pondělí 16. února 2015

Syn nikoho - Kapitola 10



„Och, díky bohu, jsi v pořádku!“
Cadegan se zamračil, když se na něj vrhla podivná žena a pevně ho objala. Byla obklopená celým hejnem další žen, které mu kladly otázky a měly různé připomínky vyslovované tou nejpodivnější sbírkou přízvuků, jaké kdy slyšel. Některé byly tak silné, že pro něj z jejich slov činily úplný blábol.
Naprosto dezorientovaný a zmatený nevěděl, co si o tom má myslet.

Tedy alespoň dokud si nevšiml vysokého blonďatého muže stojícího poblíž velkého zrcadla.
Pohled mu potemněl vztekem, zatímco se mu v žilách vařila krev.
„Ty zatracený zkurvený bastarde!“ Zapomněl, že je pořád v Josettině těle a vrhl se na Leuciouse.
Leucious ho popadl v železném sevření a držel ho s lehkostí, která byla stejně rozčilující jako frustrující. K čertu s jeho silou!
„Hej, hej, hej!“ řekl Leucious. „Zachránil jsem tě a ty na mě za to útočíš? Co to s tebou udělali, ženská?“
„Není to Josette, koho jsi zachránil, Leuciousi! Ty debilní zasranej zkurvysynu!“ Zarazil proud svých nadávek.
Leucious ho popadl pod krkem a přitiskl ho na sklo, aby ho znehybněl. „Cadegane?“
„Ví někdo, co říkají?“ zeptala se černovlasá žena.
„Jo, je to stará Velština. Ale jejich přízvuk je tak silný, že jim ve skutečnosti nerozumím. A navíc mám pocit, vzhledem k Joinu ječivému tónu, že slova, která používá, bys nenašla ve standardním slovníku.“
Cadegan je ignoroval, zatímco zuřivě zíral na bratra, kterého neviděl tisíc let. Bratra, kterého chtěl vykuchat. „Musíš mě poslat zpátky. Hned!“
Leucious s výrazem pekelného vzteku zpevnil své sevření, až ho téměř zabil, než Cadegana odhodil stranou. „Co jsi udělal Jo? Jestli jsi jí ublížil, přísahám, že tě za to zabiju!“
Cadegan mu hněvivě čelil a přál si, aby měl moc rozervat mu hrdlo. „Ach, jasně, musel jsem jí něco udělat. Bohové vědí, že démon jako jsem já, by se ji nikdy nemohl pokusit ochránit, tak je to, že ano? To je všechno, co pro tebe jsem, bratře. Něco, co nenávidíš a čím pohrdáš, jelikož ve mně vidíš sám sebe a nemůžeš to vystát!“
Leucious ho zasáhl výbojem energie tak tvrdě, že ho zvedl z podlahy a poslal ho smykem přes místnost.
Když Leucious udělal krok vpřed, postavil se mezi ně další muž a zatlačil ho zpátky.
„Dost!“ zařval. Muž s krátkými černými vlasy a očima skrytýma za jakousi podivnou maskou, se otočil ke Cadeganovi. Mávl rukou a přimrazil na místě všechny ženy kromě tří, které stály v pozadí a nevměšovaly se, zatímco se pokoušely pochopit, co se právě stalo a proč. „Jsem Acheron,“ řekl muž Cadeganovi.
Cadegan ho ostražitě pozoroval. Jelikož byl démon, poznal, že má Acheron z části démonickou krev. Ale byl jiným druhem démona než on sám. Tahle bytost měla mnohem víc moci, než démoni obvykle mívali. Moc zmrazit člověka se pohybovala na božské úrovni. Takže se držel zpátky, aby zjistil, s kým má tu čest. „Co jsi zač?“
„Mám starost o Jo. Kde je?“ Acheron ho alespoň nesoudil. Spíš se jen snažil dobrat se pravdy.
„Mí nepřátelé vyměnili naše těla, aby ji mohli mučit a získat tak ode mě dědův štít. Snažil jsem se s nimi právě bojovat, když jsme mě přitáhli sem. Musím se vrátit zpátky, než jí ublíží. Okamžitě mě tam pošli zpátky!“
Leucious ukázal k zrcadlu, ze kterého na Cadegana zírala Josettina překrásná tvář. „Podívej se na sebe, chlape! Jak jsi s nimi chtěl takhle bojovat? Mají tvou moc a ty jsi v jejím těle. Vážně si myslíš, že to dokážeš sám? Co budeš dělat? Kýchneš na ně a budeš doufat, že do měsíce zemřou na zánět dutin?“
„Nenávidím tě!“ Ale Leucious měl pravdu. Takhle byl k ničemu. Oči mu naplnily slzy. „Celou tu dobu jsem se modlil za propuštění... nikdy jsem ale nechtěl, aby měla moje svoboda tak vysokou cenu.“
Acheron mu útěšně položil ruku na rameno. „Dýchej, bratříčku. Dostaneme ji zpátky. Přísahám.“
Jo, ale jak?
A v jakém stavu?
Cadegan byl kvůli Jo vyděšený. Protřel si klouby oči ve snaze zahnat vzpomínky, které ho rvaly na kusy. „Co když už ji začali mučit? Prostě mě tam hned pošli zpátky. Možná jim budu moct nabídnout něco, cokoliv, čím ji ochráním.“
„Půjdu.“ Acheron vyrazil k zrcadlu, ale Leucious ho zarazil.
„To nemůžeš, Ashi. Jestli vstoupíš do téhle říše, přijdeš o svou moc. Okamžitě. Už nikdy ji nedostaneš zpátky.“
„Cože?“
Leucious přikývl. „Znáš zákony svého druhu.“ Podíval se na ženy a zdálo se, že se utvrdil v rozhodnutí, které učinil. „Bytost jako jsi ty nemůže prostě jen tak nakráčet do podsvětí jiného pantheonu, aniž by to mělo příšerné následky... nemluvě o tom, že celé to místo je nastavené tak, aby zbavovalo a omezovalo moc a magii silných bytostí.“ Podíval se na Cadegana. „Půjdu já. Ty shromáždi armádu a já zatím udělám, co budu moci, abych je zadržel, než se tam dostanou.“
Cadegan byl zděšený Leuciousovou hloupostí. „Jsi blázen?“
Leucious se setkal s Cadeganovým pohledem. „Vždycky.“ Znovu se otočil k Acheronovi. „Zavolej Fangovi a řekni mu, ať dá z naší strany dohromady Caela, Amarandu, Zeka, Ravennu a Tristana. Potřebuješ bojovníky, kteří to umí s meči, a kteří znají taktiku temného středověku. Moc démonů, Daimonů a fey je v pořádku. Dovnitř nemůže nikdo, kdo v sobě má třeba jen kapku božské krve.“
Acheron přikývl. „Dej nám hodinu, abychom se sem dostali.“
Leucious natáhl ruku směrem ke Cadeganovi. „Věříš mi, bratře?“
„Jen to, že mě ochotně bodneš do zad.“ Podíval se na tři ženy, které je soustředěně pozorovaly. Nevěděl, která byla která, ale nepochybně to byla část rodiny, o které Josette mluvila s takovou láskou. „Přísahej jim, že přivedeš Josette domů.“
„Nedělej si starosti. Ony vědí, že ano. Karma by si jinak dala moje koule k večeři.“
„Karma?“ zeptal se Cadegan.
„Ta děsivá děvka přímo tady,“ řekla nejmenší žena. „Jo je jako moje sestra. Zabiju každého, kdo jí ublíží.“
„Za chvilku ji dostanu zpátky k tobě. Přísahám.“
Když zamířili k portálu, Acheron je zastavil. „Sim? Do lidské podoby.“
Dračí tetování, které mu vykukovalo zpod rukávu krátkého trička, mu povstalo z kůže. Stín se přeměnil ve štíhlou démonku s černými křídly a rovnými vlasy. Zazívala a protřela si oči jako malé dítě.
„Akri!“ zasténala přes zívnutí, „Simi se zrovna zdál ten nejlepší sen. Právě jsem pronásledovala oříškové sušenky máčené v pálivé omáčce. Mňam! Mňam! A ty jsi mě probudil.“ Znovu zívla. „Simi doufá, že je to důležité! Jinak bude tvoje dítě na svého akriho velice naštvané!“
„Potřebuji, abys šla s Thornem a chránila jeho,“ Acheron se ušklíbl na Cadegana, než znovu promluvil, „a... ženu, která je s ním.“
Mrkla na Cadegana a pak ztuhla. „Ale tohle není žena, akri. Uvízl v ní a vůbec z toho nemá radost.“
„To my víme, Sim. Chraň je.“
„Tak jo, akri.“ Přiskočila k nim. „Kam jdeme, Thorníku?“
„Někam, kde je hodně démonů, které můžeš sníst.“
Radostně poskočila a zatleskala rukama. „Super boží!“ Vytáhla si z tašky ve tvaru rakve bryndáček a usmála se. „No, tak jdeme! Simi má hlad! Nechce čekat.“
Thorn bez dalšího slova otevřel portál a prošel jím skrz.
Cadegan, který si pořád ještě nebyl jistý, jestli může bratrovi věřit nebo ne, ho následoval. Démon jim byl v patách.
Ve chvíli, kdy se znovu ocitli v Glastonbury, démon znechuceně nakrčil nos. „Fuj! Simi vešla a vybledla. No, kruci! Jaká to neatraktivní barva kůže. Kdo tohle považoval za dobrý nápad? Vypadám jako uprchlík z černobílého filmu.“ Našpulila rty a zírala na Cadegana. „Ale na tobě vypadá vážně dobře.“ Rozesmála se. „Ne, nevypadá. Simi lhala, aby se pokusila zařídit, že se dva mužští démoni budou cítit lépe kvůli své náhlé ošklivosti.“
Cadegan se na ni zamračil. „Má nějakou menší psychickou poruchu?“ zeptal se Leuciouse.
Leucious si odfrkl a zavrtěl hlavou. „Ne. Simi je Charontský démon. Je to starověká, divoká rasa, se kterou jsme naštěstí nikdy nemuseli bojovat. Ve srovnání s jejím stářím vypadám jen jako dítě. Kvůli tomu a kvůli Acheronově přehnanému zbožňování, je lidským ekvivalentem nesmírně rozmazleného a zhýčkaného puberťáka.“
„Pst,“ zašeptala Simi směrem k Leuciousovi, „Správný termín je teď mladá dáma. Simi ví, že jsi starý a tak vůbec, Akri-Thorny, ale musíš držet krok s tím, jak se časy mění.“
S úsměvem ovinula ruce kolem Cadeganova bicepsu. „A Thorny-démonský-muž má pravdu. Akri vážně Simi zkazil až ke špičkám jejích bot značky Demonia. Ale v boji Simi vyčistí dům a spálí ho na popel svým ohnivým říhnutím.“ Zazubila se na něj.
Cadegan, který si pořád nebyl jistý tím, co by si o ní měl myslet, se podíval na Leuciouse. „Musíme se dostat do hradu Gwyna ap Nudda. To on nás do tohohle dostal.“
Leucious se zamračil. „Sharocký král?“
Cadegan se na toho bastarda zamračil. „Zdá se, že o téhle říši hodně víš.“
Leucious uhnul pohledem.
„Co tenhle pohled znamená?“
Simi se naklonila kupředu a hlasitě zašeptala. „Říká se mu vina. Simi už ji na lidských tvářích viděla mnohokrát. I na tvářích jiných druhů, ale to nebylo tak časté.“ Ustoupila. „Vy dva se teď musíte políbit a sblížit se.“
Cadegan při jejím návrhu zavrčel. „Nebudu ho líbat a jsem si zatraceně jistý, že neudělám ani to druhé! Klidně si může shnít v pekle, je mi to jedno.“
„Ne! Ne se fyzicky sblížit. To je hnus! Simi myslela, že mu musíš odpustit. Koneckonců je to tvoje rodina. Když mohl akri-Styxx odpustit a milovat akriho, ty můžeš svojí rodině odpustit také. On tě jen na tisíc let zamknul. Akri-Styxx byl na svém ošklivém místě víc než jedenáct tisíc let! Jedenáct tisíc... to je jako věčnost a Simi to ví, protože já žiji dokonce ještě déle. Takže vidíš, vy nemáte žádný důvod k nenávisti. Někdo je na tom vždycky hůř. Teď před Simi uznej, že on je tvoje rodina.“
„Rodina, se kterou bych se nejraději nikdy nesetkal.“
Leucious do něj strčil. „Nemluv se mnou jako bych já byl tím, kdo to podělal. Zabil jsi lidi! Porušil jsi naši přísahu.“
„Pak jsme si kvit.“
„Jak to?“
Cadegan popadl Leuciouse za tričko a trhnutím jej přiměl zastavit. „Nabídl jsi mi ruku a slíbil, že mi budeš rodinou, za kterou jsem se modlil. Že mě nikdy neopustíš a neodejdeš. Kvůli ničemu. Rodina si navzájem kryje záda, to je lež, kterou jsi mi vnutil a já jí, jako hlupák, uvěřil.“
„Nedal jsi mi na vybranou.“
Cadegan se hořce zasmál. „Měl jsi na vybranou, Leuciousi. Byl bych raději, kdybys mě zabil, než abys mě tady bez jakýchkoliv prostředků zamknul.“ Cadegan ho odstrčil a vyrazil k hradu.
„Ani pro mě to nebylo snadné, abys věděl!“
Cadegan se hořce zasmál. „Jdi do prdele, Leuciousi. A vezmi si sebou i to svoje spravedlivé rozhořčení.“
Thorn sebou kvůli nenávisti v Cadeganově hlase trhl. Cadegan měl pravdu. Dokonce mu ani nedal příležitost se hájit. Jednal unáhleně a odsoudil toho chlapce, aniž by si vyslechl, co mu chce říct.
Byl až příliš zvyklý na to být vším a všemi zrazován. Thorn sebou trhl hrůzou. I když byl velmi mocný, věděl, že Cadegan je jednou z mála bytostí, které by ho mohly zabít a nahradit ho v jejich nesmrtelné hierarchii. To proto nikdy nedovolil Cadeganovi vstoupit do podsvětní říše, ve které žili on a jeho dědeček.
Na rozdíl od Thorna, který měl lidskou matku, byl Cadegan synem bohyně.
Počkat chvíli... Thorn ztuhl, když mu ta slova přišla na mysl. Ten chlapec byl polobůh. „Cadegane!“ zavolal a rozběhl se, aby je dostihl.
Cadegan ani trochu nezpomalil.
„Počkej!“ Přinutil Cadegana zastavit. „Jsi polobůh, že ano?“
Vytrhl paži z Thornova sevření a ušklíbl se na něj. „Ano.“
„Přesto tu tvoje moc funguje? Jak?“
Cadegan ohrnul rty. „Chceš mi říct, že jsi mě sem poslal a myslel sis, že nebudu mít moc s ostatními bojovat?“
„Ne nemít moc. Jen božskou část tvých schopností.“
Tiše zaklel. „Vážně jsi odporná hromada sraček, že?“ Znovu vyrazil kupředu.
Thorn zavrčel. „Neodpověděl jsi na mou otázku.“
„Nedlužím ti odpověď. Nakopání zadku a nějaké to vyražení zubů, to snad.“
Thorn nikdy nechtěl nikoho zmlátit víc. Ale koneckonců Cadeganovi ošklivě ublížil a věděl to. S přáním, aby mohl věci změnit, toho chlapce znovu dohnal a snažil se nedovolit minulosti, aby ho tolik pálila.
Cadegan se na něj zašklebil. „Ne snad, že by sis tu informaci zasloužil, ale... moje matka se zrodila z Tuatha Dé Danann, bohů, jejichž moc pramení odsud. Takže kdyby mi vzali moji božskou moc, přišli by i o svou vlastní. Tohle je říše mojí rodiny.“
Rodiny, která s ním nechtěla mít nic společného.
Thorn kvůli tomu chlapci trpěl. Přimhouřil oči, když ho kvůli téhle novince něco napadlo. „Simi? Můžeš se spojit s Acheronem? Říct mu, aby přivedl Talona?“
„Jasnačka, určitě, akri-Thorne.“
Podal jí klíč, díky kterému je sem přivedl. „Budeš potřebovat tohle.“
Vzala si ho a rozlétla se směrem k portálu.
Thorn se otočil zpátky ke Cadeganovi. „Nechápu to. Jestli ti nemohli vysát moc, co se stalo s tvojí matkou, když sem přišla? Vždycky jsem si myslel, že se z ní stala smrtelnice.“
Cadegan obrátil oči v sloup. „Morgan ji proměnila v kámen. Pořád žije... jako trvalá obyvatelka Morganiny zahrady tvořené lidmi, kteří ji naštvali.“
„Cože?“
Vrhl na Thorna znepokojivý pohled. „Přišla, aby si u mě vyzvedla štít, a nechala mě tu proti jim všem bezbranného. Jenže mi ho nemohla vzít, jelikož ho při mém narození předala bratru Eurigovi a on ho dal mně, když jsem musel jít do války. Jen jeho skutečný vlastník ho může předat. Musí být darován, ne ukraden nebo uzmut.“
„Přišla tě osvobodit. Řekla mi to.“
„Ne. To byla jen součást vyjednávání. Přišla si v první řadě pro štít, což mi taky řekla. Nevěřila, že dodržím slovo, které jsem jim nikdy nedal.“ Krátce, hořce se zasmál. „Dostal jsem ji, že? Nebyla první, kdo mi učinil nabídku. A nebyla ani poslední. A přesto mám štít pořád u sebe. Byla to ta jediná věc, kterou jsem kdy dostal, kvůli které jsem nemusel krvácet.“
„Nerozumím tomu. Proč jsi jí ho nedal, když si pro něj přišla? Mohl jsi být volný.“
„Volný?“ S úšklebkem přejel pohledem Thornovo tělo a potřásl hlavou. „Je to to jediné, co mě vždy chránilo, aniž by to selhalo. Proč bych se toho měl vzdát a nemít nic?“
O tom Thorn nechtěl přemýšlet. „Kde je ten štít teď?“
„Snad opravdu nečekáš, že ti to řeknu? Budu s ním pohřben. Pak se o něj vy ostatní můžete porvat, už mi to bude jedno.“
Thorn si povzdechl, když se Cadegan téměř rozběhl, aby se dostal k Jo. Mohl by použít svou moc, aby je teleportoval, ale když nevěděl, kde hrad je, mohl by jim spíš uškodit než pomoct. Nestálo to za to riziko.
A tak zatímco pospíchali vpřed, viděl v mysli chlapce, kterým Cadegan byl v den, kdy se poprvé setkali.
Cadegan byl sotva mužem, když ho zajala skupina démonů, kterou Thorn pronásledoval. Když je konečně dostihl, myslel si, že drží obyčejného smrtelníka.
Když vstoupil do jejich tábora, našel tam spoutaného a krvácejícího Cadegana, jak se ho démoni pokoušeli mučit, aby z něj dostali informace o štítu jeho děda. Jelikož v té době nevěděl o svém původu, neměl Cadegan ponětí o moci, která se v něm skrývá. Nevěděl, jak bojovat s démony, kteří byli vysláni pro něj a pro Dagdův štít.
S odvahou, která Thorna v té době mátla, se Cadegan divoce snažil osvobodit. A když ty nenávistí naplněné, divoké modré oči pohlédly do jeho, spatřil v chlapci Cadeganova otce.
Vycítil spící moc, které jednoho dne bude Cadegan vládnout.
Buď pro dobro, nebo pro zlo. Volba byla na Cadeganovi.
Thorn démony snadno zabil a mladíka osvobodil, i když mu jeho vlastní smysly říkaly, aby podřízl Cadeganovi hrdlo dřív, než se dozví pravdu o svém narození a použije ji proti lidstvu. To bylo to, co slíbil Cadeganově matce, že udělá, kdyby chlapec utekl z kláštera.
Bylo to něco, co se muselo udělat hned, vzít Cadeganovi jeho lidský život.
Ale bez ohledu na to, jak moc se snažil, jak dobře věděl, že bude nejlepší zabít mladíka rovnou tehdy a tam, rozhodl se ho místo toho přetáhnout na svou stranu.
Cadegan si promnul zápěstí a podezřívavě ho pozoroval.
„Kdo jsi?“
„Jmenuji se Leucious z Brakadianů.“
„Neznám tvůj lid.“
„Měl bys jej znát.“
„Proč?“
„Protože jsem tvůj starší bratr.“
Cadegan vstal a ustoupil. „Lžeš. Nemám žádnou rodinu.“
„Ano, máš. Máme rozdílné matky, ale stejného otce.“
Cadegan se mu vysmál a vzal si z ostatků démonů svůj meč a dýku. „Nemám otce. Narodil jsem se jako bastard.“
„Každý má otce, jinak by neexistoval.“
Cadegan si vyrazil osedlat koně. „Vážím si tvojí pomoci, ale musím najít svého pána a nahlásit se mu dřív, než mě označí za dezertéra.“
„Co kdybych ti nabídl jinou armádu, pro kterou můžeš bojovat? S daleko ušlechtilejšími záměry?“
Cadegan jeho nabídku rovnou zamítl. „Neumím si představit ušlechtilejší záměr než vyhnat mercijské zbabělce z dobré velšské půdy.“
„Nad tvými lidmi visí mnohem temnější hrozba, než jsou Merciané a Sasové. Taková, která se nezastaví, dokud si nepodmaní celou zemi a nezotročí celé lidstvo.“
Cadegan zavrtěl hlavou, než se vyhoupl do sedla. „Jsem si jist, že nalezneš jiné, kteří budou bojovat tvé bitvy.“
Thorn popadl koně za uzdu, aby zabránil Cadeganovi v odjezdu. „Ne, chlapče. Tahle armáda bere jen válečníky s velice speciálními dovednostmi a původem. Nás je jen pár a jich celé zástupy. Vždycky hledám dobré, cenné muže, kteří by se připojili k mojí armádě.“
„A s kým bojuješ?“
„S naším otcem a těmi, které on a další takoví jako on, posílají vykonávat jejich rozkazy.“
Cadegan se zamračil. „Nerozumím.“
Thorn dovolil svým očím, aby se vrátily ke své přirozené démonsky rudé barvě.
Cadegan zaklel, pokřižoval se a pokusil se pobídnout svého koně vpřed.
Ale Thorn ho držel. „Já nejsem tvůj nepřítel, bratře. Stejně jako ty jsem byl i já počat naším otcem, abych vedl válku se světem lidí. Abych si podrobil každého, kdo mi vstoupí do cesty. To proto jsi v bitvě neporazitelný. Copak ses nikdy nedivil, proč jsi v boji tak nepřirozeně dobrý?“
Podle toho, jak Cadegan přimhouřil oči, poznal, že se trefil do černého.
„Nějakou dobu jsem otci bezmyšlenkovitě sloužil. Až už jsem to dál nemohl dělat. Lidé potřebují naši ochranu, ne to, abychom je vlastnili. Bojujeme za děti, jako jsme my. Za ty, kteří jen chtějí žít v míru a mít svou rodinu.“
Cadegan se na něj hořce ušklíbl. „Nevím nic o rodině.“
„Přidej se ke mně a já to změním. Budu rodinou, za kterou ses modlil. Budu ti krýt záda a nikdy tě nepřestanu chránit.“ Natáhl ruku ke Cadeganovi. „Rodina za sebou stojí. Za všech okolností.“
Oči mu potemněly nerozhodností. „Všichni mě opustili. Proč bych ti měl věřit?“
„Protože já tě neodeženu, bratříčku. Ani za nic. Vždycky tu pro tebe budu. Pojď se mnou, Cadegane. Ukážu ti, jak ovládnout svou moc a použít ji pro dobro. Jak spoutat temnotu, která touží po tvojí duši s každým tvým nádechem. Nemusíme být monstry, jakými jsme byli stvořeni. Nikdo neurčuje naši budoucnost.“
Cadegan pořád váhal. Nakonec promluvil. „Věz, že nedávám svou důvěru snadno nebo lehkovážně. Ale vložím svou důvěru do tebe, Leuciousi. Nezraď mě, protože já ti neodpustím, jestli to uděláš.“
„A já na oplátku vkládám svou důvěru do tebe. Věz, že jestli mě zradíš, vypustím na tebe pekelný hněv tak příšerný, že mě budeš prosit o smrt.“
Thorn sebou trhl, když si uvědomil, že má Cadegan veškeré právo ho nenávidět. Nedodržel svůj slib. Místo, aby viděl Cadeganovo skutečné srdce, dovolil strachu a předsudkům, aby ho zaslepily.
A na hořkém konci nebyl o nic lepší než ostatní. Cadegan měl pravdu. Raději ho měl zabít, než ho uvěznit v téhle ponuré, beznadějné díře. Ale doufal, že jednoho dne Cadeganovi dokáže odpustit.
A tak roky plynuly a spolu s nimi i touha mít Cadegana znovu po svém boku. Doufal, že najde sílu nechat minulost minulostí a pohnout se kupředu.
Ale pokaždé, když chtěl Cadegana pustit, vzpomněl si, jak ten chlapec chladnokrevně zavraždil tři lidské bytosti. Cadegan za to musel být potrestán. Ne kvůli spáse své vlastní duše, ale kvůli ujištění, že nikdo další z Thornových podřízených se neopováží porušit svou přísahu. Cadegan posloužil jako potřebný příklad, že nikdo není před trestem imunní. Bez ohledu na jejich výmluvy.
Když teď byl znovu s chlapcem, vzpomněl si, proč vždycky vyhledával Cadeganovu společnost, když společně bojovali. Co mu chybělo nejvíc, když byl pryč.
Cadegan v sobě měl tichou útěchu, kterou dokázal přenést na druhé. Vnitřní přijetí, které mu bránilo si stěžovat nebo něco vyčítat ostatním. Místo toho raději soustředil svou pozornost na to, co bylo třeba udělat a na to, co dělá on sám.
Dával si pozor na zrádce. A už nikdy by znovu neuvěřil tomu, kdo ho zradil.
Podveď mě jednou, hanba ti.
Podveď mě dvakrát, hanba mi.
Cadegan se rozběhl vpřed, když dorazili na hradní pozemky a nechal Thorna, aby mu běžel v patách.
Když se přiblížili k bráně, postavili se jim čtyři sharockové.
„Jděte mi z cesty!“ zavrčel Cadegan.
Odmítali se hnout.
„Gwyne!“ zařval směrem nahoru. „Raději bys měl tu bránu otevřít, nebo mi pomáhej...“
Král se objevil přímo před ním. Přejel Thorna a Cadegana samolibým pohledem. „Jdeš pozdě, démone.“
„Což znamená?“
„Je pryč.“
Thorn sledoval, jak se Cadeganovi objevila ve tváři hrůza, když vstřebal ta slova. „Vysvětli mi to.“
Gwyn se záludně usmál. „Morgan by tě nikdy nezlomila. Ale jakmile jsem zjistil, že máš ženu, se kterou jsi spoután, bylo snadné vyměnit vaše těla, když jste byli tady. Ačkoliv jsem si myslel, že bude trochu pracnější dostat ji k Morgan, ale když jsi zmizel... bylo to najednou snadné.“
„Ona je s Morgan?“

„To je.“ 

16 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, mockrát děkuji za překlad kapitoly. :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  4. Nikol: Dakujem za super preklad ;-) :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za pokračovanie. A je tam aj Simi- to je skvelé ♡♡♡. Teším sa na ďalší preklad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za dalsiu kapitolku. Tesim sa na pokracovanie. Je to fakt zaujimave. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuju, moc jsem se těšila na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat