středa 19. listopadu 2014

Styxx - 4. květen 2008



Styxx si povzdechl, když zajistil poslední prkno na malém voru, který si postavil. Během posledních několika měsíců zjistil, že když Acheron řekl Styxxovi, že si bude muset vysloužit jeho důvěru, ve skutečnosti to znamenalo ‚táhni mi z očí a snaž se, ať tě znovu nevidím.‘
Acheron musel přehodnotit ty sluhy a zásoby, protože od doby, co se tady objevil, nic nepřišlo.
Ani jediná zatracená věc.

Jediný rozdíl mezi tímhle a Mizejícím ostrovem byl v tom, že tady nebyli predátoři, kteří by ho chtěli sežrat. A i když to činilo jeho svět o trochu bezpečnější, také to znamenalo, že neměl příliš mnoho masa. Nemohl si ani vyrobit přikrývky nebo použít šlachy na zhotovení tětivy a šňůry. Samozřejmě, stočené palmové listy mohly sloužit jako kladiva a kopí, ale ani zdaleka nebyly tak silné jako kožené šňůry.
Styxx se zašklebil na krev na svojí ruce. Na palmových listech a stromech bylo vážně špatné to, že měly ostré hrany a hřbety a on si neměl jak vyrobit kožené rukavice, které by ochránily jeho kůži. Jeho ruce byly tak oteklé kvůli předcházejícím drápancům, že do nich dostal infekci, díky které ztratil ještě víc zručnosti. Zvlášť ve své pravé ruce.
Nemluvě o tom, že mu v obou rukou bez ustání cukalo.
Ta jediná věc, kterou ostrov oplýval, byl... skočec obecný. Neměl jak si vyrobit ricinový olej, aby zahnal infekci. Nebyly tu ani žádné fazole nebo ořechy. Jeho dieta byla velice omezená, žil jen z korýšů a kokosových ořechů. Dokonce ani nezahlédl žádného ptáka, což znamenalo žádná vejce.
Ta jediná dobrá věc, kterou mohl říct o zdejším pobytu, bylo to, že sem za ním nemohl Apollo.
Ju-kurva-pí. V tuhle chvíli by ze sebe rád udělal děvku za jediné sousto steaku...
Za doušek nezávadné vody.
Klející Styxx škubnul rukou, když se mu do bříška prstu zaryl další osten, díky čemuž začal krvácet. Vložil si ho do úst a cucal ho, zatímco si prohlížel svůj vor. Na Mizejícím ostrově mohly jeho vory jen kroužit po zátoce. Pokaždé, když se pokoušel doplout dál, ať už vyrazil z jakéhokoliv místa... nebo dokonce i když plaval... vítr ho odmrštil zpátky ke břehu.
To se mu tady pravděpodobně stane taky. Ale musel to zkusit. Kromě toho stejně neměl co jiného na práci... mohl si jen kreslit do písku a sledovat, jak jeho výtvory mažou vlny.
Styxx popadl vor a táhl ho k vodě. Funěl námahou a tlačil do trupu. Trvalo mu několik minut, než mohl vyrazit. Pak se vyškrábal na zadní část voru a popadl tyč, aby se mohl odtlačit směrem na řeku. Nedostatek plachet nikdy nebránil tomu, aby byl odmrštěn zpět do Hádovy říše, tady ale možná zabrání alespoň tomu, aby ho to převrátilo.
Opouštěl zátoku a upíral přitom pohled na opačný břeh, na místo, kde si Acheron vybudoval domov. V tuhle chvíli se nestaral o to, co jeho bratr udělal. Prostě jen chtěl slyšet zvuk jiného lidského hlasu, i kdyby ho ten hlas měl proklínat.
K jeho překvapení a radosti řeku překonal. Připravil se na nejhorší, skočil do vody a vytáhl vor na břeh, pryč z dosahu přílivu. Uložil svou tyč a otřel si z čela pot. Přímo před ním byla obrovská hora. Byl to Karnus, hora, kde si většina atlantských bohů postavila své chrámy.
Kruci, tam bude šplhat pěkně dlouho.
No jo, fajn, alespoň je to činnost, při které si nepořeže ruce. Hořce se nad tou jednoduchou pravdou zasmál a vyrazil na cestu.
Vrcholku dosáhl až dlouho po setmění. Všechny chrámy byly tmavé až na hlavní síň, kde ho Apollo poprvé předhodil před Archonův trůn.
Úplně nahý Styxx byl spoutaný zlatými řetězy a v ústech měl roubík.
Archon se na Apolla zamračil. „Co to je?“
„Můj dar pro tebe. Styxx z Didymosu. Athéna mi řekla, abych ho odvedl z Olympu. Když jsem to dělal, vzpomněl jsem si na to, jak jsi mi během války s Řeckem řekl, že bys dal cokoliv, jen abys ho na pět minut měl svázaného u tvých nohou.“
Přes Archonovu tvář se šířil pomalý, zlovolný úsměv. „Jakou odměnu za tuhle službu požaduješ?“
„Jen právo přijít a zmocnit se ho, kdykoliv se mi bude chtít. Po zbytek času je tvůj, jak jen je libo, dokud tě bude bavit a ty ho nezabiješ.“
Archon na Apolla kývl. „To právo ti zaručuji.“
Apollo zvedl Styxxe za vlasy z podlahy a přinutil ho si před Archonem kleknout v ponížené pozici. „V tom případě se bav. Och, měl bych tě varovat, že kouše, když není nadrogovaný. Pokud ho nejdřív napojíš Eycharistisi, uvidíš, proč je označený jako tsoulus. Je pozoruhodně talentovaný, když se neovládá.“ Pak se naklonil, aby si mohl přivonět ke Styxxovým vlasům.
Styxx se prudce odtáhl a zíral na něj.
Smějící se Apollo vystřízlivěl a olízl mu rty. „Neboj se, drahoušku. Až budu na řadě, vrátím se.“ Bůh ho naposledy polaskal a zmizel. Nechal tak Styxxe v laskavé péči bohů, kteří si vychutnávali jeho ponížení a mučení.
V tu chvíli Styxx Artemis a Acherona opravdu nenáviděl za to, že mu vzali jeho vzpomínky a nahradili je Acheronovými, zatímco byl v Tartaru. Kdyby to bylo na něm, nikdy by tu dobrovolně nežil.
Pro Acherona bylo Katateros útočištěm.
Pro něj to byla ta nejhlubší pekelná díra.
Kdyby jeho myšlenky nebyly zaobalené Acheronovou sobeckostí, vzpomněl by si, jak příšerné pro něj bylo tady být.
Jak moc to nenáviděl.
Ale Acheron neměl ani ponětí, že Styxx na tomhle prokletém místě kdysi žil. Že zná Acheronovu rodinu mnohem lépe než on sám.
Styxx připravený postavit se svému bratrovi, vyrazil ke vstupním dveřím, ale zvuk smíchu ho přitáhl ke straně budovy, ze které zářila světla jasná jako polední slunce. Trvalo mu pár minut, než vylezl nahoru a uviděl uvnitř bratrova správce Alexiona a jeho ženu Danger spolu s charontskými démonkami Simi a Xirenou. Ti čtyři seděli na polštářích na podlaze před obří televizí a sledovali pořad, který nedokázal pojmenovat.
Acheron vstoupil do místnosti a šel se posadit vedle Simi, zatímco se s Alexionem pošťuchovali. Vypadali spolu tak šťastně. Ve Styxxově životě nikdy nebyla chvíle, kdy by byl takto se svojí rodinou. Tak klidní a otevření. Živě se smějící.
V tu chvíli si vzpomněl na všechny ty chvíle, kdy přes zeď naslouchal tomu, jak se Ryssa a Acheron smějí v jeho pokoji, zatímco on byl sám.
Nebo hůř, zatímco on byl nucen ‚bavit‘ Apolla za zvuků jejich přátelského povykování.
Slezl dolů, opřed se o kamennou budovu a snažil se zklidnit svůj divoký dech. Jedna jeho část chtěla vejít jen proto, aby je vyrušil z jejich radosti. Jediný pohled na něj by stačil k tomu, aby se přestali smát.
Ale nechtěl je rušit.
Nepatřil tam. Nebyl součástí Acheronovy rodiny.
Styxx poklesl v kolenou a opřel si o jedno z nich paži tak, aby v měsíčním světle viděl Bethanino a Galenovo jméno. Strašně mu chybělo vedle ní sedět, zatímco mu vyprávěla příběhy o její rodině a o tom, jak moc ji milují. Jak ji její otec brával na lov a jak její matka žila jen pro jejich holčičí chvilky.
Styxx zavřel oči a dovolil, aby mu bolest z její ztráty dělala společnost, zatímco mu dál do uší vnikal jejich smích. Zvedl prsty k tváři a předstíral, že je to Bethanina jemná, krásná ruka, kdo se ho dotýká. Ale jeho ruce byly drsné, pořezané a oteklé. Mozolnaté. Nebyly to kultivované, něžné ruce jeho přenádherné ženy.
Oči mu naplnily slzy, zatímco cítil každou částí svého těla, jak moc mu chybí.
Styxx se pokoušel odpoutat se od něčeho, co nemůže změnit, a proto se rozhlížel po temných chrámech, dokud neuviděl ten, který patřil bohyni hněvu a utrpení. Pořád nevěděl, co všechno mu udělala, zatímco tam s ní byl. Tyhle vzpomínky se mu nikdy nevrátily.
Ale byla k němu laskavější než zbytek jejího pantheonu. Na rozdíl od ostatních budov v jeho okolí, pro něj ta její nebyla příšernou připomínkou času, který zde strávil.
Než si stihl uvědomit, co dělá, zamířil k ní. Ačkoliv byla tma, úplněk poskytoval dostatek světla na to, aby ji viděl. Stejně jako hala, u kterého ho vyhodil Acheron, byla i tahle bez poskvrnky. Vypadalo to, že by se mohla každou chvilkou vrátit a znovu si ji nárokovat.
Šel rovnou dozadu, tam, kde byl koupací bazének. Pokoj byl přesně takový, jaký si ho pamatoval. Podíval se na bílé lehátko, na kterém seděla a ze kterého ho pozorovala. Když k němu zamířil, spatřil podnos se solemi a mýdly, kterou pro něj položila vedle bazénku.
Poklekl, zvedl víčko a ztuhl, když zachytil závan Bethaniny eukalyptové a liliové vůně. Ale koneckonců to byla její božská patronka. Dávalo smysl, že používala vůni posvěcenou Agriosou.
Začal ji pokládat zpátky, ale nedokázal to. Chtěl si ji u sebe alespoň ještě chvilku nechat.
Jeho pohled doputoval k pokoji, do kterého ho bohyně vzala, aby se vyspal. Pevně držel malý kelímek, který voněl jako Bethany, když tam zamířil. Otevřel dveře a spatřil tu samou obrovskou postel s rudými závěsy, do které ho strčila. Její symbol – žena svírající luk – visel na stěně nad ní.
Proti své vůli přešel místnost a položil kelímek na malý stolek u postele. Zajímalo by ho, jestli Agriosa zemřela ve stejnou dobu jako Bethany. Nebo jestli Apollymi zabila blonďatou bohyni hněvu ještě předtím.
Ne že by na tom záleželo. Obě byly pryč a ani jedna z nich si nezasloužila to, co jim Apollymi udělala.
Styxx odtáhl přikrývky a vklouzl do měkké postele... už to byly roky, co naposledy spal na matraci. Zabořil tvář do polštáře, který voněl stejně jako Bethany, díky čemuž se mu oči znovu zalily slzami. Dal bych cokoliv za to, abych se mohl probudit ve tvé náruči.
Za to, aby cítil její ruku ve svých vlasech.
Jeho rty zkroutil smutný úsměv, který si vzpomněl, jak byla naštvaná, když si oholil vlasy, které Apollo a jeho otec často surově zneužívali proti němu. Kdyby nebylo jí, už nikdy by se je nenechal znovu narůst.
Ale i když on svoje vlasy nenáviděl, ona si s nimi velice ráda hrála. Strávila dlouhé noční hodiny tím, že si je navíjela na prsty. Dokonce i když spala, se po nich natáhla.
„Proč máš tak ráda moje vlasy?“
„Fascinují mě. Jsi všude jinde tak tvrdý, ale tvoje rty a vlasy jsou jako bříško malého káčátka. A já miluji to, jak se vlní a to, jak voní. Nech si je narůst až ke kolenům a já si z nich upletu svetr. Pak je u sebe budu moct mít pořád.“
Kdybych to udělal, Beth, už bys pro mě neměla žádné využití. Možná už by tě nikdy znovu neviděl.“
Ztěžka si povzdechla. „Kruci, dostal jsi mě. Hádám, že teď už svůj svetr nikdy nedostanu. Jsem s tebou zaseklá na věčnost. Och, to je tedy vážně hrůza.“
Smál se jejímu škádlení.
Styxx sevřel polštář a dusil se vzlyky. Zdálo se, že je jeho osudem ztrácet ty, které miluje, a pak narážet na nedůležité věci, které mu je připomínají. Zavřel oči a nechal se zaplavit zármutkem. Všechno, co kdy chtěl, bylo to, co Acheron dostával jen tak.
Jediného člena rodiny, který by ho miloval.
Jediného.
Jako chlapec měl Acheron lásku a loajalitu Styxxe stejně jako Ryssy. Když na to přijde, měl vlastně Acheron vždycky Ryssyno srdce. Zatímco pro Styxxe měla jen vztek a hořkost.
Po celá ta staletí, kdy Styxx trpěl osamělostí, vychovával Acheron svou charontskou dceru a byl pod ochranou Savitara, a Acheronovy armády temných lovců, kteří ho milovali a zbožňovali. Víc než osm tisíc let měl Acheron Alexiona, který byl jeho správcem a bratrem.
Bylo to tak nefér.
„Poslouchej mě, chlapče. Férovost nemá na tomhle světě místo. Jen děcka kňučí kvůli férovosti. Muži musí vybojovat mnohem důležitější bitvy... a život, stejně jako válka, není jen dobrý nebo špatný. Je, jaký je. Spíš než si dělat starosti kvůli filozofii, kterou nemůžeš změnit, měl by ses snažit žít jí navzdory, jak nejlépe dokážeš.“
Galen měl pravdu a on to věděl. Ale nebylo to kvůli tomu o nic snesitelnější.
„Nemůžu takhle dál žít.“
Po všech hříších, které spáchal, našel Acheron svoje místo ve světě a podařilo se mu žít slušný život...
I když se musel vypořádávat s Artemis a jejími záchvaty vzteku. Tohle Styxx bratrovi nezáviděl. Ale alespoň to nebylo tak ponižující a kruté jako Styxxův vztah s Apollem. I když byla Artemis otravná, Acherona milovala. Porodila mu dceru, které si cenila nad všechny ostatní. Ano, byla na Acherona tvrdá, ale dokázala být i laskavá. Nikdy by nezacházela s jeho bratrem s takovou rozhořčeností, pohrdáním a krutostí, které Apollo ukázal Styxxovi.
Nikdy by Acherona nenechala kolovat, ani by ho nesdílela s ostatními. Nedržela by ho a nedusila, dokud by nebyl téměř mrtvý, aby mu dokázala jak slabý a křehký je ve srovnání s bohem.
Ještě hůř, Apollo přenášel svou nenávist kvůli Acheronovu a Artemidině vztahu na Styxxe. Pokaždé, když Acheron urazil Apollo, šel rovnou za Styxxem a zmlátil ho za, jako by to nějakým způsobem byla jeho chyba.
A jelikož měl Acheronovy vzpomínky, věděl, že je to fakt. Ironické bylo, že na Artemis nepohlížel stejně jako jeho bratr. Útočila na bratra ze strachu.
Apollo na něj útočil kvůli hněvu a nekonečné nenávisti.
I když to obojí stálo za houby, dokázal by se Styxx s Artemidiným hněvem vyrovnat mnohem snáz, jelikož přicházel kdykoliv Acheron řekl nebo udělal něco, co ji vyděsilo. Zato Apollův spouštěč nešlo předem odhadnout. Byl naštvaný, když s ním Styxx bojoval, a dvakrát tolik když to nedělal. Na rozdíl od Artemis nebyla v Apollovi žádná láska, která by zmírnila jeho útoky. Žádná vina, která by ho později nutila chtít to napravit.
Apollo byl prostě jen tyran. Miloval mít nad ostatními moc a vychutnával si každou unci bolesti, kterou z někoho dokázal vyždímat.
Artemis se nikdy Acheronovi radostně nevysmívala vedle ucha, když mu ubližovala nebo ho mlátila pěstmi.
„To je ono, princi. Křič pro mě. Nech mě si poslechnout tvoje muka! Pros mě o slitování!“
První lekce, kterou se při jednání s Apollem naučil – nedělej to, co říká. Čím víc prosil o slitování, tím méně mu ho bůh projevil.
Stejně jako Acheron. Jeho bratr mu nikdy neměl v úmyslu poskytnout svobodu o nic víc, než to udělala Artemis.
Sejde z očí, sejde z mysli.

Tohle bylo všechno, co Styxxovi nechali. 

13 komentářů:

  1. Nadezda: dekuji moc :), cim dal vic Acherona nemam rada. Chudak Styxx :(

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. vďaka moc za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad a korekciu. GabiM

    OdpovědětVymazat
  5. V predchadzajucich prispevkov - komentaroch sa spominal velky error SK...mna tak napadlo, ci by sa nedalo nieco take spysat..urcite ich tam je viac, tak ako vo filmoch...co na to poviete, nejaky zoznam? ci nie?
    a dakujem za preklad.... Janka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jezis...aj ja mam error...spisat, samozrejme.j

      Vymazat
  6. Nikol dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat