neděle 18. ledna 2015

Syn nikoho - Kapitola 6


„Ale, ale. Někdo snad probudil draka? Prohnal dýku temnou hrudní dutinou Morgany la Fey? Určitě se muselo stát něco nepřirozeného, že přede mě tak hloupě předstoupil syn Paimona, kníže pekel.“
Cadegan si založil paže na hrudi a nadzvedl obočí nad sarkasmem Brenina Gwyna ap Nudda, zatímco stál před královým stínovým trůnem.

„Nevím, o čem to mluvíš, můj liegu. Není tu žádný kníže pekel. Jsem jednoduše jen Cadegan Maboddimun.“
To jméno mu dal otec Bryce, když se narodil. Bylo zaznamenáno na klášterních svitcích. To jméno dávalo světu na vědomí, že on je Cadegan, Syn Nikoho – bastard bez matky i bez otce.
Ale stínový král fey mu nedal pokoj. „To říkáš ty. Tvůj otec nicméně vypsal na tvou hlavuodměnu a já si nedovedu představit, jaký druh šílenství tě přivedl k mým dveřím.“
„Potřebuji tvoje služby.“
Přízračný sharocký král přejel nevěřícím pohledem po patolízalech, kteří stáli po jeho pravici. Šeré, chladné světlo snadno prostupovalo sharockými těly. Většina byla tak průhledná, že byli prakticky neviditelní a snadno přehlédnutelní pro ty, kteří nedávali pozor nebo o jejich existenci nevěděli.
Tihle byli z feyského lidu nejúlisnější. Ničemové s ošklivou schopností se plížit, většinou sloužili Morgan rovnou jako špehové, kteří doufali, že si vyslouží její přízeň. Ve skutečnosti by raději jednal s Adoni nebo graylingy, než s lidem Gwyn.
Ale zoufalství pohání svoje oběti ostruhami. A tenhle bastard momentálně vězel v Cadeganovi pěkně hluboko.
„Peklo vážně muselo zamrznout.“ Gwyn vstal ze svého trůnu, snesl se z pódia a vznášel se přímo před Cadeganem. Naklonil svou stínovou hlavu na stranu a přimhouřil oči. „Řekni, o jakou službu žádáš, princi zkázy.“
Cadegan se přinutil na urážku nereagovat. Ani neprojevil vůbec žádné emoce. „Dračí klíč ke světu lidí.“
„Přeješ si opustit naši příjemnou společnost tak brzy?“
On by tak tisíci let řekl jen stěží. Ale proč by se koneckonců dohadoval kvůli pár staletím. „Co můžu říct, můj liegu? To zdejší neustálé sluneční světlo je oslepující. Určitě je to mnohem víc, než mohou moje slabé oči snést.“
Gwyn se zasmál. „Jsi drzý. Zvlášť když jsi přišel požádat o laskavost...“ ušklíbl se. „Dračí klíč. To si dozajista žádá zvláštní odměnu.“
To všechny cenné věci. „Tvoje cena?“
Král si hladil svou vousatou bradu a zamyšleně mlaskal. „Než ti ji sdělím, musím vědět, proč teď.“
Cadegan dál zůstával naprosto klidný. „Proč teď, co?“
„Proč ty, syn Paimonův, toužíš po vší té dlouhé době opustit naši posvátnou říši?“
„Záleží na tom?“
„Jestli chceš klíč, tak ano. Zvlášť když vím, že ho nemůžeš použít.“
K čertu s ním. Cadegan doufal, že tuhle drobnost z jejich jednání vyloučí.
Jeden z patolízalů se připlížil ke králi a začal mu šeptat do ucha. Gwyn tiše naslouchal.
Se smíchem na Cadegana přimhouřil oči, zatímco sharoc znovu vklouzl do stínů. „Takže je v tom žena, že?“
„Nevím, o čem to mluvíš.“
Gwyn se hlasitě rozesmál. „Samozřejmě že nevíš. Proto toužíš po klíči, který otevírá dveře, které nemůžeš použít. Myslím, že chápeš, proč mi tvoje logika nejde na rozum?“
Cadegan předstíral rezignovaný povzdech. „Doufal jsem, že se vyhnu nutnosti navštívit svého strýce a vlichotit se mu do přízně.“ Z celé spousty důvodů. „Ale jelikož mi nedáváš na vybranou...“ Obrátil se k odchodu.
„Počkej!“
Otočil se a podíval se znovu na Gwyna. „Ano, můj liegu?“
„My ten klíč nemáme. Jelikož jsme byli zrozeni ze stínů, nepotřebujeme procházet mezi říšemi. A ty moc dobře víš, že ten, kdo ho má, má také velice ošklivou tendenci dobře ho chránit. Obvykle rozerve křídla a kůže komukoliv dostatečně hloupému na to, aby se mu ho pokusil vzít.“
„Tak proč tedy plýtváš mým časem?“
„Protože ti jeden můžu obstarat, ale budu chtít, abys na oplátku shromáždil jisté věci, které budou přínosem pro nás pro oba.“
„Jako třeba?“
„Je to krátký seznam, no vážně. Dračí spár. Kámen od Emrys Merlina. Lví srdce. Trochu srsti bílého jelena, trochu Artušovy krve... a nakonec budeme potřebovat krev a pot waremerlina.“
To byl pekelný seznam. Jediné, co chybělo, byla jedna konkrétní, nahá tělesná část vyválená ve žhavých uhlících, a žhavý pohrabáč nepohodlně vstrčený do otvoru, který má sloužit pouze jako východ.
„Ještě něco?“ zeptal se Cadegan.
„Pro sestavení medailonu? Ne. Ale je tu ještě jedna věc, o které bychom si měli promluvit.“
„Poslouchám.“
„Ty a tvoje žena zůstanete tady, v hradu Galar, zatímco budeš shromažďovat položky a přinášet mi je. Pokud se nevrátíš vždy do feyských nešpor, alespoň s jednou položkou denně, tvoje žena se mnou stráví noc... v mojí posteli.“
Jen při tom pomyšlení se mu vařila krev v žilách. „Ona není součástí obchodu.“
„Takže přiznáváš, že máš ženu, co? Fascinující.“
Cadegan se za své přeřeknutí proklel. Sdělil tomu bastardovi mnohem víc, než jen to, že je Jo v jejich říši. Jeho nepřítel teď znal Cadeganovu slabost.
U všech čertů, to nebyl jeho nejinteligentnější tah.
Bohužel ani jeden z těch méně inteligentních.
A když to teď Gwyn věděl, měl Cadegan mnohem větší obavy. „Jak můžu vědět, že se jí nic nestane, zatímco tady bude?“
„Slovo mojí koruny. Jestli se jí někdo dotkne během hodin, kdy bude světlo, postoupím ti svůj trůn a koule toho opovážlivce.“
Cadegan si odfrkl. „Jestli se jí dotknou, vezmu si mnohem víc, než jen jejich koule. Na to vem jed.“ Pořád si nebyl jistý, jestli to má udělat a snažil se vymyslet lepší způsob.
Bohužel tam ale žádný nebyl. Gwyn byl na tomhle místě tou nejméně ďábelskou osobou. Také byl jediný, kdo by mohl získat pro Josette klíč bez příšerného krveprolití.
„Takže co bude, démonský zplozenče?“ zeptal se Gwyn.
„Je to všechno, co po mě žádáš?“
„Ano a ne. Až tohle skončí a klíč zafunguje, předám tě tvému otci. A ty se mnou nebudeš bojovat ani protestovat. Mírumilovně mu půjdeš vstříc.“
Cadegan se celou minutu nedokázal nadechnout kvůli výši té ceny. Má Gwyn ponětí, co po něm žádá?“
„Až příště spatřím tvou tvář, pse, zjistíš, proč se mě bojí všichni pekelní démoni! A zaplatíš za každou unci démonské krve, kterou jsi prolil ve službách toho bastarda, kterého jsem měl utopit hned po narození. Budu hodovat na tvých bezcenných vnitřnostech.“
Byl to slib, o kterém věděl, že ho otec splní. Cadeganova smrt nebude snadná a nepřijde brzy. Jeho otec si dá načas a ujistí se, že Cadegan bude litovat každičkého nádechu, který ho udržuje naživu.
A jaký v tom vlastně bude rozdíl? Ve srovnání s tím, jak žil, to bude jen změna scenerie a šatníku.
Jen dál lži sám sobě, chlapče.
Je tu jeden obrovský rozdíl. Ale když v mysli spatřil obraz Josette spící v jeho náruči a uslyšel ve vzpomínkách její smích, věděl, že je víc než ochotný tohle všechno udělat.
Pro ni.
Ona stála za jeho ubohý život.
Cadegan sklouzl pohledem ke stínům, které ho tiše pozorovali. „Souhlasím.“
Když se otočil k odchodu, Gwyn na něj zavolal. „Ještě něco bys měl vědět.“
Cadegan tiše zaklel. Měl by vědět, že to nebude tak snadné, jak to znělo. „A to?“
„Za tři dny nastane podzimní rovnodennost. Poté už jí klíč bude k ničemu. Bude tu uvězněna navždy.“
Člověk v říši, kde je loví, s predátory, kteří by se rozervali navzájem, jen aby ji získali. Nemluvě o tom, co by jí udělali.
Zavřel oči a trhl sebou. Už nebyl způsob, jak z toho vycouvat.
Ze zkušenosti věděl, že by mu nikdo v Avalonu nedovolil vstoupit, ani by s ním v žádném případě nemluvil.
Dokonce ani Varian duFey.
Kvůli poskvrnění otcovy krve mu odmítali věřit.
Byl jedinou šancí, kterou Josette měla. A Gwyn pro ně byl jediná možnost, jak se odsud dostat.
Pokud selže, stejně dobře ji může zabít sám.

Byla by to ta nejlaskavější věc, jakou by mohl udělat. 

13 komentářů:

  1. Vďaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Nikol: Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. díky za kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. Diky moc za preklad ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat