středa 17. prosince 2014

Styxx - 23. prosinec 2012



Savitar se zarazil, zatímco sledoval Styxxe ozářeného zapadajícím sluncem, který stál na vrcholku malé duny. Měl na sobě jen volné kalhoty a boty, zatímco hrál se svým psem frisbee. Styxx si se smíchem pořád znovu a znovu bral frisbee, chválil zvíře, pak počkal, až pes odběhne dostatačně daleko a on ho bude moct znovu hodit, aby pes mohl vyskočit, chytit ho a vrátit.
Bylo to poprvé, co viděl Styxxe takto uvolněného. Nehlídaného. Když na to přijde, byl to jediný čas, o kterém věděl, co si princ hrál.

Nebo se smál.
A jak se tak díval na Styxxe se psem, neviděl divokého vojenského velitele, který děsil pantheon i celý národ, nebo zkostnatělého prince, který dodržuje dekorum za všech okolností. Neviděl dokonce ani muže. Viděl chlapce, který nikdy nedostal šanci k životu. Někoho, kdo byl v mládí zničen a vytržen z normálního, smrtelného života.
Kvůli tomu, jak se Styxx a Acheron chovali, jakou zralost, zodpovědnost a bolest v sobě nesli, bylo snadné zapomenout, jak mladí byli, když zemřeli. Ale teď to Savitar viděl.
Ta nespravedlnost ho pálila v hrudi.
Nemám právo ho o to žádat.
Nikdo z nich neměl. Mučily ho výčitky svědomí kvůli dětství a životu, které by Styxx mohl mít, kdyby nezasáhli. Styxx by byl přesně tím milovaným, drahocenným a rozmazleným princem, za jakého ho všichni považovali.
A on by byl pyšným chtonianským strážcem světa...
Aby ušetřili a ochránili Acherona, zničili Styxxe. Athéna to při jejich narození vystihla nejlépe. Když Apollymi spojila jejich životy, zařídila, že jakákoliv újma na Acheronovi, se projeví na Styxxovi. Jenže pro Styxxe to bylo mnohem horší... Savitar věděl, že by měl odejít a nechat toho chlapce na pokoji. Styxx jen chtěl být sám a rozhodně by si to zasloužil.
Ale nemohl tu udělat. Acheron byl pro svět příliš důležitý.
Hlavně ale byl důležitý pro Savitara osobně.
Savitar počkal, než Styxx začal do psovy misky nalévat vodu, než se vedle něj objevil.
Dřív než mohl mrknout, měl Styxx v jedné ruce nůž a v druhé pistoli. Obojí mířilo na Savitarovu hlavu.
„Působivé.“ Savitar vůbec nevěděl, že byl Styxx ozbrojený.
Náznak chlapce, který si ještě před chvilkou hrál se psem, byl pryč. Tohle byl přísný generál, který vedl armádu, bojoval s bohy a divokými trénovanými válečníky v aréně s takovou silou a lstivostí, že byli jeho nepřátelé nuceni uchýlit se k trikům a pastím, aby ho porazili.
Styxx na něj nenávistně zíral. „Co chceš?“
„Abys to namířil někam jinam.“
Zacílil na Savitarovy slabiny.
„Rozkošné.“
Styxx se ušklíbl, zastrčil zbraň do pouzdra na zádech a nůž vrátil do pochvy na předloktí. „Ať chceš cokoliv, se mnou to nemá nic společného.“
„Někteří atlantští bohové se vrátili.“
„Jak jsem řekl, to se mnou nemá co dělat.“
„Chtějí se pomstít.“
Styxx se sklonil a vytáhl zpod svojí aby vodu. „A?“
„Na Acheronovi.“
Styxx se napil vody, než znovu zašrouboval láhev. „To se mnou nemá co dělat.“
„Takže co jako? Prostě necháš svého bratra zemřít? A on zemře... neexistuje způsob, jak by tohle mohl přežít.“
Styxx potlačil bolest. „Jsi hluchý? Bohové vědí, že to Acheron řekl už mockrát. Já nemám bratra.“
„Svět, jak ho znáš, skončí.“
Hořce se zasmál. „Svět, jak jsem ho znal, skončil ve chvíli, kdy byla zavražděna moje žena. A cokoliv alespoň vzdáleně podobné životu, který jsem kdysi žil, skončilo, když jsem byl zavřen do osamělého vězení na celých jedenáct tisíc let. Nevím nic o tomhle místě a nemám v tomhle závodě žádného koně. Nemá to se mnou co dělat,“ zopakoval. Zamířil ke svému koni a velbloudovi.
„Tory je znovu těhotná.“
Styxx ztuhl, když ho ta slova zasáhla. „Dobré pro ni... a pro Acherona.“
„Opravdu odsoudíš nevinnou ženu a její dvě děti k životu bez jejího manžela a jejich otce?“
„Tohle není fér!“ zavrčel a mračil se na Chtoninana, jako by ho chtěl zastřelit.
„Život, stejně jako válka, není fér. Není to to, co tě učil Galen?“
Styxx sebou při připomínce toho, co ztratil, trhl... kvůli svému bratrovi a bohům, které od svého narození nenáviděl. „Nepomáháš si, když mi připomínáš Apollovu zradu, Chtoniane.“
„Dobrá. Zůstaň si tady v poušti. Alespoň se budeš moct utěšovat vědomím, že Acheronova vdova a jeho osiřelé děti stoprocentně rozumí tvojí bolesti.“
Styxx po něm zuřivě mrštil láhev vody.
Savitar se přikrčil. Kdyby ho to trefilo, bolelo by to.
„Nenávidím vás všechny!“ zavrčel Styxx chrčivě. Jeho hrdlo bylo pořád rozdrásané kvůli Acheronovi a bohům, kteří ho nikdy nemohli nechat na pokoji.
K čertu s tím vším...
Ne, k čertu s nimi se všemi.
Žádný z nich s ním nikdy neměl slitování. Vyhodili ho jako odpadky a zapomněli na něj.
Dokud ho nepotřebovali.
To jediné, co kdy chtěl, byla rodina. Jedna osoba, která by se k němu chovala, jako by jí na něm záleželo. A všechno, co dostal, bylo zklamání.
Mrštili mu ho do tváře a bodli do srdce.
Oni všichni. Trvalo mu staletí, než se vyrovnal s jednoduchou pravdou, že ho nikdo nemůže a ani nikdy nebude milovat.
Co na tom do prdele záleží? No vážně? On neměl život. Nikdy ho neměl.
A zatraceně jistě neměl ženu nebo dítě...
Natož tak dvě děti.
Nech to být a konečně umři. Nad jeho odchodem nebude nikdo truchlit.
Rozzlobený, zraněný a trpící bolestí kvůli skutečnosti, že se nikdy nedokáže změnit, si Styxx oblékl abu a prudce zvedl ze země batoh. S přerývaným dechem zíral zuřivě na Savitara. „Můžeš zajistit, aby se má zvířata a výstroj dostali k někomu, kdo je potřebuje a že mého psa jeho nový majitel nesní?“
Savitar byl ohromený. „Souhlasíš?“
Styxx odvrátil pohled, zatímco se jím proháněly tisíce emocí až do bodu, že vlastně vůbec nevěděl, co cítí. Co jiného cítí kromě bolesti a osamění.
Ale to pro něj nebylo nic nového.
Setkal se se Savitarovým klidným levandulovým pohledem. „Nikdy jsem nebyl tak docela tím bastardem, za kterého jste mě všichni označovali. Víš, že ho nemůžu nechat zemřít, jinak bys sem nepřišel.“
„Děkuji ti, Styxxi.“
„Za co?“
„Za to, že jsi mužem, kterým vím, že jsi.“
„Jdi do prdele, Savitare. Jen mě vezmi kamkoliv musím jít a přestaň s těmi sentimentálními hovadinami, které nemyslíš vážně, než podlehnu své touze vymlátit z tebe duši.“


***

Tory chtěla zarazit svého manžela do země. „Dala bych cokoliv za to, abych měla jen na pět minut dost božské moci na to, abych tě mohla uškrtit. Nesmíš to udělat.“
„Soto -“
Jasný záblesk v roku přerušil jeho slova.
Tory ostře vtáhla dech, když se v pokoji v Savitarově ostrovním domě, kam je vzal do bezpečí, dokud se nevyřeší tahle nejnovější hrozba, objevili Savitar a Styxx. Alexion a Danger byli vzadu v domě a hlídali Sebastose, zatímco se pokoušela vpravit rozum do svého tvrdohlavého manžela.
Když se k nim oba muži připojili, spadla jí brada. Když naposledy krátce viděla Styxxe, bylo to tu noc, co ji zachránil před Satarou. Tehdy vypadal stejně jako Acheron.
Teď...
Oblečený celý v černém beduínském oblečení vypadal jako někdo, kdo právě vylezl z filmu Mumie. Jeho vlnité, krátké blond vlasy byly vyšisované sluncem a pleť měla tmavě olivový odstín. I když Acheron nikdy nebyl bledý, ve srovnání se svým dvojčetem tak vypadal. A Styxxovy oči orámované uhlem, měly jasnou, překrásnou barvu největších hlubin egejského moře. Jelikož pod abou nic neměl, bylo vidět, že je celý pokrytý příšernými jizvami, které svědčily o tom, jak brutální minulost přežil. Při pohledu na něj se jí žaludek svíral soucitem.
Ash při jejich neočekávaném objevení zavrčel. „Tohle s ním nemá co dělat.“
Savitar si odfrkl. „Bohové, vážně nevím, proč spolu vy dva celou tu dobu bojujete. Jste úplně stejní a to nejen vzhledově. Víš, co mi to říká? Že nemůžete vystát sami sebe, jelikož oba víte, jací idioti oba jste... to proto spolu nevycházíte.“
Oba současně se na něj zamračili, díky čemuž se začala smát.
Než se obrátili k ní.
Smála se ještě víc. „Jsou jako spojené knižní zarážky, že ano?“
V Acheronově čelisti se objevil tik. „Nejsi vtipná, Soto.“
„Požádala jsem o to Savitara.“
Styxxův pohled padl na její vzduté břicho. Díky příšernému smutku a utrpení v jeho očích se jí stáhlo hrdlo. Vidět tehle druh bolesti na tváři, která byla stejná jako ta, jíž měla osoba, která pro ni znamenala úplně všechno...
Chtěla ho utěšit, ale věděla, že lepší bude se o to nepokoušet. Ani její manžel, ani Styxx, by to neocenili.
Zamrkal, zklidnil svůj výraz a podíval se na Acherona. „Přestaň být idiot. Řekni mi, co potřebuješ, abych udělal.“
„Jdi domů.“
„Dobrá.“ Styxx pokrčil rameny. „Budu víc než šťastný, když budu moct v době tvé nepřítomnosti utěšovat tvoji ženu a vychovávat tvoje děti. Jsem si jistý, že po jediné noci, kterou Soteria stráví v mojí posteli, zapomene na tvou existenci.“
Ash zařval vzteky a napadl ho. Mrštil Styxxem o podlahu a začal mu mlátit hlavou o zem. Styxx se překulil, praštil ho a pak odkopl Acherona pryč.
„Přestaňte!“ zařval Savitar a postavil se mezi ně, když Ash vyrazil znovu vpřed. Vrhl na Tory naštvaný, téměř otcovský pohled. „Udělala bys to?“ zeptal se jí.
„Ne. Tohle dělají vždycky?“
„Ano,“ řekl všichni tři muži současně.
Styxx zaklel, když mu začal krvácet nos. Vytáhl z kapsy bílý kapesník a přitiskl si ho k nosu.
„Zakloň hlavu,“ řekla Tory.
Styxx si povzdechl. „Předlon je lepší.“
„Jsi si jistý?“
„Mívám je od narození.“
A zničil kvůli nim několik sestřiných šatů. Ryssa mu to vyčítala celý svůj život. Tory pro něj chtěla plakat. „Můžu ti něco přinést?“
„Kde je koupelna?“
Ukázala na dveře vpravo přímo před pokojem.
„Omluvte mě.“ Odešel, aby se o to postaral.
Ve chvíli kdy byl pryč, Tory vyrazila ke svému manželovi. „Co to s tebou sakra je?“
Ash zíral směrem, kterým zmizel jeho bratr. „Vždycky přesně ví, co říct, aby mě důkladně naštval.“
Tory si založila paže na hrudi. „Víš, můj otec znal staré rčení – ten nejostřejší nůž řeže na obě strany.“
„Bráníš ho?“
„Ne, zlato. Nikdy bych před tebou nikoho nebránila. Miluji tě vším, čím jsem. Ale taky tě znám lépe než kdokoliv jiný, a tohle není o ochraně Styxxe. Je to o tvém potrestání. Když se cítíš provinile, mlátíš kolem sebe. Ale jestli po nich půjdeš a zemřeš, nepotrestáš sebe ani nepomůžeš Styxxovi. Potrestáš mě, Base a jeho.“ Vzala ho za ruku a přitiskla si ji k břichu, aby cítil, jak se v ní hýbe jejich syn. „To je vážně to, co chceš?“
Ash se podíval za ni, když se Styxx vrátil. Příšerně zmučený pohled, který měl Styxx v očích, když zíral na Ashovu ruku na Toryině břiše, byl srdcervoucí.
Setkal se pohledem s Acheronem. „Víš, před dlouhou dobou mě můj učitel naučil, že existuje jen jeden důvod proč jít do války. Abys ochránil ty, které miluješ. Ale život mě naučil, že ochrana někdy neznamená je opustit. Je to o tom, být tady, když tě potřebují. Neznamená to mít odvahu zemřít, Acherone. Znamená to mít odvahu žít a bojovat.“
„A znamená to dokázat odpustit.“ Ash ji obešel a zamřil ke Styxxovi. Nabídl mu ruku. „Bratři?“
Styxx zaváhal. Pak pomalu zavrtěl hlavou. „Nedovolím ti mi to udělat.“
„Udělat co?“
„Poslat mě na smrt a zbavit se lítosti. Jak se opovažuješ. Nikdy ses mi nesnažil být bratrem a mně už na tom teď nezáleží. Potřeboval jsem bratra před jedenácti tisíci lety. Prosil jsem o bratra v roce 2007 a znovu i v roce 2008, a ty ses ke mně obrátil zády, odkráčel jsi a pustil mě úplně z hlavy. Pokaždé. Nemám pro tebe uvnitř sebe odpuštění. Už ne.“ Styxx se zarazil a pak se zasmál. „Máš pravdu, Acherone. Jsem sobecký bastard. Musím být, protože kromě mě jsem všem úplně u prdele.“
Acheron sebou trhl. „Slyšíš moje myšlenky... zapomněl jsem, že to dokážeš.“
„Zapomněl jsi hodně věcí, které bych si přál umět.“ Podíval se na Savitara. „Co musím udělat?“
„Musím tě vzít k Apollymi, aby ses mohl vydávat za Acherona.“
Ztuhl a nemohl dýchat. Po minutě si hořce povzdechl. „Samozřejmě, že ano. Protože můj život ještě není dostatečně mizerný.“
V čelisti se mu objevil tik, než obrátil svůj chladný pohled zpátky k bratrovi. „A ano, Acherone, vím, jak moc bys chtěl, aby tě tvoje matka objala. I já bych strašně chtěl, aby mě držela ta moje. Aby mě nebodla do srdce kvůli tomu, že tě porodila.“ Přitáhl si abu těsněji k tělu. „Vezmi mě k ní. Ať to máme za sebou, než si to rozmyslím.“
„Styxxi -“
Zvedl ruku, aby Acherona umlčel. „Jestli mi za tohle poděkuješ, přísahám bohům, které nesnáším, že ti vrazím pěst do obličeje a bude mi jedno, jak moc mě bude bolet, když to udělám.“
Savitar je přenesl z místnosti.
Tory pohladila Ashe po zádech. „Jsi v pořádku, zlato?“
„Ani ne. Právě teď sám sebe vážně nenávidím, jelikož si vzpomínám na věci, které jsem schválně zapomněl. Věci, které jsem si nikdy neměl dovolit pohřbít.“
„Jako třeba?“
Do očí se mu draly slzy. „Všechny ty příležitosti, kdy jsme byli malí a Styxx se mě snažil ochránit. Jednou jsme si hráli, běhali sem a tam a já náhodou srazil bustu Styxxova dědečka. Když jeho otec vlétl do pokoje, Styxx mě schoval pod stůl a řekl mu, že to on ji srazil. Ošklivě ho zbili za to, že byl bezohledný a nepozorný. A když ho poslali do pokoje bez večeře, vyklouzl jsem, abych ho zkontroloval. Měl modřiny od prostředku zad až po kolena. Použili na něj příšernou čtyřpalcovou tyč, která dokázala způsobit hrozné šrámy. Ptal jsem se ho, proč neřekl otci pravdu. Víš, co mi řekl?“
Zavrtěla hlavou.
„To velcí bratři dělávají.“
Přitáhla si ho do náruče, zatímco mu po tvářích kanuly tiché slzy. „Pst, zlato, to je v pořádku.“
„Není to v pořádku, Soto. Opravdu jsem mu ublížil a nevím, jak to mám napravit. Jak ho můžu nechat tohle pro mě udělat?“
„To nevím. A upřímně, já jsem kvůli tobě až příliš sobecká, než aby ses mě mohl ptát... nechci, aby se Styxxovi něco stalo, vážně ne. Ale nemůžu bez tebe žít. Takže moje volba zní: obětovat ho, abychom zachránili tvůj život.“
„Jo, jenže teď jsem velký bratr já...“


***

Styxx se zarazil mezi dveřmi vedoucími na nádvoří, když zahlédl Apollymi sedící na kamenné lavičce. Dívala se do tmavé fontány. Když mu hlavou projelo staré didymoské pořekadlo, zježily se mu chloupky v zátylku. Tichý mu je přemýšlející muž. Tichá žena je naštvaná žena.
Tiché ženy měly ošklivý zvyk do něj bodat, když se nedíval.
Ale tahle nepotřebovala nůž na to, aby ho bodla do srdce. Nemluvě o tom, že k němu Apollymi nikdy nebyla takhle laskavá.
Když se naposledy setkali, bylo to krátké. Navíc měli publikum, které pozorně sledovalo každý jejich pohyb. Tehdy se neodvážil dovolit sám sobě se na ni soustředit ze strachu, že to, co by mohl udělat, by mohlo stát Uriana život.
Tohle bylo vlastně poprvé, co se podíval na ženu, která mu vzala jeho ženu a syna.
Ženu, která mu vzala úplně všechno.
A to všechno proto, aby zachránila život svému vlastnímu synovi.
Pravděpodobně by ji měl nenávidět už jen kvůli tomu, ale vzhledem k tomu, že by prodal duši za to, aby měl matku, která by uznala jeho existenci i něčím jiným než jen hlubokou nenávistí, jak by mohl? Navzdory tomu, co si Acheron myslel, Apollymina bezpodmínečná a bezvýhradná láska k jejímu synovi byla všechno, po čem Styxx toužil.
Po ní a po Ryssině.
Styxx ztěžka polkl, když se uvnitř něj otevřelo staré zranění a zaplavilo ho bolestí. Poslední slova, která mu Ryssa řekla, byla velice krutá a řezavá a to víc než jen jedním způsobem. Udělal všechno, co mohl, aby ho sestra milovala, ale její bezdůvodná žárlivost a láska k Acheronovi jí bránila vidět v něm něco víc než bezcenného, rozmazleného a sobeckého chlapce. Nechtěnou přítěž. I když dělal, co mohl, aby ochránil Acherona, Ryssa ho nemilosrdně vinila za věci, které nedokázal ovlivnit.
Za věci, které neudělal.
Neměl by o tom přemýšlet. Minulost už byla dávnou historií. A to doslova.
Tohle byla přítomnost a Acheron ho zase projednou potřeboval. A co sakra? Ne, že bych měl pro co jiného žít...
Wasima a Jabar se nemohli starat méně o to, kdo je nakrmí. Když na to přijde, i pes byl takový.
Styxx se zhluboka nadechl a prohlížel si bohyni, která jím opovrhovala ještě víc, než jeho vlastní matka a sestra.
Její světlé blonďaté vlasy byly v ostrém kontrastu k černým šatům. Jediné, co měly společné, bylo to, že splývaly kolem jejího dokonalého těla. Bylo ironické, že atlantská bohyně absolutní bolesti a destrukce byla tou nejkrásnější ženou, jaká kdy žila.
Tekoucí voda vydávala uklidňující zvuky navzdory faktu, že se právě oba nacházeli v atlantském pekle. Její izolace ho při vzpomínce na jeho vlastní těžce zasáhla. Znovu v něm probudila hrůzu z toho, že každou vědomou minutu stráví ve věčném hrobě. Nebylo nic horšího než existovat v těsné díře, kde vám jedinou společnost dělá pohled na vaši vlastní tvář v chladném odrazu, který vám připomíná, jak moc sám sebe nenávidíte.
Ale na rozdíl od něj, Apollymi ve svém vězení nebyla sama.
Jeho pohled padl na dva Charonty, kteří stáli každý z jedné strany vedle ní. I když nemluvili, byli alespoň živí. Nemluvě o tom, že měla celou Daimonskou armádu, která jí sloužila a dělala jí společnost.
Zamrkal, když si vzpomněl na všechna ta staletí, která strávil tím, že křičel, aby se nad ním někdo, kdokoliv, smiloval, a jen na něj promluvil, aby jej mohl slyšet. Dokonce by ani nemuseli mluvit s ním, stačilo by jen, kdyby mluvili.
Bylo těžké prožít jedenáct tisíc let.
Ale jedenáct tisíc let v absolutním osamění...
„Takže nakonec nejsi zbabělec.“
Zamračil se na Apollymi, zatímco jeho nenávist rostla a polykala každičký kousek jeho bolesti. „Byl jsem v životě mnohým, ale zbabělcem nikdy.“
Vstala plynulým, ladným pohybem, který se pokoušel napodobit. Když se k němu otočila, její oči změnily barvu z vířící stříbrné na temně, zářivě rudou – další věc, kterou měla se synem společnou. „Nemusíš ze mě dělat hlupáka, pse. Vidím, co přesně jsi zač.“
Styxx ze zvyku zadusil hořký smích. Když byl člověk, přiměl jeho otce podobný druh odpovědi přirazit ho ke zdi. Ale koneckonců Apollymi ho nemůže zabít.
To může jen Acheron a ten bastard nikdy nebyl tak milosrdný.
„Tomu se mi těžko věří.“ Za celou dobu jeho existence nikdo kromě Galena a Bethany neviděl, co je zač. Ale to bylo v pořádku. Už si dávno zvykl na to, že jím pohrdají a odsuzují ho.
Než mohl mrknout, zmizela a znovu se objevila vedle něj... přesně, jako to dělával Apollo. Zabořila mu ruku do krátkých blond vlasů a hrubě za ně trhla. „Nebýt mého syna, měla bych právě teď nejraději v ruce tvoje srdce.“
Neuhnul ani vůbec nijak nereagoval na bolest. „Nebýt mého bratra, vykuchal bych tě přímo tam, kde stojíš.“
Vysmála se jeho hrozbě a zpevnila sevření jeho vlasů. „Nejsi nic víc, než druhořadá kopie mého Apostolose. Ubohý stín muže, kterým se stal. Nikdy si tě s ním nikdo nesplete. Jak by mohli?“
Bylo zvláštní, když jeho vlastní pochybovačná litanie vyšla z úst někoho jiného. Mohla být stejně dobře jeho otcem a říkat mu, že nikdy nebude dost dobrý na to, by mohl vládnout. Že ho měl utopit ve chvíli, kdy se narodil.
Nebo ho praštit do hlavy.
Když neodpověděl, vycenila zuby a zasyčela na něj. „Nenávidím tě.“
Styxx se ušklíbl. „Ten pocit je rozhodně oboustranný.“
Škubla mu vlasy tak hrubě, že se divil, že mu nevyrvala celé hrsti zkrvavených pramenů. V očích se jí znovu zablesklo, když si ho přitáhla k sobě a zabořila mu tesáky do krku.
Zalapal po dechu, když se do něj spolu s ní zakousla syrová, neustávající bolest. Bolest, kterou mu s radostí poskytovala. Bylo to stejné, jako když se z něj krmil Apollo, pořád znovu a znovu.
Pro lásku bohů, prosím, rozervi mi hrdlo. Možná pak alespoň na pár minut nalezne klid.
Ale jak z něj pila, její sevření zněžnělo a bolest zeslábla. Během několika málo vteřin se cítil téměř jako v matčině objetí. Ne že by si snad pamatoval jaké to je, když ho objímá. Ve skutečnosti by mohl spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát ho za celou jeho existenci někdo držel.
A rozhodně to nikdy nebyla jeho vlastní matka.
Apollymi se odtáhla a zamračeně k němu vzhlédla. Jeho krev jí pořád ulpívala na rtech. K jeho naprostému údivu mu lehce přejela rukou po ráně, kterou mu zanechala na krku. „Neměla jsem ani ponětí,“ řekla přiškrceně.
Styxx ze sebe setřásl její ruce. Nechtěl ani nepotřeboval ničí laskavost nebo soucit, zvlášť ne tu její. „Jo, no, všichni se musíme vypořádat s ošklivými věcmi, co?“
Natáhla se po něm, ale on ustoupil. Už nebyl chlapcem, který někoho prosí o špetku laskavosti. Už jako batole se naučil, že je na tomhle světě sám. A upřímně řečeno, teď tomuhle způsobu života dával přednost.
„Skončila jsi?“ zeptal se.
Apollymi lehce přikývla.
Dobrá. Teď se může přesunout do svého dalšího vězení a skončit s tím... nebo, ještě lépe, zemřít. Otřel si z krku krev a otočil se k odchodu.
„Styxxi?“
Zarazil se, ale nepromluvil. Ironické, že ho poprvé oslovila jménem a ne urážkou.
„Děkuji, že tohle pro Apostolose děláš,“ zašeptala a její hlas byl přeplněný silnými emocemi. „A jestli to za něco stojí, je mi opravdu líto, co se ti stalo kvůli mým činům.“
Líto... to jediné slovo způsobilo, že se ušklíbl.
Tentokrát dal průchod svému pohrdání. „Každý něčeho lituje.“ Probodl ji ostrým pohledem. „A existují věci, má paní, které lítost nespraví.“
„Počkej!“
Chtěl ji ignorovat, ale z nějakého neznámého důvodu se zarazil.
Než mohl říct jediné slovo, Apollymi se mu objevila za zády. Přiložila mu dlaň na čelo, přitáhla si jeho hlavu k rameni a znovu mu ponořila tesáky hluboko do krční tepny.
Styxx zalapal po dechu, když se mu zatočila hlava. Ne bolestí, ale neuvěřitelným přívalem energie. Všechno bylo ostřejší, živější. Vždycky slyšel hlasy, ale teď byly hlasitější.
Jasnější.
Těžce oddechoval slabostí, když se pokoušel popadnout dech, zatímco ona odtáhla rty od jeho krku a držela ho v náručí. „Co jsi mi to udělala?“
Pohladila ho po vlasech jako by byl synem, kterého miluje. „Dala jsem ti svou moc. Je to jen dočasné, ale nechci, aby ti ublížili.“
„Nerozumím.“
Políbila ho na tvář a zpevnila své sevření. „Souhlasil jsi s tím, že to uděláš, a to ani nevíš, co po tobě chceme. Všechno, co víš je to, že tvůj bratr zemře, když to neuděláš. Že moje vnoučata přijdou o otce...“ Její slova se změnila ve vzlyk. „Vrať se odtamtud, Styxxi. Přežij a já ti slibuji, že budeš mít to, po čem nejvíce toužíš.“
„Nevěřím ti.“
Cítil na tváři její horké slzy, zatímco ho dál objímala. „Já vím, zlato. Ale já jsem atlantská bohyně. Musím dodržet své sliby, jinak zemřu. Tomu věřit můžeš.“ Ještě jednou ho políbila na tvář a pak ho pustila.
Styxx pořád cítil závrať a bál se pohnout. Cítil se tak zvláštně... byl slabý i silný zároveň.
„Měl bys vědět, že to Apollo tohle rozpoutal tím, že probudil můj panteon krví své matky. Má v úmyslu zabít Apostolose, přivést zpět celý atlantský panteon, a pak si přijít pro tebe. Původně jsem tě označila jen tak, aby věděl, že jsi to ty a aby nechal mého syna na pokoji. Ale teď jsi můj syn stejně jako Apostolos. Máš stejnou moc jako on. Apollo nikdy nepozná rozdíl, pokud mu to neřekneš. Nikdo to nepozná.“ Se smutným a zmučeným pohledem vzala jeho tvář do dlaní. „Tvoje odvaha a srdce nezůstaly nepovšimnuty, m’gios. Nikdy nebudou zapomenuty.“
„Je připravený?“
Styxx si nebyl jistý, co na to má Apollymi říct, proto se otočil k Savitarovi, který se k nim znovu připojil.
Ve chvíli, kdy se na něj Chtonian podíval, Savitar ustoupil. „To je děsivé jak peklo.“
Styx se na něj zamračil. „Co?“
Savitar zhmotnil zrcadlo a zvedl ho tak, aby Styxx mohl vidět své vlnité černé vlasy, které spadaly kolem jeho čelisti a vířících stříbrných očí. Jo, to tedy bylo děsivé. Také jeho oblečení bylo změněné. Měl na sobě černé džínsy, tričko a černý kožený plášť – ten samý oděv, jaký na sobě měl Acheron u Savitara. Není divu, že k němu byla Apollymi tak laskavá. Takhle vypadal úplně jako Acheron. Muselo to zapůsobit na její mateřské instinkty.
„Pamatuj, je to jen dočasné,“ zopakovala Apollymi. „Čím víc mojí moci použiješ, tím rychleji tě opustí a odhalí tak, kdo ve skutečnosti jsi. Takže si ji prosím schovej na dobu, kdy ji budeš opravdu potřebovat.
Styxx na ni kývl a pak promluvil na Savitara. „Kam jdeme?“
„Do Katateros.“
„Počkat!“
Styxx nadzvedl obočí při zvuku Urianova divokého výkřiku. Běžel k nim s blonďatým mužem v závěsu.
Savitar se zamračil. „Na tohle nemáme čas.“
Urian si nevzrušeně odfrkl. „To si vyřiď se šéfem. To on mě sem poslal na poslední chvíli. Acheron svolal týmovou poradu, než se do toho pustíme.“
Savitar si podrážděně povzdechl. „Připomeň mi, abych ti zrušil předplatné ESPN (pozn. překl. sportovní televizní kanál).“ Podíval se na Styxxe s podivným zábleskem v očích. Styxx nedokázal poznat, co znamená. „Fajn.“
To další, co Styxx věděl, bylo to, že se oni čtyři znovu ocitli na Savitarově ostrově s Acheronem a Tory, která krmila jejich syna krekry. Byli tam i Danger a Alexion spolu se Simi, Xirenou a Acheronovou dcerou Katrou a jejím manželem Sinem.
Takže jeho bratr se rozhodl uspořádat rodinné setkání, zatímco jeho posílá zemřít namísto sebe...
Opravdu hezké.
„Nebudou čekat celý den,“ varoval Acherona Savitar.
„Já vím, ale když jsem s ostatními probíral situaci a snažil se přijít s alternativním plánem, ve kterém by Styxx neskončil rozervaný na malé krvavé kousky, Urian mi připomněl, že nám chybí velice důležitý člen týmu.“ Acheron probodl Styxxe pohledem. „Quarterback, který půjde proti atlantským bohům a vymlátí z nich duši.“
Styxx se zamračil, když se všechny hlavy obrátily k němu. Upřímně řečeno, děsilo ho to. Nebyl zvyklý na to, aby se na něj takhle dívalo tolik lidí, pokud ho neměli v úmyslu hodit pod jedoucí vlak.
Pokrčil rameny. „Jelikož se mi nikdo neobtěžoval říct, do čeho jdu, nic k tomu nemám.“
Ash se podíval na Simi, která se ošívala a zaraženě culila.
„No, podívej, akri-Styxxi, celé to začalo, když se Simi rozhodla, že ti dá k Vánocům tvoje narozeninové přání. Víš?“
„Je to jasné, jako písečná bouře o rychlosti dvě stě mil za hodinu.“
Ash se tiše, zlověstně zasmál. „Simi se kvůli tobě rozhodla probudit atlantské bohy.“
Styxx se zamračil. „Proč?“
Simi si ztěžka povzdechla. „No víš, neměli to být všichni bohové. Měl to být jen jeden. Ale ona se nevzbudila. Hodně z těch ostatních se probudilo ošklivě rychle, a Simi pořád neví, proč ta, kterou se snažila probudit, dál spí, když je tak důležité, aby vstala a promluvila. Je to matoucí.“
Jo, jo, to bylo.
Než Styxx mohl něco říct, otočil se k Savitarovi Sin. „Jsou tu dva bohové a polobůh, kteří žádají o povolení vstoupit do tvého domu a připojit se k naší slezině.“
Savitar mu věnoval pohled, kterým zpochybňoval jeho příčetnost. „Kdo?“
„Můj bratr, Seth, a tvůj nejméně oblíbení bůh ze všech.“
„Noir?“
„Druhý nejméně oblíbený,“ opravil se rychle Sin.
Savitar vydal neskutečně znechucený zvuk. „Myslel jsem, že je ten bastard mrtvý.“
„Zřejmě ne.“
V Savitarově čelisti se objevil tik. „Proč?“
Sin pokrčil rameny. „Říkají, že nám s tímhle můžou pomoct.“
Savitar si založil ruce v bok, podíval se na Acherona a pak na Kat. „Apollymi mi dluží. Hodně. A vy taky.“ Otočil se znovu k Sinovi a krátce kývl.
Styxx byl ještě zmatenější než dřív, zvlášť když se vedle Acherona objevil Set s mužem, který vypadal stejně jako Sin – až na to, že měl delší vlasy. Druhý z nově příchozích byl pozoruhodně podobný muži, kterého Styxx zachránil v poušti.
Tak o co tady k čertu jde?
Ten, co se podobal Sinovi se zasmál a vybídl Seta, aby se podíval na Styxxe. „Jestli někdy vznikla parádní chvíle pro momentku, je to právě teď.“
S ironickým úsměškem se Set změnil v rudovlasého muže, kterého Styxx před několika měsíci zachránil v poušti a Zakar v jeho ‚bratra‘. Pak se rychle vrátili do svých nesmrtelných podob.
„Před čtyřmi tisíci lety,“ vysvětlil Set, „zneužili Apollo a jeho zkurvená matka mého syna Setha,“ kývl směrem k rudovlasému muži, „aby mě uvěznili v poušti, aniž by on věděl, co mu udělali a proč, a omezili mou moc tak, že Řekové mohli převzít můj pantheon a vydat mého syna mým nejhorším nepřátelům. Nebýt tebe, Styxxi, pořád bych tam byl, připoutaný v poušti, bojoval bych se supy – lidskými i zvířecími.“ Podíval se na syna a jeho pohled okamžitě změknul. „A můj syn by mě pořád nenáviděl za něco, čeho jsem ho ze všech sil snažil ušetřit.“
Styxx se zamračil. „Proč jsi mi neřekl, kdo jsi, když jsem tě osvobodil?“
„Už tak jsi kvůli Beth dost trpěl. Nechtěl jsem ti to dělat ještě horší, když jsem si nemyslel, že bych to mohl nějak napravit nebo ti pomoci. Zvlášť když jsi mi udělal tak obrovskou laskavost.“ Set kývl hlavou směrem k Sinovu bratrovi. „Zakar a já jsme kdysi bývali spojenci, proto jsem tě přiměl vzít mě k němu, abych se zotavil. Od té doby, co jsi odešel, jsem se snažil přijít na způsob, jak oživit svou dceru aniž bych probudil ostatní Atlanťany.“
Čím víc mluvil, tím méně to všechno dávalo smysl. Proč se starali o jiný pantheon? „Ale Bethany byla Egypťanka, ne Atlanťanka.“
„Z mojí strany ano. Její matkou byla Symfora.“
Styxxův žaludek se scvrknul, když mu hlavou projela představa té chladnokrevné děvky. Pak mu s perfektní jasností došel pravý význam jména jeho manželky. „Bethany je Bet’anya Agriosa?“
Set přikývl. „Z důvodů, které jsou zřejmé, se ti bála říct pravdu. Tolik se bála, že bys jí nedokázal odpustit to, co ti udělali, aniž by o tom ona věděla, nebo s tím souhlasila, že měla v plánu vzdát se celého svého božství obou panteonů a žít s tebou smrtelný život v Didymosu. Její teta už připravovala sérum, které by ho z ní vyrvalo, takže by mohla být s tebou a neublížit ti.“
Styxxovy se zamžily oči slzami, když si vzpomněl, že mu Bethany řekla pravdu, když ho osvobodila z Atlantidy. Nevěřil jí. V jeho hlavě se to v té době zdálo být nemožné. Teď...
„Na tom nezáleží.“ Alespoň ne, dokud nedostane šanci to všechno vstřebat.
„Dobrá. Protože jestli ji chceš zpět, musíš kvůli ní bojovat s těmi nejhoršími atlantskými bohy a musíš přimět Apolla krvácet.“
„Ale nepůjdeš bojovat bez nás.“ Vedle Savitara se v místnosti objevili Maahes a Ma’at.
Savitar zavrčel. „Ještě někdo se chce přidat k naší malé party?“
Maahes se drze ušklíbl. „Mami, můžu?“
Pohled na Savitarovu tvář jasně říkal, že je Maahes jen krůček od toho, aby byl na Savitarově podlaze jako lví koberec.
Ma’at se postavila na špičky a políbila Savitara na tvář. „Pamatuj, že mě máš rád.“
„Nemám rád nikoho, kdo mi bez pozvání leze do domu, Mennie.“
„Přes to se musíš přenést.“ Obrátila svou pozornost k ostatním. „Dobrá děti. Kde jsme to byli?“
„Podle toho, co jsem slyšel... v prdeli.“ Styxx si založil paže na hrudi, zatímco zvažoval všechno, co mu řekli. „Na chvíli budu úplně tupý, protože tohle všechno mi hlava prostě nebere... Bethany může být přivedena zpátky. Ano?“
Ma’at a Set přikývli.
Po té novince v něm explodovala bolest. Všechna ta zbytečná staletí, která byl přinucen žít bez ní... zuřivě zíral na Acherona. „Proč mi tohle někdo neřekl?“
Jeho bratr zvedl ruce na znamení kapitulace. „Neměl jsem ani ponětí o tom, že tvoje Bethany je Bet’anya, a že stojí jako socha v mém suterénu. Je to pravda. Když mě matka před jedenácti tisíci lety vzala poprvé do Katateros, byl jsem trochu rozrušený a dezorientovaný. Když jsem přemístil jejich sochy do suterénu, zamkl jsem dveře a už nikdy jsem tam nevstoupil.“
Ty pitomý bastarde...
Podíval se na Seta a Ma’at. Proč mu to neřekli oni?
„Drahoušku, všichni jsme si mysleli, že je mrtvá,“ řekla Ma’at jemně. „Věř mi, že kdybychom věděli, že je zmražená v Katateros, osvobodili bychom ji.“
„No, pokusili bychom se o to,“ pozvdechl si Set. „Nejspíš bychom neuspěli. To postavení planet jedna-dvacátého století tohle všechno umožnilo... to a démon.“ Obrátil svůj pohled k Simi.
Simi na Styxxe blýskla šťastným úsměvem, ze kterého mu tálo srdce. Jak může být něco tak smrtícího a chladného tak roztomilé a rozkošné, to prostě nedokázal vysvětlit. Přesto se jí to nějak dařilo. „Říkala jsem ti, že se přání může splnit, a to nejen v Disney Worldu. Skutečný svět taky někdy odvádí dobrou práci.“
Acheron se nad Siminou familiárností zamračil. „Kdy se z vás dvou stali přátelé?“
Nakrčila nos. „Na tvoje narozeniny, akri. Věděl jsi, že akri-Styxx neměl nikoho, s kým by svůj speciální den strávil? Byl úplně sám a tak se mu Simi přišla omluvit a spřátelit se s ním, takže už nikdy na svůj speciální den nebude sám. Přidala jsem si ho do srdce, takže je teď moje další akri-dítě stejně jako malý Bas a akra-Kat. Simi ho oficiálně adaptovala... ne... adoptovala.“ Usmála se tak široce, že se jí zablýskly tesáky.
Místo aby se Acheron naštval, zasmál se a políbil ji na tvář. „Dobrá, Styxxi. Je to tvoje show. Tak jak to uděláme?“
Styxx se rozhlédl po bozích a démonech. „Pořád jsem v místnosti jediný člověk. Nevím, proti čemu stojíme nebo s kým bojujeme. Potřebuji víc informací.“
Acheron roztáhl ruce a na stěně se objevila schématická mapa jeho chrámu v Katateros, která zobrazovala suterén a sochy, které v něm byly umístěny. Když promluvil, animace uváděla jeho slova do pohybu. „Když byly v suterénu Simi a Xirena a hledaly Bet’anyu, probudil se tucet bohů. Jelikož já jsem byl ve Vegas se Sinem a Katrou, kde jsme odráželi Renovu noční můru, a Tory byla s mou matkou v Kalosis, dělaly ty dvě démonky dobře míněnou neplechu. Jakmile se bohové začali hýbat, běžela to Xirena říct Alexionovi a Danger. Ti tři popadli Simi a utekli sem k Savitarovi, aby mu řekli, co se stalo.“
„To proto mě zavolali z Minnesoty,“ řekl Urian. „A řekli mi, ať pár dní nechodím domů, jelikož máme v Katateros starověké vetřelce, kteří by mě na jejich Oslavě Návratu nejspíš neuvítali.“
Acheron si povzdechl. „Jdeme do toho naslepo.“ Ukázal na svou nástěnnou dekoraci. „Tohle máme jen díky Simině vzpomínce. Když Simi a ostatní vyklidili areál, Archon a spol zablokovali naše sfora. Nikdo z nás nevidí, kde jsou, ani to, co se děje uvnitř hlavního chrámu.“
Styxx přikývl, když to všechno slyšel. „Víme, proti komu stojíme?“
Acheron se podíval na Simi, než odpověděl. „Nejsme si na sto procent jistí. Když vládli, byla Simi dítě, takže o jejich totožnosti tak trochu pochybuje, přesto však byla jediná, kdo je viděl. To nejlepší, co máme je...“ Znovu se otočil k obrazům na zdi – jeden z nich vypadal spíš jako postavička Raubíře Ralfa než skutečný bůh... do toho Simi. „Dikastis, Ilos, Isorro, Asteros, Epithymia, Diafonia, Nyktos, Paidi, Teros, Phanen, Demonbrean, a zcela jistě Archon, jelikož s tím jsme mluvili. A samozřejmě náš nejoblíbenější blbec, Apollo.“
„Úžasné.“ Styxx skřípal zuby, když mu hlavou projely staré vzpomínky. „Ideální seznam hostů... pro slavnost v pekle.“ Kdo je kdo z bohů, kteří vůči němu cítili zášť, a kteří se mu ze všech sil snažili zanechat v duši jizvy. Sudičky si z něj rozhodně dělají legraci.
Styxx si podrážděně povzdechl a prohlédl si ostatní, aby věděli, s kým budou bojovat. Na rozdíl od Simi on znal jména a tváře každého z nich... dokonce i Raubíře Ralfa neboli Demonbreana. Byly trvale vypáleny do jeho vzpomínek.
Styxx použil Acheronův diagram a když jmenoval bohy, na každého ukázal. „Apollo není problém. Je to podělaný idiot, když přijde na věci, jako je tahle. Je to surovec bez odvahy, který couvne před kýmkoliv mocnějším.“ Což bohužel nebyl on. „Nepovede útok, spíš se bude držet vzadu, odkud bude moct útočit, aniž by sám sebe uvrhl do nebezpečí. Archon naneštěstí není ze stejného těsta. Je ostrý a smrtící. Mstivý jako peklo. Krutý. Z tohohle seznamu jsou Epithymia a Asteros“ – ukázal na ně – „ti, které musíme zneutralizovat okamžitě. Nepodceňujte je, zvlášť Epithymii.“
Rozhlédl se po osobách v místnosti. „A nenechte tu děvku, aby se vás dotkla... Demonbrean je ještě hloupější než Apollo, ale je taky velký jako nějaký podělaný barák. Má obrněnou kůži a žije, aby ničil věci. Jednejte s ním jako s krajtou a nenechte ho, aby kolem vás omotal paže. Dikastis se bude držet zpátky, aby posoudil situaci, a možná s námi vůbec nebude bojovat. Ostatní jsou stádo. Smrtící, ale bezvýznamní pěšáci. Ve válce sloužili Misosovi, a udělají jen to, co jim řeknou, aby udělali. Dostaňte Achrona a oni přestanou bojovat... víme, co požadují?“
Savitar hořce zavrčel. „Jelikož jsem býval jejich Chtonian, Archon mě kontaktoval, jelikož neví o mém vztahu tady se Surfařem. Chtějí Acherona jako oběť, aby mohli použít jeho krev a srdce a přivést zpět zbytek jejich veselé bandy, tedy až na Bethany. Archon ji za tohle viní, ale jestli on nebyl ten, kdo způsobil, že byl Acheron proklet... co to vypovídá o jeho inteligenci?“
„Neochvějné popírání není totéž co inteligence.“ Styxx si promnul obočí, zatímco vstřebával tu malou zlatou perličku, o které se mu nikdo neoběžoval říct, když ho žádali, aby se vydával za Acherona. „Jen ze zvědavosti, jaký jste to měli herní plán, kdybyste mě poslali zemřít a oni by zjistili, že moje srdce a krev nepřivedou ostatní zpět?“
Savitar nenuceně pokrčil rameny. „Chtěli jsme získat čas na shromáždění dostatečného množství Chtonianů, kteří by je pak dostali.“
Protože Chtoniané jsou známí jako takové dobré víly kmotřičky pro lidi... no jasně. Jejich oficiální moto zní – Nehrajte si s ostatními. Nemíchejte se mezi obecnou populaci nebo lidi. A tečka.
A ať už děláte cokoliv, nekrmte je po půlnoci nebo kdykoliv jindy, jelikož by mohli vzít tu ruku, která je krmí, a strčit vám ji na velice nepříjemné místo na vašem těle.
Styxx by byl v pokušení začít se smát, kdyby nebyl tak naštvaný. „Díky bohům, že nikdo z vás nebyl mým vojenským rádcem. Měli bychom plné ruce práce s tím zachránit si naše zadky,“ mumlal si tiše. Pak hlasitěji řekl: „Jsou v plné síle?“
Acheron pokrčil rameny. „Nemám ponětí.“
„Takže předpokládejme, že ano.“ Styxx si procházel fakta. „Takže naše počty jsou v podstatě vyrovnané. Nejslabším článkem v naší partě jsem já... kdo je nejsilnější?“
Simi otevřela tašku a vytáhla z ní svou barbecue omáčku. „Démoni jsou připravení pustit se do jídla, pane Akri-Styxxi! Sem s nimi!“
Acheron se zasmál Siminu nadšení a kývl bradou směrem ke své druhé dceři. „Nechci, aby se Katře něco stalo, ale ona je sifon.“
Je dobré mít takovou božskou moc, zvlášť když byla na jejich straně a ne na té opačné.
„Jsem také trénovaný voják, tati.“ Kat na Acherona obrátila oči v sloup a pak se podívala na svého manžela Sina a varovala ho pohledem, aby ani necekl. Obrátila se ke Styxxovi. „Byla jsem matčina hlavní kori, a na rozdíl od mého vážně otravně ochranářského otce a manžela, ona -“
„V jednom kuse vystavovala její zadek riziku se zjevnou bezohledností vůči jejímu bezpečí, což mě pořád vytáčí,“ zavrčel Sin.
Kat se usmála a vzala jeho tvář do dlaní. „Jo, zlato, ale kdyby nebyla tak lehkovážná, neměla bych tebe. Dobře?“
Cosi si zabručel pod vousy.
Stejně jako Bethany, byla i Kat zrozena ze dvou pantheonů, které stály proti sobě. To bylo rozhodně plus.
„Co ještě máme a já bych o tom měl vědět?“
Set si založil paže na hrudi. „Můj syn byl tisíce let Noirovým Hlavním Strážcem v Azmodea.“
Seth přikývl. „Jsem zvyklý na nasrané bojující bohy. Také můžu použít svůj pohled z ptačí perspektivy, kdykoliv budeš potřebovat. To co mám, nedokáží blokovat.“
„A díky Davynovi,“ řekl Urian a kývl na svého přítele, který přišel s ním z Kalosis, „máme tohle.“ Zvedl náhrdelník, který Styxxovi nic neříkal.
Nicméně Setovy oči se uznale rozšířily. „Jak ses k tomu dostal?“
Urain si odfrkl. „Nepřítel mého nepřítele je můj nejlepší zatracený přítel. Davyn si to půjčil od mého otce, který byl víc než šťastný, když mu to dával a chtěl po nás, abychom to pevně přivázali k Apollovu krku.“
„Co je to?“
Set se ďábelsky zasmál, ale neudělal žádný pohyb, aby se toho dotkl. „Verlynovo Oko. Připraví to o moc každého boha, který s tím přijde do přímého kontaktu.“
Styxx se na to podíval s nově nalezeným respektem. „Na jak dlouho?“
„Jakmile se toho dotknou, jejich moc bude zničena. Pak záleží na tom, jak dlouho zůstane na jejich těle a jak silní jsou. Když je tam příliš dlouho, zabije je to.“
Styxx se usmál a přikývl. Vážně pěkná hračka. „Funguje to jen na plnokrevné bohy nebo jen na některé zvláštní druhy?“
Set pokrčil rameny. „Nevím.“
Než mohl kdokoliv zareagovat, Simi popadla svou sestru a položila jí na náhrdelník ruku.
„Hej!“ vyštěkla Xirena na sestru.
„Pořád máš moc?“
Xirena na ni vystřelila oheň.
Simi se mu s úsměvem vyhnula, podívala se na Styxxe a pustila Xirenu. „Na nás to nefunguje.“
Urian se zasmál. „Já jsem jen ze čtvrtiny polobůh a nezdá se, že by to na mě nějak účinkovalo.“
„Myslím, že já jsem tu jediný skutečný polobůh.“ Seth ho statečně vzal do ruky a čekal. Po několika minutách zavrtěl hlavou. „Ani na mě to neúčinkuje.“
„Jelikož moje moc je vypůjčená od Apollymi, nebudu to zkoušet. Předpokládejme, že já se od toho musím držet dál. Uriane, nech si to u sebe.“ Styxx zaváhal, když ho napadlo něco dalšího. „Může být ten kámen rozbit nebo zkopírován?“
Set zavrtěl hlavou. „Ne, aniž by ho to zničilo.“
Styxx se zamračil na Acherona, který byl v tomhle všem velkou neznámou. „Mohl by ten kámen jen vysát tvou božskou moc a zbytek nechat neporušený?“
„To je to, co se většinou stane. Proč? Přemýšlíš, že bys mi dal předvánoční dárek?
„Neštvi a nepokoušej mě.“ Styxx přejel pohledem po zbytku jejich arsenálu a pak zkontroloval rozvržení Acheronova chrámu. Rozhodně použíjí Setha, aby se mrkli, co mají v plánu.
Ale nejdřív...
„Moje nejdůležitější otázka zní... Kde je moje Bethany?“

***

Když Styxx sáhl po klice, Katra mu položila ruku na paži. „Vím, že tohle je poprvé, co se vidíme, Styxxi, ale byla bych raději, kdybys tam nechodil sám. Někdo by měl být s tebou.“
Soucit a obava v jejích zelených očích ho šokovaly. „Jak to, že jsi Artemidina dcera?“
Kat se usmála. „Není to tak špatné, jak si myslíš... ačkoliv Apollo, to už je horší.“
Simi, která stála vedle něj z druhé strany, se k němu naklonila a zašeptala mu do ucha. „Budeme úplně potichoučku. Akri-Styxx ani nebude vědět, že tam jsme.“
Urian položil Styxxovi ruku na rameno. „Nedělej si starosti. Co se stalo, stalo se, a my na to už nebudeme myslet. Jen tu pro tebe budeme, kdybys nás potřeboval.“
Jejich laskavost ho přemohla. Nebyl zvyklý na to, že se o něj kdokoliv zajímal. Ne od doby, co měl Bethany a Galena. „Děkuji.“
Styxx se zhluboka nadechl, aby zklidnil své rozbouřené emoce a otevřel dveře vedoucí do ložnice. Okna, která sahala od podlahy ke stropu, byla otevřená a vpouštěla dovnitř čerstvý mořský vánek. Ale jeho pozornost upoutala obrovská postel s nebesy ve středu místnosti. Bílé závěsy byly zatažené a zajištěné zlatými šňůrami, takže zakrývaly většinu postele.
Viděl jen obrysy pod čistě bílými pokrývkami.
Ještě než Atlanťané zaútočili na Katateros, odnesla Simi Bethanino tělo a vzala ji sem do bezpečí, dokud nepřijdou na způsob, jak ji probudit.
Nebyl si jistý, co má čekat, ale s každým dalším krokem, který udělal, mu srdce bušilo prudčeji.
Když spatřil Bethaninu poklidnou tvář, ztuhl, jelikož jeho tělo zachvátilo takové množství emocí, že je vůbec nedokázal rozeznat. Vypadala přesně tak, jako když ji viděl naposledy...
Dokonale.
Jen její břicho bylo ploché. Ruka se mu třásla, když odtáhl přikývky a spatřil krev, kterou měla na šatech od doby, co ji Apollymi napadla. Zaklonil hlavu a zařval vztekem a bolestí při pohledu na to, co ta děvka udělala jeho srdci. Neschopný vypořádat se s vinou za to, že tam nebyl, aby ji ochránil, vzal její tělo do náruče. Konečně ji mohl znovu objímat.
Byla ledová.
„Beth?“ vydechl proti její tváři, zatímco si tiskl její hlavu k rameni, jako to dělával před všemi těmi staletími, kdy byli jen oni dva. „Prosím vrať se ke mně. Prosím. Potřebuju tě...“
Ale nepohnula se ani nedýchala. Jen mu tiše ležela v náručí.
Po tvářích mu stékaly slzy, zatímco se mu srdce znovu rozpadlo na prach. Bylo to stejné, jako když ji ztratil poprvé. Cítil se ztracený a sám. K ničemu.
Zlomený.
Proč se všichni ti ostatní kreténi vzbudili a ona ne? Proč? Nedávalo to smysl.
A nebylo to správné.
Ucítil na rameni velkou ruku. Očekával Uriana a byl ohromený, když uviděl Acherona, zatímco ostatní tiše opouštěli pokoj. Pohled na bratra ho zasáhl jako rozžhavený pohrabáč. Chtěl za tohle krev toho bastarda.
Opatrně položil Bethany zpátky na postel.
Styxx se s divokým řevem obrátil k Acheronovi a pokusil se ho udeřit. Acheron jeho úder zablokoval a přitáhl si ho do náruče. Styxx se s ním snažil bojovat, ale Acheron ho držel v železném sevření.
„To je v pořádku, Styxxi. Vím, že to bolí.“
Ale Acheron to nevěděl. Jeho děti byly naživu a zdravé. Tory byla zdravá...
Nikdo nezabil její dítě a nenechal ji celá dlouhá staletí osamělou a zmrazenou.
Přesto se uvnitř něj cosi zlomilo, když cítil, že ho Acheron konečně objímá. Styxx je neviděl jako muže. Viděl je jako zoufalé, nenáviděné děti, které mají jen sebe navzájem.
A pálilo ho až do hloubi duše, že se ho Acheron opovažuje objímat teď, po vší té době.
„Příšerně tě nenávidím,“ zavrčel Acheronovi do ucha.
„Já vím, bratře... já vím.“ A přesto ho Acheron držel jako tehdy, kdy oni dva stáli proti celému světu, který jim záviděl už jen to, že žijí. Kdy ten jediný cit, se kterým mohli počítat, byla bratrská láska a respekt. „Přeji si víc než cokoliv jiného, abych to mohl napravit. Všechno,“ vydechl Acheron. „Abych poslouchal a držel se rady, kterou jsem rozdával ostatním. Ublížil jsem ti a opustil jsem tě a všechno to bylo špatně. Spletl jsem se a je mi to příšerně líto.“
Styxx ho chtěl rozervat na kusy. Vážně ano. Hluboko uvnitř potřeboval na svých rukou cítit Acheronovu krev.
A přesto...
Ten kus srdce, který jen chtěl svého bratra zpět, si tenhle okamžik vychutnával. Dlouho před Bethany bylo tohle to, po čem toužil. Tohle bylo to, co chtěl, když šel na Atlantidu, nemocný, vyděšený a sám, aby Acherona osvobodil.
Navzdory všemu a všem, dokonce i jim samotným a jejich vlastní hlouposti, pořád svého bratra miloval.
„Proč tě prostě nemůžu nenávidět?“
Acheronovy paže kolem něj se sevřely pevněji. „Protože jsi lepším mužem než já. Vždycky jsi jím byl.“
Ale to nebyla pravda a Styxx to věděl. Nikdy by neodkázal udělat pro Temné lovce to, co pro ně udělal Acheron. I když k němu se jeho bratr choval jako totální parchant, pro bezpočet ostatních byl Acheron milosrdný spasitel a neskutečný šampion. A udělal to s důstojností a laskavostí, které, jak Styxx věděl, byly těžce vybojovány nad jejich krutou minulostí.
Oba byli označeni jako kurvy, které byly zneužity, zrazeny a vyhozeny jako smetí...
Jeho bratr se nad to povznesl a vybudoval si život navzdory všem lidem, kteří se ho snažili zničit. Acheron i přesto zůstal silný.
Acheron se odtáhl a přitiskl čelo ke Styxxovu jako to dělával, když byli děti. Lehce ho chytil za zátylek, stiskl v jeho vlasech ruku v pěst a zíral mu do očí. „Už nikdy se k tobě neotočím zády, bratře. Já -“
Styxx mu přikryl ústa dlaní a utnul tak jeho slova. „Nečiň sliby, které možná nebudeš moct dodržet.“ Zabilo by ho, kdyby to udělal. Otřel z Acheronovy tváře slzy. „Ježíš, vypadáme jako dvě staré ženské.“ Styxx zabořil ruku do Acheronových vlasů, které už mu nespadaly na záda. Teď je měl spíš jen k čelisti. „Ale aspoň máš konečně slušný účes.“
Acheron se zasmál.
On i Tory si ostříhali svoje dlouhé vlasy a na počest Sebastosových prvních narozenin je věnovali na charitu. Zatímco Tory teď sahaly po ramena, Acheron je měl stejně dlouhé jako Styxx předtím, než šel poprvé do války.
Acheron se roztřeseně nadechl a pustil ho. „Nemáš ponětí, jak moc jsi mi chyběl, když mě Estes odvezl, Styxxi. Nemohl jsem to vydržet. Doslova jsem se probrečel do nemoci. To proto jsem je musel pohřbít. Když mi říkali, že mě nenávidíš a ty jsi se mnou nebyl, bolelo to tak, že jsem to nedokázal vystát. A Estes opakoval pořád dokola, že mě u sebe nechceš. Že chceš otcovu lásku jen pro sebe, a že to proto mě vyhnali z domu a dali k němu. Že na mě vůbec nemyslíš a vůbec se na mě neptáš. Měl jsem vědět, že to není pravda. Ale hořela ve mě zuřivá hanba a slepá nenávist, které si nedokážeš představit. V mojí hlavě jsi dostal všechnu lásku, pohodlí a respekt, které mě odpírali.“
Styxx si odrkl. „Znám tvou bolest. Nemám jen svoje vzpomínky, ale také ty tvé.“
Acheron ho počastoval divokým, přísným pohledem. „A teď mám i já tvoje.“ Oči se mu znovu naplnily slzami. „A člověče, cítím se hloupě. Ani v nejdivočejších nočních můrách by mě nikdy nenapadlo, že by se Estes opovážil udělat z tebe kurvu. Natož tak to, co ti udělali Apollo a Atlanťani... co jsem ti udělal já.“ Styxx byl brutálně zneužíván a prodáván o tři roky déle než on. „Upřímně, vůbec nevím, jak se mnou vůbec ještě můžeš mluvit.“
Ale ve skutečnosti to Acheron věděl. Styxxova vina. Cítil se zodpovědný za to, co se mu stalo. Za to, že nedokázal udělat něco, co by ho zachránilo před otcem a strýcem.
Za to, že dal Bethaninu bezpečí a zdraví přednost před těmi jeho.
„Jestli ti to pomůže, Styxxi, taky bych jí dal přednost přede mnou.“ Zvlášť vzhledem k jejich minulosti a vzhledem k tomu, co mu Acheron řekl a udělal. Oni oba věděli, že láska je vzácný dar, kterým není radno mrhat. Nebrali ji jako samozřejmost, když už našli osobu dost silnou na to, aby jim ji dala. „Nebyl jsi špatný, když jsi ji chránil. A my ti ji přivedeme zpátky. Přísahám.“
Styxx si otřel oči, zatímco dostával pod kontrolu emoce. Nebyl si jistý, jestli Acheronovým slovům může věřit, ale tohle bylo za celá staletí poprvé, co se k důvěře alespoň přiblížili. „Jen mi slib jednu věc. Jestli to nebude funovat, zabiješ mě.“
„Je to vážně to, co chceš?“
Styxx vzal Bethaninu ruku do svých a přikývl, zatímco otáčel snubním prstenem na jejím prsteníčeku. „Byla tak šťastná, když jsem jí ho navlékal. Pořád slyším, jak se smála...“ Trhl sebou bolestí. „Bohové, Beth, proč jsem nejel s tebou, když jsi odjížděla?“
Acheron položil dlaň na Styxxovo rameno. „Na tom by nezáleželo. I kdyby si vzala to sérum, moje matka by ji i tak zabila. Takhle alespoň máme šanci přivést ji zpět.“
Než mohl Styxx odpovědět, v místnosti se jasně zablesklo.
Oba se otočili, připravení k boji. Pak ztuhli, když si uvědomili, že se v místnosti náhle objevila Artemis. Při pohledu na ně se zamračila a vydala zvláštní zvuk.
Styxx otočil hlavu a promluvil na Acherona. „Myslím, že jsme ji překvapili víc, než ona nás.“
Acheron si pozvdechl. „Co tady děláš?“
Začala mluvit, pak se k nim ale přiblížila, aby je mohla oba dloubnout do ramene. „Tohle prostě... není správné. Řekněte něco dalšího, abych věděla, který z vás je Acheron.“
„Co je, Artemis?“
„Tohle je ten podrážděný tón, který nenávidím.“ Otočila se k Acheronovi zády a promluvila na Styxxe. „Přinesla jsem ti dárek.“
To ho vyděsilo víc, než cokoliv jiného.
Vždy se měj na pozoru před Řeky přinášejícími dary, zvlášť když jsou to bohové.
„Proč?“
„Jdeš proti mému bratrovi a zbytku těch zvířat... chci, abys vyhrál a přiměl ho krvácet. Hodně. Chci plná vědra krve, která se roztečou do stran a zaplní celou halu.“
Styxx se přes její rameno setkal s Acheronovým pohledem. „Měl bych se té krvežíznivosti bát?“
„Já jsem vyděšený.“ Acheron se pořádně zamračil. „Co Apollo udělal?“
„Zaútočil na Nicholase, když byl oslabený. Tohle nestrpím. Jelikož nejsem dost mocná na to, abych mu ublížila sama, chci, abyste mu vy dva nakopali stehna.“
Acheron obrátil oči v sloup. „Myslíš zadek, Artie?“
„Jakoukoliv část těla, kterou chcete. Nemůžete ho zabít, ale můžete ho přinutit trpět. Hodně. Dlouho. Žalostně. Dala jsem Savitarovi několik zbraní, které jsem namočila v řece Styx. Oslabí to Apolla tak, že bude skoro jako smrtelník.“ Zírala na Styxxe s celou svou nenávistí vůči Apollovi. „Kdybych byla tebou, s velkým potěšením bych ho pomalu vykastrovala -“
„Babi! Babi!“ Z ničeho nic se uprostřed místnosti objevilo asi čtyřleté batole a skočilo Artemis do náruče.
Artemis okamžitě zapomněla na to, o čem mluvila, pevně dítě objala a odnesla je od nich. „Mia Bella! Jak se má můj drahoušek dneska?“
Děvčátko vypísklo. „Babi, babi, babi, hádej co? Hádej co? Simi mi dala na hlavu rohy jako má ona a dědeček. A řekla, že si můžu vybrat, jakoukoliv barvu chci a ony takové budou pořád a taky můžou v nocisvítit.“
Artemis vykulila oči a zdála se být tou představou stejně zděšená. jako se Styxx cítil.
Acheron se zasmál a pohladil Miu po zádech. „Co kdyby ti Simi udělala takové, které půjdou sundat?“
Mia nakrčila nos. „Dědo! Ne! Chci skutečné. Jako máš ty, Simi a Xireni.“
Artemis prudce vydechla. „Víš, dědeček je má, jen když je šíleně naštvaný, ano?“
Miiny oči se rozříšily. „Vážně?“
Oba přikývli.
Miina pozornost se zaměřila na Styxxe. Oči se jí rozšířily. „Kdo naklonoval dědečka?“ zašeptala.
Acheron se usmál. „To je můj bratr... tvůj strýček Styxx.“
Než Styxx poznal, co má batole v úmyslu, skočila mu do náruče a políbila ho.
„Vypadáš jako můj dědeček.“ Pak mu položila ruce na tváře a přitiskla k němu nos. „Takhle Charonti říkají ahoj. Ale jen když tě mají rádi. Jinak tě sní s kečupem nebo barbecue omáčkou, nebo když jsou jako můj strýček Xed, s jalapenos, které jsou vážně ostré.“
„Neděs svého strýčka, když ses s ním teprve seznámila, pošetilá krásko.“ Artemis si ji přitáhla zpátky do náruče a začala ji lechtat.
Dveře se otevřely. Kat a Sin vstoupili do místnosti a vydali podrážděný, přesto ale úlevný rodičovský zvuk.
„Pardon.“ Kat si od Artemis převzala dceru. „Zdrhla, když jsme z ní jen na tři vteřiny spustili oči. Musela vycítit, že jste tady.“ Objala matku a políbila ji na tvář, zatímco si od ní Sin bral dceru.
Styxx spolkl úsměv nad tím, jak si to ubohé dítě předávali jako fotbalový míč. Zdálo se ale, že jíto ani v nejmenším nevadí.
Mia na svého otce udělala roztomilý obličej. „Jsem v průšvihu, tati?“
Sin zareagoval stejně, jako by to udělal i Styxx. Roztál a usmál se. „Ne, holčičko. Ale neměla bys takhle mizet, aniž bys nám řekla, kam jdeš.“ Bylo absurdní vidět tak drsného a tvrdého muže jako byl Sin chovající něco, co byla v podstatě jasná, něžná, delikátní pohádková princezna. Vršek jejích šatiček byl ozdobený růžovobílými látkovými kytkami, které lemovaly i její krátkou žlutou tylovou sukni. Nohy měla navlečené v odpovídajících růžových legínách a na nohou měla obuté růžové kožené botičky. Dítě mělo dokonce i ve vlasech obrovské růžové sponky ve tvaru motýlů. „Půjdeš teď zpátky za tetičkou Tory, za tetičkou Danger a strýčkem Kishem a chvíli tam s nimi zůstaneš, dobře?“
Rozkošně našpulila rtíky a přikývla.
Artemis Sina zarazila, než mohl s Miou odejít. „Babička bude za chvilku u tebe a přečte své malé holčičce pohádku, dobře?“
Mia se usmála a nadšeně poskočila. „Můžeme se taky projet ve tvém vozíku s jeleny?“
„Jen když ti dovolí maminka s tatínkem... a musíš si vzít svetr.“ Artemis ji pevně objala a políbila. „Budu tam hned, jak to jen půjde.“
Přikývla a pak v Sinově náruči ztuhla. „Počkat! Počkat! Dědečku!“
Usmívající se Acheron ji pevně stiskl. „Já se taky vrátím hned, jak to jen půjde.“
„Pak se podíváme na Megamysl?“
„Jistě, zlato.“
Umístila na Acheronovu tvář mlaskavý, mokrý polibek. Pak si ji Kat převzala od Sina. „Strčím ji zpátky do skříně a zamknu ji tam.“
Sin Miu políbil na vrcholek hlavy, než se k nim znovu otočil. „Vážně se omlouvám za vyrušení.“ Šel za ženou a dcerou.
Acheron, který znovu osaměl s ním a s Artemis, se setkal se Styxxovým pohledem. „Jsi v pořádku?“
Ne tak docela.
Styxx těžce polkl kvůli bolesti uvnitř něj. „Máš překrásnou vnučku a já ti tvou rodinu skutečně nezávidím, Acherone.“ Podíval se na Bethany a cítil, že se mu do očí tlačí slzy. „Jen chci tu svoji.“
„To nebude tak snadné.“
Oba se zamračili na Artemis. Způsob, jakým to řekla, jim napověděl, že ví něco, co oni ne.
„Co tím myslíš?“ zeptal se Styxx.
„Víš, že do ní byl můj bratr zamilovaný?“
Styxx zalapal po dechu, když uslyšel něco, co před ním nikdy nikdo nezmínil. „Do Bethany?“
„Do Bathymaas,“ opravila ho Artemis. „On a moje matka byli těmi, kdo vás zarazili.“
Dělalo mu potíže jí rozumět. „Zarazili?“
„Podrazili,“ opravil ji Acheron s bolestí v hlase.
Pozvdechla si. „To je fuk. Prostě nechápu moderní idioty.“
Styxx spolkl smích, zatímco tiše souhlasil.
Acheron si odkašlal. „Myslím, že máš na mysli idiomy.“
Obrátila se k Acheronovi a otráveně se na něj zamračila. „Ne, tentokrát to myslím správně. Moderní idioty. Každopádně, moje matka ji nenáviděla, protože toužila po Bathymaasině moci a protože Bathymaas nezastavila Heru, když byla taková děvka a uvrhla na nás krvavou kletbu, za což bych Heře vážně nejraději vyškrábala oči... a když se Apollo zamiloval do Bathymaas a ona odmítla mít s ním cokoliv společného, naštval se. Nedokázal se s tím smířit. Takže když zjistil, že je do atlantského Aricla nejen zamilovaná, ale že s ním i spí, zahrabalo mu.“
„Hráblo.“
„To je fuk.“ Zamračila sena Acherona a jeho neustálé opravování. „Apollo ji lstí přiměl, aby tě zabila, stejně jako to udělal se mnou a s Orionem. Je to neskutečný hajzl. Zničilo ji to. Ale ty jsi jí přísahal, že i kdyby ti to mělo trvat deset tisíc životů, najdeš si k ní cestu zpátky. A já jsem ráda, že jsi to udělal, ale Apollo nebude tak šťastný, až si uvědomí, že jsi to ty.“
Styxxovy se rozjížděla jedna z jeho ‚lepších‘ migrén. „Zase jsem úplně mimo. Bethany není Bathymaas. Bathymaas se narodila z primárního zdroje.“
„Ano. Seta.“
„Seta?“ zopakoval Styxx.
Artemis přikývla. „Tak trochu jí“ ďábelsky se ušklíbla na Acherona, „hráblo. Dost se to podobalo tomu, co udělala Apollymi, když Apollo zabil Acherona. Ale její klika -“
„Vypínač nebo tlačítko?“ Zdálo se, že si Acheron nemůže pomoct a musí ji pořád opravovat. Styxx si začínal myslet, že to jeho bratr dělá jen proto, aby se jí dostal pod kůži.
Nakrčila nos a pokračovala. „Její vypínač byl mnohem horší než Apollymin. Jediný způsob jak Bathymaas zastavit, bylo ji znovuzrodit bez vzpomínek na Aricla. To proto je její matkou Symfora – smutek – a proč se Bethany nevdala nebo se přiliš nezaplétala s muži. Zvláštní ale bylo, že vždycky chodila rybařit tam, kde jste se vy dva setkávali před všemi těmi staletími. Jako by čekala, že se k ní vrátíš, i přesto, že si na tebe nebo na něj vůbec nepamatovala.“
Styxx se vždycky divil tomu, proč si Beth to místo k rybaření vybrala a proč mu byla tak věrná. Teď to dávalo smysl. „V Didymosu?“
„Tehdy se nejmenoval Didymos, ale ano. Aricles se narodil v malém kamenném domku, který byl skoro stejný jako ten, který jsi pro Bet’anyu koupil. To tam se poprvé setkali, když ho šla získat pro své Eperony. Každopádně, zřídila svoje sídlo na stejném ostrově, kde jsi byl ty, jako Styxx, vychován. Bathymaas chtěla být vždycky Ariclovi nablízku, a často ho špehovala, když měl volno. Ačkoliv to byl ten nejlepší bojovník, který kdy držel v ruce meč, Aricles zůstával spíše farmářem než bojovníkem. Kdykoliv mohl, odtrhl se od svých bratrů a tiše rybařil u toho samého potoka, kde ses s ní setkal. Jelikož byla bohyní, nikdy nic takového neviděla a byla zvědavá. Naučil ji rybařit, a jak čas plynul, zamilovali se do sebe.“
„A to proto jsem nezačal vyšilovat v ten den, kdy jsme se setkali.“
Styxx se otočil k Setovi, který se k nim připojil.
„Když jsem se na tebe podíval, věděl jsem, že jsi Aricles. Nějak se ti podařilo dodržet svoje slovo a znovu ji najít. Jsem si dost jistý, že právě to k tobě Apolla táhlo. To proto byl tak neskutečně odhodlaný přimět tě trpět.“
„Ne. To můj idiotský druhý bratr ke Styxxovi přitáhl jeho pozornost. Přiliš Apollovi fandíš. Je jako rozmazlené batole... krásné... lesklé... dej mi to. Něco jako Acheronův démon.“ Artemis se setkala se Styxxovým pohledem. „Bathymaas byla bratrovou první láskou a její odmítnutí ho zdrtilo – nebo to alespoň tvrdí. Kvůli tomu vás má matka proklela, abyste nikdy nebyli spolu.“
„To proto se Bethany nemůže probudit?“
„Částečně,“ řekl Set. „Ale z větší části je to proto, že má jen polovinu srdce. Abych ji mohl přivést zpátky a ponechat jí zdravý rozum a ne duši plnou pomsty, jak to měla, když Aricles zemřel, musel jsem jí vzít část srdce, ve které jsi byl, a odstranit tě z jejích vzpomínek.“
Acheron se zamračil. „To je biologicky nemožné.“
„Ne. Bath vůbec nebyla člověk, ani se nenarodila z dělohy. Byla pro mě darem, který mě měl naučit soucitu s ostatními. Když Mavromino porodila prvního Malachai, Kalosum ji stvořilo, aby mi zabránilo otočit se zády k tomu, kvůli čemu jsem byl zrozen. To proto nikdy neměla poznat lásku jakéhokoliv muže. Její povinností bylo zůstat čistá a vnášet řád do mého chaosu. Byla spravedlnost. Chladná a neústupná, bez osobních zájmů nebo schopnosti zvolit si favorita. Aricles to všechno změnil. Když se jí po jeho smrti zlomilo srdce, to její slzy ji změnily v nemilosrdnou, bezcitnou pomstu. Ztratila veškerou rovnováhu a nezáleželo jí na ničem jiném, než na tom, aby přiměla svět zaplatit za to, co udělal jí a Ariclovi. Ironií je, že mi to víc než cokoliv jiného ukázalo, proč musím udržet pod kontrolou svou vlastní moc. I když byla zlá, já bych byl mnohem horší, kdybych někdy dovolil, aby mě Mavromino ovládla.“
Styxx se ohlédl na Bethany. „Takže jak ji mám probudit?“
„Musíš jí vrátit její srdce.“
„A to je kde?“
Set si povzdechl. „Naposledy jsem slyšel, že ho dostala Epithymia. Ošklivá strana touhy je chamtivá žárlivost. Epithymia chtěla Apolla a myslela si, že když ukradne část Bet, pomůže jí to ho svést.“
Artemis se ušklíbla. „To nemohlo fungovat. Je pro mého bratra příliš velkou děvkou. Má určité zásady.“
„Takže ten náhrdelník použijeme na ni.“ Styxx políbil Bethaninu ruku a přitáhl přes ni přikývku. Přejel jí prsty po jemné pleti. Nezklamu tě, Beth.
Ať to stojí, co to stojí, on ji probudí. I kdyby měl zemřít, aby to dokázal.

Ustoupil a přejel je odhodlaným pohledem. „Pojďme to dokončit.“ 

26 komentářů:

  1. Měla jsem pocit že mi puklo srdce. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Nadherna dlouha kapitolka. Diky moc za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak teď zná pravdu o Beth, teď ještě aby zjistil kdo je jeho syn. Na tu chvíli se těším jako malé děcko. :-)
    Děkuji za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  4. Odpovědi
    1. Jejich syn skutečně žije, není mrtvý.

      Vymazat
  5. podla mna zije...ked naozaj nezabila beth, tak nezabila ani syna...budeme asi prekvapeny, kto to bude...

    OdpovědětVymazat
  6. děkujiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufam ze se brzy dozvimr, kdo je jejich syn :-)

      Vymazat
  7. Vďaka za preklad a korekciu. Nie je jeho synom náhodou nesmrteľný blondiak narodený z dvojičiek?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ja si myslím, že to bude Urian. Podľa mňa ho apollymi zobrala a strčila ho Strykerovi.. aspoň tak si myslím :)

      Vymazat
    2. Já si to myslím taky, že je to Urian. On se vyloženě nabízí a ty náznaky co tam byly při jejich seznámení... Určitě je to on.

      Vymazat
  8. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. No teda. To bola super kapitola. Dakujem velmi pekne za preklad. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  12. Tory ma najprv naštvala, že vraj radšej nech umrie Styxx než Ash, a Nick a Artemis? no fuj s tou mrchou si ho neviem predstaviť, to si nezaslúžil niekoho lepšieho? aj ja už chcem vedieť ko je ich syn, oooooooch to bolo ale dlhé normálne som sa vtom strácala :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemyslím si, že je Artemis až taková mrcha. Dokonce je mi i sympatická. Ať udělá, co udělá, nic není Acheronovi dobrý, z počátku ani to, když "zachránila" Nicka, a i potom ji seřval. Udělala Acheronovi hodně špatných věcí. Ano, je to sobecká potvora, ale má proto svoje důvody.

      Tory jsem neměla ráda ani v jeho knize :D dokonce mě dost zklamalo, že ta knížka neskočila tím, že ji Ash zabil. Neee jeho pitomá matka ji musela přivést k životu :D

      Vymazat
  13. moc díky za tak krásnou kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  14. krásna kapitolka, aj slzy mi šli do očí keď sa už konečne Ash a Styxx aspoň trochu porozprávali. Tiež som bola milo prekvapená Artemis, nie jej vzťahom s Nickom, ten už bol spomínaný v skorších knižkách, ale zmenou jej správania, je to vlastne nová osôbka ... ale možno mala len dobrý deň.
    Ďakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. v tejto kapitole som nepostrehla spominany vztah nicka a artemis, zle som citala? dik

      Vymazat
    2. je to tam len tak nadhodené v tej časti ked sa Artemis rozčuľuje nad tým, že Apollo zaútočil na Nicka keď bol oslabený

      Vymazat
  15. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat