pátek 14. listopadu 2014

Styxx - 1. prosinec 2007


Acheron se zastavil u dveří, které byly pokryté měňavým slizem. Ve slabém světle se třpytil jako duhová ropná skvrna. K jeho překvapení zevnitř nevycházely žádné zvuky. Žádný pohyb. Bylo to, jako by byl obyvatel toho prostoru mrtvý.

Ale na rozdíl od ostatních, kteří žili v Tartaru, tenhle konkrétní člověk nemohl zemřít.
Alespoň ne dokud nezemře Ash, a jelikož on byl bůh...
Použil svou moc, aby otevřel dveře, aniž by se jich dotkl.
Uvnitř malé, špinavé místnosti byla úplná tma. Při tom pohledu do něj narazily příšerné obrazy z jeho lidské minulosti. Dlouho pohřebené emoce se jím prohnaly s bolestným ostřím, které mu rvalo srdce.
Acheron chtěl z tohoto místa utéct.
Věděl ale, že nemůže.
Ash zaskřípal zuby a přinutil se udělat těch šest kroků, jež ho dělily od muže, který byl skrčený do klubíčka v jednom z rohů. Jeho identická kopie měla dlouhé blonďaté vlasy, které byly díky zdejšímu pobytu a nedostatku hřebene a mytí zacuchané a špinavé.
Ash nikdy dobrovolně neměl vlasy blonďaté. Byla to žalostná připomínka dob v jeho minulosti, na kterou chtěl zoufale zapomenout.
Muž na podlaze, který byl oblečený v hadrech a jeho tvář byla pokrytá dlouhým, ošklivým plnovousem, se nehýbal. Pevně svíral víčka jako dítě, které si myslí, že když nevydá žádný zvuk a neudělá žádný pohyb, ta noční můra skončí.
Ash žil dlouho v přesně takovémto stavu, a stejně jako muž před ním, se opakovaně modlil za smrt. Ale na rozdíl od jeho modliteb, které zůstaly nevyslyšeny, byl tady, aby Styxxe vypustil z jeho vězení.
„Styxxi,“ řekl a jeho tichý hlas se odrazil od stěn.
Jeho bratr nereagoval.
Ash si klekl a udělal něco, co Styxxe znechucovalo, když byli lidskými bratry v Řecku. Dotkl se bratrova ramene.
„Styxxi?“ zkusil to znovu.
Styxx vykřikl, když Ash pronikl brutálními vzpomínkami na hrůzy, které Mnimi Styxxovi dala jako trest za to, že se ho pokusil zabít. Byl to trest, se kterým Ash nikdy nesouhlasil. Nikdo nepotřeboval mít vzpomínky na jeho lidskou minulost. Dokonce ani on.
Slyšel Styxxovy myšlenky, když opouštěli Ashovu minulost a pomalu se vraceli zpátky ke Styxxovi.
Věděl, že jím jeho bratr bude znechucen, proto ho Ash pustil a odstoupil.
Jako lidé si on a Styxx nikdy nebyli blízcí. Styxx ho bezdůvodně nenáviděl. On sám tu nenávist cíleně zvyšoval.
Ashovo lidské zdůvodnění bylo takové, že když ho jeho rodina stejně chce nenávidět, pak jim k tomu dá dobrý důvod. Usiloval o to, aby je odpuzoval. Snažil se si otce a bratra znepřátelit.
Jen jejich sestra mu projevila laskavost.
A nakonec ji Ash zradil a nebyl tam, aby ji chránil, když umírala...


***

Styxx se usilovně snažil popadnout dech, když mu docházela skutečnost, že on není Acheron.
Jsem Styxx z Didymosu. Dědic...
Ne, on nebyl právoplatným dědicem vůbec ničeho. To Acheron jím byl. On a jeho otec o to Acherona připravili.
Vzali mu všechno.
Všechno.
Poprvé za jedenáct tisíc let Styxx tu skutečnost pochopil. Navzdory tomu, o čem ho přesvědčoval jeho otec, opravdu hodně Acheronovi ukřivdili.
Mnimi měla pravdu. Svět, který viděl princ Styxx, byl překryt lží a nenávistí.
Acheronův svět byl úplně jiný. Byl prodchnutý osamělostí a bolestí a vyzdobený hrůzou. Byl to svět, o jehož existenci nikdy ani nesnil. Po celý život chráněný Styxx, nikdy nepoznal jedinou urážku. Nikdy nepoznal hlad nebo utrpení.
Ale Acheron ano...
Když se Styxx rozhlédl po tmavé, chladné místnosti, tělo se mu nekontrolovatelně třáslo. Viděl takové místo v Acheronových vzpomínkách.
Místo, kde Acherona škodolibě zanechali, aby mu sám čelil. Tohle místo ale bylo čistší. A méně děsivé.
A on byl mnohem starší, než býval Acheron.
Styxx si zakryl oči a rozplakal se kvůli mukám, která jím znovu projížděla. Znal Acheronovy myšlenky. Cítil Acheronovy emoce. Jeho beznaděj. Jeho zoufalství. Slyšel Acheronovy prosby o smrt. Jeho tiché žádosti o smilování – tiché, protože když jim dal hlas, jeho situaci to jen zhoršilo.
Minulost přicházela a vysmívala se mu.
Kolikrát ublížil vlastnímu bratrovi? Zakousla se do něj vina, až se mu z toho udělalo špatně.
„Vezmu ti je.“
Styxx sebou trhl při zvuku hlasu, který zněl stejně jako ten jeho, tedy až na měkkou zpěvavou melodičnost, kterou Acheron získal díky letům stráveným na Atlantidě.
Letům, kvůli kterým se Styxx modlil k bohům, aby se mohl vrátit a změnit je. Ubohý Acheron. Nikdo si nezaslouží to, co mu udělali.
„Ne,“ řekl Styxx tiše třesoucím se hlasem, zatímco se dával dohromady. „Nechci, abys to udělal.“
Vzhlédl a spatřil v Acheronově tváři překvapení.
Bylo to něco, co Acheron rychle skryl za masku klidu. „Neexistuje žádný důvodpro to, abys to o mně všechno věděl. Moje vzpomínky nikdy nikomu neposloužily k ničemu dobrému.“
To nebyla pravda a Styxx to věděl. „Když mi je vezmeš, budu tě zase nenávidět.“
„To mi nevadí.“
Nepochybně. Acheron je zvyklý na to, že ho nenávidí.
Styxx se vyrovnaně setkal s jeho děsivým vířícím pohledem. „Mně ano.“
Ash nemohl dýchat kvůli syrovým emocím, které cítil, zatímco sledoval, jak Styxx vstává.
Byli si tak fyzicky podobní a přesto tak neskutečně odlišní, co se týče jejich minulosti a přítomnosti.
To jediné, co měli opravdu společné, bylo to, že oba byli vytouženými dědici. Styxx měl zdědit království svého otce, zatímco Acheron měl pro svou matku zničit svět.
Byl to osud, který ani jeden z nich nenaplnil.
Místo toho se Ash narodil jako člověk. Stalo se to proti jeho vůli a navzdory přání jeho lidské náhradní rodiny, která nějak vytušila, že ve skutečnosti není jedním z nich.
A nenáviděli ho za to.
„Jak dlouho jsem tu byl?“ zeptal se Styxx a rozhlédl se po svém temném vězení.
„Tři roky.“
Styxx se hořce zasmál. „Připadalo mi to jako celá věčnost.“
To nejspíš ano. Ash Styxxovi nezáviděl to, že musel přetrpět vzpomínky na Ashovu lidskou minulost. A to, že ji musel prožít, záviděl sám sobě ještě méně.
Odkašlal si. „Můžu tě znovu vrátit na Mizející ostrov, nebo můžeš zůstat tady v Tartaru. Nemůžu tě vzít na Elysejská pole, ale jsou tady i jiná místa, které jsou téměř stejně klidná.“
„S čím jsi s Artemis a Hádem tohle vyjednal?“
Ash se podíval stranou, jelikož na to nechtěl myslet. „Na tom nezáleží.“
Styxx udělal krok směrem k němu a pak se zastavil. „Záleží. Vím, co tě to stojí teď... a co tě to už stálo.“
„Pak víš, že mi na tom nezáleží.“
Styxx se ušklíbl. „Vím, že lžeš, Acherone. Jsem jediný, kdo to pozná.“
Ash sebou při té pravdě trhl. Ale to nic neměnilo. „Rozhodni se, Styxxi. Nebudu na tomhle místě plýtvat časem.“
Styxx udělal další krok vpřed. Stál teď tak blízko, že Ash ve Styxxových modrých očích zachytil svůj odraz. Ty oči ho přesvědčovaly o upřímnosti. „Chci jít do Katateros.“
Ash se na něj zamračil. „Proč?“
„Chci poznat svého bratra.“
Ash se zašklebil. „Ty nemáš bratra,“ připomněl mu. Bylo to něco, co Styxx jasně a hlasitě prohlašoval celá staletí. „Jen jsme na krátký čas sdíleli dělohu.“
Styxx udělal něco, co nikdy předtím neudělal. Natáhl se a dotkl se Ashova ramene. Ten dotek ho pálil jako připomínka chlapce, kterým byl a který nechtěl nic jiného než lásku své lidské rodiny.
Chlapce, který byl brutálně odmrštěn a zapřen.
„Jednou, kdysi dávno, jsi mi řekl,“ řekl Styxx roztřeseně, „že když se podívám do zrcadla, uvidím tvou tvář. Tehdy jsem to odmítal. Ale Mnimi mě přinutila podívat se na můj vlastní odraz. Viděl jsem svýma očima a viděl jsem i tvýma. U všech bohů, přál bych si, abych mohl změnit to, co se mezi námi stalo. Kdybych se mohl vrátit, nikdy bych tě nezapřel. Ale nemůžu. To oba víme. Teď chci jen šanci tě poznat tak, jak jsem tě měl poznat už před všemi těmi staletími.“
Rozzuřený minulostí a jeho vznešeným projevem, který byl jen snůškou keců, použil Ash svou moc a přitiskl Styxxe zády ke zdi, daleko od sebe. Styxx visel nad podlahou s bledou tváří, zatímco mu Ash ukazoval jeho skutečnou božskou moc. Podle Styxxových myšlenek poznal, že si je přesně vědom toho, co by mu mohl udělat. Dokonce, i když byli spojeni, mohl ho Ash zabít jedinou myšlenkou. Mohl ho roztrhat na kusy.
Jedna jeho část to chtěla udělat. Byla to ta část, která se měnila ve zlo. Část, která patřila jeho skutečné matce, Ničitelce.
„Nejsem bůh odpuštění.“
Styxx se bez mrknutí oka setkal s jeho pohledem. „A já nejsem muž zvyklý se omlouvat. Jsme spojeni. Ty to víš a já to vím taky.“
„Jak bych ti kdy mohl věřit?“
Styxxovi se kvůli té otázce chtělo plakat. Acheron měl pravdu. Neudělal nic jiného, než že svému bratrovi ubližoval.
Dokonce se ho pokoušel zabít.
„Nemůžeš. Ale poslední tři roky jsem žil uvnitř tvých vzpomínek. Znám bolest, kterou skrýváš. Znám bolest, kterou jsem způsobil. Jestli tady zůstanu, zblázním se z toho křiku. Jestli se vrátím na Mizející ostrov, budu tam sám živořit a časem se tě pravděpodobně znovu naučím nenávidět.“
Styxx se zarazil, když jím projel smutek nad pravdou, kterou tak dlouho popíral. „Už tě nechci nenávidět, Acherone. Jsi bůh, který dokáže ovládat lidský osud. Není možné, že existuje důvod pro to, že jsme spojeni? Sudičky jistě chtěly, abychom byli bratry.“
Ash se podíval stranou, zatímco mu ta slova zněla v hlavě. Bylo neskutečně kruté, že viděl osud všech kolem sebe, až na ty, kteří pro něj byli důležití, nebo těch, jejichž osud byl propleten s jeho vlastním. Měl v rukou osud celého světa, a přesto neviděl svou vlastní budoucnost.
Jak na houby tohle bylo?
Jak nespravedlivé?
Podíval se na svého ‚bratra‘. Styxx se ho mnohem pravděpodobněji pokusí probodnout, než s ním mluvit.
A přesto v něm cítil nějakou změnu.
Zapomeň na to. Vymaž mu paměť a nech ho tady shnít.
Bylo by to laskavější, než cokoliv, co mu kdy udělal Styxx. Ale hluboko uvnitř, na místě, které Ash nenáviděl, byl malý chlapec, který se natahoval po svém bratrovi. Chlapec, který opakovaně volal svou rodinu, jen aby zjistil, že je sám na Atlantidě.
Co by měl udělat?
Postavil Styxxe zpátky na zem.
Ash se nehýbal, když se ho zmocnily probuzené vzpomínky a emoce. Cítil, že se Styxx blíží. Ze zvyku se napjal. Kdykoliv se Styxx přiblížil, ublížil mu.
„Nemůžu odčinit minulost,“ zašeptal Styxx. „Ale v budoucnosti za tebe rád položím život, bratře.“
Než si stihl uvědomit, co Styxx dělá, přitáhl si ho k sobě.
Ash se nehýbal, zatímco kolem sebe cítil Styxxovy paže. Jako dítě na Atlantidě o tomhle okamžiku snil. Bolestně po něm toužil.
Rozzuřený bůh v něm chtěl Styxxe rozervat na kusy za to, že se ho teď opovážil dotknout, ale jeho nevinná část... jeho lidské srdce se tříštilo. Byla to část, které naslouchal.
Ash ovinul paže kolem svého bratra a poprvé, co si pamatoval, ho objímal.
„Je mi to líto,“ řekl Styxx roztřeseně.
Ash přikývl a odtáhl se. „Chybovat je lidské a odpouštět božské.“
Styxx potřásl hlavou. „Nežádám o tvé odpuštění. Nezasloužím si ho. Žádám jen o šanci ti dokázat, že už nejsem tím hlupákem, kterým jsem býval.“
Ash vážně doufal, že tomu může věřit. Šance nebyly příliš dobré. Pokaždé, když měl Styxx příležitost nechat jejich minulost být, využil ji, aby mu ublížil ještě víc.
Ash zavřel oči a přenesl je z Tartaru do Katateros.
Ohromený Styxx se odtáhl a zíral na velkolepou vstupní halu z černého mramoru, kterou nikdy...
Styxx pomalu zamrkal.
Celou minutu byl zmatený z toho, jak se jeho vlastní vzpomínky mísily s Acheronovou minulostí. Nejprve si myslel, že je tahle místnost nová. Ale už tu byl. Před staletími ho sem vzali Atlantští bohové.
Nemysli na to.
Ironií bylo, že kdyby jim řekl, kde je jeho bratr, staří bohové by ukončili věky jeho utrpení.
Zatímco se díval na obrovskou mramorovou fontánu a sloupy, uvědomil si, že se nic nezměnilo. Bylo to stejně dokonale zachovalé jako v době, kdy ho tady mučili. Jedna jeho část přísahala, že dokonce i teď slyší jejich smích a posměšky.
„Takže tady žiješ,“ vydechl Styxx a snažil se, aby v jeho hlase nezazněla bolest, kterou cítil v srdci.
„Ne.“ Acheron si založil paže na hrudi a kývl k vysokému, zlacenému oknu, ze kterého bylo vidět na klidnou hladinu vody, která se táhla směrem k obzoru. „Žiji na druhé straně řeky Athlia, na opačné straně u břehů Lypi. Není tady žádný Charon, který by tě převezl přes řeku k mému domovu, takže se ho neobtěžuj hledat.“
Byl tím naprosto zmaten. „Nerozumím.“
Acheron o krok ustoupil a Styxx byl v rozpacích kvůli podezíravosti, kterou viděl v bratrových stříbrných očích. „Dohlédnu na to, abys měl služebnictvo a všechno, po čem bys tady mohl zatoužit.“
„Ale já myslel, že budeme spolu.“
Acheron zavrtěl hlavou. „Rozhodl ses a chtěl jsi jít sem. Takže jsi tady.“
Ale tohle nebylo to, co chtěl.
Styxx se k němu pokusil přiblížit, ale zjistil, že mu v cestě stojí neviditelná zeď. „Myslel jsem, že jsi říkal, že chybovat je lidské a odpouštět božské.“
Pohled v těch vířících stříbrných očích ho spaloval. „Jsem bůh, Styxxi, ne světec. Odpustil jsem ti, ale věřit ti, to je něco jiného. Jak jsi řekl, musíš mi dokázat, že ses změnil. Do té doby budeme ty a já postupovat krůček po krůčku a uvidíme, kam nás to zavede.“
Jakmile ta slova dozněla, Styxx osaměl. Ve chvíli kdy Acheron zmizel, se Styxxovi vrátily všechny vzpomínky.
V plné síle a naprosto jasné.
V rozporu s tím, co si myslel jeho bratr, Styxx nežil dokonalý, šťastný život. Nežil v luxusu.
Znal bolest...
Osamění.
Hladovění a utrpení.
Zaklonil hlavu a zuřivě zařval. „K čertu s tebou, Acherone!“
On byl tím, kdo litoval svého bratra, a teď přesně věděl, co si o něm Acheron vždycky myslel. Tu příšernou pravdu. A jak moc se Acheronovy myšlenky mýlily, co se jeho týče. Tři zasrané roky ho ta děvka nutila žít bratrův život a mít Acheronovy vzpomínky na jejich svět a minulost, jako by byly jeho vlastní.
„Och, tohle je super... ty pitomý grázle!“
Styxx nebyl tím, kdo potřeboval dávku reality. To spíš ten jeho vzteklý kreténský bratr, který si odmítal pamatovat jejich dětství. Úplně. Ale to byla Estesova vina. Naplnil Acheronovu mysl nenávistí a pokroutil ji tak, že se jeho bratr přinutil nepamatovat si nic jiného než Estesovy lži.
Jako tehdy, když Acheron nenáviděl Ryssu za to, že ho opustila. Přesto se Acheronovi nějak podařilo jí to odpustit a spatřit v jejích činech skutečnou pravdu.
Ale jemu Acheron nikdy neodpustí. Neměl v úmyslu podívat se hlouběji než na jeho vlastní, pokroucené a mylné skutečnosti.
Zatímco Styxx měl rané vzpomínky na jejich přátelství, které mu umožňovaly soucítit se svým bratrem, Acheron je od sebe odehnal. Nepamatoval si na laskavost, kterou mu Styxx projevil. Vůbec. Žádný z jeho pokusů o jeho osvobození.
A teď...
Acheron ho znovu opustil. Protože se bratr odmítal podívat na Styxxův život takový, jaký doopravdy byl.
Místo toho ho Acheron odsoudil stejně jako všichni ostatní. Na základě předpokládané reality, která nikdy neexistovala jinde než v jejich žárlivých myslích.
Jsi princ a otcův milovaný dědic. Jsi bohatý. Jaké problémy bys mohl mít?
Jak se opovažuješ si stěžovat, Styxxi. Nevíš, co je to opravdové utrpení. Nedokážeš si představit, jaký svět ve skutečnosti je...
Jeho bratr nevěděl nic o letech, která prožili odděleně. Nic o Styxxově válečné kariéře. Nebo o Galenovi.
Nic o Bethany.
Styxx si přitiskl bříška prstů k očím a smál se přesně jako šílenec, za kterého ho považovali.
Jeho bratr je za řekou se svou démonskou dcerou a přáteli a Styxx je tady znovu zamčený. S nikým a ničím kromě vzpomínek, které mu trhají srdce z hrudi.
Vezmi si své svatouškovské pobouření, Acherone, a strč si ho do prdele.
Ale ani všechen jeho vztek vůbec nic neměnil.
Acheron Styxxovu situaci znovu jen zhoršil. Zvláštní, že si Acheron myslí, že Styxxovy hříchy vidí jasně a přesto je tak slepý k těm svým. Ale koneckonců, Acheron byl bůh. Choval se stejně jako všichni ostatní. Vybral si svoje mazlíčky a zbytek lidstva mohl pro něj za něj klidně shořet.
Horší bylo, že stejně jako Apollo, Apollymi a Artemis, byl i Acheron schopen neskutečně krutých činů vůči těm, kteří se mu znelíbili. Mohl to udělat, kdykoliv se cítil v právu, ať už oprávněně nebo ne.
Bylo to dost zlé, když to udělal člověk. Acheron měl moc nahlédnout do srdcí a minulosti a spatřit pravdu. Udělal to pro jiné... pro všechny své temnolovecké bratry.
Přesto to neudělal pro svého vlastního bratra.
Na rozdíl od lidí, kteří to vůbec nedokázali, si Acheron vybral Styxxe nevidět. To bylo ze všeho nejhorší. Ten naprostý nedostatek ohledů.
Ale Acheron byl obklopen lidmi, kteří mu líbali zadek a zbožňovali ho. Měl svou dceru, která ho milovala...
A já jsem králem pekla.
Králem nikoho a ničeho.
Οτις μοί γ 'νομα ...
Jsem Nikdo.
Styxx se s povzdechem posadil na podlahu, zavřel oči a myslel na tu jedinou osobu, která mu kdy poskytla útěchu a lásku. Jednoho z jediných dvou lidí v celém jeho životě, kteří ho viděli takového, jaký skutečně byl.
Jeho Bethany.
Která byla zavražděna Acheronovou matkou v den, kdy měli oni dva všechny tyhle blbosti nechat za sebou. Pokud měl jeden bratr důvod nenávidět druhého, věřil tomu, že má před Acheronem několik délek náskok.
Ne, že by na tom záleželo. Acheron byl znovu se svou rodinou. V objetí jejich milujících paží.
Zatímco Styxx byl ve své díře, kde Acheron brzy zapomene na jeho existenci – jestli už to neudělal. Díře, která byla mnohem krutější než Mizející ostrov, protože tady Styxx viděl jen Acheronovu skutečnou rodinu, která ho zneužívala a mučila a taky se mu vysmívala. Bylo to to samé, jako by na celou věčnost Acherona znovu zamkl v Estesově domě.
Díky bratře. Taky tě nenávidím.


21 komentářů:

  1. No to je zaujimave. Fakt som zvedadava na pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad, už se těším na následujících 100 stran, je to moje nejoblíbenější část knihy.

    OdpovědětVymazat
  3. Už se nemůžu dočkat jak Ash zjistí pravdu! A doufám ,že i o Estesovi, jak mu pomáhal znásilnovat Styxxe.
    Pěkně bych mu přála, aby si zkusil prožít Styxxovu minulost, tak jak si prožil Styxx tu Ashovu. Tak doufám, že mu to někdo pěkně naservíruje celé, ne jen útržky! Jsem na Ashe hooodně nasr..á a zvědavá jak to bude dál. A jako vždy velké díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas. Jen ať si to Acheron pěkně vyžere celé, to by mu patřilo, svatouškovi jednomu ubohému, chudáčkovi týranému....Grrr.

      Vymazat
  4. Vďaka za ďalšiu kapitolu. Ešte tých zvyšných 26. do Vianoc a budeme tu mať všetci najkrajšieho Ježiška...

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. prečo sa Styxx zožiera za to ako vraj ublížil Ashovi, veď aj Ash ublížil jemu či nie? mám z toho zmätok v hlave, ale som strašne zvedavá či sa to medzi nimi utrasie a ako to pôjde ďalej

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečti si komentáře k předchozí kapitole, tam to holky vysvětlujou.

      Vymazat
  9. Díky za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za skvělý překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat