pondělí 1. prosince 2014

Styxx - 16. leden 2011

„Tohle... vážně stojí za houby.“
Styxx se zasmál při zvuku Urianova znechuceného hlasu, který přicházel zvenčí jeho stanu. Pes začal štěkat, aby jej varoval před návštěvníkem. Než vstal, uklidnil velkého hnědého psa. Odhodil stanovou celtu a vylezl, aby ho přivítal. „To záleží na úhlu pohledu, bratříčku.“

Urian se s rukama v bok otočil kolem vlastní osy, aby si prohlédl Styxxův malý černý stan a ohromnou poušť, která je obklopovala všemi směry, kam až oko dohlédlo. „Z mého pohledu... jsi našel peklo, kámo, i když... pochybuji, že v pekle je takové vedro jako tady.“
Styxx se pořád smál, když se k němu blížil. „Tohle není horko. Tohle je zima. Vrať se znovu v červenci nebo v srpnu.“
„Jo, díky, ale ne.“ Urian ho objal a pak zamračeně ustoupil. „Sakra, vypadáš jako domorodec. Nebýt tvých modrých očí, neměl bych ponětí, že jsi to ty.“
Styxx si z tváře stáhl černý šátek. „Lepší?“
„Vlastně ani ne. Jen divnější.“ Potřásl hlavou. „Když jsi minulý týden volal a řekl mi, že žiješ poslední dva roky v poušti, myslel jsem, že myslíš Maroko nebo jiné město. Ale ty vážně žiješ uprostřed ničeho na Sahaře.“
Styxx pokrčil rameny. „Tohle místo mi dává smysl.“
„Tobě se možná líbí, ale tohle místo oživuje špatné vzpomínky z dětství. Život před toaletním papírem nestálo za to žít.“
„Tak znovu, i tohle záleží jen na úhlu pohledu.“
Zdálo se, že Urian pochybuje o tom, že by se komukoliv mohlo líbit v poušti. „Mimochodem, vypadáš dobře. Zdravě.“
„Díky.“ Styxx podržel stanovou cestu, aby mohl Urian vstoupit dovnitř. Neměl tam nic víc než svinutý spací pytel a sedlové brašny s nezbytným vybavením. „Cítím se lépe, než jsem se cítil po velice dlouhou dobu.“
Velký hnědý pes vběhl dovnitř a stočil se na Styxxově spacím pytli, kde začal žvýkat svoji kost. Urian povytáhl obočí. „Jak se jmenuje?“
„Skylos.“
Zamračil se na Styxe. „Tys pojmenoval svého psa... pes? Vážně?“
Styxx znovu pokrčil rameny. „Nezdá se, že by mu na tom záleželo.“
„Možná proto, že nemluví řecky.“
Styxx se ušklíbl a vytáhl láhev vína a jediné dva šálky, které vlastnil. Pak jim oběma nalil.
Urian usrkl. „A jak říkáš svému koni a velbloudovi? Alogo a Kamila?“
Styxx obrátil oči v sloup. „Ne, ti jména měli, když jsem je koupil. Jabar a Wasima. Ten pes prostě jednoho začal chodit za mnou.“
Urian si těžce povzdechl. „Zbláznil bych se tady. Jak se vyrovnáváš se samotou?“
„Musel jsem s ní uzavřít mír. Celý život jsem samotu nenáviděl. Když jsme osvobodili Soterii, došlo mi, že si musím vybrat. Buď být součástí moderního světa, nebo ne.“
„Vybral sis špatně, příteli.“
„Ne, tohle chápu. Je to způsob existence, který jsem si sám dobrovolně vybral. Nikdo mě tady neuvěznil ani mě sem nepřitáhl proti mojí vůli. Nemluvě o tom, že nemám rád pevné zdi, mezi kterými bych byl zavřený.“ A konečně se přenesl přes skutečnost, že nikdy nebyl součástí rodiny nebo nějaké skupiny. Dokud se pohyboval v blízkosti jiných lidí, dodávalo to Styxxovi naději, že Acheron snad změní názor nebo že najde někoho, kdo ho dokáže přijmout. 
Tady přestal být jednou polovinou nebo částí celku a naučil se být celý on sám. „A co ty? Jak ses měl?“
Urian sáhl po plechovce kešu oříšků. „Stejně jako vždycky. Pořád se někdo pokouší ovládnout nebo zničit svět. Vážně se netěším na rok 2012 a ty sračky, které přijdou, aby si s námi pohrály.“ Zasmál se, když si prohlížel Styxxe od vrcholku jeho černé kefíji, tradiční arabské pokrývky hlavy, až po jeho pouštní boty. „Vážně mi nejde do hlavy, jak můžeš vypadat v beduínském oblečení tak přirozeně. Ještě k tvému kostýmu přidat tureckou šavli a dýku a je z tebe postava z Assassin’s Creed jak vyšitá.“
Styxx se rozesmál. „Taky mám na zádech zastrčenou pistoli a pušku.“ Kývl hlavou do míst, kde ležel jeho spacák. „Ale meči nedojdou při útoku banditů kulky.“
„Další věc, na kterou mám tendenci zapomínat. Jsi člověk.“
„O tom by se mnozí přeli.“
Urian neodpověděl. Místo toho otevřel batoh, který přinesl a podal Styxxovi tmavě modrou krabici. „Přinesl jsem něco, o čem jsem si myslel, že by se ti mohlo líbit.“
Styxx odložil šálek, vzal si ji a otevřel. Po jeho rtech se zvolna rozšířil úsměv, když spatřil čtyři nové skicáky a sadu tužek. „Mockrát děkuji.“
„Hej, někdo s tvým talentem by bez nich nikdy neměl být. Ten obrázek, na kterém jsi zachytil mě a Phoebe... neuvěřitelné. Zachytil jsi ji úplně přesně a to jsi ji nikdy neviděl. Nemůžu ti dost poděkovat, že jsi mi to nechal. Jediný její obrázek, který jsem měl, byl ten v mojí hlavě. To proto jsi začal kreslit?“
Opatrně jeho dar položil. „Vlastně jsem s tím začal už jako dítě. Bylo to jedna z mých oblíbených činností, dokud mě přitom nenachytala Ryssa a neobvinila mě z toho, že kopíruji její deníky. Dostala jeden z jejích legendárních záchvatů vzteku, a když to otevřela a uviděla moje chabé pokusy o kreslení, rozesmála se a zesměšnila je. Pak utíkala rovnou za mým otcem, aby mu řekla, že plýtvám svým studijním časem a vzácným pergamenem na hlouposti. Nevzal to příliš dobře. Přinutil mě spálit moje kresby a nechal mě zmrskat. Pak mě přinutil vydělat peníze, které jsem použil k plýtvání dobrého pergamenu na blbosti. Po téhle úžasné zkušenosti, jsem měl k umění averzi, dokonce jsem se ani nechtěl dívat na sochy.“
„Tak jak ses naučil tak dobře kreslit?“
„Na Mizejícím ostrově. Neměl jsem papír ani tužky, ale měl jsem spoustu klacků a hromady mokrého písku a taky zatracenou spoustu času. Myslíš si, že umím kreslit? To bys měl vidět moje města z písku.“
„Myslíš hrady z písku?“
„Ne, postavit hrad z písku umí každý. Já stavěl celá města, dokonce i s armádami a akvadukty.“
Urian se hlasitě rozesmál. „Nerad to přiznávám, ale vážně mi chyběl tvůj pokroucený smysl pro humor. A jsem ohromený, že tady máš signál.“
„Nemám. Před pár měsíci jsem byl ve městě, abych nakoupil zásoby, a tak jsem zavolal.“
„Ach. A jak sis nabil mobil?“
„Podplatil jsem prodavače, aby mi ho na hodinu napíchl na jejich elektřinu, zatímco jsem nakupoval.“
„Myslíš na všechno.“
Styxx se naklonil ke svému batohu a vytáhl z něj roličku toaletního papíru, kterou pak hodil Urianovi. „Snažím se.“
„Z toho jsem vedle.“ Urian vystřízlivěl a odkašlal si. „Nezeptal ses mě na Acherona.“
Styxx nutil sám sebe nereagovat. Nestarat se. Tohle byla ta nejtěžší věc, kterou udělal... nechat to být a pohřbít vztah, který zemřel už před velice dlouhou dobou. „Předpokládám, že se má dobře. Svět neskončil a já nejsem mrtvý.“
„V dubnu čeká dítě.“
Styxx si odfrkl. „To je pak zázrak medicíny, mělo by se to dostat do lékařských zpráv. Jsem si jistý, že je Soteria vděčná, že to nemusí odedřít ona.“
„Co... uch, ha. Jo no. Víš, jak jsem to myslel.“
To ano, vskutku. „Vědí, co to bude?“
„Kluk.“
Styxxovi se nad tou nespravedlností zadrhl dech. Ale přinutil se vztek potlačit. Nebyla to Acheronova vina, že jeho matka zavraždila Styxxova syna.
Život a štěstí jeho bratra s ním nemají nic společného... další věc, se kterou se musel vyrovnat. Možná se narodili jako dvojčata, ale jsou to dva rozdílní lidé, kteří vždycky vedli oddělené životy.
A Acheron ho v tom jeho nechce.
Styxx se usmál. „Jsem kvůli nim šťastný. A jsem si jistý, že jeho syn bude pohledný a silný.“
Tak jako by byl i jeho syn, kdyby Galen žil.
Styxx si nikdy nebyl úplně jistý tým, co ho na ztrátě Bethany a jejich syna trápí nejvíc. Jestli skutečnost, že jsou pryč nebo to, že tam nebyl, aby se je alespoň pokusil ochránit. Mohl si jen představovat, jakou hrůzu musela Bethany cítit, když čelila Ničitelce.
Sama.
Těžce polkl kvůli věčné bolesti, která nikdy nezeslábne. „A jak se má Davyn?“ zeptal se a změnil tak téma na Urianova nejlepšího přítele.
„Je šílený. Zdá se, že mě z nějakého důvodu přitahují takové typy osobností.“
Styxx se ušklíbl. „Aeì koloiòs parà koloiôi hizánei.“
Urian se nad tím starořeckým příslovím zamračil. „Kavka je vždycky s kavkou?“
„Vrána k vráně sedá.“
Urian se zasmál. „Hej, to je tomu dost podobné.“
Styxx se opřel tak, aby mohl vyhlédnout skulinou ve stanové celtě. Všiml si, že venku už je úplná tma. Odložil svůj šálek. „Jestli vážně chceš vědět, proč to tady miluji, pojď se mnou.“
Skylos zvedl hlavu, ale jelikož ho Styxx nevolal, znovu se uložil ke spánku.
Jakmile byli venku ze stanu, Styxx vzhlédl k nebi a začal zvedat stěny stanu, aby si mohli užít chladnějšího nočního vzduchu. „Takový výhled v New Yorku nemáš.“
Urian zíral na jasnou noční oblohu. „Zapomněl jsem, jak krásné a zářivé jsou.“
 „Jo. Když jsem byl dítě, sedával jsem hodiny na balkoně a zíral na ně.“ On a Acheron si vyprávěli příběhy o hrdinech, jejichž souhvězdí dokázali identifikovat. „Většinou stan ani nestavím. Spím venku na písku a dívám se na ně. Je to něco, co mi staletí chybělo. Na Mizejícím ostrově ani v Katateros neexistují.“
„Nikdy jsem nepřemýšlel o skutečnosti, že Katateros má jen měsíc. Alexion říkal, že hvězdy vybledly, když Apollymi zabila Astorse. Tedy aspoň myslím, že se tak jmenoval.“
„Asteros.“
Urian při jeho odpovědi povytáhl obočí. „Udivuje mě, že si pamatuješ jejich jména.“
Upřímně řečeno, Asteros byl jedním z těch, na které by rád zapomněl. Ale některé vzpomínky jsou prostě příliš brutální na to, aby zemřely, bez ohledu na to, kolik času mezitím uplynulo.
„Máš hlad?“ zeptal se Styxx. „Mám sušené škorpiony, ořechy, datle a jablka.“
Urian odporem zkřivil tvář. „Doufám, že s tím škorpionem si ze mě jen děláš legraci.“
„Ne, vlastně jsou docela dobří. Chutnají jako kuře.“
„Ha, ha, ha.“ předstíral Urian smích. „To bych raději žil z krve... nebo z mých bot.“
Styxx se ušklíbl. „Možná mi zbylo nějaké sušené hovězí.“
„To bych se mohl nechat přemluvit.“
Styxx šel zpátky dovnitř. „Je fajn, že jsi tady, Uriane. Už jsem zapomněl, jaké to je vést skutečnou konverzaci s někým, kdo není jen v mojí hlavě.“
„No, když teď vím, kde jsi, mohl bych tě příležitostně obtěžovat. Pokud mě tedy nebudeš krmit kobylkami, mravenci, škorpiony nebo jinými odpornými nohatými věcmi, které nám bohové rozhodně nedali k jídlu.“
„Přestaň se chovat jako dítě. Sněz svoje maso nebo nedostaneš pudink. Jak bys mohl dostat pudink, když nesníš svoje maso?“
Urian se zasmál. „Jsem ohromen, že znáš Pink Floyd.“
Styxx pokrčil rameny, zatímco otvíral jako první Skylosovu večeři a naléval ji do malé kovové misky. „Moderní hudba je to jediné, co mi z tvého světa chybí.“
„Až přijdu příště, přinesu ti solární nabíječku pro tvůj telefon. Ne snad, že bys tu neměl dostatečnou zásobu slunečního světla.“
„To mám. Rozhodně.“ Styxx se zarazil, když jeho pohled padl na malou truhlu blízko jeho pušky, které se u něj znovu objevila, když byl v Katateros. Byliny vyhodil už před dlouhou dobou, ale přesto tam ještě byly další čtyři věci, které mu jako člověku patřily.
Otevřel ji, vytáhl naolejovanou látku a podal ji Urianovi. „Můj dar pro tebe, bratříčku.“
Urian se zamračil. „Děkuji.“ Rozbalil látku a našel v ní Styxxovy černo-bronzové náloketníky. „Wow... jak jsou staré?“
„Byly moje téměř od začátku. Dal mi je Galen a já je nesl do každé bitvy, ve které jsem bojoval.“
Urianovi spadla brada. Pak zavrtěl hlavou. „Nemůžu si je vzít.“
Styxx je k němu přistrčil. „Už pro ně nemám žádné využití. Jsou jen další věcí, kterou musím balit a nosit, a taky se bát, že je ztratím.“
Urian dlouze, vděčně vydechl. „Jsou neuvěřitelné. Nemůžu uvěřit tomu, jak jsou nedotčené. Děkuji. Vždycky si jich budu vážit.“
Styxx byl z jeho vděčnosti velice nesvůj. „Vím, jak rád sbíráš starožitnosti. A jen máloco je starší než tohle.“ Šel rozdělat oheň, aby jim mohl uvařit večeři.“
Urian pečlivě zabalil náloketníky zpátky do jejich látky a strčil si je do batohu, zatímco Styxxe sledoval. Srdce se mu lámalo nad přítelem, který se na světě cítil tak ztraceně, že si musel najít to nejodlehlejší místo, aby měl pocit, že někam patří. Urian si nedělal legraci, když říkal, že by se na tak izolovaném místě zbláznil. Bylo to tu pusté a neobydlené, nevhodné pro život.
Bohužel to však bylo všechno

24 komentářů:

  1. Nikol: Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za preklad:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc a moc :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  5. yeah! Dúfam že to dobre dopadne... Díky za preklad a korektúru. Lucia

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za preklad a korekciu. Tesim sa na pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad Katarína

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky za další kapitolku .. .Jana

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  15. Jeden weekend som tu nebola a teraz ma čaká takýto skvelý "nášup" ;-)
    Posun o celé dva roky ;-p. Vďaka, vďaka, vďaka za každú weekendovú kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. díky za krásný překlad,míša

    OdpovědětVymazat
  18. Dekuji za skvely preklad a korekturu. Katka

    OdpovědětVymazat
  19. ďakujem za preklad a korekciu :)

    OdpovědětVymazat