pátek 7. listopadu 2014

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 10 1/2



Sumi zpomalila, když viděla, že na ně Hauk a Darice čekají. Podal Thie láhev vody. Thia se s úsměvem zvedla na špičky a políbila ho na tvář, než si šla sednout vedle Darice.
Hauk podal láhev i Sumi. Zamračil se, když jí palcem přejel pod očima. Starost v jeho očích ji málem znovu rozplakala, ale nějak se jí podařilo udržet emoce na uzdě.

„Jsme v pohodě. Thia jen potřebovala holčičí pokec. Jsme v tomhle tak divné.“
V odpovědi zabručel.
Zavrtěla na něj hlavou. „To je vážně tvoje představa odpovědi?“
Pokrčil rameny.
Sumi po něm vrhnula podrážděným pohledem. „Tím sis moc nepomohl, chlapáku.“
„Nebuď na něj tak tvrdá, Sumi,“ řekla Thia, zatímco je pozorovala s pobaveným úsměvem. „Nikdy kolem žen netrávil příliš času, takže jsme pro něj všechny jako cizí bytosti.“
„Vážně?“
Hauk se posunul, aby zkontroloval zásoby. „Jen kolem Jayne a sestřenice, která mi vždy pořádně nakopala zadek, když jsem byl malý.“
„A Jayne není zrovna typická žena,“ řekla Thia přehnaným tónem, aby ilustrovala, jak zvláštní Jayne byla. „Je to divoká, šílená, vražedná Hyshianka. Vážně ji miluji, ale není normální a nikdy nevíš, co udělá nebo co řekne.“
Sumi hvízdnula, když si vzpomněla na fotky vysoké tmavovlasé ženy vedle mužů. To by o ní mnohé vysvětlovalo. „Už chápu, co jsi myslela tím děsivá.“
„Vlastně,“ řekla Thia s úsměvem. „děsivá je skutečnost, že má děti a žádné z nich ještě nesnědla.“
Hauk si nad jejími slovy odfrkl. „Měla by ses někdy zeptat na Swayova staršího bratra.“
Thia se zamračila „Sway nemá staršího bratra.“
„Přesně.“ Haukův tón byl bezvýrazný a tvářil se zcela vážně.
Thia se rozesmála a pak zvážněla. „Vím, že si děláš legraci, strejdo Hauku… že jo?“
Rysy měl stále jako z kamene a nedalo se z nich nic vyčíst. Upřímně, byl tak trochu šílený. „Fakt, že se musíš ptát, mluví za vše.“
Darice se natáhl na bok. „Můžeme tady zůstat, Dancere? Jsem z chůze unavený.“ Zívl jako malé dítě, složil si ruce pod hlavu a zavřel oči.
Hauk pohlédl na Sumi, poté na Thiu. „Jak se vy dvě držíte?“
Thia vstala a roztomile zatančila. „Já můžu jít dál. Jsem noční tvor. Což by mohlo být užitečné, kdyby otec nebyl ještě větší noční tvor, než jsem já.“
Hauk se s úšklebkem setkal se Suminým pohledem.
„Školení Ligy. Spánek se přeceňuje.“
Jak bral v úvahu její odpověď, hladil se palcem po bradce. „Thee? Můžeš vzít Daricovo vybavení?“
„Jo. Proč?“
„Tak ho vezmi.“ Vytáhl blaster a podal jej Sumi, zatímco si Thia přehazovala přes rameno Daricův batoh.
„Pozor na zpětný ráz.“
Sumi zvědavě vyklenula obočí.
„Má to dvakrát větší dostřel a poloměr paprsku než to, co jsi měla.“
Stále nechápala, proč jí ho dal. Tedy dokud nezvedl Darice a nepřitiskl si ho k hrudi. Pro jednou Darice neprotestoval. Hauk si přehodil jeho paže kolem krku a on mu položil hlavu na rameno.
Thia na Sumi vykulila oči. „Kdybych věděla, že je tohle jedna z možností, tak bych si ji zamluvila jako první!“
Být v těch pažích a tisknout se k tomu tvrdému tělu… „Rozhodně.“
Hauk se jim vysmíval, jak je vedl vpřed. „Přál bych si, aby to byla jedna z vás. Vážíte mnohem méně… A teď pojďte, musíme se vzdálit od těch těl. Kousek odtud by měla být malá oáza. Ukryje nás před zvědavýma očima, pokud po mně jde ještě jiná skupina.“
Jak šli, Sumi si všimnula, že Hauk průběžně kontroluje ji i Thiu, aby se ujistil, že je nepřetěžuje. Mezitím neřekl nic o nákladu, co nesl. Darice sám pravděpodobně vážil dobrýchšedesát pět až sedmdesát pět kilo.
A soudě podle chlapcova chrápání to byla mrtvá váha.
Nemluvě o skutečnosti, že Hauk nesl všechnu vodu a nejtěžší část zásob plus meč. Nebylo divu, že ho přezdívali TÚO.
Zamračila se na Thiu. „Může takhle Hauk pokračovat? Protože jestli spadne, nikdo z nás ho nedokáže nést.“
„Nespadne.“
Vyklenula obočí nad jistotou v Thiině hlasu.
„Viděla jsem strejdu Hauka trénovat s mým otcem a jeho bratrem. Věř mi. Naše TÚO je silnější než opevněný křižník Ligy.“
Sumi si tím nebyla tak jistá. „Jo, ale to byl trénink.“
Thia se ušklíbla. „Ne v jejich podání.“
Tak fajn. Bude spoléhat na to, že Hauk zná své vlastní meze a hranice. Se smysly ve střehu ho poslušně následovala.
Skoro svítalo, když vešli do oázy. Hauk zívnul a počkal, až Thia vytáhne spací pytel a rozloží ho, než do něj Dariceho zastrčil.
Když mladá žena klopýtla, vzal ji do náruče a odnesl k místu, kde Sumi otevřela Thiin batoh. Stejně jako Darice se k němu Thia přitulila jako dítě, zatímco ji ukládal. Její otec kolem ní možná byl nervózní, ale Hauk ne. Choval se k ní, jako by byla jeho vlastní, když ji něžně políbil na čelo a přikryl. Thia se schoulila jako spokojené dítě.
Poté se zvedl do té sexy pozice dravce, který má váhu jen na jedné noze, zatímco si prohlížel krajinu kolem a ujišťoval se, že jsou přiměřeně chráněni keři. Beze slova otevřel svůj spacák a položil jej vedle Thiina.
Poté natáhl ruku pro blaster. Sumi mu ho vrátila aposunula se, aby se natáhla na zem. Sotva se pohnula, když ji zvedl a uložil do svého spacáku.
Vyděšená a přesto podivně vzrušená, na něj povytáhla obočí. „Co to děláš?“
„Ukládám tě.“
Srdce se jí rozbušilo ještě rychleji a vyslalo skrz její tělo vlnu děsivého tepla. „Do svého spacáku?“
Přikryl ji… a pak, k jejímu zklamání, ustoupil. „Dnes v noci nebudu spát.“
Zírala na něj. Kromě kruhů pod očima si nevšimla ani stopy po únavě. Přesto… „Kdy sis naposledy odpočinul?“
Neodpověděl, jak k sobě přivolal lorinu a nasměroval ji, aby si lehla mezi ni a Thiu.
„Hauku?“ Zeptala se káravě. „Nejsi neporazitelný.“
Poškrábal se na bradě chlapeckým gestem, nad kterým se usmála. „Ještě nepotřebuju spát. Jsem v pohodě.“ Když začal ustupovat, Sumi ho popadla za paži a jemně přitáhla blíž k sobě.
Hauk sklopil oči k místu, kde ho držela nad zápěstím. Teplo v jeho očích bylo spalující. Začal přerývavě dýchat.
Neschopná slovy vyjádřit, jak moc je mu vděčná, se naklonila, aby ho políbila za to vše, co pro ně udělal.
Hauk se nedokázal pohnout, když mu položila něžnou, jemnou ruku na tvář. Žádná osoba ženského pohlaví se ho takhle nikdy nedotkla.
Jako kdyby ho chtěla.
Doma byl pro Andarionské samice příliš zjizvený na to, aby na něj shlížely s něčím jiným než pohrdavým úšklebkem. A to bylo mnohem lepší než lidské ženy, u kterých byl hmatatelný jejich strach i nenávist. Celý život se cítil odporný a nežádoucí.
Nechutný.
Jako mutant, prašivé zvíře, kterého se nikdo nechtěl dotknout.
Ale to nebylo to, co viděl v Suminých očích. Vzhlížela k němu, jako kdyby ho chtěla stejně, jako on ji. Zadržel dech a toužil po tom ji políbit každou částí své bytosti. Rozevřel rty, aby ji přijal, ale pak si vzpomněl, proč nemůže.
Vzpomněl si na to, co by ho jediný polibek stál.
K čertu.
Se zaskřípáním zubů se odtáhl okamžik před tím, než se jejich rty setkaly. „Jsem zaslíben, Sumi.“
Stále měla ruku na jeho tváři a trápila ho vědomím toho, co nikdy nemohl mít. „Už tě někdy políbila?“
Odvrátil se, když si vzpomněl na svůj pokus. Dariana se pohnula tak rychle, že ani necítil, jak mu zabodla nůž do těla, dokud s ním v jeho břiše nezakroutila. Místo aby ochutnal rty, polkl svou vlastní krev.
„Zkus to někdy znovu, ty nehodné, odporné psisko, a příště budu mířit na tvá varlata.“ Chladně si otřela čepel o rukáv, než překročila jeho tělo.
Těžce polkl, když tu vzpomínku zatlačil pryč. „Ne.“
Sumi mu jemnými prsty přejela přes ústa, což mu po celém těle vyslalo mrazení. „Měl bys mít ženu, co tě líbá, Dancere. A často.“
Než se dokázal zastavit, vjel rukou do těch bledých pramenů vlasů, které ho lákaly od chvíle, co stáhl tu paruku. Byly dokonce měkčí, než si představoval. Zvedl jeden pramen, vdechl sladkou vůni. „Voníš po květinách.“ A vše, co chtěl udělat, bylo zabořit tvář do jejího krku, až by z ní byl omámený.
Ale to nikdy nemohl udělat. Dariana věřila v jeho slib. Jeho tělo patřilo jí a jen jí. To bylo něco, co do nich otec vtloukal od narození.
„Ať vás nikdy nenačapu s jinou samicí, než je ta, které jste zaslíbeni, nebo kterou jste si vzali, jinak vám odříznu ptáka.“
A po noční můře, kterou představovaly boje mezi jeho matkou a babičkou, bylo drama v jeho již tak posraném životě, poslední věcí, co by chtěl.
Prostě to za to nestálo.
Těžce polkl, přinutil se ji pustit a ustoupil, aby hlídal. Nakonec, po tom všem to byla ta jediná věc, ve které byl dobrý.
Sumi vleže pozorovala, jak si Hauk konečně vzal láhev vody a šel se posadit zády k malému stromu, aby měl volný výhled na okolní terén. Bylo to divné, ale už nadále neviděla podobnost mezi ním a Fainem. Už si u ní vysloužil svou vlastní identitu.
A zatímco si byli fyzicky podobní, a sdíleli některé osobní rysy, Hauk v sobě měl hluboký smutek, který Fainovi chyběl. V mnoha ohledech byl divočejší.
Ale také víc zraněný.
Chtěla vykuchat Darianu za to, co mu provedla. Pokud ho ta děvka chtěla donutit k celoživotnímu celibátu, proč mu nedovolila být vrahem? Čemu by tím ublížila?
Bylo to opravdu proto, že by zastínil Daricova otce?
Bylo tak nespravedlivé, že někdo jako on byl svázán s děvkou, jako byla Dariana, co si ho nezasloužila, zatímco Sumi by prodala svou duši, aby našla pro své dítě otce, co by měl půlku jeho slušnosti. Loajální a starostliví muži byli na tomto světě příliš vzácní na to, aby je považovala za samozřejmost.
Měli by být oceňováni.
Než se dokázala zarazit, myslí jí projela vize neznámé holčičky.
Tak něžný muž by své vlastní děti zbožňoval a chránil. I přes protesty a popírání byl s Daricem a Thiou úžasný. Dokonce byl s Daricem mnohem trpělivější, než si ten malý spratek zasloužil.
K čertu s tebou, Kyre.
A k čertu s ní za to, co bude muset udělat někomu, kdo si to rozhodně nezasloužil.
Nemám právo Darianu nenávidět. Ne, když mu bude muset udělat něco mnohem horšího, než co doteď zažil.
S celým tělem bolavým a rozpáleným, se Hauk pomalu probudil. Ušklíbl se při pulzující, strašlivé bolesti, kterou cítil, když si uvědomil, že usnul vsedě.
A pak si vzpomněl proč.
Najednou ve střehu vytrhl blaster, vyskočil na nohy a hledal další útočníky.
„Vždy se tak probouzíš?“
S bušícím srdcem se obrátil k Sumi, která seděla jen pár metrů od něj. Byla čerstvě okoupaná, světlé vlasy byly stále mokré a stočené do drdolu na šíji. V těch krásných oříškově hnědých očích se pobaveně zablýsklo, když se na něj konečně podívala beze strachu.
Sakra, byla to nádherná žena. Toužil po ní takovým způsobem, který by měl být nelegální nejspíš ve většině galaxií.
Podle polohy slunce poznal, že je už po poledni. Zastrčil blaster do pouzdra a nohou nadzvedl deku, kterou ho někdo přikryl, zatímco spal. „Ty?“
Přikývla. „Byl jsi vzhůru, když jsem ti ji přinesla. Nevzpomínáš si?“
S myšlenkami i pocity stále nejasnými a otupěnými, si protřel čelo, jak si matně vzpomenul. Vzhledem k tomu, že nepředstavovala hrozbu, přijal deku a poděkoval jí.
Sumi se usmála, když viděla, jak chlapecky vypadal, zatímco si mnul obličej. Musel být pořád vyčerpaný. Byl dnes mnohem pomalejší než před několika dny, dokonce i před včerejším večerem.
Potlačil zívnutí. „Kde jsou děti?“
„Zkoumají jeskyně. Byla jsem docela překvapená, že si nás tam včera večer nevzal, abychom se utábořili.“
„Špatná obranná pozice.“ Promnul si bok a znovu se zašklebil. „Příliš snadno by nás chytili bez únikové cesty.“
Chyba, kterou by sama udělala. „Znáš to tu dobře.“
„Zanechalo to tu ve mně dojem.“ Sklonil se k místu, kde položila jídlo, co připravili k snídani, a láhev vody. Bylo to poprvé, co ho ve skutečnosti viděla jíst něco jiného, než zabalené kousky něčeho. Jeho pomalé, zkoumavé pohyby byly podivně divoké a přesto podivně krásné.
Zarazil se, když zachytil její pohled. „Pohoršuji tě?“
„To sotva.“
„Tak proč na mě tak zíráš?“
Pokrčila nos. „Nemůžu si pomoct. Jsi neuvěřitelně sexy šelma, Dancere Hauku. Plný podivných nesrovnalostí.“
Ušklíbl se na ni, jak jídlo polkl. „Mluvíš jako Mari.“
Rozesmála se. „Hodně tě balí?“
Nad tím se mu po tváři rozlil okouzlující úsměv. „Jen dráždí, ale myslím, že by se utíkal schovat, kdybych ho někdy přijal.“
Naklonila hlavu. „Další překvapení.“
„Co?“
„Toleruješ sexuální obtěžování od muže.“
Jeho odpovědí byl hluboký, hrdelní smích, který jejímu břichu prováděl ty nejpodivnější věci. „Je to Phrixian, ne muž, navíc jsem toho musel v průběhu let ustát plno od svých bratrů.“
Zarazila se nad tím šokujícím odhalením. „Phrixian a gay? Jak se mu podařilo dožít se dospělosti?“
„Je to jeden z nejdivočejších válečníků, jací mi kdy kryli záda.“
To musel být. Phrixiané byli jedinou rasou, která se Andarioňanům dokázala vyrovnat v chladnokrevné brutalitě a dodržování různých divokých zákonů.
Sumi se odmlčela, když si vzpomněla, že ve skupině, co napadla vězení, byla jedna vínová Phrixianská uniforma. Pokud to byl Mari, tak měl Hauk pravdu. Ten muž uměl bojovat. A také dokázal bez mrknutí oka přijmout výprask.
Jo, Mari byl skutečně tvrdý.
Hauk se zamračil, když si všiml salátu, co mu připravila. „Co to je?“
„Botanička, pamatuješ? Rostliny jsou pro tebe dobré. Měl by ses s nimi někdy pokusit spřátelit. Liší se od té tvé těžké masité stravy.“
Zašklebil se podobně jako Darice, když trvala na tom, aby je vyzkoušel. Ale na rozdíl od svého synovce si vzal kousek bez slyšitelných nadávek. S rozkošně užaslým výrazem se setkal s jejím pohledem a usmál se. „Je to dobré.“
„A nejlepší ze všeho je, že se ti nesnaží utéct nebo tě zabít, když po nich jdeš.“
Znovu se rozesmál. „Mám rád nebezpečí.“
„Jsem si jistá, že ano.“
Olízl si rty, než v tichosti dokončil své jídlo.
Jakmile byl hotov, Sumi mu vzala talíř, aby ho umyla a on šel vyřídit ranní potřeby. Zatím to byl divný den. Vzbudila se rozhozená a netušila proč. Byl to jen instinkt, že něco není v pořádku.
Hauk byl sotva při smyslech, když se k němu předtím přiblížila s dekou, ale nepochybovala, že kdyby udělala něco, co vnímal jako hrozbu, vyskočil by, jako to udělal před pár minutami. Připraven a ochoten zabíjet.
To ubohé, vyčerpané dítě usnulo dřív, než ho stihnula přikrýt. S vědomím, že potřebuje odpočinek, přiměla děti, aby kolem něj chodily po špičkách a nechaly ho spát.
Promnula si krk, jak si prohlížela terén a hledala zdroj svého neklidu.
Co se to semnou děje?
Byla nervózní a neklidná. Nestálá. Jako kdyby ji někdo pozoroval.
Nechtěla být sama a tak vyrazila k jeskyním, ale změnila směr, aby zjistila, jestli je Hauk v pořádku.
Děti sebou měly lorinu a Darice dokázal křičet dost hlasitě na to, aby ho bylo slyšet na míle daleko, pokud by byli v ohrožení.
Hauk se už měl vrátit.
Sumi zamířila k malému rybníčku, který byl mezi oázou a jeskyní, kde Hauk seděl bez košile a bokem k ní. Byl už umytý, vlhké vlasy měl stáhnuté z obličeje. Když zvedl nůž, myslela si, že se s ním oholí.
Dokud jej nepoužil k tomu, aby vypálil ránu na boku, kterou neviděla.
„Ach můj Bože,“ vydechla a vyřítila se vpřed.
Namířil na ni blaster, ale pak ho sklonil, když ji poznal.
Zděšeně na něj zírala. „Jsi zraněný?“
Se zaskřípěním zubů se vrátil k vypalování rány pod svým dolním levým žebrem. „Minulou noc všichni neminuli.“
„Proč jsi něco neřekl?“
Pokrčil rameny.
„Dancere!“ Vyštěkla na něj. „Mohl jsi vykrvácet.“
Výraz v jeho tváři jí napovídal, že to ona byla tou, kdo tu přeháněl…
To tak!
„Zastavil jsem krvácení, než jsme odešli. Rána se znovu neotevřela, až dokud jsem nezvedl Darice.“
A neřekl o tom ani slovo. Nikomu. Nevěřícně na něj zírala. „Chlapče, nemůžeš tu jen tak chodit, krvácet a nic neříct. To ti nikdo nikdy neřekl?“
„Ne,“ řekl prostě.
Užasle zavrtěla hlavou. Jak těžce se o něj každý v jeho životě opíral, že bez mrknutí oka tohle přijal? Pro něj tohle bylo normální.
Vážně?
Najednou jí označení TÚO nepřipadalo tak zábavné. Opravdu ji to naštvalo. Nebyl nějaké neporazitelné obrněné taktické vozidlo pro jejich přepravu a krytí. Byl to muž z masa a krve. Ten, kdo byl zraněn, když je chránil.
Chtěla mu pomoci a tak přistoupila blíž, aby zkontrolovala ránu, co uzavřel. Sám. Aniž by ho napadlo požádat o pomoc. To vypovídalo o tom, jak se k němu ostatní chovali.
Trhla sebou při pohledu na jeho zranění. Syrové, zubaté maso zelo vedle další jizvy po noži, kdy ho někdo téměř vykuchal.
Bylo to zranění, co mu způsobila Dariana, když jí řekl, že je její Keris mrtev?
Zamračil se na ni. „Proč jsi tak naštvaná?“
„Protože jsi zraněný!“
„Neměl bych pak být já tím, kdo je naštvaný?“
Odtáhla se a zamračila se na něj. „Ano. Ano, to bys měl.“
A přesto vypadal zmatený jejím vztekem na jeho účet. „Ale já nejsem. Tak proč jsi ty?“
„Nevím.“ To byla pravda. Pokud to nevadilo jemu, nemělo by to štvát ani ji, a přesto štvalo. „Byl jsi ještě někde zraněn?“
Otočil se, aby jí ukázal ránu po noži na zádech, která byla těsně vedle jeho plic a ledvin. Podle hloubky a přesnosti musela být od Partiniho. „Na tu nemůžu pořádně dosáhnout.“
Přitáhla si blíž zdravotní potřeby, aby ji mohla vyčistit. „Jak jsi dokázal dojít tak daleko s tímhle?“
Nonšalantně pokrčil rameny. „Nebylo bezpečné zastavovat.“
Oh. Dobře. To dávalo perfektní smysl ve všech Devíti světech…
Bláznivému šílenci.

18 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad dalsej kapitoly. GabiM

    OdpovědětVymazat
  4. Vdaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ooooo už sa teším na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  6. chlapi jsou magoři! Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za super preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Super dakujem.
    Ciri

    OdpovědětVymazat