pondělí 10. listopadu 2014

Styxx - 21. únor 2004



Styxx zalapal po dechu, když se tam Camulus objevil s bezvědomou, krvácející ženou přehozenou přes rameno. Poznal v ní Sunshine Runningwolfovou, ženu, která byla reinkarnací Talonovy manželky.
„Co jsi to udělal?“
Camulus neodpověděl, když ji pokládal na postel. Použil svou moc, aby jí vyléčil střelné zranění. Pak ji přivázal s doširoka roztaženýma rukama a nohama k posteli.

Styxxem při tom pohledu projel vztek. „Co to děláš.“ Nebyla to otázka. Byl to požadavek.
„Ujišťuji se, že neodejde.“
„Nemusíš ji takhle přivazovat.“
„A proč ne?“
Je to ponižující. Ale Styxx to nedokázal vyslovit, zatímco ho vzpomínky rvaly na kusy. Zachvátila ho panika tak příšerná, že sotva mohl dýchat. Vzpomínal na chvíle, kdy byl mučen a znásilňován, znovu a znovu, zatímco byl takhle svázaný.
Neschopný to vydržel, si z boty vytrhl nůž a uvolnil ji.
Camulus vyklenul obočí. „Co si myslíš, že děláš.“
„Ona neuteče.“
„Tohle jsi přehnal, člověče.“
Styxx se ušklíbl. Zřejmě se ve vztahu k bohům nedokázal poučit, protože další slova, která mu vyšla z úst, byla neuvěřitelné hloupá. „Dobrá, Apollo. Ukaž mi to nejhorší.“
„Co se to tu děje?“ zeptal se Dionýsos, který se k nim připojil.
Camulus zíral na Styxxe. „Tvůj mazlíček touží po nakopání prdele.“
Styxx si odfrkl. „A tvůj k tomu poskytne zadek.“
Dion znechuceně zavrčel. „Už jsem vážně unavený z toho držet vás dva od sebe. Hned s tím přestaňte!“ Obrátil pozornost k bezvědomé ženě na posteli. „Proč je tady?“ zeptal se Camuluse.
Galský bůh války si se samolibým úšklebkem založil paže na hrudi. „Mučení Talona. Nemá ponětí, co jsme jí udělali, což ho přivede k šílenství. Doslova jsem mu ji vyrval z náručí, zatímco on mě nedokázal zastavit.“
Styxx si dokázal představit, jak příšerný byl ten výraz na jeho vlastní tváři. Jakmile ta slova vyšla z Camulových úst, Dionýsos ho vyhodil z místnosti a strčil do ložnice, aby Styxx neslyšel jejich rozhovor.
Nebo si to alespoň myslel.
„Teď když je pryč, mi to vysvětli, Came. Co jsi to udělal?“
„Dostal jsem se dovnitř a vzal jsem si Talonovi, takže ví, kdo ji drží. Chceš, aby byl mimo provoz. Ujišťuji tě, že se zblázní strachy z toho, co bych jí mohl udělat. Jsem si jistý, že právě teď kontaktuje Acherona. Potřebujeme, aby byl tak naštvaný, jak to jen jde, no ne?“
„To ano. A co s ní budeme dělat teď?“
„Znásilňovat ji, dokud z ní nevyšukáme duši.“
Styxxův zdravý rozum mu napovídal, ať se od toho drží dál, ale on nemohl. Pomyšlení, že by jí tohle Camulus nebo kdokoliv jiný udělal...
Chtěl srdce toho boha sevřít v pěsti. Než mohl zvítězit jeho zdravý rozum, vtrhl zpět do místnosti. „Dotkni se jí a já ti urvu obě ruce a zmlátím tě jimi.“
Dionýsos chytil Gala, než mohl zaútočit a zíral na Styxxe. „Mám tě strčit zpátky do Hádovy říše?“
Styxx se setkal s Camulovým pohledem. Jestli rychle nepřijde s náhradním plánem, ten bastard to udělá, a jak Styxx věděl z první ruky, i když se Dionýsos možná nebude podílet na něčím znásilnění, sakra jistě ho nezastaví. Jen by odešel a ponechal člověka zvrácenosti jeho věznitele.
Ať je to jakkoliv, tohle on nestrpí.
„Mám jiný nápad.“
Camulus vyrazil ke Styxxovi, ale Dionýsos ho znovu zastavil a zatlačil ho zpět.
„Zůstaň ve svém rohu, Gale. Poslechneme si ho.“ Obrátil svou pozornost zpátky ke Styxxovi. „Pokračuj.“
Styxx se nutil zůstat v klidu. „Chceš je všechny vytočit, že jo? To proto jsem tady, ne?“
„Ano.“
Styxx zaváhal. Byla to ta poslední věc, kterou chtěl komukoliv udělat. Ale jestli to neudělá, té ženě se stane něco mnohem horšího. „V mé chýši je truhla, která obsahuje Eycharistisi.“
Dionýsovi spadla brada. „Jak ses k ní k čertu dostal?“
„Byl to dar.“ Ta slova mu vázla v krku. Estes to nechal Styxxovi v připomínce toho, co mu může udělat, kdykoliv bude chtít a Styxx si ji nechal, aby si připomínal, proč bylo spravedlivé strýce chladnokrevně zabít.
Dionýsos se na něj nevěřícně zamračil. „Proč ji pořád ještě máš?“
„Byl jsem jedenáct tisíc let na opuštěném ostrově. Pokud jsem nechtěl ojet divokou kozu, neměl jsem pro ni příliš mnoho využití. A na rozdíl od vás bohů, mě šukání zvířat nijak zvlášť nepřitahuje.“
Dionýsos se rozhořčeně napřímil. „Jen abys věděl, tohle jsem nikdy neudělal.“
No jasně. „Ampelos?“
„Satyrové jsou napůl lidé.“
Styxx se při Dionýsově odpovědi hořce zasmál. „A proč to jsou napůl lidé?“
„Dobrá, ale bylo to jen jednou a já jsem byl vážně opilý, když se to stalo. Navíc mě k tomu přinutil Phobos.“
Jednou? Vážně?
„Ismarius?“ Styxx vytáhl další známou připomínku Olympanovy zvrácenosti.
„Kdo jsi? Můj podělaný životopisec?“
Camulus se rozesmál. „Takže ta zmínka o koze byla docela blízko pravdě, co?“
„Drž hubu.“ Dionýsos se znovu obrátil ke Styxxovi. „Pokud ji nechceš znásilnit, proč bys jí dával silné afrodiziakum?“
Protože jsi mi nedal jinou možnost. Jestli to neudělám, ten další bastard jí ublíží doopravdy. Radši ať je nadržená, než znásilněná prasetem.
Ale věděl, že lepší bude neříkat jim skutečný důvod. „Zmateme jim hlavy. Talon bude mimo, když bude vědět, co dostala, ale hlavně to pošle Acheronovi jasný vzkaz, že jsem tady. To ho vytočí tak, že si to ani jeden nedokážete představit.“
„Proč by ho to mělo zajímat?“ zeptal se Camulus.
„Jsem jediná žijící osoba, která zná všechna jeho tajemství, každou podrobnost o jeho minulosti. Věř mi, nechtěl by, abych to co vím, řekl jeho přátelům. Strach z toho, co bych mohl vyzradit, ho ochromí. A bude myslením na mě tak rozptýlený, že nebude vědět, jestli přichází nebo odchází.“
Dionýsos na něj zíral. „Tohle by mohlo fungovat.“
„Věř mi. Nikdo nezná moje dvojče lépe než já. Teď ji musíme dostat někam, kde jí to dáme a kde ji necháme pod jejím vlivem.“ A taky se musí ujistit, že to bude Talon, kdo ji najde, a že to galské prase udrží ruce u těla.
Dionýsos přikývl. „Zavolám nějaké Daimony, aby na ni dohlédli a ochránili ji, než se k ní dostanou Temní lovci.“

***

Poté co se Styxx vrátil do své spartánské díry, která byla po staletí jeho domovem, se na něj Dionýsos zamračil. „Ty jsi tohle místo postavil?“
Styxx přikývl a ve dveřích své chýše zaváhal. „Původně jsem tady měl kamenný domek, ale ten se po pár staletích proměnil v prach.“
„Nemohl jsi to opravit?“
Věnoval Olympanovi sžíravý pohled. „Je příliš časově náročné hledat kameny a dělat maltu ručně. Byl jsem tady bez nástrojů a materiálu. Musel jsem si vyrobit všechno, co jsem potřeboval k přežití, včetně zbraní a nástrojů, a zabít nebo sesbírat všechno, co jsem jedl a nosil.“ Kdyby Styxx nebyl válečným veteránem, který byl se svou armádou nucen žebrat, když se snížily příděly, a chlapcem, jehož otec po něm chtěl, aby horlivě prováděl ty nejpodřadnější práce, které našel, byl by tady v naprosté prdeli.
Dionýsos se zamračil. „Myslel jsem, že jsi měl lidi, kteří se o tebe starali?“
Ve Styxxově čelisti se při té vzpomínce objevil tik. „Chvíli mi čas od času lidé přinášeli nějaké jídlo. Někdy před stovkami let nebo tak nějak. Pak už ne.“
„Jak je možné, že ses ze vší té samoty nezbláznil?“
„A kdo říká, že ne?“ Styxx se rozhlédl a trhl sebou, když na pískem posypané podlaze, kde spal tisíce let, spatřil zvířecí kůže. Viděl také kamenné nástroje, které si musel udělat, aby přežil – což bylo opravdu obtížné, jelikož jeho pravá ruka byla částečně ochrnutá od thráckého útoku, který se odehrál po jeho návratu do Řecka z atlantské války.
Na jeho tvrdé, kruté existenci zde nebylo nic útěšného ani pohodlného.
Jestli Acherona neměl nerad předtím, než ho Dionýsos osvobodil, teď ho s naprostou jistotou nenáviděl. Zvlášť poté, co viděl luxus, v jakém jeho bratr v uplynulých stoletích žil. Přátele, kteří Acherona obklopovali, a kteří ho milovali jako rodina.
Styxx pořád nemohl pochopit, jak se možné, že se ho ten sobecký parchant neobtěžoval zkontrolovat. Jen jedinkrát. Přinést mu burger.
Jeden podělaný polštář nebo přikrývku. No vážně? Bylo by to pro tebe snad tak moc Pane Atlantský Bože?
Znechucený Styxx přešel ke své truhle a zvedl ji. „Jsem připravený.“
„Jo. Dokážu si představit, že už ses na tohle místo díval dost dlouho.“
To nemáš ani ponětí. Styxx nic neřekl, ale byl rád, že tu Dionýsus jeho zadek nenechal.
Tedy alespoň si to myslel, dokud se nevrátil do hotelového apartmá a nenašel tam Apolla, který na ně čekal.
Co to sakra je?
Po Olympanově tváři se roztáhl úsměv, když uviděl Styxxe. Zato Styxxův žaludek se scvrkával s každým dalším úderem srdce.
Camulus sklouzl pohledem na Dionýsa. „Přišel tě sem hledat. Doufám, že ti to nevadí. Řekl jsem mu, aby počkal.“
To řekla jeho ústa, ale Styxx slyšel, že to Camulus udělal záměrně, aby se mu pomstil. A to všechno jen kvůli Styxxovu uklouznutí...
K čertu. Věděl, že je lepší nedávat před nikým z žádného důvodu najevo svoje emoce. Zvlášť když se jedná o pomstychtivého boha. Každou molekulu jeho těla zaplavilo utrpení a bolest. Upřímně řečeno, raději by se vrátil zpátky na ostrov, než se dostat do péče toho bastarda.
Obrátil se na Dionýsa. „Naše dohoda se ruší. Pošli mě zpátky.“
Dionýsos měl v očích soucit, zatímco odmítavě vrtěl hlavou. „Na tom nezáleží. Teď ví, že žiješ. Může tě vystopovat stejně, jako jsem to udělal já.“
Samozřejmě že může. A na ostrově by byl Styxx k dispozici Apollovi pořád, ve dne v noci. Bylo by to ještě horší než v Didymosu.
Apollo by si nemusel dělat starosti s tím, že je někdo vyruší nebo...
Styxx hodil truhlu na stůl. „Je mi to u prdele. Jsem z toho venku.“ Vyrazil k Sunshininu pokoji a otevřel dveře.
Jakmile ho spatřila, rozšířily se jí oči. Poháněl ho vztek, když vytáhl svůj nůž a šel ji osvobodit.
Řvoucí Camulus ho odstrčil od postele.
Styxx se k němu otočil s divokým leskem v očích. Měl jich všech už dost. „Tak pojď, ty děvko!“
Camulus se na něj vrhl, Styxx fingoval pohyb na levou stranu, pak vyrazil vpravo a zabodl svou dýku do bohova boku. Gal zařval vzteky.
Styxx ho chytil a mrštil s ním o podlahu. Camulus po něm hodil blesk, ale Styxx se mu vyhnul a praštil Camulovou hlavou o podlahu, aby starší bytost omráčil.
„Přestaň!“ Nařídil Dionýsos.
Styxx ho ignoroval.
„Zabiju tu ženu, jestli nepřestaneš. Myslím to vážně, Styxxi.“
Zaváhal. Na jednu stranu, proč by se o to měl starat? Ale když se na ni podíval a uviděl hrůzu v jejích tmavých očích, věděl, že jí nedokáže ublížit. Viděl platit už příliš mnoho nevinných. I když ji vůbec neznal, nechtěl, aby ona nebo Talon žili s nočními můrami, které on tak důvěrně znal.
Nikdo by neměl pohřbít svoji ženu...
Natož tak dvakrát v jednom životě.
Styxx vztekle zabodl nůž do podlahy vedle Camulovy hlavy, pak vstal a opustil místnost.
„Měl jsem ho nechat, aby tě zabil,“ ušklíbl se Dionýsos na Camula. Nebyl si vědom toho, že je Styxx slyší.
„Nevěděl jsem, že by to mohl udělat.“
Apollo se rozesmál. „Nemáš o ničem ani ponětí. Na člověka má neuvěřitelné dovednosti... ve více než jednom směru.“
„Přestaň!“ štěkl Dionýsos na svého bratra. „Copak jsi ho už nemučil dost? No vážně?“
Styxx popadl svou bundu a opustil hotel. Neměl v hlavě žádný cíl, chtěl jen trochu čerstvého vzduchu, jak ho rvalo na kusy množství emocí. Měl dobře vědět, do čeho jde, když s tímhle souhlasil.
Bohové s ním vždycky vymrdali.
Ať tak nebo tak.
Chci prostě z kola ven. Copak ještě není čas, aby jeho utrpení skončilo? Vážně ne? Čím dalším ho ještě musí protáhnout?
Nedokázal to už dál vydržet, proto zamířil ulicí dolů směrem k řece. Všude kolem něj se s bezstarostnou nevázaností smáli lidé. Jak moc by si přál být jedním z nich. Ale on nikdy nebude volný, aby se mohl jen tak potloukat s přáteli a vymetat večírky. Celý jeho lidský život byl jen o zodpovědnosti.
Povinnosti.
A taky zklamal všechny, které kdy miloval.
Vyhrnul si rukáv bundy a košile, aby se mohl dotknout jmen manželky a syna. Když zavřel oči, téměř dokázal kdesi v hloubi své paměti zachytit závan Bethaniny vůně. Ale co nenáviděl nejvíc, byl fakt, že si nedokáže vůbec vzpomenout na zvuk jejího hlasu. Dokázal si vzpomenout na jeho kadenci, když vyslovovala jeho jméno nebo když se smála. Přesto to nebyl ten správný zvuk.
Úplně ho opustila.
Už takhle nedokážu prožít ani jediný další den...
Přesto nikde nebyla cesta ven. Žádná. Zvláštní, jak se mu jako dítěti vždycky věčnost zdála strašně dlouhá. Jenže dokud si ji neprožijete, nedokáže plně porozumět hrůznosti, kterou skutečně přestavuje.
Jejího rozsahu.
A šílenství.
Ačkoliv se zdálo, že Temní lovci, se kterými hovořil, se tomu konceptu nějak přizpůsobili. Stejně jako jeho bratr. Ale oni koneckonců nebyli sami. Měli bratrstvo, kde dohlíželi jeden na druhého.
Zdálo se, že jediný Temný lovec, který dokáže alespoň trochu pochopit Styxxovu bolest je ten, který se jmenuje Zarek. V jeho tmavých, zmučených očích, Styxx poznal spřízněnou duši.
Styxx se zastavil na chodníku, který vedl podél řeky a opřel se o ocelové zábradlí. Jeho pohled padl na dva světlé plastové kelímky, které někdo nedbale hodil přes zábranu.
Vyhozené odpadky...
Stejně jako on.
Doma v Didymosu a na ostrově v Hádově říši, byla voda vždycky tyrkysová a průzračná. Tady byla kalně zeleno-hnědá. Přesto mu to připomínalo zvuky domova za horkých letních nocí, kdy spal s okny dokořán a poslouchal moře venku.
Najednou se za ním ozval dětský křik, který se pokoušela uklidnit rozzlobená matka. Rychle s holčičkou ztrácela trpělivost. Podíval se na ně přes rameno. Ta žena neměla ani ponětí, jaká má štěstí, že má to dítě u sebe. Ale nemohl ji soudit za její podrážděnost. Jeho otec na něj byl naštvaný pořád. Možná že kdyby byl požehnán svým synem, choval by se ke Galenovi stejně.
Ale nedokázal si přestavit, že by dokázal být rozzlobený na svoje dítě. Ať už by byl důvod jakýkoliv.
Jen kdybych ho tak mohl držet.
Jen jedinkrát.
S povzdechem popadl zábradlí a snažil se uvnitř sebe zklidnit vztek a smutek, zatímco mu v hlavě křičeli racci, které dočasně přehlušilo Zydeco (pozn. překl.: hudební žánr, který se vyvinul v jihozápadní Lousianě) a lidé vpovzdálí.
„Styxxi?“
Při zvuku Dionýsova hlasu, který ho volal, tiše zaklel. Neřekl ani slovo, dokud se bůh nepostavil vedle něj.
„Slíbil jsi mi konec mého pekla,“ zašeptal Styxx.
„Já vím. Je mi to líto.“
„Ne, není.“ Dionýsos se o Styxxe nestaral o nic víc než kdokoliv jiný. Nebyl pro boha ničím a věděl to.
Dionýsos se otočil, aby se mohl opřít o zábradlí a podívat se do Styxxova obličeje. „Ano, je. Všechno. Věř nebo ne, ale i bohové mohou mít výčitky svědomí. Nikdy jsem tě neměl Apollovi ukázat. Byl jsem mladý a hloupý. Snažil jsem se zapůsobit na svého velkého bratra. Teprve až když jsem byl svržen do tohoto zkaženého světa, začal jsem chápat následky toho, co děláme... co jsem udělali.“
„A přesto ho chceš obsadit. Znovu mu vládnout.“
„Nelíbí se mi být pěšákem o nic víc než tobě. Dusil jsem svou hrdost už dost dlouho. Stejně jako ty, i já chci z kola ven.“
Styxxi si odfrkl. „Nejsme přátelé ani ženy. Proč mi to říkáš?“
„Protože potřebujeme, abys zabil Acherona. Ty jsi jediný, kdo se dokáže dostat dost blízko na to, aby to udělal. Do Mardi Gras zbývá už jen pár dní. Pomoz mi to dokončit a nebudeš si muset s Apollem dělat starosti. Ujistím se, že se od tebe zatím bude držet dál, a až budeš mrtvý...“
Styxx se odrazil od zábradlí. „Raději bych měl být mrtvý, Dionýse. Jestli ne, tak tvůj zadek bude první, po kterém půjdu.“ Zamířil zpátky do hotelu a Dionýsos mu byl celou cestu v patách. „Když jsi byl vyhoštěn z Olympu, jak jsi mě dokázal osvobodit?“
„Hádova říše není součástí Olympu. Z jeho říše jsem vyhoštěn nebyl.“
To dávalo smysl.
Styxx podržel otevřené dveře a nechal Dionýsa vejít, aby je dovedl k výtahu. „Chci mít pod kontrolou tu ženu. Jestli se k ní Camulus přiblíží, vykuchám ho.“
„Myslím, že to můžeme zařídit.“
„O tom pochybuji. Učí se ještě pomaleji než já.“ Styxx vystoupil z výtahu a zamířil zpátky do apartmánu, kde na něj čekali Apollo a Camulus.
Dionýsos beze slova zablokoval svého bratra, zatímco Styxx popadl lahev vína a přešel k truhle na stole. Smíchal víno s troškou Eycharistisi. Zatímco pracoval, cítil na sobě Apollův pohled, ze kterého se mu ježily vlasy vzadu na krku.
Vzhlédl a zachytil v Apollových očích chlípný pohled, což jen popíchlo jeho vztek.
Nenávidím tě.
Styxx se ho ze všech sil pokoušel ignorovat, když lil směs do termosky, kterou mu dal Dionýsos. Pak ji podal bohu vína. „Jsme připraveni. Přivedu tu ženu.“
Camulus začal protestovat, ale Dionýsos ho zarazil.
Styxxova zuřivost vzrostla, když si všiml, že je Sunshine znovu přivázaná k posteli. Bohové, nemohl to vystát. Zaskřípal zuby a odřízl ji.
Okamžitě po něm vyrazila a odstrčila ho. Ohromeně několik vteřin vůbec nereagoval. Pak ji ale chytil dřív, než mohla otevřít dveře do místnosti, kde čekal Camulus.
„Přestaň!“ zavrčel jí do ucha. „Je to já nebo oni, a věř mi, že nechceš, aby se tě oni dotkli.“
To ji přimělo bojovat ještě úporněji.
„Přestaň s tím!“ zopakoval. „Nechci tě znásilnit.“
Pokoušela se promluvit skrze svůj roubík.
Nepochybně by jí ho mohl odstranit, ale jak ji tak znal, začala by křičet. „Prostě se uklidni a všechno bude v pořádku.“ Vzal ji za paži a odvedl k ostatním.
Dionýsos je okamžitě přenesl z hotelu do jakéhosi starého, zchátralého skladiště. Byla tam velká tabulová okna, z nichž mnohá měli přímo nad hlavou.
Dionýsos použil svou moc a přivolal pro ženu malou postel. Styxx jí vyndal z úst roubík, zatímco Dionýsos odšrouboval z termosky víčko. „Potřebuji, abys to vypila.“
„Vypij si to sám, ty bastarde!“ Rozběhla se ke dveřím.
Styxx ji chytil a zvedl ji. Na jednu stranu obdivoval její statečnost. Na tu druhou ho už vážně začínala štvát. Jestli nebude spolupracovat, zapojí se do toho Camulus a bude to chtít udělat po svém. A ona skončí znásilněná.
„No tak,“ vydechl jí do ucha. „Spolkni to. Je to mnohem lepší než to, co se ti stane, pokud to neuděláš.“
Bodl ho osten viny, když to vypila. Vzpomněl si totiž, jaké to bylo, když mu to Estes na jejich loveckém výletě dal poprvé. Jaké to bylo, když ho to atlantští bohové přinutili vypít pro jejich zvrhlé potěšení. Jeho vztek vzrůstal, až se pod jeho úporností třásl.
Když skončila, podal ji Dionýsovi. Nechtěl, aby se k němu některá její část tiskla. Ani ji takhle nechtěl vidět.
„Zavolal jsi?“ Zavrčel Styxx na Camula.
„Postaral jsem se o to. Napsal jsi svůj vzkaz?“
Podal mu ho a pak odešel. Jelikož bude Acheron s ostatními, až ji přijdou zachránit, nemohl riskovat a být tady, až přijedou.
Ale problém byl, že nevěděl, jak se odsud má dostat zpátky do hotelu.
„Styxxi?“
Podíval se přes rameno na Dionýsa. Než mohl mrknout, bůh ho zasáhl a poslal ho zpátky do jejich hotelového apartmá.
Taky by to mohlo být trochu příjemnější.
Samozřejmě by to také mohlo být mnohem nepříjemnější, že ano.
Nicméně, skutečné nepříjemnosti teprve začnou. Jakmile si jeho bratr přečte vzkaz, který mu tam Styxx nechal, půjde po něm Acheron se vší svou silou.
A kdo by mu to mohl vyčítat? Vzkaz byl úsečný. Jen pár slov napsaných tak, aby se ujistil, že se Acheron naštve dost na to, aby se s nimi setkal. Slov, která zajistí, že si Styxx už brzy nebude muset dělat starosti s Apollem nebo čímkoliv dalším...

Znám tě, bratříčku. Vím, co jsi udělal. Vím, jak žiješ.
Nejdůležitější ale je, že vím, jaké lži si namlouváš, abys mohl spát.
Řekni, co si o tobě tvoji Temní lovci pomyslí, pokud zjistí pravdu o tvé minulosti?
Kliď mi je z cesty, jinak budou všichni mrtví.
Uvidíme se na Mardi Gras.

Bylo to Styxxovo vyhlášení války Acheronovi. Udělal to takovým způsobem, že to jeho bratr nenechá bez odpovědi.


17 komentářů: