sobota 1. listopadu 2014

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 9


Sumi se probrala s trhnutím. Ležela nehybně, jak mžourala proti utlačující tmě a snažila se rozeznat, co ji vyrvalo ze snů.
Kroky. Přímo před stanem.
Pravděpodobně jde jen jedno z dětí na záchod. Rozhodně. Hauk i přes jeho mohutnou velikost nikdy nevydával tolik hluku, když se hýbal. Byl jako duch.

Děsivé, vážně. Žádná bytost takové velikosti by neměla být tak tichá. Bylo to nepřirozené. To byly její myšlenky, dokud nezaslechla zavrčení. A další osoba zasténala a ztichla. Zazněly tři výstřely, každý doprovázen prudkým výbuchem barev, které byly jasné i přes látku stanu. Vyskočila na nohy, přikrčila se a plížila se k otvoru tak, aby se mohla přidat k boji venku.
Spadla jí brada, když viděla Hauka v podobném podřepu, akorát měl v každé ruce blaster. Otočila se v pomalém kruhu a studovala prostor před ním.
Když se pohnula, trhnutím se obrátil a namířil na ni obě zbraně. Zvedla ruce, aby věděl, že v současné chvíli není hrozbou. V okamžiku, kdy si uvědomil, že je to ona a ne další útočník se snahou střelit ho do zad, se uvolnil a sklonil blastery.
„Děti!“ Vykřikl hlubokým, hromovým hlasem, když se zvedl a zastrčil zbraně. Nebylo divu, že mírnil svůj hlas, když mluvil na ni a Thiu. To rezonující vrčení bylo děsivé. „Vypadněte odtud! Hned!“
Ani Darice neprotestoval. Vyšel ze stanu a mnul si oči.
„Co se stalo?“ Thia zírala na deset velkých těl rozházených po táboře. K Haukově cti se jich zbavil rychle a ve virtuálním tichu. To byl působivý výkon na každého.
Hauk se přesunul k tělu nejblíže k němu, aby ho mohl ohledat. „Velcí nadýchaní ušáčci nás poctili pozdní večerní návštěvou. A podívejte, děti, byli tak laskaví, že nám tu nechali munici i zbraně. Mohli být ještě víc ohleduplní?“
Thia, která ignorovala jeho sarkasmus, namířila blaster na Sumi, která znovu zvedla ruce, zatímco se bála své blížící se smrti.
„Uklidni se.“ Hauk trhl bradou směrem k tělu u Thiiných nohou. „Nejsou z Ligy. Podívej se na ně. Jsou to Inkové.“
Sumi se zamračila. Inkové byli nezávislí smluvní vrazi, kteří se neřídili protokoly Ligy. Byli to nájemní zabijáci, bez ohledu na zákony či procedury. Pokud jste zaplatili obrovskou sumu, dodali hlavu toho, koho jste jmenovali.
Thia do těla strčila nohou. „Jsi si jistý?“
Uraženě na ni pohlédl.
Bez dalšího slova Thia prohledala tělo způsobem, že byla Sumi překvapená. Většina dívek Thiina věku by se šly vyzvracet či by byly zděšené strašlivým pohledem, a upřímně řečeno, ona sama se tak trochu cítila. I když zabíjení neměla ráda, co opravdu nenáviděla, bylo ohledávání mrtvol. Ale Thia se pohybovala s náhlou ostrostí ostříleného vojáka. „Na tomhle nic není. Našels nějaké stopy na tom svém, strejdo Hauku?“
„Ne.“ Vstal a znovu do těla střelil.
Sumi nad tím pozvedla obočí.
„Za to, že byl tak zatraceně bezohledný,“ vysvětlil. „A probudil mě z dobrého šlofíku… dupající bastard.“
Thia, která ho stále ignorovala, se posadila. „Jsou to všichni lidé?“
„Ne,“ Darice kopnul do nohy toho nejblíže k němu. „Tenhle je Partini… Partinai… Partiny? Ať už si říkají jakkoliv. Je to šílený národ, pokud jde o singulár či plurál.“ Také to byla rasa známá svými brutálními bojovými dovednostmi. Pro každého, kdo se nenarodil z jejich chovu, bylo těžké se jim postavit, natož ve skutečnosti jednoho z nich zabít.
Velmi působivé.
Jak Darice prohlížel těla a všiml si jejich počtu, duplikoval Sumino dřívější zírání. „Brrr, Dancere… Sejmuls je všechny, aniž by ses zadýchal. Jak?“
Hauk, který se předloktím opíral o pokrčené koleno, se na svého synovce podrážděně zašklebil. „Čím myslíš, že se živím, chlapče? Pečením zkurvených sušenek?“ Schoval nově nalezené zbraně a pokračoval v ohledávání těl.
„Myslel jsem, že děláš pro šlechtu. Sedíš za počítačem u stolu atak.“
Thia se nahlas rozesmála. „Ty jsi tak hloupý, D. Vážně sis myslel, že by si tvůj strýc udržel takové tělo tím, že by zvedal mikročipy? Jo… jen si o tom nech dál zdát. Planeta Zapomenutí potřebuje víc obyvatel.“ Posunula se, aby odvázala lorinu a ta mohla jít ostatní hlídat. „Nevím, jak se dostali přes mé pasti a alarmy, které jsem předtím nastražila.“
„Nemysli na to, Thee. Slibuju, že se nedostanou skrze mě.“ Hauk zabavil vrahům další zbraně a zastrčil je na různá místa na svém oblečení. Setkal se se Suminým pohledem. „Tví přátelé?“
Sumi zavrtěla hlavou. „Nikdy předtím jsem je neviděla.“ Když se natáhla po blasteru, Thia na ni skutečně vystřelila. Výbuch jí sotva minul hlavu a podle výrazu v Thiině tváři věděla, že to byl zkušený úmysl, ale příště již nebude tak ohleduplná.
„Strejdo Hauku?“
Přimhouřil na Sumi oči, jako by se snažil číst její myšlenky. „Ať jeden má. Ten u jejích nohou k ní mířil, zatímco spala. To mě vede k přesvědčení, že nepracovali s ní. A pokud ano, tak se nepohodli.“
Thia zaváhala. „Jsi si jistý?“
Přikývl. „Kromě toho, není to zrovna vražedkyně.“
Sumi nesnášela ten škádlivý humor v jeho hlubokém hlase. „V terénu mám nejvyšší hodnost, víš? Nikdy jsem na misi neselhala ani neminula cíl. Jsem zatraceně dobrá v tom, co dělám.“
„Ooooo,“ řekl sarkasticky, když se zvedl na nohy. „Někdo podráždil mé feromony strachu.“
Sumi si dala ruce v bok. „Co to má znamenat?“
„To, že ho nijak neohromila tvá hodnost,“ vysvětlila Thia ironicky. „V době, kdy můj otec, jeho nejlepší přítel z dětství, byl v mém věku, byl už nejvyšším drsňákem.“
Sumi se snažila nebýt ohromena, ale nemohla si pomoci. Jen hrstka to dotáhla do hodnosti vraha Velitele první jednotky, a pouze jeden z nich to zvládl v Thiině věku.
Nemesis byl nejbrutálnějším ze všech.
Ale nakonec, když se podívala na ta těla, byla Sumi ráda, že Hauk není ohrožen jejími schopnostmi. Pro ty, které vnímal jako hrozbu, to nekončilo dobře.
A ona se nechtěla setkat se stejným brutálním koncem, jako muži na zemi kolem nich.
Thia Sumi poplácala po paži. „Čeká tě ještě hodně zabití, ty jelito.“ Mrkla na ni. „Nemluvě o tom, že strýček Hauk opustil Ligu jako teenager s hodností zvláštního agenta.“
Darice nesouhlasně zavrčel. „Lorinino hovno. Dancer byl stále ve výcviku, když ho vyhodili.“
Hauk se zvedl a zatnul čelist nad arogantní odpovědí svého synovce. „Pro tvou informaci, troubo, získal jsem hodnost Kapitána v průběhu tréninku.“
Sumi na něj vyvalila oči. Jo, jasně, tak to ji srazilo. Kapitán byla čtvrtá nejvyšší pozice, o jakou vrah mohl usilovat. A většina z nich se na ni nedokázala nikdy vyškrábat dřív, než někdo násilně ukončil jejich kariéru a život.
Darice přejel svého strýce kousavým pohledem. „Když si byl Kapitán, proč tě vyrazili, co?“
Hauk neodpověděl a začal nanášet děla na stranu tábořiště.
„Kvůli tvé matce,“ zavrčela Thia na Darice. „Poté, co Hauk prošel dvěma lety vyčerpávajícího tréninku, kde doufala, že ho někdo zabije, se rozběhla k jeho nadřízenému a řekla mu, že Hauk nemůže být povýšen na plnohodnotného vraha, protože je jí zaslíben. Liga ho okamžitě propustila.“
Sumi sebou trhla nad tím, co Thia popisovala. Bylo tomu tak proto, že vrazi měli zakázáno se ženit či vdávat. Ale necitelné na tom bylo to, že to Dariana udělala i přes to, že neměla v úmyslu završit jejich manželství. Proč ho nenechat mít takový život, pokud to bylo to, co chtěl? Nemluvě o tom, že by tím měla zaručeno, že si nikdy nevezme někoho jiného. Když na to přišlo, proč mu jeho rodiče umožnili projít školením vraha Ligy, když věděli, že nemůže absolvovat? Milovali ho alespoň trochu?
Jako někdo, kdo začal s tréninkem jako dospělá žena, Sumi na vlastní kůži viděla hrůzy a degradaci toho všeho. Mladí chlapci i dívky v Daricově věku, nebo jen o rok či dva starší, byli nemilosrdně vhozeni do arény a nuceni bojovat o své přežití. To byl důvod, proč tak zoufale chtěla dostat své dítě z tohoto systému dříve, než Kaleu přinutí k tréninku.
Zabij, nebo budeš zabit. Liga nerespektovala věk, ani se nevzrušovala kvůli rekrutům. Buď prošli, nebo selhali, a v tomhle případě selhání znamenalo brutální smrt z rukou jiného studenta či instruktora. Byly to ty nejhorší každodenní pády.
Thia měla pravdu. Pouze ta největší děvka by dovolila, aby si teenager tím vším prošel a pak ho nechala vyhodit přímo před dokončením studia. Proč byla Dariana tak zlá?
Leda že by, jak Thia sama prohlásila, chtěla, aby zemřel.
Darice se na Hauka zamračil. „Je to pravda? Je tvůj závazek k mé matce důvodem, proč si byl vyloučen?“
Hauk s těžkým povzdechem zvedl Partiniho. „Ano.“
„Tak proč všem říkáš, že tě vykop-“
„Co na tom záleží?“ Vyštěkl Hauk na Dariceho, čímž ho umlčel. „Konečný výsledek je stejný. Hanebně mě vyhodili těsně před dokončením studia kvůli neuvedení faktu, že jsem zaslíben.“
Darice se k nim se zmatkem obrátil pro vysvětlení. „Nechápu, proč by má matka něco takového udělala, když o sjednocení neměla zájem.“
Hauk si hodil těžké tělo přes rameno. „Na tom nezáleží.“
„To není pravda!“ Thia přistoupila blíž a namířila na Darice prstem. „Pro jednou, strejdo Hauku, mu řekni pravdu.“
„Je to jeho matka. Nech to být, Thio.“
„Nech být co?“ Zeptal se Darice. „Co se stalo?“
Thie plály oči, když se vzepřela přání svého strýce. „Tvoje matka nemohla vystát skutečnost, že strejda Hauk byl lepším vojákem než tvůj otec. To, že získal víc poct, ocenění a jako rekrut víc zabití než Keris, který vedl Andarionskou armádu. Věděla, že pokud by Hauk zůstal v Lize, zastínil by Kerisovu slávu a-“
„Thio!“ Z toho divokého zavrčení Sumi poskočilo srdce. „Dost!“
„Ne, to teda ne. Je mi špatně z toho, že musím poslouchat, jak na tebe po celou dobu útočí, když neví nic kromě lží, co mu nakecala jeho sobecká matka. Pokud je dost starý na Enduranci, je také dost starý na to, aby znal pravdu.“
Hauk se pohnul rychleji, než si Sumi myslela, že je s takovou velikostí možné. Vztyčil se nad Thiou s dostatkem zuřivosti na to, že dívka konečně udělala krok zpět a polkla. „Minulost je pryč. Nech to tak.“
Thia znovu pokynula směrem k Daricovi. „Ale-“
S hlasitým nádechem na ni vycenil tesáky. „Existují i jiné věci, na které se teď musíme soustředit.“
Thia zvedla ruce nad hlavu ve znamení kapitulace. „Fajn.“
Hauk ze země poblíž Thiiných nohou sesbíral další blaster a pak ho podal Sumi. „Musíme složit tábor. Nejde z nich poznat, kdo nebo co je najalo, či jak nás našli. Z bezpečnostních důvodů budeme předpokládat, že mají přátele, kterým by mohl chybět jejich zápach.“
Děti se rozběhly sbalit stany, zatímco Hauk zamířil k tomu svému.
Sumi přešla k tělům, aby je sama ohledala sama. A vážně, neměli na sobě žádné značky. Ale to nedávalo smysl. Kyr by neposlal amatéry, když měl celou armádu vycvičených vrahů k dispozici. Její vlastní sledovací zařízení bylo dočasně blokováno, aby Hauka neupozornilo na její misi, či nezačal být podezřelý.
A věděla, že Hauk v sobě nebude mít čip.
Což ji zanechalo s jedinou myšlenkou.
Sumi zamířila ke stanu, který Hauk rychle skládal do batohu. „Mají v sobě děti čip?“
Zavrtěl hlavou. „Jejich rodiče nejsou hlupáci. Neriskovali by, že nepřítel najde signál a využije jej k tomu, aby je našel.“
„Víš, kdo byl cílem těch vrahů?“
Ohlédl se, aby se ujistil, že děti nejsou v doslechu, než k ní promluvil tichým, tlumeným hlasem. „Šli po mně. Sjednotili se před mým stanem a slyšel jsem, jak o tom mluví.“
„Dalo ti to ponětí o tom, kdo je poslal?“
Zavrtěl hlavou. „Mám mnoho nepřátel a opravdu není neobvyklé, že mě napadají.“ Přejel si jazykem přes pravý tesák, než se ohlédl k tělům. „Jen prostě nevím, jak mě tady našli. To mě pořádně štve.“
Ne to, že se ho pokusili zabít, zatímco spal.
Fajn…
Pohlédla na úroveň nabití jejich zbraní a zaváhala, když si uvědomila, jak moc je Hauk skutečně zkušený ve svém brutálním řemeslu. „Cožpak tě nikdo z nich netrefil předtím, než zemřeli?“
„Ne,“ odvětil prostě.
Tep se jí zrychlil. Pokud byl Thiin otec lepším vrahem, než Hauk, tak u všech bohů doufala, že proti němu nikdy nebude stát jako jeho nepřítel. „Kapitán, jo? Kolik ti bylo let, když si tu hodnost získal?“
„Osmnáct.“
Tiše, uznale hvízdla. Přesto bylo těžké mu uvěřit. „Zabil si víc než sto cílů, polovinu z nich při vojenském cvičení dřív než ti bylo osmnáct?“
„Jsem Válečný Hauk,“ řekl prostě, jako by to vše vysvětlovalo. Začal balit přikrývky.
Sumi ho chytila, aby se zastavil, zatímco se snažila strávit to, co jí řekl. „To je víc než pět usmrcení za měsíc, během tréninku. Jak si to dokázal?“
Začalo mu škubat v čelisti, jak ho pohltil temný vztek. „Byl jsem mladší než většina mé třídy. Kvůli tomu jsem měl spoustu vyzyvatelů.“
Zamrkala nad tím, co jí skutečně řekl. Jeho spolužáci a instruktoři ho zvali do kruhu častěji než ostatní, protože byl mladý a tak zjizvený od ohně. „Mysleli si, že tě dokážou snadno a rychle zabít.“
Pohlédl na ni a krátce přikývl.
„Promiň, Hauku.“
„Co?“
„Jako dítě jsi měl být doma s matkou, a ne být nucen bojovat o každý nádech.“ O každé jídlo. O každou minutu, co mu bylo dovoleno spát… S bolavým srdcem ho přitáhla do své náruče a přitiskla k sobě.
Celý ztuhl. „Co to děláš?“
Najednou si uvědomila, jak svalnaté a tvrdé jeho tělo bylo. Sakra, nemohl na sobě mít víc než dvě procenta tělesného tuku. Pokud vůbec. Bylo to jako opírat se o kamennou zeď. „Objímám tě.“
Zdálo se, že ho její odpověď zmátla. „Proč?“
Poplácala ho po zádech, než neochotně ustoupila. „To je to, co lidé dělají, aby se vzájemně utěšili.“
Neodpověděl.
Vzhlédla a viděla, jak se jeho pozornost soustředí na někoho za ní. Otočila se a zachytila zlostný pohled, který Darice vrhal jejich směrem.
Hauk si zamumlal pod vousy něco, co muselo být v Andarionštině.
S dlouhými, zlobnými kroky překonal Darice vzdálenost mezi nimi. „Zneuctils mou matku?“
Na okamžik ji napadlo, že Hauk skutečně udeří chlapce za jeho drzost. „Ne.“ To slovo bylo pouhým tichým, hrdelním zavrčením vycházejícím ze zadní části hrdla.
„To bys raději neměl.“
Thia Dariceho od Hauka odtáhla. „Chlapče, musíme si promluvit o tvé neschopnosti vnímat zkušenosti blízké smrti.“
„O čem to mluvíš?“
Thia se ohlédla na Hauka, který se stále ještě nepohnul. Dokonce ani nemrkl. „Copak nevidíš, jak je naštvaný?“
„No a co?“
Thia s povzdechem protočila oči v sloup. „Jsi idiot, Darici. Vážně doufám, že nemáš v úmyslu vstoupit do jakékoliv vojenské služby.“
Vyzývavě zvedl bradu. „Samozřejmě, že mám. Jsem Andarioňan. Stane se ze mě pilot stíhaček, jako byli moji rodiče.“
„Ne, ty jelito.“ Poplácala ho po tváři. „S těmi tvými dobře vyvinutými instinkty přežití se z tebe stane jasná skvrna na něčím štítu.“
Darice v gestu varování na Thiu ohrnul ret. „Co ty o tom víš?“
„Přestaňte se dohadovat a sbalte,“ zavrčel na ně Hauk. „Musíme sebou hnout, jako by na tom závisel váš život.“
Teprve tehdy si Sumi uvědomila, že měl už zcela sbaleno.
A během několika dalších minut měly zabaleno i děti. Když podal Daricovi krosnu, jeho synovec se zarazil. Hlasitě.
Darice trhl bradou směrem k Thie a Sumi. „Proč ony nenesou víc?“
„Jsou to ženy.“
„No a co?“
Hauk znovu něco zamumlal v Andarionštině. Sumi začínala mít podezření, že chrlil ošklivé kletby. „Thia má pravdu. Jsi jenom chodící skvrna. Přestaň si stěžovat a vzmuž se. Vezmi ještě můj menší batoh a pochoduj. Musíš si vybudovat svalovou hmotu.“ Popadl velký bágl a hodil jej přes meče na jeho zádech, než vykročil. Illyse klusala za ním.
Thia, která držela popruhy svého růžového květinového batohu, protočila oči v sloup na Darice, který stále trucoval. „V boji je pravidlem, že jsou ženy rychlejší a hbitější než muži, debile. Jsme také mnohem menším cílem.“
„No a co?“
Hauk se ohlédl přes rameno, aby zkontroloval jejich tempo. „Pokud bychom byli pod palbou, nepotřebují svaly unavené z nošení těžkých batohů a munice. Zůstávají tedy na pozoru a mohou se volně pohybovat, zatímco cestujeme. Kdybychom byli napadeni, potřebujeme někoho, kdo zaujme pozici a zahájí krycí palbu, abychom se dostali do úkrytu.“
Thia přikývla. „Takže je standardním protokolem, že jeden voják, obvykle ten větší z páru, hraje mezka pro batohy, aby ostatní mohli zajistit obranu. To je důvod, proč Andarioňané tvoří týmy z jedné samice a samce. Každý odehraje svou část a všichni se vrátí domů.“
Darice si promnul nos. „Nevěděl jsem, že to je důvod, proč to děláme.“
Thia se na něj ušklíbla. „To tě tvoje matka nic nenaučila?“
Zavrčel směrem k Thie: „A kdo učil tebe?“
„Můj otec. Strejda Syn. Teta Shahara. Strejda Hauk. Strejda Darling. Teta Mari. Strejda Fain. Strejda Caillen. Teta Desi. Strejda Nero. Teta Jayne… neustále.“ Povzdechla si. „Všechno je životní lekcí, která vždy končí… a pak můžeš zemřít,“ řekla falešně mužným tónem. „Je to trochu směšné.“
„Ne, to není.“ Sumi polknula, když do ní tvrdě udeřila bolest z její minulosti. „Měla bys být vděčná za to, že tě tvůj otec tak miluje, Thio. Můj mě nenaučil nic, kromě toho, jak bez mrknutí oka ustát urážku. Poslal mě do světa s páskou přes oči, která mi byla brutálně strhnuta. Dala bych cokoliv za to, abych věděla to, co ty v tvém věku. Zachránilo by mě to před bolestí ohromnou jako vesmír.“
Hauk se zarazil a zamračil se na ni. V jeho očích viděla spřízněnou duši a věděla, že přesně pochopil, o čem mluvila. To do jejího srdce vlilo něhu, která byla stejně překvapivá jako nečekaná. A jak šli, všimla si, že k němu stále bloudí očima.
Byl to neuvěřitelný pohled, jak se jeho svaly vyboulily od zátěže, kterou bez námahy nesl. Tu schopnost mu záviděla. Ale nejvíc ze všeho záviděla těm kalhotám, které jeho zadek objímaly tak pevně, že si z něj toužila ukousnout sladké sousto.
Sumi!
Okamžitě zrudla, takže byla vděčná za tmu. Nemohla mít takový typ myšlenek. Po tom, co se stalo s Darnellem a Avinem a po utrpení ve školení Ligy, ji nikdy nenapadlo, že jí bude nějaký muž připadat atraktivní.
Hauk není muž.
Pravda, ale jako Andarioňan pro ni byl ještě nebezpečnější. Silnější. Děsivější.
Rychlejší.
A přesto se s ním cítila v bezpečí. Jsi blázen.Pokud se někdy dozví, co tady máš udělat, podřízne tě rychleji, než povraždil ty vrahy dnes večer.
To byla rozhodně pravda.
„Víš, co mě opravdu vytáčí?“ Zeptala se Thia najednou.
Sumi se lehce zasmála, jak zvažovala odpověď. „No, vzhledem k všemu dramatu a smrtícím hrozbám za poslední dva dny, si troufám říct, že Darice?“
Thia se uchechtla, zatímco Darice na ni ve tmě zíral. „No fajn. Máš bod. Ale ne. Kdybych byla doma, můj táta by okamžitě věděl, že se mi zrychlil tep. Tři strážní a dva droni by se objevili jako mávnutím kouzelného proutku a zničili by vše, co by mě otravovalo.“
Hauk se rozesmál.
Thia se do něj pokusila strčit, ale nijak tím nenarušila jeho krok. „To není legrace.“
Hauk mlaskl jazykem. „Mohlo by to být horší, sestřičko.“
„Jak?“
„Tvůj otec s matkou mají dalších pět dětí, o které se můžou strachovat i ve spánku. Představ si, jak mizerně na tom je Devyn. Oba jeho rodiče jsou přehnaně ochranitelští psychopati a má na sobě po celou dobu jejich kombinovanou pozornost. Nemluvě o Vikovi, který nikdy nespí.“
Thia se bolestivě zašklebila. „Ooooo. Máš pravdu. Nikdo mě nepřipojuje k monitorům a nebere mi krev pokaždé, když kýchnu.“
Sumi pozvedla obočí. „Jeho táta je doktor,“ vysvětlila Thia. „Pokud Dev jen škytne, jeho otec na něm provede každý známý test, aby se ujistil, že nemá nějakou nevyléčitelnou vzácnou chorobu. A nechtěj, abych začala s jeho matkou. Vedle tety Shahary vypadá strejda Syn jako nedbalý, bezcitný rodič.“
Hauk po Sumi vrhl pobaveným úšklebkem. „Nedělá si srandu. Hrál jsem si s Devynem, když byl ještě dítě a předstíral, že ho pouštím. Jeho otec mi ho vyrval z rukou a jeho matka mě za to postřelila.“
Sumi zalapala po dechu. „Ne, ne!“
Položil si pravou ruku na srdce. „Na mou čest, ano. Mám jizvu, co to dokazuje.“
Thia kývla, aby ho podpořila. „A nejsmutnější část? Strejda Hauk je jejich přiřazená TÚO.“
Sumi naklonila hlavu při tom neznámém termínu. „TÚO?“
„Taktická Útočná Opice,“ odpověděl Hauk.
„A to je?“
Thia se usmála. „Syrová, šílená, hrubá síla, kterou propouštějí na věci, co je obtěžují a která na misích táhne kotvu. Říkala jsem ti to. Strejda Hauk je jako útočný pes… a oni ho postřelili.“ Hravě plácla rukou Hauka přes paži. „Nikdo by nikdy neměl střílet svou TÚO, na které závisí.“
Sumi pohlédla na Hauka, aby zjistila, co si myslí o jejím popisu jeho osoby. Kupodivu se zdálo, že to bere s klidem. „To tě neuráží?“
„Ne. Je to pravda.“
Thiin úsměv se rozšířil. „Strejda Darling popisuje volání strejdovi Haukovi jako přivolávání bestie.“
Hauk se ušklíbl. „Myslel jsem, že mi jednoduše říká Babčo.“
„No, to taky. Ale pouze, když na něm sedíš jako na mláděti.“
Sumi utichla, zatímco poslouchala o jejich rodinných příbězích. Měli mezi sebou silný vztah, po kterém toužila po celý život. A zatímco se pošťuchovali a stěžovali si na sebe, mezi nimi všemi byla nepopiratelná věrnost a láska.
„A co ty, Sumi?“ Zeptala se Thia, čímž vyrušila její myšlenky.
„A já co?“
„Tvá rodina? Kde je?“
Pohlédla na Hauka, než odpověděla. „Žádnou nemám.“
Thia se zarazila tak náhle, že do ní Sumi málem vrazila. „Nikoho?“
Zavrtěla hlavou. „Moji rodiče i sestra jsou již dávno pryč.“
„Prarodiče?“
„Zemřeli dřív, než jsem se narodila.“
Thia na ni zírala. „Jak dlouho jsi byla sama?“
„Od devatenácti.“
Pohled v Thiiných očích jí napověděl, že si uvědomovala, že její osud mohl být snadno stejný. Zahákla svou ruku za Suminu paži a znovu vyrazila. „Pak vítej v naší rodině.“
Ta nabídka ji ohromila. „Promiň?“
Thia zesílila svůj stisk. „Teta Mari vždy říká, že rodina není o krvi, kterou sdílíš. Je to o lidech, kteří jsou pro tebe ochotni krvácet.“
Tato slova jí vytvořila knedlík v krku a nebyla si jistá, jak s nimi naložit. Tohle nebyl ten typ postoje, na jaký byla zvyklá. V jejím světě byla rodina první, kvůli komu jste krváceli a cizinci, ti vás vysáli úplně. Upřímně řečeno, nedokázala si ani představit svět, jaký Thia a Hauk popisovali.
„Mari zní jako velmi moudrá žena.“
Thia ji se smíchem poplácala po paži. „On je velmi moudrý. A naše extrémně velká rodina je vždy ochotná se ještě o něco rozrůst. Takže vítej.“
Thiina naivní sladkost ji mátla. „To není moc Andarionské, ne? Myslela jsem, že krev je to jediné, na čem záleží.“
Hauk zavrčel. „Je i není.“
Sumi si povzdechla nad jeho vyhýbavou odpovědí. „Myslím, že z vás dvou mám v hlavě zmatek.“
Thia nakrčila nos. „Je zábava pohrávat si s novými lidmi. Ale zpět k tvé otázce. Zatímco je vzácné, že Andarioňané někoho přijmou, není to neslýchané. Opět platí, že to musí být zahájeno samicí, která je ochotná přivést do své linie dítě… a to je důvod, proč je mi stále dovoleno být princeznou, i když jsem bastard.“
„Thio!“ Vyštěkl Hauk. „Tímhle tvrzením bys Kiaru rozplakala a naštvala svého otce.“
Protočila oči v sloup. „Je to pravda a všichni to víme. I když je moje babička velmi milující a přijímá mě, vidím, jak se dívá na Zarinu.“
„Zarina je jen dítě,“ zavrčel Hauk.
„A vypadá jako Andarioňanka. Od hlavy až k patě.“
Hauk se odmlčel. „To je to, co tě trápí?“
Sumi spatřila slzy v Thiiných očích, než je zamrkala pryč.
„Zapomeň, že jsem něco řekla.“
Hauk se k ní chystal vyrazit, ale Sumi zvedla ruku, aby ho zarazila.
„Proč vy dva nejdete napřed a nedáte nám chvilku?“
Hauk to pár minut zvažoval, než kývl. „Illyse, zůstaň s Thiou.“ Pak pokynul na Darice, aby ho následoval.
Sumi jim dala slušný náskok předtím, než pokračovaly v jejich putování. „Zarina je tvá sestra?“
Přikývla. „Mám ji ráda. Ale vypadá tak divně s Andarionskýma očima a hustými černými vlasy a drápy. Žádný z mých bratrů se takhle nenarodil. Všichni vypadají jako lidé.“
„Vadí ti, že vypadá Andarionsky?“
„Ne.“ Setřela slzu, která jí sklouzla po tváři.
„Thio? Tak co je špatně?“
Další slzy klouzaly, jak se jí rozechvěly rty. „Od chvíle, co se narodila, na ni tak moc žárlím, že se někdy chci ohnat, ublížit jí a za to se nenávidím. To si ode mě nezaslouží. Jak Hauk řekl, je to jen dítě.“
Sumi nedokázala sledovat její logiku. „Žárlíš na co?“
„Na všechno.“ Vzlykající Thia zvedla ruce, aby si zakryla oči, jako kdyby bylo fyzicky snazší zastavit slzy. „Bylo špatné sledovat mého otce a nevlastní matku s mými bratry. Vidět, jak by život měl vypadat. Víš?“ Zaskřípala zuby. „Akorát jsem si uvědomila, jak špatné bylo mé dětství a kvůli tomu jsem byla tak naštvaná na matku a na to, jakou v tom odvedla roli, že jsem se chtěla vrátit v čase a vytáhnout to na ni. Proč se musela vyspat s mým otcem a potom, protože věděla, že je těhotná, si vzít jeho nevlastního bratra, který ho nenáviděl? Vážně! Proč to udělala? Aksel byl tak nechutný, dementní bastard. Nechápu, proč jej nevykuchala hned rok poté, co se vzali, a neušetřila nás obě spousty let utrpení.“
„Ach, Thio. Modli se, abys ten strach nikdy nepochopila.“
„Jak to myslíš?“
Sumi vzala dívčinu tvář do dlaní. Bohové, jak moc si přála, aby nevěděla, jak snadné je uvěznit samu sebe v nevyhnutelné noční můře. Cítit se v pasti a poraženě, bez kohokoliv, kdo by pomohl, bez cesty ven. Tak zoufale toužit po lásce, že přijmete urážky a rány, jen abyste si mohli zachovat letmé zdání.
Stále nemohla uvěřit, že to udělala, a ne jednou.
Dvakrát.
„Thio, šla jsi po špatné cestě. Po takové, po jaké jsem kráčela ještě před tebou a teď ti tady říkám, že to je vážně zatraceně mizerné. Ale dokud v sobě budeš držet ten vztek, bude jako nákaza. Musíš to nechat být a jít dál. Život není fér. Ani nemá být. Je to jednoduše lepší, než být mrtvá.“
„To nemůžeš vědět.“
„Holka, ale můžu. Vím přesně, jaké to je zlobit se na bohy, kteří tě sem poslali. Zuřit na ty, kteří tě měli chránit a milovat, ale místo toho se soustředili na své vlastní sobectví, nebo byli tak pohlceni vlastní bolestí, že jim bylo fuk, co se s tebou stane.“ Sumi polkla. „Z toho, co jsem slyšela, zní tvůj otec a nevlastní matka jako báječní lidé. Milují tě.“
Rty se jí zachvěly. „Já vím. Kiara semnou vždy zacházela jako s vlastní dcerou. Ale já jen chci to, co mají i oni.“
„Ty to máš, zlato.“
„Ne. Mám v sobě stejné démony, jako můj otec a vím to. Viděla jsem, jaká je lidskost a vím, jak slabá je bezpečnost. Jak prchavá.“ Klekla si a zabořila obličej do Illysiny srsti. „Vždycky jsem se ve vlastní rodině cítila jako outsider. A vím, že to není pravda, ale nemůžu přestat. Prostě mě bolí vědomí, že jsem mohla být jejich skutečná dcera místo té, kterou byli nuceni vychovat. Někdy se chci jen rozběhnout ke dveřím a neohlížet se. Vůbec.“
„Thio-“
„Sumi, není to to, co si myslíš. Byla jsem teenager, když moje matka zemřela…. Brutálně. Potkala jsem svého otce poprvé v životě jen několik hodin před tím, než se to stalo. Neznala jsem ho. Vůbec. On neznal mě. A tu noc málem zemřel, když chránil Kiaru před mým nevlastním otcem – kterého můj otec zabil, když ji osvobodil. Během mrknutí oka bylo všechno, co jsem znala, pryč. Násilně vyrváno. A najednou všichni kolem mě byli zcela cizí.“
Thia polkla. „Bylo tak neskutečné být vhozena do té obří, nespřízněné rodiny. A že nejsou normální. Nehledě na mou nevlastní matku jsou to velmi děsiví lidé. A být vychovávána velmi děsivými, vysoce nestálými a násilnými lidmi… děsili mě. A i když se můj táta snažil, byl kolem mě tak plachý. Jako kdyby se bál, že mě zlomí, pokud se mě dotkne, a nikdy nevěděl, co říct. Ne, že by tedy s někým víc mluvil. Ale stejně…“ Pohlédla na Sumi. „Promiň, nechtěla jsem to na tebe tak hodit. Jde jen o to, že ta těla sebou přinesla vzpomínky, které bych si nejraději vypálila z mysli.“
„Jo. Všimla jsem si, že si sebou ani neškubla.“
Thia se nadechla a postavila se. „Jak jsem řekla, Aksel byl psychopatický bastard. Přišlo mi normální, že má matka každý den z koberce čistila krev, protože zabil jednoho ze svých mužů za něco… jako třeba za to, že kýchnul, když mluvil.“ Hořce se zasmála. „Cítím se, jako kdyby celý můj život byl jen špatně napsané melodrama.“
„Zlato, všichni se tak občas cítíme. Věř mi.“
„Asi.“ Thia si přitáhla svetr těsněji k tělu. „Můj otec se tak moc snaží mě ochránit. Je to, jako by mě dusil. Ale zdaleka by mi to tolik nevadilo, kdybych neviděla, jak jinak se chová ke mně a k mým sourozencům.“
„Co tím myslíš? Miluje je víc?“
„Ne!“ Řekla Thia rychle. „Tak to není. Ale proto, že jim utíral zadky a od narození je krmil lžící, je… no, je s nimi tak uvolněný, jak jen může. Se mnou poznám, že se cítí, jako kdyby mi něco dlužil. Vidím mu v očích vinu pokaždé, když na mě pohlédne, vinu z toho, že tam nebyl, když jsem byla malá, aby mě ochránil a udržel v bezpečí. A jediné, co opravdu chci, je vlézt mu do klína jako moji bratři a dovolit mu, aby mě držel, dokud všechno nepřestane bolet.“
Sumi vtáhla Thiu do náruče a přitiskla ji k sobě. „Já vím, zlato. Vážně. Když jsem byla malá, měla jsem švagra, který byl mým hrdinou. A on udělal přesně to, co jsi popsala. Vzal mě do těch svých silných paží a řekl mi, že nikdy nedovolí, aby mi někdo ublížil. A já mu věřila.“
„Co se stalo?“
„Rozvedl se s mou sestrou, odešel a nikdy se nevrátil.“
„Nenávidíš ho za to?“
„Říkám tomu nenávist, ale není to tak. Je to zničená důvěra. Nikdy jsem neměla nikoho, kdo by mě chránil. Kohokoliv, kdo by mě zvedl poté, co jsem spadla, až na něj. A tak moc mi chybí, že si nemůžu pomoct, ale nenávidím ho. Nikdy nepochopím, proč mě opustil, a jak to mohl udělat s vědomím, že nikoho jiného nemám.“
Teď už plakaly obě.
Až dokud se Thia nezačala smát. „Díky bohům, že jsme poslaly Darice napřed. Musela bych toho malého otravu vykuchat, kdyby nás takhle viděl.“
Sumi se začala také smát, jak si otírala vlastní slzy. „Proč musí být život tak těžký?“
Thia vzlykla. „Teta Mari říká, že debilové jsou v našem životě tím největším požehnáním.“
„Jak to?“
„Bez nich bychom brali ty, co jimi nejsou, jako samozřejmost. Kreténi nám dávají potřebou perspektivu k tomu, abychom si cenili lidí, kteří nás mají opravdu rádi.“
Zvláštní, že nad tím tak nikdy ještě nepřemýšlela. „Opravdu jednoho dne musím potkat tvou tetu Mari.“
Thia zahákla svou paži za Suminu a znovu vykročily. „Teď, když jsi rodina, ho potkáš. Jen ho příliš brzo ráno neprobuď, protože to je jak zvíře. Sám říká, že se jeho mateřské instinkty nenakopnou až do poledne, a až po prvním šálku čaje.“
Sumi se tomu zasmála. „Ví, že mu říkáš teto?“
„Samozřejmě. Tak se mi představil, když jsme se poprvé setkali.“ Hravě se k Sumi přitiskla. „Abych smázla ten zmatek, je to gay. Jak jsem již řekla, jsme nesourodná parta. Zapadneš.“
Jak moc si přála, aby to byla pravda. Ale nikdy nebude.
Nemůže.

A jakmile předá tyhle informace, aby zachránila svou dceru, nepochybovala o tom, že Thia bude první, kdo ji za to zabije.

14 komentářů:

  1. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká Vďaka za dnešnú opäť skvelú kapitolu - teším sa na to keď sa aj Sumi stane členkou ich rodiny.

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  7. dakujem...bolo to uzasne ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat