pátek 28. listopadu 2014

Styxx - 19. leden 2009

Urian skřípal zuby, když vedl Savitara do Styxxovy ložnice. „Je takhle už víc než měsíc.“
Savital na Uriana povytáhl obočí.
„Já vím, dobře?“ Je to, jako by jeho tělo bylo vypnuté. Nejí, nepije, vůbec se nehýbe. Tu a tam zašeptá něco starověkou řečtinou nebo egyptštinou, ale já nevím, co říká.“
Zamračený Savitar odtáhl přikrývku, aby prozkoumal ránu, kterou Acheron uzavřel. Ve chvíli, kdy spatřil Styxxovo ošklivě zjizvené tělo, v hrůze zalapal po dechu. „Co to k čertu je?“

Urian si povzdechl, jelikož chápal Savitarovu reakci. „Kromě toho, že to byl válečný hrdina, který vybojoval desítky bitev, strávil rok na Atlantidě jako válečný zajatec. Nikdy o tom nic moc neřekl, jen se sem tam letmo zmínil, ale podle těch jizev bych řekl, že ho mučili celou tu dobu, co tam byl.“
Savitar si ztěžka povzdechl. „Neměl jsem o tom ani ponětí. Ví o tom Acheron?“
„Nevím. Vzhledem k tomu, jak moc Styxxe nenávidí, bych řekl, že je mu to jedno. Pravděpodobně by řekl, že si to Styxx zasloužil.“
Savitar sáhl Styxxovi na čelo. „Jak dlouho má takhle vysokou horečku?“
„Od toho boje se Strykerem. Měl ji, když jsem ho přinesl domů a od té doby nezmizela ani neklesla.“
Savitar položil Styxxovi ruku na krk. „Sotva má pulz.“
„Jo. Nevím, co mám dělat. Není to tak, že bych mohl zavolat doktora. Snažil jsem se to říct Ashovi, ale řekl, že to Styxx nejspíš předstírá kvůli upoutání pozornosti. Řekl mi, že Styxx nemůže zemřít a že bude v pořádku. Ale dělá mi to starosti. Nevypadá v pořádku. Vypadá jako mrtvola.“
„Dobře. Ustup. Dám mu ránu.“
Urian se přesunul ke dveřím a Savitar položil dlaň na Styxxovu hruď. Uši mu naplnilo hučení jen několik vteřin předtím, než ze Savitarovy ruky vlétl s průrazností železné palice do Styxxova hrudníku blesk. 
Styxx prudce otevřel oči. Lapal po dechu a mračil se nejdřív na Savitara a pak na Uriana, jako by ho v první chvíli nemohl poznat. Když se mu to podařilo, naplnily se mu oči panikou a slzami.
„Ne!“ vydechl Styxx roztřeseně a těkal pohledem po pokoji. „Beth! Galene!“
Styxx chtěl řvát, když zjistil, že už není v domku, ale že je zpátky v pekle. Zoufalý a hysterický vylétl z postele a horečně hledat v bytě svou rodinu.
Nebyli tady. Byli pryč.
Všechno je pryč.
Příšerná agónie ho rvala na kusy, když klesl na kolena a zařval. „Proč jsi mě sem přivedl? Proč? Byl jsem s nimi a byli jsme šťastní! Byl jsem s nimi...“ Styxx si zabořil tvář do dlaní a snažil se vyrovnat s realitou, kterou pohrdal. „Beth, neopouštěj mě znovu... prosím... prosím vrať se ke mně... už bez tebe nemůžu dál žít.“ A nemohl vystát pomyšlení na to, že tu zůstane sám.
Urian se dusil při pohledu na hluboký smutek, který znal lépe než kdokoliv jiný. Dlouho nenáviděl Ashe za to, že ho přivedl zpátky k životu. Každý den, který prožil bez Phoebe, byl dnem, kterým zuřivě opovrhoval.
Proč jsem ho jen nenechal na pokoji?
Kdyby věděl, že Styxx byl v komatu se svou rodinou, nechal by ho tam navždy.
Srdce se mu pro jeho nově nalezeného přítele lámalo, když Urian poklekl vedle Styxxe a přitáhl si ho do náruče. „Je mi to líto, Styxxi. Nevěděli jsme to.“
Savitar k nim přistoupil, položil ruku na Styxxovo rameno a znovu ho složil. „Bohužel tak nemohl zůstat.“
„Pomoz mi ho dostat do postele.“
Místo aby mu pomohl, zvedl Savitar Styxxe  jako by nic nevážil a odnesl ho do ložnice. Na tom, jak se teď Savitar choval, bylo něco zvláštního. Ale Urian ho neznal dost dobře na to, aby se opovážil hádat, co si myslí.
„Je to znepokojující, že?“ řekl Savitar, když Urian vstoupil do místnosti.
„Co?“
„Jak moc se Ashovi podobá.“
Urian pokrčil rameny. „Jsou to jednovaječná dvojčata. Měl jsem dvoje bratry, kteří jimi také byli. Ale i když možná vypadali stejně a občas jednali stejně, obvykle to byli velice odlišní lidé.“
Savitar přejel pohledem přes pokoj a pak otevřel skříň, kde měl Styxx na horní polici úhledně složené dvoje džínsy. Jeden svetr, budnu, dvě košile s dlouhým rukávem a dvě s krátkým. Jeden pár bot. Zamračený Savitar pokračoval v prohlížení zbylých šesti místností bytu.
Zvědavý Urian ho na jeho obchůzce následoval. „Co hledáš?“
„Jaký máš z tohohle místa dojem?“
Urian vyřkl to první, co ho napadlo. „Sparťanský.“
Savitar přikývl. „Není to zrovna ten druh ubytování, ze kterého by byl rozmazlený princ nadšený, že ne?“ Podal Urianovi šekovou knížku. „Acheron mu dal spoustu peněz. Podle toho, jak to tu vypadá, můžeme říct, že nedělá skoro nic zábavného. Zdá se, že ta jediná věc, za kterou utrácel, je počítač.“
„Jen proto, že jsem mu ho objednal. Nevěděl o nich vůbec nic a žádal mě o radu.“
Savitar zvedl Styxxův telefon, podíval se na něj a pak ho podal Urianovi. „Jediné číslo, které má, je to tvoje, a je taky jediné, na které volá.“
Což nedělá často, a ani když už zavolá, hovor nikdy netrvá příliš dlouho. Jejich nejdelší konverzace se týkala počítače, a ani ta nespíš nebyla delší než dvacet minut.
Urian si povzdechl. „Předpokládal jsem, že tráví čas s jinými lidmi.“
„Řekl ti něco o tom, že je sám?“
„Vlastně moc nemluví. Většinou se ptá na moderní věci, které nezná. Nebo zvyky a fráze, kterou jsou pro něj neznámé.“
Savitar se ušklíbl. „Nikdy se nezmínil o Ashovi nebo o jejich sestře?“
„Jen když na to zavedu hovor a i tehdy rychle mění téma konverzace. Kromě dnešní noci a chvil, kdy po sobě s Ashem jdou, je tichý a rezervovaný. Nenáročný. Ale má ďábelský smysl pro humor.“
„Jak to?“
Urian se usmál při vzpomínce na jejich krátké rozhovory. „Jeden z mých nejoblíbenějších... nedůtklivě se vyjádřil k náhodným online schůzkám a pak to omluvil tím, že řekl, že je až příliš alergický na hloupost, která v něm vždycky vyvolává obrovský sarkasmus. Jindy jsem řekl, že on je vůdce, ne následovník. Opravil mě tím, že řekl, že kdyby to bylo na tmavém místě, kde by se ozývalo vrčení, pak by mu to bylo úplně u prdele a rád by mě následoval, až bych to šel prošetřit.“
Savitar se zasmál.
Urian pokračoval: „Chtěl taky vědět, proč mají zakysaná smetana, podmáslí a niva datum trvanlivosti. Proč jsou boxerské ringy vždycky čtvercové. Proč budovy vyhoří, když shoří.“ Zarazil se a zasmál se. „A moje nejoblíbenější, ptal se, proč teď máme lékaře a ne doktory.“
Savitar se zašklebil. „To je to samé.“
„To jsem řekl, ale on mě upozornil, že v takzvaných barbarských dobách, jsme neměli lékaře, kteří by praktikovali medicínu, ale spíš doktory, kteří tě vyléčili... nebo zabili, stejně jako nyní. Zeptal se mě, jak mohou moderní lidé věřit někomu, kdo má tak malou důvěru ve znalost svého oboru, že přímo před tebou řekne, že se pořád ještě učí.
Savitar si odfrkl. „Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel.“
„Jo, a před několika měsíci byl v obchodě s potravinami a chtěl vědět, proč je citronová šťáva uměle ochucovaná, když prostředek na mytí nádobí obsahuje skutečné citrony. A co mají moderní lidé proti krůtám? Našel krůtu zamaskovanou jako slaninu, steak a hamburger, ale žádnou obyčejnou krůtu. Netřeba dodávat, že o tom jsem já nikdy nepřemýšlel. Nejspíš proto, že jsem byl v obchodu s potravinami jen tehdy, když jsem nakupoval pro lidi.“
Savitar jeho poslední komentář ignoroval. „Přizpůsobit se pro něj musí být těžké.“
„Nestěžuje si. Prostě se snaží pochopit moderní myšlení. Jako třeba to, jak může být šovinistické prase, když ženě otevře dveře a zároveň necitlivé prase, když to neudělá.“
„Až na to přijde, řekni mu, ať napíše knihu a všichni na ní zbohatneme.“
„Vlastně už to udělal. Zůstane venku, dokud ona nevejde a pak vletí dovnitř, než se přiblíží další.“
Savitar se rozesmál, pak ale zvážněl. „Řekni mi upřímně, Uriane, co si o něm myslíš?“
„Mám ho rád, a není to proto, že bych si ho jako válečného hrdinu idealizoval, když jsem byl malý. Tehdy to pro mě byl nelítostný starý suchar. Něco jako ty.“
Savitar povytáhl obočí, pak se usmál a zašklebil se.
„Znáš mě, Chtoniane, nevycházím s ostatními nejlíp a obvykle všechny nenávidím. Ale pak jsem v podstatě přešel na druhou stranu ulice, abych si s ním promluvil... opravdu promluvil.“
„Když tohle říkáš ty, je to největší pochvala, jakou dokážu vymyslet.“
Urian přikývl. „Prostě tu jejich vzájemnou nenávist nechápu. Myslím tím, měl jsem bratry, které jsem nemohl kolem sebe vystát déle než pět minut, ale ve skutečnosti jsem k nim nenávist necítil. Jen jsme prostě byli odlišní. I když jsem čas od času některého sejmul, nikdy jsem se ho doopravdy nepokoušel zabít.“
„Vím, proč ho Acheron nenávidí, a je to opodstatněné. Věř mi. Apollymi mi sama řekla o zlé krvi mezi nimi a já vím, že nelhala. Jen se mi prostě ty příběhy, které mi vyprávěli, nedaří spojit s mužem, který tady žije. Samozřejmě, jedenáct tisíc let může jednoho změnit... já nevím.“ Savitar si povzdechl. „Dávej na něho pozor a dej mi vědět, kdyby znovu upadl do komatu.“ Zmizel.
Urian chtěl taky odejít, ale vzhledem k tomu, jak byl Styxx zoufalý, by se neměl probudit o samotě.
S povzdechem se rozhlédl po něčem, čím by se zabavil. Jeho pohled padl na skicák na konci stolu. Zvědavý co obsahuje, k němu přešel a otevřel ho.
Nad tím, co uvnitř našel, mu spadla brada. Většina sešitu byla plná kreseb ohromující ženy, což musela být Bethany. Některé z nich byly tak skutečné, že to vypadalo, že by mohla vystoupit ze stránky a dotknout se ho. Ale skutečně strašidelná byla kresba jí a Styxxe. Dokonale zachytil jejich úsměvy a smích, ale hlavně muka a lásku v rysech svojí tváře, zatímco ji objímal. Také tam byly obrazy Bethany se synem a chlapce samotného. Chlapce, se kterým se Styxx nikdy nesetkal. To Urianovi trhalo srdce.
Kruci, Styxx měl talent. Kdo by to byl, kdy řekl?
Nejvýmluvnější ale bylo to, že i když několik kreseb Bethany zobrazovalo svůdně oděnou v řeckých šatech, žádná z nich ji neukazovala nahou. Jako by Styxx nikdy neměl v úmyslu nikomu dovolit, aby ji viděl. Strážil a respektoval čest svojí ženy.
Urian se zastavil na další stránce, kde našel malého chlapce navlečeného v hoplitské korintské přílbě. Byl rozkošný a legrační. Vedle toho Styxx napsal v řečtině jméno ‚Galen‘... také tam měl několik obrázků dospělého Galena, jeden se ženou jménem Tig, a koně a psa, a několik scén z něčeho, co musel být Didymos.
Ty další ho opravdu uzemnily... obrazy Acherona v jeho moderním gotickém oblečení s dlouhými černými vlasy, a také obrazy jich dvou, které odděloval světelný blesk.
Když otočil na další stránku, srdce se mu zastavilo. Styxx nakresil Uriana s Phoebe. I když ji Styxx nikdy neviděl, dokonale ji z Urianova popisu zachytil. Bylo opravdu děsivé, že tohle Styxx dokázal. Vypovídalo to o tom, jak živé ve skutečnosti kresby Bethany musí být.
Neuvěřitelné.
Láska, kterou Styxx choval ke svojí ženě a synovi byla cítit z každé stránky. Jelikož po ní Styxxovi nezbylo nic, co by mohl držet, musel si vytvořit tohle. Bylo to jako nahlížet do Styxxovy duše.
Urian vrátil skicák tam, kde ho našel. Ale upřímně, to co ho na sešitu rozrušovalo nejvíc...
Viděl svou vlastní budoucnost. Phoebe byla mrtvá už pár let a jeho to přesto pořád uvnitř pálilo s nezmenšenou intenzitou. Pro Styxxe už to bylo přes jedenáct tisíc let a on i teď trpěl stejně jako tehdy.
To pro Uriana nevěstilo nic dobrého.
Možná proto ho to ke Styxxovi tak táhlo. Měli mezi sebou pouto podobné tragédie a oba se narodili se svými v podstatě dvojníky ve starověkém Řecku. No, ne tak docela, Styxx byl skoro stejně starý jako jeho otec, ale bylo to dost blízko.
Urian se podíval znovu na skicák a přikrčil se. Takže na tohle se můžu těšit. Šílenství.

No skvělé. 

32 komentářů:

  1. Včera jsem si tak nějak připomínala Archeona a došlo mi, že bych mu přála aby mu taky nikdo dal náhled do Styxxova života. Uvědomila jsem si že je mi Archeona pořád líto i když je to hajzl, ale z jedné strany on nikdy neviděl to co otec a ostatní Styxxovi dělali. Už by mu mohli oživit Bethany a přijdu si jak blázen jak každé ráno od 9:45 sleduju tenhle blog kdy bude další kapitola :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě ji nemůžou oživit, to by pak přece šlo oživit celý atlantský panteon. Podle mě je někde uvězněná, zavřená nebo něco podobného.

      Vymazat
    2. Pravda, pravda i v anotaci je napsáno, že je Bethany jen uvězněná :)

      Vymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Pri čítaní Styxxa mi je smutno, ale hádam dôjde ku svojmu šťastiu. Tak ako ostatní hrdinovia.
    Teda musím uznať, že ako bol opísaný v Acheronovi a ako o ňom píše Sherry v "jeho" knihe, je teda "poriadny" rozdiel! A Acheron je tu úplne iný človek, má svoje muchy ako každý z nás...
    Tento príbeh ma viac zaujíma, ako bude pokračovať...
    Teším sa na pokračovanie.
    Dievčatá, ďakujem :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem :-))) Katarína

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju za překlad a korekci.:-D

    OdpovědětVymazat
  6. Trestuhodně sem opoměla poděkovat za překlad a korekci :) Takže děkuji moc Myslíte, že do vánoc budeme mít přečteno? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Překlad už je celý hotový a zaslaný na korekci, takže pokud bude čas na opravu a zveřejňování kapitolek, mělo by to klapnout :-)

      Vymazat
  7. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za skvely preklad a korekciu. Tesim sa na pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuju moc za překlad... když si to vezmeme, tak Styxx není vůbec v pořádku po duševní stránce, zatímco jeho "bratr" má teď Tory, přátele a ještě si myslí, že to Styxx dělá kvůli tomu, aby na sebe strhl pozornost... Je mi z něj špatně. Acheron měl vždycky u sebe někoho, kdo ho miloval - Ryssa, Artemis (ač její láska je docela svérázná, krutá, miluje ho), ..... Odehnal si od sebe Nicka. Zahrává si s pamětí svých přátel.. Ach, doufám, že ho někdo už nakope :D

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  11. MOC DĚKUJU ZA SKVĚLÝ PŘEKLAD A KOREKCI. PRÁVĚ JSEM SI ZNOVU PŘEČETLA KONEC ACHERONA ABYCH SE O STXXOVI DOZVĚDĚLA NĚCO VÍC. ALE ONO NIC, TAKŽE JSEM DÁL NAPNUTÁ. JSEM STRAŠNĚ RÁDA ŽE MÁ STYXX URIHO A MÁM TAKOVÝ POCIT ŽE TO NEBUDE JEHO JEDINÝ PŘÍTEL, JSEM STAŠNĚ RÁDA ŽE NA POVRCH VYPLOUVÁ JAKÝ STYXX OPRAVDU JE A BYL. DOUFÁM ŽE TEN KRETÉN JEHO BRATŘÍČEK TO KONEČNĚ POCHOPÍ TAKY. ALE PŘITOM JAK MU TO MYSLÍ TAK ASI NE. JE PRAVDA ŽE KAŽDÁ MINCE MÁ RUB I LÍC A ŽE KAŽDOU SITUACI SI MŮŽEME VYKLÁDAT JINAK ALE TOTO ZAČÍNÁ BÝT EXTREM. TAKY MĚ ZARAZILO ŽE V MINULÉ KAPITOLE BYLO REČENO ŽE STYXXOVI BYLI ZMĚNĚNY VZPOMÍNKY OD ARTEMIS I APOLIMI. JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJI KATKA

    OdpovědětVymazat
  12. Dík za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem. Tiez kazdy den uz od rana cakam na novu kapitolu a trosku mi uz z toho hrabe :) Tesim sa na dokoncenie a este viac na to, ked si Styxxa precitam celeho bez cakania. Skvela praca a velka vdaka. VV

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  15. Dakujem velmi pekne za dalsiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  16. Vdaka za super preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  17. ďakujem za preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  18. Ďakujem za každý ďalší deň. Ešte ich zostáva 16.

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad a korekci. Vážně se těším, až bude Styxx zase šťastný!

    OdpovědětVymazat
  20. Když jsem četla tuhle kapitolu, ukápla mi slza. Konečně se snaží poznat Styxxe! Já ho prostě miluju.
    Je ze mě závislák, každý den vyčkávám další kapitolu. Děkuju jako vždy za překlad a korekci, jste boží :)

    OdpovědětVymazat
  21. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  22. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  23. Děkuji za překlad i korekci a těším se na další kapitolku, doufám, že to stihneme do vánoc, to by byl krásný dárek pod stromeček od Vás....

    OdpovědětVymazat
  24. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat