úterý 25. listopadu 2014

Styxx - 20. listopad 2008


Styxx seděl u svého stolu v ložnici a byl zaneprázdněný hraním kampaně s názvem „Nová Atlantida“, která byla součástípočítačové hry Věk mýtů a pověr. Jo, bylo to pro něj divné, ale taky to pro něj bylo zvláštně uklidňující.
Už skoro dobyl zem, když za sebou ucítil silnou přítomnost. Předpokládal, že je to Apollo, proto vyskočil, připravený k boji.
Nebyl to Apollo.

Stál tam Urian a vypadal rozpačitě. To jeho úzkost ještě zhoršilo. Dokázal vymyslet jen jeden důvod pro to, aby Urian vypadal takhle.
„Co si myslí, že jsem udělal teď?“
Urian se zamračil. „Co?“
„Acheron. Nebyl to snad on, kdo tě za mnou poslal?“
Urian zavrtěl hlavou. „On mě vlastně neposlal. Přišel jsem požádat o laskavost.“
To ho dočista ohromilo. I když on a Urian byli v kontaktu od doby, co byl Styxx tady, nebyl Urian tím typem muže, který by žádal o laskavost. „Co potřebuješ?“
„Acheronova žena, Tory, byla unesena a odvedena do Kalosis, kde je jeho matka. Ash je připravený a ochotný tam pro ni jít.“ Což vypustí jeho matku z vězení a zničí svět.
Styxx se k těm novinkám stavěl úplně klidně. V tomhle závodě nemám žádného koně. Proč bych se o to měl starat?
Tedy tohle alespoň bylo to, co se snažil sám sobě namluvit. Ale bylo zřejmé, že Urian se o to stará a nechce, aby jeho švagrová nebo jeho neteře a synovci byli zraněni.
Styxx zaváhal, věděl, že pomáhat bratrovi není zrovna ten nejlepší nápad. Pokaždé, když se o to pokusil, za to draze zaplatil.
„Je Tory nesmrtelná?“ zeptal se Uriana.
„Úplný člověk. Zajala ji moje teta Stara, která je přinejlepším labilní. Přinejhorším ďábelsky brutální.“ Jestli byla Satara Apollova dcera, dokázal si Styxx její krutost dobře představit.
Nedělej to. Acheron by to pro tebe neudělal...
„Půjdeš do toho s ním, že ano?“
Urian přikývl.
Apollův vnuk. Jeden z Apollyminých bývalých daimonských vůdců. Acheronova pravá ruka. Styxx by měl nenávidět muže před sebou vším, čím byl. Ale Urian k němu byl laskavý a něco v tom chlapci probouzelo ve Styxxovi ochránce. Vůbec to nedávalo smysl. Nezáleželo na tom, jak tvrdě se s tím snažil bojovat, nemohl poslat Uriana na sebevražednou misi samotného.
K čertu.
Styxx si povzdechl nad zřejmým důvodem, kvůli kterému byl Urian tady. „Chceš po mně, abych předstíral, že jsem Acheron?“
„Jednou jsi to udělal, abys pomohl nepříteli. Udělal bys to znovu, abys pomohl příteli?“
Styxx se hořce zasmál. „Jak to mám vědět? Měl jsem v životě jen dva přátele a oba byli brutálně zavražděni.“
„Ty mě nepovažuješ za přítele?“
„Ne, považuji tě za vřed na zadku.“
Urian se zašklebil a blýskl na Styxxe tesáky. „No jasně, přesně tohle to znamená.“
„Jo, dobře... fajn. Ale dělám to pro tebe a pro nevinnou ženu, ne pro Acherona.“
„Dobře, jménem mým a jménem Tory ti nemůžu dostatečně poděkovat. Mimochodem, jak jsou na tom tvoje bojové dovednosti?“
Styxx si odfrkl. „Podle mého otce jsem nikdy žádné neměl. Strkal jsem před sebe svoje muže a schovával jsem se pod jejich mrtvými těly.“
Urian se zamračil, ale nekomentoval to, když Styxxe přemisťoval do malé místnosti.
Styxx ztuhl, když uviděl Acherona vedle obrovského Chtoniana jménem Savitar. Tohle byl muž, který cvičil jeho bratra po jeho smrti v tom, jak používat svou božskou moc. V krátkosti, Savitar byl Acheronův Galen... jenže Savitar byl nesmrtelný a krvežíznivý.
Savitar byl stejně vysoký jako oni, měl tmavé vlasy a dokonalou bradku. Jeho oči byly měňavě fialové a podivně Styxxovi cosi připomínaly...
Nedokázal na to ukázat prstem, ale vzadu v jeho hlavě byl ukrytý vzkaz, který se mu jeho mozek pokoušel předat.
Savitarovi spadla brada, jak těkal pohledem z Acherona na Styxxe a zpátky. „No doprdele. Tohle mi mate hlavu.“
Acheron zíral na Styxxe. „Co ten tady dělá?“
„Nemůžeš tam jít,“ připomněl mu Urian. „Styxx ano.“
„Ne.“ Acheron byl neoblomný.
„Přestaň,“ vyštěkl Savitar. „To dítě má pravdu. Přemýšlej o tom. Můžeš dostat Tory ven a nezničit přitom svět. Dvojité vítězství.“
Nenávist v Acheronových očích byla spalující. „Nenechám ho samotného s Tory. Nevěřím mu ohledně ní.“
Styxx byl zděšený. „Co si myslíš, že udělám?“
„Znásilníš ji, zabiješ ji... u tebe se to nedá odhadnout.“
To ho vážně naštvalo. Nikdy neudělal nic, čím by si vysloužil od Acherona takové zpochybňování jeho charakteru. „Já? Vážně?“ Strčil do Acherona.
Acheron šel po Styxxovi, ale Savitar ho chytil a odstrčil ho zpět. „Přestaň přemýšlet svými emocemi. Uklidni se.“ Savitar se otočil a zíral na Styxxe. „A ty, syčáku, ho nech být nebo ti usmažím prdel rovnou na místě, kde stojíš. Vím, že tě můžu zabít a nezabít přitom Acherona. Tak na mě netlač.“
Styxx si posměšně odfrkl. „Tohle není ten nejlepší způsob, jak mě motivovat k tomu, abych ho nechal být, Chthoniane. Zato je to ten zatraceně nejlepší, jak mě přimět k tomu, abych zaútočil.“ Setkal se s Acheronovým vířícím stříbrným pohledem. Bohové, chtěl zabořit dýku přímo mezi bratrovy zrádcovské oči. Vážně, ale vážně chtěl.
Místo toho si prudce vyhrnul rukáv a ukázal bratrovi předloktí. „Vím, jaké to je ztratit tu jedinou věc, kterou miluješ a být přinucen bez ní žít celou věčnost. I když ti chci podříznout hrdlo a sledovat, jak mi krvácíš u nohou kvůli urážce, kterou jsi mě právě počastoval, také nechci sledovat, jak kvůli tomu umírá tvoje žena. Na rozdíl od tvojí pitomé zkurvené matky, nezabíjím nevinné.“
Oba, Savitar i Acheron ho kvůli té poznámce zasáhli výbojem energie. Styxx narazil do zdi za sebou tak tvrdě, že ji rozbil. Dech mu unikl z plic, zatímco ho bolest dočasně paralyzovala. Ze rtů, uší a nosu mu tekla krev.
Než se Styxx mohl znovu nadechnout, byl vedle něj Urian. Na jeho tváři seděla hněvivá maska, když pohlédl na Acherona. „Co to děláš? Požádal jsem ho, aby ti pomohl, a ty ho za to zabiješ? Dobrá práce. Vás obou. Gratuluji, vy debilní kreténi.“
„Urazil mou matku,“ zařval Acheron.
„Bez urážky, šéfe, tvoje matka zabila jeho ženu a syna. Místo toho, abys ho prohazoval zdí, chci, abyste se vy dva na chvíli zarazili a představili si jeho ztrátu. Už jsem pohřbil téměř všechny členy mojí rodiny. A to, co mi vážně vyrvalo srdce z hrudi, byla ztráta Phoebe. Truchlíš pro svou sestru, Ashi? To já také. Věř mi, je to na prd, dokud neztratíš svou ženu, zvlášť když víš, že jsi měl být doma a chránit ji. Ne ji nechat brutálně zemřít rukou nepřátel.“ Otočil se a pomohl Styxxovi vyprostit se ze zdi.
Styxx klopýtl a přichytil se. Bylo těžké dýchat. Cítil, že má zlomená všechna žebra.
„Promiň,“ řekl Urian. „Neměl jsem tě žádat, abys přišel.“
Styxx vyplivl krev z úst na podlahu. „Věř mi, jsou to zkurvené nuly ve srovnání se skutečnými Atlanťany, se kterým jsem bojoval.“
Šli po něm znovu.
Urian před ním roztáhl paže a zaštítil ho svým tělem.
Styxx Uriana obešel a poplácal ho po rameni. „Nebojím se jich. Rány dokážu zvládnout. Koneckonců mě plácali po zadku hned, jak jsem se narodil, a od té doby se nezměnila jediná zatracená věc.“
Acheron zkroutil rty. „Neposlouchej ho, Uriane. Je to lhář a zloděj. Nikdy nebyl ženatý. Byl jen zasnoubený. A nikdy neměl syna.“
Styxxe dusila hořkost. A ta slova ho rozzuřila ještě víc. „Ty o mě nic nevíš, bratře. Koneckonců, pro tebe jsem jen lhář a zloděj.“
Styxx se zarazil, když do něj tvrdě narazily Acheronovy mylné představy. „Mimochodem, poděkuj Artie za vzpomínky. Protože teď vím nejen o všem, co se ti stalo, ale taky vím, co si o mně opravdu myslíš. Mohl bych říct, že bych ti jednoho dne chtěl vrátit tvou laskavost, ale ve skutečnosti je tou jedinou osobou, kterou tolik nenávidím, tvoje odporná matka.“
Styxx krvácejí uvnitř i zvenčí, si přejel dlaněmi přes tvář a vyřkl směrem k bratrovi slova, která když řekl Apollovi, dostala boha do vražedného rozpoložení. „Teď mě buď využijte, nebo mě pošlete domů. Nemám náladu na hry.“
Savitar se zhluboka nadechl a postavil se Acheronovi. „Urian má pravdu. Styxx je ta nejlepší šance, jak ji dostat ven živou. Nevíme, co by s tebou příchod do Kalosis udělal, Ashi. Mohlo by to z tebe vyrvat tvou lidskou duši a udělat z tebe jen matčin nástroj pro ničení. Kdyby se to stalo, zabil bys Tory stejně snadno jako oni.“
Acheron zavrtěl hlavou. „To nikdy nebude fungovat. Jeho hlas je chraplavější než můj. A nikdo nikdy neuvěří, že jsem si ostříhal vlasy a přebarvil je na blond.“
Savitar mávl prsty. Styxxovy vlasy byly v okamžiku přesnou kopií Acheronových. Dlouhé a černé. Dokonce měl i tesáky a stejné oblečení. „S jeho hlasem nemůžu nic udělat. Ale nejspíš budou předpokládat, že jsi ochraptěl díky vykřikování urážek. To by vysvětlovalo ten rozdíl.“
„Tohle je děsivé,“ řekl Urian a přejížděl pohledem mezi Styxxovým a Acheronovým tělem. „Vážně děsivé.“
„Nepohybuje se jako já.“
Styxx se ušklíbl. „Lidi nejsou tak všímaví. To jsi mohl vidět v New Orleans.“
Styxx kývl hlavou na Uriana a Styxxe. „Jděte na to, dámy. A Styxxi... jen pro pořádek, jestli dovolíš, aby se Tory cokoliv stalo, osobně tě doručím Apollymi, aby se s tebou mohla bavit celou věčnost.“
Styxx se nad jeho chabou hrozbou hlasitě rozesmál, díky čemuž se na něj Acheron a Savitar oba zamračili. „A co mi jako udělá, Savitare? Vhodí mě do arény s nahým zadkem, přinutí mě bojovat s elitními atlantskými šampiony, dokud budu sotva stát na nohou, pošle na mě svoje hladové psy a leopardy, a pak mě pro své pobavení veřejně znásilní? Nebo ještě lépe, vykuchá mě na podlaze... a co tohle... zavraždí moji ženu a dítě, a přinutí mě s tím žít celou věčnost v temné díře? Jistě... jen mi vyhrožuj. Jdi a přiměj mě žít v příšerném strachu a hrůze.“ Odtrhl pohled od Savitara a otočil se k Urianovi. „Dostaň mě odsud.“
Urian se na něj zamračil. „Vážně nejsi v pořádku, že ne?“
„Ne, Uriane. Nejsem. Duševně zdravý muž by ti řekl, abys šel do pekla a myslel by to vážně.“
Urian zavrtěl hlavou a otevřel něco, co vypadalo jako obří vířící zlatá koule. „Pojď tudy.“ Vstoupil do ní a zmizel.
Bez dalšího pohledu na Savitara nebo Acherona ho Styxx následoval. Když pak padal a točil se v jasném, pulzujícím světle, přál si, aby to neudělal.
Když konečně přestal padat, ocitl se uprostřed velké místnosti plné Daimonů a démonů.
Paráda.
Styxx otráveně zasténal. „Skvělá lokalita, Uri,“ řekl tiše. „Myslíš, že by nám byl jeden z nich ochotný prodat tady letní sídlo?“
Urian se na něj ušklíbl. „Vždycky se můžu zeptat.“
Každý démon a Daimon díky jejich náhlému objevení uprostřed jejich síně ztuhl na místě. Pravděpodobně se nestávalo často, aby jim byla večeře servírovaná tak honosně.
Styxx bokem pohlédl na Uriana. „Na co vlastně čekají?“
Urian na něj mrkl. „Na Armageddon.“
Styxx přimhouřil oči a pohlédl na Strykera. Byl to jediný Daimon, který měl vlasy obarvené na černo. Stryker, který byl stejně vysoký jako Styxx, vypadal hodně jako Apollo, díky čemuž ho chtěl Styxx vážně praštit.
Stryker zíral na svého syna s výrazem, který by se dal nejlépe popsat jako bolestná nenávist. „Opovažuješ se spojit se s mým nepřítelem?“
„Proti tobě, otče, bych se spojil i s Mickey Mousem.“
Styxx neměl ponětí, kdo je ten Mickey, ale podle výrazu na Strykerově tváři bylo zřejmé, že je to mrzká osoba.
Stryker se ušklíbl. „Ty bezcenný zkurvysynu. Nikdy jsi nebyl nic jiného než skvrna na mých botách.“
Urian mu vrátil úšklebek. „Rozhodně můžu říct to samé o tobě. Teď pojďme zachránit svět a nás všechny před spoustou utrpení, dobře?“
Styxx a Urian se připravili k boji, když Daimoni vyrazili kupředu. Ale nějaká neviditelná síla je odmrštila zpátky.
Styxx si nebyl jistý tím, co se stalo. Obrátil se ke Strykerovi a zavrčel. „Těch rodinných blbostí už bylo dost. Kde je Soteria?“
Z ničeho nic se pár stop od něj objevila Apollymi. O její identitě nebylo pochyb. Její rysy byly těmi, které Styxx vídal, kdykoliv se podíval do zrcadla. A ty vířící stříbrné oči ho pronásledovaly v jeho nočních můrách.
Tohle byla ta sobecká svině, která zabila jeho drahou Bethany.
Styxxe stálo všechny jeho síly, aby na ni nezaútočil.
Mysli na Soterii... je nevinná a ať už je kdekoliv, je vyděšená. Nenech ji trpět.
Nejdřív ji odsud dostaň a pak můžeš napadnout Apollymi.
To byl jeho úkol a vojáci vždycky plní rozkazy. Dokonce i když páchnou jako Olymp.
Apollymi ukázala na dveře za ním panovačným trhnutím hlavy. „Je přímo tam.“ Pak Apollymi překonala tu krátkou vzdálenost mezi nimi a objala ho.
Styxxovi se při jejím doteku zadrhl dech. Pevně zaťal ruce v pěst, aby ji od sebe neodmrštil. Měl chuť ji odhodit na opačnou stranu místnosti. Jenže to by pak všichni věděli, že není Acheron.
„Konečně, m’gios.“ Atlantský výraz pro ‚můj synu‘. „Přišel jsi, abys mě osvobodil.“ Políbila ho na tvář a zašeptala mu do ucha: „Pro dobro mého syna bys mě měl raději obejmout, řecký zkurvysynu. Když se musím dotýkat něčeho tak ohavného a odpudivého jako jsi ty, můžeš se ty dotknout boha.“
Rty se mu třásly vztekem, když nutil sám sebe přitáhnout si ji blíž, i když by jí nejraději plivl do tváře. Co jsem to za ubohého pitomce, když objímám vraha své ženy a syna kvůli muži, který mě nenávidí?
Přesto to udělal.
Styxx na ni kývl a ustoupil, než mohl dát průchod své touze po pomstě.
S naštvaným úšklebkem, který patřil Apollymi, se otočil ke Strykerovi a pak zamířil ke dveřím.
Než k nim Styxx došel, vyrazila z místnosti vysoká, štíhlá, hnědovlasá žena s velice pěknými rysy. Měla na sobě černou bundu, která jí byla příliš velká. Svírala ji přes svoji roztrhanou košili, která se mohla do takového stavu dostat jen z jediného důvodu. Jeho vztek vzrostl.
Najednou se mu vrhla do náruče a přitiskla se k němu. Příliš překvapený její nečekanou reakcí na ni zíral. Ohnivě ho políbila. Stálo ho všechny jeho síly, aby ji neodstrčil, aby kdyby to udělal, věděli by, že on není bratr.
Ztuhla, pomalu se odtáhla a podezřívavě si ho prohlížela.
Styxx ztěžka polkl, podíval se za ni a viděl, že se k nim blíží starší verze Nicka Gautiera. Jenže teď měl Nick oči, které ladily s Acheronovýma a Apollyminýma. Na levé tváři měl znak luku a šípu, který vypadal, že ho Artemis praštila do tváře, když ho označovala.
Co všechno mi v zajetí uniklo?
Nickovy oči potemněly hněvem a šílenstvím, když se rozběhl ke Styxxovi, jako by měl v úmyslu ho zabít. Ale než k němu dorazil, Urian ho popadl a strčil ho do místnosti, kde původně byli.
Styxx táhl Tory za nimi. Krátce se zarazil, když na podlaze uviděl mrtvé ženské tělo.
„Musíme jít,“ řekl Urian Styxxovi a Soterii. Pak se podíval na Nicka. „A ty bys měl jít s námi.“
Nick se nenávistně ušklíbl. „Nemám v úmyslu s ním kamkoliv chodit. To raději zemřu.“
Pěkné... někdo, kdo nenávidí Acherona stejně jako on. Co ti to do pekla udělal, dítě? Muselo to být zlé, protože Nick Acherona zbožňoval, když ho viděl naposledy.
Ale to Styxx koneckonců kdysi taky.
Urian přinutil Nicka shlédnout na Satařino tělo. „Předpokládám, že Satara zahynula tvou rukou, ne Toryinou."
Uchopil Nicka za bradu, a přinutil ho, aby se mu díval do očí. "Teď mě dobře poslouchej, Cajune. Můj otec mi podřízl hrdlo a zabil mou ženu, protože si myslel, že jsem ho zradil tím, že jsem se oženil. Předtím mě miloval víc než svůj život a já jsem byl jeho poslední přeživší dítě. Jeho druhý nejvyšší velitel. Tak co myslíš, že udělá s tebou, jakmile uvidí její tělo? Mohu tě ujistit, že nepodnikne zábavnou cestu do Disneylandu. I když se navzájem nenáviděli, Satara byla jeho sestra a dobře mu sloužila po staletí. Pokud opravdu chceš zůstat tady a trochu se pobavit se Strykerem, nebudu ti v tom bránit. Ale opravdu bych ti to nedoporučoval."
Zdálo se, že mu Nick porozuměl. Do jeho očí se vrátila příčetnost. "Fajn. Půjdu s tebou."
Zatímco se hádali, pootevřel Styxx dveře, aby zkontroloval jejich neklidné nepřátele. „Uriane,“ řekl skrz zaťaté zuby. „Myslím, že už to pochopili.“
„Pochopili co?“ Zeptal se Nick.
Tory obrátila oči v sloup. "Že to není Ash."
Sotva ta slova opustila její rty, všichni se vytratili z místnosti.


***

Zolan, Strykerův třetí ve velení a vůdce jeho osobní útočné jednotky Illuminati, si odkašlal ve stále ztichlé místnosti. „Ehm… šéfe, nemyslím to neuctivě, ale proč jsme ještě tady? Mám na mysli, pokud sem Acheron přišel osvobodit Apollymi, nemělo by to vybuchnout nebo tak něco?“
Démoni se rozhlédli kolem, jako by očekávali, že se pro ně vnější svět otevře, nebo že Apollymi začne tančit a zpívat, či že se stane něco jiného, stejně nepřirozeného.
Avšak Apollymi tam úplně klidně stála, působila téměř jako sladký andílek, když pozorně sledovala Strykera.
Jeho druhý nejvyšší velitel, Davyn, se nervózně poškrábal na zadní straně krku. "Souhlasím, kyrios," řekl Strykerovi, používajíc atlantský termín pro lorda. „Nevypadá to, že je konec světa.“
Stryker se na Apollymi chladně ušklíbl. „Ne, to nevypadá, že?“
Apollymi posměšně vyklenula obočí. "Jak jen je ta píseň, "Je to konec světa tak, jak jej známe, a já se cítím fajn?"
Něco bylo špatně a on si okamžitě uvědomil, co. Sklouzl ze svého trůnu, běžel do stejného pokoje, jako předtím Urian, Tory, Nick a ten, který musel být Ashovo zmizelé dvojče Styxx.
Byl nad tím trikem velmi rozzuřený, dokud neuviděl Sataru ležící na zemi v kaluži krve. Strach odplavil jeho hněv, když se k ní rozeběhl, a pak zjistil, že je mrtvá. Její oči se leskly a pleť modrala.
Jeho srdce se roztříštilo, když si ji přitáhl do náruče a přitiskl ji k sobě, bojujíc proti slzám smutku a bolesti. "Ty hloupá psychotická děvko," zavrčel do její chladné tváře a bojoval se vzlyky, které se chystaly už už propuknout. "Co jsi to udělala?"
Apollymi stála ve dveřích, s bolestí v srdci pozorovala, jak Strykerius houpá tělo své sestry v náručí. Připomnělo jí to den, kdy našla tělo svého syna roztříštěného na útesech. Projel jí znovunalezený respekt a sympatie k němu.
Skutečnost, že mohl milovat někoho nefunkčního, jako byla Satara, o něm mnohé vypovídala. Ano, mohl být chladnokrevný, ale nebyl bezcitný. Zavřela oči, když vzpomněla na den, kdy se poprvé setkali. Stryker byl mladý a zahořklý díky prokletí svého otce.
„Vzdal jsem se pro něj všeho, na čem mi kdy záleželo, a to je to, co jsem dostal za svou věrnost? Zemřu v agónii za pouhých šest let? Mé děti jsou nyní vykázány ze slunce a jsou prokleté, musí pít krev od sebe místo toho, aby jedli jídlo, a zemřít v bolestech v pouhých dvaceti sedmi letech? A proč? Kvůli smrti řecké děvky, kterou zabili vojáci, které jsem nikdy neviděl? Kde je v tom nějaká spravedlnost?“
Chápala jeho bolest a také se chtěla pomstít Apollovi, proto ho přivedla k sobě a naučila ho, jak obejít prokletí jeho otce tím, že absorbuje do svého těla lidské duše, aby si tak prodloužil svůj život. Poskytla jemu a jeho dětem úkryt v místě, kde jim lidé nemohli ublížit a kde nehrozilo nebezpečí, že některé z jeho dětí nešťastnou nehodou zahyne ve slunečním svitu. Pak mu dovolila převést sem ostatní a nechala je zde žít.
Ze začátku jí ho bylo líto, ale později ho milovala jako syna.
Ale nebyl to její Apostolos, a i když byl s ní, ona u sebe chtěla mít své vlastní dítě bez ohledu na cenu. Tím, že to přiznala, udělala chybu, kterou postavila zeď mezi sebou a Strykerem. A tak se nyní oni dva využívali navzájem, aby se pomstili lidem, které nenáviděli.
A to vedlo k tomuhle…
Ke smrti jeho milované sestry.
„Moc mě to mrzí, Strykeriusi.“
Podíval se na ni a v jeho stříbrných očích vířila bolest. „Opravdu? Nebo jsi jen škodolibá?“
„Nikdy jsem nepociťovala škodolibou radost nad smrtí. Mohu si ji čas od času vychutnat, pokud byla oprávněná. Ale nikdy z ní nemám škodolibou radost.“
„A já nenechám tuto výzvu bez odpovědi. Zaplatí za to.“
„Ale vyber si to na Styxxovi a Nickovi, ne na mém Apostolosovi nebo Soterii. Pamatuj na to.“


***

Styxx se opřel o zeď, když se znovu objevili ve velkém pokoji, který nepoznával. Byla naplněná obrovskou skupinou bývalých temných lovců a přátel jeho bratra. Na několik z nich si vzpomínal z krátkého času, který strávil v New Orleans. Ostatní znal pouze z Acheronových vzpomínek.
Acheron se vrhl k Soterii a přitáhl si ji do náruče. Ironií bylo, že to udělal stejným způsobem, jakým Styxx kdysi objímal Bethany. Jako by byla vzduch, který potřebuje k životu. Jako kdyby svoje sevření byť jen o trošku uvolnil, přestal by dýchat.
A on hloupě svou Bethany pustil...
Neschopný vydržet pohled na ty dva a vzpomínky, které mu vířily myslí, se od nich Styxx odvrátil.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Acheron.
„Jsem v pohodě. Opravdu.“
„Ale my nejsme,“ řekl suše Urian. „Nick zabil Sataru, která zadržovala Tory.“
„Udělal to, aby mě ochránil,“ přerušila ho Tory.
Urian si odfrkl. „Necháme to vytesat na tvůj náhrobek. Stryker za to bude chtít krev. Hodně krve.“
Nick se ušklíbal nad jeho zoufalým tónem. „Bez urážky, ale tvůj otec mě neděsí, zejména vzhledem k tomu, jak moc chci kousek jeho kůže. Pojďme na něj.“
Urian nevypadal, že by na něj Nickova slova udělala dojem. „Vím, že si myslíš, že s ním sdílíš moc, ale věř mi, nezůstane z tebe nic jiného než zbytky. Nemluvě o jedné drobnosti. Nikdo se ho ani nedotkne, dokud se k němu nedostanu já.“
Ash pronikavě zapískal. „Klid, děti. Máme právě teď důležitější věci na práci. Nechte si svoji mužnost pro sebe.“
Styxx musel spolknout svůj sarkasmus při ukázce Acheronova pokrytectví. Legrační, že tohle jeho bratr nevidí, když se to týká jejich střetů.
Ale ono je snadnější vidět hříchy jiných lidí, než vidět své vlastní.
Ash se otočil s vyrovnaným pohledem k Nickovi. „Musíme se připravit na boj. Nesmíme dovolit, aby Stryker dostal Nicka.“
Nick se hořce zasmál. „Nepotřebuji tvoji zkurvenou pomoc. Můžu bojovat na vlastní pěst.“
Ash na nenávist v jeho hlasenereagoval. „Já vím, proč mě nenávidíš, Nicku. Chápu to. Ale tvoje matka by nechtěla, aby ses zabil znovu. Můžeš mě nenávidět zase zítra. Dnes v noci mě musíš tolerovat jako nutné zlo.“ Jeho bratr zalétl pohledem k němu, aby dal Styxxovi najevo, že se to vztahuje i na něj.
Nutné zlo, které bude tolerováno.
Budiž.
Nick od sebe Acherona odstrčil. „Tohle z nás nedělá přátele.“
Ash zvedl ruce. „Já vím.“ Otočil se zpátky k Tory a vzal její ruce pevně do dlaní. Ve vzduchu visela nerozhodnost, než promluvil a šokoval tak Styxxe až do hloubi jeho duše. „Styxxi, vezmi ji odtud. Udrž ji v bezpečí.“
Spadla mu brada. Kdo jsi a kde je můj psychotický bratr?           
I Tory zalapala po dechu, zatímco po něm přejížděla pohledem se zděšeným výrazem ve tváři. Její myšlenky ho zasáhly jako rána pěstí. Ty! Ty jsi ten, o kom jsem četla, ten, který mučil a vykastroval mého Acherona. Jsi zvíře. Nenávidím tě!
Styxx nedokázal uvěřit tomu, že ho z toho pořád ještě obviňují. Na rozdíl od Acherona by raději zemřel, než aby se dotkl nádobíčka jiného muže. Dokonce i proto, aby ho vykastroval.
K čertu s tebou, Apollo!
Ale proč kvůli tomu proklíná jeho? Styxx řekl bohu, aby mu udělal to nejhorší. Apollo mu jen vyhověl. Estes Acheronovu nenávist vůči němu podnítil a Apollo ji ještě posílil.
Najednou ho oslepil jasný záblesk světla. Z něj vystoupily desítky Daimonů. Všichni se připravili k boji, když se rozestavěli do formace starořecké falangy.
Stryker prošel skrz a jeho pohled padl na Uriana. „Zradil jsi mě naposledy.“ Pohnul zápěstím a vrhl dýku ve tvaru listu směrem k Urianovu srdci.
Než mohla zasáhnout cíl, Acheron ji chytil do dlaně. „Vezmi si svoje slečinky, zakřič a utíkej odsud, Strykere. Ušetřím ti čas. Věř mi, nechceš si se mnou hrát v mojí současné náladě.“
Stryker zareagoval stejně jako by to udělal Styxx. S neuctivou lehkovážností. Přejel si jazykem přes tesáky jako by si vychutnával představu, jak se krmí z Acherona. „Po ničem netoužím víc než po krvi.“ Rozhlédl se po mužích, kteří stáli vedle Acherona a posměšně se zasmál. „Dnes budeme hodovat, Spathi. Útok!“
Urian strčil Tory dozadu za jejich skupinku, když se kolem nich začali rojit Daimoni. Na rozdíl od zbytku mužů v místnosti, byl Styxx ve vážné nevýhodě, jelikož jejich nepřátelé útočili božskými blesky a psychickými schopnostmi. Hlava mu explodovala bolestí, když na něj všechny jejich myšlenky zaútočily najednou. Setřásl z ramen těžký svrchník, který měl na sobě a popadl nejbližší ostří.
„Bodni je do srdce,“ řekl Urian Styxxovi a pak mu názorně ukázal, jak má Daimony zabíjet.
Další záblesk světla v místnosti k nim přivedl obrovskou skupinu nepřátelských posil. Styxx bodl prvního, který po něm sáhl. Jenže tihle neexplodovali v oblaku prachu jako Daimoni. „Uriane? Další instrukce prosím.“
„Démoni... oči.“ Urian bodl démona mezi oči, než se otočil a vyhnul se tesákům Daimona. „A ať už uděláš cokoliv, nedovol démonům, aby tě kousli, jinak nad tebou získají kontrolu.“
Vidíš, Acherone? Je to mnohem snadnější, když mi dáš pár důležitých instrukcí.
Styxx odzbrojil Daimona, který zvedal meč, pak se otočil a bodl ho dýkou. Daimon explodoval na Styxxe.
Stryker šel po Nickovi, ale Acheron ho zastavil. Oba šli k zemi a zuřivě se bili, což Styxx velice dobře znal. Ještě že nejsem tím, koho tak moc nenávidíš.
Dorazili další muži. Jelikož to nebyli Daimoni ani démoni, Styxx se stáhl, aby mohl určit, jestli to jsou přátele nebo protivníci.
Démon se vrhl k Soterii. Pokusila se ho odkopnout, ale monumentálně selhala. Jenže když se po ní natáhl, přispěchal k ní s xiphosem Julián Makedonský, Acheronův dlouholetý přítel. Usekl démonovi hlavu jedním dobře mířeným úderem.
Julián si položil ostří na plocho na rameno a otočil se k ní. „Umíš zacházet s mečem?“
„Ano.“
„Kyriane! zavolal Julián na svého nejlepšího přítele, dalšího blonďatého Řeka. „Království za meč.“
Kyrian mu hodil cosi, co vypadalo jen jako jílec meče. Julián ho plynule zachytil a stiskl tlačítko na křížové rukojeti. Okamžitě z ní vystřelila téměř metrová čepel. Nabídl meč Soterii. „Daimony musíš bodnout do srdce. Démony mezi oči, a jestli komukoliv z nás usekneš hlavu, zemřeme.“
„Jak mám poznat rozdíl?“
„Většina Daimonů je blond a vybuchnou v oblaku prachu, když jim probodneš srdce. Zasáhni srdce, a když to nepomůže, zkus oči. Jestli bodneš někoho, kdo zakňučí a praští sebou o zem, zaútočila jsi na ty dobré chlápky. To jen pro tvou informaci.“
Styxx si odfrkl. Dívka instrukce dostane. A ten, kdo by s nimi mohl opravdu bojovat, je jen potravou.
Rozkošné.
Styxx pokračoval v boji, ale množství nepřátel bylo úděsně a zvuk řinčících mečů v jeho mysli vyvolával příšerné obrazy. I když byli uvnitř, měl pocit, že země pod jeho nohama je lepkavá a nasáklá krví. Krví prosáklé bahno mu obaluje prsty... horké slunce nemilosrdně pere do jeho zbroje a to tak, že mu popálí kůži, kdykoliv se o ni náhodou otře.
Další záblesk světla ohlásil ještě větší skupinu démonů a Daimonů.
Styxx si při tom známém pohledu povzdechl. Tehdy také klesaly počty Atlanťanů stejným způsobem jako nyní. Jenže když už si jeden myslel, že jich ubývá, objevily se jich tam magicky tisíce dalších, kteří vůbec nebyli vyčerpáni bojem.
To jediné, co na co se mohl soustředit, byli ti, kteří po něm šli – před ním i za ním – a ujistit se, že se nedostanou dál, aby zaútočili na někoho jiného.
Jeden z démonů se dostal Urianovi za záda. Styxx vytáhl menší nůž z těla démona, který mu byl nejblíže a poslal jej novému démonovi mezi oči.
Urian se otočil, aby bojoval, ale démon mu padl k nohám. Setkal se se Styxxovým pohledem a kývl na něj.
Styxx se otočil a zvedl paži, aby zachytil úder meče, který na něj mířil. Bohužel však zapomněl, že nemá hoplon. Sykl, klopýtl dozadu a pak vyrazil s mečem v jeho pravé ruce. Jeho protivník se mu vyhnul a okamžitě zaútočil dalším úderem. Styxx mu odsunul hlavu z cesty právě včas. Ostří bylo tak blízko, že cítil na ohryzku závan vzduchu.
Odkopl Daimona zpátky a pak mu zabodl do srdce meč. Když ho vytahoval, zahlédl Strykera. Na tváři měl výraz plný vzteku. Zaměřil se na svůj cíl a v jeho ruce byla ta jediná zbraň, která mohla Acherona zabít.
Atlantská dýka napuštěná Apollyminou krví a jedovatou mízou ypnsi z nejtemnějších stromů pěstovaných v lesích Kalosis.
Chvíli Styxx nijak nereagoval. Jestli Stryker zabije jeho bratra, bude po všem. Všechno skončí.
Konečně nalezne mír.
Ale udělal osudovou chybu, když pohlédl na Soterii, která viděla, co se blíží.
Acheronova bezprostřední smrt.
Zděšená hrůza v její tváři a slzy v očích ho přiměly k pohybu. Láska, jako je tato, si nezaslouží být zničena. Není horšího pekla, než být jednou polovinou navždy rozděleného celku.
On takovou ránu obdržel v životě už dvakrát. Nedovolí, aby jeho nenávist zničila Soterii.
K čertu se mnou...
Styxx se rozběhl ke Strykerovi. Zastavil Daimonského pána chvíli předtím, než dorazil k Acheronovi, který v boji hloupě zavřel oči.
Jasně, ty jsi neměl Galena za učitele.
Jelikož měl Styxx pořád na očích brýle, Stryker se přestal soustředit na Acherona a spletl si ho s bratrem.
Stryker se spokojeně zasmál, když zabořil dýku hluboko do Styxxova břicha. Vidění mu zešedlo, zatímco se jím šířila známá bolest. Zdálo se, že ho Stryker zasáhl na tom samém místě jako Ryssa.
Styxx se pokoušel popadnout dech. Klopýtl dozadu a do někoho narazil. Jeho brýle odlétly.
Čas se zastavil, když mu došlo, že spadl na Acherona, který ustoupil a nechal ho dopadnout na podlahu. Hořce se nad tím zasmál. Jejich otec by byl pyšný.
I Ryssa.
Stryker zavrčel kvůli tomu, že minul Acherona a natáhl se po dýce ve Styxxově břiše. Styxx si ji jednou rukou držel uvnitř, zatímco se tou druhou pokoušel Strykera odrazit. Ale díky jeho krvi rukojeť klouzala a bolest a šrám oslabovaly jeho sevření. Navzdory jeho úsilí mu Stryker dýku vyrval.
Styxx zalapal po dechu, když se jím prohnala nesnesitelná bolest. „Acherone!“ zařval, aby bratra varoval.
Acheron se včas otočil, zastavil Daimonského vládce tupým koncem své hole a odstrčil ho. „Zmiz nebo zemři,“ zavrčel.
Stryker se ušklíbl. „Jdi do prdele.“
Acheron přimhouřil oči, odmrštil ho a udeřil holí do podlahy. Démony a Daimony kolem nich zasáhla vlna syrové, nespoutané moci. Všichni se obrátili v prach.
Všichni kromě Strykera. Vznášel se nad zemí v dračí podobě, vrčel a mával křídly. Zařval vzteky a vychrlil na Acherona oheň.
Acheron zvedl ruku právě včas, aby mu zabránil ho spálit. Mrštil po Strykerovi další božský blesk, kterému se jeho protivník vyhnul.
„Tohle není konec, Acherone. Příště nebudeš moct použít svou moc.“ Styxx zmizel v ohnivém oblaku.
Styxx, který se třásl bolestí, položil hlavu na zem a zíral na strop. Ostatní mluvili, ale jemu v uších hučelo tak hlasitě, že jim nerozuměl.
Styxx se zasmál a pak zasténal. Bylo to jako ten den předtím, než zemřel. Ležel tam a krvácel a nikdo si toho ani nevšiml. Překulil se a pokusil se vstát, jenže uklouzl na krvi a dopadl zpátky na podlahu. Nebyl tu žádný Galen, který by mu pomohl.
Vůbec žádný přítel.
Jen Acheron obklopený lidmi, kteří se mu vysmívali.
Musím zastavit to krvácení. I když na něj nemohl zemřít, to poslední co potřeboval, bylo být oslabený ztrátou krve. Bylo mu špatně, ale nebyl tu nikdo, kdo by ho vzal domů.
V hlavě mu bušilo a vidění měl rozostřené. Styxx, který to nemohl vydržet, se převalil na záda a tlačil si na ránu tak silně, jak jen mohl. Začal se nekontrolovatelně třást.
Bezva. Přecházím do šoku. Měl si na sobě nechat ten svrchník.
Jak jsem měl vědět, že mě zase pobodají?
Cítil, že si vedle něj někdo klekl. Otevřel oči a ohromilo ho, když uviděl Acherona. V bratrově chladném výrazu nebyla žádná obava ani soucit.
Styxx v příšerné agónii zafuněl: „Víš, bratře, v bitvě bys nikdy neměl zavírat oči.“
Ash se zasmál. „Nebyl jsem tím, koho cvičili proto, aby se stal generálem.“
No jasně, to byla taky dobrá věc. Vlastně to stojí za houby a způsobí to, že všichni zemřou. Ale to byla jen část toho být vůdcem a on to věděl.
Styxx se rozhlédl po mužích, kteří je obklopovali. Slyšel jejich myšlenky a znal jejich tváře a minulost z Acheronových vzpomínek. Milovali jeho bratra.
Nikdy se Acheronovi nevysmívali tak, jak to Styxxovi dělali na začátku jeho muži. Všichni k Acheronovi vzhlíželi s úctou a zbožňováním.
Žádný z nich nikdy nezaplatil, aby ho mohl ojet.
Acheronovi muži o jeho minulosti nevěděli vůbec nic.
Jeho pomstychtivá část jim chtěla říct, co býval Acheron zač. Ale podobná krutost by Acheronovi neublížila. Ne ve skutečnosti. Protože tihle muži se o jeho bratra starali, a i kdyby všechno věděli, nepoužili by to proti Acheronovi. Jeho bratr byl hloupý, když si tohle myslel.
A Acheron pro ně udělal něco, co Styxx pro své vlastní muže nikdy neudělal. Acheron vzal tyhle zničené tvory, jako třeba Vana a Fanga, proti kterým se obrátil jejich vlastní klan a pokusil se jimi nakrmit Daimony – Kyriána, jehož žena ho vydala nepřátelům, aby ho mučili a ukřižovali – Zareka, který byl římským fackovacím panákem, kterého neprávem mučili a popravili – a Talona, který sledoval, jak jeho klan, jeho vlastní krev, před jeho očima vraždí jeho sestru – a s obrovskou trpělivostí, kterou vůči Styxxovi nikdy neprojevil, je Acheron uzdravil.
Je všechny.
Bylo to vážně úžasné. Jenže Acheron k nim necítil takovou nenávist jako ke Styxxovi.
Styxx si povzdechl. „Možná. Ale ty jsi při jejich vedení odvedl mnohem lepší práci než já. Rozhodně si myslím, že otec cvičil toho špatného z nás.“
Acheron beze slova položil ruku na Styxxovu ránu. Bodalo to do jeho kůže jako horké značkovací železo. A to musel vědět, jelikož to bylo takové jako v dionýském chrámu. Zíral na Acherona. „Dobrá, ty zatracený zkurvysynu. Dej ze mě ty pracky pryč,“ zavrčel skrze zaťaté zuby.
Acheron jeho výbuch ignoroval a držel ho, dokud Styxx nebyl připravený skuhrat. Až pak se odtáhl.
„Už jsem mrtvý?“ zeptal se Styxx sarkasticky.
„Ještě ne. Ještě ti zbývá pár let, než mě vážně naštveš.“
Styxx si odfrkl. „Těším se na to.“
Tím jsem si jistý, pomyslel si Acheron tiše. Kývl na Styxxe. „Udělal jsi pro mě něco dobrého. Děkuji.“
Ta slova tě musí dusit, bratře.
„Jo, no, až budeš příště potřebovat někoho, kdo sestoupí do Daimonské svatyně, vyber si některého z těch ostatních pitomců. Nemám božskou moc, když po mě jdou, což mě staví do nevýhodné pozice.“
Acheron se zašklebil a pomohl Styxxovi na nohy. Pak ho tam nechal stát a odešel za svými muži.
V jediném úderu srdce pustil Acheron Styxxe z hlavy a zapomněl, že je tady.
Kvůli tomuhle jsem odešel od svojí počítačové hry? Styxx si unaveně povzdechl.
„Chceš, abych tě vzal domů?“
Styxx na Uriana kývl. „Díky.“
„Žádný problém.“
Než stihl Styxx mrknout, byl zpátky ve svém bytě. Právě mířil ke gauči, když se mu podlomila kolena.
Urian si ho přitiskl k bohu a pomohl mu do postele. „Jsi pořád zraněný?“
„To ten jed z dýky, kterou použil Stryker. Acheron vyléčil zranění, ale nevytáhl ven jed.“ Neměl tušení, jestli tu udělal schválně nebo ne.
„Jak ho dostaneš ven?“
„Vytáhneš ho předtím, než uzavřeš zranění.“ Styxx se podíval na jizvu. „Hups, trochu pozdě.“ Znovu se začal třást a čelo mu pokryl pot.
„Chceš, abych zavolal Ashe?“
„Budu v pořádku.“ Acheron by stejně nepřišel. A Styxx mu to nemohl mít za zlé. Kdyby u sebe měl Bethany, taky by se s bratrem neobtěžoval. „Není to tak, že bych měl zemřít. Jen si potřebuji odpočinout.“ Styxx ta nezřetelná slova zamumlal jen chvilku předtím, než omdlel.


22 komentářů:

  1. díky za překlad.míša

    OdpovědětVymazat
  2. Nikol: Dakujem velmi pekne za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad dalsej kapitolky. GabiM

    OdpovědětVymazat
  4. Paráda, díky moc!!
    Gábina

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Já toho zku....yna nenávidím. Ať už nechá Styxe napokoji. A to jsem Acherona měla ráda.
    Dík za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám stejný názor. a děkuju za překlad a korekci :)

      Vymazat
    2. Nwjste jediné, takových by se tu určitě našla celá řada. Včetně mě. Doufám, že mu někdo vmete do obličeje jaký je arogantní bastard.

      Vymazat
  8. Vďaka. A zasa o deň bližšie. :-p

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat