pondělí 29. prosince 2014

Krvavá trojice - Kapitola 27


Ve chvíli, kdy byl Treyův dům na dohled o půl bloku dál, leskl se Evalle na tváři a horní části těla pot. A to nejen kvůli horku, co o půlnoci v Atlantě stále panovalo. Mrazení z horečky jí způsobovalo husí kůži.
Zadní část nohy měla v jednom ohni. Svaly v jejím těle sebou škubaly a kroutily se.
Bojovala s potřebou proměnit se v bestii. Všechny její instinkty jí říkaly, že kdyby to udělala, ta rána by se vyléčila. Ale udělat takovou chybu před týmem by zpečetilo její osud, co se týče Tribunálu.

Dál kulhala po chodníku a risknula rychlé přelétnutí očima ke Stormovi. Od chvíle, co mu zakázala použít jakoukoliv magii, aby jí pomohl, neřekl ani slovo. Jeho dlouhé prsty byly zaťaté v pěst.
Musel vycítit její pohled, protože ten jeho střelil směrem k ní. „Nemusíš trpět takovými bolestmi. Mohl bych je zmírnit, dřív, než se dostaneš před tým.“
„Díky, ale ne.“ Nikomu nevěřila natolik, aby mu dovolila převzít vládu nad jejími emocemi nebo smysly. Dokonce ani někomu, komu dovolila ji líbat.
Jestli jsem kvůli tomu posedlá kontrolou? Přesně tak.
Muži, co se nabízeli, že se o ni postarají, byli nebezpeční.
Doktor, pro kterého její teta pracovala, navštěvoval Evalle ve sklepě od jejích osmi do patnácti let. Byl jejím jediným přítelem. Slíbil, že jí neublíží, když jí dělal první gynekologickou prohlídku.
Říkal, že je tu proto, aby se o ni postaral.
A neublížil jí. Jeho dotek byl čistě profesionální a jeho slova zmírnila její úzkost.
Nezjistila, že celou tu dobu lhal, až do jeho příští návštěvy o týden později, kdy chtěl s Evalle mluvit o jejích výsledcích. Její teta dala tomu třiceti čtyřletému rodinnému doktorovi klíče od svého domu a Evallina pokoje ve sklepě, aby se tam mohl zastavit, když zrovna pracovala v jeho zdravotním středisku.
Využil oné příležitosti k soukromí, aby dal Evalle praktickou lekci ve své pokřivené fantazii.
„Musíš dostat ten Noirrský jed ze své nohy dřív, než ztratíš kontrolu,“ řekl Storm a vytrhl ji tak z opětovného prožívání téhle noční můry. „Vidím, jak s tím bojuješ.“
Kůži měla lepkavě vlhkou a studenou od potu. Zatáhla břicho. Dělala cokoliv, aby udržela to, co se dralo ven, uzamčené. Chrupavka podél jejích předloktí ztvrdla a vlnila se jí pod kůží. Zaskřípala zuby a stiskla ruce v pěst, dokud hrbolky na jejích pažích neklesly a nestaly se z nich znovu normální kůže a svaly. Roztrhnuté rukávy vysvětlí tím, že se to stalo během boje. Což byla pravda.
„Dokážu se ovládat,“ procedila skrze zuby. „Tzader bude vědět, co dělat.“
Tzader a Quinn byli jediní, komu věřila, že o tom neřeknou ani slovo Senovi, který by mohl využít infikování Noirrskou magií jako důvod pro její uvržení do karantény.
Když došla k chodníku vedoucímu ke starému domu ve viktoriánském stylu, který vlastnily Treyova manželka a švagrová, Evalle si prohlédla skupinku lidí shromážděných na verandě prostírající se kolem vchodu.
Tzader musel vycítit, že se blíží, protože on a Quinn oba přerušili svůj rozhovor s Treyem a spěchali dolů po schodech, aby se s ní sešli na chodníku.
„Co se stalo?“ Tzader se díval na ni, ale ta otázka mířila ke Stormovi.
„O nic nejde-“ začala vysvětlovat, ale Storm ji přerušil.
„Byla napadená posedlým ghúlem, který ji bodl. Spolu s krví se jí z nohy řine fialová barva, co páchne jako zkažené pomeranče. Mohlo by jít o Noirrskou magii. Musíme z ní hned teď tu infekci dostat.“
„Kde jsi byl ty?“ zeptal se Quinn hlasem skrývajícím útočný podtón.
„Pronásledoval jsem další tři ghúly. Když jsem si uvědomil, že mohli být vysláni, jen aby nás rozdělili, zkusil jsem se dostat zpátky tam, kde jsem Evalle nechal, ale něco mi bránilo vstoupit do jižní části parku. Někdo tu oblast očaroval, aby komukoliv zabránil zasahovat. Snažil jsem se ti dovolat na mobil, ale nechtěl fungovat. Nevím, s kým dalším kromě ghúla bojovala. Nechce mi to říct, ani mě nechat dotknout se její nohy.“
Nemusela mu říkat jedinou zatracenou věc. „Moje noha je v pohodě a zprávy podávám Treyovi, ne tobě.“
Storm se otočil a zpražil ji pohledem tak spalujícím, že by měl její tvář upéct do hněda. „Dostaneš ten jed ze své nohy, dřív, než uděláš cokoliv jiného, i kdybych tě musel sám přidržet.“
Naklonila se blízko k němu a zaplatila za to ostrým bodnutím bolesti. Zaskuhrala: „Zkus to a umřeš.“
„Teď bys nemohla nakopat zadek ani sněhulákovi.“
„Na tom něco je,“ ozval se Quinn.
Pokárání v jeho hlase byla pro ni poslední kapka. „Nebuď na jeho straně!“
„Nestavíme se na žádný strany,“ ujistil ji Tzader. Jenže než nad tím mohla pocítit úlevu, dodal: „Ale má pravdu. Dostaneme z tvé nohy ten jed.“
Nadechla se a ztišila hlas. „Nechci ostatním říkat o tom, že jsem infikovaná Noirrskou magií. Mohli by si myslet, že nedokážu udržet svou lidskou formu.“
Storm ji v tu chvíli mohl nahlásit, ale neudělal to. Zvedla oči k jeho a čekala, že se s ní bude víc dohadovat, ale on opravdu vypadal… ustaraně. Kolik z toho byla pravda a nakolik jen plnil úkol, kvůli kterému tu byl?
Lucien stál na verandě zády k nim. „Všechno jsme slyšeli, Evalle. Jediný v týmu, kdo nemá výjimečný sluch, je Casper, když zrovna není ve své podobě skotského bojovníka, ale ten tu teď ani není.“
Naklonila se přes Tzadera a uviděla tak, jak ji zbytek týmu a Treyova švagrová, Rowana, z verandy sledují.
No skvělý. Zase jednou jsem hlavní zábavou večera.
 „Nikdo tě nehodlá předhodit Senovi,“ ujistil ji.
„Ne předtím, než zjistí, co o tom kameni vím,“ zhodnotila. Cítila, jak na ni za nejbližším rohem čeká porážka.
„Nepodceňuj to, jak moc Sena nemá rád i zbytek týmu,“ prohodil Quinn.
„Ona si myslí, že je jediná, co s ním má problémy,“ vložil se do toho Storm. „Že všichni kromě vás dvou jsou její nepřátelé a ona musí každý boj svádět sama, aby dokázala, že je stejně schopná, jako je paličatá.“
Svým sarkastickým rýpnutím ji znovu dopálil. Vystartovala po něm, ale Tzader ji chytil za ruku. „Pojďme tě dostat na verandu, zabijáku, a zjistit, co se dá dělat s tou nohou.“
Nesnášela, když měla komukoliv předávat kontrolu.
„Nenuť mě použít magii,“ varoval ji Storm. „Napnula jsi nejkrajnější hranice mojí sebekontroly tím, že jsi mě donutila dívat se, jak kilometr a půl kulháš v bolestech. Okamžitě tam běž, nebo tě vážně ponesu.“ Zamířil k verandě.
Spadla jí čelist. Dělalo Stormovi její zranění opravdu takové starosti?
„Jářku, to je zajímavé.“ V Quinnově hlase byla slyšet mírná zvědavost. Obtočil jí ruku kolem pasu. „Opři se o mě, drahoušku.“
Když došla nahoru, Quinn ji navedl na levou stranu verandy a posadil ji na dřevěnou houpačku dostatečně širokou pro tři lidi.
Rowana si dřepla vedle její zraněné nohy. „Už je to dlouho, co jsem tě naposledy viděla. Mrzí mě, že se nesetkáváme za lepších okolností.“
„Mě taky. Jak se má Sasha?“
„Spí. Každou chvíli má rodit. Trey nechce, aby byla v blízkosti tohohle všeho.“
Naposledy se Evalle s Rowanou viděla, než si Trey vzal její sestru. Z obou čarodějných sester byla Rowana ta silnější, ale obě byly bílé čarodějky. „Dokážeš dostat tu Noirrskou magii z mojí nohy, Rowano?“
„Nevím. Nemáme se přibližovat k jakékoliv formě černé magie, ale to možná neplatí na její vytažení z rány. Nech mě se jí nejdřív zkusit dotknout.“ Rowana čekala, až Tzader jemně nadzvedne Evallinu nohu, potom natočila dlaň na místo pod trhlinou v jejích džínech. Posunovala ruku výš, dokud její prsty nebyly jen třináct milimetrů vzdálené, pak se syknutím ucukla. „Ta magie mi pálí kůži.“
Trey to celé sledoval. „Co ty, Luciene? Můžeš vytáhnout ven ten jed, jako jsi z Rowany odstranil šílenost, když byla tenkrát posedlá?“
Rowana byla před dvěma lety, když Trey bojoval s Vyanem, posedlá zlým duchem.
Lucien odpověděl: „Ne, nemůžu. Ta posedlost pocházela od mága Kujoo. Něco vyčarované čarodějnicí zvrátit nedokážu.“
Evalle neunikl důvěrný pohled, co na prchavou vteřinu mezi Rowanou a Lucienem proběhl. Říkalo se, že neměl rád čarodějky, bílé, černé, nebo jakýkoliv jiný druh. Ale něco na Rowaně rád měl.
Storm se na Luciena pátravě zadíval. „Jak víš, že je to vyčarované čarodějnicí?“
Lucienův výraz se téměř nezměnil, když se mu rty nadzvedly v arogantním úsměvu. „Prostě to vím.“
Na několika tvářích na verandě se usadilo překvapení. Evallina byla jedna z nich. Slyšela, že Lucien se jednou střetl s Rowanou, když byla posedlá a vyskočila do vzduchu, aby zaútočila. Zastavil ji jen tím, že jí položil dlaň na hruď, pak z ní vysával temnou energii dost dlouho na to, aby znovu získala kontrolu.
Rowan k Evalle zvedla oči plné zklamání. „Je mi to líto. Ale jestli ti nedokážu pomoct já, možná…“ Zadívala se přes rameno, přes muže na obou stranách kolem ní, směrem ke vzdálenému kraji verandy.
„Nechte na to podívat mě.“ Adrianna vystoupila z temného stínu, kde v koutě stála. Daleko od týmu.
Evalle v myšlenkách promluvila k Tzaderovi. Nechci, aby se mě dotýkala.
Já taky ne, ale jestli nemáš nějaký nápad, nemáme jinou možnost.
Ještě jsem neměla reakci. Můžeme počkat.
Ale co když dostaneš reakci a začneš se měnit? Kdyby se to stalo, nemohl bych Treyovi ani komukoliv jinému zabránit zkontaktovat Sena.
Strach z toho, že by se jí měla dotknout čarodějnice z rodu Sterlingů, způsobil, že Evalle polevila v ostražitosti proti změně, co stále drásala vnitřek jejího těla. Paže se jí zavlnily energií.
Rowana si toho nevšimla, když vstala a ustoupila stranou, ale Adrianna se zarazila a prohlížela si kůži, co se na Evalliných rukách pod rozedranými rukávy pohybovala. Zvedla pohled, aby se setkala s jejím, a čekala, až se rozhodne, co chce dělat.
Evalle si olízla suché rty a dospěla k rozhodnutí. „Dobře. Tak se podívej.“
Pěkně vytvarované obočí se na Adriannině jemném čele nadzvedlo, ale na ten kousavý tón neodpověděla. „Postav se.“
Tzader pomohl Evalle na nohy.
„Přejdi sem,“ pokračovala Adrianna a navedla Evalle pryč od houpačky ke středu verandy. Všichni ustoupili, aby kolem ní vytvořili kruh. „Zády ke mně.“
 Evalle chvíli trvalo, než přijala to, co nemohla změnit, a pak se pomalu otočila na noze, která jí připadala, jako by měla dvojnásobnou velikost, i když věděla, že ve skutečnosti nenatekla.
Adrianna si za ní dřepla.
Zadní část Evalliných džín se roztrhla. Nemyslela si, že se Adrianna dotkla materiálu nebo použila nějaký ostrý předmět, aby ho rozpárala. Pouze magii.
Adrianna rozprostřela prsty přes zadní část Evallina lýtka a začala zaklínat: „Královno pekel a královno temna, naslouchej slovům tohoto kouzla…“
Pocit pálení se ztrojnásobil. Evalle ztěžka a prudce oddychovala. Nemohla nabrat dech.
Před očima se jí míhaly mžitky.
Když hledala pomoc v davu, všechny oči mířily k Adrianně. Kromě Stormových.
Chvěl se úsilím, které musel vynaložit, aby zůstal stát na místě.
Evalliným tělem projela bolest. Ruce jí popraskaly, když chrupavky vystřelily napovrch a začaly se přetvářet v podobu bestie. Nemohla to zastavit.
Tzader se pohnul směrem k ní, ale Storm ho zarazil: „Mám ji.“
Postavil se před Evalle a objal její tvář dlaněmi. „Soustřeď se na mě. Neproměníš se. Dýchej pomalu.“
Jeho slova se propojila s kouzlením Adrianny, dokud se z toho zvuku nestala jedna souvislá mantra působící jako zeď proti monstru dupajícímu uvnitř ní, co čekalo, až se prolomí na svobodu.
Prohnala se jí energie, vrazila jí do zubů, když se otřásla. Ztratila se vším kontakt. Za očima se jí přeháněly barvy. Fialová. Rudá. Oranžová. Zelená.
Přeměnila se snad a převzalo nad ní vládu šílenství?
Barvy odeznívaly, dokud její mysl nepřekryla bílá. Její kůže se dotkly teplé prsty a vysílaly k ní jemné vlny bílé, co odplavovala horko a bolest.
Když znovu přišla k vědomí, svírala něčí tričko. Jeho paže byly obmotané kolem ní a držely ji, aby na slabých kolenou neklesla k zemi. Nadechla se, snažila se uklidnit chvění svého těla.
Storm ji držel. Znala jeho vůni. Vřelou, přírodní, zemitou.
Otevřela oči a vzhlédla k němu.
Sklonil bradu. „Už je dobře?“
„Proměnila jsem se?“
To, že neodpověděl hned a polkl, jí prozradilo, že něco udělala. „Proč se neposadíš?“
Nechala ho položit ji na houpačku. V noze už jí netepalo. Adrianna se postavila stranou, ruce sepjaté před sebou. Tzader a Quinn si vyměnili ustarané pohledy, které Evalle přiměly si myslet, že spolu také telepaticky mluvili. Ale ne s ní.
„Co se stalo?“ Evalle se už v útlém věku poučila, že vyhýbat se pravdě jen oddalovalo následky.
Rowana promluvila. „Adrianna z tebe vytáhla Noirrský jed.“
Evalle nechtěla komukoliv za nic dlužit, tím spíš ne čarodějnici z rodu Sterlingů, ale musela jí přiznat zásluhy. „Děkuju.“
Adrianna pouze nepatrně přikývla.
„Co dalšího?“ zeptala se Evalle, svou otázku směřovala k Tzaderovi.
Dlouze si povzdechl, a když odpovídal, rozhlížel se po týmu. „Ten jed způsobil, že ses proměnila do bitevního módu. Nic víc.“
Proč zaváhal? Jestli kdokoliv řekne něco jiného, Evalle přijde o čas, co jí dal Tribunál, a Tzader bude muset stanout před soudem hned po ní za to, že se snažil zamlčet důkazy proti Alterantovi.
Evallin pulz se prudce zrychlil. Prohlédla si výrazy všech na verandě. Každý z nich byl klidný a chápající, což se shodovalo se soucitem, co se k ní ve vlnách šířil. Dokud se nedostala k Adrianně, která pouze nadzvedla jedno popichující obočí.

Adrianna byla jediná osoba, co nebude přikrašlovat pravdu.

8 komentářů:

  1. Vďaka za preloženú kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. díky za kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat