úterý 14. října 2014

Styxx - 6. duben 9527 př. n. l.



Styxx zakroutil hlavou nad prstenem, který mu klenotník právě předváděl. „Příliš malý kámen.“
„Tohle je ten pravý.“
Styxx se podíval na Galenův výběr, který se zdál v Galenově masivní mozolnaté tlapě droboučký. I tak byl ale mnohem větší než ten, který si prohlížel on sám. Na Bethanině jemné ručce by byl příliš velký. Kámen jasně zářil nebeskou modří, i přes slabé světlo v obchodě. „Co je to za kámen?“
Klenotník se souhlasně usmál. „Safír, výsosti. Symbolizuje čistotu, a také je považován za ochranu před zlými myšlenkami a přáními.“

Styxx na Galena kývl. „Máš pravdu. Je pro ni dokonalý.“ Znovu se podíval na obchodníka. „Vezmu si tenhle.“
Zatímco ho obchodník odešel zabalit, Galen se zasmál. „Dva muži vybírající snubní prsten to je jako dvě ženské nakupující meče. Oba jsme mimo oblast svého zájmu. Další věc, kterou si uvědomíš, bude to, že nakupujeme šaty a spoďáry.“
Styxx si odfrkl. Oba svými nekonečnými otázkami a komentáři obchodníka pobavili. „Prostě doufejme, že to bude kluk. Po téhle parodii už ani nechci uvažovat o tom, že bych se pokoušel nakoupit pro dceru.“
Galenův smích byl hluboký a srdečný. „Není to tak zlé, no vážně. Docela si to užívám, a na rozdíl od chlapců, tě dcery nikdy neváhají obejmout a políbit na tvou starou vousatou tvář. Pro dceru toho mluví hodně. Ale stejně tak toho hodně mluví i pro syna. Ať tak nebo tak, jsem si jistý, že budeš šťastný.“
On si tím byla jistý také.
Klenotník se vrátil s jejich nákupem. Styxx ho pečlivě zastrčil do váčku, který nosil.
Opustil obchod a zamířil k domovu, pak se ale zarazil s Galenem po boku. „Je prsten dost?“
„Pro tvoji Bethany? Ano, chlapče. Ona chce jenom tebe.“
Přesto si pořád nebyl jistý. Podíval se na konec ulice. „Prostě se mi to zdá bezvýznamné v porovnání s tím, co k ní cítím. Snad bych měl -“
Galen ho strčil zpátky do obchodu a přerušil ho tak uprostřed věty. Podrážděně otevřel ústa, aby na Galena vyštěkl, když si uvědomil, že má na noze něco teplého a mokrého. Něco jasně červeného.
Krev.
Srdce se mu prudce rozbušilo. Styxx si Galena přitiskl k boku, když se starý muž zapotácel. „Galene?“ vykřikl a držel ho v náruči, zatímco se Galen snažil dýchat.
Někdo mu natrhl stehenní tepnu. Rána byla hluboká a rozeklaná, stříkala z ní všude krev.
Ne!
Kdo by se opovážil?
„Přiveďte někdo doktora!“ vykřikl Styxx, zatímco se svým učitelem v náručí klesal k zemi. „Vydrž, Galene.“ Snažil se seč mohl, aby krev zastavil. Ale bylo to nemožné.
Pořád proudila další a další bez ohledu na to, jak moc se ji snažil zastavit.
Galenovy šedé oči se upřely do jejich, když se starý muž usmál a poklepal ho po jeho krví zalitých rukou. „Takhle by to mělo být, chlapče.“
„Jak by co mělo být?“
Těžce polkl. „Žádný muž by neměl přežít svého syna. Natož tak třikrát za jediný život. Tentokrát jsem viděl vrahovu čepel a skončilo to tak, jak mělo.“ Dotkl se Styxxovy tváře. „Můj milovaný syn byl ochráněn před zraněním.“
Styxxe oslepily slzy, zatímco polykal vzlyky. „Neumírej mi, Galene! Slyšíš mě? To je rozkaz! Nesmíš mi zemřít... prosím... prosím, neopouštěj mě.“
Galen si olízl rty. „Nemohl bych tě milovat víc ani být šťastnější, ani kdybych tě sám zplodil. Bylo mi největší ctí s tebou bojovat, Styxxi. Učit a chránit tě doma i v bitvě. Jsi ten největší hrdina, kterého Didymos kdy zrodil. A já bych si nemohl přát lepšího syna... kvůli tobě je mé srdce hrdé na ten čas...“
Sledoval, jak mizí světlo z Galenových šedých očí. Ochabl mu v náručí.
Styxx nemohl dýchat, když mu po tvářích stékaly slzy. Vyzkoušel všechno, co dokázal vymyslet, ale nebylo to k ničemu.
Galen byl mrtvý.
A bylo to jeho vina. Měl ho ochránit. Proč nedával pozor? Proč?
Bylo to tak nespravedlivé.
„K čertu s vámi, bohové! K čertu s vámi se všemi!“ Vzlykal a tiskl si Galena k hrudi.
Já nemůžu zemřít... proč ses do toho pletl, starochu? Proč?
Kdyby zasáhla vrahova čepel jeho, bolelo by to. Ale uzdravil by se. Proč tohle tajemství Galenovi nikdy neprozradil?
Teď bylo příliš pozdě.
Co jsem to udělal?
Zabil jediného otce, kterého kdy poznal. Styxx sám sebe nenáviděl vším, co měl, zatímco kolébal svého učitele v náručí a jeho srdce se tříštilo na kusy.
„Proč, Galene? zašeptal do Galenovy prošedivělé tváře. „Proč jsi tohle udělal pro někoho tak bezcenného jako jsem já?“ Ale věděl to. Galen ho miloval. Ať už k tomu měl ten starý muž jakýkoliv hloupý důvod.
„Výsosti?“
Styxx vzhlédl a všiml si, že nad nimi stojí lékař. „Jdeš pozdě.“ I tak položil Galena na zem, aby ho ten muž mohl prohlédnout.
Po několika minutách si doktor pozvdechl. „Je mi to líto, výsosti. „Přivedu -“
„Ne. Postarám se o něj.“ Styxx Galena zvedl a odnesl ho v náručí do paláce.
Když vstoupil do haly, otec vylezl ze studovny a zamračil se na něj. „Co je to?“
Styxx s ním nemluvil. Nemohl. Místo toho odnesl Galena do svého pokoje, aby se postaral o poslední přípravy.


***

Bethany přiběhla k paláci s Dynatosem před sebou. Dokonce i teď slyšela smích svého praděda, se kterým oznamoval atlantským bohům Galenovu smrt. Sice prý minuli prince Kokota, ale dostali toho starého bastarda, který byl s ním.
Styxx musí být úplně zničený.
Dveře se otevřely a ona vstoupila dovnitř.
„Mohu vám nějak pomoci?“
Zadržela Dynatose, aby nikoho nezranil nebo nevyděsil, a zarazila se při zvuku hlasu služebníka, kterého měla po své pravici. „Přišla jsem za princem Styxxem. Prosím, odveďte mě k němu.“
Sluha ji začal vést, ale zarazil je ostrý ženský hlas.
„Co to děláš?“
„Princ má návštěvu.“
„Ne, nemá. Princ nepřijímá prosté občany v našich soukromých pokojích... pouze v trůnním sále v určených dnech.“
Bethany při Ryssině povýšeném tónu ztuhla. Cítila, jak se vzduch pohnul, když se princezna postavila před ni.
„A pro příště, my nenecháváme děvky vstupovat hlavními dveřmi. Vlastně nemají povolení vstupovat vůbec.“
Bethany nedokázala reagovat mile. Vyklenula obočí: „A kde tedy budete žít?“
Ryssa ostře nasála dech. „Víš, s kým mluvíš?“
„Předpokládám, že se Styxxovou sestrou.“
„Máš říkat princ, prosťačko, a princezna, když mluvíš o mně.“
Bethany se začala protahovat kolem ní, ale Ryssa ji popadla za paži a zaryla nehty do Bethaniny kůže.
„Neslyšela jsi mě?“
Bethany držela Dynatose zpátky, zatímco vztekle vrčel na princeznu. „Slyšela jsem tě a je mi to fuk. Styxx mě potřebuje.“
„Vypadni odsud, než tě nechám za tvou nestydatost zmrskat. Můj bratr má spousty děvek. Vůbec nevím, která z nich jsi, ale je mi to jedno. Nenechám mu přivádět jeho děvky pod tou samou střechou, kde můj syn... syn boha Apolla... stráže! Vyhoďte tohle smetí na ulici, kam patří.“
Dynatos začas štěkat a vrčet.
Bethany mu zabořila ruku do srsti ve snaze ho uklidnit. „Přísahám, čubko, že se vrátím a ty tohohle budeš velice litovat.“
Ryssa po ní vystartovala, ale Dynatos ji k ní nepustil.
Bez dalšího slova Bethany odešla.


***


Styxx se zamračil, když zaslechl cosi, co znělo jako psí štěkot v hale. Opustil svůj pokoj a šel to zkontrolovat.
Ryssa stoupala po schodech příšerně naštvaná.
„Slyšel jsem dole psa?“
Hodila po něj úšklebkem, který by mu dokázal servat maso z kostí. „Ano, tvoje núbijská děvka tě sem přišla navštívit a já jsem ji vyhodila.“
Jeho zrak zastřel vztek, když se hnal kolem sestry, aby šel najít Bethany. Prolétl dveřmi a prohlížel si dav na ulici, jenže tam nebyla ani známka po ní nebo po Dynatosovi.
K čertu s tebou, Rysso. Ty sobecká čubko.
Přesto za ním Bethany přišla. To samo o sobě znamenalo všechno.
Rozzuřený a se zlomeným srdcem se vrátil dovnitř, kde na vrcholu schodiště stála Ryssa.
„Příště řekni svým děvkám, že nejsou v paláci vítané. A pro dobro bohů, vykoupej se. Jsi nechutný.“
Styxx ji ignoroval, když ji míjel.
„Slyšel jsi mě?“
Chtěl ji ignorovat i nadále, ale už toho měl dost. „Bethany je moje snoubenka, ty pitomá kozo. Není Núbijka, ale Egypťanka. A já mám dost toho, že ji urážíš. Takže mi bohové pomáhej, ale jestli proti ní řekneš ještě jediné další slovo, pošlu tě do vyhnanství.“
Pokusila se ho udeřit, ale chytil ji za zápěstí. „Jak myslíš, že se Apollo postaví ke tvému chování vůči mně, když mu o tomhle řeknu?“
„To nevím, ale zeptám se ho, až se po mě zase příště bude sápat.“
„Jak se ho opovažuješ očerňovat!“
„Jdi do prdele, Rysso.“ Pustil její ruku a šel zpátky tam, kde připravoval Galenovo tělo.
Sám.
Už vyslal posla k Antigoně, aby sem přivedl ji a její rodinu na pohřeb. A i když úkol přípravy těla většinou připadával ženám a kněžím, nechtěl, aby se poblíž Galena potloukal někdo, kdo ho nectí a nemiluje. Strašně moc mu toho dlužil.
Ale bylo těžké tady být. Dělat to.
Utrpení a lítost se mísily s jeho smutkem, až nemohl dýchat. Zavřel dveře do svého pokoje a šel to dokončit.


***

„Maahesi?“ zavolala Bethany, když vstoupila do zlatem bohatě zdobeného chrámu svého bratrance v Thébách.
Objevil se před ní se svými tmavými vlasy úplně překrytými faraonskou korunou Pšent a jasně zelenýma zářivýma očima, ještě předtím, než dozněla poslední slabika jeho jména. Úsměv z jeho tváře zmizel ve chvíli, kdy si všiml, jak je naštvaná. „Zlato, co se děje?“ Se svými téměř dvěma metry byl obrovský. O hodný kus ji převyšoval, přesto se k ní vždycky choval jako mazlivé štěně.
Bethany zadržela slzy. „Potřebuji čtyřiadvacet největších, nejsilnějších a nejděsivějších mužů z tvé armády jako můj konvoj do Řecka.“
Povytáhl obočí obarvené uhlem. „Jdeme do války?“ zeptal se nadějeplně.
Jako egyptský bůh války až příliš často toužil po boji.
„Ne,“ řekla vztekle, když ji do mysli pronikla hrůza z toho, co se právě událo v Didymosu. Byla naštvaná, ublížená, smutná a rozpačitá. „Přítel je mrtvý a ta čubka mi nechce dovolit jít za Styxxem. Chci ji vyděsit a ukázat jim, že nejsem smetí, které by mohli vyhodit!“
Maahes se zamračil, když se pokoušel najít smysl v jejím kvapném proslovu. „Cože?“
„Nic.“ Zhluboka se nadechla. „Prosím... potřebuji hned teď ten nejpůsobivější konvoj, který můžeš shromáždit.“
„Pro mého drahouška cokoliv. Chceš i slony?“
I přes bolest se zasmála, když si představila, jak by se Ryssa tvářila, kdyby na nich vjeli do města. „Ne, přijedeme na člunu.“
„Sloni ho můžou nést nebo s ním přiletět.“
A proto svého bratrance tolik milovala. Maahes byl vždycky poklad.
„Trošku víc věrohodnosti a decentnosti, prosím.“
Políbil ji na čelo. „Dobře, zlato. Jak rychle to chceš?“
„Dvacet minut?“
„Dobře. Sejdeme se v loděnici.“
„Děkuji.“ Bethany ho políbila na tvář a pak vyrazila do chrámu své tety Ma’at. Pro kněží neviditelná kráčela podél posvátné jižní zdi do předpokoje, aniž by o tom oni věděli. To tady její teta shromažďovala některé ze svých nejvybranějších předmětů.
„Teto Ma’at?“
Její teta se objevila dokonce ještě rychleji než Maahes. „Dítě, ty jsi těhotná!“
Bethany se přikrčila, pak si přitiskla prsty na rty, aby tetu umlčela. „Neříkej to otci ani nikomu jinému, prosím.“
„Nikdy.“ Ma’at byla přesně tak drobná a delikátní jako byl Maahes obrovský. Cvrnkla ji do nosu. „Tak statečná zase nejsem.“
Bethany se usmála a pak svou tetu kvůli její laskavosti objala. „Potřebuji pomoc. Můžu si půjčit tvoje nejpropracovanější šaty a šperky?“
Ma’at královsky vyklenula obočí. „Můžu se zeptat proč?“
„Abych udělala dojem na někoho, kdo ke mně byl velice hrubý. Jednala se mnou jako s prosťačkou a nazvala mě smetím!“
V jejích zelených očích zaplanul vztek. „V tom případě...“
Bethany hrdě zvedla bradu, když ji teta nastrojila do egyptské parády.
 Ma’at přivolala jasné bronzové zrcadlo, aby se na sebe mohla podívat. Teta se opřela o bok zrcadla, zatímco sledovala Bethany se spokojeným úsměvem. „Je to příliš?“
Bethany se navzdory své bolesti zasmála. Ma’at jí oblékla do černého oděvu a mušelínového šátku zdobeného zlatem uvázaného kolem boků, který na místě držel zlatem posázený šperk ve tvaru křídel. Její paže halil odpovídající mušelínový přehoz, který držely pásy zlata a tyrkysu. Její obrovský límec se zdobeným znakem anch byl zhotovený z korálů, perel, zlata a tyrkysu a ladil s náušnicemi. Ale její čelenka to byla dokonalost sama. Byla složitě tvarovaná a měla tvar velkého zlatého ptáka s jediným zlatým perem na její zadní části. Boky čelenky zdobily zlaté korálky, které jí spadaly dolů na ramena a dotýkaly se límce. Oči měla orámované linkami a úplně celá doslova přetékala bohatstvím Egypta.
V tomhle by ji nikdo prosťačkou nenazval.
„Je to perfektní.“
„Dobrá tedy. Ať už se chystáš na jakoukoliv neplechu, přeji ti hodně štěstí.“
„Děkuji.“ Políbila tetu na obě tváře a šla se podívat, jak pokračuje Maahes.
Ústa se jí zvlnila pomalu se šířícím úsměvem, když uviděla malou armádu, kterou sestavil. Obrovští svalnatí muži byli oblečení v krátkých suknicích z leopardích kůží. Měli drahokamy zdobené límce a ozdoby na kotnících. Dokonce jí přivedl osm svých vlastních lvů – svých domácích mazlíčků, kteří leželi vedle jejího zlatého sedátka.
Maahes na sobě měl složitou pokrývku hlavu a masku ve tvaru lví hlavy, která na svém vršku měla ureus. Jeho suknice byla zhotovena ze lví kůže a zlatých pruhů a na místě ji držel opasek. Stejně jako ten její byl i jeho límec obrovský a také byl celý pokrytý rubíny. Měl na sobě i odpovídající náramky na zápěstích a pažích.
Jeho oděv ji překvapil. „Ty jdeš taky?“ zeptala se.
„Přesně tak. Nikdo neurazí mou holčičku, aniž by to ode mě pěkně schytal.“
Zašklebila se na něj. „Žádné krveprolití.“
Hravě si skousl spodní ret. „Alespoň maličké. Prosím?“
„Maahesi...“
Našpulil ústa ještě víc. „Jedna oční bulva? Nebo varle? Prosím poskytni mi něco, Beth, miláčku.“
Rozesmála se a objala ho. „Prosím drž se zpátky, bratránku. Tohle je mírová mise.“
„Neříkej v mé přítomnosti to slovo na M prosím. Způsobuje mi ohromnou bolest.“
Potřásla hlavou a usadila se na člunu.
Maahes dal signál a všichni se přesunuli do místa kousek před Didymosem, aby se mohli s velkou pompou objevit v přístavu, aniž by je lidé podezřívali.
Jakmile přirazili, Maahes nařídil jeho mužům, aby vytáhli ze skladu propracovaná zlatá šperky posázená nosítka, aby ji mohli nést.
Ryssa dostane obrovskou lekci o dobrém vychování a Bethany doufala, že se jí ta čubka zalkne.


***

Styxx vyskočil, když někdo zabušil na dveře.
Byl vzteklý, že ho znovu ruší, když rozrazil dveře a našel tam stráž.
„Volá vás jeho veličenstvo, výsosti. Okamžitě.“
Chtěl tomu muži utrhnout hlavu, ale zastavil se. Nebyla to strážcova vina, že byl vyslán na tuhle pochůzku, a Styxx nechtěl dostat toho nevinného muže do problémů s jeho králem. Nicméně otec  bude reagovat na to, jak Styxx vypadá stejně jako Ryssa, jelikož Styxx byl pořád špinavý.
A pokrytý Galenovou krví.
Do prdele s tím...
Následoval strážce dolů, kde už na něj otec a Ryssa čekali v hale.
Jak se dalo čekat, otec se zamračil na jeho zkrvavené oblečení.
„Co je?“ zeptal se Styxx podrážděně.
Pro jednou otec jeho nedostatek respektu nekomentoval. „Máme tady vyslance z Egypta. Soudě podle zpráv si myslím, že by to mohla být Nefertari.“
Styxx si promnul čelo, zatímco se snažil přijít na to, co se to děje. „Proč by to měla být ona?“
Otec pokrčil rameny.
Styxx sklouzl podrážděným pohledem na Ryssu, která na něj byla pořád naštvaná kvůli Bethany, a pak se znovu podíval na otce. „Vážně se tím právě teď nechci zabývat.“
„Ty se nikdy nechceš zabývat svými povinnostmi,“ ušklíbla se Ryssa.
Otec ztuhl. „A později si promluvíme o tom, co jsi předtím řekl své sestře.“
To je mi vážně jedno.
Styxx si založil ruce na hrudi a držel se mezi dveřmi, zatímco jeho otec a sestra vyšli ven, aby přivítali působivý konvoj, který přicházel palácovými branami.
Ti lidé a nosítka byly tak obtěžkáni zlatem, že bylo těžké dívat se na ně přímo. Bylo tam pětadvacet mužů, kteří se shromáždili kolem jediné dokonale oblečené ženy. Šest obrovských Núbijců položilo nosítka dolů a muž oblečený jako lev z nich drobné ženě pomohl. Zavěsil si její ruku do ohbí lokte a vedl ji nahoru po schodech, zatímco je doprovázelo osm obřích lvů.
Když pár hrubě minul otce a Ryssu, Styxx konečně i přes bohaté oční linky a make-up poznal, kdo je ta žena.
„Bethany?“ vydechl a vyřítil se vpřed.
Pustila muže, který ji doprovázel. „Styxxi?“
Natáhl se po ní a přitáhl si ji do náruče. „Jsem to já, akribosi.“
Bethany se k němu pevně tiskla, zatímco je obklopili Maahes a jeho muži, aby všem zabránili se k nim přiblížit. Styxx se jí třásl v náručí a na krk jí dopadaly jeho slzy. Srdce se jí tříštilo nad ztrátou, kterou jak věděla, cítil. „Já vím, drahý. Je mi to s Galenem líto. Také jsem ho milovala.“
„Promiňte?“ dožadoval se král. „Co tohle je?“
Maahes hluboce zavrčel. „Nic co by se tě týkalo.“
„Víš ty vůbec, kdo já jsem?“
Maahes si hrubě odfrkl. „Nemám ponětí a vůbec se o to nestarám.“
„Ale možná by ses měl starat o nás.“
Styxx zvedl hlavu, když zaslechl Apollův zlostný hlas. K čertu, pomyslel si, tohle je ten tón, který má rezervovaný pro něj ve chvílích, kdy se bohu vzpíral. Olympan stál vedle Athény, a ani jeden z nich nevypadal šťastně.
Apollo zíral na Bethany a na muže, kteří byli s ní. „Co tady děláš, Maahesi?“
Muž ve lví masce nenuceně pokrčil rameny. „Jsme tu na mírové misi, abychom vzdali úctu padlému řeckému hrdinovi. Ale jestli chceš začít zlobit...“ sestoupil dolů k Apollovi. „Už je to nějakou chvíli, co jsem měl Řeka k večeři.“
Bethany položila ruku na Maahesovo rameno. „Prosím, ovládej se.“
Ukázal na Apolla a Athénu, jako by chtěl říct, že to oni jsou ten problém, ale pak s povzdechem ustoupil. „Dobře, Beth, moje milá. Ale zabíjíš mě.“
Athéna obešla svého bratra, aby si promluvila s Bethany. „Proč jsi opravdu tady?“
Bethany položila ruku na Styxxovu paži. „Kvůli Styxxovi, který dnes zažil krutou tragédii. Snažila jsem se přijít už dřív a byla jsem velice hrubě uražena a odmítnuta vpustit do paláce Apollovou děvkou. Vy všichni máte obrovské štěstí, že nechci její krev za veřejné ponížení, kterého se na mě zlomyslně a úmyslně dopustila.
Maahes si zvedl masku a sklonil se k Bethany. „Ach, krev jsem čekal. Musím tu děvku potrestat za urážku, které se vůči tobě dopustila.“
Bethany se znovu dotkla jeho paže a zavrtěla hlavou. „Dnes žádná válka.“
Maahes se zašklebil v agónii. „Dobře, miláčku. Vážně, vážně tě miluji. Dnes jsem to dokázal. Příště mě raději vykuchej. Bude to méně bolestivé.“
Apollo vyrazil kupředu, ale Athéna ho popadla za paži a zavrtěla hlavou.
Athéna na Maahese a Bethany kývla. „Prosím, složte svůj hold. Jsme hluboce poctěni vaší přítomností a poctou jednomu z nás.“ Věnovala svému bratrovi ostrý pohled. „Dnes žádná válka nebude. Jen mír.“
Zmatený Styxx, který nechtěl způsobit na veřejnosti žádný další rozruch, vedl Bethany do paláce. Maahes, jeho muži a lvi je následovali.
Jakmile byli uvnitř a mimo doslech, Xerxes se otočil k Apollovi. „Kdo je to?“
Odpověděla mu Athéna. „Ten muž v masce je Maahes, Pán masakru. Je egyptským bohem války a slouží své matce Bastet a tetě Ma’at. Bet je všude známa jako Princezna Thébská. Jejím otcem je egyptský bůh Set, ztělesnění čirého zla a chaosu. Nositel války a bouří. A ona je světlem v jeho temnotě. Není absolutně nic, co by Set neudělal pro svou nejdražší dceru, své jediné dítě. Nemluvě o tom, že zbytek egyptského pantheonu je vůči ní stejně loajální a ochranářský.“
„Tohle je Styxxova Bethany?“ Xerxes se zamračil na Ryssu, která o krok ustoupila.
„Jak jsem to měla vědět, otče? Byla oblečená jako prosťačka.“
Apollo je ignoroval. „Co bychom měli udělat, sestro?“
„Bet věřím. Maahes... není záludný, jen krvežíznivý. Miluje válku nadevše. Zůstaneme a ujistíme se, že odejdou bez nějakých problémů.“


***

Beth zadržela vzlyk, když si uvědomila, co Styxx až do jejího příjezdu dělal. „Nikdo ti s Galenem nepomohl?“
„Ne.“
Otevřela dveře a zavolala čtyři muže, aby šli převzít přípravu jeho těla. Styxx začal protestovat, ale položila mu prsty na rty.
„Jsi na tohle příliš smutný. Pojď, má lásko. Nech mě, ať se o tebe postarám.“
Políbil ji do dlaně. „Někdo by se měl starat o tebe.“
„Pst,“ vydechla a pak zašeptala,“ Maahes to neví, a nemůžeme riskovat a říct mu to dřív, než to řeknu otci.“
Styxx se zamračil na muže a bohatství, které čišelo z každého kousku jejich drahých látek a šperků, stejně jako z propracovanosti Bethanina oblečení. Dokonce i její sandály byly zhotovené ze zlata a zdobené korály, tyrkysem a perlami. Když říkala, že je její otec bohatý, značně jeho prostředky podhodnotila. „Kdo přesně je tvým otcem?“
Kousla se do rtu. „Nechtěla jsem, aby ses to dozvěděl takhle. Prosím slib mi, že na mě nebudeš naštvaný.“
„Nikdy bych na tebe nemohl být naštvaný.“
Přesto pořád váhala. „Otestujeme tuhle teorii, má lásko.“
Zamračil se nad strachem a rezervovaností v její tváři. Je to snad slavný faraon? „Beth... nebudu naštvaný. Slibuji.“
Přitiskla své rty k sobě a položila mu obě ruce na tváře, aby cítila jeho výraz. „Mým otcem je bůh Set.“
Celou minutu se Styxx nemohl nadechnout a cítil, že se kolem něj svírají stěny pokoje. Musel uznat, že to neviděl přicházet.
Přesně to, co potřeboval. Další bůh, který mu zničí život a bude na něj mít vztek.
Měl vědět, že...
Není divu, že se tolik bránila mu to říct nebo svolit k jejich setkání. Dcera boha.
Och, ne jen tak nějakého boha. Jednoho z těch nejvíc násilných, smrtících, krutých bohů, které si jen dokážete představit.
„Styxxi?“ Slzy v jejím hlase se do něj zařízly jako nůž. „Zlatíčko?“
Vzal ji za ruce a držel je, zatímco se pokoušel popadnout dech. Jeho tělem se prohánělo tolik emocí, že je nedokázal identifikovat. Vztek, zrada, strach, podráždění...
„Potřebuji chvilku, Beth.“
„Prosím, nezačni mě nenávidět. Skrývala jsem to z toho samého důvodu jako ty, a nechtěla jsem ti to říct, protože jsem věděla, jak se ohledně bohů cítíš... jak moc je nenávidíš. A můj otec je opravdu velký.“
Taky o něm bylo známo, že odřízl genitálie dalším bohům – svým vlastním bratrům – nemluvě o smrtelném muži, který by se opovážil spát s jeho milovanou dcerou. To, že Styxxova hlava skončí přibodnutá na zdi bylo to poslední, čeho by se měl teď bát.
Ale hrůza na její tváři, která vypovídala o tom, jak moc se bojí jeho reakce, ho přiměla cítit se úplně strašně.
Přitáhl si ji k sobě. „Necítím k tobě nenávist, Bethany. Nemůžu si to dovolit.“ Oči mu naplnily slzy a zacpaly hrdlo. „Jsi to jediné, co mi zbylo.“
„A proto jsem tady. Věděla jsem, že budeš osamělý a nemohla jsem to snést. Tvoje sestra mě nechtěla nechat vstoupit. Jediný způsob, jak kolem ní projít, který jsem dokázala vymyslet, bylo přivést mého bratrance a jeho jednotku, aby mi otevřeli brány.“
Vzal její hlavu do dlaní a přitiskl tvář k její. „Děkuji, že jsi přišla.“ Pak se trochu zasmál, když uviděl čtyři lvy, kteří kolem nich kroužili, zatímco další čtyři odpočívali na podlaze. „A já jsem ti koupil psa, aby tě chránil... no nejsem já hlupák?“
„Vůbec nejsi hloupý. Bylo to báječné a já Dyna zbožňuji.“
Ale nepotřebovala psa, aby ji chránil. O nich víc, než potřebovala jeho jako svého manžela.
A přesto byla tady, kvůli němu, a chtěla se s ním spojit navzdory svému odporu k manželství. Mohla by mít kteréhokoliv muže na světě. A on byl ten šťastný bastard, kterého chtěla.

Nikdy ji nemiloval víc. 

17 komentářů:

  1. Dakujem velmi pekne za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem. Naozaj sa po takejto peknej kapitole bojim dalsich katastrof.

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. ĎAKUJEM ZA PREKLAD A KOREKCI.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překládek

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad a korekturu! :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za dlouhý překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Dopadlo to lepšie, ako som čakala... Síce uvidíme, čo povie na jej mamičku :)
    Ďakujem za preklad :D

    OdpovědětVymazat