sobota 6. prosince 2014

Syn nikoho - Kapitola 4 2/2



Většina z nich ho odepsala, jako by byl odlišnou bytostí. Pro většinu byl prostě příliš. Příliš vysoký. Příliš intenzivní. Příliš děsivý. Příliš démonický.
Příliš zjizvený.
Ve svém mnišském mládí nevěděl nic o ženách a o potěšeních, které mohou muži poskytnout. Vídal je jen z velké dálky, když vykonával povinnosti na zahradě, ve chvílích, kdy se odvážily k bočním dveřím, aby požádaly o dobročinnost. Nebylo jim dovoleno vstupovat do mužského kláštera. A z té vzdálenosti byly k nerozeznání od mužů.

Jeho matka kdysi porodila Cadegana v klášterní kobce a nechala ho tam, jelikož otec Bryce striktně odmítal dovolit ženě pobývat uvnitř jeho zdí. Z jakéhokoliv důvodu. A Cadegan měl zakázáno třeba se jen přiblížit k bráně nebo ke dveřím, které vedly za kamenné zdi kláštera.
Cadegan dokonce ani nevěděl, jak zní zvuk ženského hlasu. Ne, dokud nebyl odveden. Až tehdy slyšel jejich pronikavé výkřiky potěšení, a viděl, jak vojáci dovádí s courami, které se táhly za jejich jednotkami a prodávaly se za mince a bezpečí.
Jelikož se bál, že se ztrapní a že se mu budou vysmívat, vyhýbal se jim skoro až do svých dvaceti. Nejspíš by to tak pokračovalo i dál, kdyby mu jedna poběhlice předstírající neviňátko nenabídla jedné noci pití. Stalo se to po brutální bitvě, díky které toužil po čemkoliv, co by odvedlo jeho pozornost od vzpomínek.
Nakonec mu vzala jeho nevinnost, ukradla mu jeho mince a nechala mu za to záda rozdrásaná jejími škrábanci, nemilosrdnou bolest hlavy a čtyři dny kousavého hladu, jelikož neměl stříbro, za které by si mohl koupit něco k jídlu. To ho, stejně jako jeho první bitva, naučilo být ve střehu, kdykoliv se poblíž něj vyskytla žena. Byly stejně nebezpečné jako vycvičení mercijští a saští rytíři prolévající dobrou velšskou krev... a mnohem zrádnější.
Ale zatímco mu na kůži proudil Join dech, když si hrála s jeho vlasy, cítil, že ho omamuje kouzlo její něžnosti. Jeho smysly mu říkaly, ať je připravený a má se před ní na pozoru.
Ale nebylo to tak jednoduché. Ne když měl penis ztuhlý žádostí. Ne když ho jeho srdce zrazovalo touhou po věcech, které nikdy nepoznal.
Právě teď by rád tomu děvčeti nabídl svůj život, jen kdyby tak přemístila svoje prsty na spodní část jeho těla.
Jo ztuhla, když jí pohled padl na jeho krk, kde spatřila další ošklivou jizvu vykukující zpod jeho lněného límce. Přejela prsty po zhrublém, svraštělém mase. „Jak jsi přišel k tomuhle?“
„Nepamatuji se, ne přesně.“
Jak to může nevědět? Muselo to být zlé...
Zadrhl se jí dech, když stáhla límec níž a uviděla z jeho zad víc.
Ne...
Kousla se do rtu, vytáhla lem jeho oděvu vzhůru a odhalila tak jeho záda, která byla celá pokrytá ošklivými jizvami. „Drahý bože, Cade. Co ti to udělali?“
Stáhl si oblečení dolů a vrátil se do své ztuhlé pózy. „Tos ničehož není.“
Není divu, že nereagoval na kousnutí na své ruce. Ve srovnání s tím, jak vypadala jeho záda, to vážně nic nebylo.
Znovu si povzdechl. „Měla bys spát, dokud máš příležitost. Rozbřesku není již daleko. Pak tě navrátím ke tvým.“
Tak něžně, jak jen mohla, ho Jo překulila na záda, aby mu viděla do obličeje. S prázdným výrazem ve tváři na ni zíral. Ale v očích měl tolik bolesti a potřeby, že se jí pro něj lámalo srdce.
Tisíc osamělých let.
„To graylingové ti zjizvili záda?“
Zavrtěl hlavou. „Co na tom záleží?“
Shlédla do míst, kde se mu rozhalil oděv a odhalil tak další jizvy. Není divu, že sám sebe oblékal jako odloučeně žijícího kněze. Měl dokonce i hlubokou jizvu v místě, kde měl srdce, jako by se mu někdo pokusil zasadit smrtelnou ránu. „Co jsi zač, Cadegane? Opravdu? Proč ti tohle udělali?“
Těžce polkl a uhnul pohledem.
Nejprve si myslela, že se její otázce vyhne.
Neudělal to. Přitáhl si látku k sobě, aby jí zabránil v pohledu na jeho jizvy, a olízl si rty, než tiše promluvil. „Můj otec je démonský princ, který svedl mou matku, aby ji mohl okrást. Když se o něm dozvěděla pravdu, neměla už pro mě žádné využití.“ Přejel si přes jizvu na svém srdci. „Když jsem pro otce odmítl u matky krást, poslal na mě svoje legie. Loví mě, dokonce i tady.“ Těžce polkl, když mu z koutku oka vyklouzla jediná slza. „I když jsem démonský zplozenec, neublížím ti, děvče.“ Začal vstávat.
Jo ho přidržela na místě. „Co to děláš?“
„Odcházím dřív, než mě vyhodíš z postele.“ Jeho hlas neprozrazující žádné emoce jí napověděl, že na to byl od žen zvyklý.
Vzala jeho tvář do dlaní a přinutila ho setkat se s jejím pohledem. „Pořád si nejsem jistá tím, že tohle není sen nebo halucinace. Nikdy v životě jsem neudělala nic ukvapeně. Dokonce, i když jsem nachytala svého manžela v posteli s jinou ženou, trvalo mi tři dny, než jsem na to dokázala zareagovat.“
Povytáhl nad tím obočí. „Tři dny?“
Přikývla. „Žiji na úžasném místě, kde je všechno nežádoucí zavrhnuto a popřeno. A taky nemám ráda změny.“
„A co jsi tedy udělala?“ zeptal se.
„Nejdřív jsem nechala svoji sestřenici Karmu, aby na jeho nádobíčko uvrhla syfilisovou kletbu, a pak jsem se s ním rozvedla.“
„Jeho nádobíčko?“
Sklouzla pohledem ke Cadeganovým slabinám.
Se smíchem se natáhl a dotkl se kadeře jejích vlasů. „Musel to být opravdu obrovský hlupák, že dal před tebou přednost jiné.“
„Říká muž, který se prozatím nesetkal s mojí děsivou rodinou. Jako démonský zplozenec bys mezi ně skvěle zapadl. Karma by se tě nejspíš pokusila přidat si tě ke své sbírce. Selena by s tebou chtěla udělat rozhovor, a moje sestřenice Molly by se tě pokusila přimět ulovit něco, co přivedla na špatné místo.“
Zamračil se nad jejím škádlivým tónem. „Neděsím tě?“
„Ne. Jediná věc, která mě opravdu děsí, je zvuk neznámé osoby pokašlávající pod mojí postelí.“
„Prosím?“
Nakrčila nos. „Moje máma a její sestra berou každé léto mě, moji sestru, bratra a sestřenice do tetina domu u jezera. Moje sestřenice jsou tak trochu chuligánky a buď Karma nebo Essie se rády schovávají pod mojí postelí a dělají binec, kdykoliv spím. Pokašlávání pod postelí je jeden z jejich laskavějších, něžnějších žertíků. Asi po třech minutách jsem si na to zvykla. Doslova ze mě vykopaly jakékoliv slabošství. Zocelily mě, jsem jako ručně vydělaná kůže.“
Udivený Cadegan jí zabořil ruku do vlasů. „Nepodobáš se žádné ženě, kterou jsem kdy potkal.“
„Jo, to jsem já. ‚Josette, na kterou nikdy nezapomeneš.‘ Nikdy to ale nikdo neřekl jako kompliment.“
Zvědavě naklonil hlavu. „Josette?“
„Moje celé jméno. Jo je přezdívka, kterou používám, jelikož díky Josette, nebo ještě hůř ‚číče Josie‘, se mi příšerně vysmívali, když jsem byla mladší.“
Omotal si kadeř jejích vlasů kolem ukazováčku, aby přes ni mohl přejíždět palcem. „Je to krásné jméno. Stejně jako žena, která ho nese.“
Díky těm slovům tála. Neopovažuj se...
Ani na to nemysli...
Ale bylo příliš pozdě. Chtěla ho, zuřivě po něm prahla a nedokázala to popřít.
Ale co když to není sen a on je vážně démon?
Posloucháš se? Jsi idiot. Nemůže to být démon. Ty na tyhle věci nevěříš. Jsi v kómatu. Srovnej se s tím a vezmi si ho, než se promění v něco ošklivého.
Cadegan zadržel dech, když v ní zachytil změnu. Když její oči potemněly tou samou potřebou, která ovládala i jeho. Přiblížila se k němu a dotkla se ho ústy.
Navzdory zdravému rozumu přijal její polibek a o chvíli později jí ho vrátil se spalující intenzitou. Na rozdíl od toho minulého byl tenhle divoký a žádostivý. Polibek zrozený ze syrového chtíče, který v něm podnítil divoký hlad.
Odtáhla se a okusovala mu rty, než mu sundala tuniku a vyslala dlaně na průzkum jeho hrudi. Hlasitě zasténal při pocitu, že se ho někdo dotýká. A když přejela po jeho bradavkách, tiše vykřikl a roztřásl se rozkoší.
Se smíchem se mu pokoušela rozvázat tkanice nohavic.
Pak ale zaklela a odtáhla se. „Co to ve jménu čokolády je? Jsi snad v té věci hermeticky uzavřený? Chlape, tohle je fakt krutý.“
Jeho smích se připojil k jejímu, když se natáhl dolů, aby je uvolnil. Pak si ale uvědomil, že je zasukovala tak, že bylo téměř nemožné je rozvázat. Zavrčel a škubl za ně. „Je to jako nějaký zatracený pás cudnosti.“
„Dej mi nůž a já to uříznu.“
Ztuhl a zíral na ni. „Jsi šílená, ženská, jestli si myslíš, že ti dovolím přiblížit se k mým citlivým partiím s nožem. Přišla jsi snad i o poslední zbytky své hlavy?“
„Slyším naprosto jasné ano, Jo. V té tvojí překroucené, špatně používané řeči slyším jen: ‚jednoznačně mě z nich můžeš vyříznout‘.“
Pro jeden se natáhla.
Zděšeně a taky tak trochu se strachem rychle použil svou moc, aby ze svého těla odstranil veškeré oblečení. „Neopovažuj se, děvče!“
Ďábelsky svůdně se na něj ušklíbla. „Ha! Věděla jsem, že tohle dokážeš. To jediné, co jsi potřeboval, byla jen trocha motivace.“
Byla úžasná. Usmál se jejímu škádlení a jemně ji políbil, zatímco se jím proháněly nedefinovatelné a neznámé emoce. Nikdy se v posteli nesmál, ani ho v ní nikdo takhle neškádlil.
Vlastně ani mimo postel, když už o tom tak přemýšlel.
Byl to báječný pocit.
Jo nemohla dýchat, zatímco si vychutnávala jeho chuť, když jeho jazyk přejížděl po jejím. Pohled na jeho nahé tělo se pevně otiskl do její mysli. I když byl pokrytý jizvami, byl nádherný, když pomalu rozepínal její košili.
Pak ale narazil na její podprsenku a s velšskou kletbou na rtech se odtáhl. „Satane, co to je? Jak tahle příšernost funguje?“
Dotkla se svým nosem jeho. „Není to legrace, že ne? Snažit se rozbalit dáreček, který je celý dokonale zalepený?“
Hravě přimhouřil oči, než její oblečení zmizelo stejně rychle jako to jeho.
Zalapala po dechu a přitáhla si k sobě přikrývku, aby se zakryla. „Jo no, tak dobře. Tak máš nějakou strašidelnou moc, kámo. Dej si na ni bacha.“
Oči mu potemněly. Neodpověděl, když jí pomalu stáhl ruce dolů, aby mohl vzít její ňadra do dlaní. Teplo vycházející z jeho mozolnatých prstů ji přimělo se zachvět. Vrátil se k jejím rtům, než ji položil zády na postel a roztáhl jí koleny nohy.
Kousla se do rtu a natáhla se k medailonu, který nosil, aby si ho mohla prohlédnout. Byl trochu větší než čtvrťák a měl na sobě vyobrazeného tříhlavého draka držícího ve spárech štít. Na štítu bylo něco napsáno runami. „Co tam stojí?“
Shlédl dolů a zašeptal jí do kůže, zatímco se mazlil s jejím krkem. „A ddioddefws a orfu.“
„Pro tebe je snadné to vyslovit, Velšane. Co to ve skutečnosti znamená?“
„Ten kdo trpí, vítězí.“
Vzala jeho tvář do dlaní, zatímco ji dusily slzy. To se k němu hodilo. Není divu, že to nosil. Chtěla utišit bolesti, kterou viděla v jeho očích, proto mu ovinula nohy kolem pasu a přitiskla se k němu celým tělem.
Cadegan prudce vtáhl dech, když proti svému tělu ucítil její holou kůži. Už zapomněl, jak může být ženské tělo jemné. To její bylo nejjemnější, jaké kdy poznal. Voněla mandlemi a vanilkou. Točila se mu z ní hlava, zvlášť poté, co ucítil na uchu její dech, když mu oždibovala ušní lalůček. Stálo ho všechny jeho síly, aby se už jen z toho neudělal.
Kousal se do rtů, až mu krvácely a věděl, že stojí proti Goliášovi jen se zlomeným kopím.
Přerývaně oddechoval, když se setkal s jejím pohledem, zatímco jí přejížděl prsty po rysech její hladké tváře. „Přísahám, Josette, že strávím zbytek této noci odčiňováním svých příštích skutků. Ale už se nemůžu držet zpátky ani o chvíli déle.“ Neschopný odolat se zabořil hluboko do ní.
Jo zasténala nad tím, jak dobrý byl, zatímco vrážel do jejích boků. Velký a tvrdý ji celou naplnil. Už zapomněla, jak sex dokáže být úžasný. Ale takhle se s ní vlastně ještě nikdy nikdo nemiloval. Jako by byla vzduch, který potřebuje k dýchání. Setkal se s jejím pohledem, když s divokým zamručením zvýšil tempo.
Sjížděla mu po zjizvených zádech, dokud nedosáhla na jeho pevný, úžasný zadek.
Najednou se nad ní roztřásl a vykřikl, když ho zasáhl orgasmus. Těžce lapal po dechu v její náruči. Zabořil jí tvář do ohbí krku a svíral ji, jako by byla tím nejvzácnějším klenotem ve vesmíru.
Jo začala nespokojeně špulit rty, pak se ale zarazila. Jo, pro ni to byl už rok, ale ve srovnání s ním to nebylo vůbec nic.
Kvůli tomu to nemohla mít tomu chlapovi za zlé. Vlastně se cítila tak jaksi divně polichoceně.
Přitiskla si tvář k jeho, když klouzala chodidly po chloupcích na jeho nohou. Zavřela oči a vychutnávala si horkost jeho těla proti jejímu. Bylo fajn zase se ocitnout někomu takhle nablízku.
Cadegan stydlivě zvedl hlavu a setkal se s jejím pohledem. Odhrnul jí vlasy z tváře. „Promiň, děvče. Vím, že sis ode mě zasloužila něco lepšího. Přísahám, že jsem se to snažil zastavit. Ale tvá sladká krása mě překonala rychleji, než jsem dokázal zareagovat.“
Začala mu říkat, že je to v pořádku, když v tom náhle hluboko uvnitř sebe ucítila něco tvrdého.
Je to snad...?
Začalo to vibrovat a hřát, byl to ten nejneuvěřitelnější erotický vjem. Upřímně řečeno, bylo to jako by byl ještě pořád v ní, zatímco skláněl hlavu, aby mohl jemně vtáhnout do úst její bradavku. Zamračeně se rozhlédla po místnosti a divila se, co se to tu sakra děje.
Po Cadeganově tváři se pomalu rozšířil záludný úsměv. „Přesně takhle, že ano?“
Trhaně oddechovala a zírala na něj. „To děláš ty?“
Přikývl, než se přesunul k jejímu druhému ňadru, aby ho mohl taky lízat a škádlit. „Moje moc je nesmírná, a právě teď nedokážu vymyslet, na co lepšího ji použít, než na vyvolání úsměvu na tvojí překrásné tváři.“
To bylo příliš slabé ohodnocení jeho schopností. Škádlil ji prsty, zatímco polibky postupoval níž k jejímu bříšku, zatímco v ní jeho moc dál vibrovala.
Jo měla celé tělo v jednom ohni. Vykřikla nepředstavitelnou rozkoší, která se šířila celou její bytostí. Drahý bože!
Cadegan pomalu, metodicky hladil a líbal každou část jejího těla, zatímco dál používal svou moc, aby ji vyplnil.
Když konečně dosáhla orgasmu, byl to ten nejžhavější, nejúžasnější pocit, jaký kdy prožila. Křičela tak hlasitě, až z toho ochraptěla.
Jo, rozhodně naprosto vynahradil svoji předchozí rychlost.
A ještě přidal i bonus.
Roztřesená a bez dechu se ovinula kolem jeho těla. „To bylo neuvěřitelné.“
„Hmm,“ vydechl jí do vlasů, zatímco něžně pronikal do jejího těla prsty. Znovu začal tvrdnout. „Jistě si nemyslíš, že jsem s tebou skončil tak brzy, že ne?“
Jo nedokázala odpovědět, když se v ní jeho prsty začaly pomalu pohybovat.
Jeho úsměv se rozšířil. „Takhle taky?“
Přikývla.
„Dobře. Protože mám v úmyslu splnit slib, který jsem ti dal.“
A přesně to udělal. Miloval se s ní znovu a znovu, dokud nebyla slabá a vyčerpaná, a dokud neusnula jako dítě v jeho svalnaté náruči.
Cadegan byl poprvé v životě plně uspokojený. Líně si pohrával s Josettinými tmavými vlasy, zatímco naslouchal jejímu jemnému pochrupování, jak na něm dřímala. Pořád nemohl uvěřit tomu, že je to skutečné. Že s ním tak absolutně sdílela svoje tělo, a že teď leží ovinutá kolem něj jako ta nejhřejivější přikrývka, jakou kdy měl. A to všechno jen kvůli tomu, že po něm toužila.
Nedokázal to pochopit.
A v tu chvíli si ji chtěl udržet přímo tady, ve své náruči. Nic by mu neudělalo větší radost. Nemůžeš jí to udělat a víš to.
Zaskřípal zuby, když se ho zmocnil vztek. Proč by nemohl?
Ty víš proč.
Bylo by to špatné. Ona nepatří do tohoto chladného, fádního světa. Ne když má jasnou, zářivou realitu, kterou nazývá domovem. Realitu, která na ni čeká.
Rodinu a přátele, kteří by kvůli její nepřítomnosti truchlili.
Přesto v tuhle klidnou chvilku nechtěl udělat správnou věc. Už byl unavený z toho, že je pořád sám. Že je trestaný za narození, po kterém netoužil. Že musí žadonit o smrt, která ho odmítá.
Bylo to snad příliš chtít jednu osobu, jen jedinou, která by ocenila jeho přítomnost? Která by mu poskytla teplo a společnost?
Jedinou osobu, která by ho mohla milovat?
„Za tvoje zločiny tě odsuzuji k osamělé věčnosti!“
Přitiskl si k sobě její hlavu a trhl sebou při zvuku hlasu, který se nikdy příliš nevzdaloval od jeho myšlenek.
Možná tohle bylo jeho nové peklo. Po všech těch staletích ze svého srdce konečně odstranil všechny vzpomínky na ženské tělo a naučil se žít bez touhy.
Teď byly vzpomínky čerstvé a mnohem sladší, než byly kdykoliv předtím. Josette ho nevyužila ke své ochraně. Nelhala mu a nedávala mu falešné naděje.
Dokonce se zdálo, že ho má ráda.
Se zlomeným srdcem se rozhlédl po zašlých zdech, které byly nespočetná staletí jeho domovem. Ta noc s ní byla chyba. Měl nechat graylingy, aby si ji vzali.
Ale ve chvíli, kdy uslyšel její křik a pohlédl do té andělské tváře, byl nahraný.
K čertu s vámi se všemi.
Už s tím nemohl nic udělat. Alespoň s ní strávil jednu noc.
Stejně jako jindy, se i teď s bolestí vyrovná. Voják to dokáže nechat minulosti.
Zvedl jí hlavu, přitiskl si její dlaň na tvář a přál si věci, které nemohl mít. Přál si žít nemožný sen.
Ze všeho nejvíc jí ale přál život, jaký si zasloužila. Muže, který ji bude zbožňovat. Děti, které ji budou milovat. Mír a věčné štěstí.
Ano, duše tak laskavá a velkorysá si zaslouží tohle a ještě víc. Až se vzbudí, vezme ji domů a propustí ji, aby mohla žít za ně za oba. V říši, kde je světlo.
Ale znal hořkou pravdu. On stráví zbytek jejího života tím, že ji bude sledovat z téhle stínové reality, zatímco si bude přát, aby mohl být s v ní v té její.
Tohle se stane jeho skutečným peklem. Vidět ji, ale už nikdy se jí takhle intimně nedotýkat.
Zamrkal, když pomyslel na budoucnost, které nechtěl čelit.
Vyhrál jsi, otče... Leuciousi. Mějte si svoje vítězství. Dokázali jste to, co jste si usmysleli.

Konečně ho úplně zlomili. 

15 komentářů:

  1. Nikol: Dakujem velmi pekne za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další části ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za super kapitolu a už sa neviem dočkať ďalšej :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Smutný. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za dokončenú kapitolu. Príjemná Mikulášska nádielka, chutila lepšie ako čokoládka z topánky za oknom ;-))

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad a korekciu. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. hmmm. Tak tahle knížka mi unikla. Díky téhle kapitole si ji budu muset najít. Díky

    OdpovědětVymazat