pátek 12. prosince 2014

Styxx - 25. červen 2012



„Kde je sakra můj bratr?“
Urian pozastavil hru a bezvýrazně na Acherona zíral. „Musíš zmírnit ten nemístný hněv, kámo. Nejsem tvoje děvka a ty nejsi můj pasák.“
V Acheronově čelisti se objevil tik. „Promiň.“ Ale jeho tón byl v rozporu s tím, co říkal. „Nevíš náhodou, kde je Styxx?“
Urian se napil piva. „Jsem snad pečovatel tvého bratra?“

„Tys přeposlal Tory jeho e-mail. Předpokládám, že to znamená, že jsi s ním i nadále v kontaktu.“
Urian se vrátil ke hraní. Musel se kousnout do jazyka, aby zabránil svojí jízlivosti vystoupit na povrch a říct něco, co by mohlo Ashe přimět prohodit ho zdí. „O co ti jde?“
„Tenhle měsíc jsem byl v jeho bytě třikrát a on tam není. Podle toho, co mi řekli, tam už nebyl pěkně dlouho.“
Skvělé pozorovací schopnosti, atlantský bože. Trvalo ti to jen... jak dlouho? Tři a půl roku, než ti došlo, že se tvůj bratr odstěhoval?
Už jen za to chtěl Ashe praštit.
Urian od toho pitomého nápadu raději upustil a odkašlal si. „Možná bychom měli jeho tvář dát na krabice od mléka. Uvidíme, jestli se k nám dostane informace o místě jeho současného pobytu.“ Zamračil se. „Mají pořád mléko v krabici? Když o tom teď tak přemýšlím, už chvíli jsem žádné neviděl.“
„Myslím to vážně, Uriane.“
„To slyším,“ řekl, a obrátil svůj vztek od svého online protivníka ke svému šéfovi. „Myslím tím, kruci, jak jen se můj jedenáct tisíc let starý bratr opovažuje nebýt přesně tam, kde jsem ho před třemi a půl lety nechal? Udělal mi přece obrovskou laskavost a zachránil život mně a také mojí ženě. Odporný, hnusný bastard. Bezohledný čokl! Možná bychom ho měli přitáhnout zpátky a dát mu pořádný výprask za to, že ti dělá takové starosti.“
„Co máš za problém?“
Je načase políbit zeď.
Urian se odhlásil a sundal si sluchátka. Zvedl pivo a postavil se Acheronovi. „Víš, že bych pro tebe zemřel. Aniž bych selhal nebo váhal, postavil jsem se kvůli tobě kulce už mnohokrát. Kruci, někdy jsem skoro i vděčný, žes mi zachránil život. Ale nejsi dokonalý, Ashi. Nikdo z nás není, a když jde o tvého bratra, jsi neskutečný hajzl.“
Na Acheronově tváři se objevily skvrny hněvu a oči mu potemněly. „Neznáš mého bratra tak jako já.“
„Vážně?“ Jeho hlas přetékal sarkasmem. „Kdy ses se Styxxem naposledy posadil a opravdu si s ním promluvil? Och počkat...“ Urian předstíral smích a plácal se do stehna. „Já to vím.“ Zvážněl a jeho modré oči Ashe opovržlivě probodly. „Bylo ti v té době sedm. Takže co jako? Jsi stejně starý jako můj otec... což z tebe dělá něco, co je starší než černé uhlí a dokonce i dědeček toho uhlí... měl jsi jen jedenáct tisíc, pětset padesát tři let plus mínus pár hodin... jo, máš pravdu, to z tebe dělá pekelného experta na všechno, co má co do činění se Styxxem. Proč jsem se na to vlastně ptal? Jsem prostě idiot.“
Barva na Ashově tváři zintenzivněla. „Neopovažuj se mě soudit za něco, o čem vůbec nic nevíš.“
„Proč ne? Ty soudíš celou tu dobu Styxxe za věci, o kterých vůbec nic nevíš.“
„Varuji tě, Uriane.“
„Jsem sebevrah, šéfe. Na muže, kterému je jeho život úplně u prdele, strach tak docela nezabírá. Ale... ty svého bratra znáš, jsi říkal? Dobře, experte, odpověz mi jednu prostou, jednoduchou otázku.“
Urian se pro efekt odmlčel. „Jak se jmenovala jeho žena? No víš, tu, o které jsi nevěděl, že ji měl? Než zemřela, byli spolu pět let, a jelikož jsi žil ve stejném domě jako on a získával všechny vědomosti o jeho osobě... a navíc ho znáš tak dobře. Byla to jediná žena, kterou kdy miloval. Neznat její jméno je jako tvrdit, že mě znáš a přesto nevědět vůbec nic o Phoebe. Nehledě na to, že si před jedenácti tisíci pětisty třiceti šesti lety vyřezal její jméno a jméno svého syna do paže.“
Ashovy oči změnily barvu na jasně rudou. „Pokusil se mě zabít,“ zavrčel.
„Jo, to vím, protože jsem s ním mluvil. Skoro před deseti lety v New Orleans. Byl jsi naprosto bdělý atlantský bůh se vší svou mocí obklopený temnými lovci, když na tebe Styxx zaútočil v zoufalé snaze uniknout věčnému peklu, ke kterému byl odsouzen. Není to tak docela to samé, jako být spícím lidských chlapcem v posteli, když v tom někdo vtrhne dovnitř a probodne mu srdce dýkou. Pak ho ten někdo nechá na podlaze v kaluži jeho vlastní krve, aby o samotě zemřel.“
„Pokusil se zabít svého vlastního otce. Řekl ti to? Chystal proti němu spiknutí a obvinil z toho mě.“
„Vážně? Protože víš, lidé nikdy o takových sračkách nelžou. Nikdy.“
Ash ztuhl. „Ano, lže, Uriane. Takže proč Styxxovi věříš, když já vím, že je to lhář?“
Urian na něj zuřivě zíral, když odkládal pivo stranou. „Jak to víš? Pořád jsi neodpověděl na tu nejjednoduší otázku na světě... i kdybys o svém bratrovi nevěděl nic jiného, jméno jeho ženy bys znát měl.“
Acheron uhnul pohledem.
Urian zakroutil hlavou. Když promluvil, byl jeho hlas tichý a káravý. „Přes všechnu svou moc nedokážeš odpovědět. Byla to Bethany, jen abys věděl. Jejich syna chtěli pojmenovat Galen, po jeho učiteli, který mu zemřel v náručí, když byl dítě. Učiteli, který dal život, aby zachránil Styxxův, když se ho někdo jiný než ty pokusil zabít, zatímco pro svou ženu vybíral snubní prsten. Teď mi dovol říct ti něco o muži, kterého znám...“
Ash skřípal zuby, zatímco se pokoušel nepraštit Uriana za jeho do očí bijící hloupost. „Nechci to slyšet. A pro tvou informaci, já nejsem jediný, kdo ho nenávidí. Nemáš ani představu, kolik lidí během jeho lidského života toužilo po jeho smrti.“ Kolikrát jsem byl zbit a nevraživě znásilněn kvůli muži, kterým s každým svým nádechem pohrdali. Ash sebou kvůli vzpomínkám, které ho pořád uvnitř pálily, trhl. Protože byl Styxx princ, nemohli se ho dotknout. Ale Acheron byl bezcennou děvkou, takže mohli zaplatit vysokou cenu za to, že budou předstírat, že on je jejich princ. Zneužívali jej namísto Styxxe.
Takový druh nenávisti musel být na něčem založen.
Nemluvě o Rysse. Bylo to laskavá, krásná a něžná duše a přesto Styxxe nenáviděla vším, co byla. „Řekl ti někdy Styxx, že neměl žádné přátele... protože toho arogantního bastarda nikdo nedokázal vystát?“
„Arogantního? Můj bože, Ashi, když jde o něj, jsi úplně slepý. Mluvil jsi s ním vůbec někdy?“
„Padám odsud,“ zavrčel Ash.
Urian vykročil vpřed a probodl ho nelítostným pohledem. „Odejdi a já přiměju Tory, ať tě podrží, aby sis vyslechl, co ti musím říct. Věci, které potřebuješ vědět.“
„To by ses neopovážil.“
„Zkus to... protože až si dnes v noci lehneš do postele se svou ženou po boku a budeš se šťastně usmívat, chci, aby sis na chvíli představil, že ráno, až se vzbudíš v té samé posteli a natáhneš se po ní, bude pryč. Navždy. Že už nikdy nebudeš mít ani na minutu její končetiny propletené se svými. Už nikdy se nevzbudíš a neucítíš, jak se k tobě tiskne její tělo. Pak si představ, že jdeš do Basova pokoje a najdeš ho prázdný. Všechny plány, které jsi s ním měl, jsou navždy ztracené. Pak chci, aby sis na chvíli představil, jaký druh lásky a slušnosti v sobě Styxx musí mít, když se mnou šel do Kalosis a objal ženu, která je zabila. Kvůli tobě, Acherone. Bratrovi, který ho nenávidí nad všechna pomyšlení.“
Urian se odmlčel, aby těm slovům dovolil se vstřebat. „Přiznávám, že nejsem tak velký muž jako ty, Ashi. A právě teď ti můžu odpřísáhnout, že bych se na svého otce ani nevyčůral, abych zachránil svět, natož abych ho objal. A to všechno proto, abych uchránil svého bratra před bolestí, kterou cítím pokaždé, když pomyslím na Phoebe... což se děje s každým úderem mého srdce. Jsem pomstychtivý zkurvysyn. Protože potom co ses zcvoknul a vpravil ho do zdi, jen chvíli předtím, než jsme se vypravili do Kalosis, jsem tvou matku chtěl vykuchat za to, co mi vzala. A tady je další věc, kterou nevíš. Než ho objala, cosi mu pošeptala, a i když nemám ponětí, co řekla, znám tvou matku, takže vím, že to nebylo nic laskavého. Laskavost není právě to, čím by byla bohyně destrukce proslulá.“
Urian si odfrkl a zkřížil si paže na hrudi. „A když potom sestoupil dolů a zachránil tvou ženu, aby tě uchránil před prožitím zbytku věčnosti v pekle, dovolil mému otci, aby ho bodl místo tebe. Byl jsem tam, Acherone. Viděl jsem to. Není to lež, ale pravda. Jo, vyléčil jsi ho, ale pak ses otočil a pustil muže, který zachránil život tobě i tvé ženě, z hlavy. Otočil se k němu doprdele zády. To já jsem ho vzal tu noc domů a ty ses na něj až do dneška vůbec nezeptal.“
Urian se sarkasticky ušklíbl. „Och a mimochodem, zapomněl jsi z něj vytáhnout jed, než jsi mu vyléčil ránu. Ležel dva měsíce v komatu, v horečce a delíriu, a já musel přivolat Savitara, aby přišel a pomohl mu, protože když jsem o to žádal tebe, řekl jsi mi, že to dělá jen kvůli upoutání pozornosti. Takže i když tě miluji jako bratra, považuji Styxxe za svou rodinu. Na rozdíl od tebe Styxx na světě nikoho jiného nemá. Ubohý bastard, že uvízl zrovna se mnou. Dokážeš si představit takovou noční můru?“
Urian se roztřeseně nadechl a znechuceně zkroutil rty. „Odešel z bytu jen pár dní poté, co ho Savitar probral z komatu, což bylo před více než třemi lety. Zachránil tvůj a Toryin život a tobě trvalo tři a půl roku, než sis uvědomil, že odešel.“ Jízlivě zatleskal. „Dobrá práce, bratře, dobrá práce.“
Ash si chtěl svou nenávist vůči Styxxovi udržet. Potřeboval to. Ale právě teď...
„A víš, co mě vždycky fascinovalo, Ashi? Nikdy ses mě nezeptal na to, jak jsem se s tvým bratrem seznámil.“
Ash uhnul pohledem, když ho naplnila hanba.
„Stalo se to v Katateros, jen abys věděl. Šel jsem na procházku na pláž a zaslechl jsem z chrámu na kopci pod tvým jakýsi zvuk. Uvnitř jsem našel jeho, byl sám v temnotě, neměl skoro nic k jídlu, a když jsem se ho zeptal, jestli chce něco přinést, víš, o co mě tvůj arogantní bratr požádal?“
Ash zavrtěl hlavou.
„O čerstvou vodu. To bylo všechno, co pan Sobecký chtěl. Bylo pro něj obtížné odsolit mořskou vodu v řece, aby ji mohl pít. Sice vím, že nerad jíš, ale až budete příště doma, chtěl bych, abys vzal Tory, prošel se po ostrově a nechal ji, ať ti ukáže poživatelné potraviny. Není jich tam mnoho.“
„Předpokládal jsem, že mu někdo z vás nosí jídlo.“
„Předpokládal jsi ohledně něj hodně věcí, které nejsou pravdivé. Jako když jsi mi říkal, že byl jedenáct tisíc let na Elysejských polích. Nebyl. Artemis ho srčila na Mizející ostrov a nechala ho tam samotného. Neměl si s kým promluvit a ani tam nedostával vůbec žádné zásoby. Dokonce neměl ani kladivo.“
„To není to, co mi tvrdila.“
„Protože tetička Artemis nikdy nelže. Nikdy. O ničem... jako když s tebou měla jedenáct tisíc let vztah, ze kterého se narodila dcera, která je stejně stará jako já. Artemis je studnicí pravdy, zvlášť pokud jde o tebe. Její laskavá, přívětivá péče trvající všechna ta staletí je důvodem, proč si Styxx nestěžoval, když jsi ho nechal v Katateros. To proto věděl, jak tam bez zdrojů přežít. Ale skutečná otáka zní: proč odešel?“
„Předpokládám, že se nudil.“
„Pak zkus svoje předpoklady přehodnotit.“ Urianův zrak padl na tetování na Ashově těle, kde spala jeho charontská dcera. „Naše drahá démonka Simi na něj bez provokace zaútočila a... no, zabila ho. Ale on zřejmě mrtvý nezůstal. Než ho i kvůli tomuhle nazveš lhářem, chci, abys věděl, že tenhle příběh mi nevyprávělon. Zaslechl jsem Simi, když mluvila se svou setrou o tom, jak roztrhala na kusy tvou špatnou kopii, které se pokusila jejímu akrimu ublížit. Ve skutečnosti proti tobě Styxx nikdy neřekl ani slovo. Nikdy.“
„Řekl ti, že jsem ho bodl.“
„Jo, jednou v noci, když byl vážně opilý a smutný, a já se ho zeptal na jizvy na jeho těle. I když je jich hodně a jsou vážně ošklivé, obrovská zubatá jizva uprostřed jeho hrudi přímo nad jeho srdcem tak nějak vyniká.“
Ash se nad jeho slovy zamračil. „Jaké jizvy?“
„Drazí bohové, Ashi... copak ses na svého bratra nikdy nepodíval? Má je všude. Dokonce i na tváři.“
Ne, nikdy na Styxxovi žádné jizvy neviděl. Ale jak Urian poukázal, nikdy se na něj ve skutečnosti nepodíval.
Díval se skrze něj.
„Kde je?“
Urian přimhouřil oči. „Proč? Abys mu mohl znovu ublížit? Na to zapomeň. Je v bezpečí daleko odsud, takže už si nemusíš dělat starosti s tím, že ti ještě někdy znečistí práh.“
„Jo, se svými biliony dolarů na bankovním účtu je velice altruistický.“
„Mluvíš o penězích, které jsi mu dal, když jsi ho chladnokrevně vykopl? Převedl je zpátky na tvůj účet, než opustil New York. I ten byl před třemi lety uzavřen.“
Ash, kterému bylo z celé té jeho hry špatně, na něj zíral. „Víš, najdu ho i bez tebe.“
„Ublížil jsi mu, Acherone a já přísahám bohům, které nesnáším, že bych tě za to nejraději profackoval. Pro jednou v životě na něj nemusíš myslet a můžeš ho prostě nechat být. To je všechno, co chce. Už jsi na něj zapomněl na tři roky. Co takhle tři stovky let?“
Ta slova byla hrubá. Ale za tou hrubostí se skrývala pravda.
Ash polkl. „Chci se svým bratrem mluvit.“
Urian si povzdechl. „Dobře. Je na Sahaře. Doslova. Žije jako beduín. Před měsícem jsem s ním večeřel, a od té doby jsem o něm neslyšel. To je všechno, co vím.“
Ash kývl, nechal Uriana být a šel najít Styxxe.

***

Ash si dával pozor, aby zůstal neviditelný, zatímco sledoval, jak Styxx krmí svého koně a velblouda. Urian ohledně Styxxovy hrůzně skromné existence ani v nejmenším nepřeháněl. Kdyby nebylo těch světle modrých očí orámovaných černým uhlem, mohl by se Styxx snadno vydávat za beduína. Byl celý v černém a přes ústa a nos měl přetaženou svoji kefíju, která také úplně zakrývala jeho vlasy a rysy tváře. Jedinými barvami na jeho těle bylo hnědé pouzdro jeho šavle a rudý pásek ovinutý kolem jeho černé kefíji. A dvě kožená ramenní pouzdra, která obsahovala vrhací nože.
Kůň začal očichávat černý kožený pytlík u Styxxova boku.
Styxx se zasmál. „Uh, dostal jsi mě.“ Poškrábal koně mezi ušima a poplácal ho po krku. „Ano, to je pro tebe.“ Otevřel pytlík a vytáhl plátky jablek, které koni nabídl z dlaně. „Dobré, že?“ Kůň si odfrkl a kývl hlavou.
Velbloud vydal mrzutý zvuk. „Nedělej si starosti, Jabare. Ani na tebe jsem nezapomněl.“ Styxx cosi dal i svému druhému zvířeti.
Když byla zvířata nakrmená a uvázaná, a když si umyl ruce v malé oáze, zamířil Styxx do malého černého stanu.
Ash ho následoval a byl ohromený tím, co tam našel. ‚Princ‘ měl na opotřebované perské rohoži obyčejný spacák. Na něm spal velký hnědý pes hned vedle napůl snědené misky psího žrádla a vody. Vedle spacáku byl na zemi iPhone připojený k malému reproduktoru, ze kterého se stanem tiše linula píseň Criminal od Disturbed. Hrála dost nahlas, aby byla slyšet ve stanu, ale ne natolik, aby ten zvuk přehlušil toho, kdo by se mohl pohybovat venku. Batoh, sedlové brašny, čtyři střední solární lampy, jedna puška a nic víc.
Styxx, který si nebyl vědom jeho přítomnosti, si sundal oděv.
Kruci, Urian si nedělal legraci. Na jizvy na Styxxově těle byla hrůza pohledět. Kdy, kde a jak k nim Styxx přišel? A když se Styxx skrčil v rohu ke svému batohu, zadrhl se Ashovi dech, když uviděl přes celou délku Styxxových ramen rozprostřený Apollonův sluneční symbol.
Jako bůh Ash přesně věděl, co takové označení znamená, a znal všechnu tu hrůzu, kterou to znamenalo...
Divoké vlastnictví.
Bylo to varování pro každého boha, který to uviděl. Znamenalo to, že Apollo bude zuřivě bojovat, aby si udržel Styxxe jako svého otroka. A tohle Apollo nedělal lehkovážně. Olympský bůh si nikdy neoznačil Ryssu za své vlastnictví. Nestaral se o ni dost na to, aby to udělal. Když na to přijde, ani Artemis si Acherona nikdy oficiálně neoznačila a to spolu byli předtím, než ho Tory osvobodila, tisíce let.
A jak tak Ash zíral na tu značku, Ryssiny výkřiky z toho posledního dne, kterými obviňovala Styxxe z toho, že svedl Apolla, získaly úplně nový význam. I když se možná Ash pletl ohledně mnoha věcí, které měly co dělat s jeho bratrem, naprosto jistě věděl, že Styxx je neochvějně a nepochybně heterosexuál.
Ale Apollo nebyl. A jestli Styxx bojoval s jeho vlastnickými právy, Apollo jistě prahnul po pomstě. Vzhledem k tomu, co ten bastard udělal svým vlastním lidem...
Svému vlastnímu synovi.
I Acheronovi samotnému.
Toryina slova o bozích v lidské podobě se stávala děsivou možností. Vždycky se divil, jak vůči němu může být Styxx tak zlý. Jak může jeho vlastní dvojče vystát sám sebe poté, co zaútočí na Acherona.
To, že ho vykastroval Apollo, dávalo mnohem větší smysl než to, že to udělal Styxx. Olympan toužil po pomstě za to, že Ash spal s Artemis a ‚znesvětil‘ ji. Surovost toho útoku dává z tohoto úhlu pohledu mnohem větší smysl, než to, že na něj Styxx zaútočil kvůli ženě, o kterou se nemohl starat méně.
Styxx si do úst strčil jablko, zakousl se do něj a vstal se dvěma lahvemi teplé vody, skicákem a tužkami. Posadil se na spacák tak, aby nevyrušil psa, otevřel vodu a usrkl. Když snědl jablko, otočil stránku v sešitě tam, kde byla skica ženy, která seděla na krásné louce a držela v náručí dítě. Ručka dítěte se dotýkala jejích rtů a ona se na něj usmívala. I když to byla jen kresba, láska v jejím výrazu byla naprosto zřejmá.
Ashův pohled padl na Styxxovu levou ruku, ve které držel jablko, a pak sklouzl očima na jména jeho ženy a syna, která si Styxx pečlivě vyřezal do masa.
Největší pocta. Nebylo to něco, co by muž udělal jen tak.
Plný význam toho, co Styxx ztratil a toho, jak moc svou rodinu miloval, do něj narazil s takovou silou, že si v první chvíli myslel, že se mu udělá špatně.
Styxx odložil jablko stranou, otřel si ruce o stehna a naklonil se, aby mohl kreslit. Ash sebou trhl, když sledoval, jak Styxx musí pomocí levé ruky přidržovat tužku ve své zmrzačené pravé ruce, aby ji mohl použít. Způsob, jakým to Styxx dělal, vypovídal o tom, že je tak zvyklý pomáhat svojí částečně ochromené ruce, že už nad tím ani nepřemýšlí.
Ve Styxxových modrých očích se zračily slzy, když láskyplně přejížděl svou ošklivě zjizvenou pravou rukou po stránce. „Chybíš mi, Beth,“ vydechl, než začal přidávat detaily. Během toho, jak pracoval, co chvíli odsunul sešit stranou a Ash si až po chvíli uvědomil, proč to dělá.
Chránil ho.
Zatímco Styxx pracoval, sem tam mu z tváře sklouzla slza. Tiše a soustředěně ji setřel o rameno a pokračoval v kreslení.
Ash ohromený bratrovým srdcem a talentem, klesl na kolena a sledoval Styxxovy precizní, přesné tahy. Neměl ponětí, jak jeho bratr něco takového dokáže.
Když Styxx skončil, pečlivě si otřel své tiché slzy a listoval sešitem, který byl plný obrázků jedné ženy a malého chlapce různého stáří pohybujícího se od novorozence k dospělosti. Bylo to, jako by si Styxx vytvořil na svou ženu a dítě vzpomínky, které by chtěl mít.
Vzpomínky, které mu ukradli.
Které mu ukradla Acheronova matka.
Ale to, co Ashovi trhalo srdce, bylo to, jak moc ten chlapec vypadá jako Bas. A když se Styxx zarazil u kresby, na které držel svou ženu a dítě, musel Acheron odejít.
Jeho hrdlem stoupaly vzlyky, jak se k němu jako bumerang vracela Urianova slova a on přemýšlel o jediném dni jeho života, který by prožil bez Tory a Base. Natož tak o celých staletích.
Jak jsem ho jen mohl žádat, aby zachránil život mojí ženy a objal přitom vraha té jeho?
Urian měl pravdu. Vážně byl neskutečný hajzl. A o svém bratrovi nevěděl vůbec nic.
Ash si přitiskl klouby prstů k očím a bojoval o sebekontrolu, zatímco sledoval kresbu, na které Styxx zachytil chlapce držícího medvěda. Kdyby nevěděl, že to není možné, přísahal by, že se jeho bratr se svým synem setkal.
Teď když o tom tak přemýšlel, dokonce i jejich ženy by spolu dobře vycházely.
Je možné, že dovolil své nenávisti vůči Estesovi a Ryssině žárlivosti vůči Styxxovi ho ovládnout natolik, že to úplně zkreslilo jeho mínění? Jistě by se nenechal tak snadno ovlivnit.
Nebo ano?
Celý život všem pořád káže, že jsou vždycky tři strany každé události – tvoje, jejich a pravda, která leží někde uprostřed.
Přesto, když přišlo na jeho bratra...
Emoce nemají mozek. Tohle Ash věděl lépe, než kdokoliv jiný.
A jak tak stál na opuštěné duně a vyhlížel do žhavé, obrovské pouště, vzpomněl si, jak strašně nerad byl Styxx jako dítě sám. Kolikrát se vplížil do Acheronova pokoje a byl za to zbit. Ale Styxxovi to bylo jedno. Chodil za Acheronem bez ustání.
Bratři teď a navěky.
Styxx se to snažil napravit. Podal mu ruku a Acheron ji srazil stranou. A to ne jednou. Dělal to opakovaně. Ještě hůř, Ash Styxxe na celá staletí opustil a dokonce mu nevěnoval ani jedinou, letmou myšlenku.
Ani jedinou.
Je ohromující, jakou škodu můžeme způsobit sobě i jiným, zatímco se snažíme sami sebe ochránit před zraněním. Kolikrát tohle řekl temným lovcům?
Koneckonců je ale jednodušší rady dávat než přijímat.
Ash, který si tuhle pravdu potřeboval potvrdit, se vrátil ke stanu. Několik minut stál venku a přemýšlel o zdravém rozumu.
Ale on nebyl zbabělec.
Acheron se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahu, a zvedl stanovou celtu. „Styxxi?“
Pes se nahrbil a zavrčel na něj.
Bratr teď seděl vzpřímeně a tiskl si k nosu krví nasáklý kapesník, zatímco uklidňoval psa vedle sebe. „Já to kurva neudělal.“
Zmatený Acheron se zamračil. „Neudělal co?“
„Cokoliv, z čeho jsi mě sem přišel obvinit. Nejsem bůh. Nemůžu odtud přicestovat kamkoliv, kde žiješ, během mrknutí oka. Trvá mi několik týdnů, než dorazím do třeba i jen skromné vesnice.“ Spalovaly ho vztek a nenávist.
A Ash věděl, že si to zaslouží. „Přišel jsem ti poděkovat za dárek, který jsi poslal Sebastosovi.“
„E-mail by stačil.“
„Dostal bys ho?“
„Nakonec ano.“
Ash přimhouřil oči, když na podlaze uviděl další dva krví nasáklé kapesníky. „Pořád míváš bolesti hlavy?“
„Ano, a ta největší právě prošla mými dveřmi.“ Styxx odtáhl látku stranou, aby krvácení zkontroloval. Pořád pokračovalo. Přitiskl si kapesník zpátky k nosu. „Co chceš?“
Odpuštění. Přesto neměl právo o něj tohoto muže žádat. Urian měl pravdu. Styxx se ho pokusil zabít, ale přišel k němu otevřeně. Sakra, dokonce ho i varoval, že po něm jde.
On, na druhou stranu, šel po Styxxových zádech. A oba útočili ze stejného důvodu. Chtěli jen ukončit svá utrpení.
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Ano,“ zavrčel Styxx, „ty jsi debil a já bastard. Co je do prdele špatně s mužskými členy mojí rodiny, že mě vždycky chtějí vyslýchat, když trpím bolestí a krvácím?“
Ashův pohled padl na řadu vypálených jizev, které ubíhaly podél Styxxova boku. Začínaly v jeho podpaží, kde mu kvůli spálenému masu nerostly chlupy, a mizely pod jeho pasem. Dokonce i bradavku měl příšerně znetvořenou. Ty zvláštní jizvy pročistily Ashovy vzpomínky a vytáhly na povrch jeho dlouho potlačovaný akt hlouposti. Přikrčil se, když si vzpomněl, že ty jizvy viděl, když na Atlantidě zakrýval bratrovy slabiny a stehna.
Co jsi to dělal? Masturboval s rozžhaveným pohrabáčem?
Místo aby ho udeřil, jak měl, se Styxx stočil do klubíčka a neřekl vůbec nic. Prostě jen zíral do zdi.
Ash si přál, aby se mohl vrátit v čase a za tu krutost si nafackovat. Bylo zřejmé, že jeho bratra někdo krutě mučil.
Styxx je měl už jako dítě.
Ještě předtím, než odešel do války. Až doteď se o to Ash nestaral. Byl tak ztracený ve svém vlastním utrpení, že si nenašel ani tři vteřiny, aby uvažoval o tom Styxxově.
To, že ty se máš špatně, Acherone, neznamená, že já se mám dobře. Není divu, že to na něj Styxx vrčel.
Nejednou. Ale jizva, kvůli které vážně trpěl, byla ta na jeho srdci. Ta, kterou svému vlastnímu bratrovi způsobil Ash...
„Proč jsi pořád ještě tady?“ zeptal se Styxx. „Chtěl jsi, abych vypadl z tvého života. Poslechl jsem. Omlouvám se, že jsem poslal toho zatraceného koně, na kterého už jsem se dál nechtěl dívat. Už nikoho z vás nebudu nikdy obtěžovat. Prostě jdi!“
„Proč jsi ho poslal?“
Ve Styxxově čelisti se objevil tik. „Protože jsem ti slíbil, že nedovolím, aby se mu něco stalo, a navzdory tomu, co si o mně myslíš, já svoje sliby neporušuji.“
Ash zavřel oči, když ho zahltila bolest. Proč jsem si s tebou nepromluvil, když jsi byl v Katateros, tehdy když jsi mě o to žádal?
Protože byl naštvaný. Ublížený.
Hlavně naštvaný.
„Jen jsem ti chtěl říct, že je mi to líto, Styxxi.“
Styxx ho počastoval ohromeným pohledem. „Och, dobře.“ Z jeho hlasu odkapával sarkasmus. „Jsem rád, žes to dostal přes rty. Ta-dá!“
Jsi takový debil.
A co když to bylo oprávněné?
Ash si povzdechl. „Než půjdu, chceš se podívat na obrázek Sebastose s tvým dárkem?“
Když se ty spalující modré oči setkaly s jeho, zasáhlo ho syrové utrpení, které se v nich zračilo, jako rána do slabin. „Myslíš si, že víš, co je to bolest? Nevíš. Věř mi. Prožil jsem tvůj zatracený život, pamatuješ? Znám každý detail. A i když mě Artemis zamkla ve svém pekle, a já viděl, proč mě nenávidíš bez důvodu a za věci, za které jsem nemohl, stojí mě všechny moje síly necítit za to vůči tobě nenávist. A kvůli tomu, co mi udělala tvoje matka. Za všechno, co mi ukradla. Ale jestli mi ukážeš obrázek svého dokonalého, zdravého syna, nebudu zodpovědný za to, co udělám. A než budeš jako Ryssa a řekneš mi, jak sobecký ve skutečnosti jsem... nezávidím ti štěstí nebo rodinu. Nemám pro to v myšlenkách žádný prostor, protože jsem příliš zaneprázdněný truchlením po té svojí. Teď odejdi!“
Ash přikývl a vycouval ze stanu.
Slyšel v pozadí Styxxova vzteku příšernou bolest. Byl to ten samý zvuk nespravedlnosti, který se rozezněl kdykoliv temný lovec zemřel jako člověk. Byl to zvuk, který lákal Artemis dolů z Olympu, aby se jich zeptala, jestli jí chtějí prodat svoji duši za pomstu proti osobě nebo osobám, které jim uškodily.
Acheron by si nikdy ani nepomyslel, že ten zvuk někdo vydá kvůli něčemu, co udělalon.
A nikdy by ani nesnil o tom, že bude vycházet z hrdla jeho vlastního bratra. Byl tak ztracený ve své bolesti a vzteku, že nikdy nepřemýšlel o té Styxxově. Zvenčí vypadal Styxxův život dokonale.
Milovaný princ. Didymoský hrdina. Dědic obrovské říše.
Ale dům může zvenku vypadat jako nový a přesto může být prolezlý termity, kteří mu prožírají základy, dokud se nerozpadne snahou přežít jejich brutální útok.
Jediný úsměv může skrývat hlubokou bolest.
„Je mi to líto, Styxxi.“ A tentokrát to myslel vážně.
Acheron, který potřeboval najít klid, zamířil na Savitarův ostrov. Jelikož nastával soumrak, našel svého starého učitele a přítele, jak v černém neoprenu sedí v příboji vedle svého surfového prkna a sleduje, jak slunce zapadá za oceán. Opřel se o paže, natáhl nohy a zkřížil je v kotnících.
Ve chvíli, kdy ho Savitar uviděl, zasténal. „Surfař přichází, aby mě vyrušilo v mém rozjímání. Co se děje, bratře?“
Ash si změnil svoje oblečení na neopren, aby se mohl připojit k Savitarovi v příboji. Posadil se. Pokrčil kolena, ovinul si kolem nich paže a ztěžka si povzdechl. „Urian mi řekl, že jsi vytáhl Styxxe z komatu?“
Savitar přikývl.
„Co víš o jeho minulosti?“
Starověký Chtonian nenuceně pokrčil rameny. „Byl jsi jeho bratr. Ty bys ji měl znát.“
„Nehraj si se mnou, Save. Nemám na to náladu.“
Podíval se na Ashe. „Vážně nevím víc, než několik málo detailů.“
„Jako třeba?“
„Víš, že jsem byl Chtoninanem pro Atlantidu, takže jenom já vím, co se tam stalo.“
Savitar se pokoušel odběhnout od tématu, ale Ash ho teď neopravoval. „A?“
„Vím to, co ty... že Styxx vedl armádu k atlantským břehům a nakopával jim zadky, dokud jejich bohové nebyli nucení uzavřít dohodu s Apollem, než je Styxx úplně porazí.“
Ash se nad tím zamračil. „Nebyli to bohové, kdo učinil dohodu. Byli to řečtí králové. Nabídli Apollovi mou sestru.“
„Ne tak docela.“
Ash nenáviděl, když Savitar používal tahle slova. Nikdy to neznačilo nic dobrého. „Co tím myslíš?“
„Nebyla to tvá sestra, koho Apollo ve skutečnosti chtěl. Díky Epithymii oplýval Styxx tou samou nadpozemskou krásou a sexuální přitažlivostí jako ty, a Apollo se do Styxxe zbláznil ve chvíli, kdy ho poprvé uviděl... jako ty a Artemis. Atlantští bohové potřebovali dostat Styxxe ze svých břehů dřív, než je svrhne. Řekli Apollovi, jak toho dosáhnout. Ale všichni věděli, že by didymoský král nikdy nesouhlasil s tím, aby byl jeho dědic předán Apollovi jako jeho milenec. Takže Apollo využil Ryssu a dostal a ovládl díky tomu Styxxe.“
Je smutné, že tohle hodně vysvětluje.
A taky díky tomu v Ashovi procitla vina a bolest. „Jelikož jsi byl atlantský Chtonian, víš o tom dalším případu, kdy přijel Styxx na Atlantidu?“
Savitar na něj upřel prázdný, chladný pohled. „Tvůj bratr byl na Atlantidě za svůj život čtyřikrát.“
Ash zalapal po dechu. Ne to není možné... „Čtyřikrát?“
Savitar přikývl. „Poprvé tam byl jako chlapec, když se tě snažil osvobodit od strýce. Estes ho chytil a uvěznil.“
„A ty jsi to nezastavil?“
„Tehdy jsem o tom nevěděl.“
„Co tím myslíš?“
Savitar se se ztrápeným pohledem naklonil dopředu a projel si rukama vlhké vlasy. „Tvoje matka blokovala moji moc, když jsi byl mladý, takže jsem neviděl tebe ani tvoje dvojče. Nevěděl jsem, že se tě pokusil osvobodit, dokud jsem ho nevytáhl z komatu.“
„A co jsi tedy viděl?“
„Viděl jsem slovo ‚kurva‘ ve starověké řečtině a atlantské ‚tsoulus‘ spolu s otrockou značkou tvého strýce v jeho slabinách. Bláhově jsem chtěl vědět, jak se mu to stalo. Bylo to jako lekce o zírání do propasti.“
Ash zavřel oči, když se do něj bolest zabořila tak tvrdě, že skoro nedokázal myslet. „Prosím... řekni mi, že lžeš.“
„Dobře víš, že nemůžu. To proto Styxx napadl Atlantidu jako by cítil obrovskou zášť. Udělal to. Tvůj strýc ho držel a prodával stejně jako tebe. Dokonce i probodl Styxxovi jazyk... stejně jako Apollo.“
Ashův dech opustil jeho plíce na hořké vlně soucitu. „Jelikož ses podíval, jak ho můj strýc chytil?“
„Nepokládej otázky, na které nechceš znát odpověď.“
Ale Ash neposlouchal. „Chci to vědět.“ Musel to vědět.
Savitar ho probodl drsným pohledem. „Už bys to měl vědět, Acherone. Byl jsi u toho, když se to stalo.“
„Blbost!“ Ash se zarazil. „Ukaž mi to.“
Savitar zavrtěl hlavou. „Existují vzpomínky, které nikdo nepotřebuje.“
Ash ho ani přesto neposlouchal. „Artemis potrestala Styxxe mými vzpomínkami. Přinutila ho prožít můj život. Místo toho, aby ho to přimělo mi odpustit, naplnilo ho to nenávistí a já chci vědět proč. Prosím, Savitare. Musím vidět, jak ho chytil.“
„A já ti to odmítám ukázat,“ řekl drsně... byl to hořký tón, který vůči Ashovi nikdy dřív nepoužil. „Postačí, když řeknu, že by se dostal pryč, kdybys ho nebrzdil a nevolal strýce, abys mu řekl, kde jste. Mohl jsi se Styxxem bezpečně utéct, ale příliš ses bál to zkusit. Horší bylo, že když ho Estes chytil, smál ses a škodolibě radoval nad tím, co Styxxovi udělali. Dával jsi mu to sežrat celou tu dobu, co s tebou byl na Atlantidě a pomohl jsi ho připravit pro muže, kterým ho tvůj strýc prodával. Dokonce jsi ho i držel, když ho označovali jako kurvu.“
Ash prudce oddechoval, jak ho zasáhla realita. Dusil se a popíral to. „To jsem neudělal.“
„Ano, udělal.“
Ash zavrtěl hlavou. „Nejsem ten druh člověka, Savitare. Já ne.“
„Každý muž, žena i dítě je schopný obrovské krutosti a neskutečných předsudků, když se ve své nenávisti cítí v právu. Ať už je to správné nebo ne. My všichni jsme schopní mlátit kolem sebe, když trpíme bolestí. Nikdo, dokonce ani ty, vůči tomu není imunní. Jak řekl Platón: ‚Buď laskavý ke všem, které potkáš, jelikož my všichni bojujeme obtížné bitvy.‘ A ano, myslel sis, že je legrační označit milovaného prince a dědice jako kurvu a otroka a prodávat ho těm stejným mužům, kteří platili za to, aby mohli šukat tebe. Na tvou obranu - byl jsi mladý, zdrogovaný a ztracený ve svém vlastním pekle.“
„To není omluva.“ Ash zamrkal, aby zahnal slzy.
„Ne, není to omluva. Je to jen krutá, řezavá skutečnost.“ Savitar se hořce zasmál. „Už jsi někdy přemýšlel o tom, proč bohové stvořili lidi, Surfaři? Já osobně si myslím, že je to první reality show. Byli tak příšerně znudění, že nás stvořili jen proto, aby se sami mohli cítit lépe.“
„Nejsi vtipný.“
Savitar si povzdechl. „Ne. To tragédie nikdy nejsou. Naše životy jsou utvářeny naší lítostí. Věcmi, které bychom chtěli vzít zpět, ale nemůžeme. V dokonalém světě bychom nikdy neublížili těm, které milujeme, ani bychom nedovolili, aby je cokoliv zlého postihlo. Ale svět není dokonalý a my také ne.“
Dokonce ani tak si Ash nemohl odpustit to, jak se Styxxem celá ta staletí jednal. „Skoro se bojím zeptat se na Styxxovu druhou návštěvu.“
„I u téhle jsi byl.“
„Když mě vyhodili.“ Poté co Styxxe cílevědomě urazil a zesměšnil.
A svého otce.
Savitar přikývl. „Mimochodem, víš, jak Estes zemřel?“
„Dostal ve spánku mozkovou mrtvici nebo infarkt.“
Savitar pomalu zakroutil hlavou.
Když ho prudce zasáhla realita, projel Ashem osten strachu. Něco, o čem nikdy dřív nemusel přemýšlet před...
Jeho bratr byl voják cvičený k zabíjení. „Styxx?“
„Jo,“ vydechl Savitar. „Estes měl v plánu prodat vaši sestru atlantskému princi. Aby ochránil ji a tebe... Styxx se po brutálním skupinovém znásilnění osvobodil z pout a udusil Estese ve spánku. A pak, zahlcený vinou, panikou a strachem, jel s otcem, kterého nenáviděl, na Atlantidu, aby tě osvobodil.“
A já jsem ho urazil. „Nevěděl jsem to.“
„Samozřejmě, že ne. Kdyby se o tom Styxx před kýmkoliv třeba jen letmo zmínil, byl by popraven. Krutě. Ale dokážeš si představit, jaké to je, být chlapcem a nést si sebou takový náklad strachu a viny?“
Ne, to neodkázal. Není divu, že je Styxx tak mrzutý a tichý. Bylo to něco, kvůli čemu se mu oni všichni posmívali.
Je příliš dobrý, než aby s kýmkoliv mluvil. Podívej se na něj, nosí se jako páv. Ryssiny drsné poznámky a odsuzování se k tomuto Ashovu novému úhlu pohledu vůbec nehodily. Když se teď ohlédl zpátky, už v bratrovi neviděl ani tak domýšlivost a aroganci jako spíš vyčerpání, opatrnost a smutek.
A vzpomněl si na Bethany. Nejasně. Ale ty vzpomínky ho bodaly, jelikož Ashovi připomínaly, kolik roztrpčení cítil, kdykoliv s ní Styxxe viděl. Jelikož se k němu Artemis odmítala na veřejnosti hlásit, to, že se Bethany smála a objímala Styxxe, kdykoliv ho viděla, nutilo Acherona oba je nenávidět.
„A ty ostatní dvě příležitosti?“ zeptal se Ash, a snažil se v sobě najít nějaký klid.
„Ta další nebyla tak úplně zlá. Styxx s sebou tehdy měl svou armádu. Ale měli málo zásob a museli na každém kroku bojovat s Atlanťany, kteří je chtěli zabít a upálit. Ale i přesto nad nimi vítězil.“
Ale na cestě domů na něj divoce zaútočili žárliví Řekové.
Savitar se poškrábal na tváři a probodl ho chladným pohledem. „Když tam byl naposledy, bylo to vážně ošklivé.“
„Horší než Estes?“ zeptal se Ash v ohromené nevěřícnosti.
Pomalu přikývl. „Víš o Apollově značce na jeho zádech?“
„Jo. Viděl jsem ji předtím, než jsem sem přišel.“
„Tvůj bratr nesnášel otroctví příliš dobře. Tvrdě s Apollem bojoval, dokud se ho Apollo nerozhodl zlomit násilím. Jelikož to nedokázal zařídit sám, nabídl ho ostatním. Styxx strávil na Atlantidě rok jako válečný zajatec. Nejdřív ho měli jejich bohové, a když se ho nabažili, předhodili ho atlantské královně a jejím lidem v Aeryn.“
Ash sebou trhl. „Mučili ho.“
„Och, udělali mu toho mnohem víc, než jen to.“
Ash se přikrčil. I když býval v bordelu obětním beránkem za svého bratra, jen stěží si dokázal představit, o kolik hůř se k němu ostatní chovali, když Styxxe doopravdy dostali do rukou. Jedna z věcí, která se o starověkém světě dala říct, bylo to, že byl ve své krutosti neskutečně vynalézavý.
A brutální.
Za celý svůj život si Ash nemohl vzpomenout na dobu, kdy by se Styxx ze všeho nemusel zodpovídat. „Kdy byl kromě války pryč celý rok?“
„Už znáš odpověď, Acherone. Bylo to ten poslední rok, kdy se choval tak divně. Když se pohyboval na veřejnosti s lidmi a flámoval. To nebyl Styxx.“
Samozřejmě že nebyl. Dokonce i Ryssa to komentovala slovy, že ho válka musela změnit, protože se chová úplně jinak než dřív. „Ten rok, co byl zasnoubený s Nefertari.“ Ten samý rok, co Acherona vykastroval, mučil a obvinil ze spiknutí proti otci.
Savitar přikývl. „Za tím vším byl Apollo. Jak jsem řekl, chtěl Styxxe zlomit. Takže vytáhl Styxxe z paláce a nechal tam místo něj jednoho ze svých poskoků, aby si nikdo nevšiml, co udělal... jeho cílem bylo zničit Styxxovi život a pověst. Obrátit všechny proti němu.“
Tak to se mu rozhodně podařilo.
„Kdy se Styxx vrátil do Didymosu?“
„To víš taky.“
Ash uhnul pohledem. Když byl Styxx přinucen nahý pokleknout před Apolla v jeho chrámu plném smějících se měšťanů...
Měl bys ho vidět, Acherone, ozval se mu v hlavě Ryssin hlas, když mu to později líčila. Dobře mu tak, když tak Apolla urazil svým hubrisem.
Hubris... boj proti Apollovu vlastnictví.
Acheron byl stejně jako ostatní pobaven Styxxovým veřejným ponížením, které bylo podobné tomu, co musel přetrpět kvůli Apollovi a Artemis v jejím chrámu.
Není divu, že je Styxx všechny nenáviděl.
Savitar si znovu povzdechl. „Pro případ, že ještě necítíš dostatek viny, dovol mi tě šokovat ještě jednou.“
Ashův žaludek se cvrkl hrůzou. „Co?“
„Víš, že se všichni Chtoniané rodí jako smrtelníci? Že žádný z nich by nikdy neměl pocházet z bohů?“
„Jo?“ Ash byl jedinou výjimkou z tohoto pravidla.
„Styxx ti neukradl tvoje rodné právo, Surfaři... to ty jsi ukradl jeho. To on se měl narodit jako Chtonian. Ale když jsi byl vložen do lůna k němu, vysál jsi z něj většinu jeho moci a nechal mu jen pár ubohých zbytků.“
Krvácení z nosu, bolesti z hlavy a schopnost slyšet myšlenky jiných lidí.
Žádná z nich pro něj neznamenala ochranu.
Do prdele.
Ash byl tím vším tak zhnusený, že si nebyl jistý, jak je možné, že se nepozvracel. „Jak mám tohle napravit, Savitare?“

„To, můj bratře, je otázka. A kdybych znal odpověď, vsadil bych si.“ 

25 komentářů:

  1. Na začátku jsem se nadechla a vydechla jsem až teď, to bylo hustý. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Pekne to nanho Uriam vykrical. Koniecne vie pravdu. Plakala som ako decko ale dufam ze teraz sa uz zblizia. Dakujem za preklad a korekciu. GabiM

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji :) skvělá kapitola, konečně ten mamlas to ví...

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad ...woow

    OdpovědětVymazat
  5. Díky, tak teda dneska to byl mazec!!
    Gábina

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem. Neviem, ako reagovat. Zhrnutie Styxxovho zivota je hrozne. VV

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělá kapitola, děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuju za překlad a korekci.Celou kapitolu sem si okusovala nehty :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za preklad a korekciu...

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad, to byla krásná kapitola, míša

    OdpovědětVymazat
  14. Veľmi smutné ale pravdivé.Skvelá kapitola.Vďaka.

    OdpovědětVymazat
  15. Nikol: Dakujem velmi pekne za preklad

    OdpovědětVymazat
  16. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  17. Ten Appolo by zaslouzil,smrad. Ale to uz vsichni vime dlouho. Diky moc za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Pane bože... Konečně si Acheron uvědomil tu nespravedlnost. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Vďaka za preklad ďalšej kapitoy.

    OdpovědětVymazat
  20. Ouuu...dakujem....ako ....dala som to jedným dychom....

    OdpovědětVymazat