čtvrtek 16. října 2014

Styxx - 9. květen 9527 př. n. l.



Na Katateros pršelo samotné trápení, zatímco Archon panikařil. Čekal, že jim Apostolos přijde zaklepat na dveře, jakmile nastane úsvit nového dne.
Naštěstí se mýlil.

Alespoň prozatím.
„Uklidni se,“ řekla mu Epithymia, zatímco se ostatní atlantští bohové tísnili v jejich hlavní síni a očekávali, že Apollymi každou chvíli unikne a zaútočí na ně. „Dnes ještě zletilosti nedosáhne. Nestane se tak, dokud nepřijde výročí jeho lidského narození. Pořád ještě máme několik týdnů na to, abychom ho našli.“
Archon zaklel. „Jen nepatrný odklad popravy. Je nezbytně nutné, abychom zabránili tomu, aby se to stalo!“
Bethany už toho měla dost. Neměla ponětí, kde Apostolosje, a upřímně řečeno, už ji to vlastně ani nezajímalo. Ta jediná věc, na které záleželo, bylo dítě uvnitř jejího těla, a snoubenec, kterého si chtěla vzít víc než cokoliv jiného. Nebyla tady, když Apollymi uvěznili, a bez urážky, vzhledem k tomu, co bohyni udělali, si zasloužili její hněv.
Ať si je Apollymi klidně dostane.
Jelikož už nemohla vystát argumenty Atlanťanů, přemístila se do chrámu své tety Ma’at v Thébách.
Ma’at se k ní s hřejivým úsměvem na její překrásné tváři okamžitě připojila. „Čemu vděčím za tuto radostnou návštěvu?“
Bethany se usmála a objala ji. „Chci tě požádat o laskavost.“
„Pro tebe cokoliv, to přece víš.“
Svými slovy se to chystala otestovat. „Udělej ze mě člověka.“
Ma’at ustoupila a přísně se zamračila. „Promiň. Cože?“
Bethany se dotkla svého břicha a myslela přitom na život, který nosila, a který tam rostl. „Chci být člověkem. Skončila jsem s politikařením a bordelem, který jde ruku v ruce s božstvím. Chci jen vychovávat svoje dítě a žít svůj život se Styxxem jako člověk, kterým je i on.“
„Ach, zlato, pořádně si to promysli. Jestli to uděláme, nebude cesty zpět.“
„Já vím, Mennie. Ale...“ Bethany se zarazila, když uvnitř sebe ucítila lehounký záchvěv. Bylo to...? Se širokým úsměvem zírala na tetu.
„Co je?“
Se smíchem vzala Ma’at za ruku a přitiskla si ji k břichu. „Právě jsem cítila, jak se můj syn pohnul!“
Ma’at se usmála, když to ucítila taky. „Och... je silný.“
„Stejně jako jeho otec.“
Ma’at vzala její tvář do dlaní a přísně se na ni zamračila. „Pořádně o tom přemýšlej, a já připravím sérum, které z tebe a tvého dítěte udělá lidi. Ale vážně, Bet’anyo. Dobře to zvaž. Bez své moci je nedokážeš ochránit, a právě ty ze všech bytostí znáš nebezpečí, která číhají na ty, kteří nemohou bojovat s bohy.“
Její teta měla pravdu, ale... „Tahle moc v sobě nese své vlastní prokletí. Dokud ji budu mít, budu rozervaná mezi tímhle pantheonem a pantheonem mé matky. Jen chci být se svým manželem a synkem. Nechci být zatahována do dramat, se kterými nemám nic společného.“
Ma’at přikývla. „Dobře, zlatíčko. Běž a sdílej tuhle chvíli se svým Styxxem.“
Bethany ji pevně objala a odešla, aby ho našla.


***

„Styxxi?“
Styxx tiše zaklel a napjal se, při zvuku otcova hlasu, který na něj zavolal, když sestoupil z hlavního schodiště. Co ten staroch chce?
Ačkoliv aby byl upřímný, jeho otec byl teď mnohem příjemnější, když věděl, že je Bethany bohatá princezna a polobohyně. Navíc si teď byl král bezpečně jistý tím, že Styxx není Ganymede ani neplodný.
„Otče?“
Král vzhlédl od svého stolu. „Neřekl jsi mi nic o svých svatebních plánech.“
Protože žádné nedělal. Cokoliv si bude jeho snoubenka přát, to udělá. „Bethany ji chce mít v Egyptě s její rodinou.“
„A tobě to nevadí?“
Styxx mu věnoval nevýrazný pohled. „Natřel bych si tělo na modro a postavil se do ohně, otče, kdyby mě o to požádala.“
Otec se ušklíbl. „Teď už vím, že jsi směšný. Přemýšlel jsem o tom, že bychom měli udělat tady doma alespoň malý obřad. Ať každý ví, že je tvůj dědic legitimní.“
„Nikdo nebude pochybovat o otcovství mého syna.“ Nejsem takový krutý bastard jako ty.
„Myslíš, že to je chlapec?“ zeptal se otec nadějně.
„Bethany mě o tom ujistila a já jejímu úsudku naprosto důvěřuji.“ Až na její duševní zdraví ohledně toho, že ho miluje a je ochotná přivdat se do téhle šílené rodiny. To nikdy nepochopí.
„Ani ti nemůžu říct, jak moc jsem na tebe pyšný, Styxxi.“
Pak jsi mi to měl říct, když na tom záleželo. Teď ho tahle slova jen otupují. Je k nim v nitru chladný. Už dávno nebyl ve věku, kdy by otce žádal v čemkoliv o svolení. Upřímně řečeno, už dlouho se o něj nestaral.
Styxx začíná nový život s Beth a jejich synem. Kromě toho mu na ničem jiném nezáleželo.
Jen chtěl, aby tu byl Galen a viděl to.
Ale, na rozdíl od své rodiny, on nebyl úplně bez srdce a chladný. „Díky, otče.“
Otec na něj kývl. „Jen počkej na svoje narozeniny. Mám v plánu úžasnou oslavu.“
Přesně to, co nechtěl. Nikdy v životě si neužil oslavu svého narození. Nejraději by na to úplně zapomněl.
Styxx si povzdechl, otočil se a v hale téměř vrazil do Ryssy. Zírala na něj.
„Co jsem udělal teď, skopová hlavo?“
„Vždycky mě musíš překonat, že? Nemůžeš nikomu dovolit mít jedinou věc lepší než ty.“
Zamračil se nad jejím neodůvodněným hněvem. „O čem to mluvíš?“
„Mám Apolla. Takže co ty? Rozběhneš se do dalšího pantheonu, abys získal dceru staršího a mocnějšího boha. A pak se s ní oženíš. Je to směšné, Styxxi. Vážně.“
Ano, vážně je. Ale ne z toho důvodu, který si myslí. „Proč na mě tak žárlíš?“
„Nežárlím na tebe. Je mi tě líto. Jsi ubohý.“ V očích jí zaplanula sžíravá nenávist. „A nemysli si, že nevím, jak jsi šel po Apollovi. Dokonce sis nechal udělat na záda jeho značku, abys přitáhl jeho pozornost.“
Chtěl ji začít opravovat, ale pak se zarazil. K čemu by to bylo? Ať už to mělo jakýkoliv důvod, vždycky ho bude očerňovat, ať už udělá cokoliv. Její srdce nikdy nebylo dost velké na to, aby milovala oba své bratry. A on věděl, proč byla naštvaná. Otec se zmínil o jeho narozeninách a v její mysli to začala poměřovat s těmi svými.
To bylo to, co ji přivádělo k šílenství.
„Princi Styxxi?“
Podíval se směrem k jejich služebné. „Ano, Dorcas?“
„Je tady princezna Bethany.“
Byl jí nezměrně vděčný za to, že se objevila. Nechal sestru zíral svým směrem, když zamířil tam, kde na něj v hlase čekala Beth. Měla na sobě svůj prostý šedý peplos a brala mu dech. Tím spíš, že se jí v pase začínal objevovat mírný oblouček.
Přešel k ní a položil jí dlaně na břicho, než ji políbil na tvář.
Ušklíbla se na něj. „Měla bych tě varovat, že můj snoubenec má divokou povahu a vládne mečem. Byl by vážně naštvaný, kdyby zjistil, že mě obtěžuje nějaký cizí muž.“
Styxx se jejímu škádlení zasmál. „Pak bychom se asi neměli...“ Zmlkl, když pod dlaněmi ucítil drobné chvění. „Je to -“
„Tvůj stejně divoký syn?“ Překryla jeho zjizvené dlaně svými. „To vskutku je, můj pane, a proto jsem přišla. Věděla jsem, že ho budeš chtít cítittaky.“
Roztáhl prsty a snažil se to zachytit znovu. Pak objal její břicho oběma rukama. „Kam šel?“
Posunula jeho levou ruku níž, aby cítil dítě.
„To je... wow... udělali jsme to?“
Usmála se na něj. „Udělali.“
Styxx si šťastně povzdechl a vzhlédl, protože cítil, že je někdo sleduje. Byli to Ryssa a Acheron. Oba na něj zírali, jako by je pomyšlení na jeho štěstí odpuzovalo. Díky Bethanině přítomnosti neslyšel v hlavě jejich nenávist. Mohl jen hádat, co zvrhlého mu přejí.
„Co se děje, lásko?“ zeptala se Bethl, když mu položila ruce na tvář, aby cítila jeho výraz.
„Nic.“ Odtrhl od nich pohled a zaměřil se na to jediné, co pro něj bylo důležité.
Z ničeho nic se mu z nosu spustila krev. Okamžitě ji pustil a ustoupil, aby ji nezakrvácel.
„Styxxi?“
„To je v pořádku, Beth. Jen další krvácení z nosu.“
„Myslela jsem, že to přestalo.“
„Není teď tak časté, ale ne... nepřestalo.“ Vzal ji za ruku a vedl ji nahoru po schodech.
Když dosáhli vrcholku schodiště, Acheron a Ryssa na něj dál zírali a odmítali jim uvolnit cestu. „Dovolte.“
Bethany zpomalila, když slyšela, že s někým mluví. „Kdo je tady?“
„Moje sestra a bratr.“
„Acheron?“ zarazila se. „Je mi potěšením se s tebou konečně setkat.“
Zamumlal cosi, co mohl být pozdrav, ale nebyla si tím jistá vzhledem k tomu, jak rychle od nich odešel.
„Musíš mému bratrovi prominout. Má se Styxxovými snoubenkami špatné zkušenosti.“ Pak Ryssa také ustoupila.
Ta slova ji ohromila. „Množné číslo?“
Styxx si povzdechl a vedl ji ke svému pokoji. „Ne, množné číslo ne. Jen jedna. Ten rok, co jsi byla pryč, mě otec zasnoubil s Nefertari.“
Oči se jí rozšířily vztekem. „Tys souhlasil?“
Krvácení z nosu se zhoršilo. „Opustila jsi mě, Beth. Neměl jsem tě jak kontaktovat, a nemyslel jsem si, že tě ještě někdy uvidím. Nikdy jsem se jí nedotkl, jen jednou jsme se krátce políbili ten den, kdy jsme se setkali.“
„Ach, dobře,“ odsekla. „Jen buď logický a obviňuj mě, proč ne, že?“ Uklidnila se a povzdychla. „A co se s ní stalo?“
„Vyhnal jsem ji.“ Alespoň mu všichni říkali, že to udělal.
„A tvůj bratra a ona?“
Vzal kapesník a přitiskl si ho k nosním dírkám. „Řekla, že se ji pokusil znásilnit.“
Bethany vyklenula obočí. „Udělal to?“
„O tom velice pochybuji. I když je Acheron osel, znásilňování žen nemá ve zvyku. Kromě toho je ještě méně společenský než já.“
Tiše hvízdla. „To je působivý výkon. Přísahala bych, že držíš rekord.“
Styxx popotáhl, aby se zbavil krve, zatímco kontroloval kapesník, než si ho znovu přiložil. „Kdyby ti to nevadilo, raději bych o svých sourozencích nemluvil.“ Posadil se a zaklonil hlavu.
Bethany k němu přešla. „Promiň, lásko. Nechtěla jsem tě ještě víc stresovat.“
Políbil ji do dlaně. „Upřímně? Ty jsi v mém životě ta jediná věc, která mě vůbec nestresuje.“

Ale jak tam tak seděl, měl v žaludku špatný pocit, že se Ryssa a Acheron pokusí udělat něco, čím by mu tohle zkazili. Oba byli pořád přesvědčení, že se pokusil zabít jejich otce a oba žili ve strachu z toho, že převezme trůn. Což nedávalo smysl vzhledem k tomu, že by jim rád přenechal celý palác, kdyby na něj navždycky přestali nenávistně zírat. 

19 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. cim dalej tym zaujimavejsie....ale uz to asi nebude dlho trvat...dakujem za preklad...

    OdpovědětVymazat
  3. díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad, budu si muset přečíst Acherona, tu část, kdy Apolliny přijde zničit svůj panteon, jestli tam bude něco o Bethany, jsem napnutá jak kšandy.

    OdpovědětVymazat
  6. och už sa to nejako ťahá :) už nech sa niečo radikálne stane, už chcem druhú časť už je to príliš dlhé :) vďaka za preklad teším sa na ďalší

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad. Tesim sa na pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. ted jsem četla Talona a na konci, jak bohyně paměti dává Styxxovi Ashovi vzpomínky, mě zarazilo, že řekla Styxxovi, že mu nechala pěkné vzpomínky na rodinu. To mu jako před tím vymazala pamět, nebo jsem to špatně pochopila? Děkuji za P a K

    OdpovědětVymazat
  14. díky za rychlé přidávání kapitolek :)

    OdpovědětVymazat