pondělí 24. listopadu 2014

Styxx - 4. listopad 2008

Styxx zíral na hojící se rány, které pálily jako blázen. Simi mu doslova rozervala tělo na kusy. Ale koneckonců to byla její práce.
Chránit Acherona.

Nemůžu tady zůstat. Kdyby se bratrova démonská dcera dozvěděla, že je znovu naživu, vrátila by se. A on nebyl Prometheus, aby si každý den nechával vyrvat a sežrat játra. Už tam byl, zažil to a neměl v úmyslu to opakovat.
Chtěl sem jít, aby poznal svého bratra a konečně si s ním vybudoval nějaký vztah. I když se Styxx učil pomalu, nakonec i on musel přiznat, že jejich vztah je ztracený případ. Acheron se o něj vůbec nezajímal.
Čas to pohřbít a jít dál.
Styxx, který rezignoval na nevyhnutelné, zamířil do hlavního chrámu. Ale s čím nepočítal, byly příšerné vzpomínky, které ho zaplavily, sotva do něj vstoupil. Byly tak silné, že se celý třásl.
Nebo to možná bylo bolestí z jeho zranění.
Ať tak či onak, trhl sebou, když v mysli spatřil obrazy toho, jak ho spoutaného v řetězech vlečou přes Apollyminu pečeť. Dokonce i teď slyšel Archonovo zlobné vrčení rozléhající se tímhle chrámem, když Styxx bojoval o svobodu s bohy, kteří se mu vysmívali a dělali si legraci z jeho „ubohého“ lidského úsilí.
„Styxxi?“
Otočil se a uviděl Danger, která vstupovala do haly z postranních dveří. Věděl, že vedou do Archonovy soukromé ložnice.
„Co tady děláš?“ zašeptala.
„Chtěl jsem mluvit s Acheronem.“
„Není doma.“
„Víš, kdy se vrátí?“
„Ne.“ Povzdechla si. „Promiň. Ale jestli chceš, můžeš na jeho návrat počkat v trůnním sále.“
Dobrá zpráva je, že Simi by měla být s Acheronem. Na malou chvíli je v bezpečí.
„Díky.“ Styxx do té místnosti zamířil dřív, než měla šanci mu říct, kam má jít. Nebylo možné, aby zapomněl na uspořádání tohoto chrámu. Každou kout měl násilně otištěn v paměti.
Zavřel za sebou dveře a potřásl hlavou při pohledu na Acheronův černý trůn. Konečně jeho bratr nějaký měl. Kdyby tak Acheron věděl, jaké to ve skutečnosti bylo, být didymoským dědicem. Ale koneckonců většina princů neměla za otce Xerxese. Možná měli tihle princové skvělý, zhýčkaný život...
„Kdo ho sem do prdele pustil?“ Acheronův zuřivý hlas venku za dveřmi přetrhl nit jeho myšlenek.
Taky jsi mi chyběl, bratře.
Urianův hlas byl plný zlomyslného humoru. „Duch holky, která chce, abyste se vy dva políbili a usmířili.“
„Raději bych dostal po hlavě tím kladivem, které po mě Tory hodila.“
„Tory?“ zeptal se Urian.
„Dlouhý příběh.“ Acheron si unaveně povzdechl. „Díky za varování. Půjdu se jím zabývat.“
Zabývat se mnou... jasně. Ten zbabělec se jím nikdy nezabýval. Jen hodil Styxxe do jeho dalšího vězení a pustil ho z hlavy.
Dveře se prudce rozlétly v ukázce moci přesně tak, jak to dělával Archon, když tu ještě vládl. Oblečený v atlantské formestě, na které byl vyšitý Acheronův sluneční symbol a černých kožených kalhotách, se k němu bratr plížil jako predátor. Jako by takový pohyb mohl někdy zastrašit muže, který byl nucen bojovat každičký den svého života.
A když se Acheron přiblížil, slyšel Styxx hlas, který Acherona při pohledu na něj mučil.
Estesův hlas.
Jak se opovažuješ nutit mě tě tak chtít. Nenávidím tě za to, co jsi mi udělal, ty nechutná děvko. Já. Tě. Nenávidím.
Jo, Estes s nimi oběma vymrdal v mnoha směrech.
„Vážně nemám náladu na to, abych se tebou zabýval, Styxxi. Ta trocha trpělivosti, kterou jsem měl, zmizela před dvěma minutami.“
To vysvětlovalo část Styxxovy pulzující bolesti. Zhoršilo se to, když se Acheron přiblížil. Takže všechno co cítil, nepocházelo ze Simina útoku. To sedělo.
Styxx se nutil do podřízenosti, ačkoliv to bylo zcela proti jeho přirozenosti. „Já vím. Cítím tvou náladu... byl to dar,“ řekl sarkasticky, kdyby si snad Acheron nedokázal vzpomenout na toho, kdo ho Styxxovi dal, jelikož Acheronova matka spojila jejich životní síly, „od Artemis, když mě strkala do Tartaru. Jsem tu jen proto, abych tě požádal o laskavost.“
Acheron se na něj zašklebil. „Opovažuješ se mě žádat o další laskavost?“
Kdy do pekla požádal Acherona o tu první?
Och jasně... pravda. Už si na to vzpomínal.
Prosím, bratře, prosím, pošli mě do Katateros a nech mě opuštěného hladovět v chrámu, kde si mně bohové podávali jeho děvku a bili mě. To byla ta laskavost, o kterou Acherona žádal. Jak skvostná jen byla bratrova shovívavost...
Neotvírej tu svou pitomou pusu.
Boj ho odsud nedostane. S Acheronem to bylo stejné jako jednat s Apollem. Polechtejte arogantní ego toho bastarda a on změkne. „Žádám tě jako bratr a jako prosebník k bohu.“
To bylo ono. To domýšlivé světélko ve vířících stříbrných očích znal velice dobře díky dalším z Acheronova druhu. Starověcí bohové si užívali svou moc a žili jen proto, aby se s ní mohli povyšovat nad lidi. „Co jako prosebník nabízíš za tuhle laskavost?“
Styxx se nutil stát rovně a nereagovat na bratrovu zjevnou škodolibost. Alespoň nebyl nahý v místnosti plné didymoských měšťanů se zírajícím otcem, zatímco se Ryssa smála jeho ponížení.
Díky tobě a tvé zkurvené matce nemám nic.
Sotva dokázal pomyslet na tu poslední komoditu, kterou už nikdy nebude potřebovat. „Moje srdce.“
Acheron se zamračil. „Nerozumím.“
Samozřejmě že ne. Žádné neměl, tak jak by mohl pochopit, co to Styxxovo znamená?“
Znechuceně to vysvětlil. „Nabídl jsem ti svou loajalitu, ale nestačilo to. Takže teď ti nabízím své srdce. Jestli zalžu nebo tě zradím, můžeš mi ho rvát z hrudi pořád znovu a znovu. Připoutat mě ke skále hned vedle Promethea.“ A doufejme, že když ho vyrveš, znovu nedoroste.
Zdálo se, že to toho bastarda konečně uchlácholilo. „A o jakou laskavost žádáš?“
„Nech mě jít.“ Styxx se zarazil, aby zklidnil svůj hlas a odstranil z něj hněv a bolest. „Nemůžu tady dál žít, izolovaný od lidí. Chci jen trochu klidu, který jsme ani jeden nikdy neměli možnost vyzkoušet.“
Acheronovi trvalo věčnost, než odpověděl. „Dobře. Budeš mít všechno, co do začátku potřebuješ.“
Než Styxx mohl dokončit svůj úlevný výdech, byl vyrván z trůnního sálu a vržen doprostřed pokoje.
Kolem něj hlasitě ječely sirény. Styxx se zvedl. Stěny a strop byly stroze bílé a závěsy sahaly od podlahy až ke stropu. Proti stěně stála malá černá kožená pohovka, naproti které byla dvě stejná křesla. Mezi nimi byl velký, obdélníkový taburet, pod kterým se roztahoval velký koberec se zebřím vzorem. Mezi křesly se nacházel žulový krb a nad ním visela obrovská televize.
Kde jsem teď?
Styxx se skoro bál, co zjistí, když přecházel pokoj. Odtáhl závěsy a odhalil velké posuvné skleněné dveře, ze kterých vyhlížel na jakýsi druh parku. Nic z toho mu nenapovědělo, kde je. Ne že by na tom záleželo. Jediný čas, který strávil v lidském světě za posledních jedenáct tisíc let, bylo pár týdnů, které před čtyřmi lety strávil v New Orleans.
Otevřel dveře, vyšel ven a objevil obří střešní terasu, která byla ještě větší než byt. V žulových květináčích byly obrovské keře, které tomu místu poskytovaly dostatek soukromí. Uprostřed stál vápencem obložený stůl spolu se šesti kovovými židlemi.
Wow, někdo vážně přeceňoval jeho sociální dovednosti, jestliže předpokládal, že někdy dokáže usadit v jednu chvíli ke stolu šest lidí.
Vrátil se dovnitř, aby dál pátral po umístění jeho nového domova. Konečně v kuchyňské zásuvce našel obálku s adresou. 444 Západní Central Park. New York, New York.
To mu nic neříkalo. Ale když na to přijde, vlastně ani nevěděl, kde je Old York, natož tak tenhle nový. Ale bylo to napsané anglicky. Což mu taky moc nepomáhalo.
Když pátral po dalších vodítkách, našel řidičský průkaz vystavený na jméno Styxx Didymos a informace o jeho bytě. Pár kreditních karet, vkladní knížku, a další věci, o kterých nevěděl, co jsou zač. Jedna z nich byla malá vínově červená knížečka, ve které byl jeho obrázek. Byl to pas? Proč by ho měl potřebovat? Doklad o udělení občanství? Nic z toho mu nedávalo smysl.
„Díky, Acherone.“
 Už zase ho bratr někam vyhodil bez návodu nebo pokynů. Dokonce ani Dionýsos nebyl tak krutý.
Styxx se zhluboka nadechl a zavřel dveře. Dobrá. Jako dítě přišel na to, jak vést armádu do války – na tohle určitě taky přijde.
Ale upřímně řečeno, bylo to tu ještě horší, než když byl sám na ostrově. Ten mu alespoň dával smysl. Věděl, jak tam žít. Jak to tam funguje.
Tady... ne tak docela.

Hořce se zasmál. Nechte to na jeho bratrovi. Ten dokáže najít místo, kde bude obklopen lidmi, a přesto zůstane naprosto izolovaný. 

18 komentářů:

  1. Dakujem za dalsiu kapitolku. GabiM

    OdpovědětVymazat
  2. Ooooh, já toho arogantního bastarda tak nesnáším. Grrrrrrrrrrrrr.
    Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Diky moc za rychlou kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Taky se připojím :-). Chudák Styxx :-(

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za ďalší deň.
    Už len 19.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad a korekci :) !

    OdpovědětVymazat
  8. som zvedavá kedy sa to medzi nimi urovná, ďakujem za preklad ďalšej kapitoly

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji o překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  13. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat