středa 15. října 2014

Styxx - 8. duben 9527 př. n. l.



Styxx pustil Bethaninu ruku, aby přivítal posly, kteří měli přivést Galenovu dceru. I když se s Antigonou nikdy nesetkal, měl pocit, jako by ji znal. Tmavé vlasy měla stažené z tváře, která byla přesně tak krásná, jak Galen tvrdil. Nesla v náruči svého nejmladšího synka, který měl rok, zatímco se kolem ní pohybovalo dalších šest dětí, dva chlapci a čtyři dívky ve věku od tří do osmi let. Její manžel nesl jejich nejmladší dceru v náručí.

Když byl Styxx ve válce, Antigona byla tím jediným, kdo mu psal osobní dopisy, aby se ho zeptala, jak se má a ujistila se, že její otec jí pro její vlastní dobro nelže o jeho zdraví. Styxx se s ní měl setkat už dřív. Ale hloupě si myslel, že má spoustu času. „Antigono?“
Když ho spatřila, oči se jí zalily slzami. „Princi Styxxi?“
Když se začala uklánět, zastavil ji. „Já jsem ten, kdo by se před tebou měl klanět, má paní. Je mi líto, že je pryč. Strašně moc vás všechny miloval.“
Stiskla mu dlaň, zatímco jí po tvářích stékaly slzy. „Děkuji, výsosti, upřímnou soustrast i vám. Můj otec vás miloval jako syna. Znala jsem ho. Nebyl z těch, který by to řekl. Ale pořád o vás mluvil, takže bylo zřejmé, jak moc pro něj znamenáte. Když náš Philip zemřel, světlo z jeho očí zmizelo a neobjevilo se tam, dokud jste ho neroznítil.“
Styxx si odkašlal. „A když byl se mnou, nemluvil o ničem jiném než o tobě a tvých dětech. Možná jsem mu vnesl světlo do očí, ale tys byla světlem jeho srdce a duše.“
Když zamířila pryč, nasměroval ji ke královskému trůnu. „Prosím posaď se ke mně při pohřbu.“
„Děkuji.“
Styxx pomohl jí a jejímu manželovi s dětmi. Poskytl jim ty nejvybranější místa a posadil se za ně s Bethany, která ho celou dobu držela za ruku. Dát Galenovi sbohem, bylo to nejtěžší, co kdy udělal. A když sledoval, jak oheň hoří, zmocnil se ho vztek. Bylo to nespravedlivé. Jestli si někdy nějaký člověk zasloužil zemřít ve vysokém věku ve své posteli, obklopený rodinou a svými milovanými, byl to Galen.
Ale ten byl mrtvý kvůli němu. Proč neviděl útočníka jako první?
Bethany položila ruku na Styxxovu tvář, když vycítila jeho náladu. Věděla, jak moc ho to bolí. Jak moc Galena miloval. Přesto zůstal silný a nic neřekl. Ale to, co ji vážně naštvalo, bylo to, že nikdo z jeho rodiny se tohohle nezúčastnil.
Ani jediný člen. Dokonce ani král, který poslal Galena do bitvy, aby si zachránil svou vlastní korunu.
Jak mohli nechat Styxxe samotného? Ale proč ji to vlastně překvapuje? Otec ho poslal do války, když byl jen o málo víc než dítě. Ryssa neměla ráda nikoho jiného než sebe, a o jeho bratrovi Bethany nevěděla vůbec nic – dokonce ani to, jak vypadá. I když ona vlastně ani o Acheronovi nic vědět nechtěla. Ne když dokázal nechat svého bratra trpět o samotě. Byl to čin obrovské krutosti.
Naprostý nedostatek ohledů. Nejen vůči Styxxovi, ale i vůči muži, který kdysi vedl armádu krále a bránil je, zatímco oni se poflakovali tady doma v luxusu zaplaceném Styxxovou a Galenovou krví a potem. Do dneška Styxx nemohl plně využívat svou pravou ruku od toho, jak mu ji řecký vrah přibodl k zemi dýkou.
Jak se opovažují.
Když obřad skončil, Styxx nechal Antigonu a její rodinu odvést do hostinských pokojů v paláci. Bethany s ním šla do jeho pokoje, kde beze slova proseděl v křesle celé hodiny. Pak začal přecházet sem a tam jako lev v kleci.
„Na co myslíš, Styxxi?“
Natáhla k němu ruku. „Bolí tě hlava? Chceš, aby tě hladila?“
Vzal ji za ruku, klekl dolů k jejím nohám a položil jí hlavu do klína. Pak si povzdechl, když mu začala projíždět rukama krátké blond vlasy. „Mám z toho všeho špatný pocit, Beth.“
„Jen jsi naštvaný kvůli Galenovi, a taky na to máš plné právo.“
„Ne, je v tom něco víc. Blíží se něco zlého. Cítím to celým svým tělem. Je to temné a nebezpečné, a touží to po krvi.“
Přejela mu rukou po tváři a po čelisti. „Měj víru, má lásko.“
„Nevím, jestli mi nějaká zbyla. Nevím, jestli ještě někdy nějakou budu mít.“ Zvedl hlavu a položil jí dlaň na bříško. „Jestli se něco stane tobě nebo dítěti, nevím, jestli to dokážu přežít.“
„Nic se nám nestane.“
Přesto se Styxx nedokázal zbavit svých příšerných snů. Pocitu, že ho sleduje čiré zlo.
Někdo kvůli němu zabil Galena a on neměl ani ponětí, kdo to byl. Mohl to být cizinec, některý člen jeho rodiny nebo ten bastard Apollo...
Ale nezáleželo na tom, kdo zasadil smrtelnou ránu. Vrah jde po něm.
Co když, v jejich touze mu ublížit, obrátí svůj pohled k Bethany? Jak by mohl sám se sebou žít, kdyby věděl, že mu kvůli ní ublížili? 

18 komentářů:

  1. Dakujem za dalsi preklad tejto casty :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další kapitolku...

    OdpovědětVymazat
  4. Já nevím, tahle knížka je úžasná i strašná zároveň, vždycky se těším, že to třeba bude trochu lepší, ale většinou to tak není, taky se dost bojím o to dítě, protože v téhle knížce už ani nevěřím, že by něco mohlo mít šťastný konec, díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Oj, já už asi tuším, kdo je jejich synem a teda... Jestli se moje podezření vyplní, tak to budu asi dlouho rozdýchávat. Protože jestli je to ten co myslím, tak chudák malá. Už tak si toho v životě dost vyžral a ještě tohle.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za vsetku preklady. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. ja sa už nemôžem dočkať konca, už chcem vedieť ako to celé dopadne a hlavne komu sa to dieťa narodí, som strašne zvedavá :) ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad a korekci :)

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat