středa 10. prosince 2014

Styxx - 23. červen 2012



Styxx ztuhl, když vstoupil do stanu a našel v něm charontského démona, který seděl na jeho spacáku a zíral na něj velkýma rudýma očima. Když naposledy Simi viděl, rozervala ho na kusy a nechala ho... zemřít.
Hýbal se tak pomalu, jak je mohl, zatímco rukou hmatal po osmatřicítce, kterou měl v pouzdře na kříži. Nezabije ji to, ale mohlo by mu to poskytnout čas na to, aby se od ní vzdálil dřív, než na něj znovu zaútočí. Také by se mohl ujistit, že Skylos zůstane venku, tam, kde ho démon nebude moct zranit.
K jeho ohromení se vřele usmála. „Ahoj, akri-kopie.“
Styxx, pekelně ostražitý, na ni zíral. „Co chceš?“

Těžce si povzdechla. „Simi ti přišla říct promiň kvůli tomu, co ti udělala. Ale víš, ublížil jsi mému akrimu a Simi miluje svého akriho, takže kohokoliv, kdo na jejího akriho zaútočí, sní, i když vypadá jako akri, víš?“
Vlastně ani ne.
Vstala.
Styxx zpevnil své sevření na zbrani a okamžitě ustoupil.
Démon naklonil hlavu na stranu a zamračil se. „Vypadáš takhle divně. Proč máš na očích make-up, akri-kopie?“
Pokrčil rameny. „Chrání moje oči před sluncem.“
„Na to máme sluneční brýle, hlupáčku. Copak ti to nikdo neřekl?“ Sklonila se a zvedla svůj rudý batoh ve tvaru srdce, takže se kolem ní roztáhla její černá démonská křídla. Nakrčila na něj nos. „Není to roztomilé? Akra-Danger mi to dala na Vánoce. Teď se podívejme...“ Hrabala se uvnitř, dokud nevytáhla láhev barbecue omáčky, kolem které byla ovázaná stuha. „Všechno nejlepší k narozeninám, akri-kopie!“
Když se nepohnul, aby si to vzal, její úsměv se vytratil. Postoupila k němu a on rychle udělal dva kroky vzad.
Křídla a ramena jí poklesla, když našpulila pusu. „Proč jsi ze Simi tak nervózní?“
„Já ti nevím. Klidně mi říkej hlupáku, ale když jsme se setkali naposledy, zabila jsi mě.“
Křídla se jí svěsila ještě víc. „Já vím. Bylo špatné ti to udělat. Ale to bylo ještě předtím, než jsi zachránil akriho a akru-Tory a dal Basovi koníka, se kterým si moc rád hraje. Takže Simi je moc ráda, že jsi nezůstal mrtvý a slibuje, že už tě znovu nezabije. Přátelé?“
Styxx si nebyl jistý, co má s bratrovou démonskou dcerou dělat. Z bratrových vzpomínek věděl, že je mu zoufale oddaná. Na rozdíl od lidí nebyla záludná ani potměšilá nebo snad složitá. Pro Simi bylo všechno černobílé. Buď milovala, nebo nenáviděla.
Nechal zbraň být a natáhl se pro barbecue omáčku. „Díky, Simi.“
Křídla jí vystřelila vzhůru a na rtech se jí usadil úsměv. „Je to Simina oblíbená, takže ji dává jen opravdu kvalitním lidem. Vidíš...“ Ukázala na štítek. „Pálivá, pálivá... i když tady to pálí pořád, takže ji možná nebudeš potřebovat. Ale je dobrá se vším.“ Nabídla mu obrovský úsměv.
Kývl na ni. „Oceňuji to. Velice ti děkuji.“
Znovu naklonila hlavu na stranu a zamračila se. „Proč jsi tak smutný, akri-kopie? Bolí tě srdce?“
„Jsem v pořádku, Simi.“
Její zamračení se prohloubilo, když se rozlédla po stanu. „Kdo přijde, aby to s tebou oslavil?“
Styxx si povzdechl. „Já narozeniny neslavím.“
Zírala na něj vytřeštěnýma očima. „Ne! Narozeniny jsou zvláštní příležitost. Je to den, kdy jsi byl přivítán na svět. Lidé jsou vždycky šťastní, když se narodí dítě.“
No... ne podle jeho zkušeností.
Styxx položil barbecue omáčku vedle svého batohu. „Nejspíš by ses měla vrátit k Acheronovi, než tě začne postrádat.“
Místo toho se usadila na jeho spacáku.
Teď byla se zamračením řada na Styxxovi. „Co to děláš?“
Otevřela svůj batoh. „Akri má dost lidí, kteří s ním slaví a akri-kopie nemá nikoho.  Simi je kvůli akri-kopii smutná. Nikdo by neměl být na své narozeniny sám, takže...“ Vytáhla balíček Ding Dongs a nabídla mu. „Máme narozeninový dort!“
Styxx se nad jejím nevinným gestem usmál. „Nikdy jsem narozeninový dort neměl.“
„Nikdy?“
Zavrtěl hlavou.
Přitiskla si ukazováček na rty. Ten výraz byl rozkošný. „Potřebujeme svíčky, ale ty jsi tak starý, že bychom potřebovali dort velký jako... fotbalové hřiště... hmm... to je v pořádku.“ Sáhla do svého batohu a vytáhla svítící tyčinku. „Pojďme předstírat, že tohle jedna je. Nemůžeš ji sice sfouknout, ale budeme předstírat, že jsi to udělal. Dobře?“
„Jistě.“
„Fajn. Teď se posaď, akri,kopie.“
Styxx se usadil naproti ní, zatímco opatrně otvírala balíček a pokládala koláček na obal. Pak popadla tyčinku a zatřepala jí.
„Teď si něco přej a sfoukni svíčku.“ Zvedla mu svítící tyčinku k obličeji.
Styxx foukl.
Přimhouřila oči. „Nic sis nepřál, že ne?“
„Nemám co si přát.“ Věci, které chtěl, nemohl mít, a nic jiného se nezdálo být důležité.
„Každý má přání, akri-kopie.“
„Já nejsem každý.“
ΟTI μOí y’ VOμa …
Já jsem Nikdo.
Simi ho vzala za ruku a vložila mu do dlaně koláček. „Tak si za tebe něco bude přát Simi. Simi si přeje, abys byl tak šťastný jako Simi a její akri.“
Usmál se nad jejím dětským viděním světa. „Díky, Simi.“
Dotkla se svým koláčem toho jeho a snědla ho. „Musíš ten svůj sníst na jedno kousnutí,“ řekla s plnou pusou. „Protože nemáme žádné svíčky, které bys mohl sfouknout, musíš ho sníst najednou, aby se to přání vyplnilo.“
Navzdory všemu se zasmál a strčil si koláček do pusy.
Simi si olízala prsty a a kývla hlavou. „Dobré, že?“
Spolkl koláček. „Nejlepší na světě.“
Simi se zvedla na kolena, políbila ho na tvář a pak ho objala. „Jestli chceš, akri-Styxx, Simi tě taky může milovat. Protože srdce jsou úžasné věci. Mohou se zvětšit, aby vytvořila pokoje pro nové lidi, kteří budou bydlet vedle těch, které už miluješ.“ Poklepala si na hruď. „Simi udělá hodně pokojů, aby tě mohla milovat... pokud chceš.“
Styxx jí byl ohromen. Jeho bratr měl štěstí, že měl Simi u sebe všechna ta staletí. „To by se mi asi moc líbilo.“
Znovu ho objala a poklepala ho po zádech. „Dobrá. Simi teď musí jít, ale brzy se za tebou přijde podívat. A pomatuj si akri-Styxxi, přání jsou mocné, moc mocné věci, které se stanou, když jim věříš. A Simi věří, že budeš moc šťastný už moc brzy. Ahoj.“ Pak byla pryč.
Styxx se díky své neočekávané návštěvě usmíval, když zvedal obal a vyhazoval ho. Zavolal Skylose zpátky do stanu, ale pořád si nebyl jistý, co by měl se Siminým objevením dělat. Jeho bratr nepochybně začně bláznit, jestli se dozví, že za ním přišla.

Ale bylo to příjemné překvapení. Od té doby, co s ním nebyla Bethany, si na jeho narozeniny nikdo nevzpomněl. Ani on by si na ně nevzpomněl, kdyby ho dnes Simi nenavštívila. Ne že by na tom záleželo. Má snad cenu to v jeho věku počítat? 

20 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Super jen doufám, že už nebude trpět pořád čekám, kdy se to pokazí.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad a korekciu... Ja dúfam, že už to bude len lepšie a lepšie... Ešte sa musí uzmieriť s Ashom a nájsť Bethany...

    OdpovědětVymazat
  6. díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad a korekciu. Ja sa tak tesim na stastny koniec. Ten urcite musi byt. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. No ja som strasne zvedava kto je jeho syn a ci sa uz snim a s Beth stretne dik za pokracovanie momo:)

    OdpovědětVymazat
  11. Uzasne. Diky moc za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Nikol: Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  14. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat