sobota 13. prosince 2014

Styxx - 8. srpen 2012


Styxx zpomalil koně, když se přiblížil k nevelkému beduínskému táboru, kam každý rok v tuhle dobu přicházel obchodovat. Dívky a ženy se věnovaly kozám a ovcím, vaření a dalším domácím pracem. Už byly zahalené do svých burek, jelikož je jejich zvědové zpravili o jeho příjezdu, ještě předtím než tam dorazil. Muži se starali o koně a velbloudy. Tedy alespoň ti, kteří se nechali spatřit. Styxx si všiml mnoha z nich, kteří byli skrytí jako strážci a zvědové podél jeho cesty. Většina z nich nechtěla být spatřena, ale Styxxově pečlivé prohlídce unikl málokterý.
Jakmile si obyvatelé tábora všimli jeho velikosti, věděli, co je zač. S výjimkou atlantských bohů se Styxx vždycky nad ostatními tyčil. A jelikož beduíni byli spíše menší než průměrné výšky, cítil se mezi nimi jako nestvůrný obr, kdykoliv k nim zavítal.

Styxx dojel do středu tábora, stáhl si z tváře kefíju, nechal ji spadnout na ramena a sesedl. Pohladil Skylose, aby ho uklidnil a kývl na několik obyvatel tábora, kteří ho vítali.
Mladý chlapec přispěchal blíž a popadl otěže jeho koně a velblouda. „Ahoj, Sadure,“ řekl Styxx chlapci, když mu podával tabulku čokolády Hershey.
Sadurova tvář se rozzářila. „Děkuji, můj pane!“
Styxx na něj kývl. Směnil čokoládu minulý týden, když jeho vlastním táborem procházela skupinka turistů. I když by si ji vychutnal, věděl, že chlapec ji miluje víc než on. Skylos se rozběhl za Sadurem, který odváděl Styxxova koně a velblouda k vodě.
Z největšího stanu vyšel s úsměvem na tváři Rahim, bratranec šejka Saifa, který vládl tomuto kmeni. Na rozdíl od Styxxova obyčejného černého oblečení, měl na tom svém Rahim překrásnou zlatou, rudou a bílou výšivku, která ostatním dávala najevo, ke kterému kmeni, sociální třídě patří a a jeho rodinný stav.
Styxx si položil dlaň na hrudník na znamení respektu a pokory. „Salaam alaikum.“ Mír s tebou.
Usmívající se Rahim ho objal a pak natáhl ruku. „Princi Styxxi, rád tě znovu vidím.“
Styxx jeho ruku přijal a sklonil se, aby se mohli třikrát dotknout nosy. Když si potřásli, Rahim ho dál držel za ruku na znamení přátelství a přijetí.
„Věřím, že k tobě Sahara byla v tomto roce přívětivá?“ zeptal se Rahim.
„Ano byla, vskutku. Vidím, že sis opatřil manželku. Gratuluji.“
„Ach ano, moje Yesenia. Konečně jsem ji vyhrál, a ona mi zrovna včera oznámila, že mi začátkem listopadu daruje prvorozeného.“
Styxx se nad těmi novinkami usmál. „Znovu gratuluji, příteli.“
Rahim pohnul pravou rukou a pokynul tak Styxxovi směrem k bratrancově stanu. Vzal ho do mag’ad, kde stál šejk spolu s důležitými členy svého kmene a se svojí rodinou.
Saif okamžitě přistoupil blíž a objal ho. „Princi Styxxi! Salaam alaikum!“
I když Styxx svým titulem opovrhoval, pro pouštní lid bylo sociální postavení velice důležité. Poskytovalo mu potřebnou výhodu, když přicházel obchodovat a vyřizovat ostatní nutné záležitosti. Zdálo se, že alespoň v tomhle je jeho královské narození k něčemu dobré. „S tebou také, příteli.“
Saif mu naznačil, aby se usadil na jednom z propracovaných, vínově červených polštářů na perském koberci, který pokrýval podlahu. Nabídl mu také kardamonovou kávu a malou hostinu, která byla připravena, když se dozvěděli o tom, že se blíží cizinec.
Styxx si znovu položil dlaň na hruď a uklonil se šejkovi. „Děkuji, Vaše Výsosti. Jsem poctěn.“
Rahm mu se zářivým úsměvem podal misku s datlemi a čerstvým jogurtem, o kterých věděli, že jsou Styxxovy oblíbené.
Saif si vzal Styxxův šálek a jako první ochutnal kávu, aby dal Styxxovi najevo, že je to bezpečné. Pak ji odložil, aby se mohl napít Styxx. „Moje dcera chtěla, abys věděl, že ten jogurt připravila speciálně pro tebe.“
„Dima?“
Saif přikývl. „Je už dost stará na vdavky a tak trochu je do tebe zblázněná, obávám se. Jak se blížila doba tvojí každoroční návštěvy, přiváděla mě k šílenství, když mě prosila, abych se o ní zmínil, až tady budeš.“
Styxx polkl kávu. „Jsem vážně poctěn a zahanben její náklonností, Vaše Výsosti. A i když je to velice krásná žena, nebylo by vůči ní fér, kdyby měla sdílet moje srdce s mojí první ženou. Dima si zaslouží muže, který ji bude moci milovat celým svým tělem i duší.“
Saif se usmál. „To proto si tě tolik cení. Jsi čestný a upřímný.“
„Pokorně se snažím.“
Rahim nabídl Styxxovi jehněčí špíz, aby si mohl k jídlu odříznout nějaké maso.
Styxx poděkoval.
Saif se se svým šálkem opřel dozadu. V jeho tmavých očích bylo světélko, které pro Styxxe nevěstilo nic dobrého. „Dorazil jsi právě včas, princi.“
„Jak to?“
„Náš tábor brzy přepadnou turisté. Pokud nám pomůžeš se s nimi vypořádat, velice rád ti za tvé služby zaplatím.“
Styxx by raději dostal do hlavy ránu kladivem. Opakovaně. Ale usmál se, jelikož věděl, že to bude muset tak jako tak udělat. Saif a jeho lidé se k němu v posledních čtyřech letech chovali velice dobře a on by pro ně udělal cokoliv.
„Bude mi ctí a potěšením pomoci tobě a tvým lidem, Vaše Výsosti.“
„Dobrá. Tihle turisté mě brzy přivedou k šílenství.“
Styxx právě dopíjel třetí šálek kávy, když uslyšel výstřely, které oznamovaly příjezd turistů. Jelikož ho šejk žádal o pomoc, museli to být Evropané nebo Američané.
Výraz na Saifově tváři byl díky jejich příjezdu stejně nadšený jako ten Styxxův. Bohužel ale byli nezbytnou součástí obchodu. Bohatí turisté zaplatili malé jmění za ruční výrobky a za věci, se kterými obchodoval Styxx. Cestovní agentury milovaly tábory, jako byl tento, kam mohly bezpečně přivést svoje skupiny a kde věděly, že se jim nic nestane.
Saif se na Styxxe ironicky zašklebil. „Dnes upevníš svoje přátelství s mým lidem, Vaše Výsosti.“ 
Ano, to ano.
Styxx byl už dopředu vyděšený, když následoval Rahima ven, kde našli dva autobusy plné čumilů, kteří si fotili beduínský tábor a sami sebe. Až příliš pozdě si Styxx uvědomil, že má odhalenou tvář.
Doprdele.
Kvůli své výšce se nad zbytkem kmene tyčil. Foťáky a telefony se na něj zamířily jako by byl úřadující hvězdou nejžhavějšího hollywoodského klubu.
Zakryl si tvář a sklouzl pohledem na Rahima. „Řekni bratranci, že se cena za moje služby právě zdvojnásobila.“
Rahim se zasmál, jelikož věděl, že si Styxx dělá legraci.
Jedna z žen vyjekla a ukazovala fotku na svém telefonu další ženě, která tam byla s ní. „Oh můj bože!“ řekla anglicky. „Tohle jde na facebook, hned jak budu připojená. Prodávají svoje muže stejně jako ženy? Kolik velbloudů bychom musely mít, abychom si ho mohly koupit?“
„Zapomeň na nákupy, nemohly bychom si ho na hodinu pronajmout?“
Tohle byly jejich nejméně oplzlé komentáře. Nemluvě o chlípnostech, které se jim honily hlavami. Stačilo to k tomu, aby měl chuť popadnout svoji pušku a mířit jí na ty vlčice pro případ, že by se rozhodly zaútočit.
Styxx se vedle nich zastavil. „Dámy, já mluvím anglicky. Plynně.“
Nemohly by být rudější, ani kdyby se celý měsíc procházely po Sahaře nahé.
Styxx je ignoroval a přešel ke stanu, ve kterém měl kmen uložené zboží na prodej. Zatímco pomáhal Faridovi smlouvat o ceně koberců s bohatým bankéřem, ucítil na rukávu jemné zatahání.
„Och, Beth, nedělej to!“
Při vyslovení toho jména se mu sevřelo srdce. Slédl dolů do široce rozevřených, světle oříškových očí asi pětileté holčičky, jejíž tvář byla orámovaná černými copánky.
„Jsi obr?“ zeptala se a ignorovala přitom matčino varování. „Jíš malé děti jako trol?“
Styxx si dřepl a ukázal jí svou tvář, aby viděla, že vůbec není děsivý. „Ne, maličká. Ale chceš vědět, jak jsem tolik vyrostl?“
Dychtivě přikývla.
„Snědl jsem všechnu svou zeleninu a vypil spousty mléka.“
„Opravdu?“
Styxx vzhlédl a všiml si, že se na ně usmívá její matka. „Je to čistá pravda.“ Vyhrnul si rukáv a odhalil malé stuhy, které používal k udržení svých pouzder na předloktí na místě a uvolnil červenou. „Tam, kde jsem vyrůstal, bylo zvykem dát dar té nejkrásnější dívce, kterou jsme kdy viděli.“ Podal jí stuhu a ovázal ji jí kolem útlého zápěstí. „Ty se jménem Beth byly vždycky nejkrásnější mezi ženami.“
„Děkuji.“ Uklonila se mu.
Styxx si položil dlaň na srdce a kývl hlavou.
„Děkuji,“ zopakovala její matka. „Omlouvám se, že vás obtěžovala.“
„To je v pořádku. Vůbec neobtěžovala. Děti jsou našimi nejvzácnějšími dary. Vždycky bychom si jich měli cenit.“ Styxx si zakryl tvář a vrátil se k pomáhání Faridovi.
Po několika minutách mu kvůli bolesti, kterou mu způsobovaly jejich myšlenky uvnitř jeho hlavy, začal krvácet nos. Jelikož strávil příliš mnoho času o samotě, zapomněl, že by se měl chránit.
Styxx si sáhl do kapsy a vytáhl odtamtud kapesník. Omluvil se a odebral se do zadní části stanu, aby ho zastavil.
„Jste v pořádku?“
Mírně se natočil a uviděl mladou ženu kolem dvacítky. „Ano. Mám to pořád.“
„Jo, já taky. Zvlášť tady, kde je vážně suchý vzduch.“ Sáhla do batohu a vytáhla zabalenou krabičku s nosním sprejem, kterou mu podala. „Prevence vážně pomáhá. Můžete si tuhle nechat, mám ještě tři. A ano, trpím obsedantně kompulzivní poruchou.“
Styxx se na ni usmál. „Děkuji.“
„Žádný problém.“ Nechala ho tam a znovu se připojila ke svým přátelům.
Když krvácení ustalo, vrátil se do stanu, aby dokončil transakce.
Když si žena, která mu dala nosní sprej, přišla koupit náramek, řekl egyptsky Faridovi, aby ho připsal na jeho účet.
Farid se na dívku usmál a pak jí lámanou angličtinou řekl: „Pro tebe... nic. Vzít. Vzít.“
Poděkovala a pak se s podezřívavým pohledem obrátila ke Styxxovi. „Koupil jsi to pro mně?“
„Dobrý skutek musí být po zásluze odměněn.“
Zavrtěla hlavou. „Je to příliš. Ten sprej není tak drahý.“
„V mojí kultuře není cena daru tím, co je důležité. To kvůli srdečnosti, se kterou jsem ten nosní sprej obdržel, je pro mě cenný.“
„To je krásné. Je to pouštní zvyk?“
„Didymosský.“
Zamračila se při tom neznámém názvu. „Kde to je?“
Naneštětí je právě teď za laskavého přispění jeho bratra na dně Egejského moře. „Řecká provincie.“
„Jsi Řek?“ Rozzářila se štěstím. „Odtamtud pochází moje prababička.“
Styxx se proti své vůli usmál. „To je náhoda. Moje taky.“
Rozesmála se.
„Hej, Mindy? Myslíš, že bychom se s tvým novým přítelem mohli vyfotit?“
Styxx se při té otázce přikrčil.
„Nevadilo by ti to?“ zeptala se Mindy nadějeplně.
Asi jako kdyby mi vydloubli oči. „V pořádku.“
Vypískla a její přátelé se shromáždili kolem něj, aby udělali fotku.
„Můžeme mít jednu s odhalenou tváří? Prosím!“
Styxx musel nutit sám sebe, aby se nešklebil. „Kdo v tomhle věku a v dnešní době potřebuje duši?“
„Super!“
Rahim se rozesmál, když se ženy střídaly a pózovaly se Styxxem. „Měl bys být poctěn, příteli,“ řekl mu egyptsky.
Styxx se falešně zasmál a ukázal mu ohnutý prostředníček.
„Och, moc pěkné, učit tohle turisty. Moc pěkné!“
„Co říkají?“ zeptala se Ana Mindy, která pokrčila rameny.
„Napomíná mě kvůli mému chování,“ vysvětlil Styxx, „a já mu ukázal mou nelibost nad jeho kritikou.“
„Óó,“ řekla jedna z dívek, „to je vážně bezva.“
„Miluji tvůj přízvuk. Jsi Arab?“
„Ne.“
„Jsi bandita?“
„Je to plnokrevný princ.“ Jejich oči se rozšířily kvůli tomu, co Rahim řekl, když šel okolo nich.
Styxx tiše zavrčel, než egyptsky řekl: „Díky, Rahime. Ať ti všechny pouštní blechy vlezou na ta nejintimnější místa.“
„Všechno nejlepší i tobě, můj princi,“ odpověděl anglicky.
Ženy ho bombardovaly otázkami a osahávaly ho.
„Lidi!“ vyštěkla Mindy. „Přestaňte se chovat jako banda promiskuitních porno královen. Nechte toho ubohého muže na pokoji.“ Odtáhla ho od nich. „Promiň. Jsme z Minnesoty, která je -“
„Já vím, kde to je.“ Žila tam Urianova švagrová a Urian tam trávil část každého roku.
„Och. Promiň. Každopádně, tam, kde žijeme, nepotkáváme prince.“ Zvlášť ne takové, co by vypadali jako ty. Zapomeňte na Williama, proti tomuhle vypadá jako scvrklá koza.
Té části o Williamovi vůbec nerozumněl.
„V pořádku.“
Když se otočil k odchodu, popadla ho Mindy za paži. „Jak se jmenuješ?“
„Styxx.“
„Stejně jako ta kapela?“
V koutku jeho úst se objevil malý úsměv. „Stejně jako řeka v řeckém podsvětí, po které jsme já a ta kapela dostali jména.“
„Aha. To je super... každopádně, za dva dny letíme zpátky do Spojených států. Příští týden začínají naše podzimní hodiny. Hm, kdybys chtěl zajít na oběd nebo tak něco, než odjedeme...“ Nadějeplně se kousla do rtu a přejela si rukou po okraji svého krajkového tílka, které stavělo na odiv vrchní část jejích velkých ňader.
Poprvé po hodně dlouhé době ucítil Styxx v těle vzrušení. Vlastně ho docela vzrušovala.
Než se mohl zarazit, sklonil hlavu a polapil její rty. Zasténala, ovinula kolem něj paže a přitáhla si ho ke svému smyslnému tělu.
Styxx zavřel oči a vychutnával si pocit z toho, že ho někdo objímá. Už to bylo tak dlouho...
Ale pak k němu zalétl závan jejího parfému, což jeho touhu zmenšilo. Tohle nebyla jeho Bethany. A i když si užíval pocit z fyzického kontaktu, nebylo to to, po čem toužil. Nemluvě o tom, že kdyby Mindy viděla jizvy, které ho pokrývaly, vyvolalo by to otázky, na které nechtěl odpovídat. Vzpomínky, se kterými se nechtěl potýkat.
Odtáhl se a vzal její tvář do dlaní. „Rád jsem tě potkal, Mindy. Bezpečnou cestu domů.“ Osaměle a se zlomeným srdcem se otočil a odešel.
K čertu s vámi, bohové. Jejich krutost a krutost jeho rodiny a strýce, mu nevzaly jen jeho srdce, vzaly mu i duši.
A i když v poušti konečně našel klid, nikdy nenajde štěstí ani přijetí jinde, než v Bethanině náruči.


18 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. hlúposť, každý chlap ktorého poznám - ktorému zomrela žena si už po roku našiel novú, ale toto je len kniha nie skutočný život, už chcem vedieť ako to skončí :D, ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujen za dnešnú kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Nikol: Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad a korekciu. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat