Styxx
se probudil s příšernou bolestí hlavy. Zvedal se mu žaludek, ale uklidnil
se, jakmile se posadil. Ačkoliv místnost se s ním točila jako by byl
uprostřed vichřice. Opřel se o zeď a odtáhl si z břicha obvaz, aby si mohl
prohlédnout zranění, které mu způsobila Ryssa. I když to pořád štípalo a hodně
to bolelo, bylo to mnohem lepší.
Když
se umyl a oblékl, byl schopen vyjít ven. Díky bohům za drobné laskavosti.
Na
nejistých nohou se rychle připravil k odchodu. Ne tedy, že by ho krvácení
z nosu zastavilo. Zarazil se jen na tak dlouho, aby popadl sedlové brašny
a kapesník, kterým si překryl nos.
„Antio,“
řekl s hořkým sarkasmem místnosti a paláci a nabídl jim tak poslední
sbohem. Rozloučil by se i se svou rodinou, kdyby nějakou opouštěl. Ale tak, jak
to bylo... čím dřív odsud bude, tím bude šťastnější.
Ale
když vyrazil ke schodům, uviděl zpod Ryssiných dveří prosakovat cosi podivného.
Chtěl to ignorovat, pak se ale zarazil.
Něco
nebylo v pořádku.
Ryssa
by měla křičet kvůli nespravedlnosti, která se jí udála. Přesto nebylo nic
slyšet, i když bylo téměř poledne. Ani se nezdálo, že by byl vzhůru
Apollodorus.
A
když se přiblížil ke dveřím a uviděl rudou tekutinu, uvědomil si, že vůbec
neslyší jejich myšlenky.
Postavil
se před dveře a zíral na krev na podlaze, zatímco se jím prohánělo najednou
tisíce emocí. Panika, úzkost, vztek, ale byl to smutek, který ho ochromoval.
Protože věděl, co bude na opačné straně zavřených dveří.
„Prosím,
Rysso, ne,“ vydechl a v očích ho pálily slzy. Byla by to celá ona zabít
sebe a dítě, aby je všechny potrestala. Byl to přesně ten druh dramatu, na
který se specializovala.
Na
chvíli si myslel, že s ní bude i Acheron, ale kdyby on byl mrtvý, Styxx by
tady nebyl.
Styxx
položil sedlové brašny a třesoucí se rukou sáhl po klice. Prosím, prosím, ať se mýlím.
Vyděšeně
otevřel dveře.
Mýlil
se, to ano. Ale nebylo to lepší. Hlava se mu zatočila ještě víc, když spatřil
scénu, která ho uvrhla zpět do hrůzných vzpomínek na válku. Celou minutu se
nemohl pohnout, když uviděl zmasakrované ostatky svojí sestry, její chůvy a
svého synovce. Někdo je roztrhal na kusy a snažil se to udělat tak, aby to
vypadalo, že to udělalo nějaké zvíře. Ale on byl vojákem dost dlouho na to, aby
poznal lidskou brutalitu, když se s ní setkal. Zvířata by neodešla a
nenechala tohle za sebou.
Tváře
mu zkrápěly slzy, zatímco stál ztuhle ve dveřích. Kdo mohl udělat něco
takového? Ale víc než to, jak se tohle mohlo stát s ním a Acheronem ve
vedlejších pokojích?
A
kde byla její stráž?
Proč
nemohl být jeho pitomý bratr tady a bojovat za sestru, která ho nadevše
milovala? I když ho nenáviděla, Styxx by dal život, aby ochránil ji a dítě. Jak
to, že je Acheron neslyšel? Jeho pokoj byl přímo tady. Určitě křičela a volala
o pomoc.
Zachvátila
ho vina za to, že ji neslyšel. Jak jsem
tohle mohl prospat? Nikdy v noci nespal. Nikdy. Proč se v noci
neplížil po chodbách, jak měl ve zvyku, když byl dítě?
K čertu
s vámi, bohové... k čertu s vámi!
„Styxxi?“
Vůbec
na otcův hlas nereagoval. Byl úplně ochromený emocemi, které ho rvaly na kusy.
Obrazy bitev a vojáků takhle roztrhaných na kusy.
Ale
oni nebyli jeho bezbrannou, křehkou sestrou a jejím malým synkem.
Otec
vykřikl utrpením, když je uviděl. Proběhl kolem Styxxe, vzal její ostatky do
náruče a kolébal ji, jako by byla dítě. „Co jsi to udělal? Jak jsi mohl!“
Styxx
při tom obvinění klopýtl vzad. Zalapal po dechu. „Myslíš si, že jsem to udělal
já?“
„Jsi
voják. Pobodala tě.“
A?
„Ale
já jsem se za to své vlastní sestře nepomstil. Drazí bohové, tohle si o mě
vážně myslíš?“
Otec
neodpověděl, jen naříkal a kolébal ji. Jeho výkřiky byly dost hlasité na to,
aby probudily mrtvé. Přesto bratr nepřišel.
Zmatený
Styxx ho šel najít.
Rozrazil
dveře Acheronova pokoje a viděl bratra mžourat v posteli, jako by se právě
probudil. „Ne tak nahlas,“ zašeptal.
Ne-kurva-uvěřitelné.
Ryssa byla zavražděna jen kousek odsud, zatímco tu Acheron ležel opilý a
neochránil ji. Vztek a jeho vlastní vina nad skutečností, že byl taky mimo, mu
rvaly srdce na kusy. Byl mimo, protože ho bodla a pokusila se ho zabít.
Ale
Acheron...
On
byl tím, koho milovala. Tím, komu věřila. Proč s ní nebyl a neutěšoval ji,
zatímco odsuzovala Styxxe? Proč ji Acheron minulou noc nechal o samotě?
Ještě
horší byla skutečnost, že zemřela s nenávistí k němu, a on už jí
nikdy nebude schopný všechno vysvětlit. Nikdy nebude mít šanci to napravit.
Styxx
toužil po krvi kvůli nespravedlnosti toho všeho. Popadl bratra pod krkem.
Strčil Acherona zpátky na postel a obkročmo se na něj posadil. „Jsi opilý?“
Acheron
zavrtěl hlavou. Ale bylo bolestně zřejmé, že je Acheron pořád pod vlivem. Táhlo
to z něj.
Styxx
zamrkal smutkem, vinou a vztekem a praštil ho. Zvedl truhličku s bylinami
ze stolku vedle postele a hodil je Acheronovi do tváře. „Ty bezcenná kurvo.
Ležel jsi tady zdrogovaný a opilý, zatímco vraždili moji sestru!“
Styxx
ho bil znovu a znovu. Ale nebyl to Acheron, koho ve skutečnosti mlátil. Byl to
on sám a on to dobře věděl. Obviňování bratra bylo stejné jako to, které
v hlavě směřoval na sebe.
Jak jsem jí to
mohl udělat?
Protože jsem
taky bezcenná kurva...
Acheron
ho odstrčil. „Co jsi to říkal?“
Styxx
na něj zíral. „Ryssa je mrtvá, ty bastarde!“
Úplně
nahý Acheron vyskočil z postele a potácel se chodbou k Ryssiným
pokojům.
Styxx
ho s tříštícím se srdcem a roztřesenými emocemi následoval.
Acheron
před postelí padl na kolena a zařval utrpením. „Slyšel jsem je,“ zašeptal.
Styxx
sebou s krvácejícím bokem trhl, když jeho vidění zastřel další vztek. Proč jsi něco neudělal? Proč, Acherone?
Pak
v hlavě uslyšel Acheronovy myšlenky. K čertu
s tebou, Artemis! Mám moc bohů a nemohl jsem zachránit dva lidi, které
miluji ze všech nejvíc. Kvůli tobě, děvko!
A slyšel jsem
je. Slyšel jsem, jak Ryssa volá o pomoc. Apollodorus křičel, abych za ním
přišel...
Ta
slova explodovala ve Styxxově srdci a mysli. Acheron je slyšel a nic neudělal.
Nic!
Prosili
ho o pomoc... Jak jen mohl?
Styxx,
který to nedokázal vydržet, ho kopl do žeber a srazil ho na bok. Ignoroval
bolest, kterou to způsobilo jemu a šlápl Acheronovi na břicho. Ale nebylo to
dost. Ani to nezačalo zmírňovat utrpení uvnitř něj. Zavrčel, obkročmo si na
Acherona sedl a začal tlouct jeho hlavou o kamennou podlahu, pořád dokola,
dokud se mu nerozmazalo vidění. „Proč jsi to nebyl ty, ty bezcenný červe!“
Pak
by oni oba byli mrtví a Ryssa by žila.
Acheron
zařval a odstrčil ze sebe Styxxe. Styxx ležel na zemi, kde se mu roztrhly stehy
a on začal znovu krvácet.
Náhle
v pokoji explodovalo jasné světlo. Styxx odvrátil pohled a Acheron zvedl
ruku, aby si zaštítil oči.
Objevil
se před nimi Apollo. V místnosti se udělalo absolutní ticho, zatímco se
bůh pomalu rozhlížel kolem a zastavoval se na každém krvavém detailu. Dokonce i
otec přestal naříkat v očekávání bohovy reakce.
Řecký
bůh nepromluvil, když uviděl mrtvou Ryssu ležící v otcově náruči a
bezduché tělíčko svého syna v náručí jeho zavražděné chůvy.
„Kdo
to udělal?“ dožadoval se odpovědi přes zaťaté zuby Apollo.
Styxxe
v očích pálily slzy, když ukázal na Acherona, zatímco mu v hlavě
zněly bratrovy myšlenky. „On je nechal zemřít.“
Apollo
se obrátil k jeho bratrovi a praštil ho pěstí tak tvrdě, že ta rána
Acherona zvedla ze země a praštila jím o zeď deset stop nad podlahou. Pak
dopadl na zem.
Styxx
padl k zemi, když fyzická bolest přehlušila jeho duševní utrpení. Bolelo
to tak strašně, že nemohl dýchat. Z rány se mu vyřinula další krev.
Apollo
popadl Acherona za vlasy a trhl mu hlavou. Jeho bratr se s bohem snažil
bojovat, ale Styxx ze zkušenosti věděl, že je to marné, pokud nejste vážně
dobře vytrénovaní. Apollo byl o tolik silnější, že jste nemohli dělat nic
jiného, než krvácet.
I
přesto chtěl Styxx Acheronovi pomoct s Olympanem, který jejich sestru
nikdy nemiloval, bojovat, ale nemohl se pohnout. Měl pocit jako by měl každou
kost v těle zlomenou.
Bůh
jeho bratra praštil. V obou jejich nosech explodovala bolest, když byly
zlomeny. Rty jim zalila krev. Bůh šel po Acheronovi se stejně bezohlednou
zuřivostí, kterou ukázal, když na Styxxe po bitvě poprvé zaútočil. Nebylo jak
se bránit Apollově útoku. Acheron byl stejně bezmocný jako Styxx.
„Artemis!“
vykřikl Acheron.
„Neopovažuj
se vyslovit jméno mé sestry, ty špinavá kurvo!“ Apollo si od pasu vytrhl dýku a
popadl Acheronův jazyk. Pak ho uřízl.
Styxx
se dusil krví, když přišel i o svůj. Z očí mu tekly slzy, když se ho
zmocnila nepředstavitelná bolest. Zemřeme.
Apollo
je nenechá naživu. A on věděl, že to nebude proto, že by bůh miloval Ryssu.
Bude to proto, že tohle vnímal, jako by mu někdo dal políček.
Stejně
jako jejich otec.
Styxx
zpanikařil, když si uvědomil, že už nikdy neuvidí Bethany. Už nikdy nevdechne
překrásnou vůni jejího těla. Nebude tam, až se narodí jeho syn.
Nedokážu říct
sbohem.
Acheron
se snažil odplazit od Apolla. Ale ten ho popadl pod krkem a sevřel ho tak
pevně, že mu do kůže vypálil otisk svojí ruky.
Styxx
vyklenul záda, když to ucítil na vlastní kůži.
„Akri!
Ne!“ Náhle se tam objevil démon a skočil na Apolla. S tmavými křídly a
vířící kůží odkopla boha od Acherona a postavila se mezi ně.
„Jdi
mi z cesty, démone,“ dožadoval se Apollo.
Její
odpovědí byl útok na boha. Ti dva začali kroužit ve víru světla a peří, jak se
snažili jeden druhého zasáhnout.
Styxx
bojoval s bezvědomím. Nechtěl zemřít. Ne takhle. A ne teď, když ho Bethany
potřebovala nejvíc.
Byla
by zničená. Nechtěl ji opustit obtěžkanou nenarozeným dítětem, když věděl,
že nikdy svého syna neuvidí. Nejvíc je ale nechtěl nechat nechráněné v tak
brutálním světě, který žádnému z nich nikdy neprojevil milosrdenství.
Prosím, nenech
mě zemřít...
Ne
kvůli němu, ale kvůli nim. Musí žít.
Styxx
se pokusil vstát, aby se mohl připojit k boji, zatímco se Acheron plazil
k místu, kam dopadl bohův nůž.
Apollo
zasáhl Styxxe koulí energie.
Acheron
popadl nůž a otočil se k bojujícím. Ve chvíli, kdy se ho dotkl, začala
čepel nože zářit. Bratr se k nim vrhl.
Styxx
se zvedl na nohy ve chvíli, kdy Acheron dorazil k Apollovi. Bůh odrazil
démona na Acherona a nabodl ji na nůž v Acheronových rukou. Démonka
s vytřeštěnýma očima pohlédla na nůž, a odpotácela se pryč s malým
výkřikem bolesti.
Acheron
ji zachytil, když se pokoušela popadnout dech.
Zvedla
zakrvácenou ruku a položila mu ji na tvář. „Apollymi tě miluje,“ zašeptala
charontsky – jazykem, kterému Styxx nějak rozuměl, ačkoliv ho nikdy předtím
neslyšel. „Chraň svou matku, Apostolosi. Buď silný pro ni a pro mě...“ A pak jí
z očí vyprchalo světlo, když její tělo opustil poslední výdech.
Acheron
zaklonil hlavu a přiškrceně vydechl. Popadl nůž a otočil se k Apollovi.
Apollo
chytil bratra za ruku a vyrval mu z ní nůž. Bůh chytil bratra pod krkem a
hodil ho na zem. Acheron ho odkopl a překulil se na bok.
Styxx
ucítil v místnosti přítomnost dalšího Olympana. Očekával Athénu, proto byl
ohromený, když uviděl Artemisskrytou ve stínech.
Ta
děvka, která si pohrávala s jeho bratrem, se za něj nepostavila, dokonce
ani teď.
Věděl,
že kdyby tady byla Bethany, bojovala by za ně za oba. Za něj i za Acherona.
Nikdy by nedokázala stát stranou a tohle sledovat.
Je mi to líto,
Acherone. Artemidiny
myšlenky ho odpuzovaly.
Navzdory
všemu, co se stalo, si jeho bratr zasloužil víc než tuhle zradu. Stejně jako si
Styxx zasloužil vidět narození svého syna.
Acheron
natáhl ruku k jediné ženě, o které Styxx věděl, že jeho bratr kdy miloval.
Zakroutila
hlavou tiché ne a ustoupila.
Och, děvko, ty
buď ráda, že nemůžu bojovat. Za tohle by Artemis podřízl krk, kdyby
se k ní dostal.
Nikdo
si nezaslouží být takhle rozdrcen a odmítnut. Ne ženou, kterou milují. Je to
víc než kruté.
Díky
jejímu činu Styxx věděl, že je oba odsoudila k smrti. Sledoval, jak jde
smrt po jeho bratrovi, když se Acheron převalil na záda ve stejnou chvíli, kdy
se před ním objevil Apollo. Acheron se bezstarostně setkal s bohovým
rozzuřeným pohledem a neudělal žádný pohyb, kterým by se ochránil.
Styxx
se k nim vrhl, uklouzl ale po krvi a upadl.
Apollo
vztekle zavrčel a zabořil dýku hluboko do Acheronova srdce, pak jí táhl směrem
k jeho pupku.
Styxxe
zachvátila neskutečná agónie, když bůh pomalu a metodicky kuchal jeho bratra na
podlaze, ne víc než tři stopy od Ryssina těla. Jeho vlastní tělo zaregistrovalo
každé brutální říznutí a tažení čepele.
Jak
se Styxxovo vidění rozpíjelo, patřila jeho poslední myšlenka dni, kdy mu
Bethany řekla, že je těhotná, a štěstí, které cítil v tu dokonalou chvíli,
kdy si položil tvář na její břicho a ucítil ve vlasech její něžný dotek.
Je mi to strašně
líto, Beth. Měl jsem být mužem, kterým sis zasloužila, abych byl.
Tekly
mu slzy, když světlo a bolest začaly naposledy mizet.
:-((((.....dakujem za preklad ....
OdpovědětVymazatDakujem :'-( GabiM
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !
OdpovědětVymazatach...jo Děkuju za překlad a korekci další kapitolky.
OdpovědětVymazatDěkuju. Asi budu brečet......
OdpovědětVymazatDakujem.
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad... :(
OdpovědětVymazatDakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatDiky za preklad
OdpovědětVymazatDakujem za preklad.
OdpovědětVymazatĎakujem, ďakujem a ešte raz ďakujem za preklad.
OdpovědětVymazatSuper číst to z pohledu Styxxe! Díky moc
OdpovědětVymazat