čtvrtek 4. prosince 2014

Krvavá trojice - Kapitola 23



Evalle se připravila na jakoukoliv Stormovu reakci, když na něj ječela a ukázala mu své zářící zelené oči bestie, ale to, že ji políbí, nebyla jedna z nich. Nával šoku jí vzal schopnost přemýšlet i reagovat. A pak byla schopná myslet jen na to, jak jsou jeho rty měkké na někoho s tak pevnými svaly skrytými pod kůží v místě, kde mu svírala ruku.
Kromě rtů se jí nikde nedotkl.

Na druhou stranu ona měla prsty omotané kolem jeho paží. To, že ho držela, vyvolávalo špatný dojem.
Dovolovat mu pokračovat v jejím líbání vyvolávalo sakra špatný dojem. Pustila ho.
Oddálil ústa od jejích.
Znovu si vzpomněla, jak se dýchá. Všimla si, že stále mrholí. Vzpomněla si, že jsou v Piedmontském parku, který naštěstí v pondělí v noci navštěvovalo jen málo lidí. Když se setkala s jeho pohledem, očekávala omluvu skrytou v něm, ale neviděla ani špetku výčitek. Než si v tom mohla zabránit, olízla si rty.
Prudce odvrátil pohled a nevrle se zasmál. Napůl to znělo jako povzdech. „Tohle nedělej, jestli nechceš, abych tě dál líbal.“
To, že se jí smál, vyklopilo chladnou vodu na jakékoliv dočasné selhání mozku, co ji přimělo nehnutě stát jako idiot a dovolit mu ji líbat dle libosti, a probralo ji. Nikdy nikoho nenechala dostat se tak blízko k jejímu obličeji od noci, kdy jí ublížil ten doktor.
Proč dovolila, aby to Stormovi prošlo?
Protože ji překvapil dřív, než mohla začít uvažovat o tom, že ho zastaví. Protože na ni nesahal. A jakmile se jeho rty dotkly jejích, nechtěla, aby ji přestal líbat.
S tímhle mužem se pohybovala v nebezpečných vodách.
Hormony ji možná zabijí dřív, než ji pohřbí její zbývající lži.
Ustoupila, odtáhla se od jemného závoje jeho tepla, co se jí omotal kolem smyslů. „Proč jsi mě políbil?“
Zamyšleně naklonil hlavu. „Mohl bych ti říct, že proto, že jsi krásná, což jsi, nebo protože tě chci, což chci. Ale pravda je, že se nerad dívám na to, jak jsi rozrušená.“
„Chci tě“? To jako… Té části se nehodlala ani dotknout. Vlastně na ni tahle konverzace byla tak moc, že jestli se z ní brzy nedostane, bude potřebovat plovací kruh. „Byla jsem rozčilená, ne rozrušená.“
Ten úsměv, co se rozšířil po jeho tváři, ji obviňoval ze lži.
Naštvala se. „Ať už ti můj emocionální stav připadal jakýkoliv, nedává ti to svolení líbat mě, kdykoliv se ti zachce.“
Udělal krok k ní a snížil tak vzdálenost na pouhé centimetry.
Zůstala stát na místě, i když ji nohy svrběly touhou ustoupit – to byla chytřejší část jejího těla než ruce, které se ho chtěly dotknout. No, sakra, v tuhle chvíli možná bude ke své záchraně potřebovat celou armádu plovacích kruhů.
Storm zastrčil ruce do kapes svých džínů a sklonil hlavu k ní. „Už to nikdy znovu neudělám, pokud mi můžeš říct, že se ti to nelíbilo a přimět mě tomu věřit.“
Jak se dostala do takového maléru? Kdyby mu řekla pravdu – že ji nikdo nikdy nepolíbil, alespoň ne tak sladce, jako to právě udělal on – dostalo by ji to do stejné kaše, jako kdyby se ho snažila přesvědčit, že si to neužívala. „Já ti nemusím říkat vůbec nic, a my dva se musíme vrátit do práce.“
A znovu tu byl ten smích. Ale tentokrát se po jeho tváři rozšířilo nefalšované pobavení a na pár vteřin dosáhlo až do jeho nádherných očí, než znovu zvážněl. „Tak se tedy vrátíme do práce. Chtěla jsi moji pomoc, tak mi pověz o Alterantech.“
Přála si, aby mohla číst jeho myšlenky a vědět, co si o něm myslet. Vědět, jestli mu může věřit.
Když mu neodpověděla, pokračoval: „Co kdybych ti řekl, že je víc toho, co nás spojuje, než rozděluje?“
Adrenalin z polibku, který přiměl její tělo se zaseknout, se začal vytrácet, takže dokázala jasněji přemýšlet. Taky jí to dovolilo znovu dýchat. „Nevím, jak bychom ty a já mohli mít něco společného.“
„Zjednodušme to a přestaňme chodit kolem horké kaše. Ty máš svá tajemství a já taky. Řekl jsem ti, že nejsem Senova loutka, ale to je všechno, co ti o tom, proč jsem tady, můžu prozradit. Rozhodnutí, zda lžu, nebo ne, je na tobě. Jestli chceš moji pomoc, požádej o ni. Pokud řeknu, že něco udělám, tak to udělám, ale tím neslibuju, že kývnu na všechno, co budeš chtít, nebo že se naše názory na to, co znamená pomoc, vždycky shodnou. Nic víc, nic míň.“
„Nabídl jsi Senovi stejnou dohodu?“
„Ano, nabídl.“
Kdyby si dal s odpovědí na čas, nebo se ji snažil přesvědčit o opaku, nevěřila by mu. To, že souhlasila, že se mu svěří se svou situací, neznamenalo, že mu naprosto důvěřovala. Ale potřebovala někoho kromě Tzadera a Quinna, kdo by jí mohl pomoct. Nevystavovala by je riziku. „S tím dokážu pracovat.“
„Tak mi řekni, o jaký problém se jedná, nebo co ode mě potřebuješ.“
Zaskřípala zuby při myšlence, že se mu chystá dát veškeré informace, co by Sen mohl potřebovat, aby ji předal Tribunálu. Použije Storm to, co mu řekne, proti ní, nebo jí opravdu pomůže? Docházel jí čas a byl jen jediný způsob, jak to zjistit. „Někdo poslal do Atlanty tři démony, aby našli Alteranta, a já jsem tu jediná. Potřebuju zjistit, kdo stojí za tím Birrnem, co mě napadl, a jestli to má nějakou spojitost s Kamenem Ngak.“
„Jsi si jistá, že ti démoni šli po Alterantovi?“
„Ne, nemám v životě dost opravdových problémů. Schválně dělám, jako že ty démonské útoky jsou celé jenom o mně.“ S radostí by zář reflektorů předala někomu jinému.
„Proč si myslíš, že démoni, co se ukázali v Atlantě, mají něco společného s tím, že se Kámen Ngak vynořil v parku?“ zeptal se Storm.
„Příliš náhod napovídá možnému spojení. Například, včera jsem narazila na jednoho z Kujoo. Vyana, toho, o kterém na shromáždění VIPERu Trey mluvil.“
„Co kdybys mi o tomhle Vyanovi řekla, zatímco budeme procházet parkem?“ Storm se ujal vedení skrze tmu.
Pohyboval se s obratností a ladností velké kočky, jako by byl v noci jako doma. Měl snad taky mimořádný zrak?
Evalle si znovu nasadila brýle, než Storm dorazil k jedné z asfaltových cest lemovaných pouličním osvětlením, které rozdělovaly park. Dávala pozor na to, aby nikdo nebyl poblíž, když pokračovala. „Vyan se snažil chytit dva teenagery a já zakročila.“
„Jak jsi do toho byla zapojená?“
„Jeden z těch puberťáků, po kterých šel, je dítě ulice. Čaroděj, kterého nechci vidět, jak skončí jako démoní svačinka. Druhá je sestra poloboha. Ale divný je tohle. Když jsem Vyanovi zabránila, aby si je vzal, měla jsem strašně divný pocit, že byl rád, že jsem ty děti udržela dál od něj.“ Ta schopnost empatie, kterou cítila, jí mohla v tu chvíli dát to nahlédnutí, když o tom teď přemýšlela.
Storm, kráčející pohodlným tempem, zavrtěl hlavou. „To nedává smysl.“
„To mi povídej. A Vyan mi navíc řekl, abych jim přečetla pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Jako by se mi snažil dát vědět, že je nějaká čarodějnice plánuje použít jako oběť, což sedí na Noirrskou magii. A další překvapení – ani v nejmenším se nesnažil se mnou bojovat.“
„Myslel jsem, že Trey říkal, že tenhle Vyan má dovoleno zůstat na svobodě, pokud nebude bojovat s Beladory.“
„Jen málo lidí mě považuje za opravdového Beladora, takže to by ho bývalo nemělo zastavit. Pochybuju, že by Šiva trval na dodržení té dohody, když jde o Alteranta.“
Storm došel ke schodům vedoucím dolů po třímetrovém svahu mířícímu k jižnímu konci parku a pak se zastavil a zkoumavě si ji prohlížel. V jeho očích se odrazila jakási myšlenka, o kterou se nepodělil, než se otočil a bral schody po dvou.
Přála si, aby měla Treyovu výjimečnou schopnost číst cizí myšlenky. Byl jedním z nejsilnějších telepatů mezi Beladory. Storm by ji pravděpodobně přistihl při slídění v jeho mysli, kdyby byla dost troufalá, aby to zkusila. Ale prostě by strašně ráda věděla, co se děje za všemi těmi černými vlasy. Co dodává jeho uhlově černým očím zamyšlený a lačný odlesk zároveň.
Déšť přešel z mrholení na lehkou přeháňku a vyhnal z parku i ty nejvíce zapálené majitele psů. Evalle právě chtěla Stormovi vynadat, že si nevzal dokonce ani klobouk, aby zabránil dešti stékat mu do očí, když nalevo od sebe, asi o patnáct metrů dál, zachytila jakýsi pohyb.
„Co to sakra je?“ zamumlala.
Storm se otočil, aby sledoval cestu jejího pohledu.
Postava pokřiveného starého muže pokulhávala skrze rozlehlý prostor mezi dvěma vysokými borovicemi. Tělo muže probleskávalo, ztrácelo se a zase se objevovalo, jako kdyby nedokázal udržet jakýkoliv tvar.
Evalle udělala pár kroků blíž. Zvuk jejích podrážek musel tu věc vystrašit. Zvedl se ze země a začal poletovat kolem, hlavu a ramena v pevné formě.
Jeho oči měly démonsky rudou barvu. V zavrčení ohrnul rty a ukázal tak ostré křivé zuby.  
Tiše promluvila na Storma. „Vypadá jako Noční slídil, se kterým jsem dělala obchod.“ Naštěstí nešlo o Gradyho.
„Myslel jsem, že jsou to neškodní ghúlové.“
„To jsou. Tomuhle se něco stalo.“
Ghúl letěl směrem k nim.
Evalle zvedla dlaně na úroveň ramen a zatlačila směrem ven, čímž vrhla vpřed krátký výbuch energie, který ghúla odhodil dozadu.
Ta věc zavyla, ale ten zvuk neměl žádnou hlasitost. Trhl sebou a otřásl se, díval se kolem šílenýma očima. Když jeho tělo padlo k zemi, stále napůl utvořené, otočil se a utekl pryč rychleji, než by čekala.
Sledovala, jak ten ghúl vstoupil do lesů. „Musím zjistit, co se s ním stalo. Někdo si s ním třásl rukou příliš dlouho, nebo ho při tom očaroval, nebo… Nemám ponětí, co udělal, ale nemůže tu jen tak volně pobíhat. Vypadá nebezpečně. Prošetřím to.“
„Ne.“
„Jeden z nás ho musí chytit dřív, než ublíží nějakému člověku. A oba víme, že Sen nechce, abys mě nechal s Kamenem Ngak samotnou.“
Storm jí věnoval jeden ze svých zkoumavých pohledů. „Zvedla bys ten kámen, kdybys ho našla?“
„Ne. Zavolala bych Tzaderovi.“
„Věřím ti. Tys ten kámen viděla a já ne, takže dává větší smysl, když ty budeš procházet jižní konec parku a zjistíš, na co můžeš přijít. Já toho ghúla vypátrám. Jestli ten kámen najdeš dřív, než se vrátím zpátky, dostaneme se odsud brzy.“ Rychle pohledem přelétl kolem, pak se jeho oči stočily zpět k ní. „Zavři pusu, jestli se nesnažíš chytat dešťovou vodu.“
Byla úplně oněmělá. To ji opravdu nechával, aby sama hledala kámen? Nevěděla, co na to rychle odpovědět. Na čemž stejně nezáleželo, protože už zírala na jeho záda, zatímco on se ztrácel v hustých lesích. Otočila se a zamířila přes velkou zatravněnou plochu, na kterou se lidé za světla chodili poflakovat a hrát si.
Teď, během noci všedního dne a uprostřed vytrvalého deště šířícího vlhkost, tam ale nikdo nebyl.
Obrátila se k říčce, kde se před dvěma lety ztratil Kámen Ngak. Napravo od mostu klenoucího se přes ni byl další úsek otevřeného prostoru přiléhajícího k Tenth Street. V dohledu nikdo nebyl, ani člověk ani nic jiného.
Zaštěkal pes.
Evalle se zastavila a přes poprchávání se zadívala tam, kam pouliční světla nedosáhly.
Mladá žena v pláštěnce dřepěla vedle mostu a hledala něco na břehu říčky. Postavila se, nepatrně zatáhla za vodítko svého voříška, který jí pobíhal u nohou. „Ano, Brute, vidím tě.“
Člověk. Žádný problém.
Evalle se už rozhodla ji ignorovat, když příval energie pročísl vzduch kolem její tváře. Prohledala okolí a našla viníka.
Vyan, ten Kujoo, se vynořil z temnoty a zamířil k ženě. „Mohu si s vámi promluvit?“ zeptal se.
Mladá žena zamrzla na místě. Jednou rukou pevně tiskla vodítko svého psa, zatímco ta druhá byla v kapse její bundy – a držela pepřový sprej? „Ne. Prosím, nepřibližuj se.“
Evalle udržovala svou moc na uzdě, aby zabránila tomu, že by Vyan zachytil její přítomnost. Dokázala pochopit, jak v téhle temnotě viděl on, protože měl jistý druh nadpřirozeného zraku. Ale jak se tu mohla bez baterky pohybovat ta lidská žena?
„Nechci vám ublížit,“ ujistil ji Vyan.
„Co chcete?“ zeptala se žena.
„Chci vás varovat. Blíží se sem někdo, kdo pro vás je nebezpečný.“
Evalle si tentokrát ženu prohlédla podrobněji. Z jejího těla nevyzařovalo nic, co by ji označovalo za cokoliv jiného, než člověka, takže tohle možná nemělo s Kamenem Ngak nic společného.
Chytal Vyan zase někoho, jako to předtím dělal před Iron Casketem? Nutil ho k tomu někdo proti jeho vůli, takže se snažil lidi předem varovat?
Ta možnost v Evalliných myšlenkách nabrala neurčitý tvar. Ale nemohla ho nechat ublížit člověku, úmyslně ani nijak jinak.
A tohle by mohlo být vodítko ke Kameni Ngak.
„Kdo jste? Nikdy jsem vás nepotkala.“ Žena vytáhla ruku z kapsy, když jí pes oběhl kolem nohou. Natáhla se dolů, aby chytila jeho obojek a dvakrát minula.
Byla snad slepá? To by vysvětlovalo, že neměla žádnou baterku.
„Jsem cizinec. Mé jméno je Vyan a nechci, aby se vám něco stalo.“
„Tak to jsme na tom stejně, Skippy.“ Žena zvládla odmotat psa od svých nohou a narovnala se.
„Musíte z tohoto parku hned odejít.“
„To mi vyhrožujete?“
Vyan pokračoval tónem postrádající jakoukoliv výhrůžku. „Ne, to se vám právě snažím vysvětlit. Musíte—“
Skrze park se prohnalo prudké šlehnutí energie a praštilo Evalle do odhalené kůže. Obrátila se k Tenth Street a snadno našla zdroj. Působivý muž s hezkou tváří a světlými vlasy kráčel směrem k té ženě a Vyanovi. Na sobě měl džíny a košili.
Kdo byl ten chlápek?
Také nosil pár slunečních brýlí a skrýval za nimi něco týkajícího se jeho očí. Vzduch doslova bzučel, jak se přibližoval.
Vzhledem k tomu, jak se její štěstí poslední dobou válelo ve sračkách, Evalle hádala, že za těmi brýlemi skrývá démonsky rudé oči.
Vyan se postavil mezi ženu a toho nového chlápka. „Nepřibližuj se, Tristane.“
„Jdi mi z cesty, Kujoo.“
Ah, kruciš. Ti dva se znali. Evalle vydechla a začala se k nim ze strany blížit. Při její službě člověku rozhodně neublíží.
Tristan mávl rukou směrem k Vyanovi a modrým útokem energií ho šlehl přes rameno. Vyan vykřikl bolestí.
Dívka vyjekla. Její pes divoce štěkal. Pak žena zmlkla. Strachem.
Vyan obnovil rovnováhu a vytasil zpod kabátu meč. „Budeš mě muset zabít, aby ses k ní dostal.“
„Jelikož jsem štědrý muž, rád ti splním tvé přání,“ odpověděl ten zvaný Tristan se smíchem.
O co tady šlo? Evalle na toho Tristana postrčila stěnu síly a on klopýtl stranou.
Pak trhl hlavou směrem k ní.
V tu chvíli si jí všiml i Vyan. „Vidíš, co jsi udělal?“ vyčetl Tristanovi.
„O co tu jde, Vyane?“ zeptala se Evalle.
„Vypadni odsud, Beladorko,“ doporučil jí. „S tebou žádné spory nezačínám.“
„Beladorko?“ Tristan to slovo vyslovil, jako by našel něco, po čem dlouho pátral. Něco, čemu chtěl utrhnout hlavu.
Evalle otevřela svůj kanál pro Beladory. Treyi, Tzadere, Quinne, běžte do Piedmontského Parku. Okamžitě. Tristanovi řekla: „Odstup, nebo ti budu muset ublížit.“
Ten bastard se rozesmál, jako by za celá desetiletí neslyšel něco tak vtipného. „Nejdřív můžu zabít Vyana a pak si pohrát s tebou? A já si myslel, že tohle bude nudná noc.“ Ignoroval ji a přesunul svou pozornost k němu. „Hni sebou nebo zemři. Hned.“
Vyan se otočil k ženě, která byla otřesená a ztuhlá. Nařídil jí: „Uteč a zbav se toho kamene.“
Kamene?
Žena se ani nepohnula.
Tristan na Vyana vyslal další výbuch, který ho srazil na ženu.
Evalle spěchala vpřed a postavila se před Vyana, aby zablokovala Tristanův příští útok zdí energie. Když se otočila, viděla, jak žena vytáhla z kapsy zářící kámen.
Kámen Ngak. No do háje.
Vyan spadl k nohám ženy a přes vodítko jejího psa, takže je přišpendlil na místě. Zaúpěl. Z ramene a nohy mu tekla krev.
Tristan zařval a vrazil do Evallina silového štítu další střelou horké energie, až se zhoupla dozadu. Jestli povolí v ostražitosti, dostane se k Vyanovi, jí, a té ženě. Musela odsud ji a ten kámen okamžitě dostat.
Mohla jen doufat, že Storm míří zpátky sem a zastaví ji, když ji pošle k němu. „Polož ten kámen a běž ke schodům támhle,“ řekla jí.
Žena se na ni podívala jasnýma očima, které nebyly slepé. „Prostě jen chci jít domů,“ zamumlala.
Puf. Žádná žena. Žádný Vyan. Žádný kámen.

Takže tam Evalle právě zůstala jen s jednou naštvanou Tristan věcí.

7 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka a som zvedavá čo sa bude diať ďalej :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad i korekturu.
    Dnes tu toho moc na čítanie nebolo :-§, ale verím, že nám Kerris na zajtra prichystá špeciálnu "mikulášsku" nádielku ;-) Mám v okne botu od Yettiho :-D

    OdpovědětVymazat