středa 19. listopadu 2014

Krvavá trojice - Kapitola 20


„Muži jsou unavení, Batuku.“ Na Vyana dorážel spánek, zatímco se převlékal do čistých džínů a vybledle modrého trička s knoflíky. Připravoval se na první noc hledání Kamene Ngak v Atlantě. Slunce zapadlo před pár minutami. „Potřebují si po pochodu džunglí a cestě zpátky sem odpočinout.“
Batuk z místa, kde si brousil meč, ani nevzhlédl. „Mohou spát, až se vrátíme domů. Do úplňku nezbývají ani dva dny a my nemáme ponětí, jakou ženu si ten kámen vybral. Nemůžeme odpočívat, dokud ji nenajdeme a nevezmeme si ho od ní.“

Dunící hudba otřásla zdí za Vyanem, když venku projelo auto. Běžný zvuk v této oblasti známé jako West End, kde našel tuhle rozpadající se budovu páchnoucí hůř, než čerstvé velbloudí lejno. V rozích se rozprostíraly pavučiny o velikosti závoje.
„Nesnáším ten hluk,“ zamručel Batuk. „Dva další dny strávené v tomto světě budou mučením. Musíme ten kámen najít. Naši průzkumníci by se měli brzy vrátit, i s Nočními slídily.“
Vyan na chvíli držel jazyk za zuby. Během cesty jednou Batuka a Tristana přistihl, jak spolu tajně mluví, což odstranilo veškeré pochybnosti, které měl ohledně toho, nakolik jakožto první důstojník v Batukových očích klesl.
Udělali mezi sebou to Alterantí monstrum a jeho vojevůdce další dohodu?
Vyan neviděl smysl v chození kolem horké kaše. Ne když zbývalo tak málo času. „Jaký je plán, až budeme mít Kámen Ngak? Odejdeme hned, nebo budeme s Beladory bojovat?“
Batukova tvář nebyla stvořena pro úsměv. V jeho očích se neodrazil. „Odejdeme, jakmile Tristan naplní svou část dohody.“
„Já myslel, že poslat nás domů byla ta dohoda.“
„Jakožto váš vůdce jsem se ujistil, že už nikdy nebudeme Beladorům vydaní na milost. Po našem návratu domů bude nás deset dostatečně silných, abychom dokázali porazit jakéhokoliv nepřítele. Poté už nebudeme mít žádného.“
Jeho vojevůdce mluvil pravdu, ale cosi za svými slovy skrýval. Vyan si to uchoval v mysli, s úmyslem znovu si tuhle chvíli později vybavit a zjistit, jestli dokáže odhalit lež skrytou uvnitř. Zachoval klidný tón, když se rozhodl mu sdělit to, co mu dělalo větší starosti. „Nejsem přesvědčen o tom, že Tristan dokáže kámen získat, aniž by té ženě ublížil.“
„Tristan ví, že by si kámen mohl zvolit jeho destrukci, pokud by ji zabil.“ Batukův tón nepatrně zakolísal - důvod myslet si, že tak jistý si nebyl.
Kdyby to neznamenalo ohrožení ženy, Vyan by si užíval sledování toho, jak Tristan platí za svou aroganci. „Možná nebude schopný mít pod kontrolou své činy nebo síly. To sérum nepůsobí spolehlivě. Snad proto, že je Alterant. Viděl jste, co se stalo cestou zpět sem, když-“
„—jsi ho vyprovokoval,“ dořekl Batuk. „Nemám obavy, pokud ho znovu nerozčílíš. Tristan se udrží pod kontrolou.“ Přešel k místu, kde muži hromadili zásoby, které našli.
Vyan si do boty schoval nůž jako doplněk k meči připevněnému k boku. Měl černý plášť pod kolena na jeho zakrytí.
Vstupní dveře do budovy se otevřely a Tristan prošel skrz. Ten domýšlivý bastard byl teď oblečený v tričku barvy tmavých mraků zastrčeném v elegantních pískově hnědých kalhotách podobných oblečení nošeném obchodníky, kteří po tomhle městě během dne pobíhali. Bílé zuby v příšeří zazářily, když se na Vyana usmál.
Úsměvem říkajícím, že ví něco, co Vyan netuší, a to vědomí mu dělá radost.
Vyan si všiml, že Tristanovy blond vlasy jsou kratší a vlhké. „Kde jsi byl?“
„Sprchoval jsem se a hledal jsem nějaké slušné oblečení, protože nemám v úmyslu oblíkat se… jako ty.“ Za výstřih měl zaháknuté tmavé sluneční brýle. Módní kryt očí, které pravděpodobně vzal z nějakého drahého obchodu, zatímco Vyan nosil pár vyřazených slunečních brýlí, co dříve našel.
Ale ty sloužily k ukrytí jeho dvojitých zorniček před veřejností. Tristan ty své nosil stejně, jako by se král vychloubal korunou.
„V mém čase byl oděv pouhou ochranou před živly.“ Vyan se dříve vykoupal v jezeře, než se převlékl do pohodlného oblečení, které mu bude chybět, až se vrátí do svého času. Možná si něco zabalí do brašny a vezme s sebou. Kdyby látka přežila cestu zpět časem, mohl by mu ten zvláštní oděv vydělat dost peněz.
„To, že se oblékáš jako pasák ovcí, je nejspíš ten důvod, proč, jak jsem slyšel, jsi s sebou neměl žádnou ženu, když jsi byl poslán pod Mount Meru. Ale hádám, že to mělo co do činění s tím, že ovcí bylo spousta a času tak málo…“
Vyana při připomínce ztráty jeho ženy píchlo u srdce, ale nikdy by Tristanovi nedal znát, že zasáhl citlivé místo. Namísto toho odpověděl na urážku urážkou. „Ano, byl jsem sám, když jsem byl pod tu horu poslán, což znamená, že jsem při tamním pobytu měl tolik ženské společnosti, kolik se mi zachtělo, jelikož ony chtěly pouze mužné muže. Měl jsem ti vysvětlit, že v mém čase nosil válečník oblečení pouze pro ochranu, ne aby se parádil jako pták. Krasavci, co trávili hodiny staráním se o svou tvář a oblečení, pomotali více hlav mladých mužů, než žen.“ Vyan se usmál, aby podtrhl svůj posměch.
Tristan se zarazil, oči mu zaplály jasně zelenou barvou. Rty se mu zkřivily nevyřčeným zavrčením. Škubl sebou, trhl hlavou na stranu. Jeho čelo vystoupilo s hlasitým lupnutím dopředu, čelist se mu rozšířila směrem dolů a ostré zuby se prodloužily.
„Tristane, přestaň!“ nařídil Batuk a hrnul se k místu, kde stáli.
Tristan zavrčel a zaťal ruce v pěst. Zkroutil krk, napínal svaly, zatímco jeho tvář popraskala a pokřivila se do rozeklaných ploch kůže nad zdeformovanými kostmi.
Batuk se otočil k Vyanovi. „Co jsi řekl?“
„Já? Nic. Pouze jsem mu složil kompliment týkající se toho, jak pěkně vypadá.“ Vyan si založil ruce na prsou a postavil se k Batukovi čelem. „Už když se tohle stalo naposledy, řekl jsem vám, že se mu nedá důvěřovat. Teď už mi věříte?“
„Věřím tomu, že se kvůli tobě přeměňuje.“ Batuk otevřel ústa, aby řekl, víc, ale Tristan ho předběhl.
„Neměj obavy, jsem v pohodě. Jen trochu unavený.“
Když se Vyan otočil, Tristan opět vypadal bezchybně.
„To je pochopitelné, pokud uvážíme posledních pár dnů, ale dnes v noci si všichni odpočineme.“ Batuk stočil svůj temný pohled k Vyanovi. „Už ho znovu neprovokuj.“
Vyan se chtěl začít hádat, když se vzduch kolem bez varování nepřirozeně ochladil. Ten chlad mu způsobil husí kůži.
Batuk a Tristan se napřímili a ostražitě se rozhlédli.
Vstoupili dva vojáci. „Toto jsou jediní Noční slídilové ochotní opustit své území, na které jsme zatím narazili,“ oznámil jeden z nich.
Objevila se kouřová postava, tenká a roztřesená. Její zapadlé oči hleděly přímo vpřed, zatímco tři další průsvitné bytosti vlétly z různých směrů do místnosti. Vyanův další výdech vytvořil v chladném okolním vzduchu bílý obláček. Žádný z Nočních slídilů nedal najevo vědomí existence ostatních.
„Víte, co chceme?“ zeptal se Batuk průsvitných těl vznášejících se před ním.
„Ano. Chcete ženu s Kamenem Ngak,“ odpověděl jeden z Nočních slídilů prázdným hlasem. Ostatní zopakovali jeho slova.
„Jak ji poznáte?“ zeptal se jich Vyan.
„Bude zářit jasně růžovou barvou, jako kozačky prostitutky,“ odvětil jeden z ghúlů. Zbylí tři přikývli, což značilo, že si byli vědomi přítomnosti ostatních.
„První, kdo ji najde, si se mnou bude moci potřást rukou na celých patnáct minut,“ prohlásil Batuk a nabídl tak lákavý obchod. „Ale ten, díky němuž najdeme Kámen Ngak a získáme ho pro sebe, bude odměněn dvaceti minutovým potřesením jak se mnou, tak i s Tristanem.“
Všichni čtyři se zachvěli a probleskávali neskrývaným vzrušením nad tak závratnou nabídkou. Vyan nesouhlasil i s tímhle, jelikož slyšel, že potřesení rukou trvající déle než deset minut nebo se dvěma mocnými bytostmi naráz je nebezpečné.
Co když Batuk a Tristan vytvoří monstra, co se proti Kujoo obrátí?
„Dva z vás pojďte se mnou,“ nařídil Tristan a pak zamířil ke dveřím.
Všichni ghúlové rychle spěchali k němu a navzájem se srazili ve zmatené spleti stínů, dokud se Tristan neotočil a nezavrčel na ně. „Přestaňte!“ Když se jejich těla oddělila, ukázal na ně. „Ty a ty, pojďte se mnou.“
Dva ghúlové se bleskurychle přesunuli a vznášeli se každý po jednom Tristanově boku, když vyšel ven.
Vyan popadl svůj plášť z hřebíku, na kterém visel, a pak přešel blíž. „Vy dva půjdete se mnou.“
„Já zůstanu zde, abych se setkal s dalšími Nočními slídily, až dorazí,“ oznámil Batuk. „Až bude ta žena nalezena, pošlu někoho, aby tě o tom obeznámil.“
Vyan se zastavil u dveří, ale neotočil se, když odpověděl. „Nevěříte snad v mou schopnost najít tuto ženu?“
„Právě naopak. Nepochybuji, že ji najdeš. Starosti mi dělá to, jestli ji přivedeš zpět sem.“
To zasáhlo jeho čest.
Vyan nechtěl, aby se té ženě něco stalo, ale získání toho kamene byla jediná šance na záchranu jeho lidí a návratu k životu, který kdysi měl a rychle zapomínal. Tentokrát chtěl nový život plný potu z obdělávání své země, namísto sledování krve jiných mužů.
„Vždy jsem pro vás a náš lid dělal vše, co bylo v mých silách,“ řekl Vyan Batukovi. „A stejně tak učiním i nyní.“ S těmi slovy zatlačil do dveří a prošel skrz. Jakmile byl venku, výfukové plyny z aut ho podráždily v nose. U všech svatých, chyběl mu čerstvý vzduch. Pohledem přelétal ulici, než spatřil Tristana kráčejícího po její druhé straně.

Tristan se na rohu zastavil, aby se ohlédl zpět. Jeho pohled byl tak plný výzvy, že by stejně tak mohl vytvořit rukavici a hodit ji k Vyanovým nohám. Pak zmizel za zděnou budovou se svými dvěma ghúly v závěsu.
Budiž.
Tristan se možná do tohoto světa narodil, ale Vyan strávil posledních deset měsíců podrobným studováním Atlanty. Začne se svým pátráním v Piedmontském parku, kde kdysi ten kámen během bitvy s Beladory držel, než ho tam v malé říčce ztratil.
Teď uvažoval, jestli mocný kámen opravdu ztratil, nebo zda si i tenkrát sám vybral svou cestu.
Tristan ani Batuk nezvážili to, jaký druh bytosti k sobě přivolá, nebo jak mocná ta žena bude, pokud se magického pokladu odmítne vzdát.
Vyanovy schopnosti byly silné, ale bitvu s Tristanem by prohrál, kdyby se proměnil v bestii.
V tom případě by ta žena prohrála také.
Jeden z jeho ghúlů začal být rozrušený. „Kámen je odhalen.“
Vyanovi se rozbušilo srdce. „V parku?“
Ghúl se vzrušeně zachvěl. „Ano.“


6 komentářů: