čtvrtek 20. listopadu 2014

Styxx - 1. říjen 2008

„Kdo jsi?“
Styxx se zarazil při zvuku hněvivého mužského hlasu, který promluvil se silným starověkým delfským přízvukem. Otočil se v bazénku a spatřil extrémně vysokého, dobře stavěného muže se světlými, blonďatými vlasy, které měl stažené dozadu.
Urian.

Díky Acheronovým vzpomínkám věděl, kdo to je. Byl to Strykerův syn, který zemřel Strykerovou rukou a Acheron mu zachránil život. Svého času byl Urian divokým zabijákem a nepřítelem Acherona a jeho temných lovců. Daimon, který byl pravou rukou svého otce, a který pomáhal povraždit nespočet lidí. Ale teď, díky Acheronovi, už Urian nepotřeboval lidské duše, aby přežil.
Dnes byl Urian Acheronovým zástupcem a jedním z jeho nejlepších přátel.
A jak se tak Styxx na toho muže díval, bylo mu na něm něco zvláštně povědomé. Něco, co důvěrně znal.
To proto, že je to přímý vnuk Apolla.
Jo, to bude nejspíš ono.
„Položil jsem ti otázku,“ zavrčel Urian. „Nerozuměl jsi mi?“
„Slyšel jsem tě.“
„A?“
Styxx vylezl z bazénku a natáhl se po ručníku. Rychle se osušil, ovinul si ho kolem boků a pak zkrátil vzdálenost mezi nimi. „Zeptej se mě jiným tónem. Takovým, ve kterém bude znít respekt.“
Způsob, jakým Urian povytáhl obočí a naklonil hlavu na stranu, ho přiměl ztuhnout na místě. Bylo to velice podobné pohybu, který dělávala Bethany vždycky, když se s ním opravdu pustila do křížku. Jak zvláštní vidět tuhle podobnost u cizince, a navíc u muže.
„Musíš být Styxx.“
„Takže nejsi tak hloupý, jak vypadáš.“
Urian začal odpovídat, jenže pak jeho pohled padl na Styxxovo tělo. „Kruci, ty jsi ale zjizvený.“
„Nejsme snad takoví my všichni?“
Urian to nekomentoval. „Bylo mi řečeno, že jsi byl ponechán na jednom z ostatních ostrovů.“
„To byl.“
„Tak proč jsi tady?“
Styxx zvedl další ručník, aby si mohl usušit vlasy. „Tenhle se mi líbí víc.“
„Jsi vždycky takový obrovský kretén?“
„A ty?“
„V podstatě jo. Ačkoliv si myslím, že se kvůli tobě krotím. Hádám, že jsem dokonce ještě větší idiot, než si myslím.“
Styxx se nad Urianovou nečekanou upřímností rozesmál. „Pak bych tě nerad viděl, když budeš mít špatný den. Tedy pokud tohle je ten dobrý.“
„Jo, no. Podle Ashe mu lezu na nervy už skoro po deseti minutách.“
„Trvá ti to celých deset minut? Jsem ohromen. To jediné, co musím udělat já, abych mu zkazil celý rok, je vlézt mu do zorného pole.“
Urian se usmál a kývnul hlavou směrem ke Styxxovým jizvám. „Musíš být voják, který zažil spousty bojů.“
„Byl jsem... a zažil.“
„Kavalérie?“
„Protostratelates.“
Urian vykulil oči. „A tvoje...? Počkat. Počkat chvíli. Styxx... Styxx z Didymosu, Styxx?“
Přikývl.
Urian nevěřícně zaprskal. „Jak hloupě bych se měl cítit? Nikdy jsem si ta dvě jména nedal dohromady. Hlavně protože jsem si myslel, že protostratelates, kteří téměř dobili Atlantidu, byli staří muži. Och wow...“ vydechl. „Byl jsi legenda. Když jsem byl dítě, intenzivně jsem studoval tvoje válečné zápisky a zprávy, a vlastně všechno, co jsi napsal. Tvoje taktika mě fascinovala, ale nezůstalo toho příliš mnoho.“
„Nechtěl jsem, aby někdo využil moji strategii proti mně.“
„Jak už jsem řekl, brilantní, a kdybys mě znal, věděl bys, že se nikdy nad nikým nerozplývám.“ Urian mu nabídl ruku. „Tohle je pro mě opravdu čest.“
Styxx zaváhal, pak jí ale potřásl. „Takže, jak starý jsi... ale vážně?“
„Narodil jsem se pár týdnů předtím, než jste ty a Acheron zemřeli. A dřív než mě odsoudíš, většinou jsem žil z lidí, kteří si zasloužili zemřít.“
„Většinou?“
Urian pokrčil rameny. „Někdy nemůžeš být vybíravý. Ale nikdy jsem se nenakrmil z lidské ženy nebo dítěte. Nebo někoho, kdo se nemohl bránit.“
Styxx zvedl ruce. „Nejsem v pozici, kde bych mohl kohokoliv soudit za to, jak přežil.“
Urianovo obočí se svraštilo v hlubokém zamračení. „Je to zvláštní.“
„Co jako?“
„To, jak moc se Acheron a ty snažíte nebýt vůbec spojováni.“
Styxx s povzdechem spustil druhý ručník a prohrábl si prsty svoje krátké blond vlasy. „Trik jeho matky, kterým setřásla bohy z jeho stopy.“
„To udělala dobře. Také jsem měl rodné dvojče.“
„Měl?“
„Už před dlouhou dobou ho zabili temní lovci.“
„Och, to je mi velice líto.“
Urian na něj kývl. „Díky. Mě také. Je těžké ztratit bratra, a dvakrát tak těžké, pokud jste se narodili spolu. Je to tak trochu jako ztratit končetinu.“
S tím Styxx rozhodně souhlasil. „V mém případě by to bylo spíš jako ztratit svěrač.“
Urian se rozesmál. „Co se mezi vámi stalo? Myslím tím, krucinál, Acheron mi odpustil, a to jsem si rozhodně druhou šanci nezasloužil. Nevypadáš jako naprostý šmejd, a rozhodně tak nebojuješ. Věci, které jsi udělal... chránil jsi nepřátele před svými vlastními jednotkami. A byl jsi kvůli tomu řeckými historiky a veliteli pěkně podušený.“
„Byl jsem kvůli tomu podušený hodně lidmi.“
Urian ho následoval z bazénku do ložnice. „Takže kolik ti bylo, když jsi šel poprvé do bitvy? Pět?“
„Šestnáct.“ Styxx zvedl svoje oblečení a šel se za zástěnu obléct.
„Kruci, to bylo kruté. Otec nás odmítal nechat přiblížit se k bitvě dřív, než budeme plnoletí. Čekal tak dlouho, až to bylo vlastně trapné.“ Urian o krok ustoupil a ukázal směrem ke dveřím. „Chtěl bys se mnou jít do hlavní síně? Večeře už by měla být připravená.“
Rád by, ale moc dobře věděl, že nemůže.
Když Styxx vyšel zpoza zástěny, zakroutil hlavou. „Nejsem tam vítán. Acheron by dostal záchvat, kdyby mě viděl ve svém chrámu.“
Urianovy oči potemněly smutkem. „Nedělej si starosti. Neřeknu šéfovi, že jsi tady. Zůstaň tak dlouho, jak budeš chtít.“
„Díky, Uriane.“ Styxx šel pověsit ručníky, aby uschnuly.
„Hej?“ zavolal Urian. „Chtěl bys, abych ti přinesl něco k večeři?“
„Bohové, ano. Za něco takového bych zabil.“ Ta uspěchaná, upřímná slova byla venku dřív, než je mohl zastavit. V rozpacích z toho, jak ho zradily emoce, si odkašlal. „Ano, prosím. Ocenil bych to.“
„Budu zpátky tak brzy, jak jen budu moct.“
Styxx se za ním několik minut díval, jelikož mu došlo, že je Urian sotva starší, než by byl jeho syn Galen. Ti dva si spolu mohli hrát a jít do války jako přátelé.
To vědomí ho přimělo cítit se vůči muži, který fyzicky vypadal stejně starý, jako byl on, zvláštně ochranářsky. A i když nebyl Urian tak vysoký jako Styxx, byl svalnatější. Jak podivné. Ten chlapec by byl velice uražen, kdyby se někdy dozvěděl, že se vůči němu Styxx cítí ochranářsky.
Styxx se na to snažil nemyslet, když šel dokončit svoje domácí práce dřív, než bude příliš velká tma, než aby na to viděl.
O několik hodin později si vytáhl svoje sušené škeble a kokosové mléko, aby to snědl. V tu chvíli se vrátil Urian s batohem, který položil na stůl vedle Styxxe.
Zamračil se na Styxxovu večeři. „Co je to?“
Styxx pokrčil rameny a vrátil škeble do nádoby, ve které je skladoval.
Urianovo zamračení se prohloubilo, když naklonil otlučený hliněný pohár a uviděl v něm kokosové mléko. „Fuj! Vážně? Vážně ses chystal pít tyhle sračky?“
„νάγκ δ ’ οδ θεο μάχονται,” řekl Styxx jednoduše.
Urian se zasmál. „Dokonce ani bohové nebojují s tím, co je nezbytné... pěkné. Řekl jsi to tvým mužům před bitvou o Enu.“
Vážně?“
„Nevzpomínáš si?“ Urian se odmlčel, když vyndával misku s něčím, co Styxx nikdy předtím neviděl. Vonělo to ale úžasně.
„Upřímně řečeno, ne. Navíc si za to nemůžu připisovat zásluhy. Je to něco, co mi pořád říkal můj učitel.“
„A co by řekl o tomhle?“ Urian zvedl láhev vína.
“Brôma theôn.” Nápoj bohů.
Urian mu ji podal a pak vyhrabal otvírák a dvě sklenky. „Zariskuju a budu hádat, že nemáš nic moc zásoby. Chtěl bys, abych ti něco přinesl?“
„Nějaké si můžu udělat, ale čerstvá voda by byla fajn. Neprší tady, a není tu ani dost horko na to, aby tu nějaké zkondenzovala. Je těžké odsolit říční vodu, u které nemůžu přijít na to, proč je slaná...“ Ale byla. A nebyly tam žádné potůčky nebo rybníky, které by dokázal nalézt.“
Urian se zamračil. „Proč jsi nezůstal tam, kde jsi měl zásoby?“
Styxx vytáhl z batohu vidličku a usadil se, aby snědl... to nejpodivnější jídlo, které kdy viděl. Bylo to jako bílí červi, jen vážně dlouzí a ponoření v jakémsi druhu omáčky. „Žádné jsem nedostal.“
Urian byl zděšen. „Z čeho jsi potom žil?“
Styxx zavřel oči a vychutnával si neznámou chuť. Bylo to dokonce i teplé... polkl a otřel si ústa, než odpověděl. „Většinou ze škeblí... když jsem nějaké našel. Kokosy. Něco zeleného, co jsem sem tam našel.“ Napil se vína a povzdechl si nad tím, jak dobře chutnalo. Naposledy nějaké měl před lety v New Orleans.
Cítil, že na něj Urian zírá. „Co je?“
„Nic.“
Až tehdy si Styxx uvědomil, že je Urian jedním z několika málo lidí, jejichž myšlenky neslyší. Neměl ponětí, na co ten muž myslí.
Urian popadl batoh. „Vrátím se za pár minut, dobře?“
Styxx přikývl, zatímco pokračoval v jídle... „Uriane? Jak se to jmenuje?“
„Špagety.“
„Je to vážně dobré. Děkuji ti.“
„Parakaló.“
Když Styxx dojedl, umyl a usušil misku. Pak si vzal víno k bazénu. Nevěděl, proč se tak rád zdržuje v téhle místnosti. Prostě ho to tu tak jaksi uklidňovalo.
Vyhrnul si kalhoty a všiml si, že se látka začíná třepit. Musí být při jejich praní a nošení opatrnější. Jelikož tady nebylo nic, čím by je nahradil, ani zvířata, jejich kožešinu by mohl využít, měl jen tyhle. Ponořil nohy do bazénu a seděl tam sám v tichu.
Právě dopíjel víno, když se Urian vrátil.
„Tohle děláš v noci?“
Styxx vstal a stáhl si džínsy dolů. „Není tu co dělat. Někdy jdu ven a zírám na měsíc.“
„Musíš vážně hodně spát.“
„Vlastně ani ne.“ Dokonce ani teď nedokázal prospat celou noc.
„Jak to, že nejsi šílený?“
Styxx si odfrkl. „Kdo říká, že nejsem?“
Urian si dlouze povzdechl. „Nevydržel bych zdejší nudu ani tři dny, aniž bych se nestal naprosto nepříčetným magorem.“
„Pokud jde o vězení, věř mi, že to tu není tak špatné. Nikdo mě nepálí horkým železem ani mě nebije, nejsem k ničemu připoutaný, ani zdrogovaný. A nejlepší je, že se nemusím skrčit, abych si mohl lehnout.“
„Kdy jsi byl vězněm?“
Styxx se hořce zasmál. „Upřímně? Za celý svůj extrémně dlouhý život jsem prožil dohromady sotva tak čtrnáct let, kdy jsem nebyl vězněn z toho nebo onoho důvodu.“
„Uvězněn za co?“
„Za to že jsem se narodil jako Acheronův bratr... no, kromě toho, kdy mě Apollo a Atlanťani drželi tady. To celé byla moje vina. Ukázalo se, že bohové nemají rádi, když je lidé porazí a napadnou jejich domovinu. Kdo to mohl vědět?“
Styxx rozmáchle mávl rukou po místnosti. „Věděl jsi, že tenhle chrám patřil Bet’anyi Agriose... atlantské bohyni hněvu a utrpení? Ten vedle vpravo patřil Epithymii, jejich bohyni touhy. To byla vážně zkurvená děvka. Zlá. Ledově chladná. Žila jen proto, aby ostatním ubližovala. Vždycky jsem se ptal sám sebe, jestli je Afrodita stejná jako ona.“ Styxx se zarazil, když si všiml výrazu na Urianově tváři. „Promiň. Nejsem zvyklý s někým mluvit.“
Urian nevěděl, co si má o Styxxovi myslet. Podle toho mála, co Acheron řekl o svém bratrovi, čekal arogantního, náročného hajzla, který se dívá na lidi kolem sebe, jako by byli špínou na jeho botách.
Ten muž před ním rozhodně nebyl tím bratrem, kterého Acheron popsal. Vůbec nebyl arogantní. Měl velice tichou, podezřívavou povahu. Připomínal Urianovi aligátory, kteří žili v močálech v Louisianě.
Styxx nespouštěl oči z ničeho ve svém okolí, hodnotil každý roh a stín jako možnou hrozbu. I když se zdálo, že je uvolněný, nebylo pochyb o tom, že by vám mohl jít po krku a zabít vás, než byste si všimli toho, že se pohnul.
Jo, Urian ve Styxxovi snadno viděl toho legendárního generála, o kterém četl. Toho, který si kvůli ničemu nestěžoval, a který obětoval a prodal svoje osobní věci, aby mohl pro svoje muže nakoupit zásoby. Jen ty fyzické jizvy na jeho těle se vysmívaly té osobě, za kterou ho Acheron považoval.
Tohle nebyl nějaký rozmazlený princ, který čekal, že ho budou nosit na rukou, a že se před ním celý svět pokloní. Za celý jedenáct tisíc let Urian nikdy neviděl zjizvenějšího muže. Jen Styxxovy prsty a hřbety rukou vypovídaly o tvrdém a náročném životě. Když na to přijde, Styxx sotva mohl používat svou pravou ruku. Dva prsty, malíček a prsteníček, zůstávaly stočené k dlani. A další dva nemohl pořádně natáhnout.
Ještě pozoruhodnější byly čtyři jizvy na jeho tváři. Jedna z nich byla patrná, jen když jste se na ni soustředili. Byla to tenká jizva pod levým okem. Jedna běžela podél linie vlasů a byla většinou schovaná pod nimi. Další mu protínala pravé obočí, a ta uprostřed jeho horního rtu vypadala jako by byla násilně vytvořena tolikrát, že to v tom místě zanechalo trvalou prohlubeň a tlustou svislou čárku.
Příšerný stav Styxxova těla potvrzoval to, co říkal o zajetí. Stejně jako to, že znal chrámy. Uvnitř budov nebylo nic, co by vypovídalo o těch, kterým patřili a nevěděl to dokonce ani Acheron.
Ale Styxx ano.
Ale co vážně leželo Urianovy v hlavě bylo to, že byl Styxx vězněn víc než jedenáct tisíc let. O samotě. Bylo to ohromující. Nazval by kvůli tomu toho muže lhářem, ale jeho jizvy a klidné přijetí toho, že ho sem Acheron vyhostil a zapomněl na něj, potvrzovaly to, že byl víc než zvyklý na izolaci a zanedbávání. Víc než zvyklý prosit o zbytky k jídlu.
A jediné, o co Styxx požádal, byla voda k pití.
Pořád nemohl uvěřit tomu, jak skromný jeho požadavek byl.
„Přinesl jsem ti další jídlo,“ řekl Urian a snažil se tak prolomit náhlé trapné ticho.
„To nebylo nutné.“
„Vzhledem k tomu, že jsem viděl ten děs, který jsi měl na talíři, když jsem přinesl špagety, si dovoluji uctivě nesouhlasit.“ Urian zamířil znovu do vedlejší místnosti a neušel mu fakt, že mezi nimi Styxx udržuje spousty volného prostoru. Kráčel také v takovém úhlu, aby viděl, kdyby Urian sahal po zbrani.
Způsob, jakým to Styxx dělal, byl dobře zakořeněným zvykem. I tohle dělalo z tvrzení o rozmazleném princi hovadinu.
Styxx ztuhl, když uviděl množství jídla, které Urian přinesl ve velkém plastovém boxu. „Chléb?“ zašeptal, ohromený tím vzácným pohledem.
„Jo, to je ta bílá věc v igelitovém sáčku.“
Ústa mu zaplavily sliny při pomyšlení na to, že znovu okusí chléb...
Urian ustoupil, takže se Styxx mohl podívat do boxu, aby zjistil, co dalšího obsahuje.
Styxxovo srdce se vzrušeně rozbušilo nad tím fantastickým množstvím jídla. Už to byly tisíce let, co naposledy viděl takovou hojnost. Většinu z těch věcí vůbec nepoznával. Ale bylo to jídlo... Arašídové máslo. Sušené hovězí. Ďábelská šunka...
Proč by měla být šunka posedlá?
Na tom nezáleželo. Sní ji i tak.
Styxx ucukl, když se dotkl pytlíku jablek. Celou minutu se nemohl nadechnout, když viděl sám sebe jako chlapce ve svém pokoji.
„Tady, bratře.“ Pak Acheron jedno prostrčil dírou ve zdi, aby ho mohl chytit.
Se staženým hrdlem odtáhl ruku pryč a dal věci zpátky do boxu, aby schoval jablka. „Díky.“
Urian zvedl další box, který ležel na podlaze. „V téhle je tvoje voda a další víno. A dal jsem tam taky svíčky a zapalovač.“
Styxx položil na box víko. „Díky, ale nepotřebuju je.“
„Je tady vážně tma.“
Styxx pokrčil rameny. „Jsem na to zvyklý. Kromě toho, nedá se říct, jak by Acheron zareagoval, kdyby uviděl světlo, a já s ním nechci bojovat. Vážně nechci, aby mi sebral i tu trochu svobody, která mi zbyla.“
Nebo mě zavřel v chrámu, kde mě znásilňovali a bili.
„Dobře. Já... hm... pozítří se vrátím s dalším jídlem.“
Styxx se na Uriana usmál. „Opatrně. Pokračuj v tom a já tě zaměstnám napořád.“
Urianovi zazvonil telefon. Omluvil se, vytáhl ho a přijal hovor. „Čau, Cass, je všechno v pořádku?“
Styxx slyšel, jak se ho žena na druhé straně ptá, jestli Urian na pár dní zůstane na místě, o kterém nikdy předtím neslyšel.
„Jistě. Nevadí mi hlídat děti. To víš. Miluju vaše ďábelské prcky... jo, uvidíme se brzo. Taky tě mám rád.“ Zavěsil.
„Tvoje žena?“ Styxx učinil ten nejpravděpodobnější závěr podle lásky, kterou slyšel v Urianově hlase, když s ní mluvil.
„Sestra mé ženy.“
„Ach. Takže tvoje žena s tebou žije v hlavním chrámu?“
Urian se natáhl a dotkl se náhrdelníku způsobem, který Styxxovi připomněl, jak on sám hladíval Bethanin náhrdelník na svém zápěstí. „Ne. Zemřela.“
„To je mi velice líto. Vím, jak je to těžké.“
„Oceňuji to, ale měl jsem s mou Phoebe velice zvláštní pouto. A zabili ji, když jsem tam měl být, abych ji ochránil.“
Styxx ztěžka polkl, když mu hrdlem začaly stoupat slzy, které ho dusily. „Dobře znám tvou bolest, Uriane. Mou ženu zavraždila Acheronova matka v době, kdy čekala naše první dítě. Nezůstalo mi po nich vůbec nic, kromě mých vzpomínek.“
Urianův pohled padl na jeho paži. „Bethany a Galen?“
Přikývl. „Neměl jsem je jak jinak uctít. Dokonce jsem nikdy ani neviděl jejich těla.“ Odkašlal si. „Musíš jít za svou rodinou. Nenech je čekat.“
„A co ty?“
Styxx se zasmál. „Ujišťuji tě, že budu tady, až se vrátíš.“
Urian mu po starověkém způsobu zasalutoval, což mu Styxx okamžitě oplatil, a pak zamířil do kopce. Ale s každým krokem, který udělal, měl zvláštní pocit. Jako by Styxxe odněkud znal. Ten muž mu byl strašně povědomý.
Je to Acheronovo dvojče.
To bude ono.
A rozhodně to není tak, že bys jím byl jako dítě posedlý nebo tak něco. Rozesmál se, když si vzpomněl, jak mu otec zakázal třeba jen vyslovit v jeho přítomnosti Styxxovo jméno.
„Jestli tě ještě jednou uslyším mluvit o tom didymoském bastardovi, Uriane, zmlátím tě tak, že si nebudeš moct sednout. A přestaň se oblékat jako on! Je to nepřítel Atlantidy a Apollymi.“
Když na to přijde, měl vlastně Urian vytetovaný na paži Styxxův emblém s fénixem. Ačkoliv se ze všech sil snažil, aby ho nikdy neviděl. Z toho by se zcvoknul. Ale Urian ho byl zvyklý skrývat. Byla to další věc, kterou svého otce rozzuřil.
Urian se zarazil a ohlédl se na temný chrám. Kdyby předtím nevyrazil na procházku a nezaslechl tiché šplouchání, nikdy by nevěděl, že tam Styxx je. Skoro to ignoroval a pokračoval v chůzi. Jenže staletí jeho potřeby všechno neustále kontrolovat a střežit svůj perimetr ho přiměly vyrazit ten zvláštní zvuk zkontrolovat.
Když pokračoval v cestě do hlavního chrámu, nedokázal pochopit Acheronovy důvodu, co se Styxxe týče. Přišel o všechny své bratry a dal by cokoliv za to jednoho z nich znovu vidět. Dokonce i Archimeda, který ho šikanoval a odstrkoval natolik, že mu chtěl Urian vyrvat srdce z hrudi. Ti dva sotva dokázali být v jedné místnosti, aniž by jeden z nich díky nějaké nehodě nevyšel ven s modřinami po celém těle.
Ale i tak by toho pitomce uvítal zpátky, kdyby to šlo.

„Sakra, Ashi. Kdo se zdravým rozumem vyhodí bratra, který je v naprostém pořádku?“ 

23 komentářů:

  1. Ach jo,tohle byla překvapivě přátelská kapitolka. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. To bylo krásné. Já ty dva žeru a už se těším jak to bude pokračovat.
    Díky za překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji :) a konečně Styxx potkal Uriana...

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad. Takze Urian je jeho syn? GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. Konečně zase nějaká pěknější Styxxova chvilka. Díky moc!

    Gabina

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za super preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. vďaka za preklad, len neviem prečo mám také čudné tušenie že Urian je jeho syn, no to by bolo pre mňa sklamanie, ale nič to.......

    OdpovědětVymazat
  10. moc díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Dakujem. Nevedela som prist na to, kto je jeho syn, ale uz je to tu naznacene. Super.

    OdpovědětVymazat
  15. myslite, ze by to bolo tak okato naznacene? aby nam to vsetkym doslo? mozno v tom bude nieco ine, aj ked spomenutie ze mal urian dvojicku atd tomu nasvedcuje, ze to bude asi jeho syn
    a este...vazim si ze nam to prekladate, ze sa s tym trapite, a dakujem velmi pekne...j

    OdpovědětVymazat
  16. děkuji. moc pěkná kapitola :-)

    OdpovědětVymazat