čtvrtek 18. prosince 2014

Styxx - 23. prosinec 2012


„Víš, že to nebude fungovat, že jo?“ zeptal se Styxx Acherona.
„Měl jsem i horší šance.“
„Ty možná, ale pro mě to nikdy nedopadlo moc dobře.“ Vyděšený skutečností, že je jen mravenec pod obří lupou, Styxx dovolit Acheronovi, aby je teleportoval do bratrovy ložnice v Katateros.
Než se Acheron oženil, byl pokoj vybavený jen černou a hnědou. Teď byl laděný do modra, na stěnách byla tančících cirkusová zvířata a kousek od obrovské postele stála dětská postýlka s nebesy... bylo to tak uspořádáno kvůli Acheronově paranoie a vině nad tím, co se stalo Apollodorusovi.
Acheronův syn Sebastos nikdy nespal sám. Dítěti byl už skoro rok, než mu Acheron dovolil spát někde jinde než na otcově hrudi.

Ale Styxx mu to nedával za vinu. Ke svému dítěti by se choval stejně, ne-li ještě hůř.
Styxx při tom pomyšlení ztuhl.
Za celá staletí to bylo poprvé, co pomyslel na možnost mít znovu dítě. Teď to byla náhlá a skutečná možnost...
Přesto odmítal být šťastný. Ne dokud nebude mít Beth zpátky ve své náruči a tohle nebude vyřízené. Mezi teď a potom se může stát cokoliv, a on to nechtěl zakřiknout.
Slyšíš mě?
Zamračil se, když se mu do hlavy vetřely Acheronovy myšlenky. Pak přikývl.
Dobrá. Myslím, že bude lepší, když budeme chvíli komunikovat takhle.
Styxx znovu přikývl. Přešel ke dveřím a poslouchal ostatní. Sethův ‚ptačí‘ duch jim ukázal, že jsou všichni bohové shromážděni v trůnním sále, kde se vychloubali, co mají v úmyslu udělat, až dostanou Acherona do rukou.
Nic z toho nebylo pěkné, díky čemuž byl rád, že Acheron přehodnotil svůj nápad poslat ho tam místo sebe.
Acheron se k němu u dveří připojil. „Vycítili naši moc.“ Což chtěli, aby Atlanťani udělali, protože je to rozhodí.
Připravený? zeptal se Styxx.
Rozhodně ne.
Styxx nad Acheronovým pokřiveným smyslem pro humor obrátil oči v sloup.
Acheron se setkal s jeho pohledem, zvedl ruku a nabídl ji Styxxovi. Styxx se podíval na postýlku a žaludek mu poskočil. Bylo stejně pravděpodobné, že ho Acheron předá svým nepřátelům jako to, že za něj bude bojovat. I když bratr pro své temnolovecké bratry zůstaval silný a neochvějný, nikdy neváhal hodit Styxxe pod autobus.
Ale tohle byla jediná šance, jak získat Bethanyzpět. Ať se mu to líbí nebo ne, musí Acheronovi věřit, že bude bojovat s ním a za něj.
Zhluboka se nadechl, vzal Acherona za ruku a dovolil bratrovi, aby je teleportoval do trůnního sálu.
Styxx Acherona pustil a postavil se zády k němu. Čelil Archonovi, Apollovi a Epithymii, zatímco Acheron čelil zbytku.
Archon vstal. „No, není tohle nečekané?“ Ušklíbl se na Apolla. „Takže nakonec tvého domácího mazlíčka nebudeme muset lovit. Jak milé, že nám ušetřili čas.“ Zíral na Styxxe. „Který z vás je Apostolos?“
„Já,“ řekli současně.
Archon hrdelně zavrčel.
„Jejich oči,“ řekl Apollo rychle. „Styxxovy jsou modré.“
Acheron se otočil a postavil se vedle svého bratra. Když promluvili, byli jako jeden. „Už ne.“
Archon se na ně zamračil. „Tak vás zabijeme oba.“
„Ne,“ zavrčel Apollo. „Tak jsme se nedohodli.“
Epithymia si znechuceně odfrkla. „Uklidněte se, oba dva. Existuje snadný způsob, jak zjistit pravdu.
Styxxovi se nelíbilo, jak to zní. Kde je Urian a jejich zálohy?
Epithymia zatahala za černou šňůrku, kterou měla kolem krku a ukázala jim malou křišťálovou lahvičku. Přetáhla si ji přes hlavu a položila ji na područku Archonova křesla. Pak si zhmotnila kladivo. „Tohle je srdce Bathymass. Jestli pravý Styxx neudělá krok vpřed, zničím ho. Navždy.“
Uvnitř Styxxe vybuchla syrová panika, a když se to stalo, přinesla sebou i bojový klid, který překryl jeho prchlivost a hněv. Věděl, že je lepší nereagovat.
Nikdy nedovol svému nepříteli, aby viděl tvou slabost.
Styxx dokonce ani nemrkl směrem k Apollovi, který jim musel říct, že on je Aricles. Jak jinak by věděli, že je pro něj Bathymaasino srdce důležité?
„Takže ji nemiluješ?“ Zvedla kladivo nad lahvičku. „Vážně ne?“
Styxx použil Apollyminu moc, aby zamaskoval svůj hlas. „Udělej to a ztratíš nad námi veškerou moc. Její život je právě teď ta jediná věc, která vás drží naživu.“
Objevil se jasný záblesk.
Styxx a Acheron čekali Uriana, takže se museli nutit do klidu, když se vedle svého bratra náhle objevila Artemis.
„Ach!“ vykřikla, když je uviděla. „Ruším?“
Apollo ji popadl za paži. „Co tady děláš?“
„Přišla jsem navštívit Acherona. Tohle je dům, kde žije. Můžu ho navštěvovat.“
Archon vztekle zařval. „Tohle není jeho domov!“
Acheron a Styxx si vyměnili udivený pohled. Ani jeden z nich neměl ponětí, co tam Artemis dělá. Nebyla součástí jejich plánu. Vůbec.
Ale bezděčně natrefila na Archonovu slabost. Neříkejte, že jeho dům patří Acheronovi. Škoda, že starověký bůh neměl Galenovu školu nebo že nebyl chytřejší.
Artemis zamrkala a věnovala starému Atlanťanovi nevinný pohled. „Ne? Tak proč tedy sedíš na jeho trůnu? Ten není tvůj, víš. Byla jsem s Acheronem, když si ho vybral a přinesl sem.“
Ne, nebyla.
Styxx potlačil úsměv nad Acheronovou rozhořčenou myšlenkou. Do toho, Artemis. Byla tady, aby rozvířila jejich emoce a vytočila je. A soudě podle skvrn na Archonově tváři odváděla výtečnou práci.
„Proč je tady, Apollo?“ zeptal se Archon skrze zaťaté zuby.
„Nemám ponětí.“
Epithymia ztuhla. „Něco není v pořádku...“
„To proto, že ona není moje dcera.“
Styxx a Acheron se otočili a uviděli, že z bočních dveří vchází dovnitř Leto, matka Apolla a Artemis. Styxxem projela hrůza. Jestli to není Artemis...
Musí to být Katra.
Kruci.
„Mami,“ řekl Apollo podrážděně. „Co tady děláš?“
Leto ignorovala Apollovu otázku a ušklíbala se, když k nim mířila. „Vážně, Katro? Jsem z tebe opravdu zklamaná. Ale to je v pořádku.“ Podívala se na Archona. „Teď už dvojčata nepotřebujeme. Katra je dcerou Artemis a Acherona. Pochází z krve Ničitelky a je vlastně ještě silnější než její rodiče.“ Popadla Kat a přitiskla jí k hrdlu dýku. „Takže, Acherone, koho máme zabít? Tebe nebo tvou dceru?“
Než mohli mrknout, projel místností výbuch energie. Byl tak divoký, že je srazil k zemi a odhodil Leto na zeď.
V mžiku se tam objevila Artemis a odtáhla Katru do bezpečí. „Jak se opovažuješ,“ vyslovovala pomalu, zatímco čelila své matce. „Nikdy nebude ohrožovat moje dítě! Ty krávo!“ Zaútočila na matku tak divoce, že ji Kat musela odtáhnout, aby jí zabránila zabít Leto.
Acheron využil příležitosti a použil svou moc, aby vytrhl lahvičku z Epithyminých rukou. Poslal ji Styxxovi.
Kývli na sebe a zaútočili na Atlanťany, kteří jim byli nejblíž. A Acheron rychle pochopil, proč pantheony nerady válčily samy mezi sebou. Jelikož oni všichni čerpali svou moc ze stejného zdroje, bojovali v oslabení a jejich moc nefungovala správně. To proto byli bohové, kteří patřili k více než jednomu pantheonu, silnější. Mohli povolat jejich další moc a nebýt tak oslabení.
Ještě horší bylo, že mu to oslabovalo zrak.
„Katro!“ vykřikl Styxx, když viděl, že se jí za zády krade Epithymia.
Otočila se ve chvíli, kdy se jí Epithymia chtěla dotknout. Místo aby ustoupila, si ji Kat přitáhla k sobě a vysála z ní její moc. „Už ji nebudeš potřebovat, děvko.“
A zatímco sála z Epithymie její moc, zuby se jí prodloužily a oči změnily barvu na démonicky rudou. Její kůže začala vířit stejně jako Acheronova.
„Acherone!“ vykřikla Artemis. „Nad Katrou převzal kontrolu démon. Pomoz jí!“
Acheronova tvář zbělala, když se setkal se Styxxovým pohledem.
„Ona je důležitější než já. Dostaň ji odsud.“ Tajně podal Acheronovi lahvičku s Bethaniným srdcem. Osvoboď Beth, jestli se nevrátím.
Poprvé v jeho extrémně dlouhém životě viděl v Acheronových očích váhání, když jeho bratr probíral pro a proti, jestli ho tam má nechat bojovat bez své pomoci. Už je to pro Styxxe znamenalo všechno.
Ale nakonec se Acheron rozhodl správně.
Rozběhl se k dceři, aby ji dostal do bezpečí.
Styxx si zhmotnil svůj hoplon a použil ho, aby jím odrazil jejich božské blesky, zatímco kryl Acheronův a Katřin ústup.
Teleportovali se pryč spolu s Artemis a nechali ho, aby sám čelil ostatním.
Po Archonových rtech se rozšířil pomalý, chlípný úsměv. „Je to jako za starých časů, co, princi? A musím říct, že vypadáš opravdu chutně.“
„Co máš v úmyslu udělat?“ zavrčel Apollo.
Archonovy rty se zvlnily do ďábelského úšklebku. „Dnes večer se s ním znovu pobavíme.“
Styxx odmítal na ta slova reagovat a zmotnil si svou zbroj a meč. Bude používat Apollyminu moc, dokud ji bude mít, ale na konci dne bude bojovat, jak nejlépe to bude umět. Ne jako bůh, ale jako člověk. Přimhouřil oči a hodnotil jejich schopnosti a slabiny, kterých bylo příliš málo, než aby na nich záleželo.
Jo, tohle zanechá svou stopu.
A bude to krvavější, než jakákoli bitva, kterou kdy poznal.
Tak dobrá. Na bolest byl zvyklý. A nepadne bez divokého boje. Dnes večer si vezme zpátky svůj život a poskytne utrpení každému, kdo se ho pokusí zastavit.
Sklonil hlavu a usmál se na ně. „Tak se pojďte bavit, děvky.“


***

Acheron předal svou bezvědomou dceru Sinovi. „Něco z toho starého démonního kousnutí zareagovalo s Epithyminou mocí,“ vysvětlil. „Uspal jsem ji, ale potřebuje nakrmit.“
Sin zachmuřeně přikývl, vzal si ji a zmizel.
Acheron se vyděšeně podíval na ostatní v místnosti, kteří tam měli být s nimi a pomoct jim v boji. „Co se stalo?“
Set zavrčel. „Nemůžeme tam. Když nejsi Řek nebo Atlanťan, zapomeň na to. Jen Katra se za vámi mohla dostat. Ale ani tak pro ni nebylo snadné se tam teleportovat.“
Urian přikývl. „Dokonce ani já tam nemůžu. Jsi všechno, co má, šéfe.“
„Simi, vrať se ke mně.“
Okamžitě se proměnila v dračí tetování a uložila se mu na srdci.
Xirena se kousla do rtu. „Já taky, akri?“
„Jistě.“
Tak dostane dovnitř démony.
Acheron se rozhlédl po svých spojencích. „Jsem oslabený – pokaždé, když je zasáhnu, vezme mi to část mojí božské moci – a zbraně, které Artemis přinesla, možná zaberou na Apolla, ale vůči Atlanťanům jsou k ničemu. Máme toho až nad hlavu a nebudu lhát, bude to ošklivé. Takže, kdo se chce pokusit jít se mnou a zachránit život mého bratra?“
Všichni postoupili vpřed.
„Dobrá. Jdeme na to.“ Acheron zavřel oči, shromáždil všechno, co mohl a teleportoval je zpátky do Katateros.
Několik minut tam ani on nemohl. Když konečně prolomili to, co tam Archon nastražil, aby zaštítil chrám, Acheron vůbec nebyl připravený na pohled, který je tam čekal. Všude byla krev. Vypadalo to tam jako ve scéně z Živých mrtvých. Ale nejvíc ho vyděsil pohled na Styxxův štít s fénixem. Zkroucený a ohnutý ležel uprostřed největší louže krve. Krev byla rozmazaná i po dveřích, jako by se jimi pokoušeli protlačit něčí tělo.
Demonbrean a Ilios leželi a naříkali na zemi poblíž Apolla, který nebyl v o nic lepším stavu. Styxx musel řeckého boha neskutečně zmlátit, než ho přemohli. Epithymia pořád nekontrolovatelně vzlykala a nehýbala se z místa, kam spadla poté, co jí Kat vysála její moc.
Jak Styxx předpokládal, Dikastis klidně stál ve stínu a vypadalo to, že vůbec nebojoval.
Acheron si nebyl jistý jeho loajalitou a záměry, ale přešel k němu. „Kde je můj bratr?“
V bohových očích se zablesklo syrovým hněvem. „Vzali ho do arény.“
„Proč nejsi s nimi?“
„Jsem bůh spravedlnosti. Nebudu se účastnit něčeho, co je špatné a nezasloužené.“
„Budeš tedy bojovat s námi?“
Dikastis bez zaváhání přikývl.

***

Styxx přerývaně oddechoval. Byl tak zbitý a pohmožděný, že si nebyl jistý, jak je možné, že je pořád ještě při vědomí. Podařilo se mu dostat tři z nich a ostatní oslabit, ale nakonec byl přemožen jejich přesilou. Nebyl žádným soupeřem pro desítku bohů, kteří celá staletí spali a odpočívali.
Přes veškerou Styxxovu snahu ho Archon a Asteros odtáhli do chrámu, kam ho před lety zavřel Acheron... do arény, kde kdysi udělali z jeho života naprosté peklo. Se smíchem ho přivázali ke stojanu, který kdysi používali k jeho bití a dalším věcem, kvůli kterým uvnitř celou věčnost krvácel.
K čertu s nimi.
Archon zabořil ruku do Styxxových krví nasáklých vlasů a trhl jeho hlavou dozadu. „Nejsi poražený nějak brzy, princi?“
Pcha. Ryssa uměla rozdávat lepší rány. „Jdi do prdele.“
„To bych rád, ale naneštěstí tě musíme obětovat. Archon mu dal roubík a pak se podíval na Leto. „Zavolej naši lady pomstu.“
Leto se smála, když se blížila ke Styxxovi. „Vážně sis myslel, že má Epithymia Bathymaasino srdce? Věř mi, to jsem si nechala pro sebe. Teď dokončím to, co jsem začala před čtrnácti tisíci lety.“
Až zničím to, co zbylo z Řeků, roztrhám na kusy Atlanťany, pak Sumery a Egypťany. Nikdo mě nezastaví. Nikdo.
Styxx vytřeštil oči, když jasně a zřetelně uslyšel její myšlenky.
Leto vytáhla nůž a rozřízla Styxxovi tvář, aby mohla naplnit lahvičku jeho krví. Mumlala slova, kterým nerozumněl, zatímco mísila jeho krev s něčím dalším. A zatímco to dělala, začala se mu točit hlava.
Z ničeho nic si vzpomněl na to, že byl Aricles.
Viděl vedle sebe Bethany, která ho držela za paži. „Nebojuj s Apollem kvůli mojí cti. Nestojí to ani za jedinou kapku tvojí krve. Uteč se mnou, Ari. Nechme tohle všechno za námi a nikdy se neohlížejme.“
„To nemohu a ty také ne, Bathio. Máme příliš mnoho zodpovědnosti. Musíme toho hodně chránit. Nemůžeme nechat tenhle svět v jejich krutých rukách.“
„Už se o to nestarám. Ty jsi teď všechno, co pro mě má cenu.“
Ariclova krev vřela vztekem a bolestí, když přitiskl svou tvář na její a přitáhl si ji k sobě. „A ty znamenáš všechno pro mě. Nedovolím, aby to prase poskvrnilo tvou pověst. Neudělala jsi nic špatného.“ Oni dva se tajně vzali a on chtěl Apollovo hrdlo kvůli lžím, které ten Řek a jeho zkurvená matka roznášeli o Bathymaas. „Srazím pro tebe toho parchanta na kolena, moje bohyně. Žádný strach.“
Zabořila mu ruce do vlasů, zatímco jí po překrásné tváři stékaly slzy. „Jsi srdcem, o kterém tvrdili, že jsem se narodila bez něj. To proto už nemohu být duší spravedlnosti. Navždy jsi mě změnil... a ty mě na tomhle ošklivém světě nemůžeš nechat samotnou.“
Políbil ji na čelo. „Nech mě bojovat za tvou čest a pak půjdeme, kamkoliv budeš chtít.“
„Přísahej.“
„Na mou věčnou duši. Vždycky budu s tebou, Bathio. Nic mě od tebe neodvede. Nikdy. Dokonce ani bohové.“ Zvedl jí z hrudi její egyptský amulet a políbil ho, než jí ho znovu položil mezi ňadra.
Styxx zalapal po dechu, když mu naplno došlo, co mu Set říkal. Bathymaas byla stvořena Zdrojem, nenarodila se matce...
Jelikož neměla vůbec žádný srdeční tep, vůbec nechápala žádné emoce, dokud ji Aricles nenaučil, jak milovat.
Egyptský amulet ve tvaru džbánku byl srdcem, které jí Set dal, když se ho jako holčička ptala, proč jí nebije srdce jako ostatním. Byla to část toho stejného amuletu, který mu Bethany dala, aby ho ochránila v bitvě.
„V tomhle je moje láska k tobě, dítě, a i když to nechápeš, věz, že dokud ho budeš nosit, budeš u sebe mít mou důležitou součást. Moje srdce má velkou moc a udrží tě v bezpečí a v teple v době mé nepřítomnosti.“
Takže takhle Leto zničila Egyptský pantheon a uvěznila Seta v poušti. Když ukradla polovinu Bathymaasina srdce, kterou Set ukryl ve své říši, použila Setovu DNA a jeho krev, aby prvotního boha uvěznila.
Styxx zvedl hlavu a uviděl na Letině zápěst úlomek náhrdelníku ieb, který se podobal tomu, který mu dala Bethany. Zatímco na jeho polovině byl Bethanin znak luku a šípu, ten Letin na sobě měl Ariclův symbol fénixe. Dvě poloviny jednoho celku. Bylo to teď tak zřejmé, ale dokud nevíte, jak egyptské srdce vypadá, nikdy byste neuhádli, že je to ono.
Nebo že je tolik důležité.
Leto si vylila krev z lahvičky na prsty a přejela jimi nad iebem. Pak mu je otřela o tvář. „Historie se pořád opakuje. Jsi chudák, že dvakrát zemřeš rukou ženy, kterou miluješ. A až budeš mrtvý, zničí pro mě bohy.“ Ustoupila a vydala ze sebe ostrý pronikavý ololuge... zvuk, který v jeho době používali k přivolání bohů, když byla jejich oběť připravena.
Z ničeho nic se arénou prohnal divoký vítr. Rozrazil dveře a rval mu tělo. Leto klopýtla.
Chvíli předtím, než se k nim připojil vířící přízrak, se ozvalo zlověstné zavytí. Nelidsky obrovský kroužil ve větru a měl na sobě krvavě rudý plášť. Když se přiblížil ke Styxxovi, uvědomil si, že je to pomstychtivý duch Bethany, který se zrodil, když ji Apollo trikem přiměl zabít jejího milovaného.
S roubíkem nemohl říct ani slovo, aby ji varoval. Stejně jako před čtrnácti tisíci lety to Apollo a Leto zařídili tak, aby Bethany padla. A trpěla.
Leto na něj ukázala a promluvila na Bethany. „Pohleď na zparchantělého syna tvého nepřítele, kvůli kterému přišel tvůj princ o život a existenci. Pomsti se jim oběma! Vyrvi Apostolosovi srdce z hrudi!“
Bethany zakřičela zuřivostí a bolestí.
Styxx vytřeštil oči, když si uvědomil, že se ho chystá zabít a on nemůže udělat nic pro to, aby ji zastavil.

***

Acheron se zarazil ve vstupu do chrámu. Byl to ten, který přidělil  Styxxovi, když ho sem přivedl. „Co je to za místo?“
„Je to naše aréna,“ odpověděl Dikastis. „Tady jsme pořádali hry a soutěže. Taky jsme sem přiváděli ty, kteří museli být potrestáni a naučeni pokoře.“
Ash zamrkal, když mu hlavou prolétly obrazy ze Styxxových vzpomínek.
A já jsem ho tu nechal hnít...
Už jen za tohle si zasloužím, aby moje jméno vytesali do nejhlubší pekelné díry.
Jak mohl svojí vlastní bolesti dovolit, aby ho vůči Styxxovi úplně oslepila? Z vědomí toho, že se mu  Styxx snažil pomoci, když byl Acheron v zajetí, a toho, že on se ke svému bratrovi nikdy nenatáhl, když byl Styxx uvězněn, se mu dělalo špatně. Jak mohl být tak chladný? Tak bezcitný?
Styxxovi sloužilo ke cti, že nikdy neusiloval o ocenění, ať už pro Acherona nebo Ryssu udělal cokoliv. Jednoduše to udělal, protože to bylo správné a na osobní slávě mu nikdy nezáleželo. Ani jedinkrát.
A Acheron i Ryssa ho za to mezitím trestali. Opakovaně. Není divu, že ho Styxx chtěl v New Orleans tak moc zabít. Víc než dost si Styxxovu nenávist zasloužil.
Ale tentokrát Styxxe nezklame.
Ash přejel pohledem přes Uriana, Davyna, Dikastise, Setha, Seta, Maahese, Ma’at, Zakara a démonky. „Nevím, do čeho jdeme, ale pojďme postupovat podle Styxxova původního plánu. A ať už uděláme cokoliv, hlavně zachraňme mého bratra.“
Vyjma Dikastise souhlasně přikývli.
„Co chceš ode mě?“ zeptal se Atlanťan.
„Pomoz nám, jakýmkoliv způsobem budeš moci.“
Ale největší starosti Acheronovi dělalo to, že žádný z Atlanťanů nevyšel ven, aby je při jejich příchodu napadl. Museli vědět, že jsou zde. Tak proč jsou tak potichu, zatímco mají ve své říši tolik cizích bohů?
Když vstupoval do budovy, srdce mu bušilo strachem z toho, co je uvnitř čeká. Uvnitř temné haly skučel divoký vítr, který jim lepil jejich oblečení k tělu.
Trvalo jim několik minut, než se probojovali větrem a dostali se do arény, aby se mohli podívat, co se stalo. Všichni Atlanťané byli přišpendlení k podlaze.
Ve chvíli, kdy Ashův pohled zaměřil Styxxe, spadlo mu srdce do kalhot. Kolem něj byl ovinutý přízrak celý v rudém, který mu tiskl dýku k srdci.
„Bathymaas! Ne!“ vykřikl Set.
Bez sebemenšího zaváhání ponořila dýku hluboko do Styxxovy hrudi. Když zajela až po jílec, prudce zaklonila hlavu a spokojeně zařvala. Když promluvila, používala jen atlantštinu. „Vezmi si svého bastarda zpátky, Apollymi. Teď přijď a postav se mi, ty zasraná děvko, abych se mohla vykoupat ve tvé zkažené krvi! Ochutnej mou pomstu, ty svině, a udav se jí!“
Vyděšený Ash se podíval na Seta, jehož výraz byl naplněný tou samou bolestí jako jeho vlastní.
Přišli pozdě.
Zase. Styxx byl mrtvý a bylo po všem. Čepel této dýky zabije všechno, čemu bije srdce. Dokonce i Styxxe. Nezáleželo na tom, že jejich životní síly byly spojeny. Nezáleželo na tom, že Styxx měl Apollyminu moc. Míze z ypnsi to bylo jedno. Byla absolutně smrtící.
Acheronovy oči se naplnily slzami, když bratra naposledy zklamal. Teď už to nikdy nedokáže napravit a ukázat Styxxovi, jak moc je mu líto všechno to, co mu udělal. A až tehdy si uvědomil, jak moc svého bratra miloval. Styxx měl pravdu. Byli dvěma polovinami jednoho celku. Bolest ze Styxxovy ztráty ho zasáhla tvrději, než by kdy považoval za možné.
Ash si celou svou mocí přál, aby mohl svého bratra přivést zpět. Po tváři mu sklouzla jediná slza. „Promiň, adelphosi. Kéž bych ti byl takovým bratrem, jakým jsi byl ty mně.“
Objevil se tam obraz jeho matky. Byla v té samé éterické formě, kterou používala kdykoliv navštívila Acherona. „Co jsi to udělala?“
Bathymaas se k ní rozběhla a prošla jí skrz. „Bojíš se mi postavit?“
Když Apollymi vrtěla hlavou, její výraz vyjadřoval hluboký smutek. „Nezabila jsi Apostolose.“ Oči se jí naplnily slzami, když se podívala na Styxxovo tělo. „Jsem pořád uvězněná v Kalosis. Muž, kterého jsi zabila je Styxx z Didymosu.“
„Ne,“ vydechla Bathymaas. Oči se jí rozšířily nevírou, když se otočila zpátky ke Styxxovi a zbledla. „Ty lžeš!“
Z rány, kterou mu uštědřila, vytékala krev a spolu s ní ze Styxxe vyprchala i Apollymina moc. Jeho vlasy byly znovu blonďaté, jeho kůže ztmavla a na těle se mu znovu objevily jeho jizvy.
Místnost naplnil Letin smích. „Ubohá Bathymaas...  znovu jsi ho zatratila svou vlasní rukou.“ Přemístila se za Bathymaas a servala jí náhrdelník, který jí připnul Styxx než ji poslal do Egypta, kde na něj měla čekat.
Set se k nim rozběhl, ale než se k nim stihl dostat, Leto spojila dva kusy k sobě.
„Teď jsem duší spravedlnosti a ty...“ Leto se zamračila, když se amulet odmítl spojit. „Cože? Proč to nefunguje?“
Ash se setkal s Urianovým pohledem a kývl hlavou k bohům na zemi.
Urian chápavě přikývl a zamířil k nim s Davynem v závěsu.
Ash právě mířil ke Styxxovi, když ten zničeho nic zalapal po dechu a vyklenul se v zádech, jako by ho něco posedlo. Dýka, kterou mu Bathymaas zabodla do hrudi, vylétla do vzduchu a neškodně přistála na zemi. Z rány proudilo světlo, které ji uzavřelo. S dalším úderem srdce projela místností šoková vlna a srazila všechny k zemi. Všechny, kromě Ashe, který tohle viděl už dvakrát předtím.
Naposledy v New Orleans.
Po jeho tváři se rozšířil pomalý úsměv, když si uvědomil, že Styxx konečně dostal svou chtonianskou moc, která všem bohům brání jej zabít. Tohle bylo chtonianské znovuzrození a bolelo jako peklo. Ale nevýhodou bylo, že jeho bratr neměl ani ponětí, co je ta moc zač nebo jak se používá. Kdykoliv se objevila, převzala nad svým pánem kontrolu a bylo těžké ji použít nebo s ní bojovat.
Zvláště napoprvé.
Řetězy, které držely Styxxe na místě, se rozříštily a jejich kusy se rozlétly všemi směry. Styxx se vznesl nad podlahu.
„Co se to děje?“ zařval Archon.
Nikdo neodpověděl, zatímco ze Styxxova těla prýštily blesky, které vyrazily okna a vyrvaly dveře z pantů. Záblesky světla vyšly i ze Styxxových očí a úst. Celé tělo mu explodovalo světlem, posílilo ho a přivedlo ho zpět z jeho nezasloužené smrti.
Simi vyrazila ke Styxxovi, ale Ash ji zadržel. Jelikož nebyl Styxxovým Charontem, mohl by jí nechtěně ublížit.
V místnosti byla jediná osoba, která mohla tohle zastavit. Byla to právě ta, která udělala tu strašnou chybu a zaútočila na Styxxe.
Ash přivolal tolik své moci, kolik jen mohl a teleportoval se tam, kde se vznášel Styxx. Věděl, že je to idiotský pohyb, ale neměl jinou alternativu.
Ve chvíli, kdy Bathymaas uviděla Ashe, rozšířily se jí nozdry vztekem. „Ty!“
Když po něm šla, Ash ji zadržel svou mocí. „Zabij mě a Styxx zemře také. To je to, co chceš?“
„Zabij je oba!“ vykřikla Leto, která se pořád pokoušela spojit dvě poloviny egyptského srdce.
Bethany se zastavila, jako by chtěla Leto poslechnout, pak ale její pohled padl na Styxxe a ona se okamžitě uklidnila. „Co mám udělat, abych ho zachránila?“ zeptala se Ashe zmučeným tónem.
„Musíš ho dostat na zem. Ukázat mu, kdo a co je pod vší tou mocí.“
„Jak?“
Ash zavrtěl hlavou. „Ať se propadnu, jestli to vím. Zkusím ho podržet, ale musíš se k němu dostat, než ho ta moc rozerve na kusy a všechny nás zničí.“
Přikývla, ustoupila a uvolnila tak Ashovi cestu, aby se mohl na Styxxe vrhnout. Když ho bratr chtěl udeřit, objal ho Ash vším, co měl.
Styxx zuřivě zařval, když se pokoušel osvobodit.
Bethany se ve své podobě objevila před jeho bratrem a vzala jeho tvář do dlaní. „Styxxi? Slyšíš mě?“
Místností projel další výbuch, který byl silný jako hurikán, a který měl dost síly na to, aby odhodil Bethany pryč. Ash držel Styxxe a popadl Bethany, než ji to odneslo pryč.
Bethany se třásla, když se všechny její vzpomínky promísily s těmi Bathymaasinými, a ona byla znovu celá. Viděla sebe se Styxxem a Ariclem, a vzpomněla si na všechno, co jim bohové udělali, jak je od sebe odtrhli a drželi je od sebe.
Její vztek vzrostl, ale přiměla ho se zklidnit. S tím se vypořádá později. Teď ho musí zachránit. Ať to stojí, co to stojí, nemůže mu dovolit trpět už ani jediný další den nebo zemřit kvůli tady těm bastardům.
Nebo kvůli ní.
Odstrčil od sebe Acherona a otočil se k ní s vražedným zábleskem v modrých očích. Vyděšená a nejistá udělala tu jedinou věc, která ji napadla.
Políbila ho.
Styxx ztuhl, když mu hlavu naplnila vůně eukalyptu a lilií. Zatímco mu náruč plnilo něco měkkého, vzpomněl si, jaké to je být součástí celku. Ten sladký, vzácný dotek ho okamžitě zklidnil.
Bál se, že sní, proto se odtahoval vážně pomalu, než slédl na ženu ve své náruči. Je to skutečné? Je ona skutečná?
„Beth?“
Věnovala mu úsměv, ze kterého okamžitě ztvrdnul. „Jsi se mnou, akribosi?“
„Nejsem si jistý. Jsem mrtvý?“
Zasmála se. „Nevím. Jsem já mrtvá?“
„Ne!“ vykřikla Leto a rozběhla se k nim.
Ash ji bez váhání šel zastavit. Ale když se k ní přiblížil, bodla ho do břicha tou samou atlantskou dýkou s čepelí napuštěnou mízou z ypsni, kterou Bethany zabila Styxxe. I když byl jed pro smrtelné bytosti smrtící, pro bohy byl silným miasmem. Bylo to stejné sérum, jaké Apollymi použila, aby svou rodinu uzamčela ve smrti podobném limbu, když se jim po Acheronově smrti postavila.
Ash se zapotácel a padl na kolena.
Styxx se k němu rozběhl. „Acherone?“
„Simi!“ zavolal a ignoroval svého bratra.
„Simi jde na to, akri!“ Zmizela.
Acheronovo tělo rychle šedlo, jak se jed šířil od zranění do zbytku jeho těla. V očích se mu rudě zablýsklo, když vzal Styxxovu tvář do dlaní a přitáhl si ho do náruče.
Než si Styxx stihl uvědomit, co má Acheron v úmyslu, zabořil mu jeho bratr tesáky do krku a předal mu svou moc. Když to bylo hotové, Ash se odtáhl a setkal se se Styxxovým pohledem. „Nakopej jim zadky, bratře.“
„S radostí.“ Styxx položil Acherona na podlahu. Když vzhlédl, uviděl, že Urian bojuje s Phanenem. „Uriane, pojď sem.“
Urian se k nim přemístil a zaklel, když uviděl, v jakém je Acheron stavu.
„Dohlédni na něj a chraň ho.“ Styxx pomalu vstal a dovolil Acheronově a jeho vlastní nově získané moci, aby se spojily. K čertu... Acheronova moc dělala z té Apollyminy jen výsměch. Jestli je Katra vážně ještě mocnější než její otec...
Je to opravdu děsivé.
„Styxxi?“
Zaváhal, když v Bethanině hlase zaslechl strach. Ona byla v místnosti tou jedinou osobou, které by nikdy dobrovolně neublížil. Vzal ji za ruku, přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl chránit a aby jej držela při zemi v případě, že by se mu moc znovu vymkla zpod kontroly. „Jsem v pořádku,“ ujistil ji. „Dokud jsi se mnou.“
Všude kolem něj bojovali bohové.
Leto se k nim hnala s napřaženou dýkou. Styxx zaštítil Bethany svým tělem, a postavil se bestii, která se už dvakrát pokusila zničit jeho ženu. Bylo na čase to s ní skončit jednou provždy. Leto se na něj vrhla. Síla jejího útoku ji vyvedla z rovnováhy. Prudce si ji přitáhl k sobě a jediným trhnutím zápěstí ji odzbrojil.
Ale i přes to všechno, co jim ta děvka udělala, se nemohl přimět ji udeřit. Galen mu do hlavy nasadil myšlenku, že žádný důvod není dost pádný na to, aby muž udeřil ženu, bez ohledu na to, co udělala, aby si to zasloužila. Muži byli příliš silní.
Leto se zasmála, když si uvědomila, že ji neudeří.
Smála se, dokud se kolem něj neprotáhla Bethany s ponurým, odhodlaným leskem v očích. „Tahle děvka je moje.“
Styxx ustoupil a dovolil čtrnáct tisíc let staré pomstě, aby se vrhla na bohyni, kterou oba nenáviděli. Bohyni, která udělala všechno pro to, aby je oba zničila.
A když už tak mluvíme o nenávisti a odplatě...
Obrátil se k Archonovi, který bojoval se Zakarem. Styxx si přivolal svůj meč a štít a zamířil k nim.
„Zakare?“
Sumeřan se podíval za Archona a pak ustoupil, aby se Styxx mohl zapojit a bojovat s atlantským bohem.
Archon se zasmál. „Vážně? Myslíš, že mě vypůjčená moc zastraší, chlapče? Zametl jsem s mnohem mocnějšími bytostmi a lepšími bojovníky než jsi ty.“
„Uznávám to s těmi mocnějšími bytostmi, ale měl by sis zapamatovat, Archone, že se nikdy nenarodil lepší bojovník, než jsem já. To proto jsi pomohl Apollovi a Leto podvést řád věcí, abyste zabili Aricla. Vím, že Apollymi dlužím za její laskavost, a proto tě nakonec dostanu.“
Archon si ofrkl a ťal směrem ke Styxxovu štítu. Styxx uskočil a zaútočil mečem. Starší bůh se pokusil odtančit pryč, když mu Styxx uštědřil ránu a pořezal mu paži.
Archon vykřikl bolestí.
Styxx ho tlačil zpátky, zatímco se Archon pokoušel držet krok s jeho údery. Když si bůh uvědomil, že tohle kolo nemůže vyhrát, uviděl Styxx v jeho očích strach.
„Jen do toho,“ posmíval se mu Archon, „pošli mě zase spát. Já se znovu osvobodím. A až se to stane, přijdu si pro vás. Nemůžeš mě zastavit. Já se vrátím.“
„Ne,“ řekl Styxx pevně. „Nevrátíš.“ Klamně se pohnul vpravo, a když se Archon začal bránit, zasáhl ho dobře mířenou ránou, kterou mu oddělil hlavu od těla.
Všichni v místnosti ztuhli, když si uvědomili, co Styxx udělal. Pak jim došlo také to, co je ve skutečnosti zač.
Chtonianský zabiják bohů. Jen oni měli moc zničit boha a poslat jeho nebo její moc zpátky ke Zdroji, aniž by zničili strukturu vesmíru. A i když je zabití boha oslabilo, pořád to byly nejhorší bytosti Spodní Říše.
To jediné, co je mohlo zabít, byl Zdroj, jeden z jeho služebníků, sérum nebo jiný Chtonian.
Ve té chvíli Atlanťané udělali to, co udělali v Halicarnassu, když si uvědomili, že Styxxe nemohou porazit... okamžitě odhodili své zbraně a ustoupili.
Až na Bethany a Leto, které dál bojovaly. Krvežíznivost v očích jeho manželky byla něco děsivého.
„Měli bychom je zastavit?“ zeptal se Urian, když se připojil ke Styxxovi.
Než stačil odpovědět, zasáhl Set a popadl Leto do divokého škrtícího sevření. Jakmile omdlela, hodil si ji přes rameno. „I když respektuji, že ji potřebuješ zmlátit, dcero, já k ní chovám mnohem větší zášť. Nejen kvůli tomu, co udělala tobě, ale také kvůli tomu, co udělala tvému bratrovi.“ Naklonil se a políbil Bethany na tvář. „Brzy se vrátím a žádný strach... i když obvykle ženy nebiju, tahle děvka je úplně jiná kategorie.“ Zarazil se a podíval se na Zakara, který se ďábelsky ušklíbl.
Pak všichni tři zmizeli.
„Bratrovi?“ zašeptala Bethany zmateně, když se obrátila ke Styxxovi. „Jakému bratrovi?“
Ukázal přes místnost na Setha. „Seth se narodil dlouho poté, co tě Apollymi zamrazila v Katateros.“
Bethany se s ním šla poprvé setkat, zatímco Styxx poklekl vedle Acherona. Od hlavy až k patě byl celý tmavě šedý. Zamračený Styxx se podíval na Uriana. „Co to způsobuje?“
„Aima,“ odpověděl Dikastis a klekl si vedle Styxxe.
Styxx se natáhl po Dikastisovi, aby to s ním skončil, ale Urian ho zastavil.
„Ten je na naší straně.“
„Jsi si jistý?“
„Bodl támhle toho.“ Urian ukázal na Terose. „A zachránil mi tak zadek.“
Maahes se připojil k Sethovi a Bethany, zatímco Ma’at se přišla postavit vedle Styxxe. Útěšně mu položila dlaň na rameno.
„Acheron bude v pořádku. Jakmile Simi přinese protilátku, probudí se.“
Styxx tomu chtěl věřit. „Jsi si jistá?“
Přikývla. „Jinak by Apollymi nebyla tak potichu.“
A že byla potichu... děsivě potichu. Dokonce i poté, co se Simi vrátila se třemi lístky ze Stromu života, který rostl jen v Ničitelčině chrámu v Kalosis, byla Apollymi extrémně zdrženlivá a podivuhodně tichá.
„Co s tím mám dělat?“ zeptal se Styxx Simi.
„Mni je mezi prsty, dokud nebudou vlhké,“ řekla Apollymi. „Pak nakapej devět kapek do Apolostolových úst.“
Styxx zaváhal. „Co se stane, když mu jich omylem dám deset?“
„To raději nezkoušejme.“
Dobrá poznámka.
Bethany se k němu vrátila, zatímco pečlivě počítal.
Jakmile se devátá dotkla Acheronových rtů, do celého těla se mu pomalu vrátila barva. Acheron otevřel oči a zašklebil se. „Příště do toho někdo přidejte peprmintovou příchuť. Tohle je ta nejodpornější chuť na celé planetě.“
Styxx se ušklíbl. „Snad si vážně nestěžuješ, že jsem tě přivedl zpátky, že ne?“
„Ano, a ne. Ochutnej to a uvidíš, že budeš taky nadávat.“
Styxx si odfrkl a napřáhl k bratrovi ruku. Acheron ji přijal a dovolil mu, aby ho vytáhl na nohy.
Pak se na sebe dívali v naprosté shodě, poprvé ode dne, kdy vzal Estes Acherona na Atlantidu. Bratři teď a navěky.
I přes oboustrannou pitomost.
Acheron ho pevně objal a pak ustoupil, aby ho nechal Bethany.
Styxx pořád čekal, že tohle všechno je jen nějaký zmatený sen, když se otáčel a ovíjel kolem ní paže. Sklonil k ní hlavu a zhluboka se nadechl, když ho naplnily její vůně a hřejivé teplo způsobem, jakým to nic jiného nikdy nedokázalo. Když teď věděl, jaké je to být celý, nedalo se to srovnat s tím, co cítil, když byl jen jednou polovinou jejich celku. „Říkal jsem ti, že se k tobě vrátím, moje bohyně. Že mě nic nemůže zastavit.“
„Ano, ale muselo ti to trvat tak dlouho? No vážně?“
Zasmál se navzdory bolesti, kterou v něm její škádlení vyvolalo, zatímco ji pevně objímal. „Obávám se, že si budeš muset zvyknout žít přímo tady u mě. Už nikdy tě nenechám jít. Prostě mě považuj za velkou vnější součást tvého těla.“
Rty se jí třásly, když se na něj usmála, zatímco jí po tvářích stékaly slzy. „Jsem tak ráda, že tě mám zpátky. Jen bych si přála, aby tu s námi byl i náš syn.“
„Já vím, drahoušku,“ vydechl.
„Ehm... co se toho týče.“
Styxx vzhlédl, když se ozval Apollymin úzkostlivý hlas, který jaksi znovu našla. Jeho štěstí nahradil děs, jak ho ten její nervózní tón vystrašil. „Co?“
„Pamatuješ na slib, který jsem ti dala, Styxxi?“
Že dá všechno do pořádku, když to přežije. „Ano?“
„Nezabila jsem vašeho syna. Chtěla jsem. Zoufale. Ale když jsem se podívala na to maličké, překrásné dítě, viděla jsem Apostolose a nedokázala jsem se přimět mu ublížit.“
Bethany zalapala po dechu. „Žije? Kde je?“
Apollymin pohled padl na Uriana, který se otočil a podíval se za sebe.
Když to Styxxovi došlo, spadla mu bratra. „Urian je Galen?“ A přesto to nějaká jeho část věděla ve chvíli, kdy se setkali. Cítil spojení a lásku. Teď už to dávalo naprostý smysl.
Urian zavrtěl hlavou. „To není možné. Narodil jsem se, než zemřel.“
„Ne, nenarodil.“ Apollymi se smutně usmála. „Strykerius ti to řekl, protože nechtěl, abys věděl, že ty a tvůj bratr jste byli první Apollité, kteří se narodili prokletí. Byla to moje vina. Záměrně jsem si vybrala Strykeriusovu ženu, protože jsem si myslela, že je to perfektní pomsta, když bude Apollo dohlížet na Styxxovo dítě vzhledem k tomu, co mu udělal... v obou životech. Neměla jsem ponětí, že vás všechny Apollo proklel kvůli smrti ženy, kterou ve skutečnosti nemohl vystát. Stejně jako u Apostolose a Styxxe byla tvoje krev smísena se Strykeriusovým skutečným synem, což z tebe udělalo součást Strykeriuse. Ty, dítě, jsi jediná žijící bytost, která je částečně člověkem, Atlanťanem a Apollitem... ve tvých žilách koluje krev tří pantheonů a bohů.“
Urian byl zděšen. „Ví to Stryker?“
Přikývla.
Přikývla. „Řekla jsem mu to už dávno – když jsi vyrostl a on se podivoval nad některými tvými schopnostmi – prozradila jsem mu, že jsi na tomhle světě unikátní, ale ne to, kdo jsou tvoji skuteční rodiče. To tvoje jedinečná pokrevní linie byla důvodem pro to, že tě zlé duše, ze kterých jsi žil, vůbec nezkazily. Proč jsi mohl mezi krmeními čekat déle, než ostatní tvého druhu, a jak mohla tvoje krev udržovat při životě Phoebe, když ještě byla naživu. Také proto ti Strykerius podřízl hrdlo, místo aby tě bodl do srdce. Na rozdíl od ostatních Daimonů nemůžeš zemřít na takové zranění. Tehdy tě mohla zabít jen ztráta krve.“
Urian se podíval na Acherona. „Věděl jsi to?“
„Věděl jsem, že je zvláštní, že ti Stryker podřízl hrdlo místo toho, aby tě bodl, ale ne. Neměl jsem tušení, že jsi můj synovec. Moje matka“ – vrhl na ni otrávený pohled – „se mi o tom nikdy nezmínila.“
Urian se zamračil. „Lidi, jsem teď pekelně zmatený. Můj nejlepší přítel je můj otec? Muž, kterého jsem jako dítě zbožňoval... jehož znak jsem si nechal vytetoval na paži... a je mladší než já. Jo, nemyslím si, že tohle zvládnu. Proveďte mi někdo lobotomii... prosím! Kde je ten drak z Útočiště? Simi, běž pro Maxe. Potřebuju ho.“
Bethany se kousla do rtu a váhavě se přiblížila k Urianovi. Srdce jí bušilo, když před sebou viděla fyzické potvrzení toho, co Apollymi řekla. I když měl vlasy světlejší než Styxx, měly stejnou barvu jako ty Aařiny. Nebyl tak vysoký jako jeho otec, ale měl právě teď ve tváři stejný výraz, jaký míval Styxx kdykoliv byl naštvaný nebo zmatený. Položila mu lehce ruku na tvář, zatímco k němu vzhlížela. „Vidím v tobě tvého otce. Moje dítě je překrásné. Přesně takový, jaký jsem věděla, že budeš.“ Přitáhla si ho do náruče a pevně ho tiskla, zatímco ji emoce rvaly na kusy. Ale rozhodně nemohla popřít radost, kterou cítila v srdci nad tím, že je tam s nimi. Že se Apollymi nakonec naučila soucitu a laskavosti. „Nenávidím, že jsem tě neviděla vyrůstat, ale miluji tě... Uriane.“
Navzdory tomu, co Urian řekl, ji pevně objal. Styxx ovinul paže kolem jich obou přesně tak, jako to toužil udělat celá staletí. Nemohl uvěřit tomu, že je to skutečné. Že jsou vážně s ním.
Konečně.
Jedna jeho část byla naštvaná, že mu Apollymi neřekla o Urianovi už před lety. Ale právě teď byl tak vděčný a nadšený, že je má u sebe, že nechtěl strávit ani jedinou chvilku lamentováním nad minulostí, kterou nemohl změnit. Peklo už dostalo příliš mnoho staletí jeho života. Všechno, co teď chtěl, bylo zapomenout na to, co se stalo, a soustředit se na budoucnost, ve které konečně bude naděje a láska.
A rodina.
Ta jediná věc, na které mu vždycky opravdu záleželo.

Jo, život byl pro všechny těžký, ale také byl mnohem horší, když jste s ním bojovali sami. A i když byl Styxx sám silný, s bratrem za zády a ženou a synem po boku, byl mnohem silnější. 

26 komentářů:

  1. Sakra všichni co to komentovali včera měli pravdu, díky bohu. Děkuji za překlad korekci

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Už asi tuším co najdu jako první pod stromečkem, že tam bude poslední kapitolka Styxxe :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ááá poslední kapitola už stojí za prd, to největší drama proběhlo :D

      Vymazat
    2. Souhlasím, tohle nasadilo laťku dost vysoko. To byl ale sešup.
      Díky moc za parádní překlad :-)

      Vymazat
    3. Vianoce, budú možno už zajtra :-P

      Vymazat
  4. Já sem tušila že je Urian Galen :-D mám úplně slzy v očích :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad, už zbývají jen 4 kapitoly, škoda.... Jana

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. ĎAKUJEM ...ĎAKUJEM ...ĎAKUJEM ....bože to bolo......aaaaaahhhh.....ani neviem opísať ako ma táto kapitola potešila.....ešte raz ĎAKUJEM <3

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem Vám neskutočne moc za kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. díky, za další krásnou kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad a korekciu.....

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za preklad a korekciu. Ja som neplakala. Tentokrat som sa usmievala od ucha k uchu. Perfektne. Dakujem. GabiM

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad a korekci,tohle byly krásné kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  14. Srdečná vďaka za preklad aj korektúry ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. dobre som pochopila, ze Acheron vratil styxxovi jeho chtoniansku silu tym kusnutim? alebo mu pozical svoju? ak mu ju vratil tak co je teraz ash? boh? a styxx je chtonian?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možno ťa pomýlil názov kapitoly "23.prosinec 2012", v knihe sa nachádza 2x a sem bol Kerris vložený v stredu 17.12 a vo štvrtok 18.12 až potom ide dnešná "vianočná" kapitola. :-) :-D
      Vďaka za preklad i korektúry

      Vymazat
    2. to asi nebolo mne.pytala som sa na ich silu.toto sa pytala baba inde-24.prosince

      Vymazat
    3. to asi nebolo mne.pytala som sa na ich silu.toto sa pytala baba inde-24.prosince

      Vymazat
    4. Sorry, asi ano, mala som otvorených viac záložiek :-) ;-D

      Vymazat
  16. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat