neděle 30. listopadu 2014

Styxx - 24. leden 2009

Urian se neustále pokoušel dovolat Styxxovi, ale pořád padal do hlasové schránky. Bál se, že Styxx možná znovu upadl do komatu, proto se přemístil do Styxxova bytu.
Ve chvíli, kdy se tam zhmotnil, si uvědomil, že něco není v pořádku. Na bytu bylo něco jinak. Ale když se rozhlédl kolem, všechno bylo na svém místě.
„Styxxi?“

Nikdo neodpověděl.
Rychle prohledal byt a zjistil, že je prázdný. Když vstoupil do Styxxovy ložnice, všiml si, že Styxx vytrhl ze skicáře obrázek jeho a Phoebe a nechal ho na stole spolu s přehnutým papírem. Když ho otvíral a četl, strachy se mu svíral žaludek.

Uriane,
jsi jediný, kdo si všimne, že tady nejsem. Nedělej si starosti, neudělám nic zvlášť pitomého. Jen prostě nechci žít ve světě, kterému už nerozumím.

Až najdu místo a klid, který potřebuji k tomu, abych fungoval, ozvu se. Do té doby na sebe dávej pozor, bratře. A děkuji ti za to, že jsi mým přítelem.

S.

Urian zaskřípal zuby a chtěl ho jít najít a zmlátit Styxxe kvůli bolesti, kterou právě teď cítil. I když nevěděl, proč ji cítí. Proč by se o tom měl starat? Sotva Styxxe znal.
Nejspíš je to kvůli tomu, že jsou spřízněné duše. Styxx byl jediný, kdo opravdu chápal tu věc s Phoebe. Po šesti letech všichni ostatní ztratili trpělivost s jeho neschopností pohnout se dál a najít si někoho jiného, koho by mohl milovat.
Ale nebylo to tak jednoduché. Ne, když jste měli minulost, kterou bylo velice obtížné sdílet s jinou osobou. Takovou, kvůli které jste krváceli, a byli zranitelní. Bylo těžké někomu se otevřít, protože ve chvíli, kdy jste to udělali, jste věděli, že riskujete další zranění a ponížení. Ta osoba by mohla vyzradit vaše tajemství, a když vám ostatní celý život ubližovali...
V každé duši bylo jen určité množství takové statečnosti.
Konečně najít odvahu uvěřit a odvážit se vložit své srdce do rukou někoho jiného a pak ho ztratit, bylo neskutečně kruté. Není to něco, přes co by bylo možné se dostat. Nikdy.
Šest let bylo jen jako mrknutí oka. A zřejmě jím bylo i jedenáct tisíc let.
Urian si odkašlal. „Hodně štěstí, bratře. Doufám, že až najdeš způsob, jak prospat celou noc a znovu se naučíš dýchat, rozdělíš se se mnou o to tajemství.“


19 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad a korekci už sem málem vychodila brázdu jak jsem byla nervozní kdy to přibude. Akorát teda tohle je sakra krátká kapitolka :(

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Nikol: Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad a korekciu. Tak som mala tusaka ze odide do sveta hladat si svoje miesto.GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. vdaka za preklad..... ja som vedela ze mam pockat s citanim az ked to doprekladate ale som to akosi nezvladla a teraz cakam kazdy den ako na spasenie na dalsiu kapitolu.... dievcata ste super a strasne som rada ze to prekladate....... :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad i korekturu ... Jana

    OdpovědětVymazat
  8. Děkují, moc se mi líbila kniha o Strykerovi a tahle je taky skvělá.

    OdpovědětVymazat
  9. Bezva jednohubka.
    Díky,
    Gábina

    OdpovědětVymazat
  10. Kazde rano sem chodim ci uz je nieco nove, ste skvele :) ,ale toto je tak kratka kapitola fnuk ja chcem dalsiu :) momo :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  12. MOC DĚKUJI ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  13. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  14. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat