úterý 2. prosince 2014

Krvavá trojice - Kapitola 22



Storm se zády opíral o kamennou bránu Piedmontského parku. V zamlženém vzduchu vyhlížel rebelku na motorce, které zbývaly tři minuty, aby se tu v devět objevila. Pokud měla v úmyslu dorazit včas.
Řada světlometů prorazila pás světla skrze noc pokrývající rušné ulice v centru Atlanty. Pneumatiky vyšplíchly zbytek dešťové vody na obrubníky, bouřky však už přiměly srpnové horko k dočasné kapitulaci.
Namočit se mu ani trochu nevadilo, ale využil deště a vzal si na sebe pláštěnku.
Hezky se pod ní skryla zbraň.

„Deštivá noc v Georgii, co?“ Evalle se objevila po jeho pravici. Přišla k němu z parku namísto strany ulice, odkud ji očekával. Aspoň si to domyslel.
Neslyšel ji přijít, ale měl ji vzhledem ke svým smyslům, tak ostrým v tuhle část noci, alespoň vycítit. Nebyly tak pronikavé, jako když na sebe vzal jaguáří podobu, ale ostřejší než lidské. „Plánuješ se dneska zdržet víc než půl hodiny, nebo se hodláš jít znovu poflakovat se Senem?“
„Hm, to je těžký. Teleportovat se se smrťákem, nebo strávit noc hraním pravda nebo úkol s tebou?“
Storm zkřivil rty. „Kvůli mně jsi neměla chuť zvracet.“
„To je fakt. Smutný, že musím přiznat, že bych s tebou včera radši procházela park.“ Šedostříbrnou bundu měla rozepnutou a její neobvyklý stříbrný piercing v pupíku se tak zaleskl, když na něj dopadlo pouliční světlo.
„Já věděl, že nakonec na práci se mnou najdeš nějakou světlou stránku,“ zavtipkoval.
„Jo, jasně.“ Otřela si vodu ze svého štíhlého krku a zastrčila si volné vlasy pod kšiltovku. Každý pohyb měl posílit její drsňácký přístup a schopnost postarat se sama o sebe, stejně, jako černé brýle byly určené k udržování celého světa v určité vzdálenosti.
Nelíbilo se mu, jak ho od sebe odstrkovala.
Co to muže nutilo vnímat ženu útočnou jako mokrá kočka? Všímat si každého jejího drobného pohybu, jako té skutečnosti, že se před ním snažila ukrýt svoje obavy. Říkejte tomu přirozený instinkt, ale měl silné tušení, že to nebyly jeho síly nebo jeho spojení se Senem jako spíš to, že byl zkrátka muž, kvůli čemu si teď pohrávala s jezdcem zipu u své bundy a vyhýbala se očnímu kontaktu s ním.
To ji činilo ještě přitažlivější.
Bylo proti jeho záměrům ji chtít. Ale chtěl ji.
Přistihla ho, jak se na ni dívá, a rozhlédla se kolem, jako by sledovat park ponořený do naprosté tmy bylo kdovíjak zajímavé. „Co ses dozvěděl od týmu?“
„Lucien a Adrianna tu byli, když jsem přišel. Jediné slovo, co jsem z něj dostal, bylo krátké a hrubé.“ Storm se odmlčel, když branou procházel pár schoulený pod deštníkem držící napnuté vodítko táhnuté bulldogem. „Adrianna říká, že je ve městě Noirrská magie.“
„To jsem věděla.“
Místo toho, aby se jí zeptal, proč se s ním o tuhle vědomost nepodělila, jen nad jejím vzdorným postojem a tónem nadzvedl obočí, než pokračoval. „Taky řekla, že Birrn byl ovládaný Noirry-“ Nadzvedl ruku, když se Evalle zdála přichystaná sdělit mu, že věděla i tohle. „A že je ta Noirrsská magie původem keltská.“
Evalle vytřeštila oči.
Dostal jsem tě. „Nedostala ses k tomu, abys to včera viděla,“ pokračoval Storm, „ale říčka pod lávkou na jižním konci parku byla rozkopaná. Dělníci dnes dokončili její úklid a většina práce je hotová. Myslíme si, že kámen už byl nalezen.“
„Kruciš. Možná už ani není ve městě.“
„Sen mluvil se Šivou a ten potvrdil pouze to, že Kámen Ngak je stále tady a v blízkosti parku.“
Jestli můžeme Šivovi věřit,“ zhodnotila tiše.
„I když jsou bohové a bohyně schopní beztrestně lhát, Sen naznačil, že Šiva se zdál ustaraný kvůli něčemu ohledně kamene. I když se o moc dalšího nepodělil.“
„A co řekl, že Sen získal dojem, že je Šiva znepokojený?“
„Že ten kámen možná neskončil ve správných rukou.“
„Proč prostě nemůže říct, kdo ho má? Existuje snad ustanovení o pokutě pro bohy, co někomu dají přímou odpověď?“ Evalle se plácla přes bok pokrytý džíny vlhkem přilepenými k její pěkně vytvarované dolní půlce.
Přál si, aby bývala nepřitáhla jeho pozornost tam dolů. Donutil oči znovu se zaměřit na její tvář a odpověděl: „Nemám ponětí. Dokud někdo neřekne jinak, stále hledáme mocnou ženu. Takže, jsi připravená se do toho vrhnout?“
„Budeš schopný vidět v těch tmavých oblastech bez monokuláru?“ Otočila se, aby šla vepředu, protože vždycky chtěla převzít vedení.
Tentokrát ji nechal. „Jo, vidím.“ Vlastně dokázal mimořádně dobře vidět to, jak pohupuje boky a bez problémů se zvládl orientovat v temnotě parku, ale jeho zrak, stejně, jako čich, by byl v jaguáří formě ostřejší. Pod jeho kůží se chvěla zvířecí energie. Chtěla se prodrat na povrch a změnit tvar, aby mohl tímhle parkem proklouznout jakožto prakticky neviditelný predátor. Necítil nátlak k přeměně kvůli nadcházejícímu úplňku. Byl z části duchovní cestovatel z kmene Ashaninka a z části navažský měnič, ne lykantrop.
Ne, nutkání přicházelo za tmy, tečka. Každý den bojoval s naléhavostí přeměny ve chvíli, kdy zapadlo slunce, ale měl nad tou potřebou kontrolu. I když se s ním jeho tělo právě teď chtělo hádat.
Za posledních sedm měsíců se nesetkal s žádnými většími problémy, jinak by býval neopustil zapadákov v Chile a nepřiblížil se k civilizaci.
Touha ke změně ho užírala a vsadil by se, že za to mohla ta dračice kráčející před ním. Ne jakákoliv žena, ale právě tahle. Něco tak prostého jako ženská vůně se muži dostane pod kůži a donutí ho chtít jednu konkrétní, a ať Storm dělal cokoliv, nic nezabránilo jeho tělu reagovat kdykoliv, když tahle byla poblíž.
Zvíře uvnitř něj chtělo buď ji, nebo se osvobodit.
Nemohl si dovolit uklouznout v sebekontrole. Dokonce ani pro tak skvělou ženu. Jen by stála v cestě jeho misi na nalezení otce a získání duší jich obou zpět.
„Co jsi zjistil o Birrnovi?“ zeptala se Evalle a přes rameno se na něj podívala, zatímco procházela severní část parku.
„Myslíš kromě toho, že jsi tam byla a měl s tím něco společného Cresyl?“
Zastavila a zírala do tmy, na vteřinu, dvě, tři. „Sen o tom neví.“
To nebyla otázka, jen konstatování.
Mohl jí tu informaci zamlčet, ale rozhodl se ji nenechat se tím trápit. „Ne. Neřekl jsem mu to.“
Pokračovala v cestě, proplétala se kolem kmenů starých dubů, co se nad parkem ochranářsky tyčily. Po další pauze v rozhovoru se zeptala: „Asi nevíš nic o ženském těle, co se ztratilo z márnice, že ne?“
„Ta roztrhaná žena už byla pryč, když jsem se tam dostal. Chceš mi něco o tom konkrétním těle říct?“
„Nemyslím si.“ Cestu parkem volila stejně opatrně, jako svá slova. Zastrčila si vlasy za ucho. Nervózní pohyb. „Vysledoval jsi toho Birrna k něčemu nebo někomu… jinému?“
„Našel jsem místo, kde byli zabiti Cresylové. Ve vzduchu je tam stále cítit strach a bolest. Do města vstoupil třetí démon. Kromě toho, že byl původem hindský, si nejsem jistý, co byl zač. Když jsem ho našel, už byl umučený a rozsekaný na kousky.“
Zastavila se asi čtyřicet šest metrů od mostu na jižním konci parku a otočila se k němu. „Slyšela jsem o Rak démonovi, co byl rozkrájený a nacpaný v kufru.“
„O Racích nic nevím, ale zní to jako ten, kterého jsem našel.“
„Zachytil jsi nějakou stopu jeho vraha?“
„Sledoval jsem ho celých osm set metrů, a pak jeho stopa ve stanici metra MARTY zmizela. Musel se v tu chvíli teleportovat, že jsem ho ztratil.“
Založila si ruce na prsou, znovu se zastavila a zírala do prázdna. V jejích očích probíhala debata. Vzhlédla k jeho tváři a on viděl její dilema.
Podělit se o informace, nebo ne?
Čekal, až se rozhodne.
Prsty poklepávala na svou nepromokavou bundu. Zadívala se do dálky. „Dobře, tady je, co vím já. Dnes večer jsem mluvila s Nočním slídilem, který si myslí, že všichni ti démoni jsou ovládáni z jednoho zdroje, nebo ze dvou, co pracují spolu.“
Storm nedal najevo své překvapení, že mu opravdu něco prozradila. „To naneštěstí příliš nezužuje okruh.“
„Pokud do toho nepřidáš Noirrskou magii.“ Kšilt její čapky se otočil směrem k němu. Její tmavé sluneční brýle teď byly téměř na úrovni jeho očí. Měl rád ženy s podstatou. Evalle byla vysoká a odolná. Fyzicky se k sobě hodili, a to, že si toho malého detailu všiml, pouze posílilo jeho frustraci.
O čem že to mluvili? Noirrská magie. „Není ta keltská?“
Zavrtěla hlavou a z její čapky odlétla voda. „Ne vždycky, ale existuje jeden hlavní zdroj, který keltský je.“
„O téhle historii toho moc nevím.“
„Existuje keltská historie, o které se . Pak je tu ta historie, o níž ví pouze Beladoři,“ začala vysvětlovat. „Povím ti, co není nezbytně všeobecně známo, ale o čem ví nejen náš kmen. Ve třináctém století žila čarodějka známá jako Medb, i když ji někteří znali pod jinými jmény. Měla dceru zvanou Findabair, která byla poslaná jednomu muži, poté nabídnuta tlupě dalších. Ve válce rozpoutané kvůli ztrátě jejího panenství ve špatné posteli údajně přišlo o život sedm set mužů, a Findabair těsně potom zemřela na zostuzení.“
„Další válka započatá kvůli ženě, co?“
„Nebylo to poprvé, co muži k velkému rozhodnutí použili ten menší mozek. Chceš tuhle lekci z historie nebo ne, Storme?“
„Jelikož děláš z učení opravdu zábavnou věc, pokračuj.“
Její pěkně tvarované rty se napjaly. „Vraťme se k důvodu proč. Existují dvě verze téhle historie. Ten druhý příběh kolující o Findabair říká, že zatímco studem umírala, našel ji druid jménem Cathbad a zeptal se jí, jestli chce žít. Ale Cathbad byl vychytralý. Ve skutečnosti byl vyslaný její matkou, čarodějnicí Medb, aby od ní získal dítě, které by mohla tajně vychovat.“
„Já myslel, že Medbové je název čarodějnického klanu.“
„Posloucháš mě vůbec? Musel jsi při tomhle přístupu chodit na doučování z šamanských hodin?“
Storm si nemohl pomoct. Dráždění Evalle jí do tváří vhánělo barvu.
„Existovala mocná čarodějnice jménem Medb, od níž se klan Medbů vyvinul,“ shrnula Evalle dalším nádechem. „Už to chápeš?“
„Chápu. Ale druid porušil dohodu, když nechal Findabair umřít.“
„Ne, Findabair se nezeptala, jak dlouho bude žít. Přesně jako čarodějky a jakékoliv jiné bytosti, druidové nejsou všichni jen dobří nebo zlí. Přinesl dítě Medb, která chtěla vytvořit klan Medbů plný čarodějnic a černokněžníků, a to za jediným účelem. Zničení všech Beladorů.“
„Proč?“
„Dlouhý příběh, ale klan Medbů věří, že ostrov, kde žije naše královna Brina, je po právu jejich.“
„A ten ostrov je kde?“
„To ti nemůžu přesně říct.“
Storm chtěl, aby dál mluvila. „Už jen vzhledem k Beladorům, co jsem potkal, nezdá se, že by klan Medbů naplnil svou povinnost všechny Beladory vyhladit.“
„Dostali se dost blízko, když byla Brinina rodina zničena. Prý je poslední potomek rodiny Treoir, která byla vždy správce Beladorské síly na zemi. Beladoři čerpají svou moc z ostrova Treoir, skrytého někde v mlze nad Irským mořem, ale jen pokud člen rodiny Treoir na ostrově žije. To je důvod, proč Brina nemůže odejít a ukazuje se jen ve formě hologramu. Jestli klan Medbů někdy přijde na způsob, jak ten ostrov převzít, nebo zabít Brinu dřív, než bude mít dítě, budou naši sílu držet ve svých rukách.“
„Takže si myslíš, že Noirrská magie v Atlantě je svázaná s Medby?“
„Možná. To je jediná forma Noirrské magie, o které jsem kdy slyšela, co je původem keltská. Ale nemám tolik znalostí, jako jiní Beladoři.“
Zamyslel se nad posledním démonem, kterého našel mrtvého. „Myslíš, že měl vrah toho Raka s Medby něco společného?“
„Nevím. Ať už toho Raka zabil kdokoliv, dokáže se teleportovat, ale nemyslím si, že by Medbové mohli zmizet, aniž by po sobě nechali stopu síly.“
Nedokázal se v téhle ženě vyznat. Hlídala si své myšlenky víc, než bankéř peněženku… až doteď. „Proč mi najednou cokoliv z toho říkáš?“
„Není to snad jasné potom, co mě odsud Sen včera odtáhnul?“
To měl být chyták? „Ne.“
„Tvrdíš, že tu nejsi jen proto, abys Senovi pomohl dostat mě pryč. Mám za to, že buď jsi, a už něco z toho víš, nebo pro něj nepracuješ, a v tom případě potřebuju, abys věděl dost na to, abys mohl pomoct…“
„Pomoct čemu?“
Nepodívala se na něj, když zašeptala: „Mně.“
I po několika letech strávených v izolaci od většiny světa Storm poznal, když mu byla dána olivová ratolest důvěry. Tahle žena ji nerozdávala snadno ani často, takže jakmile ji nabídla, měl by tomu muž věnovat pozornost.
Problém byl, že on si nemohl dovolit být za tu důvěru zodpovědný, a stejně tak jí nemohl říct proč.
Nechat ji myslet si, že na něj může sázet, byla chyba. To nejlepší, co mohl udělat, bylo pomoct jí a týmu VIPERu najít ten zatracený kámen a pak přepracovat svou dohodu se Senem, což Sena naštve.
Vytočit Sena nebo Evalle?
Sen by ho zabil.
Ale Evalle by prohrála svou válku se Senem.
Nedokáže najít osobu, pro jejíž dopadení sem přišel, jestli dá Senovi důvod vyhodit ho z jihovýchodního týmu. Ani by nemohl pro Evalle nic udělat, kdyby se to stalo. Sblížit se s ní víc, než jen jako parťák, by jí taky se Senem nijak nepomohlo.
Storm zachoval věcný tón, když se zeptal: „Proč ty potřebuješ pomoct?“
Otočila se na něj svými tmavými brýlemi a i přes tu bariéru mezi nimi dokázal cítit sílu jejího soustředění. Sílu ležící za tím plastovým štítem. Její vůně se od ní rozlévala v horkých vlnách, kdykoliv vyzařovala jakoukoliv energii. Jako právě teď, když se snažila rozhodnout, co přesně může říct, aniž by mu dala najevo ještě větší zranitelnost, než už udělala.
Nutkání natáhnout se k ní svou silou a uklidnit ji v jeho nitru rostlo, ale ona by vybuchla, kdyby to znovu udělal. Byla příliš pyšná na to, aby někomu dovolila ji ochraňovat. Jestli nestáhne tu sílu, co krouží kolem ní, bude muset něco brzy udělat. Jako ji obejmout. To by pro něj znamenalo porážku. „Koukni, Evalle, nemůžu ti pomoct, když nevím, co mám hledat.“
Sklonila hlavu a ta síla se vytratila.
Díky velkému duchu. Storm se nadechl, aniž by si dříve uvědomil, že zadržel dech.
„Sen chce, abych nebyla v týmu.“
„Tak odejdi.“
Ironicky se zasmála. „To není tak snadné. Moje existence závisí na tom, že zůstanu u VIPERu. Copak ti neříkal o Alterantech?“
„Slyšel jsem o těch, co se proměnili a zabíjeli. Vím, že si myslí, že před ním něco skrýváš.“ Storm měl nutkání se usmát, když překvapeně otevřela rty. Měla zatraceně pěkná ústa. „Vím, že má za to, že mu někdy lžeš. Což je věrohodné, jak jsme včera zjistili.“
Ta poznámka ji přiměla semknout rty nad zaťatými zuby. Jaké by to bylo vidět její oči pro jednou vzplanout vášní?
„Co dalšího potřebuju vědět, Evalle?“ Musel se pohnout. Pokud možno dál od ní, nebo déle neudrží vlastní ruce pro sebe, když bude vysílat vlny úzkosti jako zvíře zahnané do kouta. Neměl na vybranou, musel ji trochu víc popostrčit. „Ty jsi ta, co žádala o pomoc. Co je na tom být Alterant? Co je na tobě speciálního?“
To postrčilo poslední špetku její nevraživosti přes okraj. „Prostě sakra zapomeň, že jsem něco řekla.“ Začala ho obcházet.
Chytil ji za ruku.
Otočila se a volnou rukou si strhla brýle. Oči jí žhnuly jasně zelenou barvou. Nijak se nepodobala té, kterou viděl ve svém teréňáku, když spolu z ústředí VIPERu jeli do Atlanty. „Dobře se podívej. Teď jsem jen trochu naštvaná. Opravdu ošklivá část vyjde najevo, jestli se přeměním, což si Sen myslí, že už dělám tak jako tak a jen to skrývám. V momentě, co bude mít důkaz, že jsem pro lidi hrozba, mě Tribunál zamkne do klece, kde mě nikdo nikdy nenajde. Kvůli tomu tě sem přivedl. Dej ze mě tu pracku pryč, než o ni přijdeš.“
Tělo se jí pod jeho prsty třáslo.
Rozuměl vzteku tak surovému a bolestivému. Přicházel z hlubin nitra ve chvíli, kdy všechno ve vašem světě bylo mimo vaši kontrolu. Stormův jaguár chtěl vystoupit napovrch a zabít cokoliv ji ohrožovalo, chtěl řvát nad úzkostí skryté v každém z jejích zrychlených dechů a donutit svět, aby jí přestal ubližovat.
Když mu došly jiné možnosti, políbil ji.


8 komentářů:

  1. Tinka Tinn: vďaka :D

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za skvelý preklad.

    OdpovědětVymazat
  6. bod pre Storma :-) ten koniec mu vyšiel :-))
    vďaka za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat