pátek 19. prosince 2014

Krvavá trojice - Kapitola 24

Evalle nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. Byla si jistá, že ta žena, co ještě před minutou stála v tomhle parku s Kamenem Ngak, byla člověk.
Jak to?
Řev plný vzteku mířící k ní znamenal, že někdo jiný byl stejně překvapený, jako ona, a neměl překvapení rád.

Muž, kterého Vyan dříve nazval Tristan, si to arogantně rázoval přes úsek trávníku směrem k ní, rozstřikoval vodu z kaluží. Hodil střely ostré modré energie proti silovému poli, které při jeho útoku jen s námahou udržela na místě.
Co byl ten chlap zač? A proč ve vzduchu cítila bzukot? Kdyby byl kouzelník, poradil by si s Vyanem a tu ženu si k sobě jednoduše přitáhl, takže tenhle Tristan neměl žádnou kouzelnou moc.
Možná. V jejím světě nic nebylo jisté, ne pokud ta bytost nebyla identifikovaná.
Evalle měla větší šanci v přímém boji, než když bude jen držet silové pole. Při dešti, co se teď v provazcích snášel k zemi, možná bude mít výhodu se svou rychlostí a hbitostí.
Postrčila na Tristana zeď síly, která ho srazila dozadu a dala jí tak šanci postavit se do bojového postoje. „Co přesně je Tristan?“
„Poslední věc, co před smrtí uvidíš,“ oznámil jí tónem slibujícím bolest jakožto předehru ke smrti. Pak zaútočil. Rozeběhl se směrem k ní se zvednutýma rukama, chystal se do ní vrazit.
Kineticky zahákla paže kolem něj a spadla dozadu, využila jeho pohybové energie a přehodila ho přes sebe. Odmrštila ho vysoko do vzduchu, dopadl na okraj mostu.
Sen si bude muset poradit s rozbitou lávkou.
Tristan se přetočil na nohy, nevyvedený z míry. „Pojď sem!“ zavolal.
„Funguje tohle na ostatní ženy?“ zavtipkovala Evalle. „Na mě tolik ne.“
„S tebou jsem nemluvil.“ Nadzvedl bradu a ona si uvědomila, že jeho slova mířila k někomu jinému, když dodal: „Dostaň ji!“
Evalle se otočila právě ve chvíli, kdy na ni vylítli dva ohavní polo-lidští-polo-ghúlští tvorové. Vypadali jako ta šílená ghúlská věc, kterou sledoval Storm.
Dupnula podrážkou o zem a ze stran vystřelily čepele. Čekala, dokud nebudou dost blízko a máchla rukou ze strany na stranu. Vlna kinetické energie, co přes ghúly přetáhla, je srazila do sebe a povalila je na hromadu svíjejících se rukou a nohou.
Část jí samé si povšimla toho, že muselo jít o staré Noční slídily, se kterými v minulosti pravděpodobně mluvila, takže nepoužila čepele, aby jim podřízla hrdla. Jakmile si to vyřídí s tímhle Tristanem, bude muset zavolat Senovi dřív, než se proberou.
Když se znovu otočila k Tristanovi, seděl nedbale na okraji zábradlí, jednu nohu opřenou o nosník, jako by čekal, až mu někdo podá pivo. „Co to provádíš s Nočními slídily?!“
Neřekl ani slovo.
Udělala krok směrem k němu a do zadní části lýtka jí vystřelil osten bolesti. Evalle padla na kolena. Když se ohlédla přes rameno, uviděla, jak se k ní jeden z ghúlů snaží přitáhnout za dlouhý nehet, co z jeho prstu čněl jako naostřená čepel.
Její soucit s těmi šílenými polomrtvými se vypařil.
„Tos neměl.“ Postavila se na nohy, udělala dva kroky a kopnutím mu uřízla hlavu. Otočila se k druhému z nich a varovala ho: „Pohni se a rozčtvrtím tě.“
Ta druhá ubohá věc se zachvěla a stáhla se v klubíčku strachu, schouleném v okolním lijáku.
 Když se otočila k Tristanovi tentokrát, ona chtěla krev. „Jsi můj.“
„Ještě nikdy jsem dámu nezklamal.“ Seskočil ze zábradlí, stiskl ruce, jako by držel neviditelnou pálku a švihl jimi proti ní.
V noze jí tepalo, ale čekala až do poslední chvíle, než uskočila stranou a převalila se.
Výbuch jeho síly roztříštil zbývajícího ghúla na mikroskopické částečky, které se v dešti rozplynuly. Nejspíš byl jeho opravdovým cílem pro první chvíli na pálce.
Vyběhla ze strany směrem k němu dřív, než se mohl znovu napřáhnout.
Obrátil se k ní a použil svou kinetiku, aby ji zablokoval. Ale ona nebyla standardní Belador, kterého by mohl obyčejnou kinetikou sejmout. Aspoň ne ve stoprocentní formě. Přiměje ho zaplatit za to, že ji ten ghúl bodl do nohy.
Když u něj byla blízko, otočila se na své dobré noze a použila tu poraněnou, aby prorazila skrz jeho silovou zeď.
To se nestalo.
Zakolísala dozadu jako by narazila na zeď z kamenů a přistála na své zraněné noze.
Co krucinál byl ten chlap zač?! Evalle vtáhla vzduch do plic a nadzvedla hlavu, aby se po něm znovu vrhla.
Vlastním tělem ji přimáčkl do bláta a držel ji tam. Nepřevyšoval ji o moc, ale byl o deset centimetrů větší a měl víc svalů.
Ležela na zádech a zírala na něj. Řev pohřbený hluboko uvnitř její mysli nabíral na síle. Zaťala zuby, aby mu zabránila uniknout z hrdla. Vzpomínka na to, jak byla držená a týraná se hrnula do popředí spolu s narůstajícím křikem a hrozila, že ji panika zaslepí.
Ten parchant nad ní aspoň těžce dýchal, hruď se mu nadýmala namáhavými nádechy. „Teď si můžeme promluvit.“
„Hned. Ze. Mě. Slez.“ Mohla mluvit jen po malých dávkách, jinak by se hrůza prolomila na povrch.
Nikdy nepříteli neukaž slabost.
Nikdy nenech muže, aby ti znovu ublížil.
Nikdy nenech žít toho, kdo něco takového udělal.
Tenhle vážil stejně, jako její gauč. Ale v patnácti se proměnila a zastrašila toho, kdo ji znásilnil a teď by zvládla i něco horšího.
Otřásla se potřebou změnit se na silnější bytost a chránit se. Krev jí divoce tepala pod kůží. Mozek se ji snažil varovat, aby se uklidnila, ale ta patnáctiletá holka křičící bolestí se vyřítila z černé díry, kde se celé roky skrývala.
„Poslední. Šance,“ oddychovala ztěžka, bojovala o každý nádech.
„A co jako uděláš?“ Přitiskl se k ní boky a ona přestala rozumně uvažovat.
„Tohle, ty bastarde!“ Chrupavka prorazila skrz její ruce. Krk jí prasknul s prvním znakem přeměny. Zařvala, kineticky ho nadzvedla a odmrštila ho o patnáct metrů dál. Už podruhé narazil do lávky a strhl další její kus.
Tristan se znovu postavil na nohy a zavrtěl hlavou. Ramena se mu nahrbila, když škubl krkem, a několik jeho vlastních svalů popraskalo. „Co jsi sakra zač?“
To prolomilo mlhu adrenalinu a vlny hrůzy a přimělo ji to podívat se na své ruce. Její zápěstí jí roztrhla rukávy bundy. Oh, Bože, oh, Bože. Musela dostat svoji bestii pod kontrolu.
Najednou jí odletěly brýle z očí.
Evalle vzhlédla a bez rozmýšlení po něm šlehla rukou, strhla mu tím brýle z tváře.
Jeho zářící zelené oči žhnuly jako roztavené kameny.
Nepřipomínaly nic, co by kdy předtím viděla… kromě zrcadla v koupelně.
„Alterant?“ To slovo vyslovil s nevěřícností plnou smrtícího podezření.

10 komentářů: