Styxxovo vidění rozpíjelo, patřila jeho poslední myšlenka dni, kdy mu Bethany řekla, že je těhotná, a štěstí, které cítil v tu dokonalou chvíli, kdy si položil tvář na její břicho a ucítil ve vlasech její něžný dotek.
Je mi to strašně líto, Beth. Měl jsem být mužem, kterým sis zasloužila, abych byl.

Tekly mu slzy, když světlo a bolest začaly naposledy mizet. 

14 komentářů:

  1. Dakujem :'-( GabiM

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. ach...jo Děkuju za překlad a korekci další kapitolky.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju. Asi budu brečet......

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem, ďakujem a ešte raz ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  9. Super číst to z pohledu Styxxe! Díky moc

    OdpovědětVymazat