pátek 9. ledna 2015

Krvavá trojice - Kapitola 29


„Pst, Brute,“ šeptala Laurette, když po špičkách procházela chodbou, aby se podívala na spícího muže v obýváku. Noční lampička, kterou nechala zapnutou, dodávala pokoji narůžovělou záři a odháněla přítmí brzkého rána pryč z jeho ostře řezané tváře.
Držela kámen v dlani a tak dokázala vidět ručičky na krbových hodinách, co patřily jejímu dědečkovi. Ještě nebyly ani tři hodiny ráno.

Vyan byl stále tam a teď vypadal nebezpečněji, než dřív, když mu začínalo narůstat strniště. To růžové světlo bylo na jeho středomořsky tmavé kůži zvláštně krásné, což by nebyla schopná spatřit nebýt tohohle magického kamene, co svírala v prstech. Neděle, kdy kámen našla, se zdála být věčnost vzdálená, ale dnes bylo teprve úterý.
Dva dny, co měla zpátky svůj zrak.
Ale teď tu měla tohohle muže, co o tom kameni opravdu věděl.
A postavil se před ni, aby ji ochránil před tím blesky-vrhajícím chlápkem. Proč by pro ni takhle riskoval život?
Jelikož byl Brutus statečný pes, přešel k tomu nehybnému muži a obešel ho, aby přičichl k jeho rameni.
Dřepla si a začala mávat rukou, aby Bruta zavolala zpátky k sobě, ale on věnoval pozornost jen tomu, čemu chtěl, a nevšímal si jí. Když na něj sykla, aby se vrátil, muž otevřel oči a natočil hlavu směrem k ní.
Dobrý Bože. Měl v každém oku dvě zorničky.
Dýchání se stalo nemožným.
Měla zůstat ve svém pokoji s židlí nacpanou pod koulí.
„Ahoj.“ Jeho vyprahlý hlas zněl legračně. V parku v něm postřehla něco ze Středního Východu, ale teď zaznamenala také vřelost a přátelskost.
Zkusila promluvit. „Ahoj.“
Brutus si už dříve lehl vedle něj a on ho právě drbal na zádech.
Muž na ni dál zíral, dokud necítila nutnost něco říct. „Kdo jsi?“
„Jsem Vyan z kmene Kujoo.“
Sledovala ho pro případné známky agresivity a zeptala se: „Jak ses dostal sem?“
V jeho očích se odrazil úsměv, jako by se ho ptala na snadnou otázku, na kterou by měla být schopná znát odpověď. „Přivedla jsi mě sem.“
„Ne, to jsem neudělala.“
„Pak mě sem přivedl ten kámen, jenž držíš, spolu s tebou.“
To mohlo být ono. Ten muž ležel v Piedmontském parku na Brutově vodítku, co držela, když řekla, že chce jít domů. Všechno se pak rozmazalo. Cítila se, jako by ji něco vsálo do větrného tunelu, pak se veškerý pohyb zastavil a ona seděla tady s Brutem a tímhle chlápkem.
Se zraněným Vyanem. Olízla si suché rty. „Kdo byl ten muž, co tě zranil?“
„Jmenuje se Tristan.“
„Proč jsi s ním bojoval?“
„Chce ten kámen, který máš, a klidně ti i ublíží, aby ho dostal.“
Bušení v její hrudi bylo tak hlasité, že by snad dokázalo vzbudit sousedy. Prohledávala říčku v parku, aby zjistila, jestli nenajde nějaké další zářící kameny, když narazila na Vyana, Tristana a podivnou ženu. Nezdálo se, že by byli přátelé. „Proč ten kámen chce?“
„Odpověď na tohle znáš.“
Dobře, uvědomovala si, že kdokoliv by chtěl magický kámen, ale ona se ho nehodlala vzdát a přijít o svůj zrak. Byla šťastná, že tu měla někoho, s kým si o něm mohla promluvit. „Na co ten kámen plánuje použít?“
„Ke zlým úmyslům, kterým možná nebudeš věřit.“
Z hrdla se jí vydral podrážděný zvuk. „Být tohle dva dny zpátky, možná bych souhlasila. Ale držím v ruce kámen, co mi dodává perfektní zrak a přenesl mě domů. Což se stalo potom, co jsi ty vytáhl meč na toho Tristana, který měl moc házet na tebe blesky. A co do toho vstoupila žena, aby ho zastavila nějakou neviditelnou silou, která vytvořila jakési silové pole. A tvoje oči nejsou tak úplně normální. Proč si myslíš, že neuvěřím čemukoliv, co mi ty řekneš?“
Zasmál se a místnost se naplnila potěšením z jeho štěstí. „Máš pravdu. Tvůj zážitek s Kamenem Ngak jsem nezvážil.“
„Kamenem Nak?“
„Ano, Kamenem Ngak.“ Prohlédl si její oči. „Takže, ty jsi slepá?“
Rozpačitě se začervenala. „Ještě ne, ale ztrácím zrak.“
„Musíš přijít na jiný způsob, jak ho získat zpět. Nechávat si ten kámen je nebezpečné. Budu tě chránit tak dlouho, jak dokážu, ale ten čas je omezený a brzy budu čelit přesile.“
Kolik dalších lidí jako Vyan se po Atlantě potloukalo? Měla si uvědomit, že nalezení magického kamene přijde spolu s varováním drobným písmem. Vstala a učinila rozhodnutí. „Hádám, že mě nehodláš znásilnit a zabít, když jsi to zatím neudělal.“ Málem se zasmála tomu zděšenému výrazu na jeho tváři, než se změnil ve vztek.
Nikdy jsem ženě neublížil a nikdy jsem se žádné nezmocnil násilím.“
„Nechtěla jsem tě urazit.“ Úsměv jí zmizel z tváře. „Jen jsem nahlas přemýšlela. Není moudré, když si svobodné ženy vodí domů podivné chlápky.“
Zamyšleně svraštil obočí. „Někdy nerozumím vašemu jazyku. Žertovala jsi, správně?“
„Ano, žertovala jsem… tedy pokud tu opravdu nejsi proto, abys mi ublížil.“
„Neublížím ti.“
Upřímnost v jeho slovech ji pohladila po duši. Už dříve ji chránil, a Brutus ho měl rád. Díky tomu jí došly možnosti ho soudit. „Jestli si máme promluvit, ráda bych si k tomu dala šálek čaje. Chceš taky? Nemám nic silnějšího, jako třeba alkohol.“
„Čaj bude dobrý, ale nejprve musím najít místo, kde bych si mohl umýt obličej.“
„Oh, jasně.“ Ukázala do chodby. „Poslední dveře napravo.“
Opřel se o lokty a zaskřípal zuby. Jeho pěkný odstín pleti zesinal.
Přispěchala mu na pomoc dřív, než se ozval zdravý rozum a varoval ji, aby se k tomu chlápkovi nepřibližovala moc blízko. „Pomalu. Nejsem doktor. Nemám auto, jinak bych tě vzala do nemocnice.“
„Žádní doktoři ani budovy. Uzdravím se sám.“ Postavil se, chvíli nabíral rovnováhu, pak pomalu prošel chodbou. Ty obnošené džíny mu skvěle padly.
Bylo to už dlouho, kdy ji nějaký muž zaujal. Zloděj Chuck ji v nejmenším nepřitahoval v tom milostném slova smyslu, ale jakákoliv žena by si tohohle Vyana v davu mužů všimla.
Obzvlášť s odhaleným hrudníkem. I když se jí opravdu nechtělo zakrývat to nádherné tělo, řekla mu, aby chvíli počkal a pak šla rychle najít jedno z dědečkových starých triček. „Tady máš.“
„Děkuji za tvou laskavost.“ Přijal od ní ten prostý dárek, jako by mu podala něco velice cenného. Pak ji hned sám na oplátku obdaroval úsměvem, co si navždy uchová v paměti.
Teď jen kdyby přiměla srdce přestat divoce bušit, jako by byla stále v pubertě.
Jakmile se dveře od koupelny zavřely, spěchala do kuchyně, aby dala vařit čaj. Konvice už pískala, když vešel do místnosti a posadil se na jednu ze čtyř poškrábaných židlí rozestavěných kolem malého stolku. Pár let zpátky, když se sem nastěhovala, plánovala s tímhle domem udělat víc, jakmile začne mít z prodeje svého umění větší zisk. Teď tu nebylo moc, na co koukat, ale měl svůj potenciál.
Opravdový potenciál, pokud jí ten kámen umožní pokračovat v malování jejích obřích květináčů a jejich prodávání na vlastní pěst. Od chvíle, kdy ho našla, malovala těch posledních několik kousků keramiky, co měla připravené, ale musela jich udělat víc a na jejich vytvarování potřebovala dvě ruce. Dnešní plán byl přijít na to, jak to udělat, když při tom bude kámen držet.
Ne hoštění muže s magickou silou.
Ale on pro ni riskoval svůj život… a stále se ji snažil ochraňovat.
Přistoupila ke stolku a naklonila se, aby nalila čaj do šálku vedle něj. Voněl po přírodě, jako by v noci spal pod hvězdami.
Tiše čekal, zatímco ona položila na stůl talíř ovesných sušenek. Čím se krmí muži, kteří bojují mečem proti bleskům? „Chceš do svého čaje něco?“
„Ne. Máš pěkný domov.“
Rozhlédla se kolem, aby zjistila, jestli jí něco o jejím domově uniklo, pak se posadila. Možná viděl stejný potenciál. „Děkuju. Teď mi vysvětli to s Tristanem, jeho zlými úmysly s tímhle Kamenem Ngak a jak do toho všeho zapadáš ty. Možná bych o tom měla říct policii.“
Do očí se mu vrátilo jiskření. „Tvá policie ti nijak pomoci nemůže.“
Toho se bála, ale usrkla ze svého čaje, aby mohl pokračovat.
„Možná nejlepší způsob, jak ti to vysvětlit, je říct ti, odkud pocházím.“
„Nemyslela jsem si, že jsi odsud, ale máme tu velkou etnickou komunitu, takže jsem si nebyla jistá.“
„Jsem z Tibetu.“
„Odhadovala jsem Střední východ,“ odvětila, aniž by měla ponětí, kde se Tibet nachází.
„Nevím nic o tomto Středním východě, ale odhadla jsi, že pocházím z časů osm staletí nazpět?“
Položila čaj. A chytila se stolu, protože se jí zatočila hlava.
„Je ti špatně?“
„Zatím ne, ale k tomu nejspíš brzy dojde. Osm staletí? Jako že jsi cestoval dopředu časem?“
„Něco takového. Celé ty roky jsem žil nesmrtelný život pod Mount Meru.“
Myslela si, že zvládne přijmout, cokoliv řekne, ale on žil osm staletí pod nějakou horou?! Jak se tam dostal? „Přišel Tristan ze stejného místa?“
Vyanovu tvář zpřísnilo zamračení. „Ne, ten pes je z téhle doby.“
„Jak se vy dva znáte?“
„Můj vojevůdce před dvěma dny spolu s osmi dalšími vojáky zpod Mount Meru uprchl, pak jsme šli do Jižní Ameriky, abychom osvobodili Tristana ze začarované klece.“
Polkla a snažila se držet krok s příběhem, o který se s ní dělil, a ptát se na správné otázky. „Proč byl v kleci?“
„Protože se proměňuje v bestii, co zabíjí lidi.“
Zvedl se jí žaludek. „Proč jste něco takového osvobozovali?“
„Protože můj vojevůdce věří tomu, že Tristan dokáže získat Kámen Ngak, který potřebujeme, aby náš kmen poslal o osm staletí nazpět, a my mohli opět žít v našem čase.“
„Proč jste přišli sem, když chcete jít zpátky?“
Vyan se usmál. „Opravdu to zní zvláštně. Vysvětlím ti to. Celý náš kmen byl před osmi staletími po boji s Beladory proklet k životu pod Mount Meru jakožto nesmrtelní. Chceme jít domů do naší země a žít znovu jako normální lidé a Kámen Ngak je naše jediná naděje.“
„Beladoři. Co jsou tihle zač?“
„Ta žena dnes v noci je jedna z nich. Jsou naši nepřátelé. V mém čase zabili Beladoři naše rodiny. Náš bůh Šiva nám zakázal s nimi bojovat, jinak bychom byli ještě více prokleti.“
„Dobře, počkej.“ Promnula si spánek ve snaze zabránit narůstajícímu bolení hlavy. „Ty a tvůj vůdce a někteří z jeho mužů jste přišli do mého času, abyste našli tenhle kámen, ale potřebujete Tristana, aby ho pro vás získal a použil ho pro poslání tvých lidí zpátky časem. Správně?“
„Ano.“
„Ale jsou tu Beladoři a ti jsou vaši nepřátelé, jenže vy s nimi bojovat nemůžete a Tristan ano? Jsou Beladoři v téhle době zlí lidé?“
Vyan přerušil oční kontakt a pohledem přelétl po celé místnosti, než se znovu zadíval na ni. „Jsou mými nepřáteli.“
Nechala to být, aby se mohla soustředit na tu nejdůležitější otázku. „Jak Tristan plánuje ten kámen získat?“
„Mohla bys mu ho dát.“
„Slyším na konci té věty ‚nebo‘.“
„Může tě zabít a vzít si ho.“
Varování psaná drobným písmem nikdy v minulosti nebyla tak strašlivá. Co bude dělat? Pak ji něco napadlo. „Co když pošlu tvůj kmen o osm staletí zpátky?“
„Nemyslím si, že bys v současné době vlastnila sílu pro ovládání toho kamene, když jsi mě dříve nemohla poslat pryč.“ Usmál se.
„Tys to slyšel?“
Jeho úsměv se rozšířil, a to bylo tak sexy, že jí to proměnilo mysl na kaši.
Jestli s tím hodlal pokračovat, brzy se bude muset začít ovívat. „Promiň, ale neměla jsem tušení, co s tebou dělat.“
Vyanovy ustarané oči se zaklesly do jejích. „Tristan pro tebe není tím největším nebezpečím.“
„Nemyslíš si, že být zabita něčím, co se mění v bestii, je už dost zlé?“
„Máš čas do zítřejšího východu slunce, aby ses toho kamene vzdala, jinak se s tebou jakožto se svou paní natrvalo sváže.“
„To nezní tak špatně. Možná chci být jeho paní.“
„Není to tak snadné, jak se zdá. Ten kámen je starý jako sama Země. Prošel rukama mnoha pánů a všichni z nich jsou mrtví. Kámen vždy přicházel k mocné bytosti, která dokázala jeho síly ovládat. Ve středu ráno, až se slunce dotkne místa, kde jsi jej našla, tě naplní energie. Tento kámen si volí svůj vlastní osud a je možné, že si tě vybral proto, že jsi člověk.“
Tohle bylo stejně hrozné, jako sledovat večerní zprávy plné smrti a neštěstí. Až na to, že v tomhle případě to bude její smrt a neštěstí. „Co tím myslíš? Proč být člověkem není dobrá věc?“
Vyan ztěžka nasál vzduch do plic a dal si načas s odpovědí. „Pokud tě energie kamene nezabije, až ta síla vrazí do tvého těla, mohl by převzít vládu nad tvou myslí a proměnit tě na svého otroka dělajícího cokoliv, pro co se rozhodne. Mohl by tě využít k dělání dobra v tomto světě… nebo ke zničení všeho a všech v dohledu.“
Pustila kámen, který celou dobu svírala v kapse svých kalhot a zakusila ztrátu zraku.
Žít navždy ve světě plném temna, nebo riskovat budoucnost lidstva a vlastní zdravý rozum?


10 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a korekci další kapitoly ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za ďalšiu skvelú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překjlad.

    OdpovědětVymazat
  5. díky za další kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat