pátek 30. ledna 2015

Krvavá trojice - Kapitola 31


Evalle tiše jela dodávkou se čtyřmi Nyght Raidery a myslela na čistou oblohu, která byla každou minutou jasnější, zatímco mířili do centra Atlanty. Měla méně než hodinu času do rozednění, a to jen díky tomu, že Isaka přesvědčila, že ji při jedné příležitosti vyhledali Noční slídilové, ne naopak.
A nechtěl, aby byla vystavená slunci.

Po tom polibku byl velice vstřícný.
O tom teď nemohla přemýšlet, když se jí v mysli nejasně rýsovala větší obava. Grady. Musela toho starého ghúla najít a ujistit se, že s Isakem nebude mluvit.
Jak to měla udělat a nesouhlasit přitom, že mu dá tu hodinu času, co zítra chtěl?
Jen jednou by ráda řešila jednoduchý problém.
Dodávka zaparkovala vedle místa, kde ji vyzvedli. Vlhké horko ji pláclo přes kůži spolu s nevítaným navýšením teploty po jízdě s klimatizací.
„Potřebujete něco, než odjedeme?“ zeptal se Laredo.
„Jasně. Co tak jeden z těch kvérů na démony?“ Věnovala svému GSX-R rychlý zběžný pohled, jen aby ho uklidnila. Ale okamžitě by věděla, kdyby se její motorky někdo dotkl.
Isakův muž se ani nepousmál.
Chraňte ji před lidmi bez smyslu pro humor. „Můžeš se vrátit k Yodovi.“
Nastoupil do dodávky, a ta odjela.
Isak ji znovu nežádal o to, aby mu ukázala svoje oči, ale věděla, že jednou to vyžadovat bude. Jestli by jí u Tribunálu vypršel čas, stále by jí nabízel pomoc, kdyby zjistil, že je Alterant? Nebo by prostě jen svět zbavil další hrozby?
Spousta jestli a málo času se jakýmkoliv z nich zabývat.
Grady by už teď měl mít nějaké informace, ale po hodině, kdy se toho starého ghúla snažila vystopovat, měla nepříjemný pocit, že je něco opravdu špatně. Kde byl?
V hlavě se jí nahlas přehrávala ta hodina, co ve středu večer chtěl. Co byl pro její získání ochotný udělat?
Bude brzy muset zamířit domů, nebo vytáhnout svůj ochranný oblek a ignorovat horko, které už teď dosahovalo kolem třiceti dvou stupňů.
Noční slídilové se normálně shromáždili během pár minut, když někdo s nadpřirozenými schopnostmi stál na jednom místě a vyzařoval pole síly. Přesně to dělala poslední hodinu. Konečně se objevila jedna tenká postava, přitom by Evalle normálně byla pohlcená davem, když Grady nebyl poblíž.
Jelikož neměla žádné jiné nabídky, uzavřela Evalle rychlou dohodu a potřásla si rukou s vyzáblou ženou, které muselo být kolem osmdesáti. Přešla rovnou k věci. „Kde jsou ostatní Noční slídilové?“
Stařenka nadzvedla ruku s kůží tenkou jako papír, skrze kterou byla vidět každá žilka, a svými hubenými prsty si prohrábla jemné bílé vlasy, co jí v chomáčích rostly na hlavě. „Ostatní odvedli.“
„Kdo je odvedl a kdy?“
„Kujoo. Nechovali se normálně. Nabízeli Nočním slídilům obchod s možností zůstat v téhle podobě déle, než deset minut.“ Popotáhla nosem, když jí po vrásčité tváři sklouzla slza.
„Co se děje?“ Evalle ženu jednou rukou objala. Jestli jí ublížili, když tu byli, půjde po Tristanovi a jeho bandě a zajistí, že budou sakra litovat.
„Byla jsem moc pomalá,“ zamumlala znovu. „Slibovali, že můžeme zůstat takhle, lidmi, navždycky.“
Evalle nesnášela, že musí uhasit tu naději v hlase staré ženy, ale musela zabránit tomu, aby další Noční slídilové s Kujoo odešli. „To je lež. Kujoo Noční slídily proměňují na něco, co nedokáže udržet jak lidskou formu, tak formu ducha. Něco zlého. Rozšiř to kolem a schovejte se před nimi.“
Slzy stékaly po tváři staré ženy a odkapávaly jí z brady při tom hořkém zklamání ze ztráty záblesku naděje, že by se mohla vrátit ke svému bývalému životu. Evalle se cítila, jako by dítěti sebrala pastelku, jenže nehodlala nechat Kujoo, aby obelhali další z těch nešťastných duší.
Grady byl prohnaný starý muž, co rozuměl zlu. Možná se tu neukázal proto, že se skrýval před padouchy.
Možná by se o tom, že právě o to šlo, mohla přesvědčit v jiném životě. Jenže popravdě měla nepříjemné tušení, že ho Tristan a Kujoo chytili.
Ve chvíli, kdy se Evalle ujistila, že je ta stará žena bezpečně zpátky ve své formě Nočního slídila, a dorazila ke své podzemní garáži, denní světlo se rychle blížilo.
Nutila se zůstat vzhůru celou cestu ke svému bytu. Feenix dupal, dupal, dupal chodbou, spěchal ji přivítat. Ale zarazil se a nevyletěl směrem k ní.
Musel vidět to zoufalství v jejích očích, co jí prosáklo i do všech kostí. Vynutila si na rtech úsměv a kvůli němu z něj udělala opravdový. „Ahoj, zlato.“
Plácal se do boků svými tlustými ručkami, zatímco se kolébal k ní a broukal nesrozumitelná slova, pak jí objal nohu. Pohladila ho po hlavě. „Nech mě se osprchovat a napsat dopis, pak si budeme hrát, dobře?“
Pobíhal kolem a šťastně cosi brebentil, než přistál na svém sedacím vaku, kde na ni obvykle čekal.
Po rychlém prolétnutí sprchou si na sebe natáhla tričko a spodní prádlo, pak se svalila na postel se svým notebookem. Ignorovat možnost, že ji Tribunál zavře, jako nejhorší scénář nebo to, že bude muset požádat Isaka, aby jí pomohl zmizet, jako ten nejlepší, by bylo bláhové. Otevřela prázdný dokument a napsala: „Tzaderovi a Quinnovi: Jestli prohraju svůj případ s Tribunálem a nevrátím se…”
Dupot a chrochtavé zvuky k ní dolehly ještě dřív, než se Feenix ukázal u dveří její ložnice. Táhl za sebou svého vycpaného aligátora a její tmavé sluneční brýle. Kromě těch, co měla na sobě, vlastnila dalších pět.
Zamával křídly a přeletěl k její posteli, měkce přistál vedle ní. Když křídla složil, nadzvedla ruku, aby jí mohl vlézt na klín. Nasadil si sluneční brýle a uvelebil se na její hrudi se svým aligátorem pod jednou rukou.
Objala ho a zabolelo ji u srdce při té nemožné myšlence, že by opustila jeho, svůj byt, Tzadera, Quinna... a zbytek týmu, který se za ni dnes postavil.
A pak tu byl Storm, co věděl o tom, že je Alterant, a neměl s tím problémy.
Začínala si myslet, že jí možná vážně říká pravdu ohledně toho, že Senovi nepomáhá se jí zbavit. Ale ve výkonu rozhodnutí Tribunálu Senovi zabránit nemohl.
Používala k psaní jednu ruku, aby nepřišla ani o jedinou možnost Feenixe držet, a pokračovala v ťukání do klávesnice. Bolest z toho, že by tohohle malého chlapíčka ztratila, jí sevřela plíce, když se pokoušela dýchat. Ale ujistí se, že nikdy nebude záviset na slitování světa, jako kdysi ona.
Pro ty, co nezapadali, nebylo v tomhle světě slitování.
Tristan měl v téhle věci pravdu.
Když dopis dopsala, dala ho jako přílohu k mailu nastavenému k odeslání Tzaderovi a Quinnovi ve čtvrtek v poledne. Jestli ji Tribunál zavře, ten email zaručí, že Feenix bude mít zajištěnou budoucnost, ale její zlatíčko by bez ní bylo ztracené.
Lidé měli rádi psy a kočky.
Ne něco, co jedlo matice a chrlilo oheň. Jen Tzader a Quinn ho ochrání.
Přestal si mumlat slova a vydávat zvuky, když zavřela svůj laptop. Měla by mu říct, že se možná nevrátí, ale ještě to udělat nedokázala. „Pojďme se podívat, co je pro tebe v šuplíku v kuchyni.“
Feenix se otočil a jednou rukou ji objal. „Moje.“
Polkla a ucítila při tom knedlík v krku, pak mu oplatila objetí. „Taky jsi můj, zlatíčko.“
Pro teď.
Muselo existovat něco, co by mohla udělat. Jenže co? Jediní Noční slídilové, co v tomhle městě zůstali, o Kujoo nic nevěděli. Lidská žena s kamenem se po teleportování nedala vystopovat. Vyan zjevně neměl Tristana rád, ale to ještě neznamenalo, že se nechystá ženu a ten kámen předat Kujoo.
Ze sezení tady, když čas ubíhal, šílela. Musela něco dělat.
Projížděla e-maily, zatímco v duchu nadávala na tuhle situaci, a zastavila se u jednoho od Nicole, u kterého bylo jako předmět DŮLEŽITÉ. Stálo v něm:
Musím tě brzy vidět. Klidně i ve dne.
Evalle zvedla telefon a vytočila její číslo. Přijala hovor po prvním zazvonění. „Ahoj, Nic.“
„Kde jsi byla?“
„V pořádný kaši. Co se děje?“ Evalle sykla na Feenixe, kterému se nadšením rozzářily oči, když si uvědomil, že mluví s Nicole.
„Jsi v pořádném průšvihu.“
„Řekni mi něco, co nevím, Nic.“
„Přijď sem a řeknu. Ne po telefonu. Promiň, ale s prací, kterou děláš a tím, co ti chci říct, mu nedůvěřuju.“
Na tom něco bylo. Těžko říct, co by mohl Isak odposlechnout, jestli zjistil její číslo. Ale kdyby šla navštívit svou kamarádku teď, znamenalo by to navléct si na sebe věci na jízdu v horku a večer neměla čas. Ugh. „Můžeš mi napovědět?“
„Hledáš nějaký kámen?“
No krucinál. K čertu s horkem. „Jedu za tebou.“
„Jet.“ Feenix se od ní odtáhl a postavil se na posteli, kde začal poskakovat, jakmile ukončila hovor. „Jít jet. Jít jet.“
Jednou ho vzala na pozdní noční projížďku na motorce a jemu se moc líbila, obzvláště když se zastavila u Nicole, aby jí Feenixe ukázala. Miloval Nic.
Nicole nikdy žádné vozidlo neřídila, a když cestovala, potřebovala někoho, kdo by řídil její bezbariérovou dodávku. Kvůli ní Evalle jízdu za denního světla podnikne. A aby získala pomoc při hledání toho kamene. Jestli bude doprava fungovat v její prospěch, mohla by se do Avondale dostat během patnácti minut. Jet sama by bylo rychlejší, ale pokud prohraje svůj případ s Tribunálem, zbývalo jí málo času, co mohla s Feenixem strávit. „Tak pojď, zlato. Oblečeme tě a pojedeme se projet.“
Feenix vyhodil svého aligátora vysoko do vzduchu a chytil ho, zatímco dupal po posteli dozadu a dopředu. „Jít jet, ksakru.“
„Budeme muset zapracovat na tvém slovníku,“ oznámila mu, zatímco šla hledat jeho tričko. „Budeš potřebovat i tyhle sluneční brýle. Budeme na poledním slunci.“
Ale v tom se pletla. Ve chvíli, kdy si na sebe oblékla lehký jezdecký oblek od firmy Aerostich vyrobený na míru, který jí právě dorazil do schránky, a vyjela se svou motorkou z výtahu, bylo nebe zatažené, s teplotami kolem dvaceti sedmi stupňů.
Ne ideální, ale vítaná změna.
Dala dolů stojánek a otočila se k Feenixovi, který vyskočil z výtahu a přistál vedle ní.
„Nezapomeň, dneska jsi robot,“ připomněla mu.
Feenix se okamžitě narovnal a hýbal rukama a nohama jako robot, zatímco chodil v kruhu.
„Jsi dobrý.“ Nasadila mu ochranné brýle, aby zakryla jeho oči, které občas zářily, a rukavice, aby mu zabránila neúmyslně používat své síly. Pak ho vyzvedla na zadní část sedadla. Chytil na obou stranách upínací popruh, díky čemuž vypadal jako vycpané zvíře připevněné k šasi.
To černé tričko, co jí Nicole pro Feenixe dala, jí přineslo úsměv na rty. Těsně nad jeho pupíkem stálo EVL TOO. To napadlo Nicole, jakožto perfektní spojení s Evallinou speciální poznávací značkou na motorce, která zněla EVL ONE.
„Jít lychle, ksakru.“ Feenix se díval ze zadní části motorky přímo vpřed, ale nadzvedly se mu koutky úst.
„Přestaneš říkat ‘ksakru’, když ti seženu kyblík matic?“
„Jot. Co znamené kyblík?“
„To je fuk.“ Její oblek byl lehký, ale stále v něm bylo horko a vzduch se v něm nehýbal. „Seď zpříma a s nikým nemluv. Rozumíš?“
Podíval se na ni a ukázal si na pusu, jako v připomínce říkala jsi mi, abych nemluvil.
Usmála se. Dostal ji.
Nasedla, nastartovala motor a kineticky zavřela dveře od výtahu.
Jízda do Avondale, na východ od centra Atlanty, trvala o pár minut déle, než čekala. Milý malý spolujezdec, Feenix, se spolu s ní v zatáčkách nakláněl a vydával vysoký pisklavý zvuk, když přidávala rychlost.
Nicole žila v přestaveném skladišti poblíž Main Street, ne proto, že žít v podkrovním bytě byl styl pro ženu, které bylo něco pod třicet, ale protože se jí líbil pocit společenství, co tu našla.
Evalle zadala bezpečnostní kód pro vstup a zaparkovala v zajištěné garáži pod čtyřpatrovou budovou.
Feenix seskočil a běžel k výtahu, kde mával křídly, aby dosáhl na tlačítko.
„Feenixi! Robot, pamatuješ?“
„Plomiň.“ Klesl zpátky na beton a znovu obešel kolečko jako robot.
Evalle došla k výtahu ve chvíli, kdy se otevřely dveře a ven vyšly dvě ženy. Podívaly se na Feenixe a zastavily se. Evalle zvedla svůj kroužek na klíče, na kterém byla malá černá krabička, a namířila ji na Feenixe. „Jdi do výtahu.“
Předváděl perfektní imitaci robotického chrliče.
Ženy se smály a rozplývaly se nad ním.
                                       
Chvála Feenixovi, protože se zvládl neusmát, když přitom viděla, jak moc chtěl.
Naštěstí byla chodba na čtvrtém podlaží liduprázdná. Dveře Nicole se otevřely dřív, než na ně zaklepala.
Krásná. To slovo se vždy vynořilo v Evallině mysli, když Nicole viděla. Měla karamelově hnědé vlasy, které ve vlnách spadaly přes její ramena barvy hnědého cukru, ale ona nebyla ani v nejmenším marnivá. Oblečená byla do splývavých šatů bez rukávů, co skrývaly zmrzačené nohy, se kterými se narodila, a silně se opírala o svou hůl z růžového dřeva.
„Čekala jsem na tebe.“ Nicole pomalu přešla blíž, aby jí věnovala objetí, o kterém věděla, že ho Evalle snadno nedovolovala. Když se odbelhala opět dozadu a více otevřela dveře, zjistila, že Evalle není sama. „Ahoj, Feenixi. Oh! Máš na sobě to tričko, co jsem ti dala.“
Feenix skočil do bytu a vzal Nicolino zvolání jakožto narážku, že může být zase sám sebou. Zadupal a ukázal si na tričko. „Líbí, ksakru.“
Nicole při tom zaklení věnovala Evalle ostrý pohled.
„Neptej se. Byla to nehoda a zatím se mi to nepovedlo napravit.“ Evalle řekla Feenixovi: „‘Ksakru’ není hezké slovo, takže ho nepoužívej, dobře?“
„Kde ja můj kyblík?“
„Co?“ zeptala se Nicole.
„To je nadlouho. Co se děje?“
„Jsi v pořádném maléru.“
„Na to zjištění nepotřebuju čarodějku s psychickými schopnostmi. Stačilo by použít moji Magic Eight Ball.“
„Potřebuješ někoho, kdo ti řekne, jak zlé to je.” Nicole zvedla ruce a zamumlala nějaká slova, pak se místností rozlila tma jako v noci. „Vysvleč se z toho a začni mě seznamovat s detaily, zatímco nám uvařím čaj.“
Nicole vytvořila několik točících se barevných hraček, které poletovaly po pokoji. Feenix je začal honit, a v letu je chytal skrze třicet čtyři metrů čtverečních velký byt, zatímco Evalle Nicole uváděla do obrazu. Tzader a Quinn Evalle varovali ohledně diskutování věcí Beladorů nebo VIPERu s kýmkoliv mimo kmen nebo agenturu, podle toho, kterých se to týkalo, ale Nicole věděla, že obě skupiny existují. A někdy i detaily, co Evalle překvapovaly.
Potkala Nicole, zatímco během svého prvního týdnu v Atlantě hlídkovala v Avondale kvůli černokněžníkům ze Southendu. Černokněžníci byli čarodějové, co přešli na temnou stranu. A trio terorizující Avondale bylo obzvlášť nebezpečné.
Když Evalle ty tři nadpřirozené rváče našla, myslela si, že je Nicole osamělá žena upoutaná na kolečkové křeslo, které hrozí zranění. Ale Nicole po půlnoci záměrně zatáhla ty kluky do slepé příjezdové cesty za nákupním střediskem. Oznámila jim, že je čarodějka, pak využila svůj vzácný dar, aby jim ukázala, co pro ně skýtá budoucnost, ve které skončí jako otroci silnějšího černokněžníka se zvrácenými sexuálními touhami.
Nicole během šedesáti vteřin dokázala víc, než čeho kdokoliv s těmi třemi kluky dosáhl za celý jejich život. Dala jim na výběr mezi odchodem do domu sabatu pro rehabilitaci a čelením horšímu rozsudku od jejich vrstevníků za zločiny spáchané proti lidem.
Rozhodli se chytře.
Když si Nicole uvědomila, že Evalle byla svědkem té výměny názorů, očarovala ji, aby ji neviděli, když odcházeli z té uličky a tak ji ochránila od možných následků v případě, že její náprava nezabrala.
Evalle kromě Tzadera a Quina nikdy nezažila, aby se někdo cizí vůči ní zachoval tak nesobecky.
Nicole byla vzácná čarodějka, ne proto, že byla psychik.
Parapsychologická schopnost nebyla mezi čaroději neobvyklá, ale Nicole mohla promlouvat s duchy z budoucnosti a někdy dát té budoucnosti hmotnou formu. To zní jako užitečná schopnost, až na to, že otevření kanálu pro ducha budoucnosti také otevíralo cestu, po které se mohl dopravit do současnosti. Jelikož neměla možnost zjistit, jestli je ten duch zlý nebo ne, Nicole riskovala, že ji napadne, nebo že vypustí toho ducha na někoho, na kom jí záleží.
A když duch Nicole cestoval vpřed, aby hledala odpovědi, riskovala, že na cestě uvízne, což by z jejího těla udělalo prázdného hostitele.
Ale právě teď seděla na křesle v podzimních barvách naproti pohovce, kde byla usazená Evalle. Nicole položila svůj čaj na skleněný stolek nalevo od ní a sepjala si ruce v klíně, zatímco Evalle shrnovala, co se zatím stalo.
Nicole si tiše povzdechla. „To vysvětluje některé z mých vizí. Víš o tom pradávném kmeni, který pátrá po Kameni Ngak, o muži, co tomu kmeni pomáhá a o lidské ženě, jejíž život uprostřed toho všeho visí na vlásku, protože kámen našla. Ale víš, proč se ta žena nechce kamene vzdát?“
„Myslí si, že je jako kouzelná lampa, co jí splní přání?“
„To bych hádala jako první, ale když jsem požádala duchy o pomoc, jediné, co jsem zjistila, bylo, že její svět je rozmazaný strachem.“
„Strachem z čeho? Někdo jí ubližuje?“
Nicole se zamračila v hlubokém zamyšlení. „Zatím ne. Myslím, že ta část s rozmazáním je důležitá, ale netuším, co znamená. Víš o ní něco?“
„Viděla jsem ji.“
„Opravdu? Mluvila jsi s ní?“
„Ne, měla jsem moc práce s odrážením toho chlápka, co pomáhá Kujoo.“ Evalle si promnula čelo, aby potlačila bolest z nedostatku spánku. „Vím jen to, že o ničem z tohohle nic neví.“
„A co ta část s rozmazaností?“ naléhala Nicole.
Evalle v duchu znovu prolétla včerejší noc, dokud nedošla k tomu, jak byla ta žena venku bez baterky a jednu chvíli poslepu hledala svého psa. Ale její zrak byl ostrý a jasný, když držela kámen. „Může být slepá.“
„Ah, to jsem nezvážila, když něco viděla. Je špatné předpokládat, že slepota znamená vůbec žádný zrak. Strach z rozmazaného světa by dával smysl. Myslíš, že ten kámen jí umožňuje vidět?“
„Možná.“ Evalle se napřímila. „Víš, kde je?“
„Ne. Někdo blokuje její tvář nebo ji zaštiťuje.“
Kruci. „To by mohl být ten Kujoo Vyan. Myslím, že je vůči ní ochranářský. Jestli je slepá, musí být vyděšená ze ztráty svého zraku a toho všeho, co v parku včera v noci viděla.“
„Její strach nebyl jediným, který jsem vycítila. Z čeho máš strach ty?“
Ta náhlá otázka zastihla Evalle nepřipravenou. „Z ničeho.“
Nicolina krásná tvář znehybněla ze zklamání nad tou lží.
Evalle vzdychla. „To není pravda, ale nechci, abys prohledávala moji budoucnost.“
„Jestli se bojíš něčeho, co má přijít, můžu ti pomoct.“
„Moje budoucnost byla vždycky nejasná jako házení kostek, ale právě teď jsou ty kostky proti mně. Kdyby ses šla do ní podívat, mohla bys narazit na cokoliv a nedostat se zpátky.“ Evalle se zamyslela nad tím, co Nicole mohla udělat. „Potřebuju vědět, jestli se v něčem rozhoduju správně. Musím najít Kámen Ngak, než se k němu dostane další Alterant.“
„Kromě tebe je tu ještě další Alterant na svobodě?“
„Jen proto, že utekl. On je ten chlápek pracující s Kujoo a nenávidí Beladory skoro stejně, jako oni. Prohlašuje, že ho Brina nechala zavřít, i když se neproměnil v bestii ani nikoho nezabil, dokud nebyl v kleci. Nevím, jestli bych tomu měla věřit nebo ne, ale víc potřebuju zjistit, jestli on, Kujoo nebo Medbové chystají na Beladory past. Jestli ne, měla jsem o něm týmu říct, ale jestli říkal pravdu o tom, že chtěl, abych jim to řekla, musím přijít na způsob, jak zabránit tomu, aby do té pasti nakráčeli.“
„Znáš jeho jméno?“
„Tristan. Můžeš mi pomoct?“
„Zkusím to.“ Nicole přikývla, zavřela oči a opřela se. Uběhlo několik tichých minut, pak Nicole vyřkla krátkou modlitbu. Víčka se jí začala chvět rychlým pohybem očí. „Ten Alterant Tristan… má v minulosti mnoho utrpení. Pět let prožil jako monstrum v džungli.“
Ale proměnil se v monstrum předtím, než byl uvězněný, nebo ne?
Nicole byla chvíli ticho, pak řekla: „Ten samý muž jako devatenáctiletý… bojí se. Stojí před cizinci, Beladory, kteří s ním mluví o jeho zvláštních zelených očích… pak zmizí ze své práce kopáče hrobů a je v džungli, vyděšený… mění se v bestii. Je zmučený a sám.“
To zní, jako že mi Brina o Tristanovi lhala. A co ti další Alteranti? Evalle se stáhlo hrdlo. Chtělo se jí frustrovaně křičet, ale nehodlala Nicole vyrušovat.
„Zatím ten kámen nemá. Kámen Ngak stále spočívá u té ženy, kterou jsi potkala. Ta čeká na… tebe. Následuj cestu z místa, kde jsi naposledy kámen viděla. Stopa povede k té ženě domů, kde nalezneš znamení svého dalšího rozhodnutí.“
To moc nepomáhalo, jelikož tu ženu nebylo možné vystopovat po tom, co se teleportovala. A co znamenalo to “znamení svého dalšího rozhodnutí”? Evalle zůstala potichu a sledovala pohyb rtů Nicole, zatímco mluvila jemným hlasem.
„Důvěra otevře cestu tomu, kdo je zrozený pro úkol.“
No, skvělý. Důvěra. Jedna z mých silných stránek. Proč jí Nicole nemohla říct, že nakopání démonského zadku otevírá cestu? Za to měla spoustu zásluh.
Nicole zkřivila rty a nakrčila obočí, jak se zamyslela. „Ta cesta povede k volbě, které by nikdo neměl čelit.“
Evalle si myslela, že její hlava snad exploduje všemi otázkami, co držela v sobě. Jaká volba? Ta cesta nezněla nadějně.
„Budoucnost tvého kmene závisí na volbě, kterou učiníš... věřit, nebo ne.“
Co tohle kruci znamenalo? Evalle poklepávala prsty o látku pokrývající pohovku a čekala na znamení, že Nicole skončila.
„Zvítězíš—“
Evalle uvolnila zatajovaný dech.
„—a prohraješ.“
„Co?“ To slovo z ní vypadlo dřív, než se stihla zarazit. „Promiň.“
„Nic se nestalo.“ Oči Nicole se otevřely, nejprve vypadaly rozespale, pak se rozjasnily prudkou inteligencí skrytou za těmi oríškovými zorničkami. „Kujoo opravdu drží budoucnost tvého kmene ve svých rukách.“
„O tom jsem nepochybovala. Co jsi myslela tou volbou věřit nebo ne? Věřit Tristanovi?“
„Pouze ty na tuhle otázku budeš znát odpověď... pokud mi nedovolíš porozhlédnout se ve tvé budoucnosti.“
„Ne. Je to příliš nebezpečné. Přijdu na to, komu musím věřit. Co ta vítězná a prohrávající část? Jak tohle funguje?“
„Ve tvé buducnosti není žádná absolutní výhra. Něco musíš ztratit.“
„To je příběh mého života,“ zavtipkovala Evalle.
„Doufám, že ne. Chci, abys tohle přežila.“

„Já taky, ale ochrana mého kmene je na prvním místě.“ Příběh jejího života, který se začínal formovat jako velmi krátký.

11 komentářů:

  1. Vďaka za preklad a korekciu skvelej kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad poslednej kapitoly celej knihy !!! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle ještě není poslední ;) První díl má 39 kapitol :)

      Vymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. díky za kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad momo :)

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad:)

    OdpovědětVymazat