sobota 15. listopadu 2014

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 10 2/2



Povzdechla si s vědomím, že nemá cenu pokusit se někomu tak šílenému domluvit. „Víš, vážně bys mi takové věci neměl říkat, když mám nedaleko nůž.“
Jeho divoké rysy zněžněly do toho rozkošného výrazu, ze kterého tála.
„Co to děláš!“

Zaskřípala zuby nad Daricovým rozhořčeným zavrčením, když vyrazil směrem k nim. S jejím vlastním vztekem se na něj zamračila: „Tvůj strýc je těžce raněn a já se o něj snažím postarat.“
Thia, která se objevila za Daricem, zalapala po dechu při pohledu na rozeklanou, strašlivou ránu, kterou Sumi čistila. „Co ode mě potřebuješ?“
„Drž Darice dál, abych ho nezabila.“
Darice odmítal ustoupit. Místo toho nakráčel přímo před svého strýce, aby ho konfrontoval. „Neměla by se tě takhle dotýkat, Dancere. Je to neslušné.“
Jeho strýc na něj pohlédl, jak mu v čelisti začalo divoce škubat.
„Dokážeš léčit zranění?“ Zeptala se ho Thia.
„Ne.“
„Tak drž hubu, Darice.“
Našpulil rty jako batole. „Ty by ses o něj měla starat, Thio. Je to tvé místo, ne její.“
Thiin výraz napovídal, že si o něm myslí, že je naprostý idiot. „Jediné, co vím o polní medicíně je to, že mám zavolat strejdu Syna, nebo tátu, nebo si to jít vyhledat… nic z toho tady udělat nemůžu.“
„Pak by měl vykrvácet.“
Sumi ohromeně zírala na toho malého spratka. Opravdu by svého strýce raději nechal krvácet, než aby dovolil, aby ho nepříbuzná žena ošetřila?
Neuvěřitelné.
Když se Darice posunul tak, aby si sedl před Hauka, ten na svého synovce vycenil tesáky. „Vážně máš o mě tak špatné mínění, že musíš dokumentovat a sledovat mou léčbu? Jsi synem svého otce.“ Zhluboka se nadechl, když Sumi nalila antiseptikum do hluboké rány. S trhaným dechem zíral na Darice. „Vypadni mi z očí, než ti ublížím.“
Darice vypadal, jako by ho Hauk udeřil. Vstal a vyprskl na Hauka něco hnusného v tom, co začínala podezřívat, že jsou Andarionské urážky. „Ty nejsi můj otec!“
Hauk vydal zuřivé zavrčení, které vycházelo z té nejhlubší, nejrozzlobenější části jeho duše. „Máš zatracenou pravdu, že nejsem tvůj otec! Kdybych byl, byl bych teď tak zdrogovaný, že bych cítil naprosté hovno a v noci bych tě zmlátil a přinutil jít nahého za to, jak si fňukal jako prťavé mládě.“ Celé tělo se mu chvělo vzteky a bolestí, když se začal zvedat.
Darice se rozběhl zpátky do tábora.
Hauk se s povzdechem zhroutil na zem.
Thia, která se o něj bála, vedle něj poklekla. „Strejdo Hauku?“
„Jsem v pořádku, zlatíčko,“ ujistil ji mnohem něžnějším tónem a dotkl se její ruky. „Jen potřebuju minutku… prosím.“
V láskyplném gestu mu Thia zabořila ruku do copů a přikývla, než se vydala za Daricem.
V té chvíli se Sumi cítila zle za všechny. Za Thiu, kterou děsilo pomyšlení, že ztratí další osobu, co miluje. Za Daricea, který chtěl chránit čest své matky a Hauka, který zjevně byl mlácen nejstarším bratrem. A to ji přimělo přemýšlet nad tím, jaké noční můry změnily nevinného chlapce ve válečníka tak divokého, že dokázal jít v noci celé míle s tak ošklivým zraněním, aniž by couvnul.
S myšlenkami, co jí působily bolest, se vrátila k zranění a stehům.
„To ti Keris někdy udělal?“
Ani sebou necukl, když probodla kůži sterilní jehlou. „Nechci o tom mluvit.“
„Dobře. Jen drž a já budu za chvíli hotová.“
Hauk neodpověděl, jak zíral na pohoří před nimi, kde kdysi lezl, zatímco mu urážky bratra zvonily v uších. Ta vzpomínka se po něm ohnala brutálním kousnutím.
Kvůli tomu, jak byl Keris počat, k němu otec a babička z otcovy strany byli v nejlepších případech vlažní. A jejich matka na Kerise tvrdě tlačila, aby se stal vojákem a mohla všem dokázat, že její pokrevní linie je stejně dobrá jako královská, kterou odepřela Haukovu potomstvu. To byl důvod, proč Kerise pojmenovala po předkovi Hauků, který kdysi založil Ligu.
Moji synové budou také legendami…
Její neustálé nároky na jeho bratra a neustálé nadávky způsobily, že v Kerisovo srdci probraly zuřivou, krutou povahu. Což bylo něco, co se zhoršilo, kdykoliv Keris pil nebo bral drogy. Pouze Fain byl schopen uklidnit Kerisovu zuřivost. Ale poté, co byl Fain vyděděn, Kerisovo násilí i krutost nabraly na tempu. Choval se, jako kdyby se bál stejného osudu.
A všechen ten hněv vůči rodičům, na které nemohl zaútočit, obrátil na svého nejmladšího bratra – jako by to byla Haukova chyba, že si Fain zvolil osud s člověkem místo nich.
Ale ještě předtím Keris Hauka nesnášel za to, že je všechny „zostudil“, když byl popálen při výbuchu záchranného modulu, po kterém zůstal zjizvený a ponížen Jullienovými lžemi.
Od toho dne ho až na Faina celá rodina viděla jako zdeformovaného a nedostatečného.
Zbytečného.
Bezcenného.
Ponižujícího.
Natolik, že ho po celou dobu v nemocnici v oddělení popálenin navštěvoval pouze Fain. Fain ho svědomitě sledoval, jako by se cítil zodpovědný za to, co se stalo, i za Hauka.
Až do dnešního dne, i když se o tom Fainovi nikdy nezmínil, si byl Hauk jist, že zaplatil za jeho léčbu i lůžko. Kdyby to bylo na jeho rodičích, matka by ho nechala zemřít.
Hauk by jí to neměl za zlé. Nakonec, byl to Andarioňan. Pokud jste nebyli dostatečně silní, abyste přežili, byli jste lepší mrtví.
A i nyní měl v té nejhořčí části svého srdce vyrytá Kerisova první slova, když konečně přišel domů z nemocnice: „Doufám, že tě ten hybridní bazard políbil, než tě ošukal do zadku. Měl si při té havárii zemřít jako bojovník. Ne být odvlečen do bezpečí jako lidská děvka bezcenným zmutovaným psiskem.“
Fain skočil Kerisovi po krku. A kdyby nebylo rychlosti jejich matky, s největší pravděpodobností by ho za to zabil. Ale ani to nesmazalo jizvu, kterou po sobě ta slova zanechala v Haukově srdci.
Kdykoliv byl Keris střízlivý, byl to ten srandovní, milující mrzout, na kterého si Hauk pamatoval. Ale v okamžiku, kdy se jeho organismu dotkla droga… zátka vylétla a ven vylezlo monstrum, kterého se obávala i Dariana.
Hauk se na uklidnění snažil používat stejnou taktiku jako Fain. Ale to ho jen víc naštvalo.
„Ty nejsi Fain! Nikdy nebudeš válečníkem, jako je on. Jsi jen ubohá náhražka bratra a jsi ostudou nejen svého jména, ale i pro každého, kdo přijde po tobě. Není správné, že byl Fain vyhozen a ty si tady zůstal, aby si nesl náš odznak. Jsi bezcenný, Dancere. Nenávidím tě!“
A teď Sumí zírala na každý kousek studu, co v sobě měl. Na všechno. Jeho zjizvená záda byly jako mapa příšerného pekla, co přežil. Mapa všech lidí, kteří ho kvůli nim odsuzovali a odmítali. Ale v jejích očích neviděl odpor, jak se o něj starala. Jen laskavost a obavy. Její jemný dotyk byl tak odlišný od Darianina.
Ne, že by se ho Dariana někdy dotkla, tedy až na výjimky, kdy ho veřejně ponižovala.
Zavřel oči a cítil, jak Sumi přejela prsty přes jizvy po drápech, které pokrývaly ty po spáleninách a ty, co měl z Endurance. A zatímco ho její dotyk uklidňoval způsobem, o kterém si nemyslel, že je možný, vzpomínky na ty rány projížděly jeho tělem a zanechávaly ho zkrvaveného ještě víc, než to dokázal Partiniho nůž.
Sumino čelo se zkrabatilo zamračením. „Co způsobilo všechno tohle?“ Zašeptala a prsty pohladila jizvy po drápech.
Za normálních okolností by nikdy neodpověděl. Ale než se mohl zarazit, vyšla pravda najevo. „Dariana.“
„Tomu nerozumím.“
Hauk si povzdechl, jak ovazovala jeho stehny. „Každý rok na výročí Kerisovi smrti jsem povinen za ní jít a zeptat se, zda mě přijme za manžela. A každý rok naše spojení odmítá.“
Sumi se udělalo zle, když si uvědomila, že tyto jizvy byly Darianinou každoroční odpovědí na jeho nabídku manželství. „Ona tě podrápala?“
Jedinkrát krátce přikývl.
„Proč to tedy pořád děláš?“
„Jsem Andarioňan a jsem jí zaslíben,“ řekl nenuceně, jako by to vysvětlovalo vše.
Srdce se jí lámalo nad krutostí, kterou mu jeho rodina vnutila. „Nechápu, proč tě prostě nepustí.“
Těžce si povzdechl. „Na tom nezáleží. Už to nebudu muset znovu snášet.“
„Co tím myslíš?“
„Po Enduranci bude Darice dost starý na to, aby se svázal v manželství.“
Řekl to způsobem, jako by měla chápat, co to znamená. „A?“
„Když zemře hrdina, manželka má tři roky na truchlení, aby zajistila posvátnost obou linií a vzdala hold jeho životu a službě. Poté má vdova devět let na to, aby přijala slib bratra manžela, za předpokladu, že neměli žádné děti. A pokud měli děti, tak jsou si ti dva zaslíbeni, dokud nejmladší neprojde Endurancí. Pokud se do té doby nevezmou, je propuštěn ze zaslíbení.“ Povzdechl si v tiché rezignaci. „Když jsem vyzvedl Daricea, Dariana mi přísahala, že při návratu konečně uctí svůj slib a přijme mě jako svého manžela.“
Sumi se posadila, jak se snažila strávit to, co věděla o té zlomyslné mrše.
Ta svině určitě neudělala to, co Thia tvrdila. „Chceš mi říct, že jediný důvod, proč Dariana měla Daricea, bylo to, aby tě k sobě připoutala na delší dobu, aniž by si tě vzala?“
Aby ho dál odmítala a trestala tak dlouho, jak jí to zákon dovoloval? A mezitím se mohla nazývat členkou Válečných Pokrevních Hauků a udržela si tak postavení v jejich světě, které by bez Haukovy rodiny neměla?
Hauk zavrtěl hlavou. „Milovala mého bratra. Jsem si jist, že Daricea měla jen proto, aby pokračovala s Kerisovou linií a uctila tím jeho památku.“
Tak proč ho neměla dřív? Proč čekala až do roku, kdy by byla nucena Hauka buď propustit, nebo porodit dítě?
Ne, Sumi ani na minutu nevěřila, že by to byla náhoda.
Thia měla pravdu. Dariana byla potměšilá královna mrch. Ale kousla se do jazyka. Jen ať si Hauk udrží iluzi o Darianině cti, kterou zjevně neměla.
S přáním, aby ho mohla zachránit před spáry té děvky, se naklonila a přejela rty přes ty značky sobecké krutosti.
Napjal se. „Co to děláš?“
Položila si tvář na tetování vraha na jeho rameni, které bylo narušené starou jizvou po blasteru. „Dávám ti něco, co si nemyslím, že si někdy zažil.“
„A to je?“
Skutečnost, že se musel ptát, o všem vypovídala. „Něžnou péči.“
Hauk polkl a cítil, jak jí z oka vyklouzla horká slza a dopadla na jeho kůži. Měla pravdu. Nikdy se ho nikdy nedotkl tak jako ona.
Zevnitř či zvenku.
Poprvé od té havárie měl pocit, jako by byl ve světě viděn.
Jako by byl chtěný.
Sumi mu přejela rukou po vlasech, což mu do těla vyslalo další mrazení. „Jsem hotová, zlato.“
To jediné pohlazení pro něj znamenalo víc, než by mělo. A to ho přimělo divit se, jaký druh bastarda by někdy udeřil tak slušnou ženu. Jak by někdo mohl ublížit matce svého dítěte? Nedávalo mu to smysl. Ale v jeho mysli byla jediná věc naprosto jistá.
„Získám ti zpět tvou dceru, Sumi.“
Zamračila se na něj, jako by nemohla uvěřit tomu, co jí říká. „Cože?“
„Přísahám, na čest v mé krvi. Na krev mých předků. Vrátím ti tvou dceru do náruče, i kdyby to byla ta poslední věc, kterou ve svém životě udělám.“
„Hauku-“
Položil jí ruku na rty, aby zarazil protesty. „Věř mi. Zaslouží si matku, jako jsi ty. Ne nějakou bezohlednou děvku z Ligy, která v ní bude vidět jen náhradního drona.“
Sumi polkla při tom slibu a přála si, aby mohla vidět, jak ho uskuteční. Znělo to od něj tak snadno. Ale nebyla hlupák. I když by tu přísahu dodržel, byla by lovena Ligou.
Navždy.
Neměla politické vazby, aby si pro ně vynutila amnézii, jako to udělal Thiin otec.
Byly by sami a Liga by jí i Kaleu vystopovala a obě popravila, s chladnou a extrémní předpojatostí. Z obou by udělaly příklad toho, co se stane každému, kdo je tak hloupý, aby se postavil Lize. Ale přesto pro ni ten slib znamenal hodně.
Kéž by mu jen mohla dovolit, aby jej dodržel.


17 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za další pokračování kapitoly

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za super pokračovanie ♡

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Diky moc. Mam jen dotaz, nemel si vynucovat amnestii misto amnezie? Nejak mi to tam nesedi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop, ono je to bez korekce, takze tohle pak jeste doladi Hanca :)

      Vymazat
  8. dakujem za preklad
    ciri

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat