úterý 23. prosince 2014

Krvavá trojice - Kapitola 26



Laurette čekala, až muž ležící v jejím obýváku vstane a zabije ji.
Mohl by. Díky svému kouzelnému kameni měla dostatečně silný zrak na to, aby viděla, jak v Piedmontském parku vytáhl meč na dalšího chlápka, který z prstů vrhal blesky.
Meč. Blesky vycházející z lidí.
To všechno se stalo předtím, než se magicky přesunula z parku do svého malého domku o pár bloků dál.
Podívala se na zářící kámen ve své dlani. Magie. Nikdy v magii nevěřila, ale jak jinak vysvětlit to, že jednu chvíli stála na jednom místě a v tu další se objevila jinde?

Brutus přiběhl do obýváku. Od pusy mu stále odkapávala voda, protože se předtím šel napít ze své misky v kuchyni. Jeho vodítko vyprostila zpod nehybného muže hned, jak se sem dostala, ale jeho promočené tělo stále leželo roztažené uprostřed podlahy. Kapal všude po jejím splétaném koberci, co už zažil lepší léta.
Dědeček Barrett by z tohohle byl nadšený, kdyby byl stále naživu. Říkával jí, že život je plný kouzel.
Že zázrak není ničím víc, než čistou magií.
Chápala to, že stovka hlasů vyslaných v modlitbě k nějaké vyšší formě mohla vést k zázraku.
Ale kámen?
Brutus čenichal kolem ruky muže ležícího v bezvědomí na podlaze. Pak přičichl k jeho dlouhým mokrým vlasům, co se také lepily k jejímu koberci.
„Opatrně, Brute. Mohl by se vzbudit,“ zašeptala. Přála si, aby se vzbudil, aby se ho mohla zeptat, co je zač, a jak věděl o jejím kameni. A jak se dostala domů.
Tenhle chlápek jí řekl: „Uteč a zbav se toho kamene.“
Potom, co dnes viděla, se toho kamene v žádném případě nehodlala vzdát. Byl jedinou věcí, co ji v parku zachránila. A kdo byla ta žena, co se tam objevila, a ten druhý chlápek, co se snažil zabít jeho?
Ta vysoká žena nazvala tohohle muže Vyan.
I ona jí řekla, aby se toho kamene zbavila.
Muž v Laurettině obývacím pokoji zaúpěl, ale ten zvuk byl tak slabý, že sotva dosáhl až k jejím uším.
Brutus přeběhl blíž a vyskočil vedle ní na gauč, což bylo místo, kde běžně seděli při sledování televizní show.
Začala ji sžírat vina, přesto, že přes toho Vyana přehodila ručník. Ty blesky mu poranily rameno a probodly hruď. Stále krvácel.
Jestli to krvácení nezastaví, mohl by umřít.
Co by dělala pak? Jak by cokoliv z toho vysvětlila policii?
A co ten kámen? Jestli byl plný magie, mohla by ho použít k jeho vyléčení. Zvedla kámen a řekla: „Zahoj rány toho chlápka.“ Nic se nestalo. „Uzdrav ho.“ Stále nic. „Nech ho zmizet?“
Jeho tělo se nehnulo ani o centimetr.
Sakra, sakra, sakra! Bude s tím krvácením muset něco udělat sama, nebo umře.
Vstala a opatrně se k němu začala přibližovat, dokud nestála vedle něj. Pak si klekla na kolena, zatímco Brutus přešel k jejímu boku. „Nemám ponětí, co dělat s ranami od blesků. Potřebuju obvazy a dezinfekci.“
Po jejím druhém boku se objevila lékárnička. „Teď najednou chceš pomáhat?“ zeptala se toho kamene podrážděně.
Uvnitř lékárničky našla všechno přehledně označené. Třesoucíma se rukama použila nůžky a opatrně mu začala rozstřihávat tričko, dokud ho celé nedostala z jeho hrudi. Kůže kolem poranění ramene a na jedné straně jeho hrudi byla rudá a nateklá. Snažila se být opatrná a nezranit ho, když obvazovala rány.
Ve chvíli, co skončila, jí obočí lemoval pot, ale její ruce se přestaly třást. Uklidila nepořádek a uložila všechno do kuchyně, pak se šla porozhlédnout po dece, kterou by ho mohla přikrýt. Ne, že by v jejím starém domě bylo v polovině srpna zima, ale kdokoliv, kdo si prošel vážným zraněním, by byl podchlazený kvůli šoku.
Aspoň lidi by byli. Byl tenhle chlápek člověk?
Její věrný Brutus se celou dobu držel u ní a dodával jí tak pocit bezpečí. Držela blízko u sebe i ten kámen, ale když došla do obýváku s přikrývkou přehozenou přes jednu ruku, na chvíli se zarazila předtím, než ho dala do kapsy svých pytlovitých kalhot, aby nejprve měla během stání nad ním na tohohle Vyana čistý výhled.
Ty dva copy, každý z nich po jedné straně jeho ostře řezané tváře, mu dodávaly vzhled nebezpečného gaunera. Kvůli jeho ořechově hnědé kůži, černým vlasům po ramena a zvláštnímu akcentu tipovala, že pochází z oblasti kolem Středozemního moře, ale tvar jeho očí a husté řasy naznačovaly, že někdo z jeho předků byl z Číny. Sakra jistě nevypadal všedně.
Ale ta jeho úchvatná hruď mohla patřit hasičovi, nebo vojákovi, nebo muži, co prostě rád posiloval.
Ještě nikdy nebyla tak blízko k perfektnímu mužskému tělu. Nebo vůbec celkově k mnoha mužům.
Jenže tenhle nosil meč, co vypadal starší než čas, a bojoval s blesky.
Když nechala kámen sklouznout do své kapsy, roztáhla deku a zakryla ho až ke krku. Ve chvíli, kdy se natáhla, aby z gauče vzala polštář, zarazil se její pohled na meči ležícím na zemi. Dala mu polštář pod hlavu, pak obešla pokoj a zatáhla záclony, čistě pro případ, že by se někdo díval dovnitř.
Ten meč u něj ležel moc blízko i v případě, že byl v bezvědomí.
Po špičkách k němu přešla a natáhla se k němu, aby zjistila, jestli tu velkou věc dokáže zvednout. Po jeho rukojeti se syčením přejela energie, jakožto varování.
Cukla rukou zpátky, proběhla kolem jeho netečného těla a zamířila ke své ložnici, kde se plánovala zabarikádovat.
Zvuk z podlahy ji zastavil.
Stála tam úplně zkamenělá, s divoce bušícím srdcem. Pak se přes rameno ohlédla na svého pacienta.
Hruď se mu nadzvedávala jemnými nádechy, méně bolestivými, než předtím, co ho obvázala. Musí být unavená, když si myslela, že vydal ten zvuk. Byl příliš vyčerpaný na to, aby se hýbal. „Pojď, Brute.“
Vyan zůstal bez hnutí ležet, dokud ta mladá žena nevyšla z místnosti. Jakmile se dveře do chodby zavřely, otevřel oči.
Držel je zavřené, když se probudil při tom, jak ji slyšel blízko sebe říkat svému psovi, aby byl opatrný. Skoro se rozesmál, když se snažila přimět kámen, aby ho uzdravil. I když by to v tu chvíli ocenil, protože rány v jeho těle pálily.
To jen do chvíle, kdy tenhle anděl ignoroval svůj strach a dotkl se ho svýma jemnýma rukama. Snažil si vzpomenout, kdy naposledy se ho s péčí dotýkala žena. Hluboko uvnitř jeho hrudi se něco uvolnilo. Touha po tom, co před mnoha lety jednou míval.
Proč byl tenhle anděl chycený v tom nebezpečném kruhu plném malérů?
Nadzvedl hlavu a rozhlížel se kolem, dokud nezahlédl svůj meč ležet o pár centimetrů dál. Dost blízko na to, aby na něj dosáhl.
Bude svého anděla chránit. A nejlepší možnost, jak to udělat, je dostat ten kámen pryč z jejích rukou.

8 komentářů: