středa 12. listopadu 2014

Styxx - 24. únor 2004


Styxx zkontroloval čas, zatímco čekali, než k nim Zarek znovu přivede Sunshine. Jestli všechno půjde podle plánu, bude Styxx za méně než hodinu mrtvý.
Konečně.

Prosím, ať to funguje. Nevěděl, jestli dokáže zvládnout další den té ubohé existence, ke které byl proklet.
Oba bohové se postavili každý z jedné jeho strany.
„Měl by tu být každou chvíli,“ řekl Dionýsos.
Najednou zvenčí uslyšeli kroky. Kovové dveře narazily do betonu, jak je Zarek rozrazil a vešel dovnitř, přičemž tlačil Sunshine před sebou. Ženiny oči se při pohledu na ně rozšířily. Otočila se, aby utekla.
Zarek zavřel dveře a zablokoval je. Všechny prsty jeho ruky spočívající na dveřích byly pokryté smrtícími stříbrnými drápy... byla to volba zbraně, kterou Temný lovec učinil. Rád cítil na rukou krev svých nepřátel, když si bral jejich životy.
To Styxx dokázal respektovat.
Vysoký Zarek, kterého od šílenství dělil jen jediný krůček, se narodil řecké otrokyni a římskému vojevůdci. A podle mučivého pekla, které prozrazovaly Zarekovy oči, měl Styxx podezření, že mají společného mnohem víc než jen jejich opovržení a nenávist k Acheronovi a světu, ve kterém žijí.
Camulus se zašklebil na Sunshine. „Jen vstup, jen vstup, řekl pavouk mušce.“
Styxx tuhle hru a svoji účast v ní nenáviděl. Terorizování nevinných nikdy nebylo jeho způsobem k dosažení cíle. Tohle přenechával debilům, jako byl Camulus.
A Apollo.
Sunshine zvedla bradu, zatímco jim statečně čelila. Pak promluvila na boha vína. „Hádám, že ty budeš Dionýsos.“
Usmál se, jako by mu zalichotilo, že ho poznala. „Vinen.“
Camulus si dlouze povzdechl. „Je tak bystrá. Je téměř škoda ji zabít. Ale... no, co se dá dělat.“
„Nemůžeš jí ublížit.“ Zarek se od dveří pohnul vpřed. „Slíbil jsi mi, že se jí nic nestane, když ji sem přivedu.“
„Tak jsem lhal,“ řekl Dionýsos. „Žaluj mě.“
Styxx zaskřípal zuby při slovech, která pro nikoho z nich nevěstila nic dobrého. O čem dalším ještě ten bastard lhal? Měl v plánu ho po tomhle předhodit Apollovi?
Pevně v ruce sevřel dýku.
Styxx znovu nepodlehne bez divokého boje, který bude Dionýsa stát mnohem víc než jen jeho důstojnost.
Zarek vyrazil k bohu, ale Sunshine ho zarazila. Obrátila se zpátky ke Camulovi. „Nedovolím ti mě zabít před Talonem.“
Všichni se rozesmáli. Všichni kromě Zareka a Styxxe, který byl tímto vývojem událostí naprosto nepobaven.
Camulus se zatvářil jako prosťáček. „Nemůžeš nás zastavit.“
Zarek se na ni podíval a pak dvakrát zamrkal, když jeho pohled padl na její náhrdelník. „Uch, bohové, myslím, že jste na něco zapomněli.“
Dionýsos se ušklíbl. „Na nic jsme nezapomněli.“
„Och, tak fajn.“ Zarekův sarkasmus tady bylo to jediné, co Styxxe pobavilo. Rozhodně byli spřízněnými dušemi. „Pak už určitě víte, že na sobě má Značkovací Medailon.“
Okamžitě vystřízlivěli a Styxxe udeřilo poznání. Díky Apollově laskavé péči věděl o božských značkách všechno.
„Cože?“ zavrčel Camulus.
Sunshine si zpod trička vytáhla náhrdelník a zvedla ho. „Babička mi řekla, že mě Morrigan bude vždycky chránit.“
Její amulet byl podobný tomu, který mu před dlouhým časem dala Beth. Náhrdelník, který by si tolik přál mít. Ale vrátil jí ho, aby ji ochránil, když ji poslal zpátky do Egypta, kde na něj měla čekat.
Doufal, že Sunshinina cetka má větší moc, aby ji ochránila, než měla ta Bethanina.
Camulus zaklel. „Och, tohle není dobré.“ Znovu zaklel.
„Tahle věc opravdu funguje?“ zašeptala směrem k Zarekovi.
„Lépe než myslíš,“ odpověděl také šeptem. „Nemůže tě zabít, aniž by přitom nenaštval Morriganu.“
Udiveně se usmála. „No, kdo by to byl řekl?“ Nakrčila nos. „Super.“
„Jo.“ Zarekovy oči zářily samolibým uspokojením nad tím, že byli bohové přechytračeni. „Lepší než kříž na Drákulu.“
Styxx se zamračil při odkazu na něco, co mu nedávalo vůbec žádný smysl.
Sunshine se zářivě usmála. „Funguje to i proti Dionýsovi?“
Zarek přikývl.
Najednou stála vzpřímeněji. „Dobrá, tak si pojďme promluvit.“
„Promluvit o čem?“ zavrčel Dionýsos.
„Ne s tebou. S ním.“ Kývla bradou směrem ke Camulovi. „Chci mluvit o Talonově kletbě.“
Camulovy oči se rozzářily. „A co je s ní?“
„Chci, aby si odstranil.“
„Nikdy.“
Zvedla k němu svůj medailon. „Udělej to nebo...“ Podívala se úkosem na Zareka. „Má tohle nějakou moc mu ublížit?“
„Jen když ti ublíží první.“
Do rysů její tváře bylo vepsáno zklamání.
V Camulových očích problesklo vypočítavé světélko. Povzdechl si, jako by se nudil. „No dobrá, když tedy nemůžu zabít tebe, hádám, že se namísto toho budu muset spokojit se zabitím Talona.“
Ve tváři se jí teď zračila hrůza. „Cože?“
Camulus nevzrušeně pokrčil rameny. „Je trochu zbytečné nechat ho s tebou žít šťastně až navěky, když ho chci přimět trpět. Jelikož ty zemřít nemůžeš, bude to muset udělat on.“
Zavrtěla hlavou. „Nebude Artemis naštvaná, když zabiješ jednoho z jejích vojáků?“
Camulus se podíval na Dionýsa, který vybuchl smíchy. „Artemis je drahoušek, a nejspíš se o to bude zajímat. Jenže kvůli tomu nerozpoutá válku s keltským pantheonem. Na rozdíl ode mě je Cam v bezpečí před jejím hněvem.“
„No není to prostě strašné?“ zeptal se Camulus. Jeho šťastný úsměv tak docela neodpovídal jeho zoufalým slovům.
Styxx zamrkal, když v hlavě uslyšel její zmatek a bolest.
Tohle se nemůže dít. Jak můžu zachránit sebe a Talona odsoudit k smrti?
Ne, to nemůžu. Musím něco udělat.
„Dobrá,“ řekla pevně. „Musí být ještě jiný způsob.“
Camulus přimhouřil oči, jako by celou tu věc pečlivě zvažoval. „Možná že je. Řekni mi, Sunshine. Co pro tebe znamená Talonovo štěstí?“
„Všechno,“ řekla upřímně.
Styxx se při té ukázce naprosté hlouposti přikrčil. Ta chudera neměla ani ponětí o tom, jak vyjednávat. Zvlášť s bohem.
„Všechno. Dobře, to je určitě hodně.“ Camulův pohled ochladl a ztvrdl... najednou byl děsivý. „Znamená pro tebe tolik, co tvoje vlastní duše?“
„Sunshine,“ řekl Zarek. „Nedělej to.“
„Ty buď zticha,“ zavrčel Dionýsos na Temného lovce.
Zarek si prokřupal prsty. „Neříkej mi, co mám dělat. Nemám to rád.“
Sunshine je ignorovala. „Co se mi snažíš říct, Camulusi?“
Strčil si ruce do kapes a choval se stejně nevzrušeně, jako by tlachali o počasí, a ne o osudu její nesmrtelné duše. „Jednoduchý obchod. Odejmu z něj jeho kletbu. Ty mi dáš svou duši.“
Sunshine zaváhala. „Zní to snadně.“
„Je to snadné.“
Styxx se kvůli strachu o ni přikrčil. Nedělej to, holka...
Sunshine se nerozhodně kousla do rtu. „A co budeš dělat s mojí duší, když ji budeš mít?“
„Vůbec nic. Budu ji mít u sebe stejně jako má Artemis tu Talonovu.“
„A moje tělo?“
„Tělo pro svoje fungování duši nepotřebuje.“
Zarek jí položil ruku na rameno. „Nedělej to, Sunshine. Bohovi nikdy nemůžeš věřit.“
Styxx nemohl souhlasit víc. Poslechni toho Temného lovce, ženo.
Dionýsos probodl Styxxe pohledem. Řekni něco, abys pomohl, nebo tě přivedu po smrti zpátky a dám tě Apollovi. A věř mi, dokážu to. Zbytek věčnosti strávíš přivázaný k bratrově posteli a my se na tobě budeme všichni střídat.
Pokud ta slova nebyla už tak dost zlá, vzpomínky, které Styxxe zaplavily, byly skutečně děsivé. Reflexivně sebou trhl.
Styxx to nechtěl udělat, ale jeho mučení nikdo nezastaví. To věděl jistě.
Ta jediná, která ho kdy zachránila, byla atlantská bohyně lovu, která byla už dlouho mrtvá.
Nevrátím se tam. Prostě ne. Bylo na čase myslet na sebe.
Styxx polkl a setkal se pohledem se Sunshine. „Jistěže můžeš,“ řekl a nenáviděl sám sebe za tu lež. „Věřit jim bylo to nejlepší, co jsem kdy udělal.“
„Já nevím,“ vydechla. Pak uviděl, že se v jejích očích objevilo odhodlání, než přikývla. „Dobře. Ty odstraníš kletbu a já ti dám svoji duši.“
Styxx sebou trhl, když sama sebe odsoudila.
Camulus se ďábelsky zasmál. „Dohodnuto. Talon už není prokletý. Může nacházet lásku třeba každičký den.“
Usmála se.
„Ale ty, má drahá...“ Zasáhl ji bleskem. „Pro mě musíš zemřít, abych si mohl vzít tvou duši.“
Rána ji odhodila do Zarekovy náruče. Lapal po dechu, když je oba zalila její krev. „Ty bastarde!“
Styxx k ní vyrazil, ale Dionýsos ho zadržel.
Apollo, naznačil ústy, vrhl významný pohled na Styxxovy slabiny a olízl si rty.
Styxx je vážně chtěl oba zabít. Ale než se mohl třeba jen pohnout, Zarek tu ženu zvedl a rozběhl se s ní.
Styxxovy rty se zvlnily úsměvem. Běž, Temný lovče. Dostaň ji do bezpečí.
Jestli se Zarekovi podaří dostat ji k Acheronovi, jeho bratr, který by se na něj nevychcal, ani kdyby byl celý v plamenech, ji zachrání. Věděl to.
Sotva odešli, jasně se v místnosti zablýsklo, z čehož Styxx dočasně oslepl. Všude kolem zněly výkřiky. Vítr jim rval oblečení a vlasy, zatímco se ve středu místnosti objevil mrak. V další vteřině se z něj vyhrnuli okřídlení démoni. S jejich rezavě zbarveným tělem a třemi ostnatými ocasy, kterými se oháněli jako biči, na ně byl děsivý pohled.
Camulus se na ně usmál. „Jděte po nich, moje děti. Zabijte je všechny!“
Keltští démoni vyrazili za Zarekem a Sunshine.
Stejně jako bohové.
Styxx zaváhal, když v areálu ucítil Acheronovu přítomnost. Na tuhle schopnost zapomněl. Jako chlapec vždycky dokázal poznat, když byl jeho bratr poblíž.
Sevřelo se mu hrdlo, když se podíval na hodinky a zjistil, že už je téměř čas.
Zvláštní... zabil v bitvách stovky mužů. Jako chlapec zabil svého vlastního strýce. Ale vyhlídka na to, že bodne Acherona...
Bylo to těžší, než by kdy považoval za možné. Ale jaká jiná možnost mu zbývá? Zvlášť teď když Apollo ví, že je naživu. Jestli tohle nedovede až do konce...
Nedokázal ani přemýšlet o alternativě.
Acheron už mu dokázal, že je mu jedno, jak se ke Styxxovi chovají nebo co se s ním děje. Acheron by jistě rád seděl v první řadě a sledoval, jak ho ostatní znásilňují. Smál by se, zatímco by to dělali.
Ne, bylo na čase ukončit jeho vlastní peklo. Styxx, odhodlaný to dokončit, následoval bohy dolů k zamčeným dveřím. Slyšel na druhé straně Acherona a Talona mluvit se Zarekem a Sunshine, zatímco se jí pokoušeli zachránit život.
Démoni začali mlátit na dveře, zatímco Styxx to zpovzdálí sledoval. A poslouchal Acheronovu laskavost vůči ostatním, stejně jako to Styxx dělal s Ryssou skrze zdi svého pokoje. Laskavost, která od jejich sedmi let Styxxe nezahrnovala.
Zdálo se to jako věčnost, než to konečně vyrazili. Démoni vtrhli do pokoje následováni bohy.
Styxx se držel zpátky až do chvíle, kdy Talon vyskočil a postavil se mezi ně a Sunshine. Vysoký blonďatý Kelt miloval svoji ženu, pro což měl Styxx obrovské pochopení.
Ash vstal připravený k boji.
„Je půlnoc,“ řekl Dionýsos se smíchem. „Nechť představení započne.“
Styxx se zhluboka nadechl a vstoupil. Camulovi démoni ustoupili, aby mu dovolili projít k jeho bratrovi.
Čas se zastavil, když konečně uviděl Acherona, poprvé od chvíle jejich smrti způsobené Apollovou rukou. Acheron vypadal lépe, zdravěji, než kdykoliv předtím. Nikdy by nikdo nehádal, že tenhle hrdý muž, byl kdysi bičovaným psem. Nebylo tam ani stopy po Acheronovi skrývajícím se ve stínech, ze kterých nenávistně zíral na Styxxe. Ani stopy po chlapci, který byl zneužívaný a mučený tak, že se bál třeba se jen pokusit utéct ze strýcova pekla.
Ale i přesto znal Styxx pravdu.
Oni oba nebyli nic víc než využité děvky...
Kupováni, prodáváni a ponižováni kvůli mincím a zábavě.
„Ahoj, Acherone.“ Ujistil se, že má hlas úplně klidný a oproštěný od nenávisti a smutku, které jím zmítaly. „Už je to nějakou chvíli, že? Jedenáct tisíc let nebo tak nějak?“ Temný lovec Talon zalapal po dechu při pohledu na něj a Acherona.
Styxx ho ignoroval a pomalu a klidně mířil k Acheronovi.
Acheronovy oči se varovně přimhouřily. „Odstup, Styxxi. Nechci ti ublížit, ale udělám to, když budu muset. Nenechám vás ji vypustit.“
Jeho bratr mu nechce ublížit? Od kdy? Acheron strávil celý jejich lidský život tím, že mu ubližoval. Přál mu to nejhorší.
Proč by to teď mělo být jiné? Nebo to není nic víc než prázdná slova použitá tak, aby Acheronovi vzácní Temní lovci nezjistili, jak krutý jejich vůdce ve skutečnosti dokáže být?
Styxxův pohled padl na Talona, který putoval pohledem z něho na Acherona a zase zpátky. Hořce se rozesmál nad reakcí, která kdysi bývala naprosto běžná. „Je to jako nějaká příšerná telenovela, no ne? Hodné dvojče, zlé dvojče.“ Vrátil se pohledem k bratrovi. „Ale koneckonců, my nejsme ve skutečnosti dvojčata, že ne, Acherone? Jen jsme na chvíli sdíleli jednu dělohu.“ Zastavil se za Acheronem, který se napjal tak znatelně, jako by věděl, co má Styxx za lubem. z
Byl teď svému bratrovi tak blízko, že se dělila sotva vzdálenost dlaně. Nedotýkali se. Nemuseli.
Styxxe při vzpomínce na jejich společné dětství zachvátil smutek. A na to jak lehávali, zády k sobě, spojení proti světu. Spojení proti všem.
Bratři, teď a navěky.
Teď byli nepřátelé.
Teď a navěky.
Jak moc si přál, aby byly věci jinak. Aby pro něj Acheron dokázal najít slitování, které nabídl všem ostatním.
Dokonce i Artemis.
Ale Styxx už byl příliš unavený. Příliš využitý a příliš ztýraný. A bylo zcela jasné, že Acheron, na rozdíl od Styxxe, nechová žádnou lásku nebo vzpomínku na ně jako na bratry. Že pro ně Styxx vůbec nic neznamená.
Nestál mu dokonce ani za myšlenku.
Rozzlobený a zraněný Styxx se naklonil blíž a zašeptal blízko Acheronova ucha: „Měli bychom jim říct, kdo je ten dobrý, Acherone? Měl bych jim říct, který z nás prožil svůj život důstojně? Kterého z nás respektovali Řekové a Atlanťané, a kterému se smáli?“
Jo, byla to krutá lež, ale Acheron jí věřil. Styxx potřeboval, aby byl jeho bratr naštvaný a vykolejený, aby tohle mohl dokončit. Acheron byl bůh. On ne. A i když byl Styxx silnější než většina ostatních, byl pořád jen lidský muž s lidskou silou.
A chystali se vypustit Acheronovu skutečnou matku na svět. Za tohle ho roztrhá na kusy. Ale snad zemře dřív, než ho bude moc úplně vykuchat.
Styxx se zhluboka nadechl, ovinul ruku kolem Acheronova hrdla a položil ji na místo, kde se ho dotkl Apollo, když přitiskl jeho bratra k podlaze Ryssina pokoje.
Acheron zakňučel a Styxx se nenáviděl za to, že ten zvuk vyvolal on. Ale válka ho naučila, že nejlepší způsob, jak vyhrát proti silnějšímu protivníkovi, je oslabit jejich morálku. Dostal je psychicky do slabší pozice.
Styxx si přitáhl Acherona k sobě, aby mohl šeptat do Acheronova uchav jejich jazyce. Udělal to proto, aby nikdo jiný nechápal krutost toho, co se chystal říct. Už tak bylo dost špatné zabít vlastního bratra. Odmítal ho nejprve veřejně zostudit.
Kdyby se tak k němu Acheron na Atlantidě zachoval stejně laskavě.
„Kdysi jsi mi řekl, že bys zaplatil za to, abys viděl, jak mě šukají do krku, bratříčku. Ale já jsem nebyl tím, kdo se ochotně kurvil pro jiné muže. Kdo prodal sám sebe do věčného otroctví božské děvky. Já jsem byl tím, kdo se ti snažil pomoct. Místo toho abys přijal mou ruku, jsi ji odstrčil a vymrdal se mnou hůř než jiní. Smál ses mojí bolesti. A ležel jsi tam opilý, zatímco moje sestra a synovec byli zavražděni jen kousek od tebe. Nejdřív jsi mi ji ukradl emocionálně a pak jsi ji nechal brutálně zemřít se svým jménem na rtech. Stejně jako jsi mě nechával vzít na sebe tvoje bití, když jsme byli malí, a nikdy jsi neřekl ani slůvko na moji obranu. Nikdy jsi nebyl nic víc než bezcenný kus hovna.“
Acheron lapal po dechu, jako by urputně bojoval s noční můrou. Jeho oči byly ztrápené a skelné. Dokonce se s ním ani neobtěžoval bojovat, což dalo Styxxovi vědět, že je jeho bratr dost zpracovaný na to, aby to mohl konečně ukončit.
„To je ono, Acherone,“ procedil mezi zaťatými zuby a vrátil se zpátky k angličtině. „Vzpomeň si na minulost. Vzpomeň si na to, kým jsi byl. Chci, aby sis to všechno znovu prožil. Prožil si každou příšernou věc, kterou jsi kdy řekl nebo udělal. Každou slzu, kterou kvůli tobě mí rodiče vyplakali. Každou chvíli, kdy jsem se na tebe musel podívat a cítit se trapně kvůli tomu, že máš mou tvář.“
Bratrovy oči naplnily slzy, které mu lámaly srdce. Chtěl Acherona nenávidět. Nenáviděl ho.
Ne, potřeboval ho nenávidět.
Přesto nemohl. Nezáleželo na tom, jak moc se snažil. Všechno co viděl, byli oni dva jako chlapci. Cítil Acheronovu ruku ve své, zatímco ho jeho bratr utěšoval, když to nikdo jiný neudělal.
Musíš to udělat...
Acheron tě nemiluje. Nikdy tě nemiloval.
Ne víc než rodiče.
„Nech ho jít,“ nařídil Talon.
Styxx si ho nevšímal, zpevnil sevření kolem Acheronova krku a ještě jednou bratra stiskl. „Vzpomínáš si na dobu, kdy zemřel Estes? Na to, jak jsme tě, otec a já, našli? Nikdy na to nedokážu zapomenout. Kdykoliv na tebe pomyslím, vstoupí mi do mysli ten obraz. Jsi odporný. Nechutný.“
„Zabij ho,“ nařídil Dionýsos, „a otevři portál.“
Camulus k nim vyrazil s dýkou. Talon k němu přispěchal a začali spolu bojovat o zbraň.
„Zabij ho, Styxxi,“ nařídil Dionýsos znovu. „Nebo přijdeme o portál.“
Styxx přitiskl čelo na Acheronovu tvář, trpěl kvůli těm tragickým nepřátelům, kteří se z nich stali. „Sbohem, Acherone. Ať konečně najdeme mír.“ Vytáhl zpod bundy dýku a zabodl ji přímo do Acheronova srdce, ponořil ji tam až po rukojeť.
Přesně jako mu to bratr udělal v Didymosu, zatímco spal.
Acheron zalapal po dechu a prohnul se v zádech, jako by ho něco posedlo. Dýka vylétla do vzduchu a zabodla se do zdi vedle Dionýsovy hlavy. Z rány se vyvalilo jasné světlo, které ji uzavřelo.
V další chvíli prolétla pokojem jakási rázová vlna a všechny je smetla na zem. Styxx byl odhozen do kouta, zatímco bohové byli přišpendleni k podlaze.
Acheron se vznesl několik centimetrů nad podlahu.
Nikdo se nedokázal postavit. Dokonce ani bohové.
Z Acheronova těla vystřelily blesky a roztříštily okna a světla. Všude kolem nich syčela a praskala elektřina. Acheron zaklonil hlavu, jak jeho oči a ústa proťaly blesky. Zdálo se, že jím procházejí skrz a pak se rozptylují v místnosti v jasných záblescích světla.
Daimoni a démoni explodovali v jediném jasném záblesku.
Náhle zpod Acheronova rukávu vyrazil jakýsi druh okřídleného draka a ovinul se kolem něj jako by ho chránil.
Byl to Charont... Styxx si na ně vzpomínal z doby, kterou strávil na Atlantidě.
„Co to k čertu je?“ zeptal se Camulus. „Styxxi, co jsi to udělal?“
Neměl tušení. „Nic. Neotvírá se takhle portál?“
Dionýsos zavrtěl hlavou. „Tohle je něco úplně jiného. Něco, o čem mi nikdo neřekl.“ Podíval se na strop a vykřikl: „Artemis!“
Artemis se tam objevila a byla okamžitě přišpendlená k podlaze jako všichni ostatní. Vrhla na Acherona jediný pohled a její tvář se stáhla hněvem. „Který idiot vytočil Acherona?“ dožadovala se odpovědi.
Oba bohové ukázali na Styxxe, a hodili tak jeho zadek rovnou pod autobus. 
„Vy hlupáci!“ Zavrčela. „Co vás to napadlo?“
Dionýsos na ni zíral. „Potřebovali jsme zabít Atlanťana, aby povstala Ničitelka, a Acheron je jediný, který zbyl.“
Artemis na něj zavrčela. „Och, ty jsi tak pitomý! Věděla jsem, že tvůj plán bude příšerný. Nemůžeš ho jen tak zabít dýkou. V případě že sis toho nevšiml, on není člověk. Kdes nechal mozek?“
Dionýsos se na ni zašklebil. „Jak jsem měl vědět, že tvůj mazlíček je zabiják bohů? Jaký druh idiota se připoutá k někomu z jeho druhu?“
„No jéžiš, co jsem měla udělat? Dát se dohromady s Panem Všemocným Zabijákem bohů, nebo nasednout do vozu Mardi Gras a jen se s ním tak potloukat.“ Ukázala na Camula, který se zdál být jejím komentáře velice uražený. Ušklíbla se na Dionýsa. „Jsi takový blbec. Není divu, že jsi patronem opilých puberťáků.“
„Promiňte,“ štěkl na ně Talon. „Můžete se vy bohové na vteřinku soustředit? Máme tady tak trochu nouzovou situaci.“
„Och, drž hubu,“ zavrčel Dionýsos. „Věděl jsem, že jsem to měl vzít ještě jednou zpátky, když jsem tě přejel.“
Talonovi po jeho slovech spadla brada. „To jsi byl ty, kdo mě srazil tím vozem?“
„Ano.“
„K čertu, chlapče,“ usmál se Camulus na Dionýsa. „Jde to s tebou z kopce. Včera řecký bůh... dnes nekompetentní řidič alegorických vozů. Ježíši, a to jsem se s tebou spojil? Na co jsem to myslel? Artemis má pravdu, jaký druh idiota by ukradl vůz, aby přejel chlapa, aby se mohl vrátit domů se svou mrtvou ženou? Máš štěstí, že jsi ho nezabil a nezhatil tak celý plán.“
„Hej, zkoušel jsi někdy některou z těch věcí řídit? Vážně to není snadné. Kromě toho, je to Temný lovec. Věděl jsem, že ho to nezabije. Jen jsem potřeboval něco, co ho zraní dost na to, aby ji to přinutilo vzít si ho domů. Musím vám připomenout, že to fungovalo.“
Artemis se ušklíbla. „Jsi tak ubohý. Nemůžu uvěřit, že máme stejnou genetickou výbavu.“ Vrhla na svého bratra nepříjemný pohled, a pak zatlačila proti neviditelné síle, která je držela dole.
Ale stejně jako všichni ostatní, ani ona na Acherona nedosáhla. „Acherone!“ zavolala. „Slyšíš mě?“
Místnost naplnil smích, který vycházel z neznámého zdroje.
Styxx při tom zvuku zaskřípal zuby. Co jsem to udělal?
Kromě toho, že jsem sám se sebou znovu vymrdal.
Acheron dnes v noci nezemře. A on taky ne.
Skvělé... prostě skvělé.
Mohl si jen představovat, jak za tohle zaplatí.
Acheron sklonil hlavu a projelo jím další světlo. Charont kolem něj zpevnil sevření a divoce na bohyni zasyčel.
Artemis se pokusila vyšplhat vzhůru po Acheronově noze, ale byla od něj odmrštěna.
„Víte, lidi,“ zařval Camulus. „V plánu bylo zabít Acherona, osvobodit Apollymi, a znovuobnovit náš božský status. Ne ho vytočit a zničit svět. Já osobně nechci být vládcem ničeho. Ale jestli někdo toho chlápka nezastaví, to co dělá, zničí život, jako ho známe a rozerve svět na kusy.“
„Co budeme dělat?“ zeptala se Sunshine Talona.
Talon ji políbil na rty a vzdálil se od ní. Navzdory všem očekáváním se pomalu postavil na nohy.
Acheron na něj vypálil blesk.
Talon ho odklonil. Pomalu se pohyboval tou smrští, až dorazil vedle Acherona. „Nech to být, T-Rexi.“
Acheron na něj promluvil atlantsky. Podle výrazu na Talonově tváři bylo jasné, že mu nerozumí.
„Říká, abys ustoupil nebo zemřel,“ překládal Styxx. „Volá Ničitelku.“
Talon zavrtěl hlavou. „Nemůžu tě to nechat udělat.“
Znovu se ozval ďábelský smích.
Talon k němu přispěchal. Popadl Acherona v pase a srazil ho na podlahu. Charont se prohnul jako luk a vykřikl.
Kelt to ignoroval a praštil Acherona. Silně. Což jeho bratra probralo. Začali do sebe bušit tvrději, než když spolu on a Styxx bojovali po Ryssině smrti.
Podlaha pod nimi se třásla.
Krvácející Zarek prošel dveřmi a okamžitě byl znovu odhozen na zeď.
Artemis se znovu pokusila dosáhnout na Acherona a on ji znovu odmrštil, zatímco bojoval s Talonem.
„Musím přiznat tomu chlapci bod,“ řekl Camulus. „Vždycky to byl bojovník.“
Když Talon ta slova zaslechl, přestal bojovat.
Styxx se zamračil, když v hlavě uslyšel Talonovy myšlenky. Nikdy ses nenaučil, kde je tvoje místo, Speirr. Nikdy jsi nevěděl, kdy odložit meč a hezky si hrát. Máš pravdu, Camulusi. Nikdy jsem nevěděl, kdy bojovat a kdy ustoupit. To proto jsem byl proklet.
Teď musím být v klidu.
Další slova v Talonově hlavě, Styxxe ohromila. Pocházela totiž od Acherona. „Můžu ti ukázat, jak pohřbít bolest tak hluboko, že už tě nebude dál zraňovat. Ale musím tě varovat, že nic není zadarmo a taky že nic netrvá věčně. Jednoho dne se stane něco, co tě přiměje znovu cítit a s tím přijde i dávná bolest. Všechno, co jsi skryl, vypluje na povrch a mohlo by to zničit nejen tebe, ale i všechny v tvé blízkosti.“
Talon vzhlédl k Acheronovi a viděl v muži, který na něj útočil, zuřivost.
Acheron se hnal k němu.
Tentokrát místo toho, aby bojoval, objal Acherona jako bratr, vzal jeho tvář do dlaní a snažil se svého starého přítele přimět, aby se na něj podíval.
Rysy Acheronovy tváře už nebyly lidské. Byly teď změněné do podoby démona, který Styxxe pronásledoval v jeho nočních můrách. Démona, se kterým bojoval v bitvě. Bratrovy oči byly krvavě rudé a žluté a v jeho pohledu nebylo žádné slitování. Byl chladný. Krutý.
Barvy v jeho očích vířily a tančily jako oheň.
Vlastně byly docela podobné Apollovým očím chvíli předtím, než podnikl na Styxxe své nejhorší útoky. Stejně jako Archonovy.
„Acherone,“ řekla Talon pomalu a klidně. „Dost.“
V první chvíli si Styxx nemyslel, že Acheron Talona slyšel. Ne dokud jeho bratr neotočil hlavu a nepodíval se na Sunshine na podlaze.
„Talone,“ zachraptěl. Acheronovi se zablesklo v očích, než se znovu podíval na Talona.
Náhle místností proběhla další šoková vlna, tentokrát přicházela z opačného směru než ta první. Bylo to jako by se nespoutaná síla vracela do Acheronova těla.
Charont, který byl pořád v dračí podobě, vystřelil ke stropu a zmizel.
Acheronova tvář se znovu změnila z démonské na mužskou. Bratr znovu zamrkal svýma stříbřitě vířícíma očima a rozhlédl se, jakoby se právě probudil z noční můry. Beze slova Acheron ustoupil od Talona, ovinul si paže kolem hrudi a kráčel přes pokoj, jako by se nic nestalo.
Jak Acheron procházel kolem Artemis, natáhla se k němu, ale vyhnul se jí a pokračoval v chůzi.
Artemis zavrčela a obrátila se ke svému vlastnímu bratrovi. „Jen počkej, až tě táta dostane do rukou.“
„Mě? Věděl, co mám dnes v noci v plánu. Ty počkej, až mu řeknu o Acheronovi!“
Artemis se ušklíbla. „Och, drž hubu, ty usmrkánku.“ Natáhla ruku a poslala ho z místnosti pryč.
Styxx se obrnil, když k němu Artemis obrátila svůj naštvaný pohled. Věděl, co přijde.
Vrátí se zpátky do svého pekla.
„Ty,“ řekla a její hlas zvučel odporem.
Jsem v prdeli. Možná ale, že když ji dost naštve, mohla by ho spíš zabít, než ho poslat zpátky. „Jak můžeš chránit něco takového jako je on? Když jsem zemřel, byl jsem poslán na Elysejská pole, zatímco on -“
„To není tvoje věc,“ přerušila ho. „Ty a tvoje vzácná rodina jste se k němu otočili zády a odsoudili ho za něco, co nebyla jeho vina.“
Styxx byl jejími slovy zděšen. Nikdy proti Acheronovi nic neměl, tedy až na chvíle, kdy mu Acheron ubližoval. „Nebyla jeho vina? Ale prosím tě.“ Pokusil se mluvit dál, ale jeho hlas zmizel.
„To je lepší,“ uculila se Artemis. „Legrační, že vy dva zníte podobně, a ty přesto kňučíš. Díky Diovi, že není Acheron stejně pochybné kvality jako ty. Ale koneckonců, on byl vždycky muž, a ne nějaké ufňukané malé děcko.“
Ach ano, to přesně popisuje jeho a jeho bratra.
Ta děvka vážně byla šílená.
Mrštila jím proti zdi. „Nemůžu ti věřit. Dala jsem ti dokonalou existenci. Tvůj vlastní ostrov, naplněný vším, po čem bys mohl toužit, a co jsi udělal? Strávil jsi věčnost nenáviděním Acherona a plánováním jeho smrti. Nezasloužíš si slitování.“
Dokonalý ostrov? Všechno, po čem by mohl toužit?
Ano, byla šílená. Musela být, jestli si myslela, že jeho život na pustém ostrově byl perfektní.
A pokud jde o Acherona... to poslední, na co Styxx myslel, byla odplata. Byl příliš zahlcen svým vlastním smutkem kvůli ženě a synovi a snahou přežít, než aby třeba jen uvažoval o pomstě vůči bratrovi, o kterém si nemyslel, že ho ještě kdy uvidí.
„Nemůžeš mě zabít,“ vypískl Styxx nad mylnými myšlenkami v její hlavě. „Jestli to uděláš, Acheron taky zemře.“ Když zpevnila své sevření kolem jeho hrdla, začal se dusit. Utnula tak jeho opravu jejích mylných informací.
„Proklínám den, kdy Sudičky svázaly jeho život s tvým.“
To nebyly Sudičky, děvko. Byla to jeho matka. Oprav si to ve svém příběhu.
Jak hloupá může být jediná bohyně?
Och počkat. Koneckonců tohle byla Artemis. Dvojče Apollona. Inteligence nebyla jejich silnou stránkou.
Artemis přimhouřila oči, jako by nechtěla nic víc, než ho rozpárat přímo tam, kde stál. „Máš pravdu. Nemůžu tě zabít, ale můžu tě přimět žít v pekle horším, než si dokážeš představit.“
Rozesmál se. „Co se mi chystáš udělat?“ Předhodit mě svému perverznímu bratrovi?
To bylo to nejhorší, co si lze představit.
Ďábelsky se usmála. „Uvidíš, človíčku, uvidíš.“
V jednu chvíli byli v továrně, a v tu další...“
Temnotu kolem nich protínaly výkřiky. Snažil se něco vidět. Cokoliv. Ale všechno co viděl, bylo zvláštní, přízračné, bodové světlo, které vyzařovaly oči zoufale se snažící být k užitku.
To místo bylo chladné. Ledové. Vydal se na cestu podél rozeklané skalnaté stěny, jen aby zjistil, že je uzavřený v malé cele, které měla tak dva na dva metry. Nebylo tam pro něj dokonce ani tolik místa, aby si mohl lehnout.
Zničehonic se vedle něj objevilo světlo. Zformovalo se do podoby mladé, krásné ženy s temně rudými vlasy, světlou pletí a zelenýma, vířícíma očima bohyně. Okamžitě ji poznal.
Byla to Mnemosyne, zkráceně Mnimi, bohyně paměti. Nesčetněkrát viděl její podobu v chrámech nebo na svitcích. Držela staromódní olejovou lampu, zatímco si ho zblízka prohlížela.
„Kde to jsem?“ zeptal se jí.
Její hlas byl mírný a jemný, jako vánek šeptající mezi křišťálovými převisy. „Jsi v Tartaru.“
Samozřejmě že byl.
A co do pekla? Žil tu celý svůj život.
Styxx spolkl svoje pobouření a bolest. Když před věky zemřel ve starověkém Řecku, měl být umístěn do ráje na Elysejských polích spolu s Galenem a jeho muži... a ne být o samotě ponechán na pustém ostrově, který zmizel, kdykoliv se někdo náhodou podíval jeho směrem.
Tartarus bylo místo, kam Hádes vyhnal zlé duše, které chtěl mučit. Ale kruci, teoreticky to bylo o stupeň lepší než místo, kde byl předchozích jedenáct tisíc let. V pekle bude mít ve svém utrpení alespoň společnost.
„Nepatřím sem.“
„Kam patříš?“ zeptala se.
Dotkl se jmen na své ruce a pomyslel na ženu a syna. „Patřím ke své rodině.“
Zatímco si ho prohlížela, zakalily se jí oči smutkem. „Všichni byli znovuzrozeni. Ta jediná rodina, která ti nyní zbyla, je bratr, kterého nenávidíš.“
Znovuzrozeni? Bolest ho rvala na kusy. Už nikdy svou drahou Bethany znovu neuvidí. Nikdy ji neuslyší ani ji nebude objímat...
Proč už prostě nemůžu zemřít?
Ale to ne. Ta jediná osoba, která mu zbyla, je ta, která ho celý život jen trápila a ponižovala. Muž, který ho nikdy ani nebral na vědomí. Ta nespravedlnost ho nutila chtít si podříznout vlastní hrdlo.
„Není to můj bratr. Nikdy nebyl.“
Naklonila hlavu, jako by naslouchala něčemu daleko od nich. „Zvláštní. Acheron se tak ve vztahu k tobě nikdy necítil. Nezáleží na tom, kolikrát jsi k němu byl krutý, nikdy k tobě nenávistnecítil.“
Blbost! Jak může být bohyně tak slepá?
Nebo hůř... jestli měla pravdu a Acheron to všechno udělal, i když k němu necítil nenávist, pak byl přesně tím monstrem, kterým jejich otec říkal, že je.
Ale vlastně na tom vůbec nezáleží. „Je mi jedno, co cítí.“
„Pravda,“ řekla, jako by znala jeho nejniternější myšlenky. Jako by ho znala lépe, než zná sám sebe.
„Upřímně řečeno, já tě nechápu, Styxxi. Po staletí ti byl věnován Mizející ostrov jako tvůj domov. Měl jsi přátele a veškerý luxus. Bylo to tam stejně mírumilovné a krásné jako na Elysejských polích, a přesto jsi osnoval pomstu vůči Acheronovi. Dala jsem ti vzpomínky na tvůj překrásný domov a rodinu a na tvé klidné a šťastné dětství, abych tě utěšila. Místo abys z nich čerpal potěšení, použil jsi je jako palivo pro svou nenávist.“
Zíral na ni. Přátele? Jaké přátele? Ty pitomé delfíny, se kterými ze zoufalství rozmlouval? Bratrova dřevěného koníka? Nebylo to tak, že by ho nechala na Mizejícím ostrově se Snolovci. Ne... ten jeho byl úplně opuštěný.
Och jé, děvko, fakt díky.
Pokud jde o jeho vzpomínky, ty byly nejhorším druhem pekla, jelikož mu připomínaly bratra, kterého ztratil. A Bethany a Galena, a život, který chtěl žít, ale nikdy nežil.
Ne, ne jeho bratra.
Apollymino zparchantělé sémě!
„Dáváš mi to za vinu? Acheron mi ukradl úplně všechno. Všechno, v co jsem kdy doufal, a co jsem miloval. Kvůli němu má rodina zemřela, moje království se proměnilo v prach. Celý můj život kvůli němu skončil.“
Kdyby ho toho dne Acheron nezdržel, byl by v Egyptě a chránil by Bethany, když si pro ni Apollymipřišla.
„Ne,“ řekla tiše. „Můžeš lhát sám sobě, Styxxi, ale ne mě. Byl jsi to ty, kdo zradil svého bratra. Ty a tvůj otec. Dovolil jsi svému strachu z něj, aby tě oslepil. Byly to tvé vlastní činy, kterými jsi odsoudil nejen jeho, ale zároveň i sebe.“
Jaký strach? Nikdy, ani jedinkrát ve svém životě se Acherona nebál!
Do jeho mysli vtrhly vzpomínky na Atlantidu. Viděl, jak se Acheron uculoval, kdy přivazoval Styxxovy končetiny k posteli, aby ho Estes mohl znásilňovat místo Acherona.
„Jak mi tohle můžeš dělat? Přišel jsem sem, abych tě zachránil!“
„Zachránil jsi mě, Styxxi. Dnes to nejsem já, jehož zadek budou šukat. Jsi to ty. Jen ho nezapomeň nesvírat. Bolí to mnohem méně, když s nimi přestaneš bojovat.“
Pořád viděl uštěpačný lesk v bratrových očích, když ho Acheron natíral olejem a ‚připravoval‘ Styxxovo nahé tělo pro Estese a ostatní.
Ano, jeho bratr byl zbitý a nadrogovaný tak, že vůbec nevěděl, co dělá. Dokonce ani tak ale Styxx nedokázal pochopit, jak mu Acheron mohl takovou věc provést.
Ta zrada se mu propálila hluboko do srdce.
„Co ty o tom víš? Acheron je zlo. Nečisté zlo. Pošpiní všechno, čeho se dotkne.“
Roztančila prsty v plamenech lampy a způsobila tak, že děsivě blikotala v temnotě malé cely. Celou tu dobu se její zrak urputně zarýval do jeho. „Tohle je na paměti krásné, že? Naše realita je vždycky zastřena naším vnímáním pravdy. Pamatuješ si události jedním způsobem, takže soudíš bratra, aniž bys věděl, jaký je jeho pohled na věc.“
Mnimi mu položila ruku na rameno. Horko mu spalovalo kůži, a když promluvila, její tichý hlas zněl ďábelsky a zákeřně. „Dám ti ten nejvzácnější dar, Styxxi. Nakonec to pochopíš.“
Styxx se pokusil uniknout, ale nemohl.
Mnimin ohnivý dotek ho znehybnil.
Hlava se mu točila, když putoval zpět v čase na to poslední místo, kam chtěl jít. Viděl svou krásnou matku, která ležela na zlacené posteli. Její tělo pokrýval pot, tvář měla popelavou, zatímco jí společnice odhrnovala vlhké blonďaté vlasy z jejích světle modrých očí. Nikdy neviděl matku v radostnější náladě než toho dne.
Dobří bojové, dokonce byla i střízlivá.
Pokoj byl zaplněn dvorními hodnostáři a otcem, který stál vedle postele. Velká okna byla otevřená a dovolovala tak čerstvému mořskému vánku zahnat horko letního dne.
„Je to další nádherný chlapec,“ prohlásila šťastně porodní bába a zabalila novorozeně do přikrývky.
„U sladkých Artemidiných rukou, Aaro, jsem díky tobě tak hrdý!“ řekl jeho otec a jeho hlasitý radostný výkřik se rozlehl místností. „Dva chlapci vládnoucí našim dvěma ostrovům!“
Smějící se matka sledovala, jak porodní bába čistí prvorozeného syna.
Až tehdy si Styxx uvědomil skutečnou hrůzu Acheronova narození. Odhalil temné tajemství, které před ním otec skrýval celý jeho život.
Acheron byl prvorozený syn.
Styxx, který nyní byl v Acheronově malém těle, se snažil svými novorozeneckými plícemi nadechnout. Konečně do sebe vtáhl hluboký, čistý nádech, když uslyšel poplašený výkřik.
„Zeus se smiluj, ten starší je znetvořený, Veličenstvo.“
Jeho matka vzhlédla, obočí se jí stáhlo obavou. „Jak to?“
Porodní bába ho přinesla k jeho matce, která si tiskla druhorozené dítě k hrudi.
Vyděšené dítě chtělo útěchu kvůli strachu, který vycítilo a kvůli neznámým hlasitým zvukům. Natáhl se po bratrovi, který s ním sdílel dělohu. Kdyby se tak mohl dotknout svého bratra, všechno by bylo v pořádku. Věděl to.
Místo toho jeho matka odtáhla bratra pryč, daleko od jeho pohledu a doteku. „To nemůže být pravda,“ vzlykla jeho matka. „Je slepý.“
„Není slepý, Veličenstvo,“ řekla nejstarší moudrá žena a propletla se davem vpřed. Její bílý oděv byl bohatě vyšívaný zlatými nitěmi, a na jejích světlých šedých vlasech seděl zdobený zlatý věnec. „Seslali vám ho bohové.“
Xerxes se zuřivě zamračil na královnu. „Byla jsi mi nevěrná?“
„Ne, nikdy.“
„Tak jak to, že vyšel z tvého lůna? My všichni taky jsme toho byli svědky.“
Všichni v pokoji se podívali na moudrou ženu, která nepřítomně zírala na malé, bezmocné dítě, které volalo po někom, kdo by ho pochoval a nabídl mu útěchu. Teplo.
„Tohle dítě bude ničitel,“ řekla. Její starobylý hlas byl hlasitý a zvonivý, takže všichni slyšeli její prohlášení. „Jeho dotek mnohým přinese smrt. Před jeho hněvem nebudou v bezpečí dokonce ani bohové.“
„Pak ho hned zabijeme.“ Xerxes nařídil strážím, aby tasili meče a zabili dítě.
„Ne!“ moudrá žena zastavila stráž, než mohli splnit královu vůli. „Zabij to dítě a tvůj syn zemře spolu s ním, Veličenstvo. Jejich životní síly jsou propojeny. Je vůlí bohů, abys ho vychoval.“
Dítě vzlykalo, nechápalo strach, který vycítilo kolem sebe. Všechno co chtěl, bylo to, aby ho drželi stejně jako jeho bratra. Chtěl někoho, kdo by se s ním pomazlil a řekl mu, že všechno bude v pořádku.
Xerxes se rozhodl. „Nevychovám monstrum.“
„Nemáš na vybranou.“ Moudrá žena si vzala dítě od porodní báby, která mu pomohla na svět a nabídla ho královně. „Narodil se z tvého těla, Veličenstvo. Je to tvůj syn.“
Dítě křičelo hlasitěji a znovu se natahovalo po své matce. Skrčila se před ním a držela svého druhorozeného ještě pevněji než předtím. „Nebudu ho kojit. Ani se ho nedotknu. Odneste mi ho z očí.“
Moudrá žena přešla s dítětem k jeho otci. „A co ty, Veličenstvo? Uznáš ho?“
„Nikdy. To dítě není můj syn.“
Moudrá žena se zhluboka nadechla a ukázala dítě celé místnosti. Její stisk byl volný, nebyla v něm žádná láska nebo soucit.
„Pak se bude jmenovat Acheron po řece žalu. Stejně jako řeka v Podsvětí bude i jeho cesta temná, dlouhá a trvalá. Bude schopný život dát i vzít. Bude kráčet životem sám a opuštěný – pořád bude hledat laskavost, ale vždycky najde jen krutost.“
Moudrá žena se podívala na nemluvně ve svých rukou a pronesla jednoduchou pravdu, která bude pronásledovat obě dvojčata po zbytek jejich existence. „Ať se nad tebou bohové smilují, maličký. Nikdo jiný to neudělá.“ 

23 komentářů:

  1. Sakra ti bohové jsou tupý. Všichni si myslí že jen Archeon je chudinka a při tom mi ho už asi ani není moc líto po tom co to vydim ze Styxxova pohledu. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem velmi pekne za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji :) Taky už mě docela štve, jak z Acherona všichni dělají toho největšího chudáka, přitom mi teď příjde jakok manipulátorská děvka, co si zakňourá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Acheron je pokryteckej debil, já to tvrdím od začátku a nikdy jsem ho neměla ráda, po Zarekově dílu jsem ho začala vyloženě nesnášet...

      Vymazat
    2. jsem ráda, že někdo sdílí moje antipatie :D :D

      Vymazat
  4. Tak toto bola dlhá kapitola. Vďaka. Skvelá práca.

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad. Som zvedava ci Acheron niekedy zisti pravdu o Styxxovom zivote. Chcela by som aby to vedel. Aby vedel ze nie len on je ten chudacik ktoremu ublizovali. Aj ked aj on mal na prd zivot.GabiM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řeknu ti jen tohle - počkej si :) Vždycky, jak mi to přijde na korekci, tak to nezvládnu a přečtu si kousek, fajn, dočtu to většinou do konce :D, a můžu říct, že zrovna tohle je celkem... nebudu ti to kazit, každopádně Acheron a všichni ostatní (včetně Apollymi) by si zasloužili lopatou po hlavě... i když vzhledem k tomu, že to jsou bohově destrukce, tak spíš rozprášení zpět ke Zdroji... to by je snad už zastavilo :D

      Vymazat
  6. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Perfektní ! ! ! Já si myslím, že na tom byli oba dva stejně. Oba měli špatný začátek života. Doufám, že se usmíří . Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Stejně nechápu, proč ta bohyně paměti ( když zná pravdu, ale asi tu svoji ) řekla Styxxovi, že on Acheronovi ublížil. To jako jak? Jinak díky jako vždy, za překlad a korekci holky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řeknu ti to takhle, už jsem to probírala s Kerris.
      Tohle je jeden z mála Sherriných errorů... a to dost velkých. Počkej si na další kapitolu - sice tohle nepovažuju za spoiler ale i tak - dál čtětě na vlastní nebezpečí - tam je dokonce v podstatě celá povídka Druhá šance (je umístěná někde mezi 7-10 dílem, teď se mi to nechce rozklikávat, mám pomalej net) a přesně tam poznáš, kdy je myšlení "starého Styxxe" - což je Styxx, kterého Sherri psala, než se rozhodla napsat i jeho knihu. Sice je to dávno, já vím, ale proboha, když je tam takový rozdíl v té mentalitě, že je to jako pěst na oko, tak to nervu do nové knížky... ale já se nebudu rozčilovat, ani nebudu sprostá... tádyjádydáááá

      Vymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad. Jen mě začíná pěkně štvát to, že musím pokaždé dokazovat, že nejsem robot.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ted jsem si projela nasteaveni blogu a nikde nemame nastaveno, ze by si musela neco dokazovat - takze problem musi byt asi u tebe

      Vymazat
    2. Po mě to chce taky dokazat, jestli nejsem robot.

      Vymazat
    3. Uf. Uz vidim - nicmene, to musi byt nejaka nova funkce blogspotu, kterou my nijak neovlivnime, protoze v nastaveni co ted koukam mame vsude nastavene, aby komentare mohl pridavat kdokoliv, aniz by se mohl prokazovat :/ Na tohle doporucuju si leda udelat ucet na gmail.com - pak to nemusite resit.

      Vymazat