neděle 22. února 2015

Krvavá trojice - Kapitola 34



„Adrianna ne.“ Evalle si přála vrátit ta slova do své pusy.
„Vážně?“ Stormova úleva byla okamžitá a jasně postřehnutelná.
„Co? Nechceš, aby na tebe ta nafintěná čarodějnice s černou magií dávala ruce?“ Zajímavé. Odmítala mu říct, že ani ona nechtěla, aby se ho ta čarodějnice dotýkala, protože by si z toho mohl vyvodit víc, než by měl. Čarodějnice z rodu Sterlingů byly poskvrněné. To bylo všechno. „Vím o někom jiném, kdo by tě mohl zastřít před očima ostatních a navíc neřekne ani slovo a není členkou VIPERu.“
Na chvíli o tom přemýšlel. „To půjde.“

„Jak daleko odtud je tvoje terénní vozidlo?“ Na cestě k Piedmontskému Parku, poté, co opustila svou motorku, jeho teréňák neviděla. „Budeme ho potřebovat k tvojí přepravě, až se přeměníš.“
„Je hned na Tenth Street.“ Postavil se a podal jí ruku, aby jí pomohl na nohy.
Vřelost v jeho očích jí vzala dech. Chtěl ji políbit. Věděla to každým úderem srdce, a někde hluboko uvnitř, mezi všemi těmi zmatenými pocity, i ona chtěla, aby ji políbil. Ale kdyby dovolila své empatické stránce, aby nechala její emoce vylítnout nahoru, nic dobrého by z toho nevzešlo. Odpoutala se od něj a rychle vyrazila směrem k jeho autu.
Cesta za Nicole byla pohodlnější, než jízda domů z ústředí VIPERu první den, co Storma potkala. Užívala si sledování Stormova profilu a to, že dovolil, aby nenucené ticho vyplnilo čas. Zavolala Nicole, aby jí dala vědět, že přijedou a že je třeba to kouzlo udělat v garáži a ona ji ujistila, že to půjde.
Když Storm zajel do parkoviště pro Nicolinu budovu, Evalle ho dle jejích instrukcí navedla na místo, kde zaparkovat. V rohu, aby měli soukromí. Tam našli Nicole v jejím kolečkovém křesle, v doprovodu vysoké, fyzicky fit ženy, která stála za ní, a neusmívala se.
Jenže Olivia by ze setkání s Evalle nebyla nadšená nikdy, obzvlášť v jednu ráno. Olivia “Red” Redwinová měla nakrátko sestříhané jahodově blond vlasy, ne zrzavé, a tělo sportovkyně oblečené do šedobílé tréninkové soupravy.
Když zaparkoval, Evalle vyskočila z teréňáku a oslovila životní partnerku Nicole: „Ahoj, Red.“
„Evalle.“ Potom, co promluvila, seslala Olivia podezřívavý pohled na Storma, který čekal v temných stínech u předního nárazníku auta.
Očividně se ani jemu nic z tohohle nezamlouvalo, ale byl ochotný se proměnit, aby jí pomohl, takže se Evalle zeptala Nicole: „Připravená?“
Přikývla. „Zvládnu to, ale vydrží to jen asi tři hodiny. Dala jsem dohromady něco rychlého. Delší výdrž by vyžadovala silnější kouzlo, než můžu provést tady, a nejsem si jistá, jestli tohleto zabrání tomu, aby ho zvířata vycítila.“ Vzhlédla ke Stormovi. „Dokážeš svého jaguára ovládat?“
To by možná nevyznělo jako tak zvláštní otázka, kdyby Storm neodpověděl: „Evalle neublížím.“
Čeho si Nicole všimla a Evalle uniklo?
„Tři hodiny by měly stačit,“ zhodnotil Storm ve prospěch všech. „Jestli ne, v tu chvíli pro nás bude další problém sluneční světlo.“
Red se sklonila k uchu Nicole, ale Evalle slyšela každé slovo. „Co se stane, jestli lidé, po kterých jdou, zjistí, že jsi jim pomohla a půjdou po tobě?“
Nicole se na ni usmála. „Nejsem v nebezpečí, lásko.“
Red se znovu narovnala, ztěžka si povzdechla a přijala, co jí Nicole řekla, i když se jí to ani trochu nelíbilo. Ten pohled, co k Evalle vyslala, jí měl připomenout, jak moc ji nemá ráda.
Tahle laskavost jejich vztahu prospěje. Asi tak jako lejno v gurmánském jídle.
„Běž a přeměň se, Storme,“ pobídla ho Nicole.
Obešel terénní vozidlo. Dveře na druhé straně se na chvíli otevřely, pak zavřely.
Svlékal se? Evalle natáhla hlavu a zadívala se za teréňák, aby zkontrolovala, že v blízkosti nikdo nebyl, když popravdě ze zvědavosti chtěla prozkoumat okolí auta ze všech stran.
Ale to by byl zásah do soukromí, který by na jeho místě sama neocenila.
Nikdy nebyla v blízkosti lykantropů nebo měničů. Jak dlouho trvalo se proměnit? Uplynula sotva minuta, když elegantní černá kočka z džungle prošla kolem předního blatníku.
Zdálo se, že měniči z kmene Ashaninka byli verzí s okamžitým rozjezdem.
Oči mu plály jako žhavé uhlíky a nevypadaly v nejmenším přátelsky. Hrdelně zavrčel a byl to nebezpečný zvuk.
Evalliny nervy se zachvěly, všude po těle se jí zvedly chloupky.
Prsty Red sevřely držadla Nicolina vozíčku tak pevně, že jí zbělaly kloubky.
Nicole ke Stormovi jemně promluvila, jako by jaguára, co musel vážit přes devadesát kilo, v Avondale viděla každý den. Natáhla k Evalle ruku se stříbrným kotoučem uprostřed dlaně. Skrze kotouč byl provlečený kožený řemen. „Uvaž mu kolem krku tenhle amulet.“
Já? Ale Evalle nechtěla před Red vypadat jako nějaký slaboch, takže si vzala amulet a otočila se ke Stormovi, který ohrnul rty ze zubů.
Pomalu si klekla a tiše čekala. Nezdálo se moc moudré říkat: „Pojď sem, čiči,“ obrovskému jaguárovi.
Storm přešel blíž, dokud její tvář nebyla dost blízko na to, aby mohla cítit horký živočišný pach jeho srsti. Pevně se jí zahleděl do očí, pak nadzvedl hlavu, aby dosáhla na jeho krk. Zatímco mu uvazovala amulet, uvědomila si, že jí odhaloval své nejzranitelnější místo.
Ale řekl, že neublíží. Znamenalo tedy tohle, že věří, že ona neublíží jemu?
Uchopila jeho hlavu a nadzvedla jeho oči zpět na úroveň svých, pak ho políbila na nos. „Jsi nejlepší.“
Otřel se jí o tvář, potom se otočil k Nicole.
Evalle se postavila a ustoupila, zatímco Nicole tiše zaklínala hlasem, který byl stvořený pro zpívání ukolébavek. Když Nicole skončila, podívala se na Evalle. „Nikdo kromě tebe ho neuvidí, pokud se sám nerozhodne odhalit. Tři hodiny není přesný čas, takže to neprotahujte déle, než je nutné. Už je jedna ráno. Měli byste jít.“
Evalle by Nicole objala, kdyby Red nestála na stráži. Red byla už i sama o sobě dost žárlivý typ. „Děkuju, Nicole. Dlužím ti laskavost.“
„Budu na tom trvat, pokud to znamená, že tu budeš, abys ji splatila.“ Usmála se, pak poklepala Red po ruce. „Pojďme zpátky nahoru.“
Potom, co Storma naložila na zadní sedadlo, kde měl víc místa, odjela Evalle zpátky na Tenth Street a zaparkovala podél obrubníku v sousedství blízko Piedmontskému Parku. Zatajila dech, když Storm vyskočil z teréňáku a začal slídit podél chodníku.
Na rohu kolem něj proběhli dva lidé. Jeden měl na vodítku labradora. Ani jeden z mužů nepostřehl jaguára, který jim ustoupil z cesty na něčí dvorek.
Ale pes se s cuknutím otočil a začal čenichat, dokud se jeho vodítko nepřitáhlo.
Storm se díval, jak mizí, pak vzhlédl k ní. Když ohrnul rty tentokrát, odhalil zuby ostré jako břitva v něčem, o čem si myslela, že by mohl být úsměv.
„Pojďme sebou pohnout a zjistit, co najdeme v parku,“ řekla a dohnala ho.
Jakmile došla na místo, kde naposledy viděla tu ženu s kamenem, Storm sklonil hlavu k zemi a změnil se v predátora na lovu.
Byla ráda, že není jeho kořist.
Strávil tam téměř dvě minuty, pak se otočil a zamířil k Tenth Street, kde přeběhl přes silnici, aniž by došel k přechodu, kde by pouliční světlo zastavilo dopravu.
Zatímco běžela, aby mu stačila, mávala rukama na auta, která se ji snažila skácet, když začala přecházet hned za ním.
Evalle, kde jsi? zeptal se Tzader v její mysli.
Zpátky v Piedmontském Parku. Storm si myslí, že možná něco zavětřil. Doslova. Kde jste vy dva?
Sen se rozhodl, že v tuhle chvíli zapojením rekrutů už není co riskovat, když se ten kámen s jeho novým pánem sváže za rozbřesku. Byli jsme zaměstnaný celý den, svolávali sem víc Beladorů, aby zaplavili město a pátrali po Kujoo.
Ne. To bylo přesně to, co Medbové chtěli. Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Z. Ne dokud nebudeme vědět, co mysleli tím vyhlazením všech Beladorů.
Jakmile se propojíme, budeme mít přesilu. Postavím zeď Beladorů proti jakémukoliv Medbovi nebo Kujoo, kdykoliv.
Co jestli Medbové měli plán na zabití Briny, až se Beladoři propojí? Obří jatka. Ale to by nevyhladilo celé generace.
Musím jít, řekl Tzader. Zavolej nás, jestli cokoliv najdeš, a my za tebou pošleme bojovníky.
To udělám. Knedlík v jejím krku se každou minutou zvětšoval. Vložila do Storma svou důvěru, což, jak věřila, bylo to, co Nicolinina vize měla vyjadřovat. Ať se nepletu.
Storm se proplétal ulicemi, sem tam zaváhal a očichal poštovní schránku nebo pneumatiku auta. Tahle oblast byla plná zvířat, což muselo ztěžovat jeho stopování.
Nebo ta mladá žena s kamenem všude chodila. Jestli byla slepá a nemohla řídit, mohlo to být tím. Nebo jestli nějaký čas svého psa nesla, narušila pachovou stopu.
O dvě hodiny později Evalle pálily nohy z běhání nahoru a dolů po několika svazích, aniž by zpomalila. Ona měla jen dvě nohy, ale rozhodně si nehodlala stěžovat, ksakru.
Nahrbila v obraně ramena, hned potom, co v duchu zaklela, protože někdy očekávala vzdušnou facku do hlavy od Briny. Jenže nikdy se to nestalo.
Tzader jí řekl, že Brina všechno klení slyší, ale možná poslouchala jen zbytek kmene, ne Alteranty.
Storm do ní narazil, když se otočil, zatímco se na něco soustředil. Zachytil snad obzvlášť slibný pach?
Když zpomalil a připlížil se k nějakému domu, Evalle se rozhlédla všude kolem, aby zkontrolovala, že tu nejsou nějaká zvířata. Poslední pes, se kterým se střetli, je na chvíli sledoval. Začínalo snad kouzlo na Stormovu ochranu selhávat?
Pomalu přešel přes ulici k příjezdové cestě dřevěného domu ve stylu chaty, obarveného na bílo a modro. Dvorek byl upravený a plný květin. Storm popošel po příjezdové cestě pár centimetrů tam a zpátky, pak zvedl hlavu k ní.
Evalle prošla kolem něj, k oknu na straně domu, a nahlédla dovnitř.
Žena, po které šla, byla stočená do klubíčka na své pohovce a její voříšek byl vedle ní. Bingo.
Evalle rychle přeběhla zpět ke Stormovi, dřepla si a přejela dlaní po jemné srsti na jeho hlavě, zatímco přemýšlela, co udělat dál. „Tohle je dům té holky. Nechci ji vyděsit, takže tam půjdu sama.“
Zavrčel a rty ji štípl do ruky.
„Žádné dohadování. Ten pes, kterého jsme míjeli poslední blok, tě cítil. Kouzlo brzy vyprchá. Jdi zpátky a převleč se do oblečení, co jsem pro tebe nechala ve křoví. Setkám se s tebou v parku spolu s tou dívkou.“
Ani se nepohnul.
„Storme, potřebuju, abys tohle udělal. Nemůžeš jít se mnou dovnitř, a jestli tě někdo uvidí, až se ta ochrana vytratí, zavolá odchytovou službu. Nechci, aby po tobě Sen šel kvůli tomu, že jsi tohle udělal v blízkosti lidí, aniž bys měl povolení.“ Postavila se.
Otřel se svou velkou hlavou o její nohu, pak udělal krok vzad, ale zastavil se. Z každého jeho pohybu čišela neochota odejít.
„Jsem v pořádku. Můžu telepaticky zavolat Treyovi, Quinnovi a Tzaderovi, jestli se dostanu do nějakého maléru. Trey je superrychlý a bydlí odtud možná kilometr a půl, nebo maximálně tak tři. Zvládne se sem dostat během minuty. Ale nikoho volat nebudu, dokud nezjistím, o co jde s tou ženou, kamenem a Vyanem.“ Sklonila se a políbila jeho hlavu. „Tohle by mohlo zachránit můj kmen. Děkuji ti.“
Olízl jí tvář, pak se rozeběhl pryč a každých patnáct metrů se ohlédl zpět, dokud nezmizel do noci.
Když vyšla dřevené schody vedoucí k roztomilé verandě, pozorně si prohlédla hliněný květináč vedle dveří, který jí dosahoval k pasu. Na svém počítači v noci studovala starodávné jazyky. Už tahle písmena dříve viděla a udělala si v duchu poznámku ohledně tučného nápisu pokrývajícího vršek, aby si ho zapamatovala. Ale pro teď to odsunula stranou a zaklepala na dveře. Když se otevřely, stála před Evalle mladá žena z parku. „Musím s vámi na chvíli mluvit. Je to důležité.“
Žena zalapala po dechu. „Tebe jsem dneska ráno viděla v parku.“
Konečně. Něco bude snadné. „Ano, viděla.“
„Jsi Belador?“
Ne zrovna otázka, kterou Evalle čekala. „Ano, jsem.“
„Jsou Kujoo tví nepřátelé?“
V tu chvíli si všimla kamene v její ruce a znovu uvážila první reakci, co ji napadla, jelikož na tu otázku mohla zřejmě odpovědět špatně.

Snadné v jejím slovníku nikdy nezůstalo nadlouho.

9 komentářů:

  1. Díky za překlad,míša

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat