neděle 8. února 2015

Zrozen ze Zuřivosti - Kapitola 11



„Co se děje?“
Sumi, které se ruce třásly strachem, ustala ve svém pátrání, když zaslechla Thiin znepokojený tón. „hledám kořínek Lyrisu.“
Thie se v očích zalesklo podezřením. „Není jedovatý?“
„Může být.“
„Tak proč ho hledáš?“

Sumi se posadila na zadek, aby se na mladou ženu mohla podrážděně ušklíbnout. „Nesnažím se jím někoho zabít, Thio. Snažím se zachránit život tvému strýci.“
Thia zbledla. „Co se stalo?“
Sumi pohlédla Thie přes rameno, aby se ujistila, že je Darice nemůže slyšet. „Partiniho čepel byla pokrytá jedem. Když Dancera včera v noci bodl-“
„Jak to vypadá?“ Zalapala Thia po dechu, čímž ji přerušila. Padla na kolena, aby pomohla s hledáním.
Sumi vytáhla kousek z kapsy, aby jí ukázala jemně růžový květ, který označoval místo, kde plevel rostl. „Potřebuji alespoň dvakrát tolik, abych vůbec mohla začít léčbu.“
„Dobře.“ Thia zaujala pozici naproti ní. „Neumírá, že ne?“
Chystala se zalhat a říct, že Hauk bude v pořádku, ale nedokázala se k tomu přimět. Hořká pravda byla vždy lepší než ty nejsladší lži. „Je silnější než kdokoli, koho jsem kdy poznala. Ale nejraději bych ho zmlátila za to, že nikomu neřekl, že byl včera zraněný. Mohla jsem ho okamžitě ošetřit a nebyl by v takovém nebezpečí. Příliš se přemáhá.“
„To je to, co dělá.“ Thia vyrvala ze země kus a podala jej Sumi. „Milionkrát jsem slyšela, jak mu strejda Syn vyhrožoval, že do něj zabuduje vypínač, aby ho mohl přinutit odpočívat, když je zraněný. A můj otec hrozil, že ho při tom bude držet, aby ho Syn mohl implantovat.“ Podala Sumi další hrst. „Jak jsou na tom mimochodem tvoje rány?“
„Už jsem měla horší.“
Thia si odfrkla. „Pěkně do té bandy zapadáš. Zníš jako oni.“
Sumi neodpověděla, jak vyhrabávala další kořínky.
S Thiinou pomocí netrvalo dlouho, než jich měly dost a vrátily se do jejich malého, mobilního tábora, který Hauk už sbalil a přehodil si jej přes rameno.
Sumi zděšeně ukázala na batoh připoutaný k jeho širokým ramenům. „Co to děláš, zlatíčko?“ Zeptala se sarkasticky vysokým tónem.
Setřel si pot z čela. „Musíme jít.“
„Dancere,“ pokárala ho. „Na to nemáš.“
„Jsem v pohodě.“
Sumi po něm vrhnula pohledem ala vážně? „Pot na tvém čele z tebe dělá velkého tlustého lháře. Stejně jako bledost tvé kůže.“ Zatahala za popruh batohu. K jejímu šoku jí dovolil, aby mu ho sundala i s mečem. To jí samo o sobě napovědělo, jak špatně se cítil.
Zavrtěla na něj hlavou a položila hřbet ruky na jeho tvář. „Celý hoříš.“
„Stále ještě nejsme v bezpečí.“
Sundala mu další nálož z ramen. „Víš… bylo by opravdu těžké nás ochránit, když bys byl mrtvý. Takže pokud neznáš nějaké mystické Andarionské kouzlo vzkříšení, myslím, že by sis měl sednout, než tady padneš a my tě budeme muset táhnout. Navzdory všemu, co si myslíš, jsem vytrénovaný voják, plně schopná nás chránit před útočníky.“
Zamumlal si něco pod vousy v Andarionštině. Ta slova byla krásná, ale byla si celkem jistá, že jejich význam až tak ne.
„Dál mě tak urážej a přiměju Thiu, aby mi to přeložila.“
Thia se rozesmála. „Nazval tě panovačnou myškou, což u Andarioňanů vlastně není urážka. Spíš respektuje odvahu, kterou ukazuješ tím, že mu říkáš, co má dělat, když jsi příliš malá na to, abys ho fyzicky přinutila.“
Sumi se zamračila. „Jaké je Andarionské slovo pro myš?“
Mia. Kahrya je panovačná. Kahrya mia… panovačná myška.“ Thia jí podala lékárničku. „Na Andarii si myslí, že jsou myši odvážná, agresivní stvoření. Nebojácné… Samozřejmě na Andarii, stejně jako všechno ostatní, jsou myši divoké, zubaté a mnohem děsivější než na jiných planetách.“
Sumi to bylo jasné. „Sají taky krev a požírají malé děti?“
Thia stiskla rty, než odpověděla. „Ve skutečnosti ano.“
„Opravdu bychom měli jít,“ zabručel znovu Hauk.
A zatímco se Sumi dále zabývala tou nevlídnou, tvrdohlavou, útočnou bestií, Thia hledala v batohu vodu a přenosný sporák s hrncem, aby mohla uvařit kořen tak, aby změkl a uvolnil šťávu, která byla potřebná pro protijed.
Hauk byl nerozhodný mezi bolestí těla, která ho škemrala, aby si lehl a potřebou udržet svou rodinu v bezpečí. „Kde je Darice?“
„Šel na záchod,“ odpověděla Thia.
„A Illyse?“
Thia vykulila oči, jak držela kořen ve vodě, zatímco se zahřívala. „Chvíli jsem ji neviděla. A když teď nad tím přemýšlím, Darice by už taky měl být zpátky.“
To mu okamžitě pročistilo hlavu. „Sumi?“
Už si připravovala zbraň. Thia se vedle něj napřímila.
„Illyse!“ Vykřikl.
Za normálních okolností by lorina hned přiběhla. Ale nebylo po ní ani stopy.
„Držte se pohromadě,“ řekl polohlasem. „Ruka na bok, dávejte pozor.“ Což znamenalo, že šli s jednou rukou na jeho těle, aby věděl, kde jsou. Tahle těsná formace se běžně používala pro stísněné situace za špatného světla. Ale s otupěnými smysly se dokázal soustředit pouze na jedinou věc.
Na to, co bylo před nimi. A dávalo mu to vědomí, že dokud se ho dotýkají, jsou v pohodě, zatímco hlídaly, že jim neskočí útočníci do zad.
Nevýhodou bylo, že to z nich dělalo snadný cíl.
Ochoten to riskovat se vydal kupředu. „Darice!“
Nikdo neodpověděl. Hauk zaklel. Proč si nevšiml Daricovy nepřítomnosti dřív?
Protože se cítil totálně mizerně. Dokonce i teď se obával, že začne zvracet a sesype se.
Přežil si přece i horší věci, Hauku… a pod těžkou palbou.
Přesto měl srdce až v krku, jak mu myslí projížděly vize dávných misí a těl. Viděl v průběhu let v bitvách umírat až příliš mnoho teenagerů. Darice byl sice jako osina v zadku, ale kdyby se mu něco stalo kvůli jeho nepozornosti, nikdy by si to neodpustil.
S každým dalším krokem do něj minulost divoce zasekávala drápy.
Znovu a znovu ho mysl mučila pohledem na Kerise, který se mu smál, zatímco lezli a Hauk váhal, jestli má dávat ruce a nohy do štěrbin z důvodu skrytých pastí, které Keris připravil na hoře, aby „přitvrdil“ v jejich úkolu.
„Přestaň se chovat jako srab, Dancere. Co budeš dělat v boji, až zjistíš, že na tebe letí XD nebo granát? Smiř se s tím a lez.“
Ale protože byl již pohřben v troskách a obklopen plameny, byl Hauk nervózní z toho, že by si tu zkušenost měl zopakovat, zejména proto, že se jeho tělo stále uzdravovalo z poslední transplantace kožních štěpů. Nenáviděl zvuk výbuchu víc než cokoli, a Keris zjevně olemoval celé úbočí výbušninami. Pokaždé, když se něčeho na hoře dotkl, explodovalo mu to do tváře.
S pohrdavým úšklebkem se Keris zavěsil, zatímco Hauk šplhal, aby se zajistil. Keris do něj strčil. „Lez a ujmi se vedení, ty jistící fňukno. Už mě nebaví čekat, až mě ten tvůj teploušský zadek dožene.“
Hauk na něj jen zíral, jak Keris vytáhl malou lahvičku a zhluboka vdechl. Poslední věc, kterou chtěl, bylo vložit jejich životy do rukou jističe, který byl zfetovaný. „Dej mi to.“
Keris lahvičkou trhl z Haukova dosahu a udeřil ho tak silně, že uklouzl a ztratil úchyty na hoře.
Hauk vrazil do stěny a aktivoval další výbušninu. Všude kolem něj padaly kameny, jak se snažil najít něco, čeho by se chytil, aniž by to explodovalo. Horší však bylo to, že otřesy uvolnily kotvu, která jistila jej i Kerise.
V jedné vteřině se Keris smál Haukovu strachu a v příští také padal.
S klením se Haukovi nějak podařilo zachytit se, zatímco se druhou rukou snažil vytáhnout Kerise tím, že ho rozhoupával směrem k římse či trhlinám. Jedna kotva ještě držela, ale i ta se postupně uvolňovala pod tíhou společné hmotnosti a jejich vybavení. Haukův provaz sklouzával z jistícího zařízení. A jakmile i ten povolí, nebude nic, co by jim bránilo ve volném pádu. Sevřel krvácející ruku na laně.
Po celou minutu na sebe mlčky zírali s vědomím, že spadnout z téhle výšky znamená smrt. S ponurou tváří Keris vytáhl z pochvy nůž.
Hauk na něj s hrůzou zíral, když si uvědomil, co bratr zamýšlí. „Co to sakra děláš, Kerry?“
„Postarej se za mě o Dari. Řekni jí, že ji budu vždy milovat.“
„Ne! Přestaň!“
Ale bylo příliš pozdě. Tak rychle, tak krutě, Keris přesekl lano a byl pryč.
Neschopen se pohnout či dýchat, Hauk jen přihlížel, jak jeho bratr prudce padá, až Keris nakonec narazil do země, přímo na ovladač pro výbušniny.
V tom okamžiku jakoby se polovina hory odpálila. Výbuch ho srazil dolů. Snažil se čehokoliv zachytit. V úděsu se obával, že nikdy nepřestane padat.
Dokud nenarazil do římsy tak tvrdě, že to z jeho pohmožděného těla vyrazilo dech a zlomilo mu to rameno, klíční kosti, nos i žebra. Několik minut tam jen tak ležel a zíral na dokonale modrou oblohu, neschopen uvěřit tomu, co se stalo. Neschopen věřit tomu, že někdo může cítit tolik bolesti, aniž by ho to zabilo.
Zbytek dne byl v jeho paměti rozostřený. Neměl ponětí, jak se mu povedlo sešplhat k zlámanému tělu svého bratra.
Pamatoval jen na to, jak seděl v kaňonu a držel Kerise přitisklého ke své hrudi, křičel o pomoc, zatímco mu Kerisova krev odkapávala na paži. Byla to noční můra, která ho pronásledovala pokaždé, když zavřel oči.
Ta, které nemohl uniknout.
Hrůza, která mu spálila jeho zčernalou duši. A teď možná bude muset pohřbít Kerisova syna.
Prosím, Darici, ať ti nic není…
Nesnesl by pohled na mrtvolu někoho, kdo byl tak podobný Kerisovi. Ani by nebyl schopen žít s pocitem viny. Bylo už tak dost těžké vyrovnat se s minulostí. Nesnesl by, kdyby bylo jeho svědomí ještě víc zatíženo.
Když se přiblížili k jeskyni, Hauk se zastavil, naklonil hlavu a poslouchal.
Thia sevřela jeho košili. „Slyšíš něco?“ Zašeptala.
Najednou Illyse zakňučela a zasyčela.
S namířeným blasterem se vrhl kupředu do nejbližší jeskyně. A to, co tam našel, ho tak rozzuřilo, že si nemyslel, že je to andarioňansky možné.
Během dvou vteřin téměř cítil na jazyku krev, co chtěl prolít. Tu lepkavou strukturu na rukou, jak by vydusil život z toho kreténa před sebou.
Vrátil blaster do pouzdra a rukou zachytil svou váhu o skalní stěnu.
„Darici! Ty sobecký hajzle!“ Zavrčela Thia, když se pohnula kupředu, aby podrážděně čelila tomu rozmazlenému spratkovi. „Co to děláš?“
Ukázal bradou směrem k Haukovi. „Nikam s ním nepůjdu, dokud se neomluví za to, co řekl! Neměl právo napadat čest mého otce! Na rozdíl od něj je můj otec hrdina!“
Sumi odložila svůj blaster dřív, než podlehne touze rozstřílet s ním Daricovu lebku. Kdyby si nedělala takovou starost o Hauka, Daricův život by byl v ještě větším nebezpečí.
Ale takhle…
Hauk vypadal, jako by se chystal zkolabovat a zemřít.
Vrhla se k němu, aby zkontrolovala horečku. Třásl se tak, že mu cvakaly zuby. Přinutila ho sednout si zády proti stěně. Adrenalin způsobil, že se jed šířil ještě rychleji jeho organismem a infikoval více orgánů.
„Thio? Potřebuju, abys doběhla zpět a přinesla ten kořen. Tak rychle, jak jen můžeš!“
Bez zaváhání vyrazila.
Pohlcoval ji strach z náhlé bledosti Haukovy kůže. Vzala jeho tvář do dlaní.
„Dancere? Zůstaň se mnou.“
Zamrkal tak pomalu, že si nebyla jistá, jestli ji slyšel nebo ne.
„Co je s ním?“
Za prvé, má za synovce tebe. Sotva se jí podařilo ta slova zarazit. „Byl otráven.“
„Cože? Kdy?“
„Včera v noci. Partiniho nůž byl namočený ve velmi pomalu působícím jedu.“
Daricovi se zachvěly rty, když si konečně uvědomil, jak špatně na tom Hauk byl.
Haukovi se protočily oči zpět do lebky.
„Dancere?“ Darice ho chytil za košili a zatřásl s ním.
Hauk zasyčel bolestí. „Už jdu, Kerry. Potřebuju jen chvilku.“
Darice ho udeřil. „Vstávej!“
Sumi do něj strčila a objevila pravdu o tom, co jí Thia tvrdila. Andarioňané byli tvrdí bastardi.
Darice na ni vycenil tesáky.
Vytáhla blaster a nastavila ho palcem na omráčení. „Ještě jednou se ho dotkni a pak mi bůh pomoc, Darici, ale rozbrečím tvou matku tím, co ti provedu.“
„Není to tvoje rodina!“
„Legrační, protože z nás dvou jsem já ta, co se chová, jako by byl. A teď vypadni dřív, než mu ještě víc uškodíš.“
Darice ohrnul ret. „Co to má znamenat?“
„To znamená, že kdybych do něj mohla dostat protijed před dvaceti minutami, místo hledání rozmazleného, trucujícího spratka, měl by větší šanci na přežití. Díky, mimochodem.“
Darice neřekl nic, když zaujal místo na druhé straně Hauka.
Sumi, která si ho nevšímala, pomohla Haukovi lehnout si, zatímco čekala, až se Thia vrátí. Minuty se vlekly, jak připravovala bobule, které bylo potřeba smíchat s kořenem. Naštěstí je měla stále v kapse.
Prosím, ať tenhle lék funguje i na Andarioňany. Když už byla u toho, doufala, že uhádla i správný jed, co Partini použil. Nikdy v životě necítila takovou paniku. Sotva ho znala, ale nedokázala snést pomyšlení na to, že by ho ztratila.
Ne takhle. Ne kvůli něčemu tak hloupému a špatnému.
Hauk zasyčel, jakoby ho mučili. Celý se roztřásl.
Sumi vzala jeho tvář do dlaní. „Dancere? Slyšíš mě?“
Munatara la frah.“
Darice se ostře nadechl.
„Co to znamená?“
Thia jí podala malý hrneček s rozvařeným kořenem, když se vrátila. „Právě tě nazval nejcennější dámou v jeho životě.“
„Zneuctil mou matku!“
Thia se k němu se zavrčením obrátila. „Kdy, Darici? Pověz mi to. Kdy byl se Sumi sám, když ani jeden z nich nebyl zraněný a my nebyli na doslech? Prosím, vzbuď tu svou omezenou mozkovou kapacitu a zamysli se nad tím.“
„Proč by ji tak teda nazval, co?“
„Nevím,“ zavrčela Thia. „Možná proto, že k němu byla milá, což je víc, než kdy byla tvá matka. Nebo, a teď se připrav na tuhle možnost. Třeba má z jedu takové halucinace, že neví, ke komu mluví, nebo co říká. A teď, jestli ti to nevadí, bych se raději snažila zachránit jeho život, než abych se vypořádávala s tím, že sám víš, že je tvá matka děvka, co s ním zachází jako s hovnem a tvým strachem, že on konečně přijde k rozumu a vykopne tě z linie tvého otce,“ klekla si po boku Sumi. „Zachránila jsem, co jsem mohla. Ale spálilo se to, když jsme lovili toho žvanícího idiota.“
Sumi přidala bobule a smísila je s kořenem tak nejlépe, jak to šlo. „Nebude to chutnat dobře, ale doufejme, že si nevšimne.“
Jakmile se ze směsi stal sirup, podržela mu Thia hlavu, aby mohl pít.
Bohužel to byla příliš hustá konzistence.
Thia zpanikařila. „Co teď?“
Sumi zvažovala možnosti. Bez delšího přemýšlení a strachu z ředění vodou vnořila prsty do hmoty a vložila mu je do úst.
Thia mu držela hlavu, když se snažil odvrátit od spálené chuti. Ale po několika minutách konečně olízl protijed ze Suminých prstů.
Kousek po kousku jej Sumi krmila a modlila se, aby to takhle fungovalo. Že se všechny potřebné látky z kořene nevyvařily.
Jakmile dostal celou dávku, otřela si ruce antiseptickým hadříkem a pak jej použila k znovu-očištění rány.
Darice se skrz ni dál snažil prozírat díry.
Thia na něj přes rameno zasyčela. „Jaký máš problém teď, Darici?“
„Moje matka měla už dlouho podezření, že porušil svůj slib. To je důvod, proč ho ještě nepřijala.“
Thia po něm vrhnula posměšným pohledem. „Ach, ano, to je ten důvod, že?“
„Co to má znamenat?“
„Jestli tomu tvá matka opravdu věří, proč ho nepropustí?“
„Nechce, aby ztratil svou linii. Říká, že by zneuctila mého otce, kdyby to dopustila.“
„Ah. Jsem ráda, že vím, že se tak stará.“ Thiin sarkasmus byl dokonce silnější, než sirup, který smíchala.
„Co?“ Zeptal se Darice defenzivně.
Thia zamířila k místu, kde seděl. „Takže to není facka do tváře tvému otci či strýci pokaždé, když odmítá uctít slib, nebo mu na tebe umožnit práva?“
Nad jejími slovy se ušklíbl. „To nikdy neudělala. A Dancer na mě má plná práva, jen je jednoduše nechce.“
„Blbost! Byla jsem tam, Darici, a viděla, jak mu tvá matka několikrát řekla, že s tebou může strávit čas a on se pak vrátil s nějakou směšnou, nastrčenou výmluvou, proč tě na poslední chvilku nemohla pustit. Upřímně řečeno jsem byla ohromena, že tě s ním pustila na Enduranci. Ale nakonec, jsem si jistá, že kdyby tě to nevytlačilo z věčného stavu kojence, tak by se vykroutila i z toho.“
Zavrtěl hlavou v do očí bijícím popření. „Řekla mi, jak často ho škemrala, aby semnou trávil čas a on odmítl. Kolikrát jsem ho zval, aby si semnou hrál, ale ani jednou nepřišel! Ani jednou! Nechce se mnou mít nic společného.“
„Nedokážu si představit, proč by se někdo chtěl vyhnout tobě,“ zamumlala Thia, než se hrubě zasmála. „Čel pravdě, Dare, tvoje matka je lhář. Je to manipulátorka a tyran.“
Vyskočil na nohy. „Vezmi to zpátky!“
„Nevezmu zpět pravdu. Kdyby tvá matka nekrmila tvého otce nelegálními drogami, a to po celá léta, nezemřel by.“
Zíral na ni se zaťatými pěstmi. „Co je tohle za lež?“
„Žádná lež. Upřímná pravda. Na rozdíl od keců tvé matky, tělo tvého strýce bylo přineseno. Hauk ho tady nenechal ležet jako potravu pro mrchožrouty, jak tvrdí tvá matka. S tuctem zlomených kostí dovlekl Kerisovo tělo zpět a hlídal jej, dokud je nevyzvedli.“
Darice se hořce ušklíbl. „To nemůžeš vědět. Nebyla si tam.“
Thia mu nedala žádný prostor. „Ani ty ne! A pro tvou informaci, vím to. Fain nechal provést pitvu a má dokument podepsaný tvou matkou, který nařizuje spálení Kerisova těla, aby zakryla pravdu o tom, co udělala. Když byl Keris zpopelněn, byl tam Fain sám. Dokonce neměla ani tu slušnost, aby se zúčastnila posledního pomazání. A pak tvá matka pohřbila veškeré důkazy, které by naznačovaly, že v okamžiku smrti měl Keris v těle tolik drog, že by s největší pravděpodobností došlo k předávkování, kdyby nejprve nespadl.“
„Pokud je něco z toho pravda, tak proč viní Dancera?“
„Protože jako jediný byl u toho, když Keris zemřel. Sama dobře ví, jak moc sjetý Keris byl a také ví, že ona byla skutečný viník.“
Darice se postavil před Thiu tak, že se téměř dotýkali nosy. „Tak proč o tom nikomu neřekl? Ha?“
Odfrkla si. „Proč myslíš? Odmítá znevážit vlastního bratra. Když se dostal z nemocnice, tvá matka již rozšířila lež o tom, že Hauk zachránil sám sebe odříznutím lana a nechal tvého otce zemřít, a že tělo nikdy nebylo nalezeno. Jediný člověk, kterému se kdy pokusil říct pravdu, byla jeho matka, protože nechtěl, aby ho nenáviděla za něco, co neprovedl.“
„Yaya to ví?“
„Ví. To je důvod, proč ho sekla. Neudělala to jako varování. Napadla strejdu Hauka proto, že nemohla zaútočit na Kerise. Byla zděšená tím, co tvůj otec udělal, a řekla strejdovi Haukovi, aby raději nikomu necekl ani slovo!“
Jak pokračovali v hádce, Sumi hlasitě hvízdla. „Prosím, pro lásku všech bohů, přestaňte! Oba! Nechte ho odpočívat v klidu, aniž byste se vy dva štěkali jako dvě štěňata. Pokud se něčím potřebujete zaměstnat, přineste sem naše zásoby, aniž byste se vzájemně zabili.“
Thia odvázala Illyse a odešla.
Darice se zastavil vedle Sumi, aby se podíval na strýce. „Věříš Thie?“
Proč se ptal jí?
„Záleží na tom, co si myslím, Darici? Neznám tvou matku, vůbec. Sotva znám tvého strýce. Nicméně se zdá, že je velmi laskavý a obětavý. Neumím si představit, že by tvou matku zneuctil a vím, že to neudělal se mnou.“
Zdálo se, že to ho uklidnilo. Přikývl a rozběhl se za Thiou.
O samotě s Haukem ho Sumi pohladila po vousech na tváři. V chaosu dnešního rána se neoholil. Díky tomu vypadal ještě víc divoce a nezkrotně.
Mužněji.
S úsměvem nad hrdostí, kterou vyzařoval, i když spal, si obtočila kolem prstu jeden z jeho copánků a hrála si s ním. Na rozdíl od zbytku těla byly jeho vlasy i rty neuvěřitelně jemné. Polilo ji horko při vzpomínce na to, jak jí jazykem olízl prsty, zatímco ho krmila protijedem. Na to, jak se jí tesáky otřely o kůži, a jak dával pozor, aby ji nekousl, i když byl sotva ve střehu.
Jsi neuvěřitelně sexy šelma, Dancere Hauku. A zasloužil si mnohem víc než ženu, která jej nedokázala milovat a cenit si ho.
„Zásluha s tím nemá nic společného,“ ozval se jí v hlavě otcův rozzlobený hlas. „Myslíš, že já si zasloužil kurvu, co uprostřed noci utekla a nechala mě doma s dvěma holkama? Ukaž mi příručku života, kde se píše, že je svět spravedlivý a my všichni máme to, co si zasloužíme!“
Jako malá si myslela, že je blázen kvůli takovému odůvodňování. Zarputile s ním nesouhlasila. Škoda, že ten starý bastard měl spíš pravdu, než aby se pletl. A jak hladila Dancera palcem po bradce, lámalo se jí srdce.
Dancer si ze spánku povzdechl a přitiskl hlavu k její ruce. Ta nečekaná něžnost se jí dotknula. Sundala si pončo a složila jej pro něj jako polštář.
Zamumlal něco v Andarionštině.
„Psst,“ zašeptala a snažila se ho uklidnit.
Munatara.“
Věděla, že tím nemohl myslet ji, ale dovolila si na okamžik předstírat, že to na ni volal ze své ochromenosti. Jaké by to bylo být tak milována? Mít někoho, alespoň jedinkrát, kdo by ji utěšil? Někoho, kdo by ji nazýval ženou svého života a ne děvkou nebo kurvou?
To bylo to jediné, co kdy chtěla. Někoho, kdo by ji skutečně miloval, neubližoval by jí a neurážel. Nesplnitelný sen, který nyní navždy ztratila. A i kdyby ne, Dancer byl poslední muž, se kterým by kdy mohla mít vztah. I nehledě na skutečnost, že patřili k odlišným druhům, jejich sourozenci byli kdysi svoji a rozešli se jako nesmiřitelní nepřátelé. Určitě by ji zabil, kdyby se o této skutečnosti někdy dozvěděl.
Měl bys mě děsit.
Mohl by ji rozervat na dvě poloviny nebo ji vykuchat, aniž by se mu zvedl krevní tlak.
V mysli jí stanuly násilné vzpomínky na Avina. Stále nemohla uvěřit, jak snadno se zapletla do tak nezdravého vztahu, a to zejména po roce co strávila s Darnellem a jeho urážkami během vysoké. Vždy byla hrdá na to, jak je nezávislá a silná. A přesto ji oba muži zlákali sladkými slovy a laskavostí. A pak se něco zvrtlo a oni se bez varování stali násilníky. Vždycky se později omluvili a přísahali, že se to nebude opakovat. A jako blázen věřila každé lži. V tomhle nebyla tak odlišná od Darice, který chtěl věřit ve svou matku i navzdory skutečnostem, co měl přímo před očima. Ale bylo snadnější věřit lžím, když to jediné, co jste chtěli, bylo být milován a přijímán takový, jaký jste.
Někdy stačilo i být milován za iluzi, jakou si o vás ostatní vytvořili.
Ale to nebylo reálné, jak moc dobře věděla.
„Sumi?“
Setkala se s Dancerovým horečným pohledem. „Jsem tady.“
Položil svou ruku na její a přesunul ji z tváře k ústům, aby jí na dlaň mohl vtisknout něžný polibek. S povzdechem jí položil hlavu do klína a tiskl ji k sobě jednou mocnou paží.
„Jsi vzhůru, Dancere?“
V odpovědi zamumlal něco, co nedokázala rozeznat.
„Myslím, že ne.“ Sumi mu odhrnula copánky z obličeje, zatímco mu broukala jednu z ukolébavek, které jí zpívala Omira. A v té chvíli předstírané domáckosti ztratila samu sebe. Jeskyně i vše ostatní ustoupilo do pozadí, jak studovala Dancerovy rysy a přemýšlela, jaké by to bylo milovat někoho jako on. Někoho, kdo stále ještě měl duši i srdce.
A v poklidném tichu nechala svou fantazii bloudit představami, jak s ním a Kaleou žijí v malém bytě na nějaké planetě, kde by jim nikdo nevěnoval žádnou pozornost a mohli by si ve svých nudných životech užívat naprosté štěstí.
Ty jsi takový idiot.
To opravdu byla. To byla vždy její největší chyba. Byla snílek, což bylo často Omiřiným terčem posměchu. Skrz naskrz.
Ale s touhou, aby to bylo skutečné, se naklonila a otřela se nosem o jeho. A pak do ní tvrdě udeřila vlna, když si vzpomněla na svou misi a důvod, proč tu byla.
Jak ho mohu zničit?
A jak by ne?
Rozervaná a naštvaná na osud, který na ni čekal, s vědomím, že nikdy nebude moci mít takový život, se ani nehnula, dokud nezaslechla, jak se děti vrací. Teprve pak jemně odložila Dancerovu hlavu na pončo a vzdálila se několik metrů.
Thia vstoupila s dekou a Sumi šla připravit pár věcí na noc. Jak Dancer poukázal, nebyli v bezpečí, ale neměli na výběr. Museli si tak vystačit. Přinejmenším do rána.
A pokud pro ně přijdou další muži, přiměje je přátsi, aby čelili Dancerovi a ne jí.
A jak rozbíjeli tábor, zjistila, proč Hauk nehraje na housle v ničí blízkosti.
Darice, který prohrabával Haukův batoh, našel jejich pouzdro, otevřel jej a s odporem ohrnul ret. „Co je tohle za člověčí věc?“
Thia zlostně přimhouřila oči, když mu je vyškubla z rukou a zavrčela: „To je moje. Nech to být.“ Ale když se setkala s Thiiným pohledem, viděla pravdu. Thia věděla, že jsou Haukovy a snažila se svého strýce ochránit před dalším pohrdáním.
Dívka je dala do vlastního batohu, zatímco si Darice něco mumlal v Andarionštině. „Drž hubu, Darici,“ řekla Thia podrážděně. „Mluvím stejně plynně jako ty.“
A to je uvrhlo do hádky, ve které používali slova, které Sumi nedávaly smysl. Ale vzhledem k jaderné eskalaci gest a hlasu věděla, že je od sebe musí odtrhnout, nebo na stěnách jeskyně brzy bude krev.
„Thio? Můžeš mi přinést víc kořene a bobulí? Měli bychom tvému strýci připravit další protijed.“
S pohledem upřeným na Darice přikývla. „Jistě, Sumi. Jsem za pár minut tu.“
Illyse šla s ní.
Sumi se zarazila a sledovala, jak Darice dál přehrabává Haukovy věci. Připomínal jí malého kluka s pokladem. Bylo vlastně rozkošné sledovat, jak si zkouší Haukovy rukavice a vidí, jak moc potřebuje vyrůst do stejné velikosti.
Mimochodem, bylo to hodně. Hauk byl obrovský.
„Rozdělám venku oheň, dobře?“
Darice odpověděl kývnutím.
„Dej mi vědět, pokud se tvůj strýc probudí a bude něco potřebovat.“
Tím si vysloužila rozpálený, zuřivý pohled.
S rukama zvednutýma v gestu kapitulace je nechala o samotě, i když částečně přemítala, jestli je to rozumné. Darice vůči svému strýci choval spoustu zášti a nenávisti.
Sumi si povzdechla. Rodina byla jako osina v zadku. Život plný raněných pocitů a nedorozumění. Dva různé pohledy na stejnou událost mohly vyústit v naprostou válku mezi sourozenci a rodiči i po letech.
Přesto to bylo něco, po čem celou svou bytostí toužila. Vždy záviděla svým přátelům, kteří měli rodiny, které mohli navštívit. Sourozence a rodiče, se kterými vycházeli. Něco takového si nedokázala představit.
Se snahou na to nemyslet začala rozdělávat oheň, a když se Thia vrátila, ukázala jí, jak umíchat protijed.
Jakmile byly hotovy, vrátila se do jeskyně a tam našla něco, co rozhodně nečekala.
Dancer byl vzhůru. A na hrudi, v náručí, měl uhnízděného Darice jako malé štěně. Uvazoval mu jeden z kožených nárameníků na paži, zatímco odpočíval bradou na temeni hlavy svého synovce.
Ztuhla, když k ní dolehly tiché hlasy.
„Takže, jaký byl můj táta jako bratr?“
„Byl v pohodě, Darici.“
„Jen v pohodě? Matarra říká, že byl ze všech nejčestnější. Že se o své bratry vždy staral a bděl nad vámi.“
Dancer si odfrkl. „No, jí nikdo nemáčel hlavu v záchodě.“
Darice se otočil a pohlédl na Dancera. „Cože? Proč by to dělal?“
Dancer si povzdechl, jak zkontroloval tkaničky, aby se ujistil, že nejsou na Daricově paži příliš těsné. „Tvůj otec byl temperamentní, Dare. A často se tomu poddával. Někdy stačilo jen to, že si dýchal vzduch ve stejné místnosti jako on.“
„Opravdu?“
„Opravdu. Fain vždy říkával, že jsem mimořádně velký a talentovaný… hemeroid.“
Sumi potlačila smích nad jeho upraveným prohlášením toho, jak si byla jistá, že ho jeho bratr skutečně nazýval.
„Většinou,“ pokračoval, „protože jsem měl dva starší bratry, kteří se střídali v tom, kdo mi bude rozkazovat každou minutu každého dne. A protože nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat, tak jsem měl vždy problém s tím, že si mysleli, že jsou moji rodiče.“ Dancer se dotkl špičky Daricova nosu. „A stejně jako ty jsem celkem hlasitý, když se mi něco nelíbí.“
„To je důvod, proč semnou už nechceš trávit čas? Proč nikdy nepřijdeš na žádný z mých zápasů, i když tě vždy zvu?“
Sumi se sevřelo hrdlo z bolesti v Daricově hlase, když položil tu otázku.
Dancer zvedl hlavu a se zaťatou čelistí se podíval na svého synovce. „Nikdy si nenechám ujít tvé zápasy, Dare.“
Darice odhrnul rty a začal se zvedat, ale Dancer ho udržel na místě. „Jsi lhář! Pusť mě!“
Dancer ho odmítl se zuřivou grimasou. Přinutil Darice si znovu sednout a jednou rukou ho držel na místě, zatímco druhou zapnul malý přístroj na zápěstí. Ťuknul do obrazovky prstem.
„Přesvědč se sám. Byl jsem dokonce i na tvém posledním zápase, kdy si v prodloužení dal vítězný gól.“
Darice zcela ztuhl, když spatřil to, co muselo být fotkou z průběhu hry. S roztřesenými rty prstem začal listovat mezi fotkami. „Nerozumím tomu. Když jsi tam byl, proč jsi za mnou po zápase nepřišel?“
„Protože nejsem tvůj otec a nikdy jsem nesloužil v Andarionské armádě. Tvoje matka tvrdila, že bych tě zostudil před přáteli a jejich otci, kdyby mě tam viděli. Takže jsem vždy zůstal v průběhu hry a poté rychle odešel, než si mě mohl někdo všimnout.“
Sumi dusila bolest v jeho hlase.
Darice s pozvednutým obočím dál listoval. „Byls u předávání maturitních vysvědčení?“
„Vždycky jsem tu pro tebe byl, Dare. A vždycky budu. Kdykoliv mě budeš potřebovat, stačí zavolat.“
Daricovi se zaleskly slzy v očích, jak se snažil strávit co mu Dancer ukázal a řekl oproti lžím, kterými ho musela naplnit jeho matka. „Proč si mě nikdy nebereš na víkend?“
„Kdykoliv tě jdu vyzvednout, máš vždy plné ruce práce se školou, tréninky, hraním a tvými přáteli. Tvá matka tvrdí, že je lepší, aby si vyrůstal s ní, a to zejména s ohledem na hanbu a stud, který bych ti přinesl. To je důvod, proč jsem tě mohl trénovat na Enduranci jen jednou během několika měsíců.“
Darice ztěžka polkl, jak chytil svého strýce za ruku, která na sobě měla přístroj plný důkazů toho, jak moc Darice miloval. „Nepřinášíš mi hanbu ani stud, Dancere.“
„To si v minulosti netvrdil. Myslel jsem, že tohle je to, co chceš… že je pro tebe nejlepší, abys zůstával se svou matkou a já se držel v pozadí.“
S neklidným a navztekaným pohledem Darice ztichl, když vypnul modul a opřel se hlavou o Dancerův biceps.
Sumi popošla kupředu s očekáváním, že Darice po ní štěkne něco arogantního. Nebo rozhořčeně vyskočí z Dancerovy náruče. Místo toho jen sledoval, jak k nim přistupuje.
„Jak se cítíš?“
Dancer si olízl rty. „Vyždímaně. Ty?“
„Jsem v pohodě.“ Klekla si vedle nich a položila mu hřbet ruky na čelo. „Horečka už klesla.“ Poté mu podala malý pohár. „Tady máš další protijed.“
Nakrčil nos nad tím pachem, ale neřekl nic, než jej poslušně vypil. „Děkuju ti.“
„Nemáš vůbec zač.“ Vzala si pohár zpátky a usmála se na Darice. „Udělám k večeři další salát.“
Ten zkřivil obličej a zavřel oči ve výrazu nejvyššího odporu. „Nerad jím rostliny.“
Usmála se ještě víc. „A to je důvod, proč jej pro tebe připravuju.“
Dancer se zasmál. „Teď už víš, jaké je to mít sourozence, Dare. Všichni se k tobě takhle chovají. Ve chvíli, kdy se ti něco nelíbí, je jejich ctí a povinností tě tím mučit. Na věčnost.“
„Tak to jsem rád, že jsem momentálně jedináček.“ Znovu zavřel oči a spokojeně si povzdechl.
Dancer ji chytil za ruku, než se oddálila. „Co pro tebe mohu udělat.“
Sumi zaváhala a přemýšlela, jestli si vůbec uvědomoval, jak vše formuloval. Nikdy nejprve nemyslel sám na sebe. Dával potřeby ostatních nad ty své. „Odpočívej. Ať se ti díky mě udělá líp.“
„Cítím se zbytečně, když tu jen ležím. Měl bych-“
„Měl bys odpočívat,“ zopakovala ostře. A pak sklopila oči k Daricovi: „Navíc si myslím, že by se vám hodil nějaký chlapský čas.“
Teprve poté Dancer přikývl. „Kdybys něco potřebovala, dej mi vědět.“
„No dobře.“ Sumi odtáhla zbloudilý pramínek vlasů z Dancerovy tváře, než se postavila a nechala je o samotě.
Když došla k vchodu do jeskyně, zaslechla Daricův slabý hlas. „Jsou všichni lidé jako ona, Dancere?“
„Jak to myslíš?“
„Malí a něžní. Starostliví.“
„Bohužel ne. Zvláště ne k Andarioňanům. Je velmi odlišná od většiny jejího druhu.“
„Ach… To proto se ti líbí?“
„Ne. To proto si jí cením jako pokladu. A teď se utiš a na chvíli mi dej pokoj s otázkami.“
Tato slova jí naplnila srdce nevysvětlitelnou radostí. Dancer si jí cenil. Bylo to vůbec možné?
„Jsi v pohodě?“
Vzhlédla při Thiině otázce, jak se blížila k ohni. „V pohodě. Proč?“
Thia pokrčila rameny. „Máš ve tváři zvláštní, uplakaný výraz.“
Odložila pohár a zkontrolovala večeři. „Mám?“
„Jo, vypadáš tak trochu jako já, když si pořídím nového přítele.“
Sumi při tom nenuceném komentáři zvednula obočí. „Kolik kluků jsi měla?“
„Tunu. Prohrabávám se jimi rychleji než ponožkami.“
„Vážně?“
Thia přikývla a nakrmila Illyse. „Není to tak úplně moje vina. Nejprve se naštvou, že se s nimi do patnácti minut po seznámení nevyspím. A pak, když zjistí důvod, kterým je můj otec, psychopatický zabiják, který vykuchává lidi pro zábavu, a je ve skutečnosti vrah větší než většina vesmírných raketoplánů, a nevelí jedné, ale pěti hlavním armádám, utečou s křikem ke dveřím.“
„Chápu, že by to mohlo být trochu nervní.“
Thia zkontrolovala guláš. „Copak tvůj otec nikdy neměl problém s výběrem tvých kluků?“
„Ne tak docela. Od mých patnácti otec předpokládal, že jsem coura, takže mu bylo jedno, s kým chodím. Nejlepší, co jsem od něj kdy slyšela, byla výhružka, ať nás nenajde nikdy nahé v posteli.“
„To je mi líto, Sumi.“
„Nemá ti co být líto. Tak to bylo.“
K jejímu úplnému šoku ji Thia objala. „Myslím, že jsi skvělá.“
„Taky si myslím, že jsi skvělá.“ Sumi dívku stiskla, než ji pustila a vrátila se k přípravě večeře.
Tu noc si vzala službu stráže a získala tím zcela nový respekt k Dancerově výdrži.
Se zívnutím se protáhla a pak rozběhla na místě ve snaze zůstat ve střehu.
„Vypadáš jako roztomilá holčička, když tohle děláš.“
Trhla sebou a s povzdechem zjistila, že za ní stojí Dancer. „Drazí bohové, člověče, vydávej nějaké zvuky, když se hýbeš!“
„Nejsem člověk,“ připomněl jí prostě.
Zhluboka se nadechla, aby uklidnila nervy. „Promiň. Nechtěla jsem tě urazit. Jednoduše nechápu, jak někdo tak velký může být tak tichý. Není to přirozené.“
Okouzlivě, křivě se na ni pousmál. „Zkus si vyrůstat s rodiči, co mají sluch Andarioňanů a ošklivou náturu, a taky se naučíš být tichá.“
„Myslím, že jo,“ řekla se smíchem. „Chytili tě častokrát?“
„Nikdy. Ale byl jsem často obětován.“
„Což znamená?“
„Kdykoliv byli mí bratři chyceni, hodili mě před rodiče a utíkali se schovat, zatímco já jim čelil. Sám. Oba dva byli v tomhle sobečtí bastardi.“
Zděsila se nad tím, co pro něj zjevně nebyly zrovna příjemné vzpomínky. „To je mi líto.“
Dancer nonšalantně pokrčil rameny. „Prokletí nejmladšího. Nikdy jsem se včas nedokázal dostat pryč. Ale získal jsem díky tomu skvělé schopnosti přežití. A opravdu tvrdý zadek. Za to jsem vděčný.“ Sundal si pušku z ramene. „Měla by sis jít odpočinout.“
„Já nejsem ta, kterou otrávili,“ připomněla mu.
„To nebyl jed. Věř mi. Jedl jsem výsledky Jaynina vaření. To je mnohem smrtelnější.“
Byl tak neuvěřitelně lákavý. A o to víc tím, že nikdy nikoho neurazil. Ani Darianu. Spíše měl velmi škádlivý, zábavný a milující náhled na nedostatky a činy druhých.
„Pořád mi nepřijde správné, že bys nás měl hlídat po tom, čím sis prošel a co jsi pro nás už udělal.“
„Tak si sedni ke mně a dělej mi společnost.“ Svalil se před malý výběžek skály, aby se o ni mohl opřít.
Ten pohled, když tam tak seděl… to bylo příliš na to, aby se od něj pouhá žena dokázala odvrátit. Sedla si vedle něj a pro jistotu mezi nimi vytvořila malý odstup.
Dancer po ní vrhl vyčítavým pohledem. „Nekoušu, Sumi.“
„Já vím.“ Víc se bála, že to ona by mohla začít okusovat tu snědou kůži. Hlavně jeho čelist. Byla to ta nejpřitažlivější věc, jakou kdy na nějakém muži viděla.
I proti svému přesvědčení se k němu přitulila a nechala ho, aby ji držel tak, jako předtím Darice. Opřel se bradou o temeno její hlavy, zatímco ji obklopil svým teplem. A jak slíbil, nechal si své ruce pro sebe, zatímco tam tak seděli a naslouchali klidnému pouštnímu větru.
Hauk se usmál, když Sumi během několika úderů srdce usnula. Teprve pak lehce upravil její váhu tak, aby se netiskla k té části jeho těla, která po ní nejvíce toužila. Se zbystřenými smysly si otřel tvář o ty nejměkčí vlasy, jaké kdy pocítil a zhluboka vdechl její unikátní vůni.
Byla jako to nejsladší nebe.
A to nejmučivější peklo.
Když ji držel, byl tvrdý jako kámen a bolestivě toužil po ochutnání jejího měkkého, smyslného těla. Záda i bok mu pulzovaly bolestí, ale uvítal to rozptýlení od silné touhy v jeho rozkroku, se kterou nemohl nic dělat. Zavřel oči a nechal se unášet její vůní, zatímco ho trápily hloupé představy toho, co věděl, že nikdy nemůže mít.
Fantazírování o jejím dotyku nedávalo smysl. Byl Andarioňan, zaslíbený. Ona byla člověk, vrah Ligy. Oba měli zakázáno mít s kýmkoliv vztah. Oba byli loveni nepřáteli a nad hlavou jim visel trest smrti.
A přesto, když cítil na své kůži její dech, na ničem z toho nezáleželo. Jediné, co chtěl, bylo nabídnout se jí.
Chtěl, aby si ho přede všemi nárokovala jako svého druha. Jen jednou chtěl vědět, jaké to je být v těle samice, které by na něm záleželo, když by se milovali.
Každý rok od jeho devatenáctých narozenin šel za Darianou do chrámu jeho předků v plné víře, že se s ním sjednotí před její i jeho rodinou. A každý rok ho před nimi brutálně odmítla. Jako kdyby byl vadný, nebo nedůstojný.
Zpočátku doufal, že najde způsob, jak mu odpustit za to, co se stalo s Kerisem. Že po čase dokáže přijmout jeho věrnost. Ale ta naděje zemřela někdy před jeho třicátými narozeninami, kdy mu najednou bylo zcela jasné, že nemá v úmyslu se s ním kdy spojit. Naopak, pokaždé měla zvrácené potěšení z toho, že se k němu před zraky jejich rodin mohla otočit zády a zanechala ho jejich posměchu a pohrdání.
Když mu bylo třicet, šel k matce pro večer plný dalšího ponížení, a prosil ji, aby s Darianou domluvila vzácné zrušení zaslíbení.
Odpověděla na jeho žádost hřebem ruky. „Jak se opovažuješ mě tak zostudit! Jsi Válečný Hauk. Splníš svou povinnost a postavíš se před ni jako hrdý Andarionský válečník, kterým bys měl být, a ne jaké nějaký ufňukaný zbabělec bez ptáka! Kromě toho, nikdo jiný by tě nechtěl. Podívej se do zrcadla. Jsi deformovaný a nechutný. Měl bys být vděčný, že s tebou už nezrušila zaslíbení. Alespoň takhle můžeme předstírat, že máš nějakou hodnotu a si trochu žádoucí.“
A jako každý rok předtím, když se kněz zeptal, jestli Darianě připadá vhodný pro její linii, rozdrápala mu záda a vyšla ze dveří. Byl to ten nejbrutálnější způsob, jakým Andarionská samice mohla odmítnout samce ve svém rodě.
Horší bylo, že se to pro něj stalo jakýmsi nechutným rituálem. Takovým, po kterém byl ještě zuřivější než předtím, pokaždé když ho musel vytrpět.
Každý rok kdy ho Dariana odmítla, viděl, jak matčina láska postupně odumírá. Sotva se na něj dokázala podívat. Plně ho vinila za hanbu, kterou své rodině způsobil.
V srdci však věděl, že tohle by mu Sumi nikdy neudělala. Byla dostatečně čestná na to, aby mu prořízla hrdlo a ukončila jeho peklo. Trest smrti pro oba. Nenutila by ho podrobovat se rok co rok veřejnému ponížení.
Vzal její drobnou ruku do své a usmál se. Samozřejmě, že by potřebovala nůž, aby mu ublížila. Její jemné ručky by nikdy nedokázaly rozervat záda či krk.
A než se dokázal zastavit, položil si její ruku na tvář a stiskl. Nechápal, jak pro něj mohla tak rychle tolik znamenat. Nebyl důvěřivá duše. Ani se snadno s někým nepřátelil. Čekal od ostatních to nejhorší a oni ho málokdy zklamali.
Ale tahle malá vražedkyně si našla místo k jeho srdci, kde pobývalo velmi málo osob. A místo toho, aby ji vyhnal, jí dovolil zavrtat se tam ještě hlouběji.
Co je semnou sakra špatně?
Dariana měla pravdu. Byl vadný. Musel být, vzhledem k myšlenkám v jeho hlavě.
Ze vztahu s ní by nikdy nevzešlo nic dobrého. Andarioňané a lidé se nemísili. Nikdy.
A bohužel, bez ohledu na to, jak moc by si přál opak, ani se nikdy mísit nebudou. Lidé v jeho světě nebyli vítání a Andarioňany vášnivě nenáviděli všude mimo jejich vlastní území.
Až bude po všem, bude muset Sumi opustit a splnit svou povinnost. Svázat svou krev s děvkou, která ho nenáviděla. Kdyby byl jen z půlky takovým Andarioňanem jako byl Fain, řekl by: „Do prdele s tím vším,“ a na všechny by se vykašlal.
Ale byl posledním synem jejich matky. Kdyby odkráčel od jejich rodové linie, zničilo by ji to. Čest by jí kázala, aby se zabila. Bylo přijatelné, aby linii opustil jeden syn.
Ale ne dva.
A zatímco jeho matce na něm nijak nezáleželo, starala se o svou pokrevní linii a čest. Nedokázal by si své štěstí vykoupit takovou cenou. Jedna věc, kterou ho život naučil, bylo to, že nikdo nemůže vybudovat lepší budoucnost na mrtvolách ostatních. Raději bude na věčnost trpět, než aby zachránil sám sebe na úkor své rodiny.
To byly způsoby Andarioňanů.
A on byl Válečný Hauk.
Bylo jeho povinností sloužit své rodině a lidem. Jeho ctí, bez ohledu na osobní oběť.

Ale v zadní části jeho mysli byla představa Sumi v barvách jeho rodiny. A vnitřnosti se mu sevřely touhou mít ženu, jen jedinkrát, která by ho shledala vhodným druhem a nedívala se na něj, jako by byl totální sračka.

20 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování kapitoly. Skvělé!!

    OdpovědětVymazat
  2. Knihomolka.3658. února 2015 14:07

    Díky za pokračování a těším se na příští kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Wau - super kapitola, veľká vďaka za jej preklad a korekciu, a neviem sa dočkať ďalšieho pokračovania.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :- )
    Kerris začíná prekladať, to znamená, že má po skúškach!?! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JEste mam jednu 16teho, ale dala jsem si ted vikend pauzu od uceni a dohnala resty kolem blogu :)

      Vymazat
    2. Už som si myslela, že možem pustiť palce, takže ich budem držať i ďalej. Ten týždeň to už vydržím!!! :-) :-D

      Vymazat
  7. připojuju se k díkům nahoře, už jsem se moc těšila na pokračování ... i když mám chuť kopnout Dancera do pozadí a říct mu, ať se ty zmetky v rodině vykašle!

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc :-) nemohla jsem se dočkat pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  11. moc díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Nikol: Dakujem :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Vdaka za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  15. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. jeeeej pokračovanie, už som prestala dúfať. teším sa na pokračovanie a ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat